Shounen - ai povídky

Sedm nocí

Čtvrtek

„Jsem ve škole nebo ne?“ dumá nad tím zázrakem Martin. Ignoruje Vašíka a jeho pokusy o vyzvědačství. Ještě tři dny a skončí to a on se pořád nemůže rozhodnout, jestli je to dobře nebo není. Sice ho to vyčerpává, ale zas kouzelně vyčerpává. Konec hodiny vítá jako spasení. Vstane, podívá se na čistou obrazovku a prázdný sešit. Jak zjistil, přece jen vynález tužka a papír mají něco do sebe.

„Martine, stůj nebo začnu řvát!“

„Tak řvi, ale ne moc nahlas. Řekl bych, že Hastings stojí za dveřmi.

Vašík se zarazí a pak zavrtí hlavou. „Nestojí. Je někde jinde.“

„Máš v hlavě jeho rozpis služeb nebo co?“

„Kdepak něco lepšího. Mám ho doma. Tak povídej. Vypadáš jako boží umučení.“

Martin se na něho zadumaně podívá. Sedne si na židli. „Víš!“

„Co?“ To bude něco strašně pikantního.

„Nevím, jestli se mi to má líbit nebo ne. Nevím jak se rozhodnout.“

Obličej Vašíka se protahuje a protahuje. Jenom tohle? A on nad tím dumá? Obkročmo si sedne na židli. Martin potřebuje se dostat z deprese.

„Líbí se ti to nebo ne?“

„Nehraj si tady na doktora Chocholouška. Nejde ti to k pleti!“ zavrčí. „Jo.“

„Tak není co řešit.“

„Ale tohle se nedělá!“

„A to jako říká kdo?“ zaútočí Vašík a Martinovi vypíchne málem oko, jak se netrefí do čela.

„No jo, ale copak se dělá striptýz a ty veškeré věci? Čtení pohádek, při kterých,“ zrudne a dál už sevře rty.

„Co dál?!“

„Ty snad potřebuješ návod, co bylo dál?!“ skoro zařve Martin.

„Já ne. Já mám doma toho dost.“

„Jo sex, sex, a sex ve všech polohách a obměnách a něco navíc. Už mám toho po krk.“

„Pánové doufám, že zas nevyvádíte nějakou lumpárnu?!“

„Ještě, že nerozumí češtině,“ zavrčí Marin. „Ne pane profesore. Vašík mi nabídl psychickou podporu.“

„Aha.“

„Pane profesore, nemáte být zrovna mimo areál univerzity?“

„Pane Koucký, kde mám a nemám být, je moje věc a pak slovo sex existuje i v angličtině!“ Oba zrudnou a Martin by se studem propadl pod lavici i s taškou.

„No doufám, že si to necháte na doma. Pokud vím, za několik minut se mi tu nastěhují druháci.“

„Přednáška Plata!“ vyhrkne zrudlý Martin, popadne tašku a vystřelí. Ve dveřích se otočí a vypadne. Kruci, ten Hastings je drsnej, když si v klidu líbá Vašíka těsně před hodinou. Já bych byl asi na mrtvici!“

„Jak to dokáže?!“ zvědavě se optá Martin Vašíka, který se culí naprosto, ale naprosto přiblble.

„Jak? No říká, že je to praxe a pak když vidí ty nechápající obličeje studentů, tak to prý je spolehlivější než studená sprcha a pak sako a prádlo.“

„Prádlo?“

„Jo. Jen se mě neptej jaké, ale prý to funguje.“

„Hele nežárlíš, když tak stojí před ostatními a je tu tolik studentů?“

„Ani ne. Právě proto mu vyprávím pohádky. Miluje je.“ Vlezou do třídy, zrovna když je profesor otočený zády ke třídě.

„Hele co na tebe připravil dneska?“

Martin zavrtí hlavou a sykne. „Psss. Myslíš, že bych tady byl, kdybych to věděl?“

Vašík se uchechtne a vzápětí se to snaží zamaskovat kašláním. Tak tady vězí ta jeho mrzutá nálada.

„Martínku už jsi doma?!“

„Jsem!“ zavřeští v jednopokojovém bytě s malou chodbou, koupelnou a kuchyni.

„To je dobře, a kde jsi tak dlouho byl?“

Martin si kysele vzpomene na Vašíka a jeho přesvědčovací metody, jak někoho naprosto zatáhnout do něčeho co nechce dělat. A tak stál u holek v pokoji a díval se, jak něco horečnatě šiji pro Vašíka Pašíka. Nedávno to zaslechl na chodbě univerzity a on nechápe, kam se poděla přezdívka Smíšek. Ale čert to vem. S neblahým tušením otevře dveře. Už se mu zdálo, že je tam nějaká tma. Uprostřed místnosti stojí Míša v, polkne, kruci, to ne.

Prohlédne si ho. Nebýt ve svém bytě pochyboval by, že je to Míša. Vypadá jako nějaká Domina ze stránek, které dřív úspěšně zaspamovávaly jeho počítač.

„Tak co tomu říkáš?“

„Není ti v tom špatně?“

„Ne, proč? Půjčil mi to kamarád. Jeho přítel není doma a tak to nepotřebuje. Vzal jsem si na sebe jen něco. Červená mi moc nesluší a tak jsem vzal černou. Co tomu říkáš?!“

„No ehm rozhodně je to inspirující!“ vyrazí ze sebe a zaúpí. Ono to je, protože to co není vidět a je… Satane, smiluje se nad námi anděly.

„Tak otroku svlékni se!“

„Počkej, do toho mě nenavlékneš.“

„To ne. Nemám tvoji velikost, ale něco jsem si pro tebe půjčil. Tak dolu. Vytáhne zpoza zad dlouhý klacík.“

Prosím, ať to není to, co si myslím. Svléká se a pozoruje Míšu v černém korzetu s odhalenými bradavkami, síťované punčošky až k rozkroku a on si vzpomene na tanga, které dostal a pak už nic. No ještě dlouhé černé rukavice až k loktům. Sklouzne k nohám, na kterých má nízké kozačky. Bože, vypadá, jak neví co, ale jak ho stahuje a jeho zadeček. Právě se pokušitelsky ohnul a ty boty s vyšpulenou prdelkou udělaly své a on odolá nutkání si přikrýt klín.

Míša k němu přejde a pohladí ho sametovou rukavici po hrudi a pak sklouzne ke klínu. „Líbí se ti to otroku, jak pozoruji.“

„Pane ano.“ Sakra, tady se nedá lhát.

„Výborně.“ Obejde ho a najednou Martin ucítí něco na krku. Zrcátko a kolem krku černý obojek. Míša se zbláznil!

„Sedni si.“ Martin se rozhlédne a teprve teď si všimne dalších věcí, které si přes ten korzet a punčochy nevšiml. Pokrývka na podlaze a nějaký přístroj. Natáhne hlavu, aby ho rozpoznal. Projektor?! Tady a odkud?!

„No tak sedni!“

„Auu!“ zavřeští, protože plácnutí nevelkým ukazovátkem je přece jen něco jiného, než něžné pohlazení rukou.

Rychle si sedne, zvědav co bude následovat.

Míša si ho obejde a Martin zvedne hlavu. Stojí před ním s rukama v bocích a hledí na něho. Martin sklopí zrak. Jen kousek výš je nad ním zdvižený úd. Pohlédne výš. Klekne si a vezme ho do rtů.

„Hodný otrok. Pochopil naprosto správně, co máš pánovi udělat.“ Martin ucítí ruce ve vlasech a líže ho. „Dost!“ Martin přestane a sedne si nazpět. Sám je vzrušený.

„Můžeš si ho hladit, ale neudělej se mi, broučku?!“ zaslechne šepot u ucha.

„Jak jsi poznal, tohle je projektor. Jsi ještě nevychovaný a potřebuješ správného učitele, aby se z tebe stal příkladný otrok, který svého pána poslechne na slovíčko. A já tě teď naučím pár nových věcí. Musím říct, že doteď jsi to naprosto zvládl na jedničku.“

Martin se usměje a mimoděk si hladí pyj. Kruci z toho hlasu i co asi bude dál, je vzrušený.

Baví tě to?! Vynoří se mu v paměti. Jo baví, přizná.

„Výborně.“ Martin najednou hledí na stěnu, kde jsou dva muži. Kamásútra a prohlíží si je.

„Zajímavé otroku?“

„Ano, pane. Budeme to dělat?“

„Samozřejmě. Lehni si.“ Martin se podívá na obrázek a lehne si. Jak leží, mimoděk se dívá na obrázek a pak zapomene, že něco na stěně je, jak se ho dotkne něco, co nejsou ruce. Podívá se. Ukazovátko a putuje hezky po jeho hrudi směrem dolů. Míša nad ním stojí a hladí se po penisu.

Pak ukazovátko zmizí a Míša klečí mezi jeho nohama. Natáhne ruku v sametové rukavici a začne ho hladit. Martin zavře oči, jak ho překvapí rozdílnost mezi rukavici a pokožkou. Je to jiné a zasykne, jak ho Míša trochu tvrději polaská po bradavce.

„Bolí otroku?!“

„Jen trošičku, prosím pokračuj, pane.“

„Výborně. Víš, co chci udělat?“

„Ano pane.“

Míša klekne si a Martin zvedne nohu, přidržujíc si ji v holení a vystavujíc se jeho zraku i chtivému údu. Zasténá jak do něho proniknout prsty, polibek a trhne sebou, jak ucítí, že je uvnitř něho. Líbí se mi to. Je to trochu jiné, než obvykla pozice na zádech nebo na čtyřech a pak spíš on je vždy nahoře. Jen tenhle týden skoro ne, ale nevadí mu to. Možná trochu a vzdychne, když Míša skoro vyklouzne a zajede dovnitř. Zakloní hlavu a dívá se na obrázek. Musí si to zapamatovat. Zanaříká, jak je najednou prázdný a chybí mu tlak i pohyby údu. Chce ho tam mít.

„Výborně otroku a jdeme dál!“ Martin poklekne a olízne špičku údu. Míša potěšeně mu dovolí, aby si ho vzal.

„Tak dost nebo tě mám potrestat?!“

„Ne pane. Budu hodný.“

„Výborně a další.“ Martin se otočí k obrázku a opět dva muži skoro v stejné poloze. „Prohlédni si to pořádně. Na čtyři a dívej se.“ Martin si poslušně klekne a dívá se. Míša k němu přijde a začne ho hladit po zadečku. „Chci, abychom se měli dobře oba dva. Chápeš moji touhu, ne.“

„Jistě pane. Rád bych si to vyzkoušel.“

Míša přestane ho hladit a lehne si. Martin se dotkne stehen v punčochách a dlouhými tahy je hladí. Zajede ke klínu a potěžká varlata, která jemně sevře. Rty se přiblíží k pyji a zatepá jazykem po hedvábně hladké pokožce. Vypadá jinak než jeho úd. Ten jeho je mohutnější s vystouplými žilkami a červeným žaludem. Míšův je růžový, sametový. Miluje, když ho vezme do úst a uspokojí ho, až slasti křičí, že chce víc. Potom většinou do něho vstoupí a utěší se v jeho zadečku sám. Olízne špičku a pomaličku ho vsaje. Rukou mne varlata, pak je uvolní a sejde níž. Dráždí ho kolem otvoru a špičkou prstu zajede dovnitř. Zaslechne zasténání.

Míša zvednutý na loktech se dívá, jak se Martin činí a pak se otočí k vyšpulené prdelce, kterou má na dosah a natáhne ruku. Pohladí obliny, které jsou skoro u jeho obličej. Prsty hladce vklouzne dovnitř. Zasunuje je dovnitř a ven v pravidelném rytmu. Palcem hladí varlata.

Cítí, že už skoro je, ale on chce ještě jeden obrázek.

Odtáhne mu hlavu ze svého klína a políbí ho. „Jde ti to, otroku.“

„Pane, děkuji moc. Snažím se. Prosím můžeme to dokončit? Mám tě, pane, rád v ústech.“

Míša ho pohladí. „Já vím, ale ještě jsme s výukou neskončili.“

„Ano pane.“ Sedne si a vezme svůj penis do ruky. „Jsem tu výhradně jen pro tvoje potěšení, pane.“

„Tak to má být. Teď další. Ten mám velmi rád.“

„Tu pozici znám, pane, a rád tě v sobě přijmu.“

Míša si lehne. Martin pomalu dosedává na vztyčený Míšův úd, který si přidržuje rukou, zatím co Míša mu drží kolena co nejdál od sebe. Zasténají touhou i rozkoší, když Martin dosedne. Má pocit, že už víc to nejde, jak je vyplněný.

„Pane, mohu?!“

„Ano můžeš otroku. Chci vidět, jak si to děláš.“

„Děkuji, pane, jsi velmi laskav.“ Nadzvedne se a dosedne. Zavrtí se, aby byl pohodlně usazený. Jednu ruku položí za sebe, aby se opíral, a druhou rukou sevře svůj pyj a začne si ho přejíždět rukou. Z ruky mu vykukuje pouze temně červená špička. „Pane, už budu!“ poslední pohyb a na Míšu dopadne pár kapek, zbytek skončí v ruce. Martin se skloní a vklouzne jazykem dovnitř těch rozkazujících rtů. Když je s ním, připadají mu ty věty přirozené.

Začne se pohupovat, nadzvedávat a hledat jak nejlépe najít svoji rozkoš a Míša stále drží jeho nohy v stejně široké pozici. Martina zlákají bradavky v korzetu, které nestydatě vykukují, a sevře je mezi bříška prstů. Stiskne rty, jak je to vzrušující a pak Najednou Míša vykřikne a Martin sedí, cítíc jak ho zaplavuje uvnitř teplo, s rukama na bradavkách, které neustále mne a přejíždí prsty i nehty.

„Pane, jsi skvělý učitel.“

„To jsem rád, protože jsme neskončili.“

„Pane, jsem rád, že mi ukážete další možnosti, jak vás pobavit.“ Kruci kolikrát se mohu vzrušit?  Zapřemýšlí a pohlédne na hodinky. Teprve čtyřicet minut? „Auu, pane za co?!“ Zvedne se s potřísněnými hýžděmi a nohami.

„Když jsi se mnou, nemáš se dívat na hodinky a než se pustíme do další kapitoly, tak si chvilku budeme hrát. Jestli pak víš na co?“

„Ne pane. Rád se nechám poučit.“

Míša k němu přistoupí a Pohlédne mu do očí. „Víš, v tomhle stavu nemohu dobře fungovat jako učitel a ty můj žáku se musíš naučit jak ho připravit, aby tě plně uspokojil.“

„Bude mi potěšením.“ Martin natáhne ruku a váhavě mrkne na projektor. Ta kniha vypadá dost silně. Nanejvýš zítra bude chybět na přednáškách. Vezme ho do ruky a sevře. Je ochablý, ale on ho dá do latě, aby se mu mohl věnovat, tak jak si to pán přeje. Špičkou jazyka olízne skrytý žalud.

Míša si povzdechne a zadívá se na knihu. Byl to vynikající nápad, i když musel poprosit Hastingse o projektor. Vašík si to docela brzy taky užije. Zavrní blahem. „Ano, to je přesně ono, můj drahý otroku.“

Martin potěšeně přidá, přemýšlejíc jak nejlépe provést zadaný úkol.

Konec čtvrtka, pokračování v pátek

Pátek