Shounen - ai povídky

Z vůle hada

Kapitola 28/2.

     Žlutá stuha

Jednohubky, původně Jedna do pusy přinesli do hlavního města dva bývalí sběrači bylin, kteří si brzy otevřeli krámek. Podle neověřených zpráv recepty našli v neznámém městě v lesích u Údolí stínu. Ve skutečnosti jim to dala žena, kterou zachránili. Kniha byla psaná divným nářečím, které dlouhá léta luštili. Mapa k pokladu to nebyla, i když tak vypadala…

Edanské povídačky

„Kam to bude?“ optá se ho vedoucí nosičů.

Má nebo ne? Jestli neudělá rozhodný krok, potom se taky může stát, že zemře a s ním i Amadeo. Teď když konečně našel lásku, rodinu, má se to všeho vzdát, jen aby utajil svůj původ nebo elefiany? Ne, ale na druhou stranu… Musí být opatrný. „Hlavní dům Eeeriů,“ řekne nakonec krátce. Nosítka se jemně zhoupnou. Elean přemýšlí, jak dotyčnou přesvědčit, aby jemu – nepříteli číslo jedna, prozradila fakta z té noci. Tedy pokud si vůbec něco bude pamatovat.

„Jsme tady, Třetí nejvyšší astrologu Eleane.“

Elean vystoupí. Kéž by štěstěna stála na jeho straně. „Jdu za hlavou rodu,“ oznámí uvnitř domu vrchnímu sluhovi.

„Pán není, ale je přítomná jeho paní Lase a paní Davine.“

„Třetí nejvyšší!“ ozve se zničehonic seshora.

„Čtvrtá nejvyšší, paní Davine.“

„Můžeš jít. Jak neobvyklá návštěva v sídle, kde astrologům se nepřeje. Půjdete dál?“ Ukáže na dveře.

„Ano.“ Je překvapený, protože nečekal takové přijetí, ale dává to naději, že přece jen se něco dozví. „Krásná knihovna.“

„Děkuji. Omlouvám se, jsem unavená.“ Elean si teprve teď uvědomí její stáří a únavu. Doslova ji fyzicky cítí. „Co vás sem k nám přivádí. Svému bratrovi vaše slova přesně vyřídím.“

„Věřím ji, ale nejdu za ním.“

„Aha tak, za mnou? Vy nepřítel číslo jedna? Co žádáte po Bábě?“ pronese posměšně. „Co vy nemůžete zjistit?“

„Chci vědět, co se skutečně stalo při porodu paní Aléthie.“ Pochybuje, že by byla u ještě někoho téhož jména. A hry, ty lidské hry, ho unavují. „Neunavují vás tyhle hry?“

„Ano, unavují, ale vy ještě je musíte hrát na rozdíl ode mě. Proč to chcete vědět?“

„Vím, kdo tam byl, zůstaly jste jen vy a První bába.“

„Takže jste usoudil, že ode mě něco snáze zjistíte? Mýlil jste se, nechcete projednat něco jiného než záležitosti bab?“

„Ne, jestli jste rozhodnuta, budu to respektovat. Vždy se dají věci nějak zjistit.“

Davine semkne rty. „Proč to chcete vědět?“

„Protože chci ji odstranit?“¨

„První a druhou?“¨

„Druhá…“ odmlčí se. Mohla by být u toho i druhá? Tehdy byla přece dítě! Jak mohla by být u porodu?

„Nevěděl jste to? Byla tam, ale jen přihlížela, nic víc.“

„Hájíte ji?“

„JI?!“

Eleana zamrazí z toho jediného slova. Taková nenávist! Neví, zda někdy takovou nenávist poznal.

„Zabila bych ji!“ Vstane, zapotácí se. Zuřivě přemýšlí, zda by toho chlapa nemohla využít. Ona to nedokázala, dokonce má podezření, že za její nevyléčitelnou nemoci stojí ony! Posadí se. Je krásný, stejně jako ten předešlý. „Vyhrál jste Třetí nejvyšší astrologu, ale není to kvůli vám. Unavují vás hry? Mě taky. Chci se pomstit. Oběma, co vy na to?“

„Mám se stát vaším nástrojem.“

„Ano, uděláte to?“

„Proto jsem přišel.“

„Tak co chcete vědět?“

„Ten den…“

Žena se uvelebí. „Umírám, víte, a mám pocit, že v tom mají prsty. Zabily mou lásku, Druhá a První. Muž v životě báby a to vysoké, to se nenosí. Zabily ho.“ Vzlykne, potom se zatvrdí. „Toho dne slehla paní Aléthia. Král ji velmi miloval, všechny jsme to věděly. Přišla i Vraella, nemyslete si, to bylo výjimečně. První báby nechodí k milenkám, a to dokonce ani ke královským. Sama to vím, protože nebyla u těch ostatních. Ale tehdy tam zůstala celou noc. Víte, jaká to byla noc?“

„Průlet komety.“

„Přesně. Střídaly jsme se u paní Aléthie. Porod nebyl lehký a dítě nemělo šanci přežít. Jedno nebo druhé.“ Stejně jako u Amadea, s mrazením si pomyslí Elean. „V tu chvíli nepřemýšlíte, snažíte se rodičce ulevit, pomoct, taková je naše úloha. Dítě přežilo na úkor matky. Později jsem o tom přemýšlela. Musela dostat příkaz, aby dítě nepřežilo.“

„Porušila příkaz.“

„Ano, na úkor dítěte nechala zemřít matku.“

„A Druhá?“

„Ta se krčila v koutě a jen se na to dívala. Věděla, co První udělala a souhlasila s tím. Mělo mě už tehdy napadnout, že to není dobrá vlastnost u Báby. Nyní bez skrupulí udělá cokoliv, aby posílila svou moc, ale myslím, že tehdejší vražda je obě spojila.“

„Děkuji moc.“

„Nevím, co chcete dělat, ale dám vám něco.“ Zvedne se a jde ke knihovně. Elean slyší pouze šustot. „Tohle možná aspoň jedné z nich zlomí vaz.“ Podá mu v kůži knihu.

Elean se do ní nepodívá, zvedne se a hluboce se ukloní. „Děkuju!“

„Dobře. A co chcete mému bratrovi vyřídit?“

Elean se usměje. „Jste dobrá.“ Žena pokrčí rameny. Žila v paláci, tam je to o přežití. „Vyřiďte bratrovi, že bych chtěl jeho nebo někoho z rodu Eeeriů jako sekretáře královny. Měli byste o toto místo zájem?“ Vždy byl někdo v tomto postavení významný, i když rod Eeeriů je na to až moc významný, ale kdo ví. Pomohli mu a post to není až zas tak nevýznamný.

Žena vytřeští oči, napřímí se. „Projednáme to.“

„V pořádku a ještě jednou děkuji.“

„Tudy.“ Zvedne se a pomalu jde. Elean si ji prohlédne, ta žena má pravdu, byla pomalu trávená tak dlouho, že se už nedá nic dělat. Je mu ji líto, ale takhle to v Sítu funguje. „Do paláce,“ přikáže nosičům. Sotva se nosítka dostanou do pohybu, začte se do knihy. Tohle zlomí vaz První bábě, ovšem co s druhou? Bude muset ji nějak odstranit a možná obyčejná vražda by stačila.  Měl velké štěstí s Davinou. Nemusela mu to dávat a moc dobře si uvědomuje, že ho využila, ale nevadí mu to. Tak a teď počká na Breva a musí Eridana šoupnout královně do postele co nejdřív, netouží hledat někoho jiného.

Brev se postaví do fronty a mrzutě přemýšlí kolikátý je, kdy přijde na řadu a že fronta pomalu postupuje a snad na něj něco zbude a jestli služebné stihne. Málem, že nevykřikne, když nakoupí.

„A sáček zadarmo.“ Udiveně pohlédne na usmívajícího prodavače. „Za ten nápad. Je daleko lepší.“

„Tak děkuji.“ Popadne tašku a hned, jak narazí na drožku, odchytí ji a nechá se dovézt do Horního města. Jsou tu! Přisedne si a doprostřed položí tašku.

„Zdravím.“

„Už jsme si myslely, že nepřijdete.“

„Snažil jsem se, ale musím přiznat, měl jsem něco na práci. Zjistily jste něco?“ optá se zvědavě, protože si vzpomenul, že on na něj našel velké prd.

„Jestli vám něco pomůže tak nic moc a nevíme, co chcete vědět.“

Opět nic, přesto se rozhodne to nevzdat. „Cokoliv. Klidně i co má rád a nemá.“

„Je to královnin sekretář, docela nepodplatitelný. Vlastně je divnej, že?“

„To ano a dneska zrovna někoho v paláci zabili, představ si, že přímo v lázních. Strašné.“

„Cože? To mohli mít na něj políčeno!“

„Cože?!“ A jeje, udělal chybu. „On ho chce někdo zabít?“ optá se tiše jeda z nich.

Brevovi se snaží vyhodnotit situaci, nakonec přikývne. „Přesně“

„U Oka, člověk si ani není jistý v paláci. Ráno vždy se koupe, že jo?“

„To ano, přisvědčí druhá. Je to jeho zvyk a má pěknou postavu.“ Brev se podívá z jedné na druhou a očima se ptá, jak tohle mohou vědět. „No co, nejen chlapi okukují ženské a hned s nimi sousedí naše. Opravdu moc pěkná postava.“

„Taky rád tancuje a jezdí na koni. Lovu moc neholdoval, že?“

„Jednou nebo dvakrát jsem ho viděla, že doprovázel starého krále, ale nemyslím, že byl nějak nadšený. A s nikým nechodí!“

„Je skvělý bojovník, daleko lepší než naše stráže,“ pokývá hlavou.

„A že jsme se pokoušely, ne že ne, ale je tak nějak nepolapitelný. A má vysoké postavení.“

„Tancuje?“ zaujme ho. Jemu tanec nic neříká. Nina by asi řekla, že dřevo je pohyblivější, ale je to prostě tím, že ho to nebaví. „To má čas při práci tancovat?“

Obě se na sebe podívají. „Tak si myslím, že je to všechno. Půjdeme a díky.“

Brev v duchu zařve. Tak málo informaci snad ještě o nikom nikdy nezískal. Je to jako lovit rybu ve vypuštěném rybníce. Těžce si opět povzdechne. Další porážka, kterou nečekal a to od mizerného sekretáře! Doma se posadí a přemýšlí o všem, když nadskočí, jak mu na rameno dopadne ruka.

„No, fuj! Jestli jednou zemřu, tak to bude z vašeho plížení,“ řekne mrzutě.

„Tak co máš?“ Nic si z toho Elean nedělá a posadí se. Do pohárku si nalije víno.

„Zač mě trestáš, Vůle hvězd?!“ zvolá teatrálně Brev. „Ten chlap je fakt čistší než mimino.“

„To je dobře, ne?“

Brev na něj pohlédne. „Nejsem zvyklý, abych se honil za přízraky! Každý má tu špatnost. Nevinní a čistí lidé neexistují a já narazím na dva z nich,“ zafuní. „Kromě toho vztahu, fakt, co by na něm bylo špatného, netuším, je jako normální chlap. Když pominu, že tancuje.“ Zavrtí nad tím hlavou. „No, který chlap rád tancuje?“

„Já, například.“

„Ehm,“ zamžourá, „vy nejste normální.“ Zasekne se, že to přepískl. „Tak dobře, nejsem schopný nic moc zjistit. Pracuje až moc, rád tancuje, je čistotný, pořádkumilovný, je Nepředurčené dítě, dobře bojuje, lépe než stráž, nerad loví,“ ještě si vzpomene na podle něho chabý výpis jeho špatnosti. „Ty ženské si ho zidealizovaly!“ Luskne prsty, rád že na to přišel.

Třetí se zasměje. „To je dobře.“

„Když to tvrdíte, tak asi ano. Co chcete dělat?“

Elean vstane. „Půjdu se podívat na to, jak tancuje.“

„Nechci nic říkat, to mají tak hodně času na zábavu?“

„Moc ne, ale tohle je zvyk už pěkných pár let. Neřekl bych, že to přetrvá.“

„Co jako?“ optá se nechápavě. Tanec? Jasně že se tančí odnepaměti! Najednou zjistí, že je sám a zase nic neví. „Možná někdy je to lepší?“ zabručí.

Elean otevře okno, zadívá se na hvězdy, pak se zadívá na knihu, spíš deník v koženém obalu. Bude to stačit na První bábu? Povzdechne si nad dilematem, které před ním povstalo. Nerad do toho zatahuje… Ale, kdo jiný by měl dost síly? A teď to nejdůležitější, jak to doručit, aby to našla vhodná osoba? Vlastně proč ne? Využije někoho, kdo mu dělá už nějaký čas starosti. Udělá za něj tu práci a sám se ho zbaví… Zadívá se na oblohu k Jiskrovci, který září nad jejich hlavami. Někdy přemýšlí, jak vůbec vznikl. Pamatuje si, že kdysi dávno nebyl na obloze. Zadunění. Čas tak pomalu ubíhá…

Čeká, dívá se na deník a přeje si, aby Lidské hry neexistovaly. Jenže ony nepřestanou. Další zadunění oznamují, že se otevřely úřady a s ním i Archív. Netrpělivě čeká ještě další údery. Další hra, tentokrát o život, o existenci začíná. Vyjde ven v rukou knihu, kterou se snaží zakrýt, ale tak aby byla vidět.

„Do archívu.“ Tentokrát je mu jedno, zda ho donesou na místo určení. Opět musí využít Kassie a to slíbil Amadeovi, že na ně dá pozor. Jeho ariméé by z toho nebyl šťastný. Sevře pevně knihu.

„Třetí, tak brzy?“ zahučí si pro sebe Kassie. Něco se děje. „Třetí nejvyšší astrologu, přejete si?“

„Knihu.“

Kassie se zahledí na jeho ruce. Něco bude chtít, ale proč se tváří tak kamenně. Ukloní se a dojde pro bajky. Od té doby, co je měl v ruce, je o ně velký zájem. Položí je na stolek, uctivě odejde. Celou dobu ho sleduje, zda něco nepotřebuje. Když ji zavře a opře se, v tichosti k němu přistoupí. „Čaj, Třetí nejvyšší astrologu?“

„Ne, půjdu.“ Položí obě knihy na stůl, zvedne se a upraví si oděv. „Neschovávejte je.“

„Ano, pane.“ Vezme je do ruky. Proč ne?

„Fialová je hezká barva, ne?“

„Mám raději barvu švestky.“

„Přesně, to je taky nádherná barva. Mohla byste nějaké na zítra sehnat?“

Kassie mlčky skloní hlavu, v náručí pevně svírá knihy. Obrátí se dovnitř knihovny. Myslela si, že jenom palác je nebezpečný… Mýlila se. Splní to, protože je to rodina a Amadeo… Povzdechne si… Život před Třetím byl daleko klidnější. Tam je! Někdo od astrologů. Tentokrát to musí najít oni… Předstírá, že ho nevidí a položí tak, aby to našel rychleji než ta malá špiónka od Bab. Postaví se k policím blízko vchodu a hlídá. Má ji, když vidí, jak tiskne křečovitě ruku k tělu. Zná všechny triky, jak čtenáři chtějí získat knihy. Pousměje se, i když je jí trochu smutno.

„Co je? Třetí?“

„Iliye, ano. Jsem trochu unavená.“

„Je to náročné, tak na druhé straně mám pocit, že trochu vzrušení mi prospěla.“ Kassie se usměje. Má pravdu a dneska budou mít velké vzrušení, protože se setkají s Arianem a domluví se na postupu záchrany těch vzácných knih. To je daleko lepší než nějaké tajné pikle.

Tak a teď jenom jak Eridana představit. Zamyšleně jde chodbou, když narazí na svitu a druhého astrologa. Ukloní se.

„Zdravím, Třetí nejvyšší astrologu Eleane.“

Pousměje se. Stále si chudák nezvykl, že je výš než on. Hluboce se ukloní. „I já vás pane Druhý nejvyšší astrologu,“ zdůrazní to Druhý. Muž naproti němu se začervená, potom se rozesměje. Je to jako závan větříku, pomyslí si nadšeně Elean. Jen doufá, že ho ta moc nezkazí. „Stále zapomínám, že nejsem na univerzitě. Mám vám vyřídit, že královna ráda by poznala…“ Zarazí se, potom pokrčí rameny, „svého budoucího manžela.“ Svita za ním zalapá po dechu stejně jako ti, co se tisknou ke zdi.

„Děkuji za upozornění.“ Opět se ukloní.

„Jen jsem měl to vyřídit.“ Nakloní se k němu a zašeptá. „Stejně to všichni už vědí. Uvidíme se v observatoři. Příští týden před svátkem Jiskrovce.“ Elean uhne se a nechá projít svého nadřízeného. Šokovaný pohled přítomných ho pobaví. Narovná se, zadumá se. Mohl by si taky pořídit takový doprovod, ale nač, když stejně brzy vypadne. Tedy doufá v to. Zamíří si to k observatoři a ponoří se do tabulek.

„Třetí nejvyšší astrologu?“

Elean se zvedne od tabulek. Ústní posel a to přímo od královny. Musí říct, že stále nepřišel na to, jak to zaonačit s Eridanem. K tomu za dva dny bude svátek Jiskrovce. Moc se na něj těší, stejně jako celá země. Zábava bude do úsvitu a skončí až v poledne. „Ano?“

„Máte se dostavit ke královně. IHNED!“ zdůrazní.

Něco se stalo, ale co? Obhlédne se. Má svůj obvyklý šat, ale nějak vycítí, že by nebylo dobré královnu nechat čekat tím, že se přestrojí. Vyrazí ke královně v hlavě důkladný chaos z předvolání. Dorazí do předsíně, kde se postaví k oknu. Vybaví si, jak tu stál a hodlal na delší dobu odjet. Myslel si, že to bude jako vždy a zatím se celý jeho život měnil. Tehdy si na zahradě hrály dámy a vypadaly jak luční kvítí, nyní je tam mrtvo.

„Třetí nejvyšší astrolog Elean!“ ozve se zvučný hlas.

Elean vejde dovnitř. Zamrazí ho z postavy za stolem. Nemá dobrou náladu, omyl, vzápětí se opraví. Je naštvaná. Spíš málo, pomyslí si a přemýšlí, zda bude muset utíkat z katovy péče. Hluboce se ukloní. „Vaše výsosti.“

Třísk.

Polkne. Je fakt nasraná, pomyslí si neuctivě, ale jak to jinak říct?

Venku Eridan sebou trhne a ustaraně pohlédne na dveře, potom na kazetu na stole. Přemýšlí, zda je určená pro pana Eleana. Nerad by mu ji dával.

„Třetí nejvyšší astrologu, nedodržel jste mé příkazy.“

„Ano?“ Přemýšlí, na co zapomněl.

„Neřekla bych, že jste zapomnětlivý. V tak důležitém úřadě někoho takového nepotřebuji.“

Ach bože, co provedl? Pohlédne na papíry, které leží uprostřed stolu, a kterými před chvíli pořádně třískla. „Vaše výsosti, omlouvám se a samozřejmě přijmu jakýkoliv trest.“

Královniny kamenné rysy na chvilku změknou. „Mám takové podezření, že nevíte, o čem mluvím.“ Přejde ke stolu a vezme do ruky papíry. „Kaze de Sifra, výběrčí, že ano. A zde máme generála vnitřní armády z rodů Rellů, Desmo la Venda hlavní pokladní a tady to je pán z Thor. Vrcholem všeho,“ třísk „je Druhý nejvyšší astrolog.“ Podívá se na jednotlivé reporty. „Takže co mi k tomu můžete říct?“

„Myslím, že všichni měli nějakou nehodu, ale o vnitřním veliteli a Vrchním pokladníkovi nic nevím. Aspoň se o tom mluví v paláci. Neví…“ Takže Nina a Ardir svůj úkol splnili, To je dobře.

„Tak dost!“

U Oka, já fakt skončím u královského kata!

„Proč? Něco jsem vám řekla a nakonec…“ opět mohutné třísk, tentokrát větší než obvykle.

Elean pohlédne na deník v koženém obalu. Takže svůj úkol splnil.

„Nehoda? Strachem, chtíčem, nenávist, udupán koněm a nakonec sežrán rybami. Třetí, jste skutečně vynalézavý člověk v tom, jak člověka odstranit. Nebo spíš vaši lidé?“ Elean z toho zamrazí. Královna se nakonec posadí. „Takže chci znát pravdu. Hned!“

Pravdu ji nemohu říct, pomyslí si Elean, ale je to žena… „Můj předchůdce, on mi řekl, abych vypátral strůjce vraždy jeho lásky.“

„Cože?!“ Královna se nadzvedne, dívá se a přemýšlí, zda si myslí, že je opravdu tak hloupá. Tak dobrá. „Můžete mi říct víc?“

Trochu se zklidnila. „Můj předchůdce se zamiloval, není to nic neobvyklého. Stává se…“

„Že si z cest přivezete živý suvenýr?“

„Takhle bych to neřekl.“

„Ach jo, co s vámi mám dělat?“ Zvedne se od stolu a přejde k němu. „Víte, jste hezký, dokonce bych řekla, že krásný.“ Otočí se, prochází se sem a tam. „Co byste řekl trůnu?“ Elean vytřeští oči. Její matka byla odvážná, ale takto ne. Udělá krok vzad. „Takže ne. Tak co s vámi, Třetí nejvyšší astrologu? Musím říct, že byste mi chyběl, ovšem na druhou stranu…“ Nijak netoužím po nějakém rozplizlém dědkovi, kterého mi strčí do postele a jak zná astrology, tak vyhraje ten s nejnaditější peněženkou. Tak nějak doufala… „Tohle je taky vaše práce? Musím přiznat dobrá. Eridane!“

Eridan otevře dveře s kazetou v ruce. Neklidně pohlédne na Eleana a s úklonou podá kazetu královně. Nesmyslně si pomyslí, že dneska ji v té syté růžové sluší.

„Doneste tu kazetu První bábě. Tohle jste celou dobu chtěl ne?“ optá se kousavě. „Nejsem tím nadšená, ale svým způsobem bych tu nebyla, ale má matka ano!“

U temného je chytřejší než její matka. Pak si uvědomí jedno. „Stůj!“

Eridan se zastaví ve dveřích. Pomalu zavře dveře. Je nějak rád, že žlutá stuha nepatří Eleanu. „Ano, pane?“

„Zajímalo by mě, komu sloužíš, Eridane. Zda mě nebo tady Třetímu nejvyššímu. I když mám pocit, že jsi jeho člověk nebo ne?“

Královna je fakt nasraná a jeho báchorku nespolkla. Rychle přejde k ní, nakloní se a pošeptá. „Vybral jsem ho vám, jenže kdyby…“

Královna okamžitě zrůžoví a pohlédne na ztuhlého Eridana, který se neodváží pohnout. „Nevypadá špatně,“ tiše mu pošeptá.

„Rod de Vernerů, dobré vztahy se Sssertanem,“ zašeptá.

Eridan je neklidně pozoruje. Připadá si jako hvězda pod astrologovým pozorným pohledem.

„Neříkejte, jaká to výhoda,“ zašeptá ironický.

„Přesně a je Nepředurčená dítě. Bude vám oddaný.“

„Takže nebudu muset shánět někoho dalšího. Hezká volba, a jak na mě myslíte!“ pokračuje v stejném duchu, i když je ráda.

Co tam si šeptají? Je snad ta stuha pro něj? Ne, to by vycítil anebo ho chtějí vyměnit? Poslední dobou neplní své povinnosti, jak by měl. Klesne na kolena. „Vaše výsosti, omlouvám se, budu své povinnosti plnit, jak nejlépe budu umět.“

Královna otevře ústa. To by mohl, pomyslí si. Za to krátké vládnutí si na něj zvyklá, i když poslední dobou by řekla, že je nějak roztržitý. Eleanovi zacukají koutky úst nad jeho prohlášením. Vsadí se, že myslí na něco jiného, jenže v kontextu…

„Ano?“

„Jistě! Prosím, jen mě nechte na mém místě,“ odváží se říct.

„S tím bude asi velký problém.“ Posadí se, přemýšlivě se dívá na klečícího svého tajemníka, potom zakývá prstem a ukáže na stůl.  „Můžeš jít, tu kazetu nech na mém stole.“

Eridan těžce vstane a položí kazetu na stůl. Zoufale pohlédne na Eleana, který se na něj povzbudivě usměje. Vyjde ze dveří a posadí se za psací stůl. Nic z toho co se tam stalo, nechápe.

„Tak a teď tu pravdu! Určitě měl nějakou lásku, ale pochybuji, že by likvidoval tolik lidi s různými zájmy, takže Třetí, jak to je?“

Elean se ošije. Doufal, že královninu pozornost odvede někam jinam, ale je tvrdohlavější než yerv. „Popravdě ohrožují mě.“ Tak a teď buď bude muset použít magii.

„To je lepší. Pochybuji, že mi řeknete celou pravdu, ale tohle aspoň dává smysl, i když je zajímavé, že to jsou lidi s tak rozdílnými povahami a postaveními. Dokonce První, Druhá a Druhý nejvyšší spolupracuji. Takže to bylo něco velkého. První bude muset zmizet. Já vím, bez jejího zásahu bych nežila, ale já ještě neměla život, má matka ano. I když hádám, že do toho hodně mluvili astrologové.“

„Nepředurčené dítě,“ řekne klidně Elean.

„Ano vím! Druhý mi to po velkém nátlaku řekl.“ Elean se podiví, ale pak v duchu přikývne. Dobře vybral. „Taky mi vše vysvětlil. Pletete se hodně do politiky Třetí nejvyšší, ovšem Druhá musí zůstat. Netoužím mít chaos v Sítu. Začaly by takové boje, že by to království nemuselo ustát a já chci mít klid. A pak jako první Bába bude mít tolik povinnosti, že nemyslím, že po vás půjde. Jestli se jí něco stane, nemyslím, že byste Třetí post zastával příliš dlouho. “

Elean si vzpomene, že něco podobného říkal Brev. Mohli by mít pravdu?

Královna zavře oči, pak se zadívá na stuhu. „Eridane!“ Ten okamžitě vstoupí. „Zavolejte mi pana Arda del Niméra.“

„Ano, Vaše Výsosti.“

„Vy tu zůstanete. Než přijde a mám tušení, že bude tu velmi rychle, tak mi řeknete něco o Eridanovi.“ Usměje se. „Vsadím se, že jste zjistil i jeho spodní prádlo, takže…“

„Ard del Niméra, Vaše Výsosti.“

„Někdy se ho děsím,“ zamumlá si pro sebe.

„Vaše Výsosti?“

„Generále, prosím doručte toto První bábě Vraelle.“

Muž se ukloní, přistoupí a vezme kazetu, když zbledne, protože si uvědomí, co ponese. Zoufale se zadívá na svou královnu, ale v očích najde jen chlad.

Elean ho pozoruje. Nediví se jeho panice, protože v tento moment je jeho život bezcenný. Ovšem příkaz nemůže odmítnout, jenže proč královna to přikázala zrovna jemu? Komu byl nepohodlný?

„Přemýšlíte proč on?“ optá se, když se dveře zavřou.

„Neodvažuji se.“

„Tak mi něco řekněte o tom svém výlupku ctnosti.“

„Myslím, že vše podstatné jsem řekl.“

Královna se rozesměje. „Hm. Zítra mi ho představíte. Co rád dělá?“ řekne si pro sebe.

Elean, který nepochopil. „Nerad loví, ale rád střílí, jezdí na koni a vášnivě rád tančí.“

„Tančí?“

„Ano, má paní.“

„Na večírcích? Zítra by měl jeden být.“

Elean je překvapený, pak pochopí. Přece jen jako dítě měla více volnosti a je to zvědavá osoba, určitě musela na to přijít. „Doprovodíte mě, Třetí.“

„Cože?!“

„Námitka?“

„Ne.“

„To jsem ráda.“

Elean přemýšlí, pak ho něco napadne. „Jestli mohu malý návrh.“

„Ano?“

„Je ve zvyku dát druhé osobě, s kterou se chcete poznat…“ Řeč mu zamrzne na rtech, když si uvědomí, co právě navrhl.

„Výborný nápad, zařiďte to, ale tak si říkám, co všechno si mezi sebou – Třetími – předáváte. Takové maličkosti… Stojí to vůbec za ten drahý papír a doručení?“

„Jsou to jen poznámky, které si mezi sebou předáváme,“ řekne zoufale. Taková hloupost a málem řekne na rovinu, že je nesmrtelný. Musí si na královnu dát pozor. „Postřehy ze života ve vašem království.“

„Chápu, Třetí. Můžete jít.“ Elean vyjde a opře se o stůl.

„Je vám dobře?“

Elean pohlédne na Eridana. Pokud jeho nadřízení nepřijdou s někým vhodnějším, bude z něj příští král. Vládu sice nebude mít, ale určitou moc ano. „Už je mi lépe.“

„Tady.“

Elean pohlédne na malý kalíšek, z kterého je cítit alkohol. Nadzvedne obočí, ale vezme ho a vypije. Uvědomí si, že přesně tohle potřeboval. Jestli královna není, a to jistě není, hloupá, pak si ho vezme. Zadívá se na dno kalíšku. Právě jsem utekl oprátce, i když Druhá zůstala naživu. Sevře ho, až praskne. „Omlouvám se.“

„V pořádku, mám tu další.“ Vyštrachá obvaz, pak se zadívá na ruku. Měla by být zakrvácená, ale není. Pohlédne do tváře Třetího nejvyššího astrologa, který ji rychle schová a s kamennou tváří odejde. Pomalu ho vrátí na místo, potom se skloní a všechny střepy sesbírá. Dívá se na hromádku, vezme kapesník, pečlivě je sváže.  Přejde do rohu, nadzvedne poklici a hodí obsah do ohně. Pečlivě oheň zakryje.

Elean vyjde ven, potom si vzpomene na královnino přání si zatančit a on bude muset tam být. Jak se do toho zamotal, nechápe, když si všimne porodní báby. Je vrcholně rozčilená. Takže kazeta se žlutou stuhou dorazila k majitelce. Tak to má být, ale horší je, že bude muset Druhou nechat být. Netouží, aby se královna v jeho záležitostech hrabala víc, než je zdrávo. K tomu věděla dřív než on, že Ninin úkol je splněn. Což znamená, že má svou vlastní síť špehů. Usměje se. Rozhodně bude to zajímavá královna a docela lituje, že u jejího vládnutí nebude.

Vyjde ven, kde se zadívá do slunce. Takže takhle se člověk asi cítí u královského kata. „Nosítka!“ Posadí se. „Obchod splněných přání.“ Zvláštní název, ale možná proto si ho člověk zapamatuje.

„Jsme tady,“ promluví doprovod a on vystoupí. Pohlédne na štít s koněm v oblacích. Vybaví si, jak dobře tu posledně nakoupil. Vstoupí dovnitř.

„Vítejte! Vítejte!“ uklání se před ním majitel obchodu.

„Pane Myani, rád vás vidím. Něco potřebuji.“

„Samozřejmě, pokud můj skromný obchod to bude mít, dostanete to a máte štěstí, protože včera doručili mi zboží od mého dodavatele Nimmiho.“

„Oh nějaké obaly,“ řekne nadšeně. Už se těší. Nečekal něco tak brzy.

„Přesně a něco navíc, ale nejdřív, co potřebujete.“

„Brože, něco originálního a dvě stejné.“

„Dvě?“ optá se udiveně. Kdo by chtěl dvě stejné brože? Jenže Třetí k němu přivedl klientelu!

„Dvě stejné,“ upřesní ještě jednou. Uvidí, zda jeho přání splní. Musí to doručit ještě dnes, ne možná zítra, až uvidí, zda si ho královna vybere, protože může si to na poslední chvíli rozmyslet. Sleduje jeho tvář, potom rozzáření. Vypadá to, že něco má.

„Prosím počkejte. Něco snad tu budu mít.“ Odkvačí dozadu. Za chvilku se vrátí s kazetou. „Zákazník si to na poslední chvíli rozmyslel,“ vysvětluje mrzutě. „Popravdě nechtěl dát tu cenu, ale myslím, že vy uznáte krásnou práci. Je skvostná, uvidíte. Mohla by to nosit i královna!“ Otevře kazetu.

 Elean pohlédne dovnitř. Musí přiznat krásná práce s chrysopisy jako okvětními plátky a velkou perlou uprostřed. Pohlédne na obchodníka a už chápe, proč předešlý zákazník odmítl je koupit. Stojí to majlant, ale hlavně kde je sehnal?

„Mám mnoho kontaktů, a jak dobře víte, část produkce zůstává ve Skaadu.“

„Chápu, vezmu si je.“ Nakloní kazetu.

„Jen ty perly nejsou úplně stejné,“ řekne omluvně.

„Nevadí. Tak a teď ty skvosty pro mě.“ Obchodník se nadšeně usměje. Nemá toho moc, ale věří, že Třetí nejvyšší astrolog je dobře zaplatí. Vrátí se a položí před něj dva obaly. Oba se zahledí na nádhernou práci. Na jednom je les, na druhém voda s rybami.

Obchodník se vytratí a potom přinese zabalenou dlouhou věc. „Není toho moc, protože mi říkali, že pracoval na tomto. Možná byste měl zájem.“ Rozbalí drahocennou látku. „Je to umělec, jakému není rovno,“ podotkne. Elean přikývne, potom se zahledí na balík, co sem donesl. Jenom vzdychne, protože tohle je vrchol umění. Ani oni by to nedokázali lépe, když se zahledí na pochvu od meče a na toulec s pochvou na luk. Chci je, uvědomí si. Pochva s toulcem je olemována žíhanou kožešinou, jakou ještě neviděl. Na kůži je vyrytá rozkvetlá větev. Pohladí vzor. Je to nádherné a k tomu má přesné rozměry jako jeho luk. Zaměří se na pochvu. Uvědomí si, že je netradiční. Nehodí se na žádný meč… dokonce ani na ten Amadeův. Jenže nechat to tu? Nějak se mu nechce. Zvědavě prohlíží si pochvu, potom se mu rozšíří oči! U Oka, vždyť to je zpracovaná yerví kůže! Jak tohle dokázal? Není nic tvrdšího než jejích kůže. Někoho praštit tou pochvou, tak je po něm, ani se nemusí příliš snažit. A k tomu dokázal do ní udělat vzor! Tohle musí mít!

„Beru vše,“ řekne jednoduše. „Bohužel nemám u sebe tolik, ale snad bude stačit příkaz do konsorcia.“

Hluboký úklon. „Jistěže.“

Elean vyplní částku na pět set zlatých, zalepí a podá příkaz obchodníkovi. Je škoda, že odjíždí a nezíská další tvorbu toho umělce. I když Amadeova tvrdohlavost… „Budu nějakou dobu cestovat po království, prosím schovejte mi od něj všechno.“ Vytáhne váček a sáhne do něj. Na stůl položí chrysopis.  „Malá pozornost.“

Obchodník na něj nevěřícně pohlédne. Vždyť tohle je majetek! „Jak si přejete.“

„Výborně. Prosím můžete to doručit do paláce?“ Elean se rozhlédne po nádherných věcech.

„Ale jistě!“ Kývá hlavou. Klidně půjde osobně. Takhle udělá si ještě větší reklamu. V duchu mne rukou, že tehdy se ten úplatek podařil.

„Ještě jednou děkuji.“ Vyjde do paláce za neustálého klanění. „Do paláce.“ Spokojeně se posadí do nosítek. Dnešní den, i přes začátek byl ošklivý, ale ty nádherné věci a to, že ho už První bába nebude otravovat, to je prostě skvělé.  

„Vraello, co se děje?!“ Vraella bezvýrazně pohlédne na kazetu, kterou před chvilkou otevřela. „Proč u tebe byl… Co je to?“

„Příkaz královny.“ Minulost mě dostihla, pomyslí si pochmurně.

„To nemůže! To… To… To nejde!“ Rozvzlyká se.

„U Temného, přestaň brečet! Nesnáším to!“ Stoupne si k oknu, kterým se dívala do dětských zahrad. Má ráda jejich smích. „Dones mi něco…“ Nech toho, když ucítí objetí.  „No tak, pusť mě! Budeš První bábou. Zařídila jsem všechno už před nějakou dobou. Lisapel, nech toho už konečně a dones mi něco ze své sbírky,“ řekne klidně. Zuřivě přemýšlí, zda všechno zařídila. Snad ano. Bude si muset poradit bez ní. I když popravdě nečekala to. Pořád si myslela, že má čas.

„Kdo to donesl?“

„Ard del Niméra.“

„Cože? Zabiju ho! Pomstím tě a …“

„Ne, zakazuji ti to! Královnu nech na pokoji. Stejně bys ji nezabila. Třetí by ji nevybral, kdyby měla vbrzku zemřít, rozumíš?! Rozumíš?!“ zařve a zatřese jí. „Nesmíš těm fialovým odporným krysám dovolit, aby vyhráli. Porodní báby vždy stály při sobě! Je to jasné!“ Nemyslela si, že problém bude právě v Lisapel.

„Dobře, ale posel musí zemřít!“

„Klidně,“ svolí, protože ví, že ji to uklidní. Opět pohlédne na žlutou stuhu smrti. Krásná žádost, že je nežádoucí a přání, aby se dotyčný odebral na Stezky. Unaveně se posadí, zavře oči a odpočívá v pohodlném křesle. „Jsem nějak unavená,“ zamumlá a otevře oči. „Dones mi něco příjemného.“

„Dobře,“ řekne pokorně. Vycouvá ven, polykajíc nenávist smíšenou se slzami. Zatne pěsti. Pomstí se. Všichni, co s tím měli do činění, zemřou! Z laboratoře vezme jed, sevře ho v ruce. Její bezpečný snící jed. Jedna kapka navodí příjemné sny, ale tahle dávka bude smrtelná.

„Vraello!“ Poklekne a podá ji jed.

„Hodná.“ Rychle odzátkuje ji a vypije obsah. Zavře oči a rychle upadne do snu, potom do komatu, z kterého už se neprobudí. Lisapel se postaví, v očích záře. Je První! Když se to tak vezme kolem a kolem, tak dlouho nečekala. Už ji napadlo, že by ji mohla odstranit, ale pořád měla co dělat a Vraella byla perfektním štítem pro její činnost. Usměje se, obrátí se ke dveřím a tleskne. Dovnitř vejde žena, pohlédne na scénu a poklekne.

„Přejete si, První nejvyšší bábo Lisapel?“

Druhý den stojí v přijímací hale. Vedle něj stojí jeho nadřízení. Musí uznat, že se snažili, pomyslí si. Zvláště Druhý vybral kandidáty, kteří jsou královně věkově blízcí.

„Eleane a vy nikoho nemáte?“ podiví se najednou První, který si uvědomí, že on má dva, Druhý dokonce tři kandidáty.

„Je už uvnitř,“ řekne bezelstně. Oba dva se podiví, když se ozve silný hlas. „První, Druhý a Třetí nejvyšší astrolog, prosím, k Jeho výsosti královně Aléthie.“ Všichni tam vejdou. Ukloní se královně.

„Takže tohle je váš výběr.“

První, Druhý a Třetí podají útlé svazky královně.

„Třetí nejvyšší a váš kandidát?“

„Je jím Eridan de Verner.“

„Nevidím ho. Ach tak! Eridane!“

První se podívá na Druhého. Tohle zrovna nečekali, když se otevřou dveře a vejde upravený Eridan. Moc dobře ví, že dneska královna vybírá svého budoucího manžela. Neklidně se podívá na Třetího.

„Můžete si stoupnout k ostatním,  Eridane de Vernere.“

Ten pohlédne ke královně, potom na muže v nejlepších šatech. Začíná tomu všem rozumět, i tomu včerejšku. Váhavě se postaví k ostatním.

Královna se zvedne a prohlíží si jednotlivé tváře. Hodnotí je, ale ať chce nebo ne, přitahuje ji Eridan. Vzpomene si, jak prohlásil, že své povinnosti bude plnit, jak nejlépe bude umět. „Můžete jít. Zítra vám oznámím výsledek. Děkuji, že jste se dostavili.“

„Děkujeme, Vaše Výsosti.“ Všichni odejdou, Elean se šourá za ostatními, pak vytáhne krabičku a položí ji na stůl, tak aby to nikdo nezjistil. Spokojený vyjde ze dveří. Královna pohlédne na krabičku. Dneska v noci uvidí. Otevře ji a potěšeně si povzdechne. Nádherná brož s chrysopisy…? Zamračí se, potom si udělá poznámku o tom. Neměly by všechny drahé kameny skončit v její pokladnici? Ale co, pro jednou udělá výjimku, ale bude se muset na to optat generála Skaada Sjöfa.

„Pane Třetí nejvyšší astrologu, dovolíte, mám tu nějaké listiny.“

„Jistě.“

Eridan pohlédne k dalším dveřím. Všichni už odešli. „Mohl jste mě varovat.“

„Opravdu? Mám vám něco doručit.“ Položí krabičku na stůl. „Na dnešním večírku, by vás ráda poznala jistá osoba.“ Vyjde ven, než Eridan stihne cokoliv říct. Vzteklý už chce hodit krabičkou o zeď, když ztuhne. Potom otevře krabičku a zadívá se na brož s chrysopisy. Hodí se spíš… na hezký klobouk a dneska bude na večírku. Z Třetího se nejspíš stala dohazovačka, zasměje se. On a královnin manžel… Tohle se nestane. Je zvědavý, která urozená dáma investovala do tak nákladné věci.

Nákladná brož na večírek, pomyslí si královna, když se strojí do starších modrých šatů, ale překrásně vyšívaných. Potom se zadívá na krabici. Otevře ji a nasadí na tvář masku. Usměje se, protože takhle ji není poznat. Vezme krabici a vyrazí ven. Dvorní dámy se služebnými už spí. Není nad to se trochu vyznat v uspávacích prostředcích, pomyslí si.

„Madam, krásné šaty.“

„Ta zelená vám sluší víc než fialová a děkuji. Zde.“ Podá mu masku.

Elean si ji nasadí. Vypadá to, že královna se kdysi musela zúčastnit, nebo ji to někdo vyprávěl. Pravdu už asi nezjistí. Oba dva vyrazí k pavilonu, odkud zní hudba.

Postaví se do dveří. Zvučný hlas, který oznamuje pozvané ke královně, stojí u dveří a oznamuje další příchozí beze jména.

„Tam,“ ukáže k soše, kde postávají lidé. Královna si tam zamíří, když se ozve hluk. Královna se otočí. Přesně tohle chtěla. Takhle bude mít klid se seznámit s tanečním uměním svého chotě.

„Je tu Třetí! Třetí! Třetí nás navštívil,“ nese se od úst k ústům, od ucha k uchu.

Vysoký Elean se zadívá na královnu, která zrovna podává ruku Eridanovi. Ty intrikánko! Pomyslí si zuřivě na adresu královny. Kam se na ní hrabe. Podívá se do nadšených tváří zakrytých různými maskami. Bude muset to vydržet. Ozve se hudba a on popadne první ruku, Zapištění mu málem protrhne uši. Postaví se a uvědomí se, že ve čtverci kromě jeho partnerky jsou muži. Vida jaký je o mě zájem, pomyslí si pochmurně. První krok, otočka…

Z vůle hada - 29. Volání