Shounen - ai povídky

Světlo temnoty

Ankheton

„Tosi!“ zařve Patrik, ale má pocit, že jeho výkřik není slyšet. Ohromeně pozoruje, jak Ankheton, ten nádherný muž s pohyby šelmy, líbá jeho Tosiho a on tomu přihliží a nejhorší je, že Tosi mu odpovídá, hladí mu jeho snědou pokožku. Nemůže se na to dívat, ale zároveň se dívá. Bože co má dělat!?

„Ankhetone!“ ozve se mrazivý hlas na schodištích. Patrik se otočí a má pocit, že vidí přelud, vílu bělostnou, která omylem zabloudila mezi lidský druh.

„Florian, lásko, podívej se kdo k nám zavítal. Tostiga znáš, ne!?“

„Jistě vystřídala jsem ho v tvoji posteli!“ řekne mrazivě a Patrik se uchechtne. Nemůže si pomoci. Ankheton svírá ještě Tostiga kolem pasu. Lev po jeho boku potřese hlavou a měkkým kočičím krokem odejde jako by pro něho atmosféra byla až moc jedovatá.

„Florian, Tostig je přítel.“

„Byla bych raději kdyby to byl nepřítel!“ otočí se a zmizí jako duch. Patrik pozoruje místo kde stála a pak se obrátí k Ankhetonovi.

„Tostigu, zlobivý chlapče. Pročpak se mi vyhýbáš?“

„Já? Kdepak, ale tolik práce!“ zamumlá Tostig stále ještě v jeho náručí. Sotva uviděl Ankhetona na vše zapomněl. Až doslova, už teď zlatá Florian, ho vrátila na zem.

Patrik si vzpomene na jeho slova jak před ním utíkal a proč mu říká Tostig a ne Tosi? Má pocit, že má vrostle nohy do podlahy a nemůže se hnout ani o milimetr.

„Ale už jsi zpátky a pořádně si to užijeme!“ prohlásí vesele Ankheton a skloní se k Tostigovi se zřejmým úmyslem pokračovat tam kde skončil.

Užít? Užijeme! Všechno co slyšel vibruje Patrikem a najednou se pohne a přistoupí k nim. Natáhne ruku a  vytrhne Tostiga z náruče Ankhetona. Ten se ožene rukou a Patrik má pocit, že beztíž funguje asi i na zemi. Zaskučí jak se zarazí o nějaký sloupek a v poslední chvílí zachytí vázu s květinami. Prohlédne si ji. Podobnou viděl u Tosiho. Dynastie...

„Tosi!“ zavrčí chraptivě.

„To je jako kdo?“ otáže se mrazivě Ankheton.

„To je můj partner,“ odpoví Tostig. Má pocit, že je v snu, v mlze, která kolem se něho převaluje a zaclaní výhled na pravou tvář věcí.

Patrik vstane s vázou v náručí. „Jsem jeho druhem!“ Rázněji než by to potřebovala ji odloží na sloupek kde stála dřív.

„Druhem?“

Patrik se opře o stehna a oddechuje. Narovná se. „Jeho druhem, milencem, partnerem a je můj!“ vyrazí se a zalekne se toho. To přeci nejsem já nebo ano?

„Milenec, Tostigu?“

„Ano!“ Tostig má pocit, že se mlha konečně pohnula.

„Výborně, užijeme si všichni tři a teď mně omluvte. Musím za svoji sladkou Florian. Tolik mně miluje!“ Odejde jak přišel a prostor je najednou vyhaslý, prázdný a méně zářivý. Patrik si oddechne a sesune se na podlahu jak pytel brambor. Zavadí o vázu a ta se rozbije.

„To je fuk!“ zamumlá. Je vyčerpaný. Ještě hůř než po té cestě sem. Už chápe, proč Tosi trval na tom, že nikam nepojede.

„Tosi, nekonvenční?“ zachraptí. „To jsi nemyslel přesně, že. Co takhle nemorální, zkažený a a a...“

„Díky!“

„Díky!“ napřáhne se a jednu mu vrazí. „Ty parchante, mizero, nevěrníku!“ křičí, bouchá do něho a Tostig si drží tvář. „Jak jsi mohl. Jak? Jsi stejný jako on.. ty ty...“ vzlykne, naposled ho bouchne a obejme ho. „Tosi půjdeme pryč. Je divný a nelíbí se mi. Prosím.“

„Nemohu,“ vyrazí ze sebe Tostig. Tu facku si zaslouží, jenže vzepřít se Ankhetonovi? To je jako pokoušet se pohnout Himálejemi. Prostě je jak skála. Cítí jak se Patrik uklidňuje. Neměl ho sem ho vodit, jenže teprve teď to vidí jasně. Měl vědět, že Ankheton se nezmění s příchodem Florian. Je stejný jako před tím a on jeho hračkou. Hračkou možná ne, ale jak mu řekl už předtím, vybral si ho, protože se mu líbíl a pak přišla Florian. Jediná žena, která dokázala všechny ostatní muže, chlapce i ženy vystrnadit z jeho postele a jak řekla on byl poslední. Možná to bylo její černobílou krásou, duchem nebo obojím. Je krásná. Nikdy krásnější ženu neviděl.

„Pánové, mohu vás zavést ubytovat?“ Oba vzhlédnou k postaršímu kamennému obličeji.

„To není...“

„Není!“ zabručí Tostig a pustí ho z náruče. Tvář mu ještě žhne od Patrikova políčku. „Rychle to tu vyřidíme. Patriku začni vymýšlet důvod, proč odtud zmizet, a pozor, musí to být dobrý důvod.“

„Rozkaz šéfe.“ Oba mají pocit spiklenectví a je zapomenut žhavý polibek v náručí toho egyptského krasavce.

„Tosi já chci spát s tebou!“ prohlásí přímočaře Patrik, když zjistí, že mají oddělené pokoje. Tostig se zamračí. Nerad by popudil Ankhetona proti sobě.

„Nějak to vydržíme a v noci přijdu za tebou. Nerad bych si to u něho rozházel. Je opravdu mocný.“

Patrik se zamračí. „Když myslíš, tak dobře, ale přijdeš určitě?“

„Jistěže přijdu. Bez tebe bych to nemohl vydržet a teď spát. Jsem unavený jako by mě bylo tisíc let.“ Zapadne do vedlejšího pokoje  a Patrik do svého, který se rozhlédne po tmavěmodrém pokoji se smetanovými a sem tam s červenými doplňky. Je to pěkný pokoj s krásnou velkou posteli a on je unavený. Přejde k posteli a přemýšlí co dělá Tosi. Jestlipak taky tak jako on zkouší postel a  rozliží se po pokoji a jakou asi má jeho pokoj barvu. Modrou nebo jinou? Lehne si na lůžko ignorujíc pečlivě ustlanou pokrývku, zavře oči a ponoří se do mělkých neklidných snů, plných nádherného boha.

„Parádní pokoj,“ uznale zamručí Tostig a přejde k oknu s výhledem na park. Jak asi tady lidi reaguji na nesmrtelného pána? Pokud vůbec nějak reagují a jemu to může být jedno. Je tu za jedinou věcí a to porodem Jekatěriny. „Nech tě sežere sůva!“ zavrčí na její adresu při představě co všechno si přitom bude muset vytrpět. Nesnáší rodit děti lidi natož  upírů a on nevěří Jekatěrině, že to bude tak lehké. Ne vůbec ji nevěří. I kdyby řekla, že krev je červená on by se raději přesvědčil. Proto je tady.

Slabě si povzdechne při vzpomínce na rty, které tak dlouho necítil.Od té doby co se stal upírem a co ho Ankheton opustil, měl několik milenců a milenek, ale žádný se nevyrovnal An. Až teprve teď našel Patrika a to ještě náhodou. Náhoda, existuje nebo je to výmysl?

„Ankhetone?“

„Tostigu, proč mi neříkáš jako kdysi Ane?“

„Myslím, že s příchodem Florian se to oslovení nějak ztratilo, ne?“ obrátí se k němu. Je pořád nádherně svůdný. Vypadá tak dokonale, že člověku z toho bolí srdce a ten jeho zvyk doma chodit tak spoře oblečený. Opravdu moc toho jeho oděv nezakrývá a on pořád dává přednost lehkému staroegyptskému oděvu. Pořád jednou nohou vězí s starém Egyptě. Jenže copak oni všichni nevězí a nelpí na minulosti i když hledí do budoucnosti?

„Myslíš? Pořád je to, že jsem tě stvořil. A Florian...“ odmlčí se. Tostig nadzdvihne obočí.

„Už tě přestala bavit?“

„Naopak a pověz proč jsi mně přišel navštívít? Dobrovolně tu nejsi a co to mládě neopeřené? Přece víš, že nesnáším, když jsi s někým jiným než se mnou.“

„Je to můj druh a chci, aby se všechno dozvěděl. Jsi součásti mého života. Řekl bych dost důležitého. Proč bych ho neměl vzít sebou?“ Žárlí? Ankheton? Neuvěřitelné. Nebo to není žárlivost, ale jen majetnický cit k svému dílu, které stvořil v bolestech?“ Otřese, se, když si vzpomene na tu trýznivou dobu. Půl roku nebo déle, méně trvala jeho Proměna. „Patrik není mládě a jinak  Jekatěrina čeká dítě!“

„Já věděl, že tu nejsi kvůli mně. Stýskalo se mi po tobě. Mohl bys navštivít svého starého přítele.“

„Jako hračce?“

„Přeháníš jako vždy. Nikdy jsi nebyl pro mně hračkou. Chtěl jsem, abys byl mým druhem.“ Tostig překvapeně zamrká. Tak tohle netušil.

„Zřejmě to tak nemělo být.“

Ankheton se posadí na lůžko, nebo spíš se rozvalí, jako velká kočka. Líně se protáhne a Tostig polkne. Pamatuje jak hladil jeho tělo jak spočíval v jeho náručí ohromený milováním i vášní, která jako by z něho neviditelně tryskala. To on mu ukázal rozkoš ze spojení s mužem, to on ho zbavil ostychu i všech zábran které kdy měl. S ním to všechno bylo poprvé a on teď to dělá samé Patrikovi. Leena má pravdu, musí ubrat plyn. Jednou k tomu přijde sám a ne jako on. Když ho vidí jak tu leží, vzpomíná si jak se styděl a někdy ty podivná okna v paměti... škoda vzpomínek.

„Asi ano. K Jekatěrině, jsem nadšen, že je těhotná. Moc si to přála a povídali mi posledně jak se oba snaží mít dítě. Mohu jen tě odkázat k Florian. Řekně ti určitě víc.“ Nechce se mu povídat o porodech.

„Pokud mně nezabije!“ zabručí a Ankheton se rozesměje.

„Nevím, proč tě nesnáší, ale v tomto ti určitě pomůže a teď pojď ke mně!“ Tostig ztuhne a má pocit, že najednou je bez vzduchu. Myslel na vše, ale na tak bezostyšné pozvání ani náhodou.

„Ne..nemyslíš to vážně!“vyhrkne klopýtavě ze sebe.

„Proč ne?“ podiví se Ankheton.

Tostig udělá krok ke křeslu a je vděčný za to, že tu je. Co teď jako má dělat? Vlézt Ankhetonovi do postele a zažít opět ten výbuch rozkoše jako dřív? Tělo si až moc dobře pamatuje, jak bylo z milování nádherně vyčerpané a ukojené. Ví, že by to byla rozkoš jakou zažil jen  s ním. Milostné zápolení v mysli i těl. Dokonale spojení ducha i těla, jak říkají staří mystici i alchymisté, čarodějové i filozofové. S Patrikem by toho dosáhli až za neskutečně mnoho staletí.

Je to svůdné jak voda na poušti, jak oheň v studené zimě. Zapomenul by kým je a s kým je. Zapomenul by na svět, na vše kromě jich dvou.

„Florian!“ dostane ze sebe. Musí se ji držet jako klíště nebo tu blbost udělá a podlehne mu.

„Co má s tím společného Florian?“

„Je tvou paní, družkou, milenkou a matkou tvých dětí. Copak ji to nevadí?“ jemu by to vadilo. Stačí jen řečí ostatních upírů o Patrikovi a jak se po něm mlsně ohlížejí.

„To je pravda.“ Tostig si odechne. Konečně. Snad ty nevěry přestanou.

„To jsem rád.“

„Rád? Nechápu.“ Vstane a odhodí zástěrku, kterou má kolem boku. Tostig má pocit, že tohle je sen z kterého se probudí a najednou ucítí blízkost jeho těla. Vzpomínky ho zplaví tak mohutnou sílou, že má pocit, že se udusí pod nimi.

„Ank...“

„Ane!“ vysloví tak hříšně mazlivým hlasem, že Tostig má pocit, že se vše vrátilo a on je ochoten udělat kvůli němu cokoliv. Vše, co jen si přeje.

„Ane,“ zašeptá a nastaví své rty k polibku. Má pocit, že je loutkou, ale nevadí mu to hlavně, že opět získá ty okamžiky vzrušení.

„Přesně tak. Tohle chci slyšet. Vypadáš jako před léty. Chtěl jsme tě zachovat tak jak vypadáš. Pro tvoji krásu. Tak moc se mi líbíš!“ šeptá svůdně a jeho přítomnost Tostiga obtáčí jak sametová sladká čokoláda.

„Ty mně taky!“ zašeptá s přivřenýma očima Tostig a ovine mu atomaticky ruce kolem krku. Ankheton se potěšeně zasměje. Tak to má být a on je rád, že ho má tak jak chtěl od první chvíle co ho uviděl. Dotkne se jeho rtů a prohloubí polibek.

„Ankhetone!“ ode dveří se ozve studený hlas. „To, že jsem tě za to vykopla z ložnice neznamnená, že půjdeš do jiné!“

„Sakra!“ zašeptá přiškrceným  hlasem Ankheton a přeruší polibek.

„Tostigu co to děláš! Okamžitě mně pusť!“ rozkáže pevným hlasem z kterého se vytratila všechna smyslnost hedvábí.

 „Co..co?“ dostane ze sebe omámený Tostig, když ucítí jak Ankheton mu sundává ruce z krku a pokládá na opěradla křesla. Pohne hlavou a za nahým Ankhetonem vidí stát Florian v bílém negližé. Je nádherná s černými vlasy, které se doslova svíjejí jak hadi medúzy hněvem, pobavením? Najednou si není jistý co Florian cítí. Vždy myslel, že ví, ale najednou si není jistý ničím. Ani tím pozváním a horkými slovy Ankhetona.

„Nesváděj to na Tostiga, ty chlípníku. Však vidím, kdo je nahý a kdo oblečený. Mazej kam patříš a obleč se.“

„Tosi?“ ve dveřích stojí rozespalý Patrik a dívá se na Tostiga a na Ankhetona.

„Toho snad mi povolíš!“

„Ane, jestli tě s nima uvidím je konec.“ Ankheton ji obejme kolem pasu a z ničeho nic jsou pryč tak jak přišli. Tostig se snaží upravit, jak ho Ankheton svlékal aniž si toho všiml, ale ví, že je to marné. Zřetelně čte v Patrikových očích bolest z toho, že ho opět nachytal s tím starým smilníkem.

„Patriku to...“

„Nic se neděje, že?“ řekne Patrik až z toho Tostigovi přejede mráz po zádech. Ten jeho hlas jak se sanží dokázat, že to nic nebylo, že je to jen mýlka. „Dobrou noc, Tosi. Nemusíš dnes nikam chodit,“ řekne a zavře dveře. Tostig prudce vstane a pak pochopí, že bude lepší nikam nechodit. Vzteky bouchne do stolku až se roztříští.

Patrik jde slepě pryč kam ho nohy nesou. Zastaví se uprostřed nějaké haly, místnosti čert ví, co to vlastně je. Pomalu si uvědomí, že je bosý a polosvlečený. Přistoupí ke krbu u které stojí velká lenoška.

„Vida, kdo ke mně zavítal!“ protáhne Ankheton nad sklenici vína aniž vzhlédne od plamínků ohně. Patrik se na něho dívá a cítí jeho moc, která z něho sálá. „Přisedni, dáme řeč!“ spustí bez okolku a odsune se, aby mu uvolnil místo. Patrik chtě nechtě si sedne vedle něho rovný jako svíčka v kostele. Polkne, když ucítí mazlivé prsty, jak mu přejíždějí po paži.

„Nech Tosiho na pokoji!“ vyrazí ze sebe, posbírajíc všechnu sílu i odvahu k té větě.

„Och mládě vystrkuje růžky,“ posměšně odpoví Abnkheton. Upije ze skleničky. „A jak žárlivý?“ tiše prohodí otáčejíc skleničku v ruce až víno vytvoří jednu ohnivou vlnu. „Proč bych měl? Znám ho déle a lépe než ty!“

„Za to vy nejste vůbec žárlivý.“ Uvědomí si, že Ankheton má pravdu.

„Já?“ pobaveně se rozesměje a zadívá se na Patrika. „Ne, já jsem až moc žárlivý, mláďátko!“

„Neříkejte mi tak!“ vyprskne Patrik vztekle. „Nejsem mláďátko!“ Chce vstát a odejít, ale nemůže. Uvědomí si, že je cele v jeho moci. Byl Tosi taky tak? Citil se jako moucha lapená v sítí pavouka, kterému nemůže odolat?

„Oproti mně jim jsi,“ řekne znuděně Ankheton. Upije a obrátí plnou pozornost na Patrika. „Tak vstaň, přece. Toužíš po tom nebo ne?“ Patrik vstane a chce udělat krok pryč. „Ne tak rychle. Hezky se otáčej. Pomaličku. Vida jak ti to jde!“ řekne trochu posměšně Ankhteon a zkoumavě pozoruje jeho štíhlé pěkně vypracované tělo, svalnaté nohy i zadek rýsující se pod habým oblečením. Příjemný obličej a zuřivost v očích. „Svlékni se!“

Patrik se zachvěje. Nechce,ale něco mu přikazuje, aby poslechl. Polkne. Nikdy to nedělal. Ani před Tosim. Váhávě se dotkne oblečení a uvnitř sebe se shoulí. Neee, křičí, ale když na Ankhetona pohlédne chce to udělat. Chce, aby ho viděl nahého.

„Tak nezdržuj. Čas je vzácný!“ Patrik svlékné si vrchní díl a pustí ho na zem. „Pěkné!“ si nezřetelně zamumlá Ankheton. Cítí jak jim prostupuje vzrušení z toho jak je zdráhávý. Skoro jak před lety Tostig. Tosi, říká mu ten kluk moc pěkně. „Můžeš pokračovat!“ líně pronese, aniž se v jeho hlase zobrazí cokoliv z myšlenek nebo vzrušení.

„Ne!“ neví jak to ze sebe dostal. Chce i nechce.

„Ale ano a hned!“ příkaz a Patrik se svlékné. Cítí jak ho polévá horko z hodnotícího pohledu Ankhetona, toho svůdného ďábla.

Červená se. Rozkošné. Kdy on naposled viděl někoho se červenat? Zavzpomíná na minulost, ale neví kdy. Zvedne ruku a naznačí, aby se pomalu otáčel. Pěkné mláďátko.

„Tak pojď ke mně. Nebo nastydneš!“ Patrik k němu přistoupí. Ankheton je tak nádherný, tak sošný, nechce nic udělat co by se mu protivilo. Přistoupí k němu  a stojí. Ankheton pohlédne na jeho mužství a v duchu se zakření. Uvidíme a doloží skleničku s vínem. Klekne si před něj a štíhlými prsty mu přejede ploché břicho a sklouzne ke kučeravým chloupkům a jemně je rozhrne.

„Uvidíme!“ zašeptá sotva slyšitelně a rukou ho pohladí po špičce údu, sklouzne ke kořenu, obejme varlata a sklouzne dál až k otvoru, kde ho chvilku jemně dráždí všímajíc jak reaguje a jeho úd mohutní.

Patrik zasténá a zavře oči. Nemůže cítí vzrušení. Nemůže, ale touha mu koluje krví jako by byl s Tosim. Ne.

Ankheton se k němu skloní a vezme ho do rtů. Nevšímá si jak Patrik mu zajede do vlasů a naznačuje, že chce víc. Vtáhne si ho co nejhlouběji a pravidelnými pohyby ho laská jak jazykem tak i rukou. Výkřik rozkoše mu zvlní rty do úsměvu a na jeho tělo dopadne sprška Patrikova semene. Ankheton seber pohozený oděv a utře se. Zvedne se a posadí se opět do pohovky. Spokojeně zkoumá Patrika. Je perfektní.

Patrik unaveně klesne vedle pohovky a položí si hlavu na stehno Ankhetona. Ničemu nerozumí a v hlavě má vymeteno.

Ankheton líně natáhne ruku a vjede mu do vlasů. Prsty sklouzne ke krku a níž. Hladí ho jako něco krásného, jako něco co stojí za to hladit  a nepoškodit.

„Jsi moc pěkný.“

„Vy jste nádherný!“ zvedne k němu oči a hltá ho. Ankheton se uchechtne. Trochu si ještě pohraje. Jen maličko. Dnes když vycitil Tostiga si pomyslel, že má štěstí ho opět vidět.

„Políbiš mně?“

„Ach ano,“ zašeptá fascinovaný Patrik  plnými rty, které ho tolik lákají a které mu před chvílí udělaly tak dobře. Už necítí ani zuřivost, nechuť, jen přání se podvolit mu a nechat ho, aby si s ním dělal co chctěl. Nadzvedne se a cítí jak Ankhetonova ruka mu klouže po zádech a přitahuje si ho blíž. Políbí ho na rty a zasténá.

„Patriku!“ Ankheton se zarazí a jemně odstrčí Patrika, ale tak aby zůstal nahý v jeho náručí.

„Tostigu!“

„Ankhetone pusť ho ze svých rukou!“

„Proč?“ líně odpoví Ankheton a sklouzne rukou ještě níž. Hladí ho a zvědavě pozoruje Tostiga. Je rozzuřený do běla a neví jestli na něho nebo na Patrika. Možná na oba. Zuří a žárlí.

Tostig se snaží přesvědčit, že to co vidí není pravda, ale ten smyslný i plachý pohled v očích Patrika se mu nezdá. Jeho nahé tělo vinoucí se k Ankhetonovi se mu taky nezdá. Všechno je skutečnost a on se stěží ovládá, aby se neproměnil a někoho nezabil. Florian, Ankhetona i Patrika. Proč? Udělal to Patrik schválně nebo jen tak. protože on byl před chvílí v náručí toho neřesty? Sakra, ať už ho pustí. Dobře si uvědomuje, že nemůže dělat nic. Jakmile vešli do toho domu, jsou lapeni a neudělají nic co pán domu nebude chtít.

„Jaké to je, Tosi?“ řekne tiše Patrik a přitiskne se víc k Ankhetonovi. Natáhne ruku  a pohladí ho po odhaleném hrudníku. Tosi má pocit, že mu někdo mává červeným hadrem před očima. Všechno mu plave v rudé mlze a on cítí jak zatíná prsty do dlaní až do krve.

„Ankhetone!“ vyrazí ze sebe zoufale. Jedině on může vytrhnout Patrika z toho smyslného snu, kterým ho obtočil nebo to dělá s plným vědomím? Ne, nemůže. Patrik je jen jeho. Patří k němu, je jeho druh. Cítí jak se pod tím svíjí a nemůže nic dělat.

„Tak dobře. Jdi!“ řekne Patrikovi trochu lítostivě Ankheton.

Nechce se mu, uvědomí si hořce Tostig. Ode mně by utíkal jen co bych to řekl. Dívá se jak se Patrik neochotně vymaňuje z Ankhetonovy náruče. Nemůže tu být dál a dívat se na to. Nejde to a Ankheton? Vidí mu to na očích, nebude dál chtít Patrika.

Tosi co tu dělá? Patrik se s údivem rozhlédne a uvědomí si teplo od ohně na svém nahém těle. Z ničeho nic chce udělat něco ošklivého a cítí, že by neměl, ale něco v něm to nutí to udělat. Protáhne se a předvede se oběma. Přistoupí s plným vědomím k Ankhetonovi a začne ho hladit.

Ankheton nevzrušeně je oba pozoruje.

„Chceš mně?“ naznačí k oběma a přece to říká Ankhetonovi.

„To tvoje mládě má dobrý vkus!“ naznačí Tostigovi. „Jdi!“ Tostig se obrátí. Ví, že by tady nic nezmohl. Patrik si právě vybral. Dveře od místnosti prásknou, že je to slyšet v celém domě. Jde nahoru do pokoje. Nepřítomně mine služebné i Florian. Ta se zamračí a pohlédne dolu.

„Tostigu?“ Ozve se Florian. Nic. Něco se snad stalo? Že by její poklad zas zlobil? Měla by se podívat dolu. Seběhne po schodech. Všude vládne tma až přítmí jak je den. Otevře prudce dveře.

„Ankhetone!“ zuřivě, ale pobaveně ze sebe vyrazí. Ihned vycítila, že tu nikdo není, ale ty vůně co tu vládnou není jen jejího miláčka.

„Florian, miláčku, pojď ke mně. Je tu teploučko!“ Ankheton vykoukne zpoza pohovky, rozesmátý a v dobré náladě. Po té co poslal Patrika do postele, dopil víno a nudil se. Jenže jeho náherná Flo přišla.

„Ty chlípníkku!“ zavrčí pobaveně a shodí ze sebe oděv. Ukážou se dlouhé štíhlé nohy, ploché břiško a pevné kulaté ňadra. Ankheton je hltá a pohledem a Florian se pod jeho toužebným pohledem rozvlní do smyslného tance boku, ňader a žhavých pohledů.

Ach Florian, darebačko! pomyslí si Ankheton a vstane z pohovky. Je to tygřice i nevinná květinka. Miluje ji od první chvíle, co ji spatřil zářit jako klenot uprostřed šutrů na tom plese plném hlupáků.

Poslal mně pryč. Proč? v první chvílí si zoufale pomyslí Patrik a pak se zarazí. Vždyť chtěl být nevěrný Tosimu a k tomu byl. Nebo nebyl? Vyloudí ze sebe něco mezi smíchem a hysterii. Jenže copak on mu nebyl? Jak to tu je? Najednou mu zámek připadá jako začarovaný zimní palác královen víl. Jenže nevládne tu zimní královna nebo krutá čarodějka, ale zlomyslný, neřestný skřet, který vypadá jako bůh. Zasténá nechutí k sobě. Ani nemůže říct, že je šeredný nebo něco takového. Ankheton je prostě... Ankheton. Ani se už nediví těm skrytým narážkám a pohledům ostatních upírů.

Kolem projde služebná a on si uvědomí, že je  nahý s náručí svých svršků. Otočí se po ní, ale ta si ho nevšímá. Je to tu běžnou zyklostí, že hosté chodí nazí? Vždyť je Ankheton přivítal úplně nahý s lvem po boku. Ovládá krále zvířata -  lva. Chtěl by taky. Zasní se a v klidu dojde do pokoje. Lehne si na postel a zničeho nic dostane chuť se milovat. Jenže nechce sám, chce někoho držet a hladit. Zasténá, svine se do klubíčka a pak rázně vstane. Tosi. Chce být s ním. Vyjde a otevře dveře do Tosiho pokoje. Nikde. Kde proboha může být? Přistoupí k oknu a zápatrá svými smysly. Slunce není, ale bude brzy tma.

Otočí se a sebere pohozený župan. Je mu trochu velký, ale nedbá na to. Chce vidět Tosiho. Hned teď a nic jiného ho nezajímá. Otáčí se různými směry jak to viděl u Tosiho a snaží se ho vypátrat, zesilí jejich pouto a má ho. Lapil ho. Potěší ho to a vyrazí vpřed. Nevšímá si drahých obrazů, váz ani koberců na zemi. Ignoruje jak je skvostný a čisťounký. Jde dozadu paláce jako parní válec.

„Mám tě!“ zvolá nadšeně a jeho radost splaskne. V místnosti plné páry sedí Tosi s Ankhetonem v bazénku vykládánem mozaikou do nějakého obrazu. Kolem se vznáší santálová vůně a pára.

„Patriku, přidej se. Taková milá společnost, že Tostigu.“ Ten je tuhý jako dřevo. Má pocit, že tohle už nejsou náhody, ale naopak zlé noční můry. Sedí tu nahý se svým bývalým milencem a ...

„Nádherná společnost?“ odpoví Tostig hlasem, který podle něho není jeho, ale nějakého mimozemšťana.

„Děkuji za pozvání!“ odpoví Patrik, svlékné si župan a vklouzne do vody. Jen počkej ty mizero, pomyslí si k Ankhetonovi. Připlave k Tosimu a vášnivě ho políbí. Tosi zasténá pod jeho útokem i rukou ve vodě, která chtivě útočí na jeho mužství.

„A já nic?“ otáže se smíchem Ankheton a upřeně je pozoruje. Vypadají jako jedno tělo. Moc jim to sluší.

„Je mi líto, ale nějak nemám chuť!“ odvážně řekne Patrik až Tosi zalapá po dechu.

„Tosi?!“

„Ne děkuji, mám plné ruce,“ řekne Tosi a má pocit, že se něco změnilo. Že už je všechno v pořádku. Vzpomene si na jejch společné koupele a líně se usměje. Není rád, že Patrika líbal a osahával An, ale v celku se snad víc nestalo a kdyby ano, čert to vem. Patrik je jeho a i on není bez hříšků a má nějaký vyčítat Patrikovi, i když sakra, nelíbí se mu to. Líně se rozvalí a přitáhne si Patrika do náruče.

„Tosi!“ řekne Patrik a mrkne po Ankhetonovi.

„Jsi sladký!“ Pustí ho z náruče a oba se uvelebí ve vodě. Mlčí a užívají si jak jim voda hýčká těla.

„Já nejsem sladký?“ otáže se Ankheton a klidně se vecpe mezi ně.

„Ane, ty jsi sladký nebyl nikdy. Smyslný chlípník to ano a vůbec dej ty ruce z nás obou pryč!“

„Nějak jsi nám zpuritanštěl. Nudí mně to.“

„Já?“ podiví se Tostig.

„Tosi není puritán, spíš já.“

„Nemělo by to být obráceně? Můj nejstarší syn už říká, že se líbal s dívkami a to je mu sedm let. Je celý po mně.“

„Houby, jsi purtitán. Asi jako já. Ane, ty ruce z Patrikova těla.“

„Nic nedělám!“

„Vidím tě i přes tu páru. Ty si snad nikdy nedáš pokoj. Myslel jsem, že Florian je nevyčerpatelná!“

„Oh a jak to víš?“ obrátí k němu černé oči se zájmem.

„O vaší svatební noci se vypráví legendy a pak ehm pozoroval jsem vás.“

Tichounký pobavený hvizd. „Nestydo! A mně tady nazýváš těmi ohavnými jmény,“ ale je vidět, že ho to těší.

„A co? Pokud vím, tak za to můžeš ty.“

„Já? Nedělal jsi nic co jsi nechtěl.“

„Zajímavé, že do té doby jsem spal jen s holkama.“

„Fakt Tosi?“ otočí k němu hlavu Patrik. Další kousek puzzle k Tosimu. Jak asi dlouho bude to puzzle skládat než se dozví vše?

„Jistě, Patriku. V třinácti to byla Mary. Pěkná kůstka, další si už nepamatují. To víš, jedna noc a ehm člověk si nepotřeboval pamatovat ty jména a stejně se všechny jmenovaly stejně.“ Rozpačitý Tosi, to si musí zapamatovat, pomyslí si oba současně.

„Hodně ženských chlapovi škodí!“ prohlásí Ankheton. „Věděl jsem, že ti nějaký chlap prospěje. Ty ženské tě jen vysávaly.“

„Jako ty!? A ty jsi jako ze mně nic nevysával?“ vyprskne Tostig nevěřícně.

„Jasně. Patriku pokud bys chtěl pár lekcí, rád se toho ujmu. Tosi ti potvrdí jaký jsem vynikající učitel.“

„Děkuji, ale mám už pár nabídek tohoto typu a pak mám pocit, že bych nezvládl tu poněkud prudkou výuku! Zatím je Tosi jako učitel postačující a když měl tak skvělého učitele jako tebe, určitě mně naučí to co ty jeho,“ zčeří vodu, vystrčí nohu nad hladinu a zahýbe rozkošnicky prsty. Cítí se příjemně, i když vzrušení jim stoupá jako bublinky šampaňského a lechtá ho uvnitř těla. Ankheton s Tosim jsou na tom stejně?

Jen tak pohne rukou a zjisti, že přinejmenším Ankheton je na tom stejně a pokud je on na tom stejně, Tosi taky bude. Povzdechne si a zamyslí se, kam ta koupel vůbec povede. Začíná večer a tolik toho se stalo co sem ráno přibyl. Tosi v náručí toho boha, on v jeho náručí, polibek a další věcí a k tomu hřísně smyslná koupel s oběma. Jestli tu bude déle tak veškeré iluze se rozprsknou jako střípky rozbitého zrcadla. 

„Když tady tak sedíme, tak Patrik nadhodil, že bychom mohli mít nějakého lékáře.“

„Lékáře?“ Ankheton se přestane pochechtávat a zvážní. „Kdo na to přišel? Ty?“

„Patrik,“ klidně odvětí. „Jekatěrina s Alexandrem byli pořádně v šoku pokud nejsou ještě teď.“ Ankheton přimhouří oči a otočí hlavu k Patrikovi. Prohlédne si ho odshora dolu. Dobře vypadá a není hloupý.

„Skvělé Tosi!“ řekne a oba zamrkají. Proč děkuje Tosimu? Mrzutě si pomyslí Patrik. Byl to jeho nápad. „Něco s tím provedeme. Optám se Elizabethy, ta by mohla vědět o někom, kdo by měl zájem.“ Patrika potěší, že jeho nápad nebyl odsunut jako totální pitomost. Možná konečeně Tosi nebude muset dělat takové šílené věci.

„Zaslechl jsem to o Brandy.“

„Ano!“ odpoví smutně Tosi.

„Je mi líto.“ Všichni tři se ponoří do pochmurného mlčení.

„Mrtvoly by byly živší než vy tři!“ozve se ode dveří.

„Zavřít oči!“ vyštěkne Ankheton. Patrik mrkne na Tosiho, který raději poslechne a zavře oči. Patrikovi jedna přiletí, načež pochopí, že pokud se nechce topit, měl by poslechnout. Natáhne doslova uši, ale moc toho nesylší.

„Otevří oči!“ zavelí Ankhetonův hlas.

„Jak od tebe milé, že jsi jim nedovolil shlédnou ani kousek mého pěkného těla. Jsem na ně pyšná!“ Patrik vytřeští oči a zoufale zamrká. Má chuť se ponořit do vody, když vidí jak se k nim bliží Florian a oblečená není určitě. Tosi raději bloudí pohledem po stropě a přemýšlí kolik dalo práce udělat mozaiku i na stropu.

„Py...pyšná!“ vykoktá zmateně Patrik.

„To víš dva porody,“ pokrčí lehce Florian. „Tosi ty jsi zase tady?“ jako by si ho všimla až teď a neviděla ho už ode dveří.

Je voda studenější nebo se mi to zdá? Patrik se snaží dívat někam jinam, aly ty obliny nepatrně vyčnívajíc nad vodou ho přitahují jak by byl začarované. Možná ano. Tostig se zamračí, když sleduje Patrikův pohled.

„Patriku ať ti nevypadnou!“ upozorní ho. Tahle koupel začíná směřovat úplně scestně.

„Tosi!“ vyrazí ze sebe zoufale. Neví co dělat dřív. Tohle nezažil za celý svůj život. Jistě fantazíroval o harému dívek a on co by král nebo sultán a jak se ho dotýkají, bylo jednu dobu na denním pořádku, ale to byly fantazie! Realita je o hodně drsnější, zvlášť, když doslova vedle sedí jeho milenec a ještě blíž jeho exmilenec a k tomu manželka exmilence... V snu neměl žádné milence ani milenku, tam to byly...

„Patriku!“ už řekne výhružně Tostig.

„Jen ho nech!“ velkoryse mu dovolí Florián. „Takové hned neuvidí a u Tostiga už vůbec ne!“

„Florian!“ se nese dvojmo s různými intonacemi. „Nech ho na pokoji a mně taky.“

„Florian, vím, že není vhodná doba, ale můžeš mi říct ehm o porodu?“ Musím změnit téma. Musím.

„Proč? Chceš rodit?“

„Já ne, ale Jekatěrina ano a tak jsem tady co by porodník!“ smích, že se vytvářejí vlnky a kanou slzy po tvářích Florian.

„Ne.. nemyslíš to vážně, že ne.“

„Myslím!“ povzdechne si mrzutě Tostig, přesune se k Patrikovi a odstrčí Ankhetona. Obejme ho a přitáhne do klína. Rukou sklouzne k mužství a začne ho pod vodou hladit. Patrik v jeho opbjetí ztuhne, kouše se do rtů a doufá, že Ankheton s Florian jsou hluší a slepí.  

„No u porodu musí být dva, že miláčku!“

„Nepřipomínej mi to. Potřetí se nenechám přemluvit!“ odmítne to jedním šmahem Ankheton.

„Počkej jak dva? Nerozumím!“

„Hned vysvětlím, ale budeš potřebovat Elizabeth.“

„Elizabeth? Proč ji? Jistě, vyzná se v tom, ale pochybuji, že ji dostanu na tak dlouho z Paříže. Ankhetone nemůžeš ji to nakázat? Znáte se spolu od pravěku.“

„Ani kvůli starému přátelství to neudělám!“ Ankheton sklouzne očima K Patrikovi. Vzrušující co ti dva provádějí. Úplně ho to přivádí an jiné myšlenky.

Patrik se vypne jak vyvrcholí a raději se ponoří celý pod vodu. Tostig studuje strop a přemýšlí jak přemluvit Ankhetona, když najednou ucítí ruku, kde by neměla být. „Uch!“ dostane ze sebe a má chuť pohlédnout dolu. Musí se vynořit. Musí. Nebo ne?

„Uch?“ podiví se bezelstně Florian a pak se rozhlédne pozorněji. „Aha. No pokud neseženeš Elizabeth musíš to dorodit ty.“

Musí zírat na tu vodu? Nemůže studovat strop nebo Ankhetona? Pomyslí si Tostig sotva se ovládajíc, aby nekřičel slasti. „Tak tohle jsem věděl už do začátku. Ten doktor by byl potřebný ihned!“ A hlavně teď a tady nebo se sesypu.

„To chce čas Tostigu! Není něco v nepořádku?“

„Ty víš, co mi je, tak nepředstírej, že sis ničeho nevšiml. Snažím se vést konverazci na úrovni, tak byste mohli být ohleduplnější,“ vyrazí prudčeji se slabým zasténáním.

„Jistě jistě, jen se snad neutopí.“

Tostig stiskne rty, jeho tělo strne a pak se uvolní. Doufám, že se neculím jak idiot samou úlevou. „Taky doufám!“ když se vynoří Patrikova hlava. „Takže dva. Jeden budu asi já!“ Florian s Ankhetonem se rozesměji a se zájmem pozoruji Patrika. Ten vyleze ven z bazénku snažíc se, aby mu nebylo vidět do tváře.

„Tosi je mi trochu mdlo. Budu v pokoji.“

„Jistě!“ ještě že to dokončil. Procházet se před nimi vzrušený není co by chtěl. „Dva, se vrátí.“

„Jistě Tostigu. K porodu je potřeba dva lidi.“ Pobaveně mu to zopakuje poněkolikáté Florian. I Ankheton se nad tou situaci culí.

„Není, to příjemné, ten porod. Víš, pokud Elizabeth nebude moci, tak jednoduše zapřáhni někoho jiného.“

„Někoho jiného?“ zamyslí se a pak se zakření. Ano to bude pomsta hodná Tostiga! „A jinak je něco zvláštního na tom porodu?“

„Rodí se to jako lidské dítě. Prý děláš doktora v nemocnci. Tak to je stejné. Ankhetone co kdybychom po porodu navštívili Jekatěrinu?“

„Jak budeš chtít.“

Vezmu si dovolenou!

„Jeden rodí, druhý ji udržuje, aby neupadla do spánku. Proto není potřeba víc lidi. Narozdíl od lidi, vedlejší komplikace nebudou. Počítej s tím, že dítěti se nebude chtítí na svět. Trochu ho musíš popostrčit. Ten druhý ji hlídá, aby neusnula kvůli tomu, že dítě bude si od matky brát všechnu sílu a moc.“

„Bože! Tohle bude obtížné.“

„Zvládli to jiní, zvládneš to taky.“ Tostig si pomyslí, že by raději to nechtěl dělat. Musí sehnat Elizabeth, ale i tak to mu nepomůže.

„Moc děkuji,“ slušně poděkuje. Ať jde Jekatěrina k čertu. „Je možné vědět jeslti bude holka nebio kluk? Vzpomene si na otázku Alexe.“

„Bohužel nejde. Asi není to co bys chtěl slyšet.“

„Chováš se k mně mile.“

„Jen proto, že se ptáš na tohle. Nemám tě v lásce, Tostigu!“

To já taky ne. Ukradla jsi mi ho a vlastně nikdy nebyl jeho. „Raději půjdu, jak vidím, máte plné ruce práce!“ zamumlá. Někdy během rozhovoru si Ankheton přitáhl Florian do náruče a lehounce ji líbá na krk.

„Jistě. Jak chceš!“ zavrčí rozptylovaný Ankheton. Tostig vstane, sebere župan a vyjde ven. Konečně je z té horké sopky pryč, ale Patrik je prostě nádherný a jeho ruce a rty pod vodou, jak jen to dokázal, liška jedna. Vzpomene si, že vlastně už konečně ví jak na ten porod. Výskne si. Může zmizet a odejít. Jen jestli Patrik bude chtít a jestli bude souhlasit a jestli se nebude zlobit a jestli ho nepřetáhne něčím silnějším než novinama  si v duchu vyjmenovává.

Otevře dveře. „Patriku!“

„Tosi!“ Tosi opatrně přistoupí k posteli na které ho čeká Patrik. Je nádherný a usmívá se.

„Ty parchante!“ rozhodně to nečekal po tom usmívání. „Jak jsi mohl ho nechat?  Líbal tě a bůhví co!“ křičí. Tosimu přeběhnou mžitky přes oči a mozek se mu zatmí vzteky.

„A co ty!? Viděl jsem tě jak se k němu lísáš. Jako nějaká pouliční mrouskající kočka a to Tosi počkáš, já se stydím, já to nechci... cha!“ zařve rozzlobeně.

„Cože? Tak chyba je na moji straně? Kdo ho líbal sotva ho uviděl a tiskl se k němu sotva jsme se ubytovali a co ten bázének? Ane jsi tak milý, děkuji ti!“ pitvoří se a sleze z postele. „Úplně jsi na mně zapomněl!“

Oba stojí proti sobě rudí vzteky a měří sepohledem. Tostig si uvědomuje, že je to bláznivé, že se nic nestalo, ale co když Ankheton něco měl s Patrikem?

„Nepřehnal jsi to?“ ozve se Florian.  

„Kdepak. Přece Tostiga nedám jen tak někomu. Musí si ho zasloužit a musí být pro něho ten pravý. Musí správně sexuálně reagovat a být dost smyslný a nesmí být hloupý.“

„Žárlím!“

„Němusíš, poklade. Přece víš, že jsi pro mně jediná, ale je pravda, že cítím vůči němu zodpovědnost a trochu i náklonnosti.“ Políbí ji na svůdné plné rty.

„Stejně proč jsi je tak provokoval? Nesnáším to a nenáviděla jsem tě jak jsi ho líbal a tiskl jsi se k nim oběma.“

„Víš, protože pokud nezvládnou takovou malou rozmíšku, jak chtějí zvládnou to co všechno nastane?“ Florian k němu zdvihne černé oči, které se zamuší. Odtáhne se.

„Víš... viděl jsi něco?“ polkne. Občas z toho co vidí má strach. Ankheton pokrčí rameny.

„Je to zřejmé, Flo! Bojím se o něho, proto možná jsme byl takový jaký jsem byl, ale víš co?“

„Copak?“ obejme ho kolem krku a vklouzne bílou ručkou do vlasů. Miluje ho od první chvíle a pořád se trochu bojí, že je to všechno sen.

„Vybral si setsakramentsky dobře. Patrik přinese závan nového myšlení i vjemů do našich řad. Vím, že se ostatní začínají navštěvovat a Ryann a ostatní, musím přiznat, bude veselo. Navštívíme je určitě.“

„Potom bych byla překvapena, kdyby tě chtěl vidět. Osobně asi bych s Patrikem utíkala na Kamčatku se schovat!“ odpoví se smíchem Florian.

„To jen proto, že se k němu chováš jako k...“

„Odpad?“

„No ano. Mohla bys být milejší!“

„Poklade to nejde, přilíš tě miluji a teď mně můžeš potěšit!“ poručí mu a nastaví jeho rtům štíhlý dlouhý krk. Krk Nefertiti, pomyslí si, potěšeně a nechá se zlakát svůdným pohledem Flo.

„Chceš mně zabít!“ zaječí Patrik. „Odcházím k mamince!“

„To sotva,“ odvětí tiše Tostig  a začne se chetat. „Leena by tě nejspíš poslala šupem ke mně a svázáného do kozelce.“

„Do kozelce?“ zaujme to Patrika. „Nemyslí si, že se vykroutíš z toho jak jsi tu řádil.“

„Nechci se vykrucovat. Sakra byl mým...“

„BYL!“ zdůrazní Patrik a vztyčí ukazováček.

„No jo. Jenže dlouho...“

„Byl, Tosi. Nebo já jsem jenom ...“ nechce to říkat. Neche se dozvědět, že by měl být jen hračkou. Něčím co k němu dovedla Jekatěrina. Něco co zachránil z milosrdenství.

„Blázínku. Utečeme co ty na to?“

„Dobře.“ Vrhne se mu do náruče. Je tak šťastný, že se snad rozbrečí.

„Ví, stejně by mně zajímalo proč to všechno. On nebyl zlý. Naopak vždy měl jen jednoho partnera. Střídal je to je fakt, ale věnoval se jim na sto procent. Někdy jen den, hodinu, ale v tu chvílí byli jeho. Proč?“ Patrik se k němu přitiskne.

„A není to jedno? Chci domu. Tam kde to známe. Chci chodit do školy, naučit se jíst, vidět to upírče Jekětariny a provokovat je a probouzet se vedle tebe!“ prohlásí trochu stydlivě. Tosi ho obejme. Ano, taky to chce, ale má i pocit, že ty Ankhetonovy podivnosti skončí.  

Nový_život 

Konec