Zvonek vypráví
2.
Spoutané duše
Čarovný zvonek ze země Symerie se rozezvučí příběhem, který zapadl už dávno v zapomnění. Letí do všech zemí, aby okouzlil i potěšil srdce, které dovedou naslouchat jeho vyprávění. Cink, cink…
Eamon s vážnou tváři jde do svých komnat. Dříve bydlíval s ostatními studenty, ale za ta léta se hodně změnilo. Dokázal uchopit do rukou jednu z nejmocnějších magii na světě, i když pochybuje, že by byl nejmocnější. Strážce knihovny mu ukázal, jak jsou síly mágů nicotné.
Až to skončí, bude muset vypátrat víc. V knihovně nebo kdekoliv jinde. Vědí, co leží na jihu. Země, které zabíjejí lidi, hraji si s nimi. Mágové žijí na jejich úkor. Na severu je to opačně. Vyvinuli techniky, které dokážou rozpoznat takzvané čarodějnice.
Stejně jako u nich se magie objevuje až při plnoletosti. Na jihu i na severu jsou děti hýčkány. Ovšem jakmile překročí svůj věk, jsou pozorně sledovány, zda se u nich projevují jakési síly. V jednom případě je zabijí, umučí, v druhém případě si z nich udělají otroky. Tak mu to povídal Ley Fay s Jarmiem.
Žádná z těch budoucnosti není radostná. Kdyby měl sílu, zvrátil by to, ale nemůže zasahovat do cizích záležitostí. Zbývá otázka, co leží na východ za horami vyššími, než jsou oblaka. Na západě je moře s mnoha ostrovy, to už poznal, ale co ukrývá východ? Jakou další hrozbu?
To je budoucnost. Teď musí řešit současnost. Konflikt dvou zemí, s kterými mají jen slabý obchodní styk. Jejich země je postavená na rovnoprávnosti, i když v minulosti taky honili čarodějnice, přesněji řečeno ty, kteří praktikovali temnou magii. Teprve Liana, léčitelka a Skrank, mistr krvavé magie, ukázali světu, že neexistuje temná a světlá magie. Existuje jen magie, která se může dělit podle toho, zda se ovládne živel nebo ducha.
Ti co ovládají živly, sedí v radě, která dozírá na celou zemi. Pod nimi jsou mistři, potom žáci a pod nimi armáda, obchodnici, úřednicí, kteří dělají otravné záležitosti. Není to jednoduchý život, ale musí chránit ty, z kterých vzešli. Jeho otec, matka i sourozenci už jsou dávno mrtví. Byli pyšní, když se narodil a našel se u něj talent pro magii. Odešel do Červených Alastralských věží. Teď má před sebou úkol, aby dokázal zachránit zemí, kde se narodil. Už jednou pokazil budoucnost, že vyvolal Dra´llla. Napravil to, ale tu chybu podruhé nechce udělat.
„Musím to dokázat!“ pomyslí si skoro zuřivě. Nemá na výběr.
Uvědomí si, že už hodnou chvílí stojí před svou komnatou, kde na něj čeká Ramon. Protře si oči. Chce se mu spát, protože cesta z hlavního města sice byla krátká, ale únavná díky tomu, že měl sebou Ramona. Vejde dovnitř. Rozhlédne se, ale nikde ho nevidí. Vejde do druhé místnosti. Usměje se. Pomalu se svlékne, rozpustí si vlasy a vklouzne pod chladivé pokrývky. Obejme svého druha, kterého mu darovalo moře. Spokojeně se mu zavřou oči, jako by bezpečně vplul do přístavu.
Ramon otevře oči, chvilku zkoumá chvějící se řasy, stíny pod očima. Má toho hodně. Moc se mu nechce spát, není unavený, ale nehne se, protože chce, aby se vyspal. Jen se dívá na překrásnou tvář, do které se zamiloval během svého pobytu na ostrově. Nikdy by neřekl, že se může zamilovat do muže. V jejich zemi to bylo opovržlivé, něco co bylo zakázané. Jeho rodina by ho okamžitě dala zatknout a nejspíš usmrtit. Pohladí ho po vlasech. Dobyl ho trpělivosti, krásou i jemností.
Po porážce Dra´llla, bydleli na ostrově ještě nějakou dobu. Poté se přemístili sem. Alastralské Červené věže ho uchvátily. Viděl magii u Eamona, ale tady byla tak běžnou záležitosti, že žasl. V jejich zemích čarodějnice upalovaly, zde je podporovaly, aby získaly co největší sílu.
Město je krásnější, než si myslel. Nějakou dobu dokonce věřil tomu, že je to hlavní město, ale potom musel Eamon za nějakými povinnostmi. Jestliže město mágů bylo červené, potom město, kde sídlila správa země, bylo bílé jako sníh. Bolely z toho oči. Byl rád, když se vrátil domu. Měl věže rád. Potkal tolik skvělých osob, viděl toho tolik. Kdyby zůstal doma, nic z toho by nepoznal.
Brzy pochopil, že se stal druhem nejmocnějšího mága země. Rikia, kterou obdivuje pro trpělivost i laskavost, mu řekla, že mu patří zrcadlo Jedinečného, což ho prakticky dělá vládce země. Vyděsil se, ale ona se smála, že to nic neznamená. Potom zavedla řeč na byliny, na léčitelství na severu. Byla vyděšená, když zjistila, že léčitelé i léčitelky jsou pronásledováni a upalování. Nechápala to. Slzy jí klouzaly po hladkých tvářích. Muž, který se představil jako Ré, ji utěšoval.
Bylo mu stydno za své sousedy, za lidi, které nikdy nepotkal, ale kteří to dělali, ale dobře věděl, že kdyby nepotkal Eamona, byl by stejný. Svým dětem by vštěpoval, že čarodějnice jsou hrozné a mají se upalovat.
Pak přišla zpráva od Jarmieho. Bude válka. Eamon rozprostřel své síly, aby se dozvěděl něco víc, ale země, vzduch i síly magie mlčely. Byl vyděšený. I ostatní mistři se báli. On nechápal.
Bude se muset optat. Bojí se, protože, když se bojí Eamon, který se nebál té nestvůry…
„Au! Dra´llle!“
Eamon otevře oči, blýskne vztekle očima po Dra´lllovi, který s drzosti sama sebe skočil na postel a snaží se mezi ně vklouznout. Chytí ho za krk a nemilosrdně ho hodí na zeď.
„To bolelo!“
„Tak nelez, kam nemáš!“ poradí mu Ramon.
„Chci jenom trochu tepla!“ zasyčí, pokusí se znovu skočit jim do postele, aby si trochu užil tepla, ale jeho magie je příliš malá na Eamonovu silnou.
„Zmiz, najdi si někoho jiného.“
„S mou výškou?!“ Přeskočí mu hlas. „Děláš si srandu? Co mě dát do původní velikosti? Hele, mohl bych se hodit ve válce. Umím bojovat.“
„Jak? Nudíš mě.“
„Ta zmetku! Ty…“
Eamon se posadí, pokrývka mu sklouzne k pasu. „Kdybys nenaštval Strážce, mohl jsi v pohodě někde být, ale ty ne. Buď rád, že žiješ, jinak řeknu Keirovi, aby tě zatavil do ledového bloku. Jistě, to bude nejlepší a víš co je legrační? Rád to udělá, aby ti zavřel pusu.“
Dra´lll zaprská, vyklouzne z místnosti.
„Omlouvám se, ale nečekal jsem ho,“ omlouvá se provinile Ramon. „Jak bylo? Dobré zprávy?“
Eamon po něm sklouzne. V očích mu toužebně zahoří. „Jarmi s Ley Fay přivezli nějaké děti z tvé domoviny. Jsou v ubytovnách. Horší je, že bitva se odehraje před branami Věže.“ Líně se prstem dotkne Ramonovy hrudi. Ten zčervená pod jeho upřeným pohledem.
„Nech toho. Škoda, že nejsem mág. Chtěl bych pomoci.“
„Pomůžeš mi, když budeš stát při mně!“ zašeptá mu do úst, jemně shodí do pokrývek. „To potřebují nejvíc,“ šeptá mu do ucha, zatímco rty a ruce si hrají s roztouženým tělem. Ramon zavře oči, protože tu nesmírnou slast si chce vychutnat a zároveň ji snést. Eamon něžně zabručí, když vklouzne do jeho úst. Miluje jeho vůní, chuť jeho celého. Je jeho tepem, jeho srdci, jeho životem. Získal dar, který nechce vrátit.
Dra´lll se vleče po chodbách. Musí dávat pozor, aby ho někdo nezašlápl, proto se spíš plíží u stěn. V duchu nadává na svou situaci. Jediná šance je ta válka. V té by mohl získat dost nenávisti, aby rozlomil kouzlo, kterým ho Eamon svázal. Z života nemá naprosto nic. Žádné jídlo, žádné pití, skoro, žádný sex, žádné zabíjení. Nic. Smutné pro démona jeho formátu.
Nejdřív se osvobodí. Tu nádhernou euforii, která mu protékala tělem, si živě pamatuje. To jak vysával těla mágů a plnil s magickým potenciálem – no bylo to jak droga. Potom se pitomě uhne před kouzlem, které neměli znát a on se objeví drak. Nepředpokládal, že je ještě někdy uvidí. Ten drak musel něco spáchat, že ho tu nechali. Možná taky ne. Oni jsou všichni divní – tedy ti draci. Od té chvíle co se uhnul, šel život do prdele, když to tak řekne.
Byl uvězněn, válčil, to nebylo špatné, ale potom ho zmenšil! Jeho všemocného Dra´llla, kterého se všichni báli. Před kterým se třásli nejen lidé, ale i zvířata, tak on je velký sotva do kolen. Nemá ze života nic. Sex, zastrašování, nic. Dokonce ani krmení takové jako bylo. Naštěstí je tu dost magickým myší a krys, které ještě zvládne, ale pořádně se najíst, to ne.
„Zdravím!“ Dra´lll zvedne hlavu, kdo se na něj opovážil promluvit, ale nikdo mu nestíní výhled. Udiveně ji dá nazpět.
„Zdravím, říkám. Jeje, ty jsi hezký. Jak se jmenuješ?“
Dra´lll konečně pochopí. Otočí se a s úžasem se dívá na malou osůbku s jablkem v ruce. „Dra´lll,“ odpoví překvapeně.
Vypísknutí. „Jej! To jsi ty? Jsi úplně jinej. Maminka mi vyprávěla, že jsi velký, zlý a když nadává, říká, že máš chlupaté koule.“
„Nemám chlupaté koule!“ zaječí. Už toho má plné zuby. Vykročí pryč, když ucítí závany vzduchu. Ohlédne se. Ona létá? Kdo to je?
„Fakt? Ukaž.“ Dra´lll proti své vůli zrudne.
„Odprejskni.“
Rudovlasá dívčina si ho chvilku prohlíží, potom se zarazí. „Musím jít, ale stejně je budu chtít vidět. Zatím, Dra´llle. Nejsi strašný.“ Zmizí, aniž ví kam.
„Já chci být strašný!“ zařve, až se jeho hlas rozlehne po chodbě. Uvědomí si, že tu nikdo není. Vztekle kopne do zdi. Pak si uvědomí, že je to stolička. Znechuceně se vleče dál.
Ley Fay se posadí do krvavého kruhu. Cítí jak jim krev, která je vtiskla do podlahy, prostupuje. Ví, že je to pro Jarmiho neviditelné a je rád. Ovšem ne při každém kouzlu to tak je. Ucítí kapky čerstvé krve, která mu rozproudí krev. Jarmi. Opět. Někdy má výčitky svědomí, ale Jarmi mu je polibkem odežene. Už byl na cestách, po kterých chodí mrtví, ale popravdě nikdo je nevyužívá. Mrtví dál žijí s těmi, které opustili, jen je nikdo nevidí. Taktéž nemohou zasahovat díky vláknům do světa živých. Nadechne se, přistoupí k sotva viditelným vláknům, které jsou ale pevné jako kámen, možná silnější. Není pro jejich pevnost přirovnání. Vedle něj stojí Javie. Opodál Jaris, který bude spojovat mágy na povrchu a je. Oni budou vyprávět, co vidí. Snad se podaří zachránit na zemi, co nejvíce rodin.
„Půjdu na jih a ty ne sever. Už jsi tam byl, stezky znáš lépe,“ řekne Javie, Jamimu.
„Ano. Javie, Jarisi, pozor na nebezpečí. Mrtví se hnuli ze svých míst a jejich nenávist je silná. Vyhýbej se. Už sis našel partnera?“ optá se ho zvědavě. Neví zrovna, proč se ptá teď.
Javie zavrtí hlavou. „Ne. A nebudu. Ne, teď před válkou.“
Ley Fay se pousměje. „Ale někoho máš!“
Javie se jemně zardí. „Možná, ale nepasujeme k sobě. Nemohu… Jak jsi to dokázal?“ oba zkoumají pohledem vlákna. Jaris už natahuje ruku. Budou muset jimi projít a to vyžaduje značnou zkušenost i sílu. Je to jedna ze zkoušek na mistra.
„Miloval mě. Ukecal mě, že to zvládne. Jdeme na to. Bojím se.“
„Já taky.“ Natáhnou ruku, dotknou se vláken, které se omotají kolem ruky. Pálí to, ale drží. Promluví kouzlo a projdou. Vlákna nechají za sebou. Podívají se na své nehmotné nahé těla. Otočí se od sebe a vyrazí. Ley Fay ucítí novou krev. Jarmi, lásko… Je mu smutno, ale zároveň ví, že jeho údělem je krvavá magie. Jednou kdysi jeden mág se jí chtěl vzdát. Zešílel a odešel Proměnou do druhého světa. Nikdo to po něm nezkoušel. Snad proto má tak málo krvavých mágů partnery. Jaris zůstává na stejném místě. Kdyby byl teď v světě živých, stál by přesně uprostřed krvavého kruhu.
Většina si myslí, že když k magii používají krev, že jsou necitelnými bestiemi bez skrupulí, ale i oni milují, nenávidí, jsou smutní i veselí. To Liana se Skrankem změnili myšlení, i když to nešlo ze dne na den, ale postupně se stali…
U zlatých polí, opět je to tu! Ale tak blízko? Je sotva v polovině cesty na sever. Tak blízko by se neměl setkat s takovou nenávisti. Bude muset být opatrný, protože pokud by se mu tu něco stalo, nemohl by nazpět. Dokonce by ani neprošel Proměnou. Zůstal by tu vězněm a jeho tělo, i kdyby ho dokázali vrátit, bylo by mrtvé. Totéž platí i tam venku. Ihned vyšle zprávu Jarisovi, který to s jistým úsilím podá venku mágům, kteří už evakuují z cesty živé. Všichni pracují jako diví.
Dva ptáci přeletí pohoří, které je dělí od severních a jižních království. Obě zaskřehotají, když se jedna potýká s vichrem, druhá s palčivým sluncem, ale letí kupředu.
Po přeletu plachtí, ostrým zrakem dravců sledují, co se dole na zemi děje. Vydají žalostný zvuk. Vrátí se, v hlavě obrazy puklé země, z kterých se dere nenávist. Necitelnost okolních lidi k tomu jevu. Násilí, které se najednou objevilo ve větší míře. Po přeletu, se posadí, promění se do lidské podoby, usnou vyčerpáním.
Ley Fay ucítí další kapky krve tolik známé - Jarmi. Síla se mu obnoví. S láskou pomyslí na svého partnera, který za ním sedí, hlídá ho, pomáhá. Ale teď se musí soustředit, kde je a co je před ním. Svět mrtvých je fascinující, ale zůstat v něm by nechtěl.
„Pane, vy jste krvavý mág?“
Ley Fay se otočí. Za sebou uvidí starce s holí v ruce. Oči jsou vyděšené. „Ano. Kdo jsi?“
„Díky bohu. Čekáme na někoho od vás. Říkal jsem svým sousedům, že přijdete. Musíte nám pomoci.“
Ley Fay svraští obočí. „Nerozumím.“
„Ti tam,“ ukáže holí k mraku nenávistí. „Berou naše lidi, připojují je ke své armádě. Jsou nakažení jejich nenávisti, závistí, že se narodili jako smrtelnicí. Potřebujeme pomoci.“
Ley Fay pochopí. Vyděsí se. Dokážou bojovat proti svým rodinám, i když jsou mrtví? Musí dát vědět Osilovi. Vůbec je nenapadlo, že by byli ohroženi.
„Jen potřebujeme vědět, kam se máme uchýlit. Bojím se. Pohltilo to mé vnouče i snachu. Dostal jsem se pryč jen tak, ale za tím je mnohem větší voj. Prosím, pomozte nám!“ Po tvářích mu utečou slzy.
Ley Fay přikývne. „Pomohu. Chvilku vyčkejte. Omlouvám se, ale nikoho nenapadlo… Omlouváme se.“ Natáhne ruku k vláknům.
Osil ztuhne, odloží knihu. „Jarmi!“
„Hned. Není to brzy?“ ozve se ustaraně, když si vykasá rukáv.
„Něco se děje,“ řekne Osil, který ustaraně hlídá kruh, aby byl celistvý. „Vlákna se chvějí. Podívej se, chvěje se taky. Stojí ho to moc síly.“ Jarmi neváhá, vstane, trochu se zapotácí, ale krev dopadne na ruce Ley Faye. Posadí se, ale cítí slabost. Dovnitř vstoupí Drayena. Je unavená, protože byla u dětí ze Severních zemí. Rozhlédne se po místnosti, nesouhlasně mlaskne, ale jde k Jarmimu.
„Pitomče. Dej to sem.“
„Musím…“
„Nech to na mě.“ Oči jí sklouznou na druhou postavu. Vyděsí se, ale zůstane stát. Nikdy ho takhle neviděla.„Něco se děje?“
„Ano, ale nevíme co. Ještě se s námi nespojil.“ Napjatě pozorují tělo Ley Faye, když najednou se objeví tmavý šedý ovál, který se postupně rozjasňuje. „Co se děje?“ optá se ihned Osil.
„Díky ti. Už jsem se bál, že to nedokážu. Máme problém. Armády mrtvých připojují k sobě naše mrtvé.“
„Cože?“
„Slyšel jsi dobře, potřebují někoho, kdo jim ukáže, kam mají jít. Neodkážou odejít z místa, kde jsou. Nechápu proč, ale musíme jim pomoct. Jejich strach si nemůžeme dovolit.“
„S tím jsme nepočítali,“ pronese zsinalý Osil.
„Jdu tam. Drayeno, prosím probuď některého z učedníků!“ Svleče se a posadí do kruhu. „Jarmi, vyřiď to Eamonovi.“
Jarmi přikývne. Dobře ví, že tato část věží je velmi dobře izolována od ostatních. Dovnitř vejde učedník, který se radostně usměje, když vidí, komu má dát krev. Šedé zrcadlo ihned po rozhovoru zmizelo.
Jarmi vyběhne ven. Ví, kde má Eamon komnaty. Rozeběhne se, ale brzy zpomalí. Ruka pulzuje čerstvým zraněním. Doufá, že Ley Fayovi se nic nestane. Zemřel by, kdyby ano. Neuvědomí si, kolik je hodin a jednoduše vrazí dovnitř. Kolem proletí ohnivá koule. Uvědomí si, že Eamona vyrušil v nejnevhodnějším okamžiku.
„Problém!“ zavřeští a otočí se, aby nemusel vidět, i když viděl dost. Mistr Eamon si umí vybrat, pomyslí.
Vzteklý Eamon se uklidňuje pod Ramonovými doteky. Ten dotyčný měl štěstí, že uhnul, jinak by ho zabil. „Eamone, uklidni se nebo se rozčilím,“ pronese konečně Ramon.
„To nesvedeš,“ řekne výzývavě.
„Ale svedu. Určitě bezdůvodně sem nevrazil.“ To Eamona rozpálí ještě víc. Zasyčí. Černé vlasy kolem něj vlají jako hadi. Potom se uklidni. Políbí ho.
„Rychle to vyřídím.“
Ramon se usměje, vklouzne pod pokrývky. Tak rychle to zas nebude. Nahý Eamon vystane a přejde k Jarmimu, kterého teprve teď rozpoznal. Jeho druhem je Ley Fay, ale ten má být dole a s ním Jarmi. Co tu dělá?. „Omlouvám se, stalo se něco?“
„Můžeme ven?“ optá se. Venku se ukloní. „Omlouvám se za vyrušení, ale nesu vzkaz od mistra Osila. Je teď na stezkách mrtvých. Armády mrtvých sebou berou naše mrtvé.“
„Cože?“ Projede si černými vlasy. Kalkuluje, pak přikývne. S tím nepočítal. Nenapadla ho ta možnost. Měl pocit, že na vše pamatoval. „S tím jsem nepočítal. Nebral jsem v úvahu svět mrtvých. Šel jim někdo další na pomoc?“ vyrazí dolu ke sklepením. Už dřív tam dost často pobýval, protože jeho magie se neomezovala, když hledal své určení a místo. Místo toho ovládá jinou magii, která ho předurčuje k tomu vlastnit zrcadlo Jedinečného. „Musím se s ním spojit.“
„Jistě.“ Otevře dveře vedoucí dolu do komnaty, kde probíhá rituál. Eamon zahlédne Drayenu. Co ta tady dělá? Nechá to být, když vidí krvavé mágy v kruhu. Jarmi ihned dodá krev Ley Fayovi, který ji na stezce vděčně přijme. Posadí se na své místo. Za Osilem uvidí jednoho z učňů stejně jako za Javiem i Jarisem.
„Potřebuji krev.“
Všechny to v místnosti překvapí.
„Hned někoho zavolám.“
Eamon přikývne. „Do světa mrtvých není ani pro mě lehké se dostat, vlastně musím používat stejné techniky jako krvaví mágové. Až tam budu a uchopím vlákna, bude to jiné, ale pro prvopočáteční kouzlo nebo otevření, potřebuji krev. Ses pojením je to stejné. Bylo by to jiné nebýt vláken chránící oba dva světy.“
„Chápeme.“
Dovnitř vejde učeň, který si protírá oči. Ještě zívá, jak ho probudili. Vykasá rukáv modré tuniky s červeným značením. Nařízne. Teplá krev skane na Eamonovu ruku. Ten ji napřáhne před sebe. Kapky zapulzují a ruka jako by se ponořila do něčeho neviditelného, ale to už se objevuje šedý ovál. Eamon něco šeptá.
„Eamone, je to strašné. Evakuují lidi do bezpečí, ale armády je docel blízko. Spojil ses s Ley Fay?“
„Ještě ne, Osile. Hned to učiním, ale jak to vidíš?“
„Mizerně. Strávím tu dost chvil. Některé musím přemlouvat, ale většina si dá říct. Jsou strašně vyděšení. Myslel jsem, že to není možné. Nerozumím tomu, ale nikdo tady z těch mi nechtějí říct, co se děje, proč chtějí utéct, ale nemohou.“
Eamon pokrčí rameny. „Nikdy jsme jejich svět podrobně nezkoumali. Uvidíme. Zatím splníme jejich přání. Udělej maximum. Kolik lidi potřebuješ?“
„Nikoho.“
„Nemluv nesmysly! Sám to zvládnout nemůžeš a nemohou zůstat bez svého mistra. Potom bude válka. Budeme vás potřebovat. Pošlu ti další lidi. Podívám se do knih, proč se to děje. Mrtví a strach. Zvláštní. Myslím, že se po válce tomu budeme muset věnovat víc. Nic spojím se Ley Fay a Javiem. Obávám se, že moc času nebudeme mít.“
Osil přikývne. „Taky se toho bojím, ale zvládneme to. Končím.“ Eamon sevře ruku a zavolá Ley Faye. Ten se udiveně otočí, když ucítí volání. Zmateně se otáčí, když zpozoruje něco, co tam nemá být. Dotkne se šedého oválu.
„Mistře Eamone, co potřebujete?“
„Jak to vypadá?“
Ley Fayova tvář se zkřiví. „Nemohu to ukázat, ale ta nenávist je děsivá. Bojím se k tomu přiblížit. Jsou asi den pochodu od průjezdu Slepé soutěsky. Postupují dál. Ničí příbytky, ničí ten svět. Svět mrtvých se mi nikdy moc nelíbil, ale teď je z něj pustina. Nevím, čím se řídí, ale jako by jim někdo udával směr. Postupují pomalu, ale mohou kdykoliv přidat. Přiznám se, mám strach.“
Jarmi stojí za Eamonem a lapá Ley Fayův obraz, který je rozmazán, ale zřetelný. Tak ho nezná.
Ley Fay si všimne Jarmiho. Usměje se a pošle vzdušný polibek.
„Ten měl být pro mě?“ zažertuje Eamon.
„Ne, pro toho osla za vámi. Miluji tě. Budu muset končit. Vyčerpává mě to. Ještě něco - odhaduji to na dva dny, než stanou před bránou. Z nějakého důvodu se zdržují a sbírají naše mrtvé. Proč? Nevím a nechci s nimi mluvit.“
„Jistě. Jen je sledujte.“ Přeruší spojení, když se spojí s Javiem. Ten je taky zmatený.
„Mistře Eamone, chcete zprávu?“
„Dej mu trochu krve.“ Učeň s ruměncem na tvářích rozřízne předloktí a krev skane do Javieho klína. Na chvilku skoro vzplane, potom se vpije. Posadí se. Drayena se stisknutými rty se na to dívá, přijde k němu a vyléčí mu ji. Posadí se za Javieho. Eamona to udiví, ale mlčí. Je to její rozhodnutí a spadá pod Rikie.
„Mrtví jsou den pochodu od Vysoké hory. Velmi mě udivuje, že sbírají po cestě naše mrtvé. Musí to něco znamenat, ale nevíme co.“
„Přišel za tebou někdo?“
Javie zavrtí hlavou. Krev mu dala nové síly. „Ne, ale musím se přiznat, nelíbí se mi to. Postupuji velmi rychle. Nečekal jsem to. Myslím si, že by před branami mohli být do dvou dnů.“
„Za Ley Fayem přišel mrtví a žádal o přesunutí do bezpečnější zóny. Co u tebe? Nic?“
„Ne.“
„Divné. Pošlu někoho za tebou. Pomůžete mrtvým opustit místa. Vím, není to snadné, a ale věřím vám.“
„Mohu to zvládnout sám. Jsem zástupcem Osila. Kde je?“
„Na severu. Pomáhá evakuovat mrtvé.“
Javie otevře pusu údivem. Tak to je vážné. „Okamžitě…“
„Posílám tam další mágy. Nevím, proč, ale je to důležité. Jakmile vstoupí na Stezky mrtvých, spoj se s nimi. Pokus se vyzvědět co nejvíc, ale pozor, aby ses nedal pohltit. Nenávist je velmi svůdná.“
„Ne tak jako láska,“ zašeptá Javie. „Rozumím. Končím.“
Eamon ještě se optá Jarisa, jak je na tom.
„Jsem ve spojení s mistry nahoře. Dostali zprávu od Iriny a Jadeit. Odpočívají. Obě svorně tvrdí, že vlákna v zemích jsou narušená. Tam, kde je to možné se lidi evakuují.“
„Dobře. Pokračujte.“ Přeruší kontakt. Unaveně si protře oči. Bitva ve světě mrtvých a později bitva zde, před branami Věží. Zvládnou to – musí, nic jiného jim nezbývá.
„Probuďte všechny krvavé mágy. Půjdu taky.“
„Ale…“ Eamon ze sebe shodí oděv. „Drayeno, potřebujeme krev a hodně. Prosím najdi dobrovolníky.“
„Drayena přikývne. „Zajdu za paní Rikie a ostatními.“
„Výborně, protože my musíme svět mrtvých zachránit.“ Posadí se do kruhu k ostatním. Ucítí krev. Zadívá se na rubínové kapky, které skanou na ruce v klíně. Povzdechne si. „Nic neříkej Ramonovi!“
„Ano.“ Vyběhne schody. Utře si slzy. Potom se nadechne. Je přece léčitelkou a viděla už horší rány. Musela sedět u člověka, kterého nedokázala zachránit. Zvládne to. Nejdřív půjde za Rikii.
Zaklepe na dveře a čeká.
„Dále!“ vejde dovnitř se sklopenýma očima. „Eamon vešel na Stezky mrtvých a žádá, abychom sehnali tolik krve, kolik bude možné.“
„Cože?“
Drayena zvedne oči. Už nepláčou, jsou klidné a odhodlané. „Armády jsou dva dny od bran, přitahují naše mrtvé a připojují je ke své armádě. Požádali nás o pomoc s evakuací. Šli tam všichni mistři, ale kouzla vyžadují čerstvou krev. Mám ji sehnat. Eamon se k nim připojil.“
Ré s Rikii omráčeně se na ni dívají.
„Mrtví?“
„Ano. Mistr Eamon z nějakého důvodu myslí, že musí to udělat. Neřekl proč, ale mám pocit, že to sám neví. Máme sehnat tu krev a připravit se k bitvě.“
Rikia se zamračí. Nemá krvavé mágy příliš v lásce. Ré se dotkne jejího ramene. „Jdi se dolu podívat. Budu se snažit. Svolám tvým jménem mistry.“
„Dobře.“
Drayena se ukloní a vyjde ven. Ré s Rikii se převlečou. Vyjdou ven za svými cíly.
„Darte!“ Dart se probudí, otře si čelo a sáhne vedle. Lie tam není. Zesmutní, ale potom se v něm rozhoří vztek. Odmítl jejich noc. Jak mohl si to dovolit? Přejde k oknu. Uvědomí si temnotu osvětlenou hořícími pochodněmi a jasnost hvězd, když zazní gong. Strne. Nebyl rozhoupán pěknou dobu. Naposled to bylo při bitvě s Dra´lllem. Něco se děje, ale co? Rychle se obleče do černé tuniky s jantarovým zdobením a vyšíváním. Eamone? Pokusí se spojit se svým přítelem, ale je ticho. Jako by nebyl ve Věžích, ale kam by šel? Zapátrá svými smysly po Ramonovi. Klidně spí… Ne právě se probudil. Musí být ve Věžích, kam nemá přístup. Dveře se rozletí.
„Lie, co se děje?“
„Příprava k bitvě, Darte.“
„Už? Myslel jsem, že máme čas,“ zašeptá si pro sebe.
Lie zavrtí hlavou, přistoupí k němu a obejme. „Miluji tě Darte. Budu tě chránit.“
„Nebuď směšný, dokážu to sám. Co se děje?“
Lie se na něj smutně usměje. „Eamon s ostatními krvavými mágy snaží evakuovat mrtvé z cesty armád. Jsou dva dny od našich bran. To mi řekla Drayena, protož nás požádala o krev. Musel jsem odmítnout, ale ti co nebyli mnou vybráni, šli,“ pronese pyšně na adresu svých mužů.
„K čemu krev? Mluv jasněji. Kam mě vedeš?“ vyptává se ho Dart.
„Je svolaná rada.“
„Už zase? Dvakrát za sebou, to je rekord. Kdo ji svolal?“ Nesnáší je. K čemu evakuovat mrtvé? Jsou k ničemu. Jen jsou pro různé hrátky Krvavých mágů. Pro nikoho jiného. Cestou potkává spoustu jiných, které gong vytáhl z postele. Podle obličejů jsou naštvaní, ani se jim nediví. Je taky naštvaný.
Vejdou dovnitř. „Kdo svolal tuhle radu?!“ zahřmí Lo.
„Já - jménem Rikia a hlavně Eamona.“ Dopředu postoupí Drayena, mistryně léčitelka.
„Nemáš právo svolávat radu.“ Mistři znechuceně se posadí do křesel. Když už tu jsou, aspoň tu malou vyslechnou.
Drayena se zardí. „Krvaví mágové v čele s Osilem a Eamonem nás žádají o krev, kterou potřebují ke kouzlům. Armády ze severu a z jihu jsou dva dny od bran. Zdržují se jedině, že sbírají naše mrtvé, které připojují ke svým armádám.“
Všichni zůstanou na ni civět. Dva dny? Tak málo?
„To je málo. Co je nám po světě mrtvých, když je ohrožen svět živých?“
„Byla jsem dole, když mistr Eamon mluvil s mágy, co jsou na Stezkách mrtvých. Mrtví nás sami požádali o pomoc.“
„Oni umí mluvit?“ posměšně se ozve Keira.
V místnosti nastane ticho.
„Omlouvám se, ale není prioritou obrana Věží zde v světě živých?“
Dveře se otevřou a v nich stojí pobledlá Rikia. „Také jsem si to říkala, ale bohužel musíme zachránit svět mrtvých.“
„Proč?“
Rikia pokrčí rameny. „Nevím, ale věřím Jedinečnému. Mistři nebudou dávat krev, ale sežeňte všechny. Viděla… Ne na okamžik jsem cítila nenávist, která k nám přichází. Náš svět není jen světem živých, ale taky těch, kteří jsou tam dole. Mám tam rodinu. Nevím, zda jsou mrtví, tak jak jsem je znala nebo nenávistné loutky nějakých pomatenců. Léčitelé nemohou dát krev, protože bude potřeba i učňů, ale žádám ostatní, aby dali. Sama bych obětovala cokoliv.“
Posadí se na své křeslo. Ré ji položí na rameno ruku. Důvěrné a klidné gesto ji uklidní.
Dart se postaví. „Myslím, že za učně blesků mohu dát souhlas, pokud budou oni souhlasit.“
Rikia přikývne, když dovnitř vstoupí bledý učeň se značením krvavých mágů. Natáhne ruku, z které kape krev. Objeví se šedý ovál. Všichni spatří Eamona. Je zamračený, uštvaná tvář nevěstí nic dobrého. Kolem něj se objeví neviditelné záblesky.
„Tentokrát nařizuji všem. Kdo nebude potřebný - mistři ne - dají krev. Čerstvou. Budou chodit a pomáhat. Nemohu kouzlo udržet dlouho. Ta nenávist je vše pohlcující. Opět se dali do pohybu. Je to hrůzné.“ Na okamžik se ztratí jeho tvář a přes zrcadlo se objeví pramínky, které lačně se natáhnou dopředu.
Dart použije blesky. Zrcadlo se okamžitě ztratí. Učeň klesne na zem. Drayena k němu přispěchá. Na bledých rtech se objeví úsměv. „Dokázal jsem. Moje první… velké kouzlo.“
„Ne!“ zařve Rikia, klekne si k němu, ale je pozdě. Tělo průsvitní, magie odchází. Na okamžik se objeví štíhlý tvor podobající se rybě. Švihne ocasem, ztratí se v záblesku světla.
„Proměna… nestihla jsem…“ šeptá obviňujícím tónem Drayena. Rikia ji objetím uklidní. „Nešlo to, Rikia, už když sem přišel, byl na pokraji smrti. Zemřel krvavý mág za nás, za mrtvé. Jdu shánět lidi,“ řekne Ré. Vyjde ven. Rikia za ním.
Dart se podívá na ostatní. „Mí žáci půjdou za mnou. Nezaleží, zda je svět mrtvý nebo živý, ale potřebuje pomoc a já ji dám, i kdybych měl projít Proměnou.“ Lie se k němu připojí. Ostatní vyjdou. Keiro zůstane, ale potom i on vyjde ke svým žákům.
Gong se ozve podruhé. Potřetí. Ve městě zvednou hlavy. Nikdy neslyšeli bít gong takhle. Někteří ani nevědí, co to je.
Dole v místnosti je cítit krev a vůně nenávisti. Drayena sedí za Javieho zády. Léčí rány, snaží se léčit nenávist, i když ji nevymýtí. Přisahá si, že udělá cokoliv, aby Javieho donutila říct Ano.
