Shounen - ai povídky

Z vůle hada

 

Kapitola 17.

 

Nový vládce

 

„Deskové tažné hry mají jeden základ a to dvacet, třicet nebo čtyřicet kamenů, kterými musíte obklopit svého protivníka dřív, než on vás. Hra končí, když zvládnete obklopit deset kamenů souseda. Hra často končí nerozhodně. Desky i kameny mají různé podoby a vyrábí se ze všeho možného. Hrají ji všichni od paláce až po zločince a chudáky. Každoročně Univerzita pořádá soutěž o Tažného krále.“

Známá pravda

Brev nervózně čeká, až z domu Druhé nejvyšší báby vyjde Nina s Ardirem. Nikdy se tak necítil, ale nikdy taky na misi neposílal dvojku, která se nenávidí. Snad to dobře dopadne, pomyslí si, když zahlédne kouř. Narovná se a Armilon s ním. Čekají na ně. Tam! Uleví se jim, když projede jim mrazení, protože z domu vyběhne pouze jedna postava. Z dálky není vidět která, ale… Nina. Nikdo jiný se tak nepohybuje a taky zneškodňuje nějakou past. Je to ona. Brev poděkuje všem živlům. Nechtěl by ztratit svou lásku, přestože ho nechala.

„Nino!“ Nina k nim přiběhne, otočí se k svému dílu. Je spokojená s tím, jak to dopadlo. A konečně bude opět se svými druhy. „Díky živlům jsi v pořádku. Ardir?“

„Nezvládl to. Bomba vybuchla dřív, než to stihl. Nedalo se nic dělat. Taky tam něco hledal. Zdržel se tím.“

„Chápu, je to škoda.“

„To ano. Vypadneme. Za chvilku oheň uhasí a začnou se zabývat, kdo to spáchal.“

Lysandr se zvedne, pak natočí hlavu. Oproti svým naučeným zvykům vyštěkne. Armilon se zahledí stejným směrem. Přimhouří oči, pak vyjekne. „Ardir!“

Nina ztuhne. Jak je to možné? Vždyť viděla, jak oheň pohltil laboratoř a z té se nikdo nemohl dostat. Dveře zamkla, tak jak?!

Brev udělá krok, potom se mu žílami začne šířit jako jed pochopení. Potřese hlavou, aby zahnal zlou myšlenku. To není možné! Nina by to nikdy neudělala, je profesionál. Nemohla, nemohla, ale Ardir přichází. Možná šel jinudy, ne stejnou cestou, možná se něco stalo.

Nině se stáhne tvář nevolí. Copak je nesmrtelný? Jak to mohl přežít?

„Breve, povedlo se to.“

„Skvělé, jsem rád, tak vypadneme odtud.“

„Já se musím vrátit do práce,“ pronese chladně Nina.

„Nino!“ zavolá Brev, ale Nina rychlým krokem zajde za roh. Pospíchá, v duši má hněv, že stále žije.  Cestou si zastaví drožku, aby se rychleji dostala k Bílé holubici. Sevřené ruce má položeny na kolenou a myšlenky se ji točí kolem Ardira. Jak?! Jak?! Neustále na ní dotírá, až drožka konečně zastaví. Vysedne a druhým vchodem se plíží chodbami ke svému pokoji, kde ji čeká Elean. Otevře, zavře a strne. Elean nečeká ji jako předtím na lůžku, nahý, žádoucí, ale je oblečený a na tváři má smutný výraz.

„Co je?!“ Vyštěkne a začne stahovat ze sebe oblečení, které hází na zem. „Povedlo se to. Laboratoř jsme zničili.“ Ze skříně vytáhne červené poloprůsvitné šaty.

„Ano já vím, jenže za cenu, která se mi nelíbí. Musela jsi to udělat?“

Nina ztuhne a pomalu upustí šaty. „Nechápu.“ Ví to? Odkud? Byl tam? Ne, to je blbost. Je astrolog, snad hvězdy?

„Ale chápeš,“ opáčí Elean. „A taky moc dobře víš, že Ardir nic neřekne, ale Brev na to buď už přišel, nebo brzy přijde. Co myslíš, že udělá?“

„Neměl toho zkurvysyna přijímat!“ zařve. „Všichni jen on on, ale co já?! Mě se nikdo neptal! Já ho nechtěla do týmu!“ ječí zuřivě. „Ty jsi tam nebyl! Ty ne! Nikdo z vás!“

„Máš pravdu, omlouvám se. Půjdu a děkuji.“ Vyjde ze dveří.

Nina za ním hledí. Vztek ji opouští. Nepolíbil jí ruku na rozloučenou jako vždy, uvědomí si. Sevře si pravačku. Kašle na něj. Na všechny! Polonahá si lehne na postel a schoulí se do klubíčka. Po tvářích jí začnou téct slzy. Otře si je, jenže nekontrolovatelně tečou dál.

Elean vyjde ze dveří, na tvář nasadí úsměv.

„Byl jste spokojený?“ optá se ho číhající Valeron.

„Naprosto, prosím, nechte Ninu spát.“

Valeron se vědoucně usměje. „Samozřejmě. Můžeme se těšit na vaší další návštěvu?“

„Jistě, přijdu velmi rád. Tady si skutečně odpočinu, prosím zavoláte mi povoz? Potřebuju se dostat rychle do paláce.“

„Samozřejmě. Mám po ruce svůj soukromý. Nikdo vás nezastaví kromě hlavní brány, ale i tam znají má nosítka.“

„Raději bych…, a víte co? Máte tu nějakého koně, ne?“

„Samozřejmě,“ řekne udiveně a uctivě. Po tom výkonu, který se ozýval půlku noci, chce jet na koni? „Pojďte za mnou.“ Skutečně neuvěřitelná výdrž.

Elean se usmívá, jako by věděl, co se mu honí za hlavou. „Zítra vám ho přivedou.“ Když vezme do rukou otěže, zvážní. To co dneska udělala Nina, může ohrozit celou skupinu. Samozřejmě chtěl mít to celé pod kontrolou, proto vypustil dva psy, když viděl uvězněného Ardira, obětoval jednoho z nich a vytvořil mu únikovou cestu. Stalo ho dost sil, ale ten muž svým uměním má stejnou cenu jako Nina. Může se ještě hodit. Teď jen bude záležet na Brevovi, jak se k celé situaci postaví. Určitě brzy přijde na to, co Nina provedla. Pochybuje, že mu to Ardir řekne, vždyť v laboratoři neudělal nic, aby ji zviklal, jako by si smrt přál. Musí ho později navštívit, ale nyní musí do paláce. Moc mu už desek s kandidáty nezbývá.

 

Po snídani, jak je zvyklý, odejde za doprovodu Kassie do hvězdné laboratoře. Cítí, že dneska to bude ono. Posadí se do křesla jako obvykle a zírá na dvoje desky, které tu zůstaly. Dneska to dokončí. Možná tam bude ten skutečný kandidát a možná taky ne. Rozhodně má dva další kandidáty, ale popravdě nemůže se rozhodnout pro žádného z nich. Vezme desky. Jedny patří chlapci, druhé dívce. Aléthiea a Adebayo. Jsou stejný ročník, jenže Aléthiea… Narodila se těsně po Hodině železa? Vzruší ho to, protože ve stejnou dobu se prakticky narodila i Amadeo. Ale tady to nebude tak jako u něj. Žádné čarování s hodinami zde nebylo. Odloží je. Nejdřív prozkoumá toho chlapce, potom dívku.

Otevře desky, začne zadávat do hvězdného systému údaje. Už v prvních otočeních pozná, že to není on, jenže musí to dokončit. Nesmí ho odložit, aniž by dokončil úplný horoskop. Tak konečně je to tu. Nevhodný. Je znechucený, protože tohle je nejméně vhodný kandidát na panovníka ze všech dětí. Náladový, nepředvídatelný, k tomu brzy zemře.

Cítí se unavený, když si vzpomene na Ardira. Chtěl k němu zajet, což by mohl udělat teď. V noci se pustí do další, nebo by mohl hned.

Otevře desky. Znal Aléthie. Byla krásná, skutečně nádherná a mozek měla břitký jako nějaký učenec. Milovala Tažné hry. Kde asi skončila její herní sbírka, napadne ho. Dokázala u nich prosedět opravdu hodně a vyhrávala. Možná něco z matky převzala.

Datum narozením, datum jejího otce, matky, dospělost, otočí kruhem. Vytřeští oči, zkontroluje údaje. To není možné! Bude to ona? Poodejde, schová se do malé místnosti, která byla vytvořená jen za účelem, aby si mohl ověřit horoskopy. Měl by to rychleji, kdyby to dělal po svém. Uchopí Nitky a otevře se mu noční obloha. V mysli mu vyskakují údaje, míchá hvězdami.

Má ji!

Království dostane královnu. Zasměje se, přestože cítí nesmírnou únavu. Pojede za Ardirem. Odpočine se a pak dokončí horoskop. Nechá všeho být a vyjde z místnosti. Hlídači jsou vyplašení, protože nedostali varovné signály. Elean pospíchá a vezme prvního málo nápadného koně ze stáje.

V bráně se nemusí ohlížet, aby věděl, že za ním se vypravili další vždy připravení jezdci. Zbaví se jich strašně lehko. Zapátrá po blízkém okolí. Zvířata nikomu nic nepovědí. Pes, kočka a nakonec hejno ptáků snadno zastaví jezdce na tak dlouho, aby ho ztratili z očí.

O deset plných úderů, kdy splašil hejno ptáků na posledního jezdce, zabuší na dveře. Flameve s šátkem kolem ramen se probudí. Vynadá si, že zdřímla. Je pěkným strážcem, když neumí zůstat vzhůru pár hodin. Opatrně otevře.

„Pane Eleane!“ zvolá. Pozná ho okamžitě. Nikdo jiný nemá takový stříbrný třpyt vlasů. K tomu prostě to typické držení těla… „Stalo se…“ zadrhne se ji hlas. „Prosím, pojďte dál, nestůjte tu. Čaj? Mám i nějaký koláček, bratr?“ dořekne tiše. Energie, jako by vyprchala. Dělá si starosti, protože od té doby, co odjel, ho neviděla.

„Je v pořádku. Ještě nepřijel?“ podiví se, pak si vynadá. Kdyby ho zradil někdo, na koho se spoléhal, taky by někam zalezl a lízal si rány.

„Ne. Musím poděkovat Vůli hvězd. Bála jsem se.“

„Ty víš, kam šel?“

„Ano. Vím o všem, i o tom, že ho doprovázela paní Nina. Mohla by něco provést.“

Taky, že provedla, ale počkat… „Ty jsi svého bratra sledovala.“

Flameve zčervená. „Ano. Má pocit, že něco paní Nině dluží, jenže to není tak! Dělal, co musel. Nemá rád tyhle věci, on je v srdci Lovec.“ Eleana zamrazí. Ten její tón… Zažila něco podobného, určitě. Bratr? Ne to ne. Pak… Možná výcvik? „Byl moc šťastný, že konečně může dělat svou starou práci.“

„Víš, proč odložil plášť?“

„Ne, nevím, nikdy mi to neřekl, ale nebyl rád. Pečoval o něj, chápete.“

„Ano, chápu. Nevadí, když tu na něj počkám?“

Flameve se krabičkou čaje v ruce strne. „Něco se stalo, že?“

„Myslím, že bratr vám to řekne, pokud bude chtít.“

„Věděla jsem to.“

„Jste bystrá.“

„Byla jsem první strážnou kněžny. Kandidáti jsou podrobení mnoha zkouškám, rozumíte?“ Elean zapřemýšlí, zda je to narážka na znásilnění Niny a možná i její. „A teď nemohu sehnat práci.“ Dotkne se tváře.

Eleanovi je jí líto. „Rád bych vás zaměstnal sám, ale…“ zaváhá, ale potom si připomene její prohlášení, že byla kněžniným strážcem, „až dokončím tu různé věci, Třetí astrolog zmizí.“

Flameve se usměje. „Tak to bude škoda, půjde to tu do řiti.“ Oba se začnou smát. Flameve připraví čaj a na talířek položí slané koláče. Flameve ho pozoruje. Krásný je jen fádní označení toho co má před sebou. Je jak nesplnitelný sen, o kterém sní každý.

„Už máte kandidáta na krále?“

Elean zvedne hlavu s koláčem v ruce. „Kandidátka.“

Flameve zatleská a zasměje se. „Tak tohle vím jako první? Paráda, královna, to asi nikdo nebude čekat. Možná bych si měla vsadit.“

„Máte něco na sebe?“

„Ano.“ Neptá se co. Odznaky příslušenství z uniformy strážce odňala. Byl nový a kvalitní, i když některé součásti utrpěly ohněm a musela je nahradit.

„Bude to nebezpečné, a pokud to vyjde, váš život se hodně změní.“

Flameve přikývne a opět se na nic neptá. Pomohl jim už jednou, i když za velkou cenu, ale nechce jim škodit. Dělá to, co musí a možná nosí v sobě, jako bratříček, vinu. „Nevadí mi to, ale nechci zažít tu bezmoc jako v paviloně.“

„Toho se bát nemusíte.“

„Pane Eleane?“

„Ardire.“

Ardir se posadí. Vezme do ruky sestřin hrnek s čajem, do ruky slaný koláč s masem. „Sestra se neptá, ale já se ptám. Co je to za práci?“

„Ardire!“

„Má na to právo, Flameve.“ Je v pořádku, což je dobré, ale v očích má stíny. Mezi nimi i obavy o sestru. „Dobře, řeknu vám svůj plán, ovšem berte to tak, nic z toho nemusí vyjít.“

„Chcete ji jako svou strážnou?“

„Ne, chci ji jako královninu hlavní strážnou.“

Ardir se zatváří ohromeně. „Královnu?“

„Ano, dnes tedy zítra oznámím, že jistá osoba se stane královnou, radím vám, nikde to neříkejte. Flameve má velké zkušenosti. Chtěl bych ji mít u královny.“

„To je příliš. To nezvládnu.“

„Zvládneš!“ řekne drsně Ardir. „Jsi k tomu vycvičená, zrodila ses k tomu. Máš na to, Flameve! Slyšíš?!“

„Já, tvář.“ Dotkne se. Moc dobře ví, že při výběru strážkyň kněžny byl dán důraz i na pěknou tvář.

„Nedůležité. Půjdu, chci se na tu slávu připravit. U brány vás bude čekat můj pobočník, Kassie Astryhze. Poznáte ji podle oděvu královských archivářů.“

„Budu tam.“

„Výborně, Ardire, víte, co jste způsobil?“

„Vím, jako člověk bych to neudělal, jako lovec, jako slídič, ano.“

„Dobře. Kupodivu vám věřím. Máte plán?“

Ardir se hořce usměje. „Nemám, protože vše záleží na paní Nině. Ale nemohu jít na misi s někým, kdo mě tam nechá. Tohle jsem našel v její laboratoři. Kvůli tomu jsem se zpozdil. Možná, kdyby mě ten papír nezaujal, nenechala by mě tam.“ Flameve si přikryje ústa, v očích zděšení a potom bratra obejme. Elean převezme papír a schová ho. Později se na něj v klidu podívá.

„Ano, to nemůžete. Ovšem, spravte to.“ Vyjde ven. Je spokojený. Flameve, pokud se to podaří, bude perfektním strážcem pro novou královnu a tu hned od začátku bude potřebovat. Ne, někoho z paláce, ale vně. Jak tuší, i ona to bude vědět, ovšem záleží na tom, jak si padnou do oka. A on půjde spát, potom navštíví novou královnu a nakonec to oznámí na zasedání. Vlastně, brzy by měl zemřít král.

 

Odpoledne Nina dostane zprávu od Breva. Čekala to a moc dobře ví, že se tomu nemůže vyhnout. Za normálních okolností by s nimi šla hned po práci do jejich domku, ale zbabělé utekla. Leží na posteli, flétna vedle ní a přemýšlí o celé patálii. Kdyby tam Ardir zůstal, nevznikl by žádný problém, ale tím, že přežil… U Oka, jak se mohl odtamtud dostat? Jak?! Jedině, že by požár udělal průchod, který neviděli a Ardir toho využil. Udělala chybu, ovšem jak to měla vědět? Teď se s tím bude muset vypořádat. Jít tam musí.

Zvedne se, spálí papírek. Zaťukání.

„Dále.“

Valoren vejde dovnitř. „Není ti dobře, Nino?“

„Trochu, proč?“ Vlastně je ji docela hnusně, i když neví, zda z toho, že přežil nebo z toho, že ho tam nechala.

„Nebyla jsi na zkoušce, ale po takové noci, nedivím se. A to odjel na koni.“ Nina z toho nic nechápe. „Tomu se říká výdrž.“ Nina přikyvuje. U Temného, o čem to mele? „Máš nárok na den volna. Pořídil bych si nějaké pěkné šaty. Měla bys zajít k Asparovi. Je to nejlepší krejčí a prodavač látek pro nás společnice široko daleko.“ Nině začne konečně svítat.

„Mohl si mě vybrat náhodně.“

„Oh ne, už je u tebe podruhé. Znám muže. Kdepak, nebyla to náhoda. Tady máš nějaké peníze, samozřejmě je musíš splatit. Takového klienta si musíme udržet, rozumíš,“ řekne už o poznání tvrději.

„Ano.“

„Výborně. Tak běž.“

Nina poslušně vezme váček. Vybaví si nejnovější vtip o astrolozích. „Co je hnusnější než otrávená krysa? Živý astrolog.“ Uchechtne se, pak zvážní. Na druhou stranu, jestli se stane to, co si myslí, pak ty nové šaty užije. Aspoň bude mít nějakou práci.

Nakonec se obleče a vyrazí k Asparovi. Snad to nějak přežije, pomyslí si cestou, jenže jakmile vstoupí do Asparova obchodu, je očarovaná. Nejen látkami, ale už vystavenými modely.

„Dobrý den.“ Není sama, je tu daleko krásnějších společnic. Než se dostane na řadu…

„Dobrý den, poprvé?“ Nina přikývne. Před ní stojí muž o dobré dvě hlavy menší než ona s metrem přes rameno. Na rozdíl od vystavených látek je oblečený do černé a velmi střízlivě. „Dům, jméno?“

„U bílé holubice, Nina.“

Muž pozvedne obočí. „Důvod? Oh počkat, no ano, oblíbenkyně Třetího, že?“

Nina je ohromená. „Ehm ano,“ potvrdí, protože co jiného má říct. Přítomné společnice jako jedna hlava se k ní otočí a zkoumavě ji přejíždějí. Nina se cítí mrňavá, ponížená, špinavá. V duchu zuří. To si ji musí tak prohlížet?

„V tom případě je to jiné. Valoren jistě si nenechá ujít někoho takového. Omlouvám se, dámy, pánové, Třetí má přednost.“

Nina málem vybuchne vzteky. Ne ona, ale Elean je důležitější. Vždyť ani neuvedl její jméno, ale jejího milence, i když jim není, ale říct to, nikdo ji neuvěří.

„Zde tady této zkušebny. Máte pěknou postavu.“

„Oh, snažím se,“ zabručí, jen aby něco řekla. Někdo se zasměje a Nina raději vejde dovnitř. S úlevou si sedne.

„Vstát! Svléct!“ Nina poslušně splní mužovy příkazy. „Jak jednou si vás všiml Třetí, máte slušně zajištěno.“

Nina znechuceně si pomyslí, že právě to bude potřebovat. Nechť ho Temné oko pohltí! K večeru totálně vyčerpaná se posadí do kočáru. Jestli Valoren myslel to jako odpočinek, tak to bylo na prd, ovšem chápe, proč ji dal na to celý den. Taky netušila, že šaty se dají tak rychle ušít, ovšem z váčku zmizely všechny alacaldy. Na druhé straně ty červené šaty se zlatým vyšíváním a odlesky vypadají jako pohádka. Nic skvostnějšího na sobě nikdy v životě neměla. A taky dražšího. Dokonce i její kuše byla levnější, a že za ní dala celý svůj měsíční plat.

Teď zajede za Brevem. Má celý den volný, tak to Valoren řekl. Bojí se toho, co přijde. Když zkoušela šaty, když ji měřili a obskakovali jako královnu, myšlenky na Lovce i Ardira zmizely. Užívala si to i přes počáteční nechuť. Teď se obavy, strach i vina vrátily.

Kočár se zastaví. Nechce vysedat, chce vrátit čas. Provedla by to lépe. Muž seskočí z kozlíku. „Jste v pořádku?“ Společnice jsou jeho nejlepšími zákazníky.

„Ach ano. Děkuji. Můžete tu počkat, kousek dál,“ upřesní.

„Jistě.“ Naskočí na kozlík a poodjede.

Nina s balíkem v ruce, protože tak drahou věc se bála nechat v kočáru, zaklepe. Dveře se otevřou. Polkne. Nikdy u Breva takový výraz neviděla.

„Pojď dál.“ Nina se kolem něj prosmýkne. Uvědomí se, že ho stále miluje, ale jeho výraz nevěstí nic dobrého. „Musíme si promluvit.“ Spočine pohledem na Nině tváří, křivkách a nakonec balíku se známým jménem na něm.

„Já vím.“

„Nino, co se tam skutečně stalo?“

„Už jsem to řekla.“

Brev si povzdechne. „Nenávidíš ho.“

Nina zaskřípe zuby. „Jistěže a důvod moc dobře víš.“

„Ano vím. Byla to moje chyba, že jsem ho přijímal, jenže bral jsem v úvahy potřeby týmu. Ardir byla nejlepším, koho jsem mohl za tak krátkou dobu sehnat. Je neuvěřitelný. Jako ty. Oba dva s Armilonem máte schopnosti, které překračují možnosti člověka. Je mi líto, že jsem ho přijal, neuvažoval jsem, jak se budeš cítit. V tu chvíli, prostě se to stalo.“

Nina je překvapena jeho omluvou. Nečekala to, spíš něco jiného. „To znamená co? Vyhodíš ho?“

„Ne, stal se členem týmu a neprohřešil se proti pravidlům.“

Ninu zamrazí. Je to tady.

„Ale ty, Nino, ano. Známe se tak dlouho, tak jsem nečekal, že něco podobného uděláš.“

„Nic jsem neudělala.“

„Udělala a Ardir nic neřekl, mlčel. Možná proto, ale první pravidlo zní, že nikoho nenecháš na misi.“

„A?“

„Porušila jsi to. Kdybys ho vyzvala k utkání, nebo ho zabila v uličce, klidně do zad, nic by se nestalo, jenže jak ti nyní máme věřit, že to neuděláš znovu? Se mnou, s Armilonem nebo novým členem týmu?“

„Myslíš, že bych vás nechala zemřít?“

„Právě to nevím a hvězdy mlčí. Od včerejška se snažím to zjistit, jenže nic neříkají. Mé srdce mi říká, že bys nenechala, rozum mi říká něco jiného. Zklamala jsi nás,“ řekne těžce. Nina stojí jako solný sloup. „Je mi líto, musíš odejít. Pokud…“

„Já to vím!“ vykřikne prudce. Nechce slyšet, o tom jak tým zklamala. „Víš, kde jsem, věci mi tam můžeš poslat.“

„Dobře. Nino…“ Nina strne. Co ještě chce? Zabořit další žhavou dýku do jejího srdce? „Já, prosím tě, vybav si vše, když jsi skládala plášť.“ Nina mlčky otevře dveře a zavře je. S balíkem v ruce jde ke kočáru. „Dům U Bílé holubice,“ oznámí vozkovi adresu svého nového domova.

 

Elean se protáhne. Kéž by tu byl Amadeo. I takové protáhnutí by se stalo luxusním. Jeho ariméé, jeho láska, jeho svět, kéž by tu byl! S ním cítí, že jeho obavy mizí a je silnější.

Posadí se.

Není tu a dlouho ho neuvidí. Tak rád by ho svíral v náručí a neohlížel se na nic, ale povinnosti – jeho i Amadeovy – je od sebe oddalují. Namátkově kontroluje větrné pečetě. Přetře si tvář, pak se usměje. Někdo se pokusil zjistit, kdo bude vládnout království. Jak marné. Zabezpečení je perfektní. Nikdo se do místnosti s hvězdami nedostane. Obleče se a přemýšlí, že si nechá donést jídlo, když zaslechne za dveřmi kroky. Kassie. Otevře.

„Paní Kassie, děkuju. Jak jste to věděla?“ Vezme od ní tác s jídlem z královské kuchyně. Uchopí zlaté Nitky a zkoumá jídlo. Je v pořádku.

„Jsem přece váš pobočník. Mělo by se tu uklidit,“ nakrčí nos a rozhlédne se po papírech, některé bez ladu kladu poházených. „Prý už máte kandidáta. Neměl jste pracovat tak dlouho, vyčerpává vás to.“

„Ano. Až se najíme, navštívíme ji.“

„Královna?“

„Ano. Rád bych, kdybyste došla k hlavní bráně a vyzvedla tam ženu s popáleným obličejem. Přiveďte ji ke mně.“

Kassie přikývne. „Hned to bude. Dobrou chuť.“

„Paní Kassie, děkuji, měl jsem hlad jak vlk.“

Kassie se jen usměje. I přestože je to Třetí, je to stále chlap. Spletitýma chodbami spěchá k hlavní bráně. Žena s popáleným obličejem? V paláci? Zajímavé a proč si ji žádá? Och no jistě, pobočník. Pan Elean nedodržuje pravidla, vybírá si podle schopnosti a někoho si vybral. Samozřejmě někoho neznámého, ovšem vysoce schopného. V žádném případě to nebude člověk od Báb ani od Astrologů. Nikdo ze Síta. Za tu dobu ho natolik dobře poznala, že sice Síto využívá, ale nenechá se od Síta využít.

Dojde k bráně, rozhlédne se a skoro otevře pusu. Tohle že má být pobočník? Vypadá spíš jako Strážce, i když nemá uniformu ani odznaky vyjadřující příslušnost k rodu, k domu, k čemukoliv. Možná je na volné noze. Rozhodně do archívu se jen tak rychle nevrátí.

„Paní Kassie Astrhyze?“ optá se Flameve. Nikdo jiný tu nemá uniformu královských archivářů.

„Ano.“ Kassie překvapí trochu nakřáplý hlas, ještě víc tvář. Je zničená, i když se snaží to schovat. „Pojďte za mnou, dovedu vás na místo určení.“ Stráži se prokáže glejtem, opravňující ji dovést do paláce jakoukoliv osobu. „Pan Elean nás už čeká.“

„Ano, já vím. Mohu malý dotaz?“

„Ano.“

„Nejste sestra Amadea Astryhze? Prosím, já jen, že jsem znala strážce podobného jména. Dost často hlídal kněžnin pavilon.“

Kassie se zastaví. „Vy jste, u Živlů, vy jste… Nevím, o čem mluvíte,“ řekne příkře, pak zašeptá. „Tady všechno má uši.“

„Omlouvám se,“ stejně tiše řekne Flameve. „Zvyknu si rychle.“

„Ano, vím.“ Otevře dveře. Uvnitř právě Elean dojídá.

„Flameve, paní Kassie, výborně. Jaká byla cesta?“

„Plná šeptání,“ vyprskne Kassie. „Jsem ráda, že někdo další tu pohromu přežil. Tady můžeme mluvit bez obavy,“ vysvětlí Flameve. Přemýšlí, že by ji pozvala na menší oběd. Líbí se ji i přes to zohavení.

„Já taky.“ Elean si ty dvě prohlíží. Budou přítelkyně a není to tím, že by je spojovala tragédie ve Fiore. „Shrňte si ty vlasy, aby to bylo vidět. Přesně. Věřte mi.“ V Kassiných očích se objeví hrůza, pak soucit.

„Nedá se s tím něco udělat?“ obrátí se k Eleanovi.

„Ne.“ Nemá tu moc, to by musel být zkušený léčitel, tím on není. Možná kdyby to bylo čerstvé, pak by zmírnil následky, ovšem teď s tím nic neudělá. „Navštívíme budoucí královnu. Budoucí královna se jmenuje paní Aléthie ar Fieniel. Její matka zemřela při porodu. Kdyby přežila, byla by levobočkem, takto král dal jí své jméno.“

„Nerozumím, to se může stát panovníkem i levoboček?“

„Ano. Všechny děti narozené z králova semene. Aléthiea, na královo přání se jmenuje stejně jako její matka, která mu byla velmi blízká. Kdyby nebyla, nechtěl by, aby se jmenovala stejně.“ Naštěstí nedošlo k tomu, co ve Fiore, to už neřekne. „Doprovodíte mě.“

„Ano.“

„Tak a pokud mě nechcete vidět nahého, pak vyjdete ven,“ řekne se smíchem. Flameve se rozhlédne po pokoji. Čekala by něco velkého, nádherně vybaveného, nakonec pochopí, že kromě koupelny a této místnosti tu nic není.

„Většinou pracuji ve hvězdné laboratoři.“ Flameve se zardí, zadívá se na Kassie. Ta na ní mrkne. „Tak mi s tím pomůžete.“

Kassie udělá pukrle. „Jak si přejete, pane Eleane.“ Kassie přejde ke skříni, odkud vytáhne slavnostní oblek. Flameve s ruměncem na tvářích pomáhá Eleanovi do oděvu. Za chvilku před nimi stojí Třetí nejvyšší astrolog ve slavnostním oděvu.

„To je nádhera,“ vyjádří se uctivě obě dvě.

„Myslíte? Tak půjdeme pozdravit novou královnu.“

Flameve překvapí, když nikoho na chodbě neuvidí kromě mladé dívky a chlapce. Podívá se na Kassie, ale ta ji dát očima najevo, že má mlčet. Sotva udělají pár kroků, oba dva špióni vyrazí div, že se o sebe nezabijí. Za chvilku se palácem šíří zpráva, že Třetí astrolog vyrazil ve slavnostním oblečení. Nastane zmatek, jak se snaží odhadnout proč tak po ránu.

První astrolog pomalu odloží šálek ranního čaje. „Kam jde?“

„Směrem k dětským pavilonům.“

„U Oka, takže je to tu. Dobrá, měl bych vyrazit.“ Upraví se před velkým zrcadlem. Když vyjde do předpokoje, obklopí ho svita tunik barvy švestek.

„Paní, Třetí astrolog vyrazil,“ řekne bez dechu dívka v pokleku.

První bába strne. „Kam jde?“

„K dětským pavilonům, jen zatím netušíme, kdo přesně to je.“

„Nevadí, zjistím to sama.“ Musí pozdravit příštího vládce království jako první. Okamžitě vyjde ze své pracovny. Při spatření ji obklopí nižší báby. Všichni spěchají k dětským pavilónům, až se oba průvody setkají. Před nimi pokleknou nižší členové Síta království.

„První…,“ další slova zaniknou, až je zřetelně slyšet, „Třetí nejvyšší astrolog zamířil k pavilonům dívek.“ První, nejmocnější ze Síta, cítí, jak jim poklesá úžasem pusa, ale opanují se. Královna? To přece není možné! Oba dva vědí, že ani jeden s tím nepočítal. Oba vykročí najednou, když si uvědomí, že chodba je užší, než aby se tam vešli všichni členové. Museli by jít vedle sebe. Dívají se na sebe, dva nesmiřitelní nepřátelé a netuší, co udělat. Za nimi rozpačitě čekají jejich členové na to, co udělají jejich představitelé.

Elean se široce směje. Sice předpokládal, že se za ním vypraví, ovšem aby se setkali na chodbě, která je široká, ale ne pro dva nejvýznamnější představitelé království, to si nemyslel. Teď tam budou stát, protože oba dva chtějí jít za ním, ale ani jeden neuhne, protože jim to postavení ani pýcha nedovolí. Musel by je vyrušit z toho samotný král. Prostě situace, kterou ani on svou magii by nevytvořil.

„Třetí nejvyšší astrologu, vítejte v pavilónu dívek,“ přivitá ho chůva s hlubokou úklonou a očima navrch. Ještě nikdy neměli zde tak vysokou návštěvu. „Mohu…“

„Rád bych promluvil s dívkami staršími patnácti let.“

Chůva zalapá po dechu, podebere si sukni a odkvačí, aniž by něco řekla. Z úst se jí linou jména. Po zavolání se ze všech možných míst objevují chůvy a učitelé se svými svěřenci.

„To je zmatek. Lehce by se mohla stát menší nehoda,“ pronese Flameve, když to pozoruje okem strážného. „Kde jsou strážní?“

„Uvnitř nikdo není.“

„Cože?!“ vykřikne.

„No ano.“

„Dostanu infarkt, dostanu zimnici, horečku,“ hořekuje vrchní chůva. Závoj někde cestou ztratila, jak se blíží k nejstarším dívkám, které lenoší. „Vstávat! Máme vzácnou návštěvu.“ Udýchána se zastaví. Pak ji to dojde. U Oka, některá z nich bude královnou. Najednou si začne vzpomínat, zda nebyla moc přísná, zda některé neublížila, nebo něco špatného řekla. Zahořekuje.

„A kdo?“ opáčí černovlasá dívka se zelenýma očima. V ruce drží tyriandr a snaží se z něho vyloudit přijatelnou melodii, v čemž ji ostatní dívky povzbuzují.

„Třetí a…“ zarazí se. „Třetí nejvyšší astrolog Elean.“ Vzpomene si na jeho čistku mezi Nepředurčenými dětmi. Počkat to byl předešlý. Díky všem živlům. Ten snad bude mírnější. Tehdy se před ním klepal celý palác.

Dívka odloží nástroj, uhladí šaty. „Tak jdeme ne?“

Menší dívka s vyšíváním přikývne. „Musíme, ne?“ Odloží ho a taky si uhladí nebesky modré šaty. Třetí dívka nakrčí nos se šmouhou na čele.

„Astro, máš šmouhu na čele,“ upozorní ji laskavě světlovlasá.

Chůva zaúpí. Copak to nechápou? „Tak šupity, rychle, bude to,“ popohání je.

„Počká ne?“ pronese černovlasá dívka. „On za námi přišel, ne my.“

Chůva zalapá po dechu. „Copak nic vám nedochází?“

„Jako co?“ řekne Astra, která zuřivě si tře čelo, až zčervená.

„Přece… U Oka je tu. Úklona,“ zašeptá a poklesne. Dívky mlčky se dívají na Eleana. Povzdechnou si. Je krásný. Doprovod nevnímají, až na jednu dívku, která si všimne, že s ním jde strážná, což je podivné a archivářka. Rád se obklopuje ženami?

„Mohu vám představit…“

„To jsou nejstarší?“

„Ano, pane Eleane. Slečna Astra de Rimini, slečna Leia z Turie a slečna Aléthie ar Fieniel.“ Všechny tři udělají pukrle.

„Vítejte, Třetí nejvyšší astrologu Eleane.“

„Děkuji moc. Myslíte, že byste mohla nás nechat o samotě?“

„Samozřejmě, ale…,“ zarazí se, protože její povinnost je nenechávat s nikým cizím, kromě učitelů a chův. Zamračí se, protože netuší, jak to vyřešit.

„Stačí, když se posadíte tam,“ ukáže Flameve chůvě houpačku. „Budete na nás vidět.“

„Oh, ano děkuji.“ V očích nejvyšší chůvy pavilonů dívek se objeví vděčnost. Ihned odejde na určené místo.

„Výborně, Flameve.“

„Děkuji, mým úkolem bylo řešit takové situace.“

„Můžeme vědět, proč jste nás navštívil?“

„Ale jistě, má paní.“ Ukloní se světlovlasé dívce. Je krásná a připomíná velmi svou matku. Znal jí a nějak litoval, že král si ji vybral. Pak její smrt při porodu. Kdyby tehdy už nebyl zaujat Nepředurčenými dětmi, zajímal by se o ni víc. Z jejího spisu ví, že se narodila skoro stejně jako Amadeo. Taky ví, že žádné královské dítě se nesmí narodit v Hodině železa. Zajímalo by ho, jak to tehdy bylo. Jenže je to minulost. Teď před ním stojí budoucí královna. Vůle hvězd mu ukázala na ní, i jeho magie a co ji pozoruje, je to ta správná osoba, aby vládla království.

„Takže?“ optá se černovlasá dívka netrpělivě.

Druhá osoba, která se mohla stát královnou, ale díky své netrpělivosti prohrála.

„Leio, nebuď tak netrpělivá. Pan Elean nám jistě to hned prozradí. Nechcete si k nám sednout? Hrajete nebo malujete? Na vyšívání se neptám.“

I její matku znal. Veselejší osůbku nepoznal a zahrady v její přítomnosti rozkvétaly. Když se jí král nabažil, provdala se k jižním hranicím, dítě zde muselo zůstat. „Ne, vyšívat neumím, ale hrát trochu ano a malovat taky.“

„Jéj, tak se podívejte, pořád mi to nejde.“ Vezme ho za ruku a postaví před plátno. „Vidíte, ta noha koně to není ono, ovšem nemohu to správně zachytit.“

Jestli Aléthie bude co k čemu, nechá si ji u sebe. Není závistivá, není komplikovaná a dovede ji rozesmát a na druhou stranu je věrná. Vezme štětec, namočí ho do barev a udělá pár pohybu štětcem.

„Ó!!“ vykřikne a zatleská. Nadšeně obejme Elena, až chůva vykřikne. Flameve se mezi ně postaví. Ví, že se nic neděje. Najednou ucítí dotek. Otočí se k světlovlasé dívce s mírně šikmýma očima v barvě té nejkrásnější modři, jakou viděla.

„Vy jste strážná?“

„Ano, má paní.“

„Je to těžké?“

Flameve se usměje. „Těžké je vyhovět tomu, koho chráníte. Jeho přání se nemusí slučovat s bezpečnosti. Narodila jsem se k tomu.“ Trochu ji udiví, že se nezeptala na tvář.

„Rozumím.“ Podívá se jí do tváře, ale neuhne očima. Klidně ji zkoumá, pak se obrátí ke Kassie. „Je to těžké být archivářem?“

„Och ne, má práce se mi líbí. Mám ji ráda stejně, jako má sestra.“

„I když vám ji určili?“

Kassie zrozpačití. „Nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného.“

„Já zatím nevím, co budu dělat. Chtěla bych něco dělat.“

„Jsi královská dcera, ty nemusí dělat nic,“ okřikne ji Leia.

„A co byste chtěla dělat?“

„Já?“ zamyslí se. „Myslím, že učit.“ Elean se usměje. Hezké povolání. On sám rád přednáší na univerzitě. „Leia má pravdu, proč jste za námi přišel?“

„Z Vůle Hvězd jste byla vybrána jako naše příští vládkyně.“ Klesne na koleno. „Slibuji vám svou věrnost.“

Aléthiea ustoupí o krok dozadu. Astor vypískne, zatleská a roztančí se, zatímco Leia ohromeně zírá.  „Královna?!“

„Ano. Příštím vládcem Alacaldie bude královna, Vy paní,“ zdůrazní.

„Já… Já se na to necítím.“

„To je blbost!“ řekne Astor. „Musím se tě dotknout, dokud tu ještě jsi a král vládne. „Takže brzy zemře?“

Elean přikývne. I když se o ně moc nestará, je to jejich otec a mají jistá privilegia.

„Cha, kluci utřou! Jéj, měla bych se převléknout, za chvíli tu bude První a První. Jéj, že to na mě neřeknete.“

„Ne.“

„Líbíte se mi. Víte, jsem ráda, že to nejsem já. Šíleně mě nudí protokoly, a když jsme se je učily, předstírala jsem mořskou nemoc.“

„Na souši?“

„A? Jsem královská dcera. Ach jo, co se mnou bude? To je jedno, něco bude.“

„Má paní, mohu vás doprovodit do vašeho pokoje?“ Flameve se ukloní.

Ta si ji zkoumavě prohlédne potom Eleana. „Ona nikam nepatří, že?“

„Ano, má paní.“

„Jsi chytrý. Chůvo, prosím pojď se mnou. Můžeš jít se mnou.“

Kassie, Elean sledují, jak Flameve odchází s novou královnou.

„Proč ne já?“ vyštěkne černovláska.

„No tak, Leio, nech toho. On za to nemůže, že?“

„Máte pravdu, paní Astor. Vůle hvězd to tak určila. Jen by mě zajímalo, jak dlouho na té chodbě budou První bába a První astrolog dlouho stát.“ Leia sevře šaty mezi prsty, udělá pukrle a odejde. Astor pokrčí rameny.

„Vždy snila, že se stane královnou, i když vždy to nějak jde, že?“

„Vy ne?“

„Já? U Oka ne, i když možná požádám Aléthiu, zda by mě nechtěla za dvorní dámu. Sice mizerně kreslím, tančím, nevyšívám, ale snad to nebude vadit, no né?“

„U vás ne. Budete jejím sluncem,“ řekne upřímně.

Astor nedůvěřivě si prohlédne Třetího nejvyššího. Párkrát ho viděla, jen z dálky. Mluví pravdu?

„Třetí nejvyšší astrologu, paní Aléthia si přeje, abyste ji navštívil.“

„Dámy, omluvíte mě?“

„Jistěže.“ Elean vyrazí za Flameve. Dumá, co mu ta mladá dáma chce říct. Poděkovat? Za co? Že ji přivázal ke královským povinnostem? Ne, není to ten typ. Je velmi obezřetná, trochu podezíravá, v hlavě nemá seno, což se nebude líbit Sítu, jakmile to zjistí. Dorazí do pokojů, které dosud obývala. Ukloní se. Přece jen je to budoucí panovnice jednoho z nejmocnějších království.

„Přišel jste.“

„Ano, povolala jste mě.“

Aléthie se na něj zadívá. „Takhle chutná moc?“

„Ano.“

„Asi věděly, co dělají. Pojďte za mnou.“ Podebere si šaty. Chůva se zamračí, ale neodváží se nic dělat. Ve vedlejší místnosti připravují služebné šaty vhodnější pro královnu. Elean s Aléthie stanou na balkonu. Za nimi v diskrétní vzdálenosti Flameve. „Vidíte tamten pavilon?“ Ukáže před sebe na zvláštní kupoli.

Elean se zamračí. Nevzpomíná si, že by ho někdy viděl. Tak divnou stavbu by si pamatoval. „Ne, má paní. Postavili ji nedávno?“

„Ne, je tu velmi dlouho. Území, kde se nachází, patří k dětským pavilónům. Dřív jsme si tam dost často hráli. Všichni dohromady. Potom jsme přestali. Před nějakým časem jsem si všimla světla, které odtamtud vycházelo. Někdy špatně spím. Dívala jsem se, ale nešla jsem tam. Proč taky? Hrát v noci nebyl důvod a ráno už jsem měla různé hodiny. Jen mi to nedávalo spát. Jednoho večera jsem se tam vypravila. Nepoznávala jsem ho a byly tam stráže. Zalekla jsem se. Běžela jsem zpět, ale pak mi vrtalo hlavou, kdo to je. Víte, znám stráže, jenže tito neměli naši uniformu. Vlastně neměli žádnou. Bylo to divné. Vypravila jsem se tam znovu. Muži hlídali tu budovu. Chovali se nenápadně, ale znala jsem tam každý kout a tajnou chodbu.“ Nostalgicky se usměje. „Pochybuji, že o ní někdo ví.

„Šla jste tam?“

„Jistěže. Chtěla jsem vědět víc. Nelíbilo se mi to. Byli tam muži i ženy. Nebylo jich moc.“ Otočí se od pavilonu a zadívá se do Eleanovy tváře. „Mluvili o vás.“

Elean strne. U Oka, mohl by to být… „Určitě o mě?“

„Ne o vás, o vašem předchůdci nebo spíš jako o vás všech.“

Takže o něm, jenže to Aléthie netuší.

„Paní Aléthie! Paní Aléthie!“ volá chůva.

„Udělal jste mě královnou. Ti muži o vás laskavě nemluvili.“

Může toho nějak využít?

„Paní, je zde První nejvyšší bába a První nejvyšší astrolog! Prosím!“

„Musím jít. Víte, nerada bych, kdyby ti muži nebo ženy přišli k úhoně.“

„Takže je znáte,“ konstatuje Elean.

„Jistěže znám. Některé znám, bylo by nedobré, kdyby království přestalo fungovat, nebo se dostalo do chaosu, ale s tím, kdo jste, pro vás nebude těžko zjistit o nich víc.“

Elean pochopí. Obdivuje její uvážlivost a chytrost. Prostě mu řekla, že kdyby vzali za své jako Druhá bába, tak bude vědět, kdo to zavinil. Jeho rukou zemřít nemohou. „Má paní, rozumím.“

„Výborně.“ Nechá ho tam stát.

Elean se usměje. Má to a tak snadno. Samozřejmě, že někoho zabít se dá různými způsoby. Sám to nedávno poznal. Až zjistí, kdo je v Měsíčním úplňku, protože určitě jsou to určitě oni, zlikviduje je. Zaslechne hluk a jde za novou královnou. Tak přece jen se nějak dohodli a chodbu společně překročili. Síto může být rozdílné, ale nakonec je taky hodně spojuje.

Sotva drazí, ozve se hluk.

„Král zemřel! Král zemřel!“

Místnost strne, Elean posmutní. Nebyl to nijak v dějinách výjimečný král, jenže vybral ho a měl svým způsobem rád.

 

Nina svine plášť do klubíčka. Nějaký čas ho vůbec nebude používat. Nedokáže si představit, že by opět vyrazila hledat zločince, číst stopy. Taky najít skutečně dobrou skupinu lovců není snadné. Sevře rty. Potřebuje odtud vypadnout. Sebere plášť, opatrně otevře dveře. Nikdo nikde. Vyplíží se z domu U bílé holubice. Neomylně si to zamíří do méně bezpečné čtvrti. Rychle najde putyku s levným vínem. Posadí se a postaru praští do stolu. Nečekaně ji to přinese upokojení.

„Co to bude?“

„Víno, džbán. To nejlepší, krčmáři!“

Krčmář odkvačí a za chvilku před Ninou stojí džbán a pohárek. Nalije si, pozvedne a strne. Nad ní stojí s vážnou tváří Ardir. Udělá pohyb pohárkem a víno stéká po jeho tváři. Otře si je rukávem a posadí se na lavici naproti Nině. Nic neudělá, když Nina sáhne pod sukni pro zbraň.

„Co tu chceš?“ zavrčí.

Ardir si v duchu povzdechne. „Tebe.“ Ninin ohromený výraz ho vůbec nepobaví, spíš se ještě víc zachmuří.

 

Z Vůle hada - 18. Nové stezky