Malý poklad
39.
Tati, jsem doma!
Vysoká blond postava spěchá s deštníkem v ruce. Ještě jednu ulici, pomyslí si a mohutně kýchne. Vytáhne z kapsy kapesník, vysmrká se. Znechuceně pozoruje příval deště. Nesnáší ho, zvlášť když je venku. Opět vykročí k svému cíli. Zastaví se uprostřed uličky, podívá se na jasné barvy a neon hlásající, že je před sexshopem. Vejde dovnitř. Místnosti se rozlehne příjemné zvonění.
„Hned jsem u vás!“ Uslyší hlas svého přítele Viktora.
„Jasně!“ křikne v prodejně plných barevných a lesklých obalů. Čím zářivější nebo naopak temnější tím lépe. Zavře deštník, nevšímá si toho, jak se na podlaze objevuje louže. Spokojeně nasaje vůní. Kdyby nebyl kadeřníkem, líbilo by se mu prodávat v sexshopu.
„Ahoj, Viki.“
„Ježíši Maria!“ zazní v odpověď, sportovně vypadajícího muže se začínající pleškou.
„Tomu se tedy říká přivítání.“
Muž si povzdechne. Přejde ke kase. „Co to bude tentokrát?“
Honza se na něj ukřivděně podívá. „Říkáš to, jako bys mě neměl rád. Potřebuji maličkost.“
„Oh bože!“
Honza to přejde mlčením. Odsune krabici s voňavými kondomy. Posadí se na pult jako by to byla samozřejmost. „Podívej se, je to maličkost. Potřebují video.“
„Dolů po schodech pravý regál. Je jich tam dost, ale proč se ptáš? Víš sám, kde jsou. Ještě se nepřestěhovaly.“
„Já vím, kde jsou, ale potřebuji poradit.“
„Ty?!“
Honza by se smál nad jeho nevěřícným výrazem, ale momentálně má dost starosti, aby to nechal být. „Co je na tom divného?“
„No jen to, že nikdy nepotřebuješ poradit. Od té doby co tě znám, tak to bylo spíš opačně. Tak povídej, co tě trápí?“
„Potřebuji instruktážní video.“
„Ehm… Co, že to potřebuješ?“ nechápe Viki.
Honza přemýšlí. Bude muset risknout. „Jestli někde hlesneš, můžeš se z toho města stěhovat, jasné?“ Už pobavený Viki přikývne. Stále neví, o co se jedná, ale je zvědavý, co z něj vyleze. „Mám přítele, ale nějak potřebuji oživit, ne to je špatně… Chci nějaké video, jak mu ukázat, že se dá dělat i jiné věci. Určitě něco takového máš.“
„No… Nemám. Všechno je to stejné. Zastrč a dělej.“
Honza se zatváří ohromeně. „Fakt nic?“
„Ne. Pochop, na pornu se toho moc nenaučíš. Je to jen akce. To co chceš, je něco jako Kámasútra, ale pro vás kluky máme speciál knižní vydání.“
„To mám doma. Nebudu mu ukazovat obrázky. Je to učitel,“ řekne starostlivě. Už to vidí, jak mu ukazuje obrázky. To by nemohl.
Viki vyprskne smíchy.
„Nesměj se, buď ty dobroty. Tak co? Máš?“
Viki si uhladí vlasy, které se snaží maskovat začínající pleš, ale nejde mu to. „Vlastně… raději ne.“
Honza málem, že ze stolu nespadne. „Co máš?“ Zná jeho pohled dokonale. Něco skrývá. Chce to. Koutkem oka zaregistruje velké červené srdce v krabici.
„Nic nemám.“
„Hele, vyklop to.“
Viki se ošije. Rozhlédne se, jako by prozrazoval výrobní tajemství agentovi FBI. „Mám tu dva kluky. Jsou opravdu milí.“
„Ano?“
Viki polkne. Ten jeho výhružný milý pohled je nesnesitelný, a kdyby nevěděl, že dokáže to dostat, potom by řekl ne. Neměl se prozradit.
„Viki…“
„Tak jo. Nechávají si tu dělat videa. Vím dobře, že přijdou za tři dny. Do té doby musíš mi to vrátit.“
Honza natáhne ruku, pohne prsty. Viki zpod pultu vytáhne DVD. „Poslouchej, musíš mi to vrátit. Jestli to někde praskne, mám padáka. Slib mi to. Nikdo mi už tu nic nedá.“
„Jasně.“
Viki cukne s DVD. „Slibuješ?“
„Na hrob matky. Je to úžasné?“ Ví, že má hezkou udělanou přítelkyní, ale rád se dívá na videa. Už jenom proto, aby zůstal v obraze. Zda ho vzrušují nebo se u toho pochechtává to ví jen Bůh.
„Docela jo.“
„Skvělé.“ Vlepí mu pusu. Viki zrudne.
„Do tří dnů!“
„Jasně.“ Sleze ze stolu, potom si všimne toho srdíčka. „Co je to?“
Viki stočí pohled k ruce. Natáhne za sebe ruku, vezme to. „Houba, co jiného.“
„Ukaž.“ Rychle mu to vezme z rukou. Podívá se na anglické nápisy. „Český návod by nebyl?“
Viki zvedne oči v sloup. Na tohle návod? „To je vibrátor do vody, osle.“
„Do vody? Jak to funguje?“
Viki to rozbalí. Červené srdce vypadá normálně, až na to, že je zakončené stonkem jako u jahody. Viki zatáhne za šňůrku, která k tomu je připevněná. „Je to do zadku. Je menší, voděodolný. Tady tohle má zabránit, aby ehm neskončil ti někde v žaludku. Otočíš, vibruje. Vypneš - nevibruje. Je to tolik složité? Není. Návod, bože…“
Honza s úsměvem se dívá na malý kolík. To by mohlo být přesně ono. Viki to zatím balí do krabice. Chce to odložit, když Honza po tom chňapne. „Beru to. Kolik je? Měl bych být už doma. Je krapet majetnický a starostlivý.“ Vezme deštník.
„Co zaplatit?“
Honza ztuhne, potom se usměje. „Hele, řekni Karol, že má to u mě gratis.“ Rozevře deštník, vyjde ven. Otřese se zimou. Hnusné počasí, oproti útulnému vnitřku sexshopu. Kýchne. Pod paží si nese červené srdíčko. Bude Petříkovi náramně slušet. S širokým úsměvem jde k autu. Ani ten déšť už není tak hrozný.
Viki vezme jiné srdíčko, namarkuje sedm stovek do kasy. Ještě, že nebylo drahé, pomyslí si, když z peněženky vytahuje nový Karolín účes. S těžkým srdcem je vloží do kasy. Vytáhne mobil.
„Miláčku, ahoj.“
„Co se děje, broučku?“
„Ale jen jsem ti chtěl říct, že u Honzy máš účes. Je to k svátku.“
„Miláčku, jsi božský! Omluv mě, jdu mu hned zavolat, kdy mohu přijet. Miluji tě.“
„Taky,“ řekne těžce. Pohladí si plešku. Dveře se otevřou. Jedním pohledem ohodnotí dvě ženské. Svatba – rozlučka. Vypadá to, že tu utratí slušné prachy.
Honza jde, když mu zazvoní mobil. Vytáhne ho. Zklamaně se podívá, že mu to volá Karol. Viki si pospíšil, ale bude to stát za to. „Ahoj, co potřebuješ?“
„Nový účes, že Barča zbledne závistí. Viki povídal… Kdy mohu přijít?“
„Zítra dopoledne.“
„Budu tam co by dup.“ Zavěsí. Honza počítá. To bude barvení, ale čert to vem. Dnes si udělají báječný večer. Má koupit nějaké květiny? Spíš nebo snad… zastaví se, udělá dva kroky vzad. Hledí na výlohy plnou cukrovinek. Zavře deštník, vejde dovnitř. Jedna část slouží zřejmě vínu, druhá část čokoládě. Olízne si rty, při představě čokoládového Petra.
„Dobrý den, přejete si?“
„Čokoládu… dejme tomu, tyhle dva kousky, tyto a to je hořká?“
„S chili, ano.“
„Taky dva kousky a nemáte čokoládu, kterou když rozpustím, tak hned neztuhne?“
Žena se otočí, vezme kus zabalené čokolády. „Francouzská. Pro přítelkyni?“ optá se, když dává čokoládu do celofánového sáčku. Zaváže červenou mašličkou.
„Kdepak pro přítele. Děkuji moc.“ Zaplatí, vyjde ven. Překvapený ženin výraz dokonale ignoruje. V autě položí srdíčko, čokoládu vedle sebe. Vyjede. Už se těší na Petrův výraz. Podívá se na hodinky. Zase pozdě, ale tentokrát to snad nebude vadit. Horší je, že zítra se vrací Juliana. Je to poslední jejich svobodná chvilka. Tři týdny utekly jako nic. Nádherné plné sexu tři týdny. Bohužel moc krátké. Vůbec nemá tušení, co bude dál. Jak budou žít s osůbkou typu Juliana. Její zvědavost… Musí se Petra na to optat. Na druhou stranu nechce kazit jejich poslední chvilky.
„Mluvím, jako by měl náš vztah skončit,“ zabručí znechuceně. Zatočí k Petrovu bytu. Zaparkuje, vezme dárečky. Připomene si DVD. Musí nějak dokázat, že ho natočí. Celou dobu do něj to hučí, ale nedá se obměkčit. Jediný mráček na dokonalém nebi – když pomine Juli. Taky jeho neochota zkusit něco nového ho trápí. Rád by s ním vyzkoušel různé věci a k tomu kdekoliv. Vystoupí. Déšť trochu povolil, tak nechá deštník v autě.
Kýchne.
Abych ještě byl nemocný, pomyslí si nevrle. Vysmrká. Zazvoní. „To jsem já.“ Dveře zavrčí, rychle je otevře. Nastoupí do výtahu.
Petr zatím nenápadně se rozhlédne, potom uvidí utěrku. Popadne ji, když zvonek se rozezní. Přejde ke dveřím, hadr za zády. Přemýšlí, kam ho odhodit. Nakonec ho nacpe do botníku.
„Ahoj.“
Petr zavře dveře, nechá se políbit. Jako vždy se v něm rozhoří touha. Někdy si říká, že je to nenormální.
„Dárečky pro mého prince.“ Podá mu srdíčko a čokoládu.
„Opět čokoláda? Co to je?“ optá se zvědavě na to druhé červené.
„Dáreček. Otevři to. Strašně se mi to líbilo. Myslím, že…“
„Co to je? Houba? Mám houbu. Hezká asi ji dám Julianě. Mám raději… Och, chápu.“ Rychle porozumí, když Honza zatáhne za šňůrku, na které visí malý zelený kolík. „Vibrátor.“ Vzpomene si na růžový, který Juliana objevila v prádle. Co by asi řekla na tohle? „Malý.“
„Přesně do tvé dírky a hlavně voděodolný.“
„Fakt?“
Honza znejistí, ale přikývne. Viki by nekecal. „Určitě. Tak mě napadá, že bychom mohli to vyzkoušet. Rád bych si tě umyl.“ Obejme ho, ruka sklouzne k hýždím.
„Jen to odložím.“ Jde do obýváku. Taková koupel by nebyla špatná. Až přijede Juli, budou omezení. Žádné skotačení po bytě. Povzdechne si, když mu před očima se objeví DVD.
„Porno? Dívali jsme se na ně včera.“
„Speciální. Ta orchidej je stále nádhernější.“ Přivoní. „Tak mě napadá, že jsem ještě nedostal mlíčko.“
„Hlavně mi neříkej, tati. Ty jsi… Ano.“ Vjede mu rukou do vlasů, přivře oči. Sleduje, jak jeho mohutný úd mizí v Honzových ústech. Slast. Miluje, když si ho takhle vezme. Zhoupne se v bedrech. Vyvrcholení na sebe nedá dlouho čekat a Honza jako vždy vše spolyká. Zvedne k němu hlavu jako spokojená kočka, provokativně si olízne rty.
„Chutnalo.“ Pohladí ho po penisu, potěžká koule. Olízne je. Potěšeně vnímá jejich váhu. Tak skvostné, tak nádherné. Už dávno je zbavil chloupků, takže si s nimi bez obav hraje a laská je jazykem. Sice musel Petra přesvědčit, ale jeho argumenty byly dokonale. Dvakrát se přitom holení udělal. Musí je ošetřovat, protože potřebuji něhu, péči. „Dáme si koupel nebo se podíváme na video. Zašel jsem za Vikim, to je kamarád v sexshopu…“
„Kde jinde,“ poznamená Petr. Svlékne se. Při Honzovi jeho prudernost nějak musela ustoupit. I Honza se svlékne, přistoupí k němu. Obejme ho. Vnímají své těla, pomalu rostoucí vášeň.
„Dal mi něco speciálního.“
„Mně stačíš. Co kdybychom si dali koupel?“ Popravdě připravil tam svíčky, romantickou hudbu a dokonce něco na zub. Sklouzne rukou k Honzovu zadku, zmáčkne ho. „Dám ti ho tam.“ Netouží nijak vidět další video, kterými ho poslední dobou zahrnuje. Má jeho a to stačí. Neví, proč se tak rád dívá na videa. Jistě i on má pár svých, ale zas každý den?
„Koupel s novým mazlíčkem, co ty na to?“
„Proč ne?“ Někam ho později založí a bude to. Hlavně z Julianina dosahu.
„Jsi nádherný, ale víš, udělal bys mi jednou maličkosti velkou radost.“
„Ne.“
„Proč ne?“ Hladí ho po zádech. „Jak víš, co chci?
Petr se mu vymaní z náruče, vezme ho za ruku a vede ho do koupelny. Honzovi se rozzáří oči, pustí pomalou hudbu. „Smím prosit?“ obejme ho, tančí do pomalé melodie od Adamse z Robina Hooda.
„Miluji tenhle film.“
„Co nemáš rád?“ Je mu dobře v jeho náručí. Rád tančí.
„Všechno, tebe nejvíc, tvoje mlíčko a jak mi ho tam strkáš. Bože, to je slast. Napadá mě, nechtěl bys zajít někdy do nějakého klubu? Juli může pohlídat sestřička. Zatančili bychom si, napili, líbali se a…“
„Určitě.“ Melodie skončí. Zastaví se, zatím voda se napustí. Opatrně vleze, protože minule to přepískl. Je zajímavé, že v ložnici, v koupelně, kuchyní je jejich milování lenivější, kdežto v obýváku by to popsal jako nepříčetné - rychlé a divoké. Ale má radši delší milování. Honza vleze za ním.
„Příště si nechám mlíčko…“
„Co kdybys to slovo vynechal ze svého slovníku?“
Honza to ignoruje. „Na později. Rád na tobě sedím. Jsem tak plný. Někdy se mi zdá, že mě roztrhneš na kusy, ale miluji to.“
Petr rudý jako rak ho obejme. Vezme do rukou Honzův úd. Laská ho, zatímco rty bloudí po krku.
„Bude mi to chybět, až naše cácorka přijede. Já… jak to bude dál?“
Petr se přisaje ke krku. „Rozhodně žádné veřejné dovádění. Taky budu mít jinak upravený rozvrh hodin. Já nevím. Nech to plavat.“
Honza optimisticky přikývne. „Nějak bude.“
„Nějak bude. Miluji tě.“
„Já tebe taky. Zdá se mi nebo už zase můžeš? Jsi moje malé nenasytné slůňátko. Dej mi ho tam. Je tvrdý jako skála. Musím… To je jedno… Ach to je ono.“ Zvrátí slastně hlavu, když do něj pronikne. Petr už dávno poznal, že nějaká jemnost na Honzu neplatí. Chce mít to okamžitě a tvrdě. Někdy se bojí, že ho roztrhne, ale zdá se, že měl pravdu a cvikem se to zlepšilo. Nějak se mu nechce vůbec myslet, že mu roztáhl…
„To je ono. Ještě víc. Jsi tak plný. Bože, jen ho tam narvi. Chci ho… To je ono!“ vykřikne, tělo zmalátní. Pomyslí si, že po tomhle snad celý život toužil. Petr z něj vystoupí.
„Počkej, proč to nedokončíš?“ otočí se k němu, klečí. Nechápe, proč se do něj neudělal.
„Za chvilku,“ zabručí rozpačitě. „Umyjeme se?“
„Tak to jo.“ Vezme ze soklu houbu, když si vzpomene na dárek. Jakmile ho má poblíž, potom na vše zapomíná. Odloží houbu a natáhne se pro srdíčko. Vytáhne zelený vibrátor. Otočí jim. Petr fascinovaně se dívá, jak si přejíždí tělo, hladí si bradavky, ke rtům, zasune dovnitř. Olízne ho.
„Není tak dobrý jako tvůj.“ Zajede jim do vody. Oba napůl čekají, že to bouchne. Nic. Honza směle ho nasměruje k Petrovu penisu. Pohladí vzrušený penis.
„Funguje to.“
„Jistěže. Copak jsem lhář? Jede s ním ještě níž, až mezi nohy. Petr je pokrčí. Honza sleduje svoji ruku. Koupelna je provoněná meruňkou, hraje příjemná hudba, svíčky vrhají dost světla, ale oba napjatě čekají, až se dotkne otvoru a vklouzne dovnitř.
„Už tam bude. Nechce se mu, darebovi.“
Petr zasténá, když pronikne dovnitř. Honza s ním zajede dovnitř a pustí vibrace na plné pecky.
Nakloní se, políbí na rty. „Jaké to je?“
„Hezké.“
Honza ho pomalu vytáhne, opět ho zasune. „Tak akorát pro tvoji rozkošnou prdelku. Chci tě mít uvnitř sebe. Tolik chci.“ Zasune ho dovnitř a nechá ho tam být. Potom se otočí. Petr natáhne nohy, když na něj Honza dosedne jedním pohybem. Nadzvedne se. Petr vnímá Honzu a zároveň jemné vibrace v zadku. Sevře mu boky. Honza se pohybuje nahoru dolu. Vodu, která nebezpečně šplouchá, ignorují. Petr sevře ještě víc milencovy boky, posadí ho na sebe a úlevně vydechne. Nechá ho na sobě. Honza si na něj lehne.
„Zopakujeme si to. Jak ti je?“
„Fajn.“
Honza políbí velkou ruku, sevře ji. „Nemyslím tím milování, ale našeho nového kamaráda.“
„V pohodě. Nijak mi nevadí.“ Vytáhne ho a odloží.
„To jsem rád. Tak mě napadá, opět volal Luki.“
„Byl nějakou dobu pryč kvůli tomu kalendáři, ne?“ Ruce bloudí po Honzově těle. Miluje se dotýkat jeho tvarů, které jsou tak jiné než Leontýny. Miluje je. Tu pevnost, malé bradavky, úd, dlouhé nohy a tetování, které snad zlíbal a prozkoumal tisíckrát.
„Taky a na jedné přehlídce v Miláně. Chce Jindru získat. Pohubl.“
„Říkal jsem… Nechci, aby Jindra…“
„Ježíš, jen pár schůzek, nic víc.“ Zvedne se z něj. Na hladinu vyplave semeno. „Co, když se mu to bude líbit? Tak jako nám? Musíš uznat, že někoho potřebuje.“
„To ano. Pečovatelku ne milence,“ namítne Petr.
Honza si odfrkne. „Luki je rozhodnut zvládnout obojí a já mu věřím.“
Petr si povzdechne. „Dobře.“ Vzápětí obejme Honzu, který se mu vrhne do náruče, až voda vyšplouchne na podlahu.
„Jsi nejmilejší, nejhodnější, nejúžasnější slůňátko na světě.“ Petr si pomyslí, že vynechal tentokrát erotické přívlastky. „Nejerotičtější, nejatraktivnější, nejsmyslnější slůňátko na světě s největšími koulemi a penisem na světě.“
Petr se rozesměje. „To jsi mohl vynechat. Stačila ta první věta.“
„Kdepak je to pravda. Takže co uděláme, Einsteine?“
Petr pohne nohou, voda se rozvíří. Co udělá? Proč vlastně on? Na druhou stranu přenechat to jim dvěma, to by byla katastrofa. Ještě by z chudáka Jindry udělali… To se nedá ani představit. Bude lepší, když to udělá on.
„Tak co? Tajné setkání? Nebo snad rovnou postel? Možná…“
„Nech to na mně.“ Past. Tohle neměl říkat. To je tím, že když je s Honzou, víc přemýšlí dolejškem než hlavou. V životě by se nemíchal do něčího života. Popravdě od té doby, co ho zná, dělá hloupost za hloupostí. Nejspíš ty vědecké studie o hormonech, zamilovanosti a sexu přece jen k něčemu jsou.
„Dobře. Věřím ti.“
Petra zalije slastný pocit, jako by zrovna vyvrcholil. Věří mu. Pro něj je to snad víc než miluji, i když to jsou taky nádherná slova. „Díky,“ zašeptá mu do ucha. Je šťastný. Hýčká ho rukama i rty, když si najednou uvědomí jedno. Zvonek.
„Někdo je za dveřmi.“
„Nech ho být. Omrzí ho to.“ Po pěti minutách jim to leze na mozek.
„Doprdele, já ho zabiju!“ vyrazí ze sebe Honza. Vstane, nahý s naštvanou tváří jde ke dveřím. „Který vůl…“ Otevře dveře. Kašle na to jak vypadá. „Jindro?“
„Ahoj. Je tu Petr?“ Petr ve dveřích s županem přes sebe si okamžitě zaváže pásek. „Přestalo pršet. Jestli ještě budou vedra, nejspíš se uzalejvám. Neruším?“
Petr si ho pobaveně prohlíží. Nedokáže se na něj zlobit jako Honza, který by ho nejraději zavraždil. „Co potřebuješ?“ Opět vypadá jako bezdomovec. Ta kostkovaná košile s vybledlou skvrnou by potřebovala vyhodit. Je pravdou, že Lukáš by ho dokázal obléknout, ale o tom zbytku nějak dokáže zapochybovat.
Honza přikáže: „Vypadni!“
„Ani se mi nechce.“
Překrásné modré oči je přejíždějí zkoumavě od shora dolu. Najednou se zvedne, odhrne Petrovi župan. Pochvalně se dívá.
Strnulý Petr sotva zareaguje, když Honza vyrazí, ale to už Jindra sedí na kanapi s objemným notesem v rukou. Horlivě si něco píše. Petr ho pozná. Zadrží Honzu. Jindra se z ničeho nic překloní ke květině. Přivoní, usměje.
„Ty, hajzle!“ zaječí Petr, až se Jindra s Honzou vylekají. „Já tě zabiju!“ Honza ho rychle chytí, protože si uvědomí, že se Petr právě dostal do pořádné vražedné ráže, i když nechápe proč.
Jindra zamrká, když si uvědomí, že se ho Petr právě pokouší zaškrtit.
„Dost! Přestaň!“ řve Honza, zatímco bojuje s Petrem, který se snaží chytit Jindru pod krkem. „Dost!“
Petr najednou přestane. Důstojně se upraví. Potom vezme kytku a nese ji směrem na balkon. Poletí z okna, rozhodne se.
„To ne!“ zařve Jindra, notes letí vzduchem. Chytí Petra za župan, ten trhne, zastaví se. Kytka letí na koberec. Oba se začnou rvát.
„Dost! Dost!“ křičí Honza vyděšeně, protože ničemu nerozumí a neví, co má dělat dřív. Zda zachraňovat kytku nebo se je snažit dostat od sebe.
„Hajzle!“
„Počkej, vysvětlím ti. Jen malý experiment!“ řve do toho Jindra.
„Já ti dám experiment, podrazáku!“ chytí ho pod bradou a hlava třískne o zem.
„Dost!“ křičí Honza. Snaží se je odtrhnout od sebe, ale v ruce mu zůstane pásek od županu. Potom si vzpomene na Jitku. Doběhne do kuchyně, divoce se kolem sebe rozhlédne. Na sporáku uvidí hrnec. Natočí do něj studenou vodu, doběhne s nimi k zápasícím postavám a vylije. Zápasící postavy ztuhnou.
„Dost! Co se děje? Chcete se zabít nebo zavolat poldy?“
Petr se zvedne. Jindra si drží tvář. Posadí se na pohovku.
„Tak co se děje?“
Petr zafrká. „Ten… ten…ten… nám tu nasadil sexuální kytku!“
„Cože?“
Jindra se ukřivděně podívá na Petra. „Malý experiment. Juliana vylučuje vůní, která povzbuzuje sexuální apetit, nic víc. Bolí to.“ Petr se rozmáchne k další ráně, když ho šokovaný Honza zachytí.
„Ona?“ Ukáže na rudou orchidej, která stále leží na podlaze.
„Jo!“ řeknou oba najednou.
„Ty vole!!“ nechá je být, dojde ke květině. Opatrně ji vezme do náruče. „Jako fakt?“
„Jistěže,“ řekne dotčeně Jindra. „Nebudu lhát. Proč bych si to vymýšlel? Bohužel má malou vadu.“
„Jakou? To je hloupost. Bože, vím, o některých, kteří by zaplatili za ni celý majlant!“
„Funguje jen na muže, ženy odrazuje. Nevím, jak to zlomit.“
„My jsme byli zkušební králíci? Ty vole! To musím říct Jitce.“
„Nechci slyšet v těchto zdech slovo vůl, jinak v kontextu zvíře. Přesně. Ten mizera z nás udělal zkušební projekt, že?“ Když si vzpomene, jak tu končili, tak se v něm vzedme touha ho zabít.
„No víš, já jsem neznal nikoho, komu bych to podstrčil.
Petr chvilku to prohlášení přežvýkává. „Hádám, že kvůli tomu sis chtěl něco začít s mužem.“
„Na někom jsem ji musel vyzkoušet. Na mě fungovala, ale na ženy ne. Doprčic. Promiň, ale byl jsi vhodný projekt. Jaké to bylo? Potřeboval bych podrobnos…Hrrr…“
„Pust ho! Zaškrtíš ho!“ řve vyděšený Honza. Snaží se odtáhnout z Jindrova krku ruce, ale bezúspěšně. Nakonec se mu to povede. Jindra úlevou zachraptí: „Díky.“
„Dobře ti tak!“ Vstane, upraví si na sobě župan, uhladí vlasy. Potom zjistí, že má zlomené brýle. „Kurva práce.“
„To chce izolepu,“ poradí mu nevinně Jindřich.
„Nejsem jako ty!“ zařve vzteklý Petr.
„Klid. Víte, co máme v ruce?“ optá se Honza, který opatrně Julianu přenese z jakéhokoliv dosahu těch dvou.
„Prachy!“ řeknou jako jeden muž.
Honza se na ně podívá, potom se hystericky rozesměje. „Vy to víte?“
Jindra si sundá brýle slepené izolepou. „Nemá to cenu dávat do opravy, víš. Stojí to prachy, tak to lepím izolepou. Jistě proč jsem to asi dělal? No, původně to bylo kvůli mé exmanželce. Ale taky člověk si musí nějak vydělávat, bohužel ta mrcha má dvě špatné vlastnosti.“
„Jaké?“
„Špatně se rozmnožuje, takže mám tři exempláře a funguje jenom na muže. Sorry!“ Zvedne v obraně ruce. „Zatím je to ještě v experimentálním stavu. Takže ty podrob… Prrr. Ber to z vědeckého hlediska!“ zadrží Petra v rozletu.
„Úžasné. Došlo ti to o té kytce docela rychle, Petře,“ poznamená Honza zvědavě. Zrak upírá na rudou orchidej. „Ty jsi to tušil!“ vyhrkne.
„Trochu, moc ne. Když jsem s tebou, moc hlavou nepřemýšlím, ale přišel bych na to. Zatraceně, nemohl jsi to říct dřív?“
Honza se začne smát, když uslyší jeho ukřivděný tón. Okamžitě pochopí, že mu experiment nevadí, jako tolik, že to netušil.
„Mohl jsem si dělat poznámky.“
Teď se naštve Honza. „To snad ne?!“
„Ale jistěže!“ řeknou oba jedním dechem. Honza vstane.
„Ze mě si někdo čísla do notesu nebude dělat!“ Odejde do kuchyně.
„Naštval se?“
„Asi jo. Napadá mě, že by to chtělo větší sběr dat,“ už zarozumuje klidně Petr.
„Já vím, ale nenapadá mě jak na to. Potřebovalo by to aspoň tři další páry. Klidně bych se obětoval, ale nemám čas někoho shánět dalšího.“ Oba sedí, dívají se na kytku.
„Já někoho pro tebe mám,“ řekne s rozvahou Petr. Nějak udělá ty poznámky, aby Honza nic netušil, i když možná nebude muset. Takový výzkum má přednost a k tomu je důležitý. A Jindra je kamarád, takže je rozhodnuto. A pak vědecký výzkum mu chybí. Je to sice jenom kytka, ale lepší něco než nic. Podívá se na Jindru, který na něj s údivem hledí.
„Vážně bys to pro mě udělal?“ nadšeně řekne.
„Pamatuješ si na Lukáše?
„Koho?“
„Toho modela. Hezký chlap.“
„Aha. Myslíš, že by to do toho šel?“ optá se udiveně. „Já ti nevím.“
Petr přikývne. Malá pomsta a potom, že nejsou sladké. Pokud si do oka padnou, vysvětlí si to mezi sebou, a když ne, Jindra bude mít data potřebná k dalšímu výzkumu. „Nic mu neřekneš a je to. Bude mít to větší cenu.“ Mluví raději tišeji.
„Tak jo. Ehm, myslíš, že se mu budu líbit? Nechci, abych ztrácel čas. Ta data jsou důležitá!“
„Naprosto. Myslím, že ji přestěhují do ložnice. Až zítra.“
„Zítra?“
„Jo. Proč jsi tady vlastně přišel?“
Jindra na něj udiveně hledí. „Jo, kvůli programu. Měl jsem práci, proto jsem nepřicházel. Není naštvaný, že ne? Nechtěl jsem způsobit nějaké problémy. Mít tolik dat by bylo skvělé. Čím víc tím lépe. Víš, původně to bylo pro mou ex. Chtěl jsem mít trochu víc sexu, ale tak nějak to nevyšlo.“
„Jak tě napadla kytka?“
„Ale, napadlo mě to, když jsem zkoumal feromony. Mám rád svůj skleník a tak mě napadlo, proč vlastně by něco podobného nemohla produkovat kytka. Je to přirozená ozdoba pokojů. Všichni je mají rádi, rádi si k tomu přivoní…“
„Netušící past.“ Geniální! A jednoduché! Ale to on vždy Jindra byl.
„Přesně. Tak jsem aplikoval příjemné feromony, hormony, které vyvolávají a povzbuzují sexuální chuť. Bohužel se to nepovedlo, jak jsem chtěl. Původně měla to být varianty pro obě pohlaví, ale z nějakého důvodu vznikla variant jen pro muže, ale už pracují i pro ženy. Možná je to lepší, když to oddělím.“
„Určitě,“ souhlasně přikývne Petr. „Více na tom vyděláme.“
„Už jste skončili?“ ozve se studený hlas.
„Ano.“ Podívá se na Jindru, který dál sedí. Petr si povzdechne. Jindřich je někdy tak tupý, že to skoro bolí. „Jindra odchází, že ano?“ už řekne Honza přímo.
„Cože? Ne. Ten program… Počkej, co to děláš?“
Petr z Honzova pohledu vytuší, že bude lepší Jindru okamžitě vypakovat, protože je zrovna na jeho stupnici oblíbenosti někde pod žížalou.
„Musíš do laboratoře. Čekají tě tam.“
„Vážně? Nevím o tom, ale když to říkáš.“
„Jistěže. Tady máš boty.“ Jindra se ocitne na chodbě s botami v ruce. Pokusí se je nazout, když si uvědomí, že to nejde. Jsou divné. Zabuší. Ze dveří vykoukne hlava, sjede pohledem na boty. Bleskurychle je vymění.
„Je pryč.“
Honza sedí na pohovce. „Vyhodíme ji,“ řekne zaujatě. „Z balkonu!“
„Ale ne, přestěhujeme ji do ložnice,“ navrhne nadšeně. „Tahle pohovka je nepohodlná.“
„Nebudu někde figurovat jako sloupec, kolikrát jsem se udělal, kolikrát ty a jak dlouho. Nebo kolikrát mi stál!“
Petr si k němu sedne, rukou zajede ke klínu. Usměje se. „Co kdybychom natočili to malé video? Vím, jak si to moc přeješ.“
Zalapání po dechu ho přesvědčí, že udeřil na správnou strunu. „Zřetelné hezky, jak ti ho strkám do zadečku.“ Políbí ho.
„Mizero,“ zachraptí. „Tak dobře, ale žádná jména.“
„Žádné jména, ale ty to nikomu neukážeš.“
„Za co mě máš?!“ Vyskočí z pohovky, vrhne se ke kalhotám, které prohledává. Vítězoslavně vytáhne mobil. „Zřetelně, pomalu.“
Petr si povzdechne. Chce znát výsledky toho experimentu. Kdyby mu to řekl hned… Mohlo to být bez problémů. Jen si povzdechne, když ucítí v ruce mobil a v klíně teplý dech. Vzruší se. Jen doufá, že za vše nemůže ta kytka, ale pak si uvědomí jejich celé milování. Bláznivé, chtivé na pohovce a klidné v koupelně nebo ložnici. Vlastně to není špatné.
„Teď!“
Celkem vzrušující, pomyslí si s mobilem v ruce, když do něj zajede.
„Trošku mlíčka, ano.“
„Honzo, vysaješ mě…“
„V těch koulích musí být zásoba pro celou armádu, ale já se dělit nechci. Bože, to je slast mít tě v ústech,“ šeptá nesrozumitelně pro sebe. Petr vykřikne. Na nočním stolku stojí nevinně se tvářící rudá orchidej. Zrak mu padne na budík.
„Ježíš!“ zasténá, když se tělo vzepne a on úlevně klesne do pokrývek.
„Krásné. Co je?“
„Za hodinu tu bude Juliana. Musím pro ni dojít.“
„Půjdeme oba ne?“
Petr se usměje, políbí ho. „Díky.“ O hodinu později z autobusu vyskočí drobná postava s batohem na zádech.
„Tati, tati jsem tu!“ skočí mu do náruče, obejme ho. Petr si ji k sobě přitiskne. Miluji je oba dva. Nějak to půjde. „Ahoj, Honzo. Děkuji za pohledy. Byly legrační.“
„Není za co. Tak co, půjdeme domu?“
„Jasně. Jen kufr… Tati, mám tolik toho co vyprávět. Bylo to skvělý!“ dodá jedním dechem s rukama kolem Petrova krku. „Příští rok pojedu znovu a nemohla bych na dva?“
Honza se usměje. Šikovná holka. Jestli Petr ji ho nezaplatí, on to udělá. „Proč ne?“ odpoví za Petra Honza. Petr pro změnu mlčí.
Maý poklad - 40. Tati, Jindra má rád Lukáše?
