Shounen - ai povídky

Světlo temnoty

Rozsudek

Patrik po špičkách přejde kolem lůžka a odhrne závěsy, aby dovnitř pronikly paprsky měsíce. Starostlivě se ohlédne k posteli, kde leží Tosi jako bez života. Přistoupí k němu a dotkne se jeho delších černých vlasů. Klekne si a přivoní k pramenu.

„Tosi. Mám strach,“ řekne. Nechápe proč se už dávno nevzbudil. Dnes večer tu byla Jekatěrina s Alexandrem a ptali se, jak na tom je.

„Jak mu je?“

„Pořád stejně. Nechci, aby to ještě někdy udělal.“

„To je divné,“ poznamená Alex a přejde Patrikovu poznámku jako by nic neřekl. „Měl by už být dávno zdravý, ale je pravda, že byl na plném slunečním světle a s touhle situaci nikdo z nás nemá zkušenosti. Možná bychom mohli někoho zkontaktovat? Co myslíš Jekatěrino?“

„Dostane se z toho a nikoho nekontaktuj. Přijdeme zas zítra.“ Patrik si vybaví jejich rozhovor i udivený výraz na to, že Tosi ještě není zdravý. Jenže co oni mohou vědět o tom jaké to je být na světle? Nic nevědí. Je to jejich chyba, že musel to provést. Určitě to šlo jinak. Přitiskne si pramínek vlasů k rtům.

„Budu muset jít. Mám hlad,“ řekne žalostně. Nechce se mu odcházet od Tosiho. Má pocit, že když ho opustí, stane se něco špatného. Něco moc špatného, čemu on by mohl zabránit, kdyby tady byl. Pustí z prstů pramen vlasů alehne si k němu. Sevře ho v náručí a blaženě se k němu zavrtá. Miluje to jak tady může s ním ležet a objímat. Stačí mu, když cítí Tosiho teplo. Nikam nepůjde. Stejně jako předešlé dva dny. Jenže cítí jak slábne. Nechce to, ale Tosi by mu určitě vynadal od hlupáku. Zvedne hlavu a v měsíčních paprscích mu začne hladit tvář, obkreslovat kontury lícních kostí, posvátně se dotkne víček a vybaví si černý žhavý pohled. Přejde na obočí alehce vyhladí neexistující vrásky na čele, shrne vlasy ze spánků. Usmívá se a nemůže si vychutnat ty jemné doteky. Sklouzne k rtům a pak se odtáhne. Možná polibek.

„Vzbudíš se krásný princi?“ zašeptá, pobavený sám sebou a vzpomene si jak měl rád  pohádku o Spící princezně a zvlášť její konec. Políbí ho a zklame ho, když necítí žádnou odezvu. Položí si hlavu na Tosiho hruď  a  poslouchá jeho tep srdce i dech. Je živý. Mimoděk ho laská. „Moc mi chybíš, víš. Nechápu proč jsi nemocný. Vypadáš už dobře. Byli tu Jekatěrina s Alexem a občas se tu staví nějaký jiný upír,“ vypráví mu stejné věci den co den. „V nemocnici jsem tě omluvil. Chtěli poslat doktora Kaarla, aby se na tebe podíval, ale ta milá sestřička Faith, řekla, že to nebude potřeba, a že je doktor Kaarl v nemocnici potřebnější. Nejspíš ho nesnášíš. Máš pravdu. Vypadá jak rozplzlá ropucha.“ Povzdechne si. Chtěl by aby už vstal a miloval se  s ním. Ví, že by mohl si najít jakoukoliv jinou bytost, ale nechce se mu. Chce zažít tu nepopsatelnou rozkoš s Tosim. Naučit se něco dalšího o milování.

Zvedne se. Musí se jít najíst. Skloní se a políbí ho.

„Budu hned zpět.“ Vyjde z ložnice a tiše za sebou zavře dveře.

„Konečně!“ zavrčí Tosi a odhodí ze sebe pokrývku. „Co si o sobě myslí? Takhle mně tu vzrušit a pak si klidně odejít?“ a pak se rozesměje. Patrik nemá vůbec tušení co jeho něžné prstíky s ním udělaly. Odhrne úplně pokrývku a podívá se na sebe. Pohladí se a zasténá. V myslí si představí poslední milování s Patrikem. Slast i bolest, rozkoš smíšená s vůní krve a pachem pižma. Slastným uvolněním, když konečně vyvrcholil. Tělo se mu napne pod rukama a představami jak se miluje, a pak spokojeně se zavrtá v odhozených pokrývkách. Zvedne ruku a pak ji špičkou jazyka olízne. Už jen jedno je lepší než tohle. Nechá ruku být a sleze z postele. Protáhne se a sundá ze sebe to ohavné pyžamo. Nesnáší ho. Musí říct to Patrikovi.

Jenže se mu nechce vstát z mrtvých. Chce, aby ho dál laskal a říkal jak mu chybí a jaké si dělá o něho starosti. A jemu je tak dobře.  Taky se mu nechce vypovídat o vlkovi a jeho aktivitách. Patrik na to nezpomněl, a na to vsadí celou svou existenci. Sice o tom k němu nemluví, ale cítí jak to v něm číhá a on nemá rád konfrontace. Je zbabělý a co má být. Popravdě nemá moc rád studenou postel a nutit k sexu Patrika? To by bylo jako ležet s gumovou pannou. Prostě neco odporného. Nebo jako jíst krev od zemřelého. Hnusné. Jenže jak z celé té situace vybruslit a k tomu přibyla Jekatěrina. Možná by mohl odjet na nějaký čas na Sibiř. Je tam pusto a klid. Mohl by si tam sbít malý srubík, nějak přesvědčit Patrika, že je to co chce a žít jako poustevník. Zasní se nad tou nádhernou vizi jen on, Patrik a vlk...

„Tosi!“ Patrik okouzleně hledí na nahé tělo svého přítele v okně. Závidím měsíčním paprskům jak ho laskají a on tady stojí a jen ho pozoruje. Je jak přelud  utkaný ze svitu stříbrných iluzí.

Tosi sebou trhne. Doprdele! Zapomněl se. Nejistě se usměje a otočí se k Patrikovi. Horečnatě přemýšlí jak z té situace couvat a nedotknout se citů Patrika. Nadechne se. „Nemám rád pyžama. Asi jsem ti to zapomněl říct.“ Čeká co na to Patrik. Znervózní. Proč se na něho tak dívá jak na svatý obrázek. Je na mně něco divného?

Je nádherný. Jako bůh lásky, přemýšlí. Jako pán rozkoší. Má pocit, že stojí před výlohou do cukrárny kam nesmí a z pusy mu kapou sliny na chodník.

„Patriku?“ Tosi se pohne k němu. „Je ti něco?“ Dotkne se ho.

Patrik se pod tím dotykem vzpamatuje. Tohle není dotek ducha ani snů utkaného z pavučiny smyslnosti a touhy nebo z měsičních paprsků, který se pod dotekem rozplete na neviditelné nitky. Prudce ho obejme a vnímá Tosiho okouzlující nahé tělo na svém. Usmívá se. Je zdravý, je zdravý.

Tosi ho překvapeně k sobě tiskne. Takovou rekaci nečekal ani v nejmenším. Popravdě čekal, že mu vynadá a začne ho zpovídat, což pravda ještě stále může udělat.

„Musíš si lehnout. Určitě ještě nejsi zdravý,“ Patrik strká Tosiho do postele. Ten překvapně k ní klopýtá a pak do ní spadne. „Máš hlad?“ Stahuje si rolák a tričko. Nastaví mu krk. Tosi se olízne. Taková nabídka se neodmítá. Jenže je to tak všechno divné.

„Patriku je ti něco?“ Patrik ztuhne a zamyslí se.

„Ne. Proč? Jen chci se s tebou milovat a k tomu musíš být silný,“ řekne naplno a zčervená. V duchu zaúpí. Už zase. Schová svoji hořící tvář na hruď Tosiho. Ten se začne smát.

„Silný?“

„Hm. Ano. Silný,“ řekne vážným hlasem. „Tak se napij.“ Tosi se opět začne smát a obejme ho. Možná by, když mu to tak sluší... „Tak se svlékni. Já jsem už nahý.“ Patrik se zvedne a začne stahovat ze sebe věci. „Pomalu Patriku. Rád se dívám ...pozdě,“ když před ním stojí nahý a tiskne se k němu, dožadujíc se toho jednoho co chce.

„Sám,“ odstrčí Tosiho a začervená se nad svoji opovážlivost. Co má dělat? Vidí, že Tosi chce něco říct, ale pak toho nechá. Takhle rozmazlován to nebude hodně dlouho, tak si to užiji, pomyslí si Tosi.

Patrik zatím přemýšlí kde a jak začít. Vždycky ten dominantní byl Tosi a začínal on a najednou má být on navrchu. Navrchu. Vzpomene si na obrázky v časopisech, co si tak s klukama lačně prohlíželi o hodinách matematiky. Tedy do chvíle než jim je zabavila učitelka a oni skončili na koberečku v ředitelně. Mohl být rád, že se to nedozvěděli rodiče.

„Patriku?“ otáže se nejistě Tosi. Proč na něm sedí a nic nedělá? Asi to přece jen vezme do svých rukou.

Patrik se vzpamatuje po Tosiho vzrušujícím hlasem. Jako by mu tělo pohladily sametové drápky. Lepší přirovnání nenašel a to se snažil. „Promiň. Hned to bude.“ Hned to bude? Tosi zamrká. Asi přece jen měl ležet a regenerovat se delší dobu. Nebo, že by už stárnul... ach ne. Ty tři dny v posteli přece jen chybí, když pozoruje jak se Patrik nadzvedáva a chce se na něho posadit. Je pravda, že je už znovu vzrušen, jak Patrik ho lehounce hladí po těle. Vsadí se o celižovotní celibát, že o tom hlazení nemá ani tušení. Nechá ho, rozhodne se, i když mu chybí laskání penisu a možná ještě si na to nezvykl.

Patrik si ho zasune a pomalu dosedá. Bolí to, ale proč to nebolelo posledně? Dosedne a zasykne. Začne se pohybovat. Něco tomu schází. Možná je to pasivitou Tosiho, napadne ho. Vždy ho vedl a nechápe, co dělá špatně. Takhle to nejde. „Nejde mi to Tosi,“ zabručí a sedí na něm. Cítí ho uvnitř sobě, jak ho vyplňuje a je mu dobře, ale co sakra tomu chybí?

„Polib mně.“ Rozkaz a Patrik se k němu skloní, ucítí Tosiho ruce na zádech jak si ho přitahuje aniž mu dovolí se zvednou. Začne ho líbat a Tosi se připojí. Oba zamručí slasti a Patrik ucítí jak Tosiho ruce kloužou dolu až na zadek a začnou ho dráždit okolo vstupu. Mimoděk zasténá a pohne se. Líbí se mi to. Odtrhne se od Tosiho rtů a ponoří se do jeho černých oči. Planoucí ohně a on se začne pohybovat. Zničeho nic získá ten správný rytmus, ale nechce ještě skončit a zkusí jen na něm sedět a pohybovat se. Nenadzvedáva se a zkouší se na něm pohybovat do stran, dozadu i do předu. Nic nevnímá kromě svoje touhy po vyvrcholení a uvolnění.

Tosi se ho dotkne a pozmění svoje ruce. Škrábne ho na hrudi až se objeví dlouhý škrábanec. Olízne kapku krve ze své ruky. Slastné. Nadzvedne se a přisaje se k jeho hrudi. Olízne šrám jazykem. Rozkošné a pak se dotkne rty bradavky. Začne ji lízat dokud neztvrdne, zatímco Patrik se pohybuje nehledíc na nic jen na sebe. Druhou rukou pohladí druhou bradavku a potěšeně vnímá jak ztvrdne. Přitiskne se k němu víc a dotkne se špičkou jazyka patrikova krku. Miluje jeho vůní i milování. Lehne si a Patrik se nadzvedne a znovu. Tosi ho chytí  za boky a pomáhá mu v jeho šíleném tempu.

Patrikovy ruce se opírají o Tosiho hruď a Patrik se nad nim pohybuje v extázi jak chce dosáhnou úlevy. Tosi stáhne jednu ruku a položí mu úd. Pohladí ho prsty a nakonec sevře v rukou. Začne do Patrikova rytmu mu po něm přejíždět.

Výkřik a Patrik má pocit, že se roztřištil na malé kousky, když vyvrcholil. Dosedne a zhroutí se na jejich špinavá těla od krve a semene. Po chvilce si uvědomí, že Tosi ještě není a jemně se nadzvedne, ještě jednou a tentokrát snaží se, aby Tosi dosáhl vrcholu. Tosi ho sevře a donutí ho opět pochybovat rychleji až nakonec i on vykřikne úlevou. Patrik se opět položí na Tosiho a oddechuje.

„Unavilo mně to,“ zavrní. Tosi si pomyslí, že i jeho. Hladí ho po zádech a uvědomí si jak zas skončili. V pokoji cítí pot, vůní krve a semeno. Patrik se zvedne a pak ucítí jak z něho něco teče. Automaticky si sáhne mezi nohy a uvědomí si, že je to Tosiho sperma. Odvrátí zrak. Na tohle asi ještě není připravený.

„Patriku?“

„Nic, jen .. já nevím. Tohle je samozřejmé?“

„Co je samozřejmé?“ Patrik se odmlčí. Nesnáší tu jeho skoro lhostejnost k sexu. Ne k milování. Už neví. Nedokáže se bavit tak samozřejmě o tom jako Tosi. Ze začátku si myslel, že to zvládne, ale čím dál spolu jsou tím má pocit, že ne. „Sperma, krev, pot, slast, rozkoš, touha? Ano.“

„Neumíte číst myšlenky,“ bouchne ho naštvaně Patrik. „Lhal jsi mi o tom.“

„Ale kdepak. Jenže jak se zarazíš a nevíš kudy kam, tak je to jen kvůli milování.“ Zívne si. „Zvykneš si. Budu muset asi koupit tmavší povlečení. Co tak rudé? Krev se špatně čisti.“

„Jak.. jak můžeš po tomhle myslet na nějaké čištění prostěradel?“ vyjekne Patrik vztekle. Snaží se ovládnout, ale ta jeho přezíravost ho začíná štvát a vůbec jak to, že je tak plný energie, zatímco on je skoro vysátý? Tohle není spravedlivé.

„Miluji tě,“ řekne s odzbrojujícím úsměvem Tosi a přitáhne si ho k sobě do náruče. „Co kdybychom tady strávili ještě pár dalších nocí a nikam nechodili jen se milovali a poznávali jeden druhého?“

Patrik si povzdechne. Rád by. Jenže slibil, že zajde k rodičům a pohladí Tosiho tvář. V Tosim hrkne. Patrik se tváří špatně. To znamená, že právě se mu rozhodl říct něco naprosto nepříjemného. Něco co by nejraději nechal na někdy jindy. Tak do přištího tisícíletí?

„Měli bychom to říct rodičům Tosi.“ A je to tady, pomyslí si Tosi. „Nebude to lehké, ale mají právo to vědět.“ To mají, jenže je něco jiného být doktorem  a něco jiného milencem jejich jediného syna. Aspoň lidé to tak berou. „Musím se pokaždé hlídat jak se k tobě chovat,“ přijatelnější je pro ně doktor než milenec. „A taky musím dávat pozor, co jim říct a chci s tebou chodit. Ne tak tajně jako teď.“ Patrik se k němu otočí a zděsí ho skelný pohled. „Tosi! Tosi! Je ti něco?!“

„Nic,“ řekne mdle. Návštěva u rodičů za tímto účelem bude katastrofa. Totální katastrofa. Ani mu nebude chutnat. Zrovna by si přál aby se stalo cokoliv. Jenže Patrik má pravdu, jednou se jim by to říct mělo. Sice myslel tak za padesát let, ale když Patrik chce teď. „Tak dobře.“

„Děkuji!“ Patrik se mu vrhne kolem krku a začne ho samým nadšením  líbat. Udýchaně přestane Tosiho líbat. „Tosi?“

„Ano?“ prosím ať to nechce říct i dalším lidem nebo ten vlk?

Patrika překvapí hrůza v Tosiho očích. Jen mžik, ale co „Prosím můžeš mi to vyléčit? Trochu je to nepříjemné.“ Tosi si oddechne. Nebude vlk, nebudou další návštěvy. Patrik se převalí na záda a blaženě vystaví záda i hýždě. Tosi se usměje. Zdá se, že to léčení Patrikovi nějak zachutnalo. Začne mu hojit škrábance na zádech a jemně líbat vyléčená místa. Patrik se uvolní a zamručí rozkoší. Tosi se usmívá. Je nádherný a on je šťastný, že může s ním být. Sjede k rýze a potom k otvoru. Olízne a dráždí jazykem. Po chvilce přestane a lehne si vedle Patrika. Trochu ho rozmazlí za ty dny co se regeneroval a nechtělo se mu vstát.

„Tosi, řekni mi o tom vlku?“ Tostig ztuhne.

„Teď?“

„Ano. Mám doboru náladu.“ To je pravda si pomyslí Tosi a lehounce ho dál hladí.

„Nebudeš se na mně zlobit, že. Vlk hlídá tvoje rodiče, aby nevyvedli nějakou blbost.“Tak a teď mně nejspíš pošle do...

„Dobře. Mohl jsi mi to říct, ale víš bude to v pořádku, ale asi chcete mít jistotu.“ Tosi ho nepřítomně hladí a přemýšlí jestli jeho umění léčby a hlazení je tak opravdu skvostné nebo Patrikovi je to jedno, že vlk dělá jeho rodičům strážce. Znepokojeně se podívá na ruce.

„Ty se nezlobíš?“ ujišťuje se. Nemůže tomu uvěřit. Čekal vichřici s uragánem.

„Trochu. Mohl jsi mi to říct. Ano kvůli tomu se zlobím.“ Patrik se otočí na záda. Když byl Tosi nemocný, přemýšlel o tom co zamená ten vlk u jeho rodičů. „Tosi koupel a pak mi slibíš, že co se bude týkat rodičů, vlka a mně, všechno mi řekneš a co se týče tebe taky a jednoduše řekneš mi úplně vše. Vše!“zdůrazní.

„Dobře.“ To bylo nějak lehké. Je rád. Zvedne se a radostně políbí Patrika, když se jeho mysli dotkne slabý záchvěv. Ztuhne a snaží se rozlušiti kdo to byl. Alex? Tak slabě? Většinou, když se ozve je to jako vichřice v mozku.

„Tosi co je?“

„Alex mně volá. Musím jít!“ Vyskočí a lítostivě se zadívá na Patrika. Zas žádné žhavé líbánky. Jednoudše řekne nejstarším, že bere si dovolenou.

„Jdu taky!“

„Patriku nemusíš. Tohle je moje práce.“

„Tosi, chci jít.“ Tosi mávne nad tím rukou. Když tak mu řekne, že má jít a je to. Odejde do koupelny a po cestě si zahojí rány. Ve sprše vyléčí Patrikovi šrám na hrudi. Rychle se osprchuji a za deset minut stojí před domem. Tosi se nadechne a otevře mysl. V dálce zachytí slabě Alexe a Jekatěrinu a s níma další upíry. Co se to tu děje?  Pohlédne na noční oblohu. Zanedlouho bude svítat. Ne bude to za dlouho. Nevezme Patrika do náruče a Patrik se přesunuje za ním.

„Mám raději... Tosi?“, když je přerušen Tosiho rukou. Tosi se mračí a hledí na starý dům tak odlehlý od města. Vrazí dovnitř.

„Tostigu!“ zaslechne křik. „Hned pojď sem!“ Tostig vyrazí a jde za naléhavým hlasem Jekatěriny.

„Je...“ ihned si klekne k upírce u které sedí Alex a Marius. Vedle nich stojí Jekatěrina.

„Co je Marii?“ Klekne si k ni. Alex ji drží za hlavu a Marius se snaží léčit kde se dá. Tostig ihned přiklekne a zkoumá její stav.

Marius zvedne hlavu a Tostig se zděsí v jeho tváři nenávisti i bolesti. „Tlupa upíru. Pohráli si s ní Tostigu. Snažíme se ji udržet tady na zemi mezi námi. Já už jsem nemohl, když nás zachytil Alex, ale nevím jak to zvládneme.“

Tostig se zachmuřeně zvedne a pak otevře svoji mysl. Potřebuji pomoc a to ihned. Hledá a překvapivě blízko nalézá je. „Přijďte!“ vydá rozkaz. Klekne si vedle ni.

„Mariusi jdi k Alexovi. Potřebuje mít s tebou spojení. Sakra tohle se mi vůbec nelíbí.“

„Nemám dost sil...“

„Propojte se s Alexem, ten to umí. Potřebuje tě cítít a hned!“ Sám s nim vymění místo a když vidí jak ji zřidili, sevře se mu žaludek. Mají vůbec šanci ji zachránit? Vypadá dost ošklivě.

„Patriku léč její oděrky. Ať si toho tělo nemusí všímat. Měl bys už to zvládnout.“ Patrik bez odmluvy si k ni klekne.

Nechápe co se tu stalo, i když zřejmě nějaká banda upíru ji dostala. Jenže copak tohle jde? Začne ji léčit drobné oděrky z tváře, z paži. Potom se pustí do hlubších poranění, ale dlouho mu to trvá. Přetře si čelo, když si uvědomí jak ho to vyčerpalo. Podívá se na Tosiho. Je unavený a ...

„Napij se. Dělej. Půjdu se pak nakrmit.“ Tosi zvedne hlavu a přisaje se k jeho krku. Saje mu krev. Nikdo si toho nevšímá.

„Tostigu, Alexi... bože to je Marie! Co se tu stalo?“ Vykřikne nádherná upírka s vlasy jako med. Druhá vztekle sevře rty jak ji to hned dojde. Stalo se ji kdysi něco podobného. Nebýt někho kdo ji zachránil, donutila by ji její rodinas vzít si život nebo odejít do kláštera.

„Cori jdeme ji léčit.“

„Jistě Cel.“ Tostig se jim uhne a dívá se jak ji přiloží ruce k břichu a druhá níž. Podívá se směrem k Alexovi.

„Alexi, Mariusi jak to jde?“ Marius zavrtí hlavou. Pak se nadechne.

„Žádám tě o sparevdlnost!“

„Nemusíš. Žádost bude vykonána tak jak je to po právu řádu. Můžeš mi říct něco víc?“

„Byli jsme na lovu, když zničeho nic nás přepadli. Měli už Marii a vyhrožovali, že ji zabiji pokud zasáhnu.  Vím, že to nejde tak lehce, ale pokud by nás přivázali a my se včas z pout nedostali... víte, že to je možné.“ Jekatěrina si k němu přisedne a účastně mu pohladí paži.

„Ano.“

„Donutili mně se dívat jak .. jak...“ začne plakat. „Nikdy, víte nikdy...“ nedořekne a skloní se k její hlavě. Drží a nic neříká.

„Nevím proč už dávno nejste párem. Antonius přece už nežije.“

„Je moje sestra! To nejde.“

„Nevlastní! Celine, Corinno jak to jde?“ Zezadu ucítí jak přichází Patrik a  kleká si k Marii i Tostig si k ni sedne.

„Už skoro to bude, ale její mysl... vůbec ji Tostigu necítím. Mohli ji něco provést?“ Tostig se zamyslí.

„Je to možné. Tvoje umění je v tomto směru větší než naše i Alexe.“ Corinna přikývne a pak opustí svoje místo. Alex s Mariusem se uhnou a Corinna přiloží ruce k její hlavě. Vezme ji do rukou a zavře oči.

„Je už mimo náš svět.“

„Neee!“ zařve Marius. „Nesouhlasím. Ne to nemůže být pravda. Nikdy mně neopustila. Nikdy mi, milovala mně jájá...“ jeho hlas přejde do šepotu. „Nemůže umřít. Budu s ní tak dlouho jak to bude potřeba. Alexi, Jeaktěrino, můžeš nám povolit jít spát?“ Alex se podívá na Jekatěrinu.

Tostig horečnatě přemýšlí a zkoumavě se dívá an Corinnu. Přece nechtějí usnout. Živořit na pokraji světla a tmy. Světem v kterém žiji a světem mimo nich. Přiloučit se k dalším upírům, kteří takto zůstali. Něco se mu na tom nezdá. Něco je tu špatně. Jenže co? Corinna, přece jen je v tom dobrá, ale Marius má s Marii hluboké pouto. Možná to dokáže s ní usnout a vzdát se života, ale tohle by nerad.

„Pokud to budete chtít, pak ano sv...“

„Počkej Jekatěrino!“ zabrzdí ji Tostig. Všichni se na něho podívají.

„Corinno opravdu to nejde?“

„Zpochybňuješ můj úsudek, Tostigu?“ řekne naštavně a Celine ji konejšivě položí ruku na paži. 

„Nedovolil bych si to, ale to co chtějí není žvot. Každý víme jak na sobě lpí. Já jen chci, abys našla jinou cestu než spánek. Mám je rád už do té doby co jsem je poznal.“

Corinna se zachmuří a zvedne hlavu k Celine. Ta se jemně usměje a políbí ji na rty. „Je?“ Corinne si povzdechne pod jemným až prosebným úsměvem Celine.

„Nejsou párem. Kdyby byli šlo by to.“

„Ale my jsme! Jen spolu spolu ...“ koktá Marius  a zardí se „nespíme.“

„No právě!“ pronese lakonicky Corinna. Marious vytřeští oči. Corinna pokrčí rameny. „Už odedávna je pouto mezi milujícím stvrzováno aktem milování. Je to důvodem, že. Jenže časem se na pravé důvody zapomnělo a nakonec se jednoduše pasovalo na rozmnožování, sex chtíč a jaksi se pozapomnělo na to, že mezi dvěma osobami vzniká pouto. Možná silnější než cokoliv jiného. Ty Tostigu dobře víš, o čem mluvím.“ Tostig váhávě přikývne. „Dnes už to málem nikdo neumí a neovláda.“

„Ale my dvě ano, že?“ Celine se k ni přivine. Tostig má pocit, že vidí jednu osobu. Slabě si povzdechne. Na vše zapomene a nostalgicky vzpomene na svoji první zkušenost.

„Mohu to nějak napravit?“

„A vrátit se v čase Mariusi?“ ironicky řekne Corinene. Celine se do Corinne odpoutá. „Měl jsi na to pamatovat dřív.“

„Nebyla mým partnerem. Tím byl Antonius.“

„No jo my víme.“ Odmlčí se.

„Fyzicky je zdravá. Vyléčili jsme co se dalo. Teď se uzdravuje pomalu sama. Bude potřebovat krev,“ poznamená Tostig.

„To my všichni víme. Můžeš říct i něco nového?“ optá se trochu jedovatě Jekatěrina. „Bude svítat!“ Alex se uchichtne. Někdy je Trin opravdu dračice.

„Tedy nevím jak bych se s mrtvolou miloval!“ prohodí Patrik a všichni ztuhnou. Patrik se ošije jak všihcni an něho upřou oči. Přikrčí se. „Tosi já nic neřekl, to samo!“ vyjekne. Jekatěrina se zlomyslně usměje.

„To víš, že to jde Patriku. My jsme mrtví!“ Corinna se Celine se začnou usmívat a Tostig taky.

„Fajn chci říct bez života!“

„No Mariusi je to na tobě!“ prohodí Tostig. Celine přejde k Tostigovi a políbí ho. Patrik sebou trhne.

„Pa Tosi a stav se někdy u nás s Patrikem. Corinne nech Patrika na pokoji.“ Corinne se zatím přibližila k Patrikovi.

„Přece ví, že patřím k tobě!“ Tosi s Patrikem zaslechnou zvonivý smích smích upírky s medovým vlasem. Marius sedí u Marie a neví co si o všem myslet.

„Tak Tosi, Patriku my půjdeme a když už jsi zdravý tak přijď k nám. Máme novinku a ty musíš být první kdo si ji vyslechne!“ Jekatěrina s Alexem zmizi.

„Tosi tohle nemohu udělat!“ obrátí se k němu Marius. Tostig chvilku přemýšlí a pak se pokřižuje. „Vyrůstali jsme v stejné době!“

„Vyrůstali a udělej to!“ zašeptá Tosi Mariusovi do ucha. Podívá se na světlovlasého Mariuse a o trochu tmavší Marii. Tak podobní a zároveň odlišní. Chytne Patrika za ruku a táhne ho k východu. Ve dveřích se k nim obrátí. „Tvoje žádost bude vykonána, Mariusi, tím si můžeš být jistý.“ Zavře dveře.

„Tosi můžeš mi říct co to znamenalo?“ Tosi loudavě vyjde ven. Ještě nesvítá. Ještě hodinku bude tma.

„No.. asi nejdřív tě seznámím s jejich historii. Možná takhle to lépe pochopíš. Antonius jak jsi pochopil byl říman – upír. Dost dekadentní i na celou svoji dobu. Uměl vyprávět. Byl velmi zábavný a egoistický. Co chtěl to dostal. V lásku nevěřil. V partnera taky ne. Kdybych řekl že měl harém mladých otroků nebyl bych daleko od pravdy. Jendoduše užíval si a co vím z jeho historek nejednou mu lože zahřívalo tři i více mladíků. Jo Řím. Jenže Řím padl a přišlo křesťanaství. Jak on je nesnášel! Málem se odstěhoval k muslimům, ale na ty nadával ještě víc.“ Patrik jde loudavě vedle něho a naslouchá jeho hlasu. Dřív by se asi smál, ale teď klidně tomu věří.

„Přestěhoval se do Byzancie, kde dál pokračooval ve svém zhýralem životě.“

„Proč ne k muslimům. Ty s těmi harémy?“ přeruší ho Patrik.

„Jo, jenže to byly ženy!“ suše odvětí Tostig. „Tam se nikdy nenosilo to, že by měl muž harém plný mladíků, narozdíl od říma. Tak se přestěhoval do Byzancie. Nějaký čas si tam žil pohodlně. Řekněme do té doby než uviděl Mariuse.“ Tostig se uchechtne. „Nevím jak přežil rozpuštění svého harému, ale kvůli němu se ho vzdal. Dokonce chtěl přestoupit na křesťanství. Najednou na toho z nás nejvzpurnějšího přišla láska. Bohyně Venuše musela být škodlibá radosti.“ Tostig se usmívá. Patrik nechápe co je na tom veselého. 

„Co je na tom veselého?“

„Mno nic moc, ale při představě Antonia jako zhýralce a tak nevinného mladíka jako Mariuse, který nic neví. Ani o lásce natože sexu a Antonius naopak tak vyškolený... bože, to musel být střet při kterém se třáslo město. Dobyl jeho srdce. Háček byl v jednom.“

„V čem?“

„Marius měl sestru. Tedy má,“ opraví se. „Nádhernou veselou osůbku, kterou miloval víc než svůj život a ona jeho. Jenže byli křesťany a byli dost přísně vychovávaní. Tedy co já vím. Antonius si Mariuse skoro koupil. Jo peníze hýbou světem a většinou jim odolá jen hlupák nebo boháč, který je nepotřebuje. Rodiče Mariuse prodali do služby. Dali, prodali... čert ví jak to tehdy bylo. Nikdy jsem se to nedozvěděl. Jenže Marius se postavil na zadní a nechtěl, aby sestra byla bez něho. Antonius udělal něco co by se asi nikdo z upírů nedovážil. Podlehl očim Mariuse.. nemá je nádherné? Modré jako tůně. Provedl u obou Proměnu.“

„Ne!“

„Ale jo. Jenže ženy mu nic neříkali a spal jen s Mariusem. Jestli je někdy Marie viděla nebo ne, tak to nemá nikdo z nás ponětí. Jak říkám byla to divná trojka a dnes nám Marius potvrdil, že s Marii nic neměl a ani Antonius. Víš, dost upírů se to pokoušelo zjistit i sázky tu byly.“

„Tosi je to jeho sestra!“

„Ach nevlastní! A nebuď tak šokován!“ mávne nad tím Tostig. „Už dávno měli spolu něco mít. Hned jak Antonius zemřel. Jak se ti líbila Corinna s Celine. Jsou párem už dobrých čtyřista let. Corinne se specializuje na umění mysli.“

„On zemřel?“

„Ano. Sám jsem ho zabil. Po první světové válce. To, že Marius tu zůstal s námi bylo díky Marii. Držela ho při životě.“

„Chaos, krev, šílenství.“

„Ano.“ Patrik se přestane vyptávat. Ví, jak to Tosi nerad dělá. Takže celou historii zná. Ale i tak sestra a bratr. Je zvědavý co udělají.

„Proč  vás pobavil můj nápad o milování s mrtvolou. Je to hnusné.“ Tostig se uculil.

„Přemýšlej chvilku. Snad na to přijdeš. A jdeme se nakrmit. Večer musíme splnit Žádost.“

„To je co?“

„Potrestáme ty co to provedli.“

„Tosi!“ Šťouhne do Tosiho Patrik. Zahledí se na vrávorající postavy.

„Moc alkoholu.“ Lakonicky řekne Tosi a mine je. Patrik se za nimi otočí. „Jdeme do středu města.“ Oba se přesunou do středu města. Za chvilku stojí v tmavém průchodě s dvěma dívkami a piji jim krev. Na konci jim zdvořile poděkuji a Patrik zavolá taxík. Oba nasednou a dostanou se k domu, když vykouknou první paprsky.

Patrik se v ložnici shoulí do Tosiho náruče a přemýšlí proč jsou upiří tak v sexu uvolnění a naopak mají tak přísné pravidla v životě. Ale jemu to jedno, hlavně, že má Tosiho.

Tostig se večer probudí. Hned zaregistruje u sebe Patrika. Je mu tak dobře. Jenže musí jít. Opatrně vymaní patrika ze své náruče. Po víkendu by měl jít do školy. Nemůže takhle pořád žít. Vstane a protáhne se. Obleče se na dlouhou cestu. Nic jinak sebou nebere. I když nepředpokládá, že ti mladící budou pryč. Spíš někde se usidlili a chvilku tu pobudou.

„Tosi jdu s tebou!“

„Byl bych raději, kdybys tentokrát zůstal tady.“ Tosi se k němu otočí a dá polibek na nos. „Králíčku.“

„A já ti říkám ušáčku, že půjdu. Víš, že nechci bez tebe být dlouho sám. Stýskalo by se mi.“

„Budu se pohybovat dlouho a rychle. Tohle není pro t... tak dobře, ale pod jednou podmínkou.“

„Splním ti všechno co chceš!“ Patrik se mu vrhne kolem krku a pak začne se strojit.

„I sex ve třech?“ Patrik si přetáhne svetr přes hlavu. Asi špatně slyšel.

„Ne!“

„Výborně. Jdeme!“ Patrik.

Tak to nechápu co to mělo znamenat, pomyslí si Patrik, když se pohybuje přízračnou rychlosti za Tosim. Ten se co chvilku zastaví a soustředěně poslouchá.

„Tosi co to děláš?“

„Větřím je. Ti blbci nechali tolik otisků na jejím těle, že by je našel i upír amatér. Nechápu je. To si mysleli, že to projde bez povšimnutí? Tohle udělat jedné z nás. Zřidili ji fakt dost těžce.“ Patrik pozná, že běsní. Jak to, že to nepoznal dřív? I když tam náznak byl. Ovldádá se tak dokonale, až to někdy děsí.

„Zabiješ ji?“

„Dostanou to co jim po právu patří!“ Tostig z ničeho nic pohlédne k obloze. Začne se pochechtávat. „Dobrý den, příteli!“ zašeptá a otočí se trochu stranou. Patrik nechápavě se na něho zadívá. Komu to říkal? Pohlédne nahoru, ale nic nevidí. Pohybuje se za Tosim, když zahlédne světlo.

„Tostigu, zdravím.“

„Wayra, zdravím tě. Tebe bych tu nečekal. Jsi daleko od svého působiště.“ Patrik má chuť si protřít oči. Indián ve finských lesích u ohně. Dlouhé černé vlasy stažené do uzlu a v nich zřejmě orlí péro. Usmívá se a v jeho černých očích se zrcadlí oheň. Wayara vstane a Patrik si uvědomí jak je vysoký a svalntaý. Je nádherný se svými indiánskými rysy a plnými rty. Je jak z obrázku co viděl v knížce. Možná daleko krásnější.

„Tvůj druh nebo někdo z nás nový?“

„Obojí. Patriku to je Wyara – Vítr a je jako já. Světlem v temnotě.“ Wyara se rozesměje.

„Takový název. Kdo ho vymyslel? Snad Arachne?“

„Nevím popravdě, ale je fakt, že ten název je až moc nadýchaný pro to co děláme. Necháme toho,“ mávne nad tím Tositg. „Stíháš je také nebo ne?“ Wayara se zadívá na oblohu. „Už dvacet dní zapadlo slunce co jsme se jim dostal na stopu. Jsou silní, ale my dva je přemůžeme. Spáchali u nás velké zlo a byla vyslovena Žádost. Pomůžeš mi bratře?“ Tostig si povzdechne.

„I u mně byla vyslovena Žádost. Nemohl jsem odmítnout. Nevím, jestli přežije.“

„U nás se konal smuteční obřad. Neodustitelné co provedli, ale ...“ Tostig vidí jak váhá.

„Co je?“ Wayara si přidřepne k ohni a pokyne i jim. Patrik má trochu problémy a nakonec si v klidu sedne na kus dřeva. Tostig usedne a Wayara jim nabídne čaj. Tostig se napije.

„Ještě to nezvládá.“

„A to jsi ho vzal na takovu výpravu?“ Patrik se zaškaredí. Sice ještě nic neumí...

„Nejrychleji se učíme stejně jako lidé chybami a to co vidíme. Bude to tak lepší.“ Chybami? vzpění se krev v Patrikovi a chce zaječet, když si vzpomene jak strčil prst do slunce.

„Když myslíš, ale nebude to nic příjemného.“

„Proč jsi váhal a Patrik se o sebe umí postarat. A vůbec kde je tvůj Tiri?“ Optá se a pak se otočí k Patrikovi. „Tiri je kondor. Jako rod divokých ho tady Wayara ovládl.“

„Hlídá je.“ Mávne rukou k obloze. „Ne všichni jsou zli. Jen ...“

„Aha ve vleku vůdce.“

„Přesně tak. Nerad bych je vybil jen proto, že udělali chybu. Jenže jak rozeznat zrno od plev. Uděláme jim znamení?“

„Rozhodně. Půjdeme ne.“ Wayara mlčky přikývne, zadívá se na Patrika a zavrtí hlavou. Zbytek čaje vyleje do ohniště. Tostig udělá totéž a udusí oheň. Vyrazí za Wayarem.

Pohybuji se asi hodinu a Patrik zrovna toho má dost, když Wayara zastaví a on skoro vletí do zad Tostiga. Wayara napřáhne ruku k mítině. Chata a v ní světlo. Vzhlédne k obloze a Patrik se podívá za nim. Vysoko uvidí plachtit obrovský stín  ptáka. Vzpomene si co vše o kondorech ví. Jsou horskými ptáky a umí létat na neuvěřitelné vzdálenosti a živí se hlavně mršinami.

„Patriku!“ uslyší zavrčení.

„Promiň. Nikdy jsem neviděl kondora na vlastní oči,“ řekne provinile.

„Děkuji. Tiri je nádherný, že.“

„To ano. Chtěl bych něco takového taky ovládnout.“

„To...“

„Dost, sakra. Patriku nemíchej se do toho, ano. Jsou silnější než ty a nerad bych tě léčil.“ Patrik přikývne a ustoupí pod stromy. „Wayara?“

„Budu ti hlídat záda a aby se nikdo z nich nedostal odtud.“ Tostig přikývne  a začne se měnit. Prsty se prodlužují do spáru, zuby, uši. Patrik stiskne strom. Proč tak vyapdá divně? Wayara klidně vystoupí a zakřičí.

„Žádosti jsou vyslovené. Vyjďte ven. Boj!“ Všechno ztichne a jen uprostřed mítiny tiše stojí Wayara a Tostig. Patrik zapomene dýchat. Má strach. Tostig mu říkal, že je jiný než ostatní, ale on myslel tím upíry. Jenže on je jiný i než ostatní Světla. Bože, je tak jiný. Napůl zvíře napůl upír a člověk. Čím vlastně je?

„Co chcete.. AAA.. bude zábava!“ někdo vyjekne.

„Boj nebo se vzdáte?“ Patrik zatřepe hlavou a pak jen vidí rozmazené šmouhy. Za chvilku mu zrak přivykne boji a on vidí drápy a záblesky boje. Otočí se od Tosiho a vyhledá Wayara. Někoho zrovna svazuje a sotva skončí uzel hází laso na další osobu. Klopýtá a drží se za ruku. Teprve teď si Patrik uvědomí tu spoustu krve, která tam je a vznáší se vzduchem. Zaslechne podivný křik a vzhlédne. Nad mítinou se vznáší obrovský přízrak Tiriho. Polkne. Je jako démon z podsvětí. Stočí zrak. Všichni jsou už svázání, kromě jednoho. Zřejmě je nejsilnější.

Tostig klidně a s převahou pomalu se probojovává k vůdci. Už ví, kdo to má na starosti. Radúz. Plavovlasý slovan, který miluje válku a chaos. Už několikrát na něho narazil ve válkách, kdy byl zpitý krví a chaosem. Museli ho pustit. Neradi, ale museli. Ti další musí být lidi proměněni a oni musí za ním jít jako slepí za svým vůdcem. Ovládá je.

„Nemůžeš vyhrát, Radúzi!“ zavrčí Tostig a sekne. Radúz se zachechtá a jeho oči krvavě svítí. „Nestačili ti války?“

„Nestačili? Asi ano. Myslíš ty nohsledče nejstarších, že jsi nejsilnější? I když jsi silný, nejsi válečník!“ Tostig nic neřekne a dál s ním divoce bojuje. Sekne až rozdrásá mu ruku. Ještě. Uchopí ho za ruku, když je vyruší řev medvěda a divoký smích.

Nemůžeš vyhrát, pomyslí si Tostig a sevře ho. Radúz vyhekne, když ucítí tu sílu. Ne to není možné, to není...

„Není možné!“ zasyčí z posleních sil a cítí jak v něm praskají žebra. Tostig ho odhodí jako hadrovou loutku a rozhlédne se. Patrik se zachvěje.

„Jdi k němu, ale opatrně. Přestal se ovládat. Bože, tohle by se neměli dozvědět. Nikdo.“ Patrik roztřeseně vyjde zpoza stromů. Neví jestli to před ním je ještě Tosi nebo ne.

„Tosi!“ zavolá. „Tosi!“

„Dobrý!“ zavrčí Tosi a snaží se dát svoje drápy a schopnosti pod kontrolu. Cítí jak se mu drápy a zuby zatahují. Klesne na kolena.

„Napij se!“ Tostig mávne rukou a odhodí Patrika daleko od sebe.

Wayara k Patrikovi přiběhne. „V pořádku?“

„Jo. Je to jak, nevím co. Bolí to huch.“

„Párkrat jsem to viděl. Je to děsivé. Nebýt Ankhetona, Tosi by nejspíš nežil.“

„Jak to myslíš?“

„Nic neříkej!“

„Nevím proč, Tostigu. Je to tvůj partner. Má právo to vědět.“

„Wayare!“ zavrčí Tostig. Wayar na něho klidně pohlédne. Chvilku se měří očima. „Fajn. Za chvilku jsem zpět.“ Wayara s Patrikem sleduji jak mizí v lese.

„Tostig je první, kdo přežil výzkum nejstarších upírů o to co tak vznešeně nazývají Světlo v temnotách. Ve skutečnosti je chráníme, hlídáme a sjednáváme spravedlnost. Před Tostigem byl ještě někdo jiný, jenže naprosto se vymkl kontrole. Nejstarší ho zabili s velkým úsilim. Ankheton se před ostatníma zaručil za Tostiga. Přežil. Je jediný, kdo dokáže si poradit i s nejstaršími. Možná dokonce se samotným Ankhetonem. Jenže my další už jsme byli vyrobeni... taky by se to tak dalo říct, bez jedné složky, kterou má jen on. Proto před bojem se mění. Nikdo to neumí a ani skuteční upiří to nedokážou. Někdo říkal, že je to tím, že má krev  prvních upírů. Nevím.“

„Tak ses Wayare vykecal?“

„Tostigu, vyděsil jsi mně.“

„Tosi změním se taky tak?“ Tostig se zadívá na Patrika.

„Nevím Patriku, ale myslím, že ne. Wayare musíme to dokončit. Nechal jsem  Radúza při vědomí. Dost nechutný upír i na můj vkus. Myslím, že ti ostatní jsou jeho žáci, nebo spíš chudáci, ale i tak nesmí vyváznout bez potrestání.“

„Co chcete udělat?“

„Co? Uvidíš, Patriku. Jdeme na to.“ Každého z bandy dovedou dovnitř chaty. Patrik vaří čaj a naslouchá výslechu ostatních. Tři muži, dvě dívky a Radúz. Patrik bedlivě poslouchá a najednou ten jeden mladík...

„Tosi?“

„Ano, Patriku.“ Patrik kývne vedle.

Patrik za sebou zavře dveře. „Ten muž Jan. Já mám z něho divný pocit.“ Tostig se rozzáří a pak ho obejme. Začne ho líbat a Patrik se brání. „Nech toho,“ jemně vrčí.

„Máš pravdu. Děkuji ti.“

„Ty Tostigu už jste měli svatební noc?! Jestli ne mohl bych dát pár rad? Víš, takové ty, které vy bílý muži neznáteí, “ ve dveřích stojí Wayara a culí se od ucha k uchu.

„Cože?“ zaječí Patrik. „Ne děkujeme. Nemusíme mít rady od žádných rudých mužů ani černých natož žlutých. Vystačíme si sami, že ano Tostigu?“

„Hele ty máš nějaký... potom!“ když mu něco přistane na hlavě a on zjistí, že je to utěrka.

„Jasně.“

Jsou  to blázni a to si myslel, že Tostig je rozumný. Jenže bavit se o sexuálních praktikách rudokožců po boji a ještě k tomu u výslechu? Ne jediný rozumný upír je tu on. I když stejně co asi dělají jinak než oni s Tosim? Zamyslí si, když si uvědomí ranní šero. Otočí se s úměvem k Tosimu, když mu zmrzne na rtech. Zajatci jsou obaleni jako mumie až na tváře.

„Byla vyslovena Žádost nad vašimi činy. Rozsudek dle práv je vynesen. Vy čtyři budete poznamenáni a tím budete výstražnou hrozbou pro všechny. Ty Jane a  Radúzi skončíte v slunci.“

„Cože? To ne. Nejde to. Jsem Radúz. Nic jsem neudělal!“

„Marie. Jejím jménem vynesl Žádost její bratr Márius.“

„Ailen, Isi a muž jménem Nahuel. Jejich jménem podal Žádost stařešina vesniice. Pachatelé jste vy!“

„Nejsme!“ drze řekne Jan. „Udělal to někdo jiný. Důkazy!“

„V případě Marie, to je váš pach, který ulpěl na ní a její na vás. Jste důkazem sami o sobě a stačí to na obviněni.“

Wayara zatím vytáhne ze záňádří pouzdro. Rozvine a vycení zuby v nehezkém úsměvu. Patrik na to koukne. No páni! Pod obrázky chybí jen věty mrtví nebo živí a cena.

„Někdo přece jen přežil!“ zavrčí Jan. Jedna z upírek vzlykne.

„Prosím my jsme nechtěli, my...“

„Dost. My to víme, ale přesto musí to tak být. Tostigu.“ Tosi chytne jednoho a vynese na dvůr, Patrik vezme jedno tělo a položí ho vedle. Neví proč to dělá, ale má pocit, že to tak má být. S bezvýraznou tváří pozoruji východ slunce a pak křik. Patrik vezme jednoho a Tostig s Wayarem ten zbytek a zanesou do chaty. Venku zůstanou připoutani Jan s Radúzem.

Křik a pak ticho.

„Hotovo.“

„Ano. Jdeme je ošetřit.“ Tostig  a Wayar vytáhnou nádobku a jdou k nim. Odmotají je. Ti se shoulí do klubíčka a snaží se to vyléčit. Tostig s Wayarem jim v tom zábrání a vmažou do rány mast.

„Nikdo z upírů vám nepomůže. Uvědomíte si snad časem co jste udělali. Tohle je adresa kam se můžete uchýlit.“ Tostig jim podá papírek. Jeden ho roztrhá na cucky a Patrik se zamračí. Tostig trpělivě mu podá druhou.

„Proč?“

„Až tam dorazíte Elizabeth vám to vše vysvětlí. Měli byste tam jít.“ Tostig se narovná. Snad si uvědomí za tu dobu co se jim to bude hojit, co provedli a co je to život upíra. Pokud ne, setkají se na některém z bojišti a oni dokončí to co dnes začali.

„Půjdu si lehnout. Jsem unavený.“

„Mohu se přidat?“ otáže se bezelstně Wayara a jeho černé oči zahoří zájmem.

„A pánvi bys dostat nechtěl?“ zavrčí Patrika  popadne Tostiga za ruku. Tostig se otočí za Wayarem a pokrčí rameny.

„Je lehce žárlivý!“ Wayara se rozesměje. Je dobře vidět spokojeného Tostiga. Je rád, že si někoho našel. Po těch staletích se začal bát, že nikoho si nenajde. Je nejstarším z nich a dosud byl svobodným. Stejně by ho zajímalo jak se k sobě dostali. Možná by mohl tu pár dní zůstat a poptat se. Ne. Tohle není jeho kraj. Chybí mu poušť a hory. Slabě si povzdechne, když zachytí myšlenky Tiriho. Taky se mu stýská a rád by se vrátil. Večer se všichni rozlétnou kam patří. Pohlédne na mýtinu a kusy provazu, které tam zůstaly a pak na ty čtyři upíry. Snad nemusí nad nimi lámat hůl a snad je nepotkají na některém z válečných polí.

Zaslechne smích a polibek. „Závidím ti, teď,“ zašeptá  a rád by byl nazpět u sebe doma a tiskl k sobě Itzel. Otočí se od okna a jde do druhého pokoje absolutně se nestarajíc o ty čtyři upíry.

„Doma!“ vykřikne Patrik.

„Neradi cestujeme?“

„Rádi, ale ne za takových okolností. A ještě jsme nejeli na ty hory.“

„Tak navštívíme Mariuse a pak půjdeme domu do horké koupele nebo do žhavé postýlky. Co tomu říkáš? Není to lepší než nějaké hory?“ Zrovna teď se mu nikam nechce. Nerad cestuje.

„Krásný nápad.“ Tosi vezme Patrika do náruče a pohybuje se měrem k domů kde zanechali Mariuse s Marii. Stejně nechápe jak to, že spolu nic nemají, když se tak očividně miluji. Jenže to je jejich věc. On jim oznámí, že jejich žádost byla splněna a vypadne. Zastaví, spustí Patrika po svém těle a vlepí mu polibek, který se protahuje. Otevře dveře a zavře je.

„Patriku myslím, že půjdeme hned domu.“

„Ale...“

„Pššš!“ Vezme ho do náruče. „Není vhodná doba k návštěvě. Snad někdy jindy.“

„Pak bychom mohli navštívít Jekatěrinu. Chtěla tě vidět a moje...“ Tosi mu další slova zalepí polibkem. Bože, proč má Patrik ve zvyku mu připomínat věci, které on zrovna nemusí. Návštěvy jsou ty nejhorší věcí, které musí snášet. Většinou znamenají velké nepříjemností. Ohromné. Spokojeně zaznamená, že polibek se neminul účinkem a Patrik blaženě v jeho náručí vrní. 

Otázkou je na jak dlouho.

Návštěvy

Konec