Shounen - ai povídky

Sedm nocí

Pondělí

„Martínku?“ Ten zívne, ale drží se. Noc byla vyčerpávající, ale božská. Před minutkou ho dohonil a rozjasnil pochmurný podzimní den i první hodinu. Nemusel by chodit na přednášky, ale má pocit, že profesoři jsou docela rádi, když je tam aspoň pár lidi a pak si na to při zkouškách vzpomenou. Je to sice náročné, ale on hodlá dokončit univerzitu s výbornou.

„Máš pro mě další úkol?“ a snaží se, aby jeho hlas nezněl až moc dychtivě.

„Mám. Dnes večer mi budeš vyprávět pohádku. Doufám, že jsi ještě nezapomněl, jak u tebe sedávala maminka s knížkou v ruce a četla ti.“

Martin zamrká. Kruci copak vypadá jako matka? „NO ano.“

„Vidíš. Já si hezky lehnu do postýlky a ty mi budeš vyprávět hezkou pohádku na dobrou noc a snaž se, aby neskončila za pět minut. Mám rád, když se čte nebo můžeš pohádku vyprávět.“ Rozhlédne se, povytáhne na špičky a políbí ho někam do koutku rtů, jak se netrefí. Odběhne a Martin jen zírá na jeho opět až nízko vypasované džíny a krátký svetr. To se musí oblékat tak nápadně? K vánocům dostane dlouhý svetr.

„Pohádku?“ Bože vždyť si akorát pamatuje o Červené karkulce a Perníkové chaloupce a ty stihne přečíst za pět minut nebo převyprávět.

„Co je ti?“ šťouchne do něho Vašík, který jde taky na hodinu.

„Co mi je? Mám večer vyprávět pohádku.“

Vašík se rozesměje. Od té doby co se vrátil Hastings tak je spokojený.

„Nemusíš tu příst jako nažraný spokojený kocour. Co Hastings?“

„Lepší ani nemůže být. Hádám, že týden otroka začal.“

„Jak to víš?“

To ti tak budu říkat a prozradím Míšovy plány. Ani za zlaté tele. „Jen hádám. Informační síť, víš.“ Cvrkne ho do nosu a nakloní se k němu. „Tak povídej, co jsi vymyslel?“

„Nemáš doma knihu pohádek, že ne.“

„Cože bych měl mít? Pohádky? Jsem snad mimino?“

„No to ne. Ptám se jen tak.“

„Martínku vybal to tatínkovi Vašíkovi. Uvidíš, poradím ti.“

„Budeš mlčet jako hrob.“

To zrovna. Hned to vyslepičím Jackovi. „Čestný skautský. Nikomu neřeknu ani ň.“

„Tak dobře,“ uklidní se Martin. Pomalu se loudají do třídy. „Tak jsem dnes dostal za úkol, přečíst Míšovi pohádku na dobrou noc. Jenže si akorát vzpomínám na Červenou karkulku a Perníkovou chaloupku.“

Vašík nejdřív neví, co říct a pak vybuchne v smích. „Hele jdeme na hodinu a já ti pak řeknu, co tou pohádkou myslel Míša.“

Martin ho nedůvěřivé sleduje. Culí se jak pitomeček, myslí si, když ho pozoruje, že se usmívá jako sluníčko, které někdo přeleštil. Vůbec nechápe, co to má znamenat. Odpoledne skočí do knihovny a vybere nějakou pohádku. 

„Tak povídej a ať je to smysluplné!“ začertí se na něho Martin po hodině.

Vašek se uculí. „Hele klid nebo to řeknu Hastingsovi a ty budeš sedět někde do konce života.“

„Vyhrožovat mi svým, tak povídej,“ rezignuje zoufale. „Odpoledne skočím do knihovny. Snad mě do dětského oddělení pustí.“

„Martínku!“ obejme ho kolem ramen a zastaví se. „Myšička myslel pohádku pro dospěle. Chápeš?“

„Jako erotickou pohádku?!“

„Jistě, a pokud ti mohu radit pohádku, kde princ dobude svého prince. Rozumíš už?“ zachechtá se, když vidí, jak Martin poklesne na duchu.

„Neumím vyprávět.“

„Božíčku je to jednoduché. Jak jsem to minule vyprávěl?“ zasekne se a zrudne. Odkašle. „Podívej se. Vezmi si například Tři přadleny.“

„Cože?“

„Copak nečteš světové pohádky? Dobře, dobře. Podívej se. Zlá čarodějnice unesla tři přadleny a nutila je tkát zlato a jedna utekla a potkala prince. Zlá bába ji zaklela do lilie a princ ji osvobodil. Takže Zlý čaroděj unese tři prince a tomu nejmladšímu se podaří utéci. Je moc krásný a jednou potká prince na koni a co se stane?“

„Nevím.“

„Bože ty jsi natvrdlý, ale já ti pomohu. Princ hezky sesedne z koně a vezme ho do náruče, a co udělají?“

„Není to nějak rychle?“

„Martine to je pohádka. Tam můžeš všechno. Jednoduše se pomiluji, ale on se vrátí pro bratry a zlý čaroděj nebo čarodějnice, co je využívá, ho zakleje do lilie a on ji zachrání a nakonec co bude?“

„Sex?!“

„Pochopil jsi. Takže vyber vhodnou pohádku a pak ji trochu uprav.“

„Vašíku, to není upravení pohádky to je zprznění pohádky, ale je fakt, že to bude záživnější než nějaká perníková chaloupka. I když - byli dva bratři, co se měli moc rádi.“

Stvořil jsem vyprávěčskou sexuální chiméru, zamrká nad tím Vašek. Bratři ehm no zkusí to na Hastingsovi. Už zřetelně vidí, jak se chechtá a pak ho popadne a jednoduše se s ním pomiluje říkajíc mu bratříčku. Zašklebí se. Je horší… „ Martine?“ vypařil se. No co on má na starosti jiný program.

Jakou pohádku by měl mu říkat? Láme si hlavu Martin. Možná tu o Perníkové chaloupce. Je sice trochu zvrácená nebo co O popelce? To by šlo taky. Najednou vidí pohádky v jiném světle. Mohlo by to být zajímavé a určitě jak zná Míšánka, tak nebude jen z postele na něho pomrkávat a dychtivě naslouchat jak vypráví sprosťárny.

Jo bude vyprávět tamtu. Oddechne si, uklidní se a zaposlouchá se do nudného výkladu o sociologii ehm ani neví název látky, ale je to strašně monotónní.

Martin si odkašle a Míša k němu vzhlédne. Bude zajímavé poslouchat, s čím přijde. „Pane, myslím, že je čas do postele.“

„To rozhodnu já, otroku. Ty máš mlčet a splnil jsi můj ranní úkol?“

„Snažil jsem se, pane. Nevadí vám, když budu vyprávět?“

Míša se potěšeně usměje. Přesně v to doufal. „Myslím, že tvůj návrh přijmu otroku. Už je dost pozdě.“ Hbitě se svlékne různě se před Martinem nakrucujíc a vystavujíc se šibalskými jiskřičkami v očích. Přejde k posteli a rozvalí se na prostěradle.

Martin si odkašle, když ho takhle vidí. Hanbář. Měl by se stydět, ale když je tak roztomilý. Snědl by ho.

„Přistav si židličku a povídej, svému pánovi pohádku. Usnout někdy je tak těžko a otroci jsou tu od toho, aby pánům pomohli na loži i mimo něj.“

Martin přesune stoličku k posteli a zahledí se na rozvalujícího Míšu. Kruci jak začít?

„Bylo, nebylo jedno království a v tom království žila jedna chudá dřevorubecká rodina. Neměli se špatně, a když se jim narodili dva chlapečci.“

Dostal jsem tě! Zajásá, když vidí, jak Míša se zatváří. Kruci jemu to nevadí, když zahlédne poznání a ještě větší spokojené odfouknutí.

„Chlapečci dvojčata. Rodiče je pojmenovali Michal a Martin. Už od nejútlejšího dětství byli spolu a nevynechali žádnou legraci. Jeden druhého bránil, a když se jeden pustil do rvačky, druhý mu přispěchal. A tak rostli jako z vody až jim bylo patnáct a pomáhali rodičům v obživě. Jenže jednoho dne měl jejích tatínek nehodu a nemohl je už dál živit. V té době poznali, že se mají moc a moc rádi a tak každou volnou chvilku, kdy nepracovali s otcem v lese, byli spolu.

Jednou na břehu říčky Martin Míšu políbil. Míša byl překvapený, ale oplatil mu to a začal ho hladit.

„Neměli bychom to dělat bratříčku!“ řekl zoufale Míša, ale Martin ho moc chtěl. Dál ho laskal a pomaličku ho svlékal z chatrné haleny, která nezakrývala jeho vypracované tělo. Věděl, jak Míša vypadá, protože hodně krát se koupali v říčce a on obdivoval jeho krásnou postavu. Rád se ho dotýkal.

„Nelíbím se ti?“ optal se zklamaně Martin. „Miluji tě, víš, Míšo.“

Míša natáhl k němu ruku a pohladil po tvářích. Zajel do černých vlasů, stejných jako měl on sám a přitáhl si ho k zvoucím rtům.

Míša dychtivě nasává povídku a rukou se začne hladit po celém těle, jak ho to začne vzrušovat. „Pokračuj dál, a co udělali na tom břehu?“ Martin se zahledí na jeho ruku, jak se dlouhými tahy přejíždí po těle, jak se zastaví na citlivých místech a laská se.

„Líbej mně!“ zašeptal Míša a Martin ochotně poslechl. Už dávno svého bratra miloval víc, než by se slušelo, ale bylo mu to jedno. Ruku položil na kalhoty a zamnul jí. Míša si povzdechl, jak ho to vzrušilo.

„Je to špatné!“ řekl Míša a trochu se odtáhnul.

„Není. Miluji tě a chci být s tebou. Dotýkat se tě, líbat a hladit. Chci být uvnitř tebe!“ zarděl se Martin. „Prosím.“

Míša ho pohladil po vlasech a vytáhl mu z kalhot košili. Svlékl ho a pohladil po pevných zádech. „A ty víš, co máš dělat?“

„Vím. Viděl jsem naše sousedy z města. Bylo to úžasné. Rád bych to udělal taky. Sáhni, jak jsem vzrušený!“ Položil Míšovu ruku na své kalhoty. Míša s úžasem se ho dotkl a pak se podíval na sebe. Rozvázal šňůrky a svlékl si kalhoty. Sevřel ho v rukou.

„Já sám!“ zašeptal Martin.

Martin si položí ruku na kalhoty a hladí se. Zdá se, že tyhle dny ho zabiji. Míša si povzdechne a protáhne se, aby vynikla každá křivka jeho těla i vzrušený úd. Jako by tam nikdo nebyl, začne se laskat. Prstem přejíždí od nohou, až výš, vyhne se penisu a dotkne se zběžně bradavky. Prst cestuje dál a Martin ho fascinovaně sleduje, jak se blíží ke rtům. Míša si ho políbí a pak jazýčkem začne sát a lízat. Pak si ho zasune hloub a napodobuje pronikání do těla. Druhá ruka cestuje dolu a sevře úd. Začne dělat to stejné co s rukou. Špičkou prstu si pohladí naběhlý vrcholek penisu. Martin polkne vzrušením.

„Chci si to vyzkoušet. Víš, víc než já!“ Dotkl se ho a sevřel v rukou. „Takhle to dělám dobře?“ hladil ho od shora dolu stále dychtiveji..

„Dokonale. Ani nevíš, jak se mi to líbí!“ vykřikl Martin a Míša trochu zrychlí fascinovaný tím, jak zmohutněl a jak se objevila mala kapička tekutiny. Otřel ji, promnul a pokračoval a najednou Martin vyvrcholil. Vykřikl.

„“Teď já!“ klidně řekl, povalil ho a klekl si mezi jeho dokonalá stehna. Roztáhl mu nohy a nasměroval se k otvoru.

„Auu to bolí, bratříčku!“ vykřikl Míša a chce odstrčit bratra.

„Udělám to pomaleji, ano můj milovaný!“ Míša na něho oddaně zahleděl.

„Ano.“

Míša si přestane sát prst a olízne ho a pak cestuje nazpátek.

„Mohu se, pane, svléknout?

„Jen si je rozepni, otroku a povídej dál. Co udělali bratři potom?“ Zdvihne nohy a roztáhne je. Prst opět mine penis, potěžká a promne varlata a začne kroužit kolem otvoru. „Tak co udělal Martin?“

Martin si rozepne kalhoty a s úlevou ho osvobodí. Polaská ho, ale přestane a nechá ho být. Polkne. Tohle je spíš než otroctví mučení.

„Udělám to pomaleji!“ Ano ho potěšilo. Chvilku přemýšlel a pak místo údu nahradil ho prsty.

Míša spokojeně přikývl. „Je to lepší bratříčku. Je to, nemám slov, ale líbí se mi to. Udělej to.“

Martin spokojeně hleděl na bratra, jak sténal a rozkošně se pod jeho prsty vrtěl. Jenže on chtěl být uvnitř něho. Když přidal i třetí prst, zkusil opět je nahradit údem a snadno do bratra pronikl. Ten ho chytil za ramena, jak ho to krátce zabolelo.

„Co teď?“

„Uvidíš!“ povytáhl ho a opět ho tam zasunul. Krajinou se neslo sténání a blažené oddechovaní. „Už budu bratříčku!“

„No tak udělej to, udělej, prosím!“ Martin zakřičel a klesl na bratrovo tělo naprosto ukojen. Políbil ho na rty. Po chvilce se odvalil a začal ho hladit.

„Nádherné. Uděláš to ještě jednou?“

„Za chvilku, ale musíme domů.“ Oba zesmutněli, protože doma nebylo nic k jídlu a otec jen hudroval, kolik toho snědí.

Míša krouží kolem otvoru a pak si zasune prst. Jeden a po chvilce tři. Přetočí se na čtyři a zavrtí zadečkem. Mrkne co na to jeho otrok. Ten ho hladově sleduje. Přestane si zasunovat prst a přejde k penisu. Začne si ho hladit a přitom vystrkovat zadeček. Martin polkne a zapomene vyprávět příběh.

„Otroku.“

„Pane?“

„Máš svolení mně pobavit a neodbuď to.“

„Rozkaz pane.“ Klesne na čtyři a políbí vyšpulený zadeček. Začne ho laskat jazykem a pak ho nahradí prsty. Zasouvá ho kam, až to jde a Míša blaženě sténá. Martin se pak za ním vyhoupne na postel, stáhne kalhoty až ke kolenům a ponoří se do jeho těla.

„Dělej! Jsi neschopný.“

„Pane, jak chcete, pane!“ Začne přirážet, a jak je vzrušený po chvilce ho vytáhne a postříká Míšovy záda. Rychle ho utře a spokojeně oddechuje. Míša se přetočí na záda. Martin si klekne mezi nohy a vezme ho do úst laskajíc rty i rukama. Míša mu zajede prsty do vlasů a něžně je cuchá, zatímco bedry se pohybuje proti jeho rtům. Martin ho zasunuje do úst pravidelným tempem, zatímco rukou něžně hněte varlata.

„Možná si tě přece jen nechám o něco déle, otroku,“ zaslechne a přidá.

„Ano pane. Děkuji!“ zamumlá s plnou pusou, když ucítí cukání a jak ho Míšova ruka přidrží. Spolyká, i když se žaludek trochu bouří. „Šikovný. Svlékni se a pojď mně zahřát.“

„Pane, jak si přejete!“ Svlékne se a vklouzne do postele.

„A jak to dopadlo s pohádkou?“ Kruci s tím jsem nepočítal! Posteskne si Martin. Vymyslel ji jen po tuhle chvílí a pak myslel, že tím bude konec. Odkašle si.

„Martin s Michalem přišli ten den domů, kde je čekal otec. Řekl, že půjdou kácet stromy a tak si všichni vzali sekery. Martin vzal Michala za ruku a v temném lese se ztratili. Po dlouhé bloudění našli krásnou chaloupku a zlého čaroděje, který je uvěznil. Jenže Martin zachránil Míšu a zlomili kouzelné koště čaroděje a donutili ho, aby jim sloužil. A tak v domečku žiji, dokud neumřeli,“dokončí pyšně a podívá se na Míšu. Spí a je tak líbezný. Pohladí jemné rysy obličeje a dotkne se růžových rtů. Ucítí dech na prstech a raději zavře oči. Míša něco zamumlá a přitulí se blíž k teplu.

Konec pondělí, pokračování v úterý

 Uterý