Shounen - ai povídky

Sedm nocí

Pátek

„Dnešní den mrzutý?“ nakloní se nad stůl Vašík.

„Dnešní den hnusný. Venku chcípl pes a tady taky. Všichni vypadají jako v posledním tažení.“

„To je tlakem.“

„Ty nějaký máš?“ podiví se Martin.

„Já? Nemám, ale ostatní ano.“

„Čehož dokonale zneužíváš.“ Martin si zívne, i když už je skoro poledne. Předposlední den jeho otroctví. Popravdě, kdyby takové bylo otroctví všude, tak se do něho hrne každý. Zívne ještě jednou a po něm si zívne Eliška. Vašík pobaveně sleduje řetězovou reakci.

„Podívej se. Na škole jsem jen jednou, a proto si ji musím užít, abych měl na co vzpomínat!“

„Když jsi byl malý, spadl jsi z hrušky.“

„Jak to víš?“

„Podle tvých slov. Co myslíš, kdo si tu školu užívá?“

„Ehm…“ Vašík se rozhlédne. „Nikdo?“

„Bingo Sherlocku a začne hodina, tak si sedni do lavice a konečně zmlkni.

Vašek se zadívá z okna, kde je opravdu sychravě, šedivě a k tomu větrně. Mizerná kombinace pro kohokoliv. V takovém počasí s láskou vzpomíná na jejich rozkošnou zátoku pašeráků. Sluníčko, sex, no ten má i teď a posledně se Hastings nějak podivně culil. Ehm určitě ho chce někam vytáhnout.

Ještě poslední hodina a jde domu. Jsem zvědav, co mě tam čeká. Vlastně nic. Dnes má Míša práci a bude určitě unavený. Jen žádná masáž. Sám by ji potřeboval.

Nikdo nikde.

„Budu se učit!“ řekne a posadí se k počítači. Po chvilce zjistí, že vejrá a vejrá do počítače a nic nenapsal. Bouchne do stolu, až nadskočí tužka a flashka. „Učit se!“ nadechne se a soustředně pročítá text.

Občas přitáhne si sešit, něco napíše, opraví, hledá po internetu informace a nadává. Po dvou hodinách zaklapne notebook a jde se učit angličtinu. Taky by se mohl učit nějaký jiný jazyk, ale ten potřebuje. Dojde do kuchyně pro čokoládovou tyčinku a chroupajíc mumlá slovesa, podstatná jména, přídavná jména…

„Dnes to bylo jako za starých času.“ Odhodí slovíčka a vezme knihu. Měl by ji přečíst do úterý, protože určitě se bude ptát. A pak na konci roku nemá tolik učení jako jiní. Taky si musí najít nějakou brigádu. Přispívá do domácnosti, ale chtěl by si něco vydělat a pak budou Vánoce. Vstane a přejde k Míšovým svetrům. Jeden vytáhne a přiloží si ho k tělu. Jemu sahá po pupík. Děs. Měl by jít pryč. Odloží ho a jde si sednout ke knize.

„Ahoj Martine, jsem doma!“

„Míšo, ahoj. Jak bylo v práci a co škola?“

„Obojí děs a já jsem tak unavený, že bych se nejraději svalil do postele a nehnul ani prstíkem.“

„Proč to neprovést?“

„Protože nejdřív sprcha a mohl bys mi udělat něco k jídlu?“

„Něco sladkého?“

 Míša vykoukne z koupelny. „Kdepak dnes něco normálního, ale pokud bys mi chtěl dělat stůl, nejsem proti.“

„Kuš!“ zavrčí Martin, ale usmívá se. Dojde do kuchyně a namaže chleba se sýrem a šunkou, postaví na čaj a pak vytáhne tyčinku. Poslouchá, jak šumí sprcha a z ničeho nic ho napadne, proč ještě nepřišel s tím, že se budou milovat ve sprše? Jistě někdy se miluji pod tekoucí sprchou, ale ne příliš často.

„Voda je hotova,“ zaslechne u ucha. Prudce se otočí a polkne. Míša za ním stojí nahý, jak ho bůh stvořil a právě si uvazuje ručník přes boky.

„J..já …vím,“ vykoktá.

„Vypadá to báječně. Obleču se.“

„Jasně.“ Zaváhá a sobě udělá taky kousek chleba a postaví na druhý hrnek čaje. Společnou večeři položí na malý stolek před televizi. Oba usednou k tomu, jak v Japonsku.

„Někam jdeme?“

„Proč?“ podiví se Míša.

„Jsi tak hezky oblečený.“

Míša se prohlédne. Džíny, košile, svetr. Nic svátečního, ale ne taky tepláky. „Aha. To bude tvůj další úkol.“

„Můj další úkol, pane.“

„Dnes je předposlední den mé výhry.“

„Já vím.“

Míša zaváhá, polkne kousek chleba a zapije. „Martine, řekni, líbilo se ti to?“

„Řeknu ti to zítra, ano.“

„Otroku moc si dovoluješ!“

„Pane, ochotně a rád přijmu trest!“ S úsměvem po čtyřech k němu přijde a otočí se. „Prosím, pane, čekám!“

Míša se dívá do Martinových očí, v kterých je zvědavost i chuť si hrát. „Nedívej se otroku. Nedovolil jsem ti pohlédnout.“

„Promiň, pane.“ Otočí hlavu, zvědavý co chce udělat.

Míša najednou stáhne kalhoty i s trenýrkami a Martin ucítí něco chladného a pak jazyk a vzápětí na stejné místo plácnutí a ještě jedno.“

„Pane, to bolí!“

„Dobře. Můžeš si sednout a už mně nedráždí. Jdi se obléci. Nějak pěkně.“

„Pane, co si mám na sebe vzít.“

Míša se potěšeně usměje. „Ten můj dárek ze středy a pak košili a džíny a počkej a mně.“

„Ano, pane jak si přejete!“ jde ke skříni a všechno ze sebe stáhne. Míša se opře lokty o stůl a dívá se.

„Pane, stydím se,“ řekne upejpavě.

„Oblékni se a dělej.“

Martin se rychle oblékne. Kruci ty tanga jsou stejné jako na začátku. Moc malé podle něho. „Pane, čekám. Co mám dělat?“

„Svlékni se.“ Míša si zatím přitáhne křeslo. Martin neví, co dělat. „Jen si ze sebe všechno svlékni. Jako bych tu nebyl, ale dáreček si nech.“

Martin zvedne ruce a rozepne vrchní knoflíček. Druhý, třetí až stojí v rozhalené košili. Pak si rozepne knoflíčky na rukávech. Rukou zajede pod košili a polaská se.

„Pane, je to tak správně?“

„Jen tak dál pokračuj.“ Míša blaženě sleduje, jak se Martin pomaličku svléká.

Martin chytne košili a pomaličku si ji vytahuje z kalhot. Zadní díl a neopomene se otočit, přední díl a rozhrne ji. Pohladí se po břiše, vyjede nahoru a stiskne si bradavku. Pomalu stáhne košili a pečlivě ji pověsí do skříně.

Sklouzne rukou k tangám a upraví si šňůrky. Prohlédne se v zrcadle. Rozepne si pásek a potom knoflík. Míša sleduje, jak knoflík pomalu opouští dírku a pak je volný. Martin zatáhne za zip a objeví se černá síťovina. Zavrtí se a předkloní se zadkem k Míšovi.

„Pane, mám si je sundat?“

„Pojď sem!“ Martin přistoupí a vyšpulí prdelku. Míša je stáhne dolu a pohladí ji. Martin čeká, až přistane ruka na oblině, ale nic. Místo toho Míša zajede pod šňůrku a zatáhne. Druhou rukou vklouzne dopředu a sevře mu černou látku. „Jdi se svléknout!“

Martin přejde ke skříni a stahuje si kalhoty. Neopomene si pohladit pyj, varlata a stehna. Stáhne kalhoty a pečlivě je složí.

Míša zatím vstane. „Tak mně svlékni! Půjdeme spát, tak nepůjdu v tomhle! Tohle je práce otroka a ne moje.“

„Pane, jak poroučíš. Omlouvám se, že jsem zapomněl.“ Přejde k němu a vsune ruce pod svetr. Vytahuje ho nahoru, zatímco rukama hladí tělo přes košili. „Pane, prosím zvedněte ruce.“

„Dobře,“ řekne milostivě a Martin svetr stahuje, zatímco se k němu přitiskne. Pečlivě ho složí a pak přejde ke košili. Knoflíčky na rukávech a vklouznutí ruky do rukávu. Klekne si a políbí dlaň. Klečíc, rozepne druhý knoflíček. Vstane a natáhne ruce ke krku. Pomalu ho rozepne. Druhý třetí, až jsou rozepnuty všechny a on hledí na kousek pokožky.

„Jde ti to. Můžeš otroku pokračovat.“

„Pane, jsem poctěn vaší chválou. Doufám, že se mnou budeš spokojen.“

„Uvidíme,“ broukne Míša. Martin zatím stejně jako u sebe vytahuje košili. Pověsí ji a hned se vrátí k Míšovi.

„Pane, máte tu smítko, mohu je sundat?“

„Neptej se na tyhle povinnosti. Tvou jedinou starosti je, že se máš starat o blaho a štěstí svého pána. Jsi skoro na konci své cesty a zatím si vedeš dobře, ale abys byl dokonalý, tak k tomu vede ještě dlouhá cesta.“

„Pane, vynasnažím se, jak nejlépe budu, abych byl vaší pozornosti hoden.“

„Výborně. Můžeš pokračovat.“ Natáhne ruku k bradavce a lehounce smete smítko. Prsty ji dráždivě sevře.

„Hotovo pane. Nic tam není., ale pro jistotu je ještě umyji.“ Skloní se a přejede ji jazykem. Spokojeně se zadívá, jak je zduřelá a čekající na další pozornost.

„Výborně. Tak pokračuj.“

Martin si klekne k džínům a prsty přejede po okrajích černých tang. Sklouzne k předku a velmi pečlivě rozepíná knoflíček. Milimetr po milimetru sleduje, jak opouští dírku a najednou je volný. Chytne jezdce a sleduje, jak jeden zoubek zipu opouští druhý a uvolňuje Míšovo vzrušení. Skoro přestane dýchat, a když se objeví černá saténová látka, přitiskne k ní rty a olízne.

Rukama zajede na hýždě a k pásku. Pomalu stahuje kalhoty dolu, přičemž neopomene rty bloudit po stehnech až k lýtku. Míša vystoupí a Martin složí kalhoty.

„Pane, budu pokračovat. Mohu se optat, v čem dnes pán chce spát?“

„Mám něco speciálního. Můžeš pokračovat a nezapomeň se mu trochu věnovat.“ Dotkne se černé látky.“

„To je samozřejmostí pane. Rád se mu věnuji.“

Prsty zajede pod tanga a objede šňůrky až k hýždím a zpět. Pomalu je stahuje přes boky a pak najednou je Míšův pyj volný a on ho lapí do svých rtů. Vsaje, zatímco rukama hladí to skvostné tělo, po kterém touží.

Pustí ho ze rtů a stáhne miniatruní tanga. Míša lehce rozkročený čeká. Martin si klekne a vezme ho opět do úst.

„To stačí otroku. Vstaň!“

„Děkuji, pane.“ Vstane a uvědomuje si, jak jsou jeho tanga k prasknutí. Míša zatím přejde ke skříni a něco vytáhne.

„Navlékni se.

Martin to rozprostře. Kalhoty od pyžama, ale tuhle velkost snad nosí jenom Míšův taťka.

„Tak na co čekáš otroku?!“ trochu vyjede Míša a Martin se do nich nasouká. Míša ho obejde a zatáhne za gumu a Martin skoro přestane dýchat.

Míša je stáhne ke kotníkům a pomalu se do nich nasouká, tak že stojí za Martinem v stejných kalhotách. Odhadl to dokonale.

Možná trochu těsně, ale to právě chce.

„Víš, co chci dělat,“ a otře se vzrušeným údem o Martina. Ten si vzdychne, jak ho to těsné přitisknutí vzrušuje.

„Prosím dej ho tam. Je to příjemné, ale musí mu být těsno. Prosím, pane dej ho do mé prdelky, ať je mu dobře.“

Míša sáhne do kalhot. „Jak si přejdeš otroku. Jak vidím, učíš se velmi rychle.“

„Jste, pane, vynikající učitel. Po takovém jsem prahnul celý život.“ Zasténá, jak Míša do něho vklouzne a ruce ucítí na břiše. Míša stáhne gumu, tak aby byla hned pod úrovní Martinova údu, a laská ho, zatímco se snaží v něm pohybovat. Oba sténají, jak cítí se těsně spjatí a pak Míša vykřikne a sevře trochu víc Martinův úd. Martin ucítí cukání a vyvrcholí. Hlasitě zaúpí a pak zavrní.

„Pane, to bylo nádherné.“

„To ano a teď mně hezky obleč a ulož mě.“

Martin sundá obrovské kalhoty a složí je. Tohle si musí zopakovat a to i předkem. Chtěl by se svým údem třít o Míšův, až oba vyvrcholí v gejzíru orgasmu. Povzdechne si a vezme kalhoty od pyžama. Klekne si a poslušně čeká, až Míša do nich vstoupí. Jazykem bloudí po jeho stehnech až na horu a neodolá, aby ho neolízl. Obleče ho a pak ho vezme do náruče. Položí na svoji stranu postele, zatímco druhou odhrne.

„Otroku, víš co?“

„Pane.“

„Budeme si ještě hrát. Podívej se, jak najednou je celý dychtivý.“ Vytáhne napůl vzrušený úd a dotkne se špičky. „Pojď sem a dovolím ti  s ním pohrát.“

„Pane, nevím jak vaší laskavost oplatit.“

„Uvidíš!“ a sklouzne mezi nohy k otvoru. Lišácky se na něho podívá a Martin hupne za ním. Lehne si mezi jeho nohy a začne se horlivě věnovat Míšině hloubě.

„Pane je to skvělé. Udělám, co chcete!“ vykřikne a pronikne do dychtivé Míšovy prdelky. Zasténá, jak je sevřen a začne se pohybovat. Nedaleko se válí dvoje kalhoty od pyžama.

Konec pátku, pokračování v sobotu

 Sobota