Shounen - ai povídky

Světlo temnoty

Nový život

„Patriku, bojím se, že to každým dnem bude.“ Patrik vzhlédne od učebnice k Tosimu, který nervózně přechází pokojem už dobrou hodinu. Za tu dobu se z té anatomie krávy nenaučil ani ň. Kdyby aspoň u toho tak nevzdychal.

„Přece máš všechno naučené. Elizabeth jsi taky navštivíl aon tu byla taky. Podle toho co jsi říkal je to hračka. Uvidíš zvládneš to levou zadní.“

„No jo, já vím. Je škoda, že Elizabeth nemůže přijet.“ Patrik pokrčí rameny a vrátí se ke studiu krávy. Nuda, ale musí to umět pokud chce tou zkouškou projít. Mohl by zanechat školy, ale co to nadhodil tak všichni se postavili proti tomu. Dokonce i Tosi měl přednášku o tom jak je důležité mít vzdělání i jako upír a neustále omílal jméno Sven a Kathrin ajejich diplomy a tituly. Nakonec to vzdal.

Tosi se zastaví a vyhlédne ven. Dokonce zašel tak daleko, že si vzal dovolenou. Stejně vidět obličej Alexe stálo za to, když mu řekl o výsledku návštěvy u Ankhetona. Začal nenápadně a pomalu a vychutnával si to důkladně.

„Dobrý večer, Jekatěrino a Alexi.“

„Tostigu. Nečekali jsme tě už.“

„Přece jsem něco slíbil a sliby dodržuji. Květiny pro Jekatěrinu, Patriku!“ skoro luskne prsty. Alex přimhouří oči. Co má za lubem, ale pozve je dál. Je to tři týdny co je  neviděl a dobře si pamatuje jak byl naštvaný, když odcházel.

„Díky bude ráda.“

„Jak se ji daří?“

„Jde to, ale vysává to z ní síly.“

„Musíš být opatrný, když už krmíš skoro tři krky.“

„Mně to říkej. Vědět to dřív...“ nedořekne. „Ještě občas vyjde lovit, ale nemůže tak často. Něco jsem si přečetl a řekl, bych, že příznaky jsou úplně stejné jako u lidi.“

„To jsou a i dokonce porod je skoro stejný.“ Úleva na Alexově tváří ho překvapila.

„Pojďte dál. Odpočívá, ale můžete... Trin, máš odpočívat!“

„Já vím, ale zajímá mně co se dozvěděl.“ Tostig sklouzne stejně jako Patrik k jejímu rýsujícímu bříšku. „Tak co? Byla doma?“

„Byla, byla i Ankheton ta zmije jedovatá byla,“ klidně řekne. Jekatěrina s Alexem zalapají po dechu. Snaží se přejít to rouhačské oslovení.

„Tak co? Nebo to mám z tebe dolovat jak z chlupaté deky?“

„No na zahřátí by něco neškodilo, že.“ Položí ruku na stehno Patrika. Jekatěrina s Alexem nevěřícně na to hledí. On klidně hladí po stehně  svého druha na veřejnosti? Tedy u nich. Nic divného by to nebylo u ostatních, dokonce bylo by to normální, ale zrovna u Patrika? Alexandr šokovaně se zvedne a nalije ten nejlepší bourboun jaký má. Vrazí skleničku Tostigovi do ruky. Ten ji přijme a přičichne si k ní. Nádhera.

„Klíčem k tomu všemu je  Elizabeth. Musí u porodu asistovat.“

„A jak to chceš udělat? Tu odtamtud nedostanu ani párem volů na tak dlouhou dobu!“

„To není moje věc Alexi, ale tvoje. K porodu jsou potřební dva lidé.“

„Dobře já to zkusím  a nemohl jsi říct Ankhetonovi, aby ji to přikázal?“

„Řekl, že ne. Odmítl! Myslím, že zrovna v tu chvílí měl na práci důležitější věci než žádat Elizabeth o tu službu.“ Naznačí ženské křivky ve vzduchu.

Alex fascinovaně zírá na Tostigovu ruku jak jemně hladí Patrikovo stehno. Drobné  smyslné vzrušující pohyby. „To neudělal!“

„Ale jo. Doslova řekl, že ji nemá co přikazovat a dobře víš, že je stejně silná jako Ankheton.“

„Ona je taky egypťánka?“ zpozorní Patrik.

„Jo!“ dvojhlasně se nese od Tostiga i Alexe.

„Jmenovala se Imiu,“ začne Jekatěrina a hladí si břicho aniž to snad vnímá. „Myslím, že je dokonce o nějaký rok starší od Ankhetona. Byla kněžkou bohyně Sechmet. Nevím jak, a ona o tom nemluvila jak se stala upírkou, ale i nadále až do zničení chrámu, ji věrně sloužila. Později putovala jako mnoho jiných Evropou a zamilovala se.“

„Neobvyklé,“ pronese trochu ironicky Patrik.

„No ano,“ klidně pronese Jekatěrina. „Co je neobvyklé je, že tou ženou byla Elizabeth. Poznala jsem ji. Byly jako den a noc. Krásnější než Florian se svou krásou. Milovala ji velmi silně a nikdy ji neopouštěla. Elizabeth zemřela v Paříži jak a na co jsme se nikdy nedozvěděli. Ví to jen Imiu, teď vlastně Elizabeth.“ Patrik otevře ústa překvapením a zavře ji.

„Asi chceš vědět proč se jmenuje Elizabeth a proč neodešla do Světla?“

Patrik přikývne. „Ano.“

„Elizabeth to nechtěla a pak ani Imiu. Imiu odvrhla svoje jméno a vzala si jméno své družky. Žije v Paříží už celou věčnost a nikdy se odtamtud nehne až na pár výletu. Pořád stejně,“ zavrčí Alex.

„To bych neřekl. Pomáhá nám a pomáhá lidem. Založila klášter a špitál u toho. Je to naše útočiště,“ dopoví Tostig.

„Proto jsi poslal ty poznamenáne s Wayarem?“

„Ano. Má laskavou povahu. Jako by duše Elizabeth přešla do ní a možná je to i pravda,“ pronese Tostig. „Jako Egypťanka zná spoustu tajemství a je velmi stará. Možná dokázala schovat u sebe její podstatu, její Ka.“

„Jenže to nic nemění, že i když nás navštíví a to udělá, nezůstane tu déle než týden. Pak se vrací do Paříže a dítě nepřijde na svět kdy my si poručíme. Je jiná cesta Tostigu?“ Tostig se zahledí do sklenky.

„Tak je, sakra, nebo není!?“ zařve Alex.

„Nekřič na Tosiho!“ vykřikne Patrik. „Nejsi jeho pán a on to nemusí dělat, tak mlč! Je to pro vás velká čest, že to dělá a měli byste mu být vděčni!“ ještě dodá, když si vzpomene na ty perné chvilky na zámku Ankhetona. Tostig se pousměje a úsměv mu zmizí z tváře, když vidí jak Alex opravdu se zklidní a usadí. V duchu poděkuje Patrikovi. Nepamatuje si, že by se ho někdo zastal.

Alexovo „Promiň,“ si zapíše do paměti velkým písmem. Začíná váhat jestli má to na něj takhle vybalit, ale pak si vzpomene jak ho donutili jít za Ankhetonem a asistovat u porodu.

„Alexi je. Skoro bych na ni zapomněl,“ efektně se odmlčí. „Budu rád, když mi při porodu pomůžeš.“ Alex vytřeští oči, zalapá po dechu.

„Odmítám!“ zasípa. Tostig už siy myslel, že u neodpoví jak dlouho jeho úžas trval.

„Jenže já potřebuji druhého k tomu. Jekatěrino!“ ozve se nejlíbezněji jak může. „Já budu rodit a Alex tě udržovat, abys neupadla do spánku. Nechceš přece, aby to dítě vyrůstalo bez matky. Nebo snad ano?“

„Ty bastarde!“

„Děkuji Alexi, ale rodiče znám. Ne, že by byli rodiči století, ale znám je.“

„Alexi mlč a buď zticha nebo za sebe neručím!“ zařve Jekatěrina nahlas až se všechno otřese a havran Alexe spadne ze římsy. V poslední chvílí si vzpomene, že umí létat. V rohu se protáhne lasička. Zamrká korálkovitýma očima a svine se do klubíčka.

„Jekatěrino!“

„Je to tvoje dítě, tak u toho budeš taky. Tostigu, můžeš cokoliv mu natlouct do hlavy je to jasné!“

„Ale s potěšením, Jekatěrino.“ Nádhera. Patrik si pomyslí, jak se v tom Tosi nádherně vyžívá. Asi to měl naplánováno od začátku.

„Alexi na zdraví a za šest měsíců odhadují!“

Alex do sebe vztekle kopne bourbon a zvedne se. Odloží skleničku a láhev chce vypít na ex.

„Alexi, nechci, aby to malé poznalo takhle brzy alkohol. Přestaň pít a buď chlap!“

„Já jsem chlap, sakra. Kdo myslíš, že ti to udělal? Havran?“

„Jistěže ne. Podívej se na Tostiga, jak klidně to přijal.“

Klidně? Vyděsí se skoro Patrik. Řval u toho jako túr. I vlk se raději zahrabal do sněhu než aby to běsnění poslouchal. I proto odjel tak narychlo od Ankhetona. Ty sexuální útoky přestaly a on i trochu toho litoval, že An, jak mu říká Tostig s tím přestal. Zřejmě Florian došla trpělivost a zkrátila Anovi uzdu, nebo kdo ví proč, ale kdykoliv uviděl ty jejich upírčata co se tam po zámku proháněly, zneklidněl a neměl stání. Nakonec odjeli se slibem, že je Florian s Ankhetonem a dětmi po porodu navštíví. Chvilku myslel, že mu bude dávat masáž srdce.

„Samozřejmě,“ neodolá potvrdit Tostig a vrazit další hřebíček do pomyslné Alexovy rakve. Patrik má co dělat, aby se doopravdy nerozesmál. Lže jak když tiskne. Celou cestu, když se zrovna nemilovali nebo neodpočívali, tak poslouchal o porodech a jejích obtížich a jak je nerad, že ho do toho navezli.

„Tak dobře. Tostigu, myslíš, že bys nepřemluvil Elizabethu, aby tady zůstala? Nabídni cokoliv. Dám vše!“

„No zkusit to mohu. Jistě se sem přijede na Jekatěrinu podívat, ale řekni mi, co ji chceš dát, co ještě nemá?“ Všichni tři zmlknou.

„Je něco co nemáte?“ otáže se Patrik a sevře Tostigovu ruku.

„No problém je, že když už jsi na tom světě nějaký čas, tak buď ti majetek nic neříká, anebo říká a pak máš všechno co chceš. Za ta staletí jednoduše to získáš, a když ne, tak to ukradneš, koupíš, prostě není nic co bys nemohl dostat.“

„Takže kdybych chtěl Monu Lisu...“

„Musel bys ji ukrást Francoisovi,“ pochmurně dodá Alex. Patrik se nejistě usměje.

„Aha. Tak to jsme přišel z křížkem po funuse.“

„Obávám se, že ano a ty bys ji chtěl?“

„Ani ne. Nelíbí se mi, ale mamce ano.“ Všichni vybuchnou v smích. I Patrik se zakření. Jekatěrina na něho pyšně pohlédne. Měl pravdu, že je pro Tostiga stvořený. Vyšťára toho starého morouse z ulity do které se zavrtal pěkně hluboko.

„Takže všechno je jasné, že.“

„Myslím, že ano,“odevzdaně si povzdechne Tostig.

Chvilka pomsty tak sladká okořeněna Patrikovým pokusem ho bránit a jeho prohlášením o Mone Lise trvala jen chvilku, ale užil si ji. Když byla Jekatěrina v šestém měsící, přišla se na ni podívat Elizabeth. Je stejná jako ji kdysi dávno poznal u svého zrodu. Upiří se moc nemění. Vyšetřila Jekatěrinu a dala poslední rady.

„Patriku!“ ho z ničeho nic napadne.

„Co je?“ řekne naštvaně. Teď, když se konečně do toho učení ponořil, tak ho vyruší.

„Promiň. Zapomněl jsem.“

Patrik zaklapne učebnici. Dnes se už nic nenaučí. Popravdě to, že nemusí spát, je obrovská výhoda před ostatníma a náležitě ji využívá. Zvedne se a přistoupí k Tosimu. Obejme ho a hlavu položí na rameno. Prohlíží si svůj  i Tosiho odraz v okně. „Ještě se s tím trápíš?“

„Už moc ne, ale napadlo mně, vybral sis ten pobyt v tom katalogu?“

„Pobyt? V katalogu? Nevím o ničem!“ Zapátrá v mozku jestli něco takového měl udělat.

„Ten katalog od Bernieho, říkal jsem ti o něm před cestou k Ankhetonovi. Že jsi na něj zapomněl,“ jemně ho pokárá.

„Zapomněl jako na smrt. Co v něm je?“

„Jen jsme přemýšlel, že bychom mohli odjet po tom porodu, abych si uklidnil nervy. Budeš mít prázdniny, myslím.“

„A nechceš potkat Ankhetona.“

„To taky, ale pořád ti slibuji ty tři dny a tři noci.“ Patrik se zardí. Někdy si to připomene a přemýšlí, jaké by to bylo strávit čas jen milováním a zvládli by to vůbec?

„Já popravdě ... přemýšlel jsem o tom. Docela bych si to nechal líbit a možná bych chtěl i vyzkoušet to opačně a všechno co jsem četl a co ...“

„Ti nabízeli?“

„Huch, no ano. Některé věcí byly docela proveditelné podle mně.“ Tostig se začne smát. Vymaní se mu z objetí a sejde dolu na chodbu. Vytáhne šuplík u skříňky a vezme katalog. Vrátí se s ním a sedne si na pohovku.

„Tak něco vybereme, ano. Bernie má docela slušný výběr míst. Od teplých míst jako v amazonských pralesích až po antarktidu.“ Patrik se vedle něho usadí a přitiskne se.

„To zní zajímavě.“

Mlčky si prohlížejí jednotlivé destinace vyhrazené jen pro upíry. Patrik rozpačitě mlčí.

„Tosi a co jídlo?“

„To je zahrnuto v menu. Vidíš jako u lidi. All exclusive, polopenze nebo žádné.“

„Fajn a co to zanamená? Jistě vím co to znamená ty názvy v lidském světě, ale k čemu mi to bude, když nejím jídlo,“ řekne mrzutě Patrik a vstane. Tostig ho stáhne k sobě.

„To jídlo je personál hotelu nebo domku, víš!“ řekne se smíchem a něžně ho kousne do ucha. Patrik si poposedne.

„Tohle je až přilíš.“

„Jsou za to placeni to si nemyslí a samozřejmě můžeme to zrušit, že to nechceme. Podívej se není to kouzelné?“

Patrik se nakloní a čte. Kanada. Dřevěná chata, hluboké lesy.

„Hezké,“ řekne lakonicky. „Jenže Tosi jak chceš, aby byli diskrétní?“ a ošije se. Tosi se zamyslí, co tím chce Patrik říct.

„Tím, jako chceš říct co?“

Patrik si odkašle a zadívá se na strop. Nechce se mu to vysvětlovat jaké ho napadají myšlenky.

„No tak. Můžeš mi říct všechno.“

„Já vím, ale... víš nechci narazit na nějakého toho člověka, zrovna když budeme uprostřed...“

„Milování,“ něžně řekne.

„No ano.“

„Do ložnice nechodí.“

„Tupče.“

„Ehm?“

„Kdo tady myslel na ložnici?“ Tostig na něho chvílí civí a snaží se tomu porozumět. Pak mu to dojde a jeho tvář se rozzáří. Patrik by chtěl i mimo dům.

„Rád se miluji v lese pod noční oblohou a dívám se na hvězdy.“

„Ano, to by mohlo být čarovné,“ jen odvětí neutrálně aniž se na Tosiho podívá. Tostig sklapne manuál a přemýšlí. Pak se mu na tváří usadí spokojený úsměv.

„Máš to mít.“ Odhodí katalog a natáhne se pro telefon.

„Ty voláš?“

„Je to daleko. Nedosáhnu na ni. Akiko?“

„Tostigu co si přeješ?“

„Tvoje skromné sídlo v horách.“

„Ne.“

„No tak Akiko, nedej se přemlouvat, prosím. Copak jsem tě někdy o něco žádal?“

„No máš u mně dluh a já ho splatím, ale nejdřív mi řekni na co to chceš? Tohle sídlo je soukromé a mé nejoblíbenější. Nerada se z něho stěhuji.“

„Jedině, že budeš mlčet jako hrob.“

„Tostigu jsem mrtvá, tak to vybal nebo položím telefon.“

Patrik celou konverzaci slyší jako by to on telefonoval.

„Tak dobře, chtěl bych využít tvého pohostinství se svým druhem.“ Ticho až se Tostig ošije. Akiko je důvěryhodná a moc krásná upírka. Se svoji exotickou krásou okouzlí koho chce.

„Patrik?“

„A jak ty to víš? Vždyť u tebe si podávají dveře lední medvědi,“ zažertuje.

„Lední medvědi v podobě Ryanna a Lokiho?“ opět zažertuje ona. „Byl moc milý a povídal něco o tom, že Patrik ještě nemá dost zkušenosti a chtěl by ho zaučit.“

„Ta stará bába. Mám ho dost. Zajímalo by mně koho nenavštívil!“

„Nevím chystal se o trochu níž do Tokia. Víš, kolik tam z nás je.“ Tostig zasténá.

„Tak půjčíš něbo ne. Jen chceme mít diskrétní místečko a tvoje chata s horkými prameny je dokonala.“

„Máš ji mít. Co bych pro zamilované neudělala. Jen zavolej kdy, ať se mohu z ní vystěhovat a bude vás obsluhovat milý pár. Neboj znají mně.“ Tostig odloží mrtvý telefon a  nadechne se.

„Kdo to byl?“

„Akiko. Japonka a moc milá. Má krásnou chatu s  lázněmi.  Bude se ti to líbit.“

„Moc. Určitě nám nebudou překážet?“ dychtivě se k němu nakloní Patrik. Chtěl bych vyzkoušet ty prameny hned.

„Stoprocentně. Dá jim příkazy. A my můžeme je využít nebo nemusíme a i když nás budou vidět nic neudělají nebo se k nám přidají.“ Patrik otevře doširoká oči.

„Fakt?“

„Kdybys znal Akiko tak bys tomu uvěřil. Její párty jednou za pádesat let jsou proslulé. Asi jako starořímské orgie v Římě.“

„Doufám, že ses jich neúčastnil.“ Tostig mlčí. „Takže ano.“

„Ještě jsme tě tehdy neznal, Patriku a byl jsem mladý a volný... auuu. Už tam samozřejmě nepůjdu.“

„No proto.“

„Jsi krásný, když se tak čertíš!“ přitáhne si ho do náruče a začne ho líbat. Patrik si povzdechne. Miluje ho a otře se o něho jak to jen jde. Naznačí co by chtěl.

„Do ložnice?“ zašeptá Tostig. „Asi to nevydržím.“ Odtáhne se a začne pomaličku svlékat Patrika. Ten se slastně protáhne pod jeho rukama, které ho svlékají a hladí. Miluje to asi nejvíc ze všeho. Jistě někdy se miluji divoce, ale on má raději tu přípravu před samotným aktem. To jak v něm se všechno svírá touhou a on se třese nedočkavostí a Tosi to protahuje do nekonečná a pak se všechno uvolní v jednom ohromném výbuchu slasti.

„Svlékni se taky,“ poručí mu. Je mu to jedno, že mu rozkazuje, ale chce ho vidět. Tostig si svlékne košili a Patrik hned přiloží na jeho hruď ruce. Laská ji a přejíždí po konturech. Zastaví se na bradavkách a začne je laskat a mnout. Rád se Tosiho dotýká. Jednou obdivoval jak je snědý a Tositg ho zavedl do solária. Málem uskočil jako uštknutý od toho světla a Tostig mu se smíchem řekl, že to je  v pořádku. Vadí jim jen skutečné slunce jinak tohle ne a jakmile se ta novinka ukázala, snad každý upír si to pořidíl. Prý té bledosti měli dost.

„Ale ty jsi nemusel.“

„To sice ne, ale tak pěknou barvu jsem neměl a to jsem byl pěkně opálený.“ Svlékl Patrika do naha a strčil ho tam. Zalibilo se mu to a občas si tam vleze. Možná odtud vznikly ty pohádky o bledosti upíru.

„Zase ses zamyslel?“

„Ne jen obdivuji tvoji pokožku a to jak jsi krásný,“ řekne.

„Nemusíš mi to říkat.“

„Jenže já to chci, protože je to pravda.“ Tostig se k němu sehne a začne líbat drobnými polibky tváře a pomaličku putuje níž, přes krk, hruď a ploché břicho, až sklouzne z pohovky a klekne si mezi Patrikovy nohy. Stáhne mu kalhoty i boxerky. Přejede prsty po vnitřní straně stehne a pohledem hltá jak je vzrušený a jak před ním stojí. Patrik zavře oči jak  chce vychutnat jeho doteky. Má pocit, že za zavřenýma očima je to o hodně intezívnější.

Zzzzzzzzzzzzzz.

Zzzzzzzzzzzzzz.

„Vyhoď ho!“ zasténá vzrušený Patrik a prohne se pod Tosiho ústy i rukou, která do něho pomaličku zajiždí a dráždí. Má pocit, že celé tělo mu hoří touhou a chce víc a víc.

Nechce se mi ten pekelný přístroj zvedat. Ať už to zmlkne sakra! skoro zařve a tón telefonu se mu zakusuje do mozku jako neodbytný komár.

Zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz

„Sakra, nemohu...“ a pak mu to dojde. Skloní se k Patrikovi a políbí ho.

„Patriku, Jekatěrina rodí.“

„Do pekla. Vykašli se na ni... nejde to. Tak běž a vrať se a rychle ano.  Posadí se a zírá znechuceně na telefon, který zvoní a drnčí, poskakuje po stole. Nenávidí telefony. Tostig si upraví oblečení a nadává jak špaček. Skloní se a ještě jednou zoufale políbí Patrika. Ten zaskučí.

„Jdu si sednout ke krávám!“ řekne do ticha. Obleče se a jde si sednout k učebnici. I ta kráva na obrázku vypadá frustrovaně, pomyslí a sáhne si do tepláku. Nakonec si je stáhne  a učebniciá přetočí hřbetem nahoru. Dotkne se a začne si ho hladit. Zavře oči a vybaví si Tosiho úsměv i jeho černé toužebné oči, když do něho proniká nebo ho má v ústech. Tichounce vykřikne a tělo se napne pod orgasmem. Snaží se zachytit semeno do ruky jak vyvrcholí. Vstane a nandá si druhou rukou kalhoty. Přejde do koupelny a podívá se na svůj obličej. Je ukojený, ale rozhodně ne spokojený. Zakleje a vychrstne si vodu do obličeje. Bude to dlouhá noc s učebnici. Možná se i něco naučí.

„Alexi sakra co chceš!?“

„Hele nevolal bych tě, kdyby to nezačalo.

„A jsi si jistý? Protože jestli ne, tak jsi mrtvým mužem.“ Ještě teď má v paměti svůj stav, když vyběhl z domu.

Alex ho chytne za ruku a vleče dovnitř. „Tak jsi mně přesvědčil a hned k Jekatěrině ty pitomče!“ zařve, když si všimne jak zavírá oči a nepřítomně hledí na strop. „Chceš, aby nám odešla nebo co?“ Leží na lůžku a ruce má položeny na břiše. Těžce dýchá. Alex se vrhne k její hlavě a sevře ji.

Tostig k ní přijde, rozmáchne se a jednu vrazí. Alexovi zahoří oči, ale když si všimne, že se probrala, uleví se mu.

„Tak to bychom měli. Nesnáším to.“

„Hele co to děláš?“

„Ježíš neporodí v kalhotkách idiote a má je mokré.“ Upraví ji nohy a chce se podívat dovnitř, když najednou nemá možnost.

„Hele, nemusíš se tam dívat.“ Tostig otevře ústa, oni se zbláznili. Jak asi má odrodit aniž bude kontrlovat průběh?

„Ty žárlivý pitomče a jak asi zjistím, že je  všechno v pořádku? Voda je pryč?“ Sáhne a stáhne ji kalhoty. Alex se na to nevraživě dívá a nejraději by ho zaškrtil.

„Jo, je,“ ozve se slabým hlasem Jekatěrina a zaúpí. „Bolí to.“

„To bude v pořádku a sakra drž ji nebo nám odejde. Chceš, aby to upírče nemělo matku nebo co?“ Alex zamrká a sevře ji pevněji. Snaží se ji dodat sílu a udržet při vědomí. „Já vím, že by bylo snazší být při nevědomí, ale to nejde. Je mi líto.“

„To je.. auuu... v pořádku. Sakra ať... au... se narodí!“ zařve nahlas už bez zábran. Tostig se ji dotkne břicha a jemnými pohyby se snaží  bolest zmírnít. Tvář se mu zkroutí bolestí jak část zkusí převzít na sebe, ale Jekatěrina si na chvilku vydechne.

Nakloní se, aby se podíval pod šaty, které má na sobě. Alex stiskne rty.

„Musí to být?“

„Jistě. Nebo jestli chceš si to vyměnit...“

„To ne!“ vykřikne a Jekatěrina se slabě uchechtne.

„Takže je to jasné. Já budu rodit a ty ji udržovat při životě. Stejně jsi v tom lepší. Takže je to už pěkně otevřené a myslím, že budeme mohli začít tlačit a ty hezky pravidelně dýchej.“

„Já to vím, bastarde...auu!“ zařve na něho a trhne sebou. Alex si pomyslí, jak by mohla usnout, když je spíš naopak živší než kdy jindy.

„Nechce se mu?“ zavrčí Alex už unavený.

„Elizabeth a Florian o tom mluvili. Musím nějak ho popohnat. Nemůžeme ho tam nechat navždy.“ Začne ji masírovat břicho, žádajíc všechny svaté, aby tady nemusel být. Jenže ti jsou jako vždy němí a hluší.

„Lepší,“ zasyčí Jekatěrina a snaží se tlačit, ale je vyčerpaná. Tostig, trochu pobaven nad žárlivým výrazem Alexe, se skloní a podívá se dolu. Má pocit, že to trvá hodiny a ne pár minut. Elizabeth říkala, že narozdíl od dětí lidi, se rodí velmi rychle. Jen je člověk musí dostat z jejích hnízdečka. Jenže nemluvila jak rychle a jemu se to zdá až moc dlouho. Takže musí zapracovat teď on. Jekatěrina se sotva drží a Alex už ani neprotestuje, když ji masíruje břicho a podívá se občas dolu. Jenže jak ho odtamtud dostat? Pak si vzpomene na jeden film. Tak jo. Přistoupí k ni a začne tlačit na břicho. Jekatěrina zařve bolestí a Alex jen trochu zvedne hlavu a pak se opět soustředí na to jak předat Jekatěrině sílu a udržet ji při vědomí.

„Teď!“ zavelí a soustředí sílu na to co má pod rukama. Cítí jak tam je a dokonce tohle je asi noha. Cítí jeho slabé vědomí. Nechce se mu a on fyzicky opět zatllčí do břicha prosíc, aby už šel ven. Jde to.

„Hned to bude,“ řekne a klekne si k lůžku. Nadzvedne šaty a dotkne se hlavičky s černými vlásky. „Tak je to tu, mládeži!“ Jekatěrina to přijme na pokraji vědomí. Alex nevnímá už skoro nic.

„Ještě trochu no tak pojď ty malá mrško,“ a chytí za ramínka a najednou ho má v náručí i s pupeční šňůrou. Chce se zeptat na nůž, ale rozmyslí si to a promění jednu svoji ruku.

„Hele já pro ...“

„Sakra dej ji všechno. Určitě nezemře na to, že nemá nůž a proč jste nic nepřipravili. Zas jsi zmatkoval.“ Ostrým drápem odřeže šňůru.

„Jekatěrino, Alexi je to chlapec.“ Chytne nějakou osušku a položí ji do náruče Jekatěriny. Ta si ho k sobě přivine a pohlédne na něj.

„Díky.“

„Tak já jdu. Umýt ji můžeš, ale chvilku počkej a upírče taky. Zvykejte si.“

„Počkej.“

„Není za co a je moc krásný.“ Oba se zahledí na šťastnou Jekatěrinu s dítětem v náručí. V Tostigovi se něco sevře. „Tak nakonec se vám to povedlo.“

„Jo je náhderný. Nevím, jak poděkovat. Toho doktora bychom potřebovali.“

„Tím chceš říct, že jsem nebyl dobrý, nebo co?“ zažertuje. Má chuť skákat radostí do výšky, že nic nezvoral a všechno je v pořádku.

„Ale byl jsi. Budeme ti vděční a co teď máme dělat?“ optá se vykolejený a šťastný Alex.

„Tady jsem ti to sepsal a není toho moc, bych řekl a hele křičí. Asi se mu tady nelíbí.“ Oba poslouchají jak dítě křičí. Spokojeně se o sebe opírají a připitomněle dívají jak ho Trin hladí a rozzářeně se dívá na Alexe.

„Je nádherné.“

„To ano. A co máte dělat? Elizabeth vám taky dala instrukce. Vida už bude svítat.“ Tostig si zívne. Nějak ho ten porod unavilo Vrátí se domu k Patrikovi. Copak asi dělá?

„Jdeš?“

„Jistě. Doma mně někdo čeká.“ Usměje se a jeho srdce poskočí radosti. Domov a Patrik. Chce u něho být. „Omluv mně, ale mne už k ničemu nepotřebujete a kdy ho přinesete ukázat do klubu?“

„Nevím, asi po měsící. Tak běž. Já se pokusím ho trochu umýt.“ Na tváři se mu rozhostí úsměv i trochu strach, jak to zvládne.

Neboj to zvládneš, ale častěji bych to nechtěl dělat, pomyslí si Tostig. Pohybuje se v ranním šeru domu. Vstoupí dovnitř a jde do pracovny. Zahledí se na pohovku na které byl tak nádherně roztažený a zvoucí Patrik. Asi spí. Tichounce se svlékne a už nahý vstoupí do ložnice. Vklouzne pod pokrývky. Dnes nic nechce, jen ho držet a usnout. Povzdechne si a zavře oči, když se k němu přitulí Patrika  a políbí na tvář.

„Dobré ráno.“

„Dobrou noc,“ odpoví suše a tichý smích a Patrikovy rty na tváři. Spánek počká rozhodne se a rukou vklouzne pod pokrývku. Slabý povzdech mu řekne, že přesně to Patrik chtěl. Usměje. On má svoje rozkošné velké upírčatko doma.

Svatební_noc

Konec