Shounen - ai povídky

Vůle hvězd

Z vůle hada

Prolog

Velká místnost tone ve světle, které proudí dovnitř dvěma okny. Kromě masívního psacího stolu a skříně na papíry, tu na zdích vládnou překrásné koberce jemných vzorů. Za bytelným stolem sedí v křesle žena středního věku. Zrak i ruce jsou připoutány k dokumentu, který zrovna studuje. Mezi obočím je vráska, jako by četla něco nemilého. Nakonec vezme pero a to jemně na listině zaškrábá. V tu samou chvíli se otevřou dveře a dovnitř vejde světlovlasá dívenka s rozpuštěnými vlasy. Omluvně se zadívá na starší ženu.

„Omlouvám se, že ruším,“ pronese lahodným dětským hlasem, „paní Aléthie Lesayn právě slehla.“

„Ještě je čas,“ odtuší žena za psacím stolem. „Je to její první porod, tak to bude trvat nějakou dobu, ovšem informuj mě o průběhu. Dnes je velmi důležité, zda dítě se narodí v Hodině železa nebo ne.“

„Já vím, Nejvyšší paní,“ řekne dívka. S úklonou odejde.

Žena se zvedne, otočí se k oknu. Dívá se ven do zahrad, kde probíhá vyučování královských dětí. Sevře rty, pak se otočí ke své práci, když dovnitř bez vyzvání vstoupí První nejvyšší astrolog. Žena nelibě sevře ještě víc rty.

„První astrologu,“ řekne studeným tónem. „Co vás k nám vede?“

„První bábo,“ osloví ji stejným tónem. Nesnáší ji, ale musí s ní jednat. Mohou zasahovat do každé sféry království, kromě porodních bab. „Dneska bude rodit paní…“

„Já vím. Jsou u ní ty nejzkušenější porodní báby.“

Astrolog se pousměje, udělá krok. „To dítě se nesmí narodit v Hodině železa.“ Žena pootevře ústa k odmítnutí, potom je zavře. „Víte přece, že nemůžeme si dovolit–“

„Vím, nemusíte mi tu vykládat samozřejmé věci,“ přeruší ho příkře První bába. Zase se pletou do jejich sféry vlivu. Nenávidí to. Nejraději by jeho příkaz nesplnila a někdy i nesplní, jenže v tomto směru jsou zajedno. Žádné dítě královské krve se nesmí narodit v Hodině železa, i když je z neprávoplatného lože, ty děti jsou příliš nepředvídatelné. Kdyby na trůn zasedlo právě toto dítě, Alacaldské království by se mohlo ocitnout v ruinách. Už jednou v historii se to stalo, a kdyby tehdy nezasáhla Vůle hvězd, a král nezemřel, pak nikdo neví, co by se dál dělo. Od té doby, oni – Porodní báby a Astrologové, řídí království. Ovšem dělit se o moc zrovna s nimi je dost iritující, jenže nemohou si vybírat. Obě dvě strany bez sebe nedokážou existovat. Oni určují osud děti, ony jim pomáhají na svět.

„Jsem rád, že si rozumíme aspoň v jedné věci. Taky doufám, že na to dohlédnete.“

„To má být rozkaz?“ optá se ostře.

„Ne. Jen po nedávné aféře bych rád, kdyby všechno proběhlo tak, jak má být. Nechť tvé kroky ozařuje Jasná Divine, První bábo.“

„První astrologu, i tvé,“ řekne co nejchladněji. Sotva se zavřou dveře, praští do stolu. Bolest nevnímá. Jak, jak… se ta fialová krysa odvažuje s ní takhle mluvit? Jenže připomene si nedávný trapas s jednou jejich členkou, ale až mu vmete do tváře důkazy o podvodu páchaného tím pitomcem, bude se smát ona!

„Paní, jak se odvažuje s vámi tak mluvit?! To nesmí!“ vyhrkne světlovlasá dívenka.

Žena laskavě na ní pohlédne. „Zase jsi poslouchala?“

„Já nechtěla,“ přizná nerada. „To je nezákonné!“ vypustí ze sebe.

„Ano, dítě, a teď mi pomoz se obléknout.“ Otevře tajné dveře ukryté za koberec s motivem rozkvetlých květin. Dveře se neslyšeně otevřou a obě vstoupí do další místnosti, která je mnohem přepychověji vybavená. Nechá si pomoci sundat modrý pláštík vyšívaný zlatou niti, který označuje její postavení. Vezme si jednodušší šaty, ale zlatou čelenku s červeným kamenem v barvě krve si ponechá na hlavě, stejně tak i ostatní šperky z kovů, které dokazují její moc. Zadívá se na dívenku. Má ji vzít sebou? Pak se rozhodne, že ji vezme, a až těsně před porodem ji pošle pryč. Na některé věci má ještě čas.

Společně se svou učednicí, která se později stane Druhou nejvyšší bábou a ještě později možná První nejvyšší bábou, se vydá směrem k porodním místnostem. Klidně prochází chodbami, nedbale odpovídá na pozdravy, až se přiblíží k místnostem, kde vládne nebývalý ruch. Všichni i přes chaos, který tam panuje, se ji uhýbají z cesty. Nikdo se neodváží rozhněvat Síto království. Suverénně vejde do místnosti, kde uvidí dvě zkušené porodní báby. Jak si myslela: Astrolog vidí všude jen samé vrány.

„Paní.“ Hluboké úklony obou bab.

„Jak to probíhá?“

„V pořádku, paní. Ani jí nepraskla voda.“

„Cože a proč… Nějaký problém?“

„Ne, paní Vraello, jen paní Aléthie si začala stěžovat na velké bolesti, proto jsme ji raději vzali do porodních místností. Vaše–“

„To je mé rozhodnutí. Paní Aléthia je velmi důležitá pro krále. Dohlédnu na průběh–“

„Praskla voda. Hádám, že za deset hodin přijde na svět dítě,“ ohlásí další bába, která vykoukla ze dveří protější místnosti.

Vraella přikývne. Deset hodin. Zadívá se na velké nástěnné hodiny. Deset hodin, to by bylo akorát k Hodině železa, jenže i přes zkušenosti, které nabyli tisící odrozenými dětmi, je stále porod dokáže překvapit. Může se stát cokoliv.

„Nebudeme se ukvapovat.“

„Ano, paní Vraello,“ přikývnou všechny tři. Dvě se vrátí k rodičce, třetí si lehne na připravený divan a usne. Později vystřídá jednu z těch, která je u paní. Královské děti, byť zrozené z nepravoplatného lože, musí mít veškerou péči, jaká je možná a stejně tak jakákoliv žena, která upoutá královo oko.

První bába se posadí za malý stolek, vezme knihu, kterou brzy odloží. Zavře oči, jako by spala, ale přemýšlí nad nevítanou návštěvou. Když k ní astrolog tak drze vlezl, byla rozzuřená, nyní je schopná analyzovat, co vlastně chtěl.

Je samozřejmé, že dítě se nesmí narodit v Hodině železa. Důvod je jasný. Nepředvídatelné chování by mohlo zničit Síto království stejně jako zemi. Je zřejmé, že dítě nesmí přežít, a jen nerada dělá všechno, co ji nakáže. Vždy to dokázala obejít. Dítě. Je důležité, to jistě, ovšem co kdyby… Přemýšlí, stiskne rty. Bude muset zasvětit přinejmenším jednu z porodních bab. Jenže jsou jí oddané stejně jako astrologové svému hlavnímu vůdci. I když je to chamtivá pakáž, tak provedou to, co jim nařídí. V tomto případě požadují smrt dítěte.

„Paní, už se blíží Hodina železa,“ upozorní ji světlovlasá pobledlá dívenka.

„V pořádku a paní Lesayn?“

„V pořádku. Podle poznámek bab se dítě narodí zanedlouho.“

„Chápu.“ Zvedne se, zadívá se na porodní báby. Kterou by mohla vzít k sobě? Místo toho vejde dovnitř. Ve dveřích se otočí a zadívá se, jak na dívenku, tak na své podřízené. „Zůstanete zde.“

„Ale já ne,“ řekne muž ve fialovém obleku se stříbrnými šperky.

Kontrolor, pomyslí si nevrle. Jako by nehlásily správné hodiny narození. To ještě tihle musí jim stát za zadky, psi jedni. Nenávidí jejich metody. „Jistě, Druhý nevyšší astrologu.“ Tak pro prvního je podřadné zde sedět a hlídat královu milenku, musel poslat svého nohsleda. Hlavně, že za ní přišel a nakázal ji, že na ní má dohlédnout. Zavře krapet prudčeji dveře, než by chtěla. Žena u lůžka udiveně zvedne hlavu.

„Jak je na tom?“

„V pořádku, paní Vraello. Ještě tak půlhodina a bude na světě.“

Vraella přistoupí k lůžku, zadívá se na vysílenou tvář, na zpocené vlasy. Pohladí ji po tváři. „Už to bude, uvidíte.“ Přistoupí k lékům, které tu jsou ve skříňce, a vezme jednu z lahviček. Ujistí se, že vzala správně…

„Paní Vraello, to je…“

„Lék, který pomůže.“ Tvrdě se zadívá na ženu. Ta s přikývnutím polkne. Nevšimnou si, že do místnosti proklouzla malá živá osůbka, a i když je bledá, tak se odhodlaně schová do kouta. Zvídavě pozoruje obě dvě ženy. Vraella znavené ženě podá lék, který sice utiší bolest, ale taky zpomalí průběh porodu. Koutkem oka se zahledí na hodiny.

„D… Děkuji, bolelo to. Už je mi lépe,“ řekne přerývaně žena na posteli.

Vraella opět vyčerpanou dívku pohladí po tváři. Nenávidí tohle, ale zákony říkají jasně. Ani ona ani žádná První bába před ní se je neodvážila porušit. „Budete v pořádku.“ Živlové, ať čas rychleji utíká, požádá tiše. Zkušeným okem pozoruje rodičku. „Otevři trochu okno. Svítí Jiskrovec. Není nádherný?“

„Je…!“ vydechne s výkřikem dívka na loži.

„Musíme zdržet příchod dítěte,“ zamumlá k druhé.

„Ale…“ chce namítnout porodní bába.

„Musíme. Přikazuji to,“ nakáže tvrdě Vraella. Vidí v očích své podřízené zmatek, jenže nemůže ji teď a tady vysvětlovat, proč to po ní požaduje.

„Teď!“ řekne tvrdě Vraella. Je zpocená, přesto šat ani pláštík si nesundala. „Tlač, děvče! Tak tlač…!“

Aléthie zuřivě zavrtí hlavou. „Nemohu! Já…“

„Pozdě, za chvilku…“ zamumlá druhá porodní bába.

Najednou se Vraella usměje. Udělá to, co si přeje První astrolog. Dojde pro lék. Nakloní lahvičku k rozkousaným rtům. „Uleví se ti.“ Ve vyděšených očích je vidět vděčnost. Pět kapek sklouzne mezi rty a potom dolů do žaludku. Skoro ve stejný okamžik se tělo nadzvedne a dívka se rozkřičí.

„U Oka, tohle…“

„Tlač! Tlač!“ Dítě vyklouzne do náruče porodních bab, a zároveň se tělo rodičky zhroutí. Vraella se krutě i smutně usměje. Přestřihne pupeční šňůru, zabalí holčičku do vyšívané jemné látky. Nese ho do druhého pokoje.

„Náš pán, náš král má děvče! Radujte se.“

„Kdy se narodilo?“ optá se znuděně Druhý nejvyšší astrolog. Jeho oči hledí na hodiny. Pět plných úderů po Hodině železa. Nemusel tu ani být. Žádná bába by se neodvážila protivit přání Prvního nejvyššího astrologa.

„Matka to nepřežila,“ podotkne tiše Vraella, jako by si teprve teď uvědomila, co udělala.

„To nás nezajímá. Kdy se narodilo?!“ Vstane, důležitý ve své švestkové bohatě zdobené tunice. Stříbrná čelenka lemovaná ametysty se leskne ve svitu lamp.

„Pět úderů po Hodině železa,“ odsekne. „A teď nás omluvte, musíme se tu postarat o další záležitosti.“ Vrátí se do porodní místnosti. Zadívá se na dívenku, která pokojně odpočívá v její náruči. Nikdy se nedozví, že zabila místo ní její matku, jen aby vyhověla zákonům. Jedna z porodních bab natáhne ruce. Vraella uzlík vloží do její náruče. Teď už není to v její kompetenci. Kdo ví, co z ní bude. Její narození těsně po Hodině železa zaručuje zajímavý osud, ale rozhodně není Nepředurčeným dítětem.

Vyjde ven, když se otočí. Za ní stojí ztichlá světlovlasá dívenka. Uvědomí si, že byla přítomná porodu i tomu, co udělala. V tom dívka zvedne hlavu a zadívá se do očí První nejvyšší báby. Na tvářích rozkvete úsměv a Vraella pochopí, že našla spojence, který se ji nebude pokoušet zlikvidovat, aby se dostal na její místo.

„Půjdeme?“ Uzavře spojenectví se světlovlasou dívkou a nabídne ji ruku.

„Ano, má paní, jen víte, bylo by lepší, kdybychom byly nesmrtelné. Potom by nám nemohli rozkazovat. Vždyť jen díky nám žijí!“ pronese s jistotou v hlase a vklouzne do nabízené ruky.

„Ano, máš pravdu, jenže nikdo nežije věčně.“ Usměje se. „Ani ti protivní astrologové.“

„Paní Vraello, něco jsem vám donesla,“ promluví světlovlasá žena s mírným úsměvem. I když je ji teprve dvacet osm let, už je Druhou nejvyšší porodní bábou, přestože zkušenosti zatím sbírá.  Od doby, kdy Vraella zabila matku královské dcery Aléthiey, uplynulo značně let a jejich pouto se ještě roky a intrikami utužily. Nikdy na toto téma už nemluvily, ale obě dvě ví, že se na sebe mohou spolehnout. Jako by smrt královy milenky je spojila.

„Copak?“

„Podívejte se. Vzpomínáte na to, co jsem vám před rokem ukázala?“

„Jistě, ale dobře víš, že se máš Třetímu nejvyššímu astrologovi Eleanovi vyhýbat. Ten muž je zvláštní a na rozdíl od fialových hyen má intuici. Řekla bych, že až nezdravou a královský archív je jeho doménou, kterou si žárlivě hlídá. Nechci, aby se v našich záležitostech šťoural.“ Povzdechne si, protože Třetí astrologové porodním babám vždy dělali starosti. Byly by radši, kdyby Jižní království posílalo méně schopné a ostražité muže. Dokonce ani nedokázaly na ně nikdy nasadit žádnou ženu nebo muže, až skoro uvěřily, že je na děti. Zkusily i to, a opět to nevyšlo. Jako by byl nepodplatitelný. Záhadní cizinci, kterým se nemohou dostat pod kůži, a že se dostali ke každému! „Kdyby zjistil, že jsme tam pátraly, nebyl by rád.“

„Je krásný.“

„Ano, to je. Zamilovala ses do něj?“ Nebyla by první ani poslední. Podle záznamů porodních královských bab to bylo takhle odjakživa.

„Nepřitahuji mě muži. Jsou hrubí a oškliví. Kromě něj,“ dořekne po malé odmlce. Svraští čelo. „On je opravdu krásný.“

Vraellu její prohlášení uklidní. „Ano, je. Tak ukaž svůj úlovek.“

Mladá žena rozbalí donesený koberec. Obě dvě hledí s údivem na překrásné barvy, na jemný materiál. Sáhnou si na něj, ale nedokážou určit, z čeho je vyroben. Potom přesunou pozornost na postavy. Kolem nahého muže sedí spousta dalších. Je jasné, že jsou v lese. Tak nádherné vyobrazení květin, stromů, dokonce menších zvířat ještě neviděly. Jako by na ně les dýchal. Okouzlené nevědí na co se dívat dřív, zda na les nebo na mužské postavy.

„Vidíte?“ Nedotkne se koberce, jen ukáže na záda stojícího muže, který má zvednuté ruce k obloze. Zřetelně je vidět pravidelný vzor, protože vlasy má vyčesané nahoru, jako by umělec chtěl právě zdůraznit záda. Potom zpozorují, že vedle muže i dalších jsou zbraně a jiné věci, které nejde tak dobře rozlišit. „Je krásný a ten vzor. Vzpomínáte, co jsem minule přinesla?“

„Ano. O lidech, kteří měli potetovaná záda, že byli nesmrtelní… Považovala jsem to za báchorku. Vypadněte!“ vyštěkne, když se dveře pootevřou. Jenže dovnitř vejde Druhý nejvyšší astrolog. Zadívá se na koberec.

„Co to je? Koberec? Není nějak tenký? Takže tohle donesl ten zvláštní obchodník.“

„Obchodník?“

„Kdyby nebyl ušmudlaný a jeho zboží nestálo za nic a setkal se jenom s nějakou služtičkou, zřejmě bych se o to nezajímal. Ale jelikož za ním osobně zašla naše malá Druhá bába, začalo mě to zajímat. Takže zajímáte se o koberce?“ optá se mírně, ale v černých očích se dá tušit bezedná jáma děsivého zla.

„Jistě. Mám nejkrásnější koberce v království,“ odtuší Vraella. Zvedne se od koberce či co to je. „Zadala jsem lidem, aby mi přiváželi neobvyklé koberce. Je snad na tom něco špatného? Každý má nějakou slabost pro něco hezkého. Například sošky.“ Pousměje se, když si vybaví zprávu o neobvyklém astrologově koníčku. Možná by to prošlo bez povšimnutí, jenže ze sošek se sexuální tématikou se stala zajímavost, která se dá později nějak využít.

Astrolog zrudne. Jak to ta potvora může vědět? Ovšem… Zahledí se na koberec. „Jistě, každý má nějakou slabost a já bych se rád toho vašeho zúčastnil.“

„Zbláznil jste se?!“ vyjede Vraella. Pokyne své podřízené, aby koberec srolovala.

„Vůbec ne. Spojíme své síly, co vy na to?“

„Astrolog a Bába? Jste blázen, ale zábavný. Netušila jsem, že dovedete člověka pobavit. Odnes to do mého pokoje.“

„Ano, paní.“

„Dávní lidé, nesmrtelnost, magie,“ začne vyjmenovávat. Obě dvě ženy strnou. „No ano. Zajímavé ne? Nebylo by dokonale, kdyby člověk žil věčné? Co by za tu dobu stihl udělat?“

„To netuším.“

„Já to vím přesně. Tak co? Přidáte se do našeho malého společenství?“

„Společenství?“

„Vy a ta vaše malá nohslednice. Není to pro každého. Být nesmrtelným si člověk musí zasloužit. Vaší vstupenkou by byl ten koberec.“ Moc dobře ví, že v tento moment je pro něj ten koberec ztracený. Ze sídla bab ještě se nikdy nic neztratilo, pokud to nechtěly.

„Nemyslím, že by nás to zajímalo.“

„Jak myslíte. Opravdu je to hezký a velmi drahý koníček. Máte tu skvosty, ale dobře víte, že nejkrásnější koberce má náš král. Na viděnou.“

„Jak si to může dovolit? Ten…“

„Byla jsi neopatrná.“

„Nebyla, paní Vraello. Přisahám. Netušila jsem, že mě někdo sleduje a koho by zajímal jeden ošuntěly obchodník? Co uděláme? A co ta záležitost ve Fiore?“

„Tu dotáhneme do konce. Možná něco ví, ovšem ne všechno,“ usměje se Vraella. „Musíme si rozmyslet další kroky, především musíme zjistit, co vědí,“ zdůrazní.

„Ano, paní. Zařídím to.“

„Já vím. Bojím se, že se budeme muset rozloučit.“

Mladá žena svraští obočí. „Nerada vás opouštím. Komu jinému můžete věřit než mě?“ Přistoupí k ní a obejme kolem pasu. „Bude se mi stýskat.“ Necítí k starší ženě sexuální touhu, spíš se o ni bojí. Mnoho báb na nižších pozicích touží po jejím křesle. Sice úřad přináší mnoho výhod, ale taky nebezpečí.

„Postarala jsem se o sebe dlouhá léta, zvládnu i tohle. Hlavně všechno zařiď k naší spokojenosti. Její poznatky a výzkumy by nás obohatily.“

„Ano, paní. Zajímalo by mě, koho myslel tím společenstvím. Kdo všechno tam patří?“

„Podle mě různí lidé. Nemyslím, že to bude výhradní záležitost astrologů, přesto jim nemůžeme věřit. A teď ukaž ten koberec, ať si ho můžeme prohlédnout bez vyrušení. Je nádherný a velmi smyslný.“

„Ano, paní, a není tu žádná žena. Všimla jste si toho?“ Opět se zahledí na dokonalou krásu dávných umělců. „Co myslíte, kdo to tkal? Oni?“ Tak nazývala dávné lidí, o kterých našla v knihovně skrovné poznámky. Jako by se jich někdo bál a proto vymazal veškeré zprávy.

„Určitě. Takovou techniku i látku neznáme. Je to velmi zajímavé. Taky se podívej, že všichni mají při sobě zbraně, či co to je. Jako by bez nich nemohli žít, když je mají i při takové záležitosti.“

„Na tom neshledávám nic zajímavého. Každý rozumný chlap i ženská nosí při sobě zbraň, zvláště v lese.“

„Jistě, jenže jestli máme věřit tomu, co jsi našla, pak vládli magii. K čemu zbraně, když mohli někoho smést ohněm? Ne, nevěřím, že taková moc existuje.“ Obě dvě vstanou. „Potřebujeme se dozvědět toho víc. Hlavně, co se stalo. Tohle dokazuje, že tu kdysi dávno byli, ale kam se tedy poděli? Zmizeli nebo žijí utajeně mezi námi?“

„Netuším,“ řekne mladší žena. Jemné světlé vlasy má vyčesané do složitého účesu. Kolem ramen má modrý pláštík sepnutý stříbrnou sponou s červeným kamenem.

„Potřebujeme dějepisce. Někoho, kdo vyučuje, kdo procestoval svět, a já si myslím, že v té společnosti už nějaký bude. Příliš mnoho otázek přitahuje nežádoucí oči. Tohle bude má práce, tvá bude někde jinde. Odnes ten koberec a připrav se na dlouhou cestu. Víš, láká mě poznat víc, a proč je nevyužít? Nikdy, má drahá, nepodceňuj ostatní.“

„Ano, paní. Hned se do toho pustím.“ S úklonou odejde.

Vraella se usmívá jejímu nadšení, která se za celá léta nezměnila, potom se otočí k oknu. Vyhlédne ven, kde na trávníku si hrají nejmladší členové královské rodiny. Na lavičce sedí tři starší dívky. Uprostřed je černovlasá dívka s modrýma očima, které zabila matku. Kdyby mohla tehdy rozhodnout jinak, ale dobře udělala. Když to řekla Prvnímu nejvyššímu astrologovi, myslela, že dostane srdeční záchvat, tak byl červený. Okamžitě ji došlo, že mělo zemřít dítě, ne matka. Tvrdě se na něj podívala, takže nemohl nic říct. Podle toho si domyslela, že je nějak důležitá, ovšem jak, to se ji zjistit už nepodařilo, i když vynaložila nemalé úsilí. Rozhodně byla ráda, že mu překazila plány. Ale i tak. Proč ji dosud nezavraždil? Příležitosti byla celá řada a nohsledů též, přestože ji hlídají její nejlepší lidé. Proč ji nechává žít? Je v tom ještě něco jiného? Potřebovaly by někoho uvnitř, ale tak jako astrologové se nedostanou do jejich řad, ony se nedostanou do jejich. Začarovaný kruh, pomyslí si.

Posadí se zpět ke stolu, přitáhne papír a pečlivě zvažujíc slova, napíše dopis Druhému nejvyššímu astrologovi.

Nesmrtelnost. Lákavé.

Zapečetí dopis, zazvoní a nechá ho doručit spolehlivou osobou. Druhý den se dívá jak její svěřenkyně, kterou si sama vybrala, odjíždí. S početnou družinou cestuje nejen ona, ale i klec s ptáky – posly a samozřejmě veškeré vybavení, které bude potřebovat. V tuto chvílí přestává existovat a během cesty se promění v někoho jiného. Ne nadarmo se učila mnoho věcí, které porodní bába nemusí ke svému povolání znát.

Nostalgicky zamává a usměje se, když si vybaví sebe, jak stála po boku tehdejší První báby Neyry. Na rozdíl od její svěřenkyně, ona žádnou úctu a lásku k starší ženě necítila. Naopak, a proto jakmile to šlo, odstranila ji a sama se usadila do jejího oblíbeného křesla. Po smrti paní Lesayny byla překvapena jejich vztahem. Nečekala to. Spíš očekávala, že to dopadne stejně jako obvykle. Na druhou stranu se sice nemusí obávat Druhé báby, ale je tu třetí a další, které vzhlíží po jejím křesle. Nebály by se jí odstranit, jen aby získaly její moc. Bude si muset dávat pozor. Ona a První nejvyšší astrolog čelí tomu samému.

Světlovlasá hlava se vykloní z vozu a zamává Vraelle. Potom se pevně zahledí před sebe. Je to už několikátá její cesta do Fiory, a vždy věděla, kdy se vrátí. Tentokrát je to jiné. Tentokrát netuší, kdy se vrátí, nebo zda se vůbec vrátí. Vybalí devíti strunný nástroj tyriandr, který si ona i Vraella oblíbila. Něžné pohladí struny.

„Nechť tě na tvé cestě ochraňuje Irius, Elisap,“ připomene si jejich rozlučku. Nedala na sobě znát, jak je zneklidněná. „Nechť tě ochraňuje věčná Andra,“ odpověděla, protože víc nemohla dát najevo, jak se ji bude po Vraelle stýskat.

Z vůle hada - 1. Magie