Shounen - ai povídky

Z vůle hada

 

Kapitola 26.

 

   Soška

První nejvyšší astrolog: krásné kameny

Druhý nejvyšší astrolog: erotické sošky

Třetí nejvyšší astrolog: ???

První nejvyšší bába: gobelíny a nástěnné koberce

Druhá nejvyšší bába: rostliny, jedy a léky

Třetí nejvyšší bába: zlato

Kdo ví, ten ví

„Smrt?“ zopakuje nejistě Brev. Vypadá neškodně, k tomu je skutečně krásná a erotická. Člověk by se na ni mohl dívat hodiny, a stále by měl co objevovat. „Pro koho?“ zeptá se mimoděk. S jistým úsilím od ní zvedne hlavu.

Elean ho pozoruje, jak na něj má soška účinek. Podléhá ji a je jen zvědavý, kdy na to přijde, pokud to zjistí. „Pro Druhého.“

„Oh.“ Přimhouří oči, odstoupí. „Nebudu se ptát, co v ní je, ale hádám, že zrovna zdraví prospěšná není?“

„Ano, není.“ Odloží víno. „Teď jenom ji musíme doručit. Druhý je vášnivý sběratel erotických sošek. Co myslíš, odolá jí?“

„Pochybuji, ale každý člověk má krapet jiný vkus. Co se s ním stane?“

„Chceš to vědět?“

Brev se zarazí a přemýšlí, jak by mohl dopadnout člověk, co dostane krapet zvláštní sochu. Ale jak soška… „Otráví se?“

„Ne, úplně.“

„Tak jak?!“ Najednou je zvědavý, jak chce astrologa zabít.

Elean váhá, zda má mu to říct. Jenže už se osvědčil, nepodrazí ho. „Zemře vysílením.“

„No fuj!“ řekne znechuceně Brev. „To není krásná smrt.“

„Zaslouží si ji, není zrovna neviňátko.“

„To není nikdo.“ Obejde sošku a s chladnou hlavou se snaží analyzovat její účinek na něho. Připoutává zrak, těžko se soustřeďuje… „Mohl bych mu ji doručit.“

„Cože?“

Brev má toho dost a ustoupí od ní, jak nejdál. Ta soška je strašná. Čím dál od ní, tím lépe. „Jak víte, pracuji v docích.“ Elean přikývne. „Ze začátku mi moc nikdo nedůvěřoval, ovšem když je potřeba, umím si získat lidi. Jednou do hospody, podruhé menší půjčka, varování a najednou sedíte na bedně a nasloucháte plánům těch, co tam jsou snad věky.“

„Neboli, ne všechno zboží dorazí do paláce a na trhy.“

„Přesně!“ zvolá potěšeně. „Je to malý příjem k mizerně placené práci. Já je chápu. Tu sošku mohu někde ve skladě položit, k nějakému vhodnému nákladu, a jen tak ji předat dál někomu, kdo má na starosti tyhle věci. Pravda, bere si za to nehorázný poplatek, jenže pak se nikdo neptá, odkud se to objevilo.“

„Chápu, to není špatný nápad.“ Přejde k sošce. Nemá žádný na něj účinek, ale na člověka…

„Pak se stanete Druhým?“

Elean se otočí k Brevovi. „Cože?! Oh ne, v žádném případě! U Oka, ještě to by mi chybělo. Ovšem myslím si, že bych mohl trochu si zahrát na Neviditelné?“ Brev se usměje. U Oka, v paláci se to bude hýbat. „Zítra si přijď pro sošku. Ještě ji trochu vyspravím a dodám obal vhodný k její významnosti.“ Druhý dostane smrt v luxusním balení. Potom je tu ještě Druhá a První bába, nechť je pozře Temné oko!

„Mohu jít?“

„Jistě. A ještě, hned mi hlaste novinky.“ Neřekne jaké, ale oba dobře vědí. Smrt členů Měsíčního úplňku. „Zprávy podávejte přes Konsorcium.“

„Ano, pane.“ Vyjde ven. Rozhlédne se po chodbách, kde opět nikdo není. Jak je to jen možné, nebo je v téhle odlehlé části paláce naschvál? I to je možné. Nebo nějaký trik, jako s tou sochou, ale zemřít vysílením… No fuj, hrozná smrt, ale jak poznamenal, Druhý není žádné neviňátko. Na svědomí má dost lidi, které poslal do náruče královského kata. Dneska v noci bude hlídat sklady a zítra jen tak mimochodem objeví tu šoku. Předá ji překupníkovi  Ennimu, moc mu to nehodí, ale každý penízek dobrý, zvláště když chce žít s Ninou, možná přijde i dítě...

Elean ještě chvilku se dívá na sošku, potom začne přemýšlet o balení a kde nějaké sehnat. Nejlepší by byla magie. Posadí se, potom se zvedne, vezme kus hadru a zabalí do ní sošku. Odklidí ji do skříně, kterou pečlivě zamkne. Kdyby sem náhodu někdo vstoupil, nesmí ji vidět. V tom případě bude no ano… Skříňka, to bude nejlepší balení a opatří ji magii. Jenže tady žádnou o této velikosti nemá, pak se usměje, od čeho je město s nejlepšími řemeslníky a nakonec, rád vypadne z paláce. Amadeo je na cestě za svými povinnostmi, Lovci taky. Aspoň jeden už je po smrti. Jakmile zemřou, skupina se rozpadne a oni budou v bezpečí.

Vyjde ven, rozhlédne se ze zvyku, zda tam někdo je, přitom pomyslí, že je výhodné být v této části paláce. Pomalu v klidu prochází chodbami, odpovídá na pozdravy. Usmívá se, což ostatní překvapuje, potom zahlédne šat porodních bab. Zamračí se, protože ještě stále nepřišel, jak se zbavit První a Druhé báby. Použít gobelín stejným způsobem jako sošku? Mohl by, ale bojí se, že Druhá je dostatečně vycvičená v tom, aby rozpoznala jakýkoliv jed. Musí přijít na něco rafinovanějšího, něco…

„Kočár?“ Před Eleanem se ukloní starší muž v uniformě královských stájníků.

„Nosítka.“

„Nosítka pro Třetího nejvyššího astrologa Eleana!“ Zezadu se zvednou nosítka. Přesunou se k Eleanovi, který trpělivě čeká, až bude moci nasednout. Odhrne lehkou vyšívanou záclonu a posadí se dovnitř, záclonu ihned spustí. Přesto moc dobře ví, že každý bude vědět, kdo v něm jede. Ozve se tlumený hlas s otázkou.

„Kam, pane?“ ozve se doprovod.

„Potřebuji nejlepšího prodejce ozdobných balení a dárků.“ Určitě bude vědět, kam jít, od toho tady taky jsou.

„Ano, pane.“ Nosítka se zhoupnou, jak si je nosiči položí na ramena. Elean má rád takový přepych a na kočáry si nikdy moc nezvykl, i když jsou rychlejší, a i jeho status mu přikazuje nikam nespěchat. Usměje se, zavře oči. Je zvědavý, kam ho donesou. Už párkrát se stalo, že málem skončil bradou vzhůru, tentokrát snad ho nikdo nebude chtít zabít.

„Jsme tady, pane. Obchodník Myani z Fiory,“ ozve se hlas muže s lucernou v ruce.

„Neznám ho.“

„Není zde dlouho,“ odpoví tiše hlas a ukloní se.

Elean odhrne záclonku a vyhlédne ven. Léčka to nebude, za což je rád a dům, před kterým stojí, vypadá skutečně jako dům významného obchodníka. Může ho vyzkoušet, a když tak doporučit. Dotyčný musel dát tučný úplatek, aby ho sem zavezli. Vystoupí.

„Vítejte v mém obchodě!“ vítá ho štíhlý, lehce shrbený muž, který vyběhl jen, co zahlédl nosítka. Oči mu září a hluboce se neustále uklání. Elean moc dobře ví, že stačí jeho jediné slovo a buď se u něj dveře netrhnou, nebo naopak vše ztratí. „Prosím, račte dál. Mám úplně všechno.“ Ukáže rukou dovnitř obchodu. Oba tam vejdou a dveře se zavřou.

„Potřebuji skříňku. Něco speciálního,“ řekne v obchodě, kde ho přivítá příjemná vůně. Odněkud zní flétna. Věci ho hned zaujmou. Vypadá to, že obchodník má vkus. „Jste tu nový?“

„Ano, pane. Je to pro mě čest, že jste nás navštívil. Zde, pane. Podívejte se, a jak velká by měla být?“ Vede ho k regálům se zbožím. Elean přistoupí k stolu, kde jsou vyloženy skříňky, většinou na šperky.

„Nechci na šperky. Musí být asi takhle vysoká.“ Ukáže rukama. „Máte něco tak velkého?“

Obchodník nepřemýšlí, co to bude stát, hlavně aby to měl. V tom si vzpomene. „Možná bych něco měl, prosím, počkejte.“ Zajde dozadu a za chvilku se vrátí se skříňkou jen o něco větší než Elean ukazoval. Je nádherně vyřezávaná se stromy a ptáky. Elean se k ní nakloní a potom se dotkne uzávěru na přední straně. Skříňka se otevře jako dveře. Je nadšený. Vnitřek je vystlaný měkkým červeným materiálem. Naprosto dokonalé, pomyslí si nadšeně.

„Pane Myani, čtete mi myšlenky. Kolik?“

„Patnáct zlatých.“

Myani s hlavou v oblacích skříňku zabalí. Potom se otočí a vytáhne ze zásuvky kožené pouzdro na listiny s vytlačenými pádícími koňmi. „Dárek, Třetí nejvyšší astrologu.“

„To je překrásné!“ vydechne a prohlíží si pouzdro. „Máte ještě? Kdo to dělal?“

Myani se zatetelí a ukloní. „Jeden muž na venkově, objevil jsem ho nedávno. Dal mi to jako vzorek. Vytváří naprosto neskutečné věci.“

„Chci vidět od něj další věci, přednostně,“ řekne tvrdě, protože pouzdro ho nadchlo. Ta podoba koní, zpracování, je to krása.

„Samozřejmě.“ Ještě se uklání, i když nosítka už dávno zmizely. Ten úplatek se vyplatil.

Elean si neustále prohlíží pouzdro. Něco tak krásného dlouho neviděl. Najednou strne a oči se mu zúží. Ví už, jak se zbaví První báby. Nebude to lehké, ale na druhou stranu, bude to příjemná pomsta za ženu, kterou si kdysi dávno oblíbil. Usadí se v nosítkách pohodlněji, zavře oči a přemýšlí, jak nejlépe na to jít. Ovšem nejdřív zařídí, aby se soška dostala do správných rukou, potom dosadí někoho místo Druhého.

„Pane, královský palác.“

Elean vystoupí, nechá si podat pouzdro a zabalenou skříňku. Přiskočí k němu chlapec, který převezme skříňku, ale pouzdro si nechá v ruce. Kráčí ke svým komnatám, když najednou ustoupí a jemně se ukloní. Koho sem Oko nepřineslo, pomyslí si mrzutě při pohledu na Druhého.

„Třetí nejvyšší, doufám, že jste na zítřek nezapomněl.“

Elean by Druhého nejraději vztekle nakopl. Nesnáší, jak pořád mu připomíná jeho vlastní povinnosti. Bude rád, až místo něj bude sedět někdo příjemnější, co se bude spíš zajímat o sebe než o jeho maličkost. „Jistěže ne. Rozhodně přijdu.“ Zajímalo by ho, zda ví, že on ví o jejich malém spiknutí.

„Výborně, co to držíte?“

Elean ukáže pouzdro, na které mezitím použil magii, aby obraz zakryl. „Jen pouzdro na listiny, mám je rád. Velmi kvalitní práce od nového obchodníka pana Myaniho. Má ve svém obchodě opravdu pěkné kousky.“ Snad si nevšimne té skříňky, ale je zabalená, a co by si všiml nějakého palácového pohůnka.

„Tím se lišíte od svého předchůdce. Nevzpomínám si, že by něco sbíral.“

Tak to se mýlíš, pitomče, pomyslí si nelichotivě. „A vy sbíráte sošky, aspoň mi to říkali.“

„Kdo?“

„Netuším, někdo ode dvora. Lidé tu tak rádi tlachají.“ Bez těch řečí by to tu nepřežili.

„Ach ano, mám slušnou sbírku sošek. Málem bych zapomněl, První chce, abychom mu asistovali v observatoři.“

Právě proto ho nesnáším, pomyslí si, když zamíří stejným směrem. Před dveřmi se otočí a pouzdro svěří chlapci. „Počkej tu do mého příchodu.“ Ví, že nebude nadšený, ale je tu od toho.

„Ano, pane.“

Elean s druhým vstoupí do observatoře, kde nikdo kromě Prvního není. Když je zaslechne, otočí se, podívá se na ně. Kdyby mohl, vynechal by je, jenže nemůže. „Pánové, musíme najít královně manžela,“ spustí bez jakékoliv ceremonie.

Elean v duchu zakleje. Nevypadá to moc dobře a může tu zkysnout léta, což nechce. Taky Druhý bude mít zrovna jiné zájmy než sošky. „Královna o tom ví?“

„Ještě ne, ale je nejvyšší čas o tom uvažovat. Až ta chvíle přijde, nepředpokládám, že brzy zemře, musíme jí předložit seznam kandidátů, nejlépe by bylo, kdyby už byli v paláci.“

„To nebude zrovna lehké,“ poznamená Elean a posadí se. „Se sousedními královstvími a knížectvími vycházíme dobře. Jedině zbývá Sssertanské, ale upřímně, netoužím mít tu nikoho od nich.“

„To ani my ne. Sssertanské rovnou vyloučíme.“

„Potom zbývá naše království. Měl by ehm brzy dorazit někdo z Fiory.“

„Není krapet mladý?“ namítne Druhý. „Já bych bral někoho z rodiny Thorů. Mají pod palcem celé Západní pobřeží a jejich lodě plují i na Souostroví.“

„Možná. Musíme připravit seznam, potom horoskopy. Možná by bylo dobré, kdyby tak dlouho nežil.“

Elean v duchu se zašklebí. Chudák královna. Poradila mu, když nevěděl kudy kam. Má ji to říct předem? Co kdyby zasáhla do plánů Prvního? Nemá ho sice rád, ale je lepší než Druhý.

„Dobrá, vybereme někoho, kdo má na kahánku.“

„Nechci nic říkat, královna je mladá, možná bude chtít si vybrat manžela sama.“

Druhý i První se zatváří zhrozeně. „To v žádném případě! Jste tu nový, ještě nevíte, ale my vždy vybíráme, kdo bude sedět na trůně a vedle něj.“

„Chápu, netušil jsem to, přesto královna je mladá, nebude chtít po boku starce. Může se postavit na zadní.“

Oba dva se zamyslí. „To máte pravdu. Mohla by se nám vzepřít, což by nebylo dobré. Dobrá, co někoho, kdo je vojensky založený?“

Elean se musí smát. „Myslím, že horoskopy to zajistí.“

„Dobře. Hlavně to nikomu neříkejte, nebo budeme mít před ložnici procesí.“

Elean i druhý přikývnou. To má pravdu, ovšem má podezření, že oba dva za chvilku se značně obohatí a právě taková soška je skvělý úplatek. Probere to s Brevem, jak doručit některému významnému rodu tu sošku. Ovšem musí najisto poputovat k Druhému.

„Můžete jít.“

Elean s Druhým vyjdou ven. Podívají se na sebe s jistým porozuměním. Každý z nich má své zájmy. Druhého to trochu udiví, protože je známo, že Třetí se nikdy moc nepletl do politiky, ale možná je jiný, než ti předešlí.

„Pojď za mnou,“ pokyne čekajícímu chlapci. Elean si to zamíří k zadnímu křídlu, kde sídlí. U dveří převezme skříňku a pouzdro. Vejde dovnitř, odloží věci a úlevně se posadí na měkkou židli. Jedním mávnutím otevře okna. Kašle, zda ho někdo uvidí, nebo ne. První pěkně to zamíchal. Musí zvážit, koho vybrat. Už výběr příštího panovníka mu dal zabrat. V ten moment na budoucího partnera nepomyslel. Nejraději by byl, kdyby si ho královna sama vybrala. Problém je, že prostě by si mohla vybrat špatnou osobu, což by bylo skoro stejně katastrofální jako špatný panovník. A to všichni moc dobře vědí. Ovšem proč na druhé straně nespolupracovat s královnou? Mohl by od ní získat přesnější informace, jací muži se jí líbí… Spokojeně přikývne, že vyřešil problém.

Zvedne se, rozváže látku a podívá se na skříňku. Je překrásná, naprosto perfektní pro to, co chystá. Pohladí řezbu, dotkne se jemné látky. Nechá dvířka otevřená, přejde k sošce, z které stáhne látku. Vloží ji dovnitř. Chvilku se dívá, jak v ní spočívá, potom zavře dvířka. Je spokojený.

Nemusí se dívat, kolik je hodin, tak vyjde ven. Vypadá to, že se ještě nerozneslo, že bude svatba. Zamíří si to přímo k Eridanovi, sekretáři bývalého panovníka. Měl by zjistit, co dělá nyní. Pochybuje, že královna stihla vyměnit lidi, i když kdo ví…

„Vítejte, pane Eleane.“

Klidný neosobní tón ho doslova ohromí, když si uvědomí, že je zde za jinou osobu. Měl by si dát víc pozor. „Zdravím. Můj předchůdce mi o tobě psal.“

„Och, opravdu?“ Elean čte v jeho tváři nedůvěřivost.  „Královna nikoho nepřijímá.“ Něco se nezměnilo, pomyslí si Elean. „Ovšem k večeru bude v Jižních zahradách.“ Elean se neptá, jak to ví, prostě v tu dobu tam bude.

„Děkuji, myslím, že podvečer bude vhodná procházka. Královna provedla nějaké změny?“

Eridan se zamračí. „Zatím ne, ale chystá se.“

„A ty? Vidíš něco?“

Mladík vytřeští oči. „Jak to víte?“

„Už jsem ti říkal, můj předchůdce mi o tobě psal. Povídal, že se na tebe mohu s čímkoliv obrátit.“

„Zvažuje to,“ přizná. „Nechci odtud, nechci zpátky.“ V hlase se mu objeví strach. „Nevím, jak se udělat nepostradatelným. Královna je tak odtažitá,“ vyhrkne s ruměncem, že řekl příliš mnoho.

„V pořádku, uvidíme, co se dá udělat, a děkuji.“

Eridan skloní hlavu. Kdyby nevěděl, že je to někdo jiný, přísahal by, že je to pan Elean, co nad ním držel ochrannou ruku a nedovolil, aby ho vzali jako ostatní děti do armády. Snad bude moci zde zůstat déle, zvláště že královna je opravdu krásná a rád pro ni pracuje.

Elean se vrátí do svého pokoje, vytáhne si knihu o Bílém lidu. Usmívá se, když čte příběhy, které neznámý cestovatel sebral. Na jedné straně je rád, že lidi nezapomněli, na druhé straně má obavy ze stejné věci.

Ťukot. Zvedne hlavu, začetl se do té knihy natolik, že zapomněl na čas. Odloží ji a jde ke dveřím. Najednou zaváhá, jak se mu vybaví Gen se železnou přilbicí na hlavě. Neměl by si takovou pořídit? Místo toho magii nahlédne, kdo to je. Brev.

„Pojď dál.“

„Pěkná skřínečka,“ pochválí ji hned z dálky. „Nic mi to neudělá?“

„Ne, ale podmínky dodání se krapet změnily.“

Brev se zamračí. „Nemohu rozhodovat. Jen mohu dát to tomu překupníkovi.“

„V pořádku. Budeme vybírat královně manžela–“

„Chudák holka,“ vpadne mu do toho Brev. „Omlouvám se.“

„Asi máš pravdu. Takže to stačí doručit nějakému rodu, který bude chtít Druhého podplatit. Nejspíš bude mít dost práce, než shánění kousků do své sbírky, takže se k němu ta soška nemusí dostat.“

„To nebude lehké, pokusím se.“ Vezme látku, která je vedle skříňky a pečlivě obsah do ní zabalí. „Kdo by řekl, že ta krása je tak smrtelná.“ Chvilku uvažuje. „Mohu se zmínit o hledání manžela pro královnu?“

„Nemělo by se, přesto si myslím, že zítra se to už bude vědět, takže je možné, že bude velká sháňka po úplatcích.“

„Výborně, v tom případě počkám, až se to bude vědět. To by mohla být hračka.“ Kolik asi dostane z toho Třetí? A čím vlastně by ho člověk mohl uplatit? Uvažuje o tom ještě dlouho poté, co odejde z paláce. Zabalenou skříňku doma postaví na polici. Nyní jen bude čekat na zprávy o nové volbě, ale i tak, chudák holka.

Elean se převleče a vypraví se do Jižních zahrad. Už z dálky slyší smích královniných dam, když najednou mu zastoupí cestu zjizvená strážná. Flameve a zdá se, že ignoruje to, že on ji sem dosadil a pomohl. Je spokojený, že dokáže zastoupit cestu i mocnému.

„Co tu chcete?“

„Mohl bych požádat královnu o audienci?“

„Nikoho nepřijímá. Chce být sama.“

To vylučuje, co řekl Eridan, i když pouze řekl, že tu bude, ale neposílal by ho sem, kdyby tu nebyla šance k přijetí. „Mám zprávu, která by Její výsost mohla zajímat.“

Flameve zvažuje. „Počkejte tu!“ Odněkud se vynoří další dvě strážné, které se postaví místo ní.

Vypadá to, že nezahálela, pomyslí si Elean. A je to jen dobře, sice královně nic nehrozí, ale proč riskovat menší nehodu nebo obtěžování? Jako teď od něj.

„Pojďte.“

Elean vykročí za strážnou. Dámy předstírají, že si hrají, královna sedí v křesle pod baldachýnem, i když už je skoro šero.

„Posaďte se.“

„Děkuji vám.“ Posadí se a zadívá se na zahrady. Jsou překrásné, stejně jako dámy. Povšimne si, že skladba se krapet změnila a jsou tu i starší, i mladší. Některé sedí a vyšívají, jiné hrajou hry, nebo čtou. Čeká, až začne královna.

„Jste nemluva, pane Eleane.“ Vynechá jeho titul.

„Jen dodržují protokol,“ namítne.

Aléthia se zasměje. „Nepředstírejte nic, nesnáším to, jenže dobře vím, že to jinak nejde. Nešel byste za mnou, kdyby to nebylo nic důležitého.“ To už mluví tiše.

„Nevím, zda to bude pro vás dobrá zpráva nebo ne,“ ztiší taky hlas. Nad nimi bdí Flameve, které ihned došlo, že tohle by nikdo jiný neměl slyšet a svým postojem odrazuje každou dámu, co by byla příliš zvědavá. „Potřebujete manžela.“

„U Oka,“ zamumlá se sevřenými rty. Ví, že musí si někoho najít, jen nepředpokládala, že to bude tak rychle. „Proč tak rychle?“

Elean ocení její postřeh. „Netuším. Problém je, že sousední královští a knížectví to nebudou, proto to bude asi někdo z rodů Alacalde.“

Aléthia svírá opěradla. Je ráda, že ji to řekl, na druhou stranu, nechce, aby jí partnera vybrali. Chtěla by se zamilovat, jenže v momentě, kdy ji vybral jako královnu, věděla, že to nebude možné. Může udělat jen jedno, aby nějak volbu svého manžela ovlivnila a to ovlivnit výběrčího. „Vyberte mi někoho.“

Eleana to překvapí. Nečekal to, i když asi ví proč on. Předpokládá, že nevybere ji někoho nad hrobem.  „Pokusím se a podmínky?“

Královna se uvolní a začne se chichotat, čímž překvapí své okolí. „Důvěřuji vám. Dámy, půjdeme.“

Elean se zvedne, hluboce se ukloní a čeká, až se dámy zařadí za královnu a odejdou, teprve pak se narovná. „U Oka, to jsem nějaký dohazovač?“ Jak má vědět, jaký typ se jí líbí? Copak je vševědoucí?

 V pokoji si nalije vína a doufá, že se mu zlepší nálada, ale pochybuje. To je tak, když se plete do politiky. Jaká strategie bude nejlepší proti těm dvěma? Ti budou mít své kandidáty, i když… Jestliže by Druhý zemřel, on dosadil šikovně někoho svého, potom by jednoznačně mohl manžela pro královnu vybrat, aniž by se musel ohlížet na Prvního. Otázkou je, zda to všechno stihne. Potřeboval by menší vzpruhu v podobě Amadea. Stýská se mu po něm, a to je pryč jen den. Bude lepší, když tenhle fatální den zaspí, ne že by se do zítra něco změnilo, pomyslí si před usnutím.

 

Brev zamžourá do tmy, potom je otevře naplno a pořádně zívne. Zatím nemá žádné zprávy o tom, že by královnu chtěli provdat. Možná se tentokrát Elean mýlí. Rozhodně je noc a on bude mít službu, kdy by tu sošku mohl umístit do nějakého nákladu. Posadí se, protáhne se. Nemá rád noční službu, ale právě ta je nejvíc ceněná. Obleče se, a zasteskne se mu po plášti. Tak rád by si ho opět vzal na sebe a taky je teplý a chrání ho, prostě je praktický. S balíčkem pod černým pláštěm vyrazí k dokům.

„Nazdar!“

„Breve, máme novinku.“

„Jakou? Spal jsem jako zabitý. Nesnáším tyhle noční.“

Muž se ušklíbne. „I to co přináší?“

Brev se zasměje a plácne ho do ramene. „Jasně, že ne. A co je to za novinku?“

„Shánějí královně manžela.“

„Nekecejte! Tak brzy?“ podiví se a posadí se ke svým kumpánům. „Takže?“

„Bystrej,“ ušklíbne se nejstarší strážný, který tu je snad od narození a celou tuhle bandu vede. „Bude sháňka po věcech, úplatky.“

„K čemu jako?“ nechápou.

„U živlů, ste nemehla! Máme příležitost si vydělat majlant. Určitě je budou vybírat nejvyšší!“ Ukáže prstem ke stropu. „No a sou to lidé!“ zakření se. „Co maj rádi různé věci. A různé drahé věci, kde sou?“

„Ach tak.“

„Takže hejbněte kostrou a dete hledat!“

„Počkej, nevíme, co maj rádi?“ Rozpačitě po sobě koukají.

„To je fuk, prostě vzácné předměty. Máme na to půl hodiny.“ Zvedne se, zalomí prsty, až to pořádně křupne a ztratí se mezi balíky zboží.

Brev vyrazí za ním. Snaží se, aby ho nikdo neviděl. Nějak má tušení, že Charra už někdo kontaktoval. Pro něj jenom dobře. Zastaví se, zaposlouchá se, ale kolem nikdo není. Rychle vytáhne zpod pláště skříňku. Potom ji obřadně vezme do ruky. Chvilku čeká, potom se vypraví nazpátek. Výdělek bez nejmenší námahy. V duchu se ušklíbne, když si vybaví, co to nese, a kdo to bude mít.

„Máš něco?“

„Tady, i když netuším, zda se to bude hodit, ale myslím, že majitel tuhle skříňku nebude postrádat.“

„Ale nějakej kupčík chtěl ušetřit?“

„Stopro.“

„Máš čich na fajnové kousky, tak ukaž.“ Prohlíží si skříňku a uznale pokyvuje hlavou. Potom ji otevře. Brev ke skříňce přiblíží lampu se skleněným krytem. Po posledním požáru investovali do skleněných krytů. Musí říct, že se mu ten nápad zamlouvá, ostatní na něj nadávali, protože sklo je tlusté a nedává tolik světla, ovšem případné škody nikdo nechce platit, takže nemají moc na výběr.

„Paráda!“ vydechne při pohledu na sošku. „Sám… To hodí pěknou forsu, to mi věř.“ Zaklapne dvířka od skříňky a plácne Breva po rameni. „Tak další.“ Breva už další nálezy nezajímají. Teď jen čekat. Vlastně se to asi dozví, až Druhý zemře.

Ráno zívajíc na celé kolo čeká v paláci, až otevřou brány. Na noc nemá povolení tam chodit. Sice mohl by se tam dostat, ale proč dráždit strážné a tím kata. Rychle si to zamíří k části, kde bydlí Elean.

„Tak co?“ hned se ho optá.

„Dána do oběhu, teď jen aby se dostala na místo určení. Někoho hledáte?“ optá se zvědavě, když uvidí tabulky podobné těm, co sám používá.

„Manžela královně,“ řekne tak kysele, že se Brev uculí.

„No, hodně štěstí. Raději půjdu.“

Elean mávne, když si vybaví, že by měl se poohlédnout po vhodném kandidátu na Druhého. Zamračí se a přitáhne si seznam nižších astrologů. V tom mu padne zrak na jedno jméno.  Rynarr del Val. Nižší šlechtic, skoro bez žádného území, vyučuje na univerzitě a je naprosto bez ambicí, i když kdo ví. Rozhodně ho má rád a má velké znalosti. Vypadá to dobře.  Královna počká, rozhodne se a vyrazí na půdu nejvýznamnější univerzity království. Nechá si osedlat Zafira a vzpomene si na šokovaného stájníka, když ho viděl. Okamžitě mu vysvětlil, že si poranil kopyto a jeho protějšek ho nechtěl brát na tak dlouhou cestu. Zdá se, že to prošlo bez problému. Zamíří do části, kde vládnou znalosti. Cestou mine školu porodních bab. V jejích zdech horko těžko by člověk našel muže, stejně jako na astrologické ženu.  Vždy ho pobaví zvláštnost, že hned vedle ní se nachází slovutná Univerzita astrologie. Na to, že se ti dva nesnáší, tak jsou vedle sebe dost blízko. A možná právě proto jsou si tak blízko, i to, že jedna se chová pompézně, druha o krapet méně, aspoň navenek. Obě jsou prestižní a nedostane se sem jen tak někdo. Kdyby mohli tak po sobě půjdou, což často i dělají, zvláště ochranky obou škol. To pak se zvrtne i v několika hodinovou bitku, kterou občas rozhání i armáda. Nikdo nic nikomu nedaruje.

Nechá koně v konírně a vyrazí k budově. Míjí studenty i učitelé, kteří se mu uklánějí, když vidí odznaky moci. Občas někomu z učitelů pokyne hlavou, až zajde do chladivého podloubí. Zamíří si to do zadních zahrad, kam mají studenti zákaz vstupu. Dveře mu otevřou ozbrojení muži. Projde. Určitě ho tu najde, tedy pokud nevyučuje, což pochybuje.

„Dobrý den.“

„E… Dobrý den,“ odpoví dost nejistě vysoký hubený muž.

Elean na něm vidí, že je zmatený jeho jevem. Všichni vědí, že původní Elean odjel. Už se nadechuje k vysvětlení, když zaslechne.

„Vítejte Třetí nejvyšší astrologu na půdě naší slovutné astrologické univerzity.“

Elean se otočí na obtloustlého muže. Vedoucí univerzity, postarší, obtloustlý muž s velkými ambicemi. „Vítejte.“

„Omlouvám se, mé jméno je Lesly del Vewindr a jsem Hlavním vedoucím zdejší nádherné univerzity. Omlouvám se, že jsem vás dosud nenavštívil, ale rád bych věděl, zda budete přednášet. Byla by pro nás to čest. Kdybyste udělal pár přednášek pro naše studenty. Řekl bych, že i u učitele by to zajímalo.“

Zase mi leze do zadku, pomyslí znechuceně. Předešlý vedoucí mu to nabídl až po letech, kdy viděl, že skutečně něco umí. „Rád bych.“

„Výborně, od Nového roku bych mohl zařadit do osnov vaše přednášky?“ optá se. V duchu se tetelí, že získal významného přednášejícího. Přitáhne to pozornost a bohatství.

„Samozřejmě. Rád bych promluvil zde s…“ Zarazí se, protože se málem podřekl.

„Rynarr del Val,“ odpoví muž s nechutí, který poslouchá, jak Vedoucí univerzity leze té fialové kryse do zadku. „Omluvte mě, rád…“ zaskřípe zuby, protože si uvědomí, že odejít nemůže.

„Samozřejmě, vždy vás tu rádi uvítáme–“

„Později za vámi zajdu,“ utne ho Elean. Jak ho zná, mohl by mluvit ještě týden.

„Chápu, chápu, zařídím, aby vás nikdo nerušil.“ S mnoha úklonami odchází.

„Otrava,“ zamumlá Rynarr, vstane a urovná si fialový hábit se žlutými odznaky učitele. „Omluvte mě, budu mít přednášku.“

„Rozumím. Rád si ji poslechnu.“ Připojí se k němu. Ví, že tím není nadšený, ale nemůže ho vykázat. Ví, že je moc hrrr a jiné by bylo, kdyby byl tím předešlým Eleanem, s kterým se přátelil. Takto bude muset jejich vztah budovat nanovo, přesto má výhodu, že o něm skoro ví všechno. Nyní zjistí ten zbytek. Daleko horší bude manžel.

 

Charr se rozhlédne, potom otevře dveře a zapluje dovnitř neškodně vypadajícího krámku. Nade dveřmi cinkne zvonek. Muž, jenž se rozvaluje v proutěném křesle, otevře oko, vějíř se pohne a on mohutně zívne. „Kdo je to?“ optá se líně.

„Charr, ty troubo!“

„Och, neseš něco zajímavého?“ To ho dokonale probudí z ospalosti.

„Možná.“ Položí vak na dřevěný pult a rozhlédne se po skladišti všeho možného. To co tu vidí, je prostě zboží pro každého, ovšem ví, že tu má i nádherné kousky, které spíš by se vyjímaly v nádheře paláce než tady.

„Tak to ukaž. Hm, no… Co je to?“

Charr se nafoukne. „Fajnovej kousek, po kterém se nikdo nebude shánět. Je to kus, uvidíš.“ Sáhne na dvířka, otevře. Oba dva zírají na sošku. Charr ji důležitě vytáhne a postaví. „Krásnej obal, vostrá sošinka. Tak akorát pro ty pracháče, co ty na to?“

„Hm, noo… Dobrá, všechno beru.“ Nakloní se, zmáčkne tlačítko a vysune se přihrádka. Vynadá měšec a dá ho na stůl.

„Dva!“

„Tak si to nech!“

„Dobrá! Udám to inde!“ Hbitě schová sošku, když ucítí kolem zápěstí ruku. „Tři,“ hned změní původní sazbu.

„Máš to mít.“ Hodí vedle prvního dva další. „A jsme si kvit.“

Váčky se ztratí pod kabátcem. „Tak příště.“

Muž za ním lhostejně hledí. „Příště.“ Jakmile se ztratí, jeho lhostejná tvář ožije, rychle otevře dvířka, vytáhne sošku, pohladí ji. Zašklebí se. Za tohle dostane daleko víc. „Time! Time!“ řve jak na lesy.

Odněkud se vynoří chlapec. „Pane?“

Muž zatím píše na papír. „Tady, utíkej s tím do paláce Deonů. Fofrem! Nikde se neflákej!“

„Ano.“ Vezme papírek, strčí ho do kapsy a vyběhne z krámku.

„Nádhera, kde asi k tomu přišel, prostě skvost,“ mumlá si pro sebe. Nemůže se vynadívat a krásu sošky. Vzmáhá se v něm přání si sošku nechat a neprodávat ji. Když si to uvědomí, rychle ji schová do skříňky. Otře si z čela imaginární pot. „Strašná soška, málem jsem přišel o prachy!“ řekne a řádně ji uschová. Posadí se do křesla, ovívá si, když si uvědomí, že nedokáže na nic jiného myslet. Zavrtí hlavou, jak se snaží myslet na něco jiného. Začne si představovat váčky peněz, co mu přinese. Hned je mu lépe. Za to si pořídí luxusní společnici, což je lepší než nějaká soška.

Cink.

Tentokrát se zvedne, vějíř nechá na stolku a jde ke dveřím. „Vítejte, pane, v mém ubohém krámku, vítejte.“ Hluboce se uklání, že skoro nezametá podlahu.

„Poslal jsi pro mě,“ řekne znuděně starší muž. „Máš pro mě něco? Jestli jsem sem přišel zbytečně…“ pohrozí mu.

„Možná něco mám,“ řekne úlisně.

„Nejsem tu pro možná,“ odsekne.

„Znáte mě, pane. Neposílal bych pro vás, kdybych neměl něco výjimečného. Hned to donesu.“ Muž se rozhlédne. Vždy tu dobře nakoupil. Jednou sem utekl před deštěm, a od té doby sem chodí pro ´dárečky´. Teď ovšem by potřeboval takový dar, který prostě by zajistil, aby si královna vybrala jeho syna. „Tak se podívejte.“

„Hm.“ Skříňka? Hezká, ale k čemu?

„To není vše, pane.“ Obřadně otevře dvířka, sáhne dovnitř, vyndá sošku, ale snaží se na ní nedívat. „Co ji říkáte?“

Muž je překvapený. „Beru.“

Já to věděl! „Osm váčků.“

„Pošlu je.“

„Jistě.“ Ukloní se, sáhne dolů pod pultík a vytáhne látku, do které skříňku zabalí. „Je prostě nádherná, skvostná práce a nejen ta krabička. Malé dílko, které je vhodné do jakéhokoliv zámku.“

„Ano, ano,“ přikyvuje nepřítomně, protože přesně ví, komu ho dát. Je takovými soškami posedlý a má vliv v paláci. „Vezmu si to sám.“ Vezme zabalenou skříňku a vyjde ven. Posadí se do kočáru. Teď jen zařídit předání. Osobně netuší, co Druhý astrolog na těch soškách vidí. Není nad maso a kostí. Dneska večer, no ano, jak jen mohl zapomenout na to neformální setkání? Usměje se. Teď jen přijít na to, čím podplatit Prvního a Třetího. Druhá bába to je chodící katastrofa, ovšem Třetí je v pořádku. První bába prý sbírá gobelíny, což je skutečně drahý koníček, jenže kdyby se jeho syn stal králem, nemusel by se o nic starat. Na chvilku se ponoří do představ o tom, jak v pozadí řídí chod království.

Večer v slavnostním oblečení jede na večírek pořádný Druhým nejvyšším astrologem. Ihned zpozoruje, že nejen on měl stejný nápad donést dárek. Svírá skříňku a přemýšlí, jak by ten dárek vynikl mezi ostatními a nebyl zapomenut. Udělá krok dozadu, potom se vytratí. Musí přijít poslední, ovšem na ten nápad nepřišel jen on. Aby dojel domů a vložil odkaz na majitele, je pozdě. Potom se usměje, pokyne nejbližšímu sloužícímu.

„Máš přístup do domu?“

„Ano, pane, potřebujete něco?“

„Jen mi to dones asi tak za dvacet plných úderů.“

„Jistě, pane.“

Up Deon se k němu nakloní. „Jestli se tomu něco stane, nebo nebude u mě za dvacet úderů…,“ odmlčí se, „…královský kat si tě vychutná. To on umí.“ Otočí se, vejde dovnitř. Vítá se s hostitelem, kterého překvapí, že nic nenese, přitom dobře ví, že je to rod ambiciózní a má několik vhodných kandidátů na post krále. K tomu je to významný rod, který vždy stál za králem. Deoni a Feinielové vždy stáli bok po boku, nebo spíš jim hlídali záda. Ovšem nikdy nebyli spojení sňatkem. Což je zajímavé, ale vzápětí pod další návštěvou vše vypustí.

„Vítej, Desmo.“

„Něco malého, aby se neřeklo,“ řekne mrzutě muž s očima, které přebíhají z jedné postavy na druhou. Uklidní ho, když nikoho neznámého nevidí. „Potřebují s tebou mluvit.“

„Jistě, za pět plných, v knihovně.“

„Dobrá.“ Nejvyšší pokladník přejde ke stolu s pohoštěním, vezme si pohár a k němu rovnou plnou karafu vína. Zdá se, že s ním nikdo nepotřebuje nic projednat, za což je rád a zmizí v knihovně. Leiney up Deon je už nervózní, když uvidí chlapce. Má kliku, pomyslí si zuřivě, protože ta pitomá soška ho stála celý majlant.

„Druhý, mohl bych vás na chvilku ukrást? Chtěl bych, abyste něco posoudil. Dostal jsem to nedávno a vím, že jste velký znalec.“

„Och, omluvte mě, nebo pojďte všichni.“

Tím lépe. „Tady to je. Nevím, zda to stálo za to.“ Otevře dvířka skříňky. Chce sáhnout dovnitř, když je odsunutý rukou s prstenem, v jehož středu je velký ametyst.  „Tak co si o tom myslíte, Druhý nejvyšší astrologu?“

Ostatní hned pochopí, že jejich dárky jsou zapomenuty. Druhý se na sošku dívá jak uhranutý.

„Rozhodně je nádherná. Ano, překrásná práce. Mám podobnou, ne tak krásnou.“ Zvedne hlavu a zadívá se do očí dárce. „Copak jste za ní dal?“

„Moc ne, ale byl bych rád, když se vám tolik líbí, kdybyste ji přijal, přestože máte podobnou.“

„Och, podoba je jen vzdálená. V tom případě váš dar přijímám. Omluvíte mě?“ Kroužek hostů kolem něj se uvolní a on projde se soškou v rukou. Nemůže si pomoct a obdivuje její krásu. Nejraději by se vybodl na tu bandu pochlebovačů a prohlédl si ji důkladně. „Prosím, bavte se dobře, hned přijdu.“

„To bude za hodinu,“ řekne někdo pobaveně. „Váš dar našeho ctěného hostitele uhranul a nás trumfnul,“ rozvádí do dál beze vší hořkosti, protože v nic nedoufá a donesl maličkost jen proto, že se to má.

„Jen jsem chtěl znát hodnotu sošky, co jsem koupil. Druhý nejvyšší je znalec.“

„To tedy je. Myslím, že budeme se muset nějak zabavit. Och tanečnice, konečně nějaká zábava.“ Hosté se rozmístí podél místnosti, protože u dveří stojí hlouček nepříliš oblečených dívek. Ty, jakmile získají prostor, vtančí dovnitř místnosti. Ozve se skrytá hudba a dívky začnou tančit s velkými šátky.

„Konečně, napiješ se? Co to neseš?“ ozve se nervózní pokladníkův hlas.

„Desmo, jen malý dárek od Deonů. Zřejmě se rozhodli zapracovat a spojit se královským rodem důkladněji než jenom nějakou vraždou, kterou si objednají.“

„Kašlu na to!“

„Nemáš zájem?“ posadí se, aniž by sošku pustil.

„Ne, spíš mě zajímá Sifreho vražda!“

„Prosím tě, vidíš všude báby. Víš, kolik měl nepřátel? K tomu někdo vyhmátl jeho nezákonné obchody. Třetí už stihl to samozřejmě prásknout královně. Zuřila nad jeho minulosti víc, než nad tím, že ji okrádal.“

„Je za tím on?“

Druhý přestane sošku hladit. „Možná, ale neřekl bych. Sice jsme ho podezřívali, že by mohl být nesmrtelný, ale chová se jinak než ten ušlápnutý předešlý Elean. Je drsnější a má jinou povahu, dokonce si vynutil přijetí u královny. Nechápu, jak věděl, že tam bude. Myslíme si, že chce ovlivnit volbu krále. To mu nemůžeme dovolit. Stačí, že vybral královnu.“

„To nevypadá na toho starého Eleana. Ten stále seděl v observatoři, a když vystrčil čumák, tak to byl svátek. I tak… Mám strach.“

„To, že na nás někdo přišel a Sifre je mrtvý, nic neznamená. Uklidní se.“

„Jo a co zbytek? Všichni zdrhli z města.“

„Odjel bych v tomhle období taky. Tak odjeď na své panství a počkej. Tam jsi králem. Nikdo se tam na tebe neodváží.“

„Máš pravdu, vidím všude jen bludy. S tím Třetím je to opravdu divné. Vymyká se těm ostatním. A kdo by se odvážil sáhnout na První báby? Máš výborné víno.“

Druhý pokrčí rameny, pak si uvědomí, že toho víc až moc. Co ostatní? Není nakonec lepší, když zmizí ze zemského povrchu? Mohli by je nahradit důvěryhodnějšími osobami. Na druhou stranu by je museli prověřovat, což nesnáší a zdržuje to. Už byli tak blízko. I tak doposud se mu nepodařilo zjistit, jak je mohli vyhmátnout. Taky kdo? Ale museli mezi nimi být skvělí šermíři, i to, jak rychle zmizeli z budovy, něco naznačuje, že amatéři to nebyli. „Spíš mě zneklidňuje, že proti nám stojí někdo opravdu mocný. Vezmi si, že tam bylo třicet strážných, všichni pod drogami Druhé báby. Ti by se nevzdali a byli pečlivě vybráni, takže je někdo zabil a potom to tam skvělé uklidil. A my nemáme ponětí kdo a jak.“

„U Oka, neříkej mi o schopnostech Druhé. Je příšerná.“ Otřese se.

„To je.“

„Musel to být někdo z paláce.“

„Nebo ne.“

„Něco víš?“

„Možná, uvidím. Musím jít, potom si popovídáme. Odjedeš?“

„Ne, právě že neodjedu. Zůstanu tady ve svém domě.“ Druhý je překvapený. „Palác a město je prošpikované strážemi a nemluvím o paláci. Kdybych se nemýlil, potom se zašiju v královském paláci.“

„Chytré.“

„Ty jsi celý zaujatý tou soškou, ukaž?“

Druhý ji zvedne do výšky. Světlo z lampy ji ozáří. Oba se dívají na ni a nemohou od ní odtrhnout zrak. To světlo jak po ní tančí, odstíny, jako by se pohybovaly.  

„Pěkný kousek do tvé sbírky. Ovšem mám raději studené zlato.“ Zasměje se a klidnější vyjde z knihovny.

„Blbost! Zlato je jen kov,“ zamumlá si pro sebe Druhý a konečně ji položí na čestné místo. Povzdechne si a odejde z knihovny. Hned po skončení večírku si to zamíří do knihovny.

 

„Dobrý den, pane Eleane.“

„Breve, tak jak bylo?“

„Dostal jsem nějaké to zlato, takže je to na cestě k příjemci. Tedy doufám.“

„Výborně. Budeme mít dost práce.“

Brev se zamračí. „Jaké?“

„Neboj se, jen odstraníme pár lidi z postů, abychom mohli tam dát své lidi.“ Protáhne se. „Musím ke královně.“ Brev se ukloní. Ještě chvilku zůstane, potom vyjde. Zamíří domu, kde si po noční práci lehne.

Elean se posadí, přitáhne si k sobě desky. Jak vidno, královna je důsledná, když koutkem oka si prohlédne program, načež v duchu zakleje. Zase někdo šťourá do těžby na severu země. Zavře je. Jsou tu všichni kromě Druhého… Zarazí se a pohlédne na místo vedle sebe, potom na ostatní. Uvědomí si, že se dívají stejným směrem. Jestliže tu není, v tom případě právě teď zírá na sošku. Povzdechne si. Nerad někoho zabíjí, ale jeho národ je v ohrožení. Najednou se otevřou dveře.

„Jeho Výsost královna Aléthie ar Feiniel přichází, povstaňte!“ oznámí zvučně její příchod sekretář. Křesla decentně se odsunou a ukloní se směrem ke královně. Druhá úklona, když královna se posadí.

Královna v nebesky modrých šatech se posadí. Elean si povšimne dvou strážných. Vypadá to, že královna nebere bezpečnost na lehkou váhu. Tentokrát vybral moc dobře.

„Kde je Druhý nejvyšší astrolog?“ Všichni stočí zrak na prázdné místo. „Omluvil se? Má snad nějaké povinnosti, První?“

Nikdo nic neříká, mlčí, protože nedostavit se na příkaz královny to se rovná…

„Omlouvám se.“

Elean bystře zaznamená pomačkaný úbor, nevyspalost a horečnatý pohled očí. Takže může začít likvidovat zájemce o post druhého astrologa.

„Stalo se něco?“

Druhý horečnatě přemýšlí. „Byl jsem v observatoři a zapomněl jsem, že je den.“ Někdo se málem zasměje, ale udrží se.

„V pořádku, poprvé a naposled.“

Elean zaznamená napětí u stolu. Vypadá to, že si uvědomili, že možná je žena, ale není jako předešlý král, který byl docela ovlivnitelný.

První astrolog se nakloní a vztekle se zadívá na Druhého, potom se vrátí do stejné polohy.

„Prosím, otevřete desky.“

Eleana pobaví ulehčení, ovšem i on je tak nějak rád, že je vši při starém. Teď se bude… Polkne… Nepřepískl to s výběrem královny? Nebylo by lepší někdo ovlivnitelný? Na posledním místě je napsán jasně manžel. Zvedne hlavu. Zdá se, že poslední bod dnešní porady fascinuje nejen jeho.

„Poslední bod programu necháme nakonec, pánové. Rádi bychom se dozvěděli o nových možnostech těžby, zvláště na severu. Taky nás zajímá Sssertanské království. Ty výpady nám dělají starosti. Jižní království si stěžují na dlouhodobé sucho. Jestliže lidé budou mít hlad, budou se sem stěhovat, takže zajímá nás i bezpečnost jižní hranice, popřípadě, jak toho můžeme využít.“

Je skvělá. Minulý panovník se o tohle nezajímal. Stačilo mu, že jsou spříznění, jenže jak řekla královna, hlad je hlad. A jestliže jiná země má dostatek, proč si nevypomoci, klidně i drobnými nájezdy nebo naopak menší odprodejem přebytků. 

„Vaše výsosti, se Sssertanským královstvím nehneme. Zkoušíme to už několik staletí.“

„Proč?“

„Je to jejich způsob života, a pak poušť–“

„Ta se dá překonat, ale podle toho co víme, máme tam dobré zabezpečení.“

„Generál Skaad Sjöfa a jeho jezdci drží hranice bezpečně, přesto jestli bych si dovolil navrhnout obnovit dvě pevnůstky.“

„Dobře, chceme jasně zdokumentovaný stav východní hranice. Někoho tam pošlete. Máte na to tři měsíce. Co jižní? Kdo má na starosti jižní hranice?“ Všichni si nervózně poposednou. Natočí hlavu. Sekretář k ní přistoupí a položí před ní papír. „Generál Tyr del Rell? Nemá na starosti vnitřní armádu?“

„Ano, má.“

„Ach tak, potřebujeme někoho, kdo se o to postará, o celou délku jižní hranice. Někoho nového. Západní hranici mají na starosti Thorové, ne?“

„Ano, Vaše Jasnosti. Před několika dny odjel.“

„Chápu, ale tam by neměl být problém. Situace na Západních souostrovích se uklidňuje.“

„Ano, všechno v pořádku a první jednotky brzy se vrátí. Obchod se obnoví snadno. Všichni jsou připravení.“

„Výborně, část umístěte do původních pevností, část ihned pošlete na jih. Co ta těžba? Dostali jsme hlášení od knížete de Thény, že těžba už není tak výkonná, jak byla.“

Kníže de Thén? Co za tím vězí? Vždyť minule právě on přesvědčil krále, že těžba je tam k ničemu. Co tím sleduje? A co když hraje na obě strany? Co jestli má tam nějaký soukromý důl? Je pravdou, že království se snaží mít pod kontrolou železo, zlato, stříbro a měď. Co ví, nikdo nevlastní tenhle jediný důl. Nebýt toho, že se blíží konec jeho pobytu tady, docela rád by zjistil, co za tím vězí. Podle toho jak sedí, není nadšený, že královna uvedla jeho jméno.

„Je to pravda, sever je krutý a dá se tam těžit pouze od jara do podzimu. V zimě jde to ztěžka.“

Zase tam tak velká zima není, pomyslí si ti znalí. Vypadá to, že ze severu království uniká dost peněz. Co udělá? Vypadá to, že přemýšlí. Potřebovala by nějakého nezávislého vyšetřovacího člověka, nejlépe tým, ale jeho starost to není. Ale bavilo by ho to víc než astrologie.

„V pořádku, podíváme se na to ještě. Teď poslední bod. Jak jsem se dozvěděla, mám si najít manžela. Souhlasím.“ Elean málem se nezasměje, protože jak to vypadá, všem vzala vítr z plachet. „Předpokládám, že to bude záležitost astrologů.“

„Ano, Vaše Výsosti. Už v té věci se snažíme něco podniknout. Výběr vašeho manžela je zásadní a nemůžeme si dovolit udělat žádnou chybu.“

„V pořádku. Rádi bychom znali jména kandidátů dřív než ostatní. Máte na to měsíc, bude to stačit?“

„Ano, Vaše Jasnosti.“ První v duchu škrtí dotyčného zrádce. Nejen, že se to provalilo, ale jak to vypadá, tak chce si vybrat manžela sama. Rozhodně nikdo nevhodný se přes něj nedostane. Musí poučit Druhého a Třetího, což bude obtížné.

„Pro dnešní den končíme.“ Zvedne se a vyjde. Rada a členové Síta rychle se zvedají a uklánějí. Když se zavřou dveře, beze slova se všichni rozejdou. Mezi prvními, co odejdou, je Druhý nejvyšší astrolog. První jen za ním udiveně hledí, ale nechá to nakonec být. Má dost svých starosti. Své podřízené osobně poučí jindy.

 

Druhý přijede do svého domů, a co nejrychleji zamíří do knihovny. Vezme sošku a přitiskne si ji k sobě. Celou dobu musel myslet jen na ní, a jak je jí zde smutno.  Olízne si nedočkavě rty a v očích zahoří touhou. Už na to přišel! Otevře další dveře a vstoupí do provoněného pokoje, kde není nic jiného než jen polštáře a obrovská postel. Při jeho vstupu se z postele líně zvednou dvě nádherné dívky. Nemají na sobě nic kromě lehkých látek a řetízku obtočeného kolem kotníku.

„Pane?“

„Rozkošné,“ zamumlá druhý astrolog. „Podívejte se, co jsem získal?“

„Och to je krása!“ obě se dívají na sošku s dvěma ženskými postavami. Sedí proti sobě, těla mají prohnutá v zádech a dotýkají se velkými prsy. Doslova se třou bradavkami. Ruce mají v klíně v té druhé a zadek je vystrčený, že obě půlky jsou rozšířeny. „Zvládneme to?“ zeptají se a posadí se proti sobě. Prohnou se a vystrčí proti sobě nahá prsa. Trošku je k sobě přiblíží, aby se o sebe třely.

Druhý se na ně dívá, shodí ze sebe všechno. Penis má vztyčený a lačně se dívá po těch dvou, jak se o sebe otírají a ukájejí se. Odloží sošku, jednu převrátí a pronikne do ní jedním tahem. Ta sevře rty, ale začne se věnovat prsům druhé dívky. Olizuje je, tahá je, aby byly hezky vzpřímené. Občas vyhekne, jak do ní druhý zprudka přirazí. Nakonec jen leží na té druhé, objímá ji a drží zadek ve vzduchu.

„Hezounké, ale teď ty!“ První dívka zmizí a druhá roztáhne doširoka nohy. Ani nemrkne, když do ní zajede naběhlý klacek a jen obejme muže kolem beder. Nad jejím obličejem se objeví pohlaví první dívky. Nadzvedne hlavu a začne ji lízat. Ta slabě se pohybuje proti rtům a prsy se otírá o povlečení postele. Druhý se dívá na její vystrčený zadek. Přemýšlí, do které se má udělat. Ještě jednou a vykřikne uvolněním. Vyklouzne z ní a prsty zajede do dírky první dívky, ta si vzdychne a pohybuje se proti prstům. Po chvilce druhého to přestane bavit a nechá je být. Vstane a vezme sošku.

„Zpátky do původní pozice!“ Vezme křeslo, sošku do rukou a dívá se, jak se o sebe dívky otírají. Pranic ho nezajímá, zda je to baví nebo ne, zda je jím pozice pohodlná. Občas se podívá na sošku, zatímco rukou si hladí naběhlý penis. Najednou vstane.

„Vystrč zadek! Dělej!“ Položí na prohnutá záda sošku a pronikne do ní. Dívá se na sošku a s vervou přiráží do jejího zadku. Ta je vbitá doslova do postele a jen heká pod jeho divokými přírazy. Druhá se hladí a hraje si s ňadry.

„Skvělý! To je ono!“ vytáhne a stříká, když pár kapek dopadne na sošku, divoce se rozesměje. Vstane, vezme ji a mazlivě po ní přejede prsty. „Až přijdu, budete ve stejné poloze, je to jasné!“

„Ano, pane!“ Posadí se proti sobě a podívají se na sebe.

Astrolog vyjde ven, posadí se a rozkošnicky hladí sošku. „Jsou skvělé, ale jsi krásnější, jsi božská, miluji tě,“ šeptá dvěma vytesaným postavám.

 

„Třetí nejvyšší!“

Elean se udiveně zastaví. První astrolog sem málokdy zavítá. Ukloní se. „Potřebujete něco?“

„Ano. Nevšiml jste si něčeho poslední dobou?“

Na tváři elefiana se objeví údiv a mozek horečnatě pátrá po tom něčem. Nakonec to vzdá. „Mělo by to něco být?“

„No ano, ale není to zrovna pro vás dobré, když jste si toho nevšiml. Jde o Druhého nejvyššího astrologa, Denereiho del Zoefyr.“

„Ach tak. Nevěděl jsem, k čemu přesně míříte, ale pravdou je, že poslední dobou ho nevidím. Možná usilovně pátrá po manželu královny.“

„Možná a vy?“

„Já?“ Já ho mám najít, ovšemže to neřekne. „Snažím se, jenže rodů je hodně. Co jsem pochopil, přece jen jsem tu nováčkem, tak to musí být velmi zvláštní muž.“ Zvláště, že to královna poručila a popravdě, má pro ni velkou slabost. Stejnou jako u její matky.

„Ano, to ano. Nesmí moc královně mluvit do panování. Je to jen její manžel, ne zvolený panovník.“

A nám už vůbec ne, pomyslí si vesele. Chápavě pokývá hlavou. „Přesto mi Druhý nejvyšší astrolog dělá starosti. Vím jen, že v paláci není a je doma.“ Věděl, že tu není kvůli výběru manžela, ale kvůli něčemu jinému a čeká, jenže co? „Myslím, možná, nebylo by vhodné ho navštívit?“

„Výborně! Za hodinu se připravte!“

Elean na něj málem, že nezírá s otevřenou pusou. To jen kvůli tomu bylo to celé? Povzdechne si. Pokud Druhý zde není přítomen, potom soška začala působit. Nijak ho netouží vidět na vlastní oči její působení. Na druhé straně… Možná získá čas k tomu, aby pár astrologů vystrnadil z jejich míst. Už dva odkázal na místa na severu. Zřetelné hříšky, které Síto nemá rádo. Jenže jsou tu dva, kteří vypadají jako čisté lilie… ambiciózní nevinné lilie… taková blbost je jako bílý astrolog. Musí je odklidit. Nejspíš požádá Breva, zda by se nepokusil je sledovat a sám pustí na ně své vzdušné vyzvědače. Poslední dobou taky pořád myslí na královnu i to, co mu řekla.  Taky na elefiany, kteří jsou na severu doslova pohřbení. Musí s tím něco provést. Nejdřív musí se tam dostat, pak může cokoliv podniknout. Tím se dostává k Amadeovi. Zajímalo by ho, co nyní dělá. Ví, že jel na sever ke generálu skaadských jezdců. Nebýt jeho, nikdy by tak neuvažoval. Stačilo by mu, aby získal luk a okamžitě by zmizel.

„Tak jste tady.“

Ta hodina uplynula, pomyslí si Elean, když nastupuje do nosítek potažených fialovou barvou astrologů. „Myslíte, že se del Zoefyremu něco přihodilo?“

První přikývne. „Vždy se staral, aby byl vidět. Když už se něco stalo, řádně se omluvil, ne jako nyní. V tomhle je spolehlivý.“

Zvláštní, vždy si myslel, že Prvnímu je všechno jedno, kromě sama sebe. Musel se mýlit, nebo byl do sebe i on zahleděný? Je fakt, že vše dělal jen proto, aby se mohl vrátit domů. A najednou už má všechno a jen čeká. Amadeo svým způsobem má pravdu, nemohou se schovávat jako dosud. Pohyb nosítek se zastaví. Vystoupí jako první a s úklonou přidrží závěs halící výstup. První vystoupí. Dveře k velkému domu jsou už otevřené. Vstoupí dovnitř, kde je přivitá s úklonou muž.

První na nic nečeká a spustí. „Zavolejte Denereiho!“

„Pane, přikázal nám ho nerušit! Omlouvám se, hned tam půjdu.“

Elean si prohlíží vkusné prostředí, když najednou zjistí, že tomu muži to nějak dlouho trvá a stejného názoru je i První. Podívají se po sobě a vyrazí do hloubi domu. Elean ukáže na dveře. Vejdou dovnitř a málem se nezalknou pachem.

„Nejvyšší…“ hlesne muž a padne na zem. „Za nic nemohu, jen jsem plnil rozkazy!“ Strach z něho kape, že je až zřetelný.

„Závěsy!“ řekne První s rukou před obličejem. I Elean má co dělat, aby vydržel ten puch. Muž klopýtavě přejede k oknům a rozhrne závěsy.

„U Hvězd… Co to je?!“ znechuceně vykřikne nad lidskou postavou se soškou v ruce, která skoro není vidět, jak se s ní mazlí.

Eleanovi se udělá nevolno ze vzhledu Druhého, ale nebýt jeho zájmu o nesmrtelnost, nemusel by tak dopadnout. Přikročí k němu.

„Pane, to je…“

„Vím. Trochu té barvy ještě poznám.“ Sevře rty. Nedá se nic dělat. „Vykoupejte ho! Bude to! Počkáme a ukliďte to tady,“ řekne znechuceně.

„Pane… ano.“

Elean s Prvním vyjdou ven. Jdou do knihovny. Posadí se, ale potom si začnou prohlížet sbírku sošek. První se usmívá. „Jsou krásné, že? Mám doma krásnou sbírku kamenů.“

„Mám rád gobelíny,“ přizná se. „A obrazy. Obojí je trochu neskladné, zvláště když jste tu jen krátce.“

„Netušil jsem to. Myslím, že váš předchůdce neměl nic moc rád, nebo snad něco sbíral?“

„Nevím o tom. Myslím, že největší radost mu dělaly hvězdy, i když měl malou sbírku dalekohledů. Vždy naříkal, jaká je škoda, že neexistuje přístroj, který by je zobrazil. Prý lidské oko to nedokáže.“

„Vida, tajil nám to. Zajímavý nápad.“

„Pane.“

Oba se otočí ke vchodu, kde stojí Druhý. Po vzpřímeném muži není ani památka. Před nimi stojí shrbený muž, jehož hlava se pořád otáčí všem směry, jako by něco hledala. Elean moc dobře ví co. Taky jeho plnost je pryč a oděv na něm plandá. Vypadá spíš jako starý nemocný muž, než muž v plné síle.

„Dejte mi ji! Kde je?!“ najednou zaječí.

„Druhý!“ zařve jeho nadřízený.

Ten se trochu narovná, potom ovšem začne prohledávat místnost. „Kde je? Chci ji!“ najednou smete z poličky knihy a potom další. Vezme sošku a mrskne ji o zeď. První ho šokovaně pozoruje. Ustoupí, jak se k němu přiblíží.

„Svažte ho!“

„Muž pohlédne na řádícího pána domu, potom se otočí a za chvilku se vrátí s dvěma dalšími. Po krátkém boji leží jako svázané kuře a jen sebou trhá. Přes ústa má pásek jednoho z mužů.

První si otře tělo, jako by sám s ním bojoval. „Co teď?“

„Felčara a řekneme, že je vážně nemocný. Ovšem proč tak sebou trhá a co hledá, netuším. Neměl něco u sebe?“

„Sošku pane.“

„Přineste ji.“

„Nemohu se na to dívat,“ povzdechne si, když vidí, jak stále se snaží uvolnit z pout. „Soška?“

„Nevím, ale mám pocit, že jsem něco takového zahlédl v jeho rukou, tam víte.“

„Ach tak.“

„Zde.“

Elean ji vezme.

„Krásná, nádherná, opravdový skvost.“

Děkuju, řekne v duchu ironický, ale popravdě nechtěl vidět, jak Druhý dopadne. Jenže je pozdě. Jed touhy se mu dostal do krve a pomalu ho vysaje. Položí ji na zem, aby na ní viděl. Tělo doslova ztuhne, potom v očích se rozlije klid a tělo se uvolní.

„Konečně. Dávejte na něj pozor. Pošleme sem felčara a každý den mi budete hlásit, jak na tom je.“

„Ano, První nejvyšší astrologu.“

„Výborně, jdeme.“ Aniž se ohlédne, vyjde z domu. „Není nad to být na vzduchu. Myslíte, že bude v pořádku?“

„Nejsem felčar,“ řekne rozpačitě. „Možná by bylo dobré zjistit datum jeho skonu, pak budeme vědět.“ Sám to už udělal, takže ví, že zemře. Zajímalo by ho, zda jeho smrt nějak ovlivnil nebo ne.

První se na něj zadívá. „Je to velmi složitý výpočet. Ne, zbytečné mrhání času. Musíme najít manžela pro královnu, dokud je svolná si někoho vzít. Jestli si vezme do hlavy, že se musí zamilovat, je konec, chápete? S Druhým teď nemůžeme počítat. Zítra v observatoři.“

„Ano, pane.“ Musí být rychlý. Za dva týdny by měl Druhý zemřít, a on musí se pokusit dostat Rynarra na místo Druhého. Ovšem v té době už musí taky vědět, kdo bude příštím spoluvládcem. Jen, aby královna se někomu nezmínila, co mu zadala. Musí to být někdo… Přemýšlí, jaké vlastnosti by měl mít. Tohle je skutečný hlavolam!

„Takže zítra ráno.“

„Ano, pane, zítra.“ Dívá se za Prvním a jeho dvěma poskoky. Zajde do svých pokojů, kde si lehne na postel. Kdo to by měl být? Kdo?

 

Felčar zavrtí hlavou.

„Je konec?“ optá se hlavní správce domu.

„Myslím, že ano. Je úplně vysílený. Zkusili jsme úplně všechno. Jako by z něj něco vysávalo chuť žít. Nikdy jsem se něčím podobným nesetkal. Odmítá jíst, pít, když do něho něco vpravíme, vyzvrací to. Kdybych řekl, tak je to tou soškou, ale je to nesmysl. Jediné co ho uklidní, je právě ona. Viděl jste to sám.“

„Já taky ne. Děkujeme, že jste sem chodil.“

„Nepomohl jsem mu, je mi to líto. Omlouvám se, musím za dalšími pacienty.“

„Ano. Prosím.“ Vloží mu váček s penězi do ruky. Potom se zadívá na svého pána. Od toho večírku je úplně někým jiným. Jen mohl se dívat, jak schází. Jedině, když byl v bezvědomí, tak do něj vpravili vodu a trochu řídké kaše, jinak nic. Teď je z něho kost a kůže. Nebýt jeho, asi by skončil už dřív. Rozhlédne se po žlutých smutečních stuhách. Pánova rodina byla velmi rychlá, pomyslí si. Asi jim došlo daleko dřív než jemu, že zemře.

„Renné!“

„Ano, pane?“ Nakloní se k němu.

„Teď to vidím… smrt… so…“ Muž už víc nezachytí, jen poslední výdech.

Přestal se trápit, pomyslí si. Vykroutí z jeho vyhublých prstů sošku. Zadívá se na ní, zamrká a hodí ji proti zdi. Rozletí se na několik kusů. Oddechne si. Neví proč, nelíbila se mu, ale pán ji miloval. Musel ji mít u sebe ve dne v noci a dívat se. Někdy i několik dní nespal a stále ji pozoroval. Jednou mu ji vzal, ale dostal takový záchvat, že myslel, že zemře. Jakmile měl ji v rukou, uklidnil se. Ale doktor měl pravdu. Jako by něco z něj vysávalo chuť žít. Snažil se, aby jedl, pil, pořád marně. Nejdůležitější byla soška. Vyjde ven a mlčky přikývne. Shromáždění lidé vydechnou. Mladík v šatu královských poslů se odpojí, posadí na koně a vyrazí do paláce. U brány ukáže pečeť.

„Pane, je mrtvý.“ Posel klečí před nejvyšším astrologem. „Zemřel, jak řekl ctihodný magistr, vyčerpáním.“

„Chápu. Můžeš jít.“ Počká, až se dveře zavřou a pohlédne do sličného obličeje Třetího. Vůbec neuvažuje, že by se měl stát Druhým nejvyšším astrologem. „Musíme najít nástupce, než se Báby vzpamatují. Připrav seznam.“

Elean se ukloní. Další z Měsíčního úplňku je mrtvý. „Ano, První nejvyšší astrologu.“ Neřekne, že seznam už je dávno hotový a na prvním místě je Rynnar. Musí to být on. Tentokrát nedovolí, aby se někdo po něm vozil. Potřebuje klid a podporu, tu získá. Ukloní se a vyjde z místnosti. Zamíří si to ke kancelářím astrologů.

První se skloní k dalšímu horoskopu. Přejede si tvář. Ta smrt je velmi nevyhovující. Druhý ho plně podporoval. Je to náhoda, že zemřel zrovna v tuto dobu? Kdyby to tak mohl z hvězd zjistit? Hlavně musí nějak prosadit rod up Deonů. Zakloní hlavou. Je prvním a jeho slovo má největší váhu, tak co se s tím párá? Přesto… Poslední dobou se mu zdá, že tenhle Třetí je daleko aktivnější než předešlý a královna ráda pobývá v jeho společnosti. Mohl by mít na ní špatný vliv.

„Pane, zde je seznam.“

Elean podává seznam vhodných lidi na post druhého nejvyššího astrologa Síta.

První se zahledí. Už první jméno ho znechutí. Toho hlupáka by nechtěl vidět den co den. „Proberu to potom. Musíme probrat ještě tolik rodů.“

„Ano, pane.“ Elean se posadí za stůl. Trochu mu dělá starosti ta volba a ještě hůř, že stále nemá jméno budoucího muže královny. Ovšem ani První ne, i když by přísahal, že ho má, přesto nad tím váhá, takže tak ideální není. Na chvilku strne, když si uvědomí, že ta soška by neměla být v lidském světě. Nějak netouží mít další oběť na svědomí. Vyšle pátracího psa, aby zjistil, kde je.

Ženské prsty seberou kousky rozbité sošky, vloží do sáčku. Nedívá se na ně a jde je vyhodit do ohně. Ten vzápětí vzplane duhovými barvami, aby ihned na to pohasl. Pátrací pes se dívá na vyhaslý oheň, když ho zavolá jeho tvůrce.

Oheň, jak příznačné, pomyslí si Elean. Je dokonalé zničená, stejně jako on zničí celý Měsíční úplněk. Nikdo už je neohrozí. Nechá zmizet vzdušného psa a zahloubá se do horoskopu. 

Z vůle hada - 27. Dvojitý cíl