Bradbury – 2.
136.
Zvon na kostelní věži ztichne. Matt má pocit, že právě vše zemřelo, ale je to hloupost. Chytí Claye a bude konec. Povzdechne si. Stále sleduje Zacka s Wyattem, kteří se opatrně blíží ke klášteru. Wyattovi u klášterní zdi se uleví, když neslyší dětské hlasy. Takže matka představená přece jen je rozumná žena. Je rád, že je někam schovali. Aspoň v to doufá.
Charlota s Jimym tam vešli. Otázkou ovšem zůstává, zda to zlato dostanou. Taky jak to budou chtít přepravit. Kdyby to byl nějaký váček, tak… a možná i je, ale popravdě jemu to je jedno.
„Ty. Docu, kolik myslíš, že toho zlata tam je?“
Zack se zarazí, potom se usměje. „Ty si myslíš, že tam skoro žádné není.“
„Tak nějak. Matka představená povídala, že je jejich dlouholetým mecenášem. To znamená, že mohl ty peníze použít na dary.“
„Myslíš, že je až tak dobrý? To mi k němu nesedí.“
„Lidé jsou různí a on zde vyrůstal,“ namítne. „Určitě si k tomu místu vytvořil určité pouto. Mohl všechny peníze postupně dát klášteru.“
„Nebylo by to poprvé co nějaká sekta nebo církev schramstla celý majetek, ale nesedí mi to na něj. Nemyslím si to.“
„Vrátíme se s koňmi, matko,“ zaslechnou hlas, který patří Jimmymu.
„Jistě Jimmy. Našel sis krásnou ženu. Jsem ráda, že jsi spokojen. Hodně jsi nám pomohl.“
„Já i moje žena budeme pomáhat i nadále. Miluji tohle místo.“
„Moc vám děkujeme, matko představená.“
„Mizíme,“ zašeptá Wyatt, ale není kam. Rychle odběhnou co nejdál od hlavních vrat. Přitisknou se ke zdivu a doufají, že si jich nevšimnou. Mají štěstí, protože se nerozhlížejí napravo nalevo a jdou přímo do městečka.
„Bum!“
„Au!“ vykřikne rozhořčeně Zack. Zvedne oči k zídce. „Hej, slez dolů!“
„Neslezu. Co tu děláte? Schováváte se?“
„Radím ti, abys zmizel, nebo to řeknu matce představené. Bude tu nebezpečno.“
„Vážně?!“ Ani nehne se, ale když vidí výraz v Zackově tváři, rozmyslí si to. Zack natáhne ruku, že ho shodí, ale klučina zmizí.
„Konečně. Bože, copak nemají pud sebezáchovy? Jdeme za ním nebo tu počkáme?“
„Počkáme,“ rozhodne se Wyatt. Tady se to rozhodne. Kde je Matt?“ rozhlíží se, ale nikde ho nevidí.
„Nevím.“ Snad se mu nic nestalo, ale určitě ne. Je šikovný a umí střílet. Dá si pozor. „Budeme muset počkat na Clayovo rozhodnutí. Víme, že je ve městě, víš, Wyatte, nesnáším, když to nejde podle nás. Je tu příliš neznámých.“
„Neznámých? Nechápu.“
„Jo. Nevíme, kdo co udělá.“
„Ale ano, víme. Otázkou je, kdy se to udělá,“ namítne Wyatt. „Všichni si pro to zlato přijdou sem. Jak říkám, jenom nevíme, kdy.“
„Máš pravdu.“
Matt zatím opustí své stanoviště, protože uvidí Charlotu s Jimmy, jak vyjdou z kláštera. Bude je sledovat. Zackovi a Wyattovi teď ni nehrozí. Pomalu se loudá, ale trochu jinak než ten kluk. Obdiv k němu v něm ještě vzroste. Je zajímavý, jak úporně dělá svou práci. Pak ho napadne jiná věc. Jestli se něco zvrtne, budou potřebovat jednu věc. Koně. S Clayem, jak se naučil, je vše možné. Dojde pro ně a zavede je blíž ke klášteru. Nebudou muset celou dobu letět do města. Sotva je uváže, už vidí toho chlápka, co měl zjistit, zda je tu Jimmy. Vypátral to nebo ano? Vydá se za ním k hospodě. Dal by nevím co, kdyby mohl teď sedět u Clayova stolu, ale bude mu muset stačit jen sledovat dveře. Podruhé nechce, aby ho spatřil. Mohl by si vzpomenout a nebylo by to dobré.
Arnie s úsměškem na rtech jde ke Clayovi. Šéf bude náramně spokojený, až uslyší, co vypátral. Posadí se.
„Tak co?“
„Je tu. S nějakou ženskou. Pěkná kůstka povídal mi ten recepční. Vysoká černovlasá s pěknými prsy.“
„Výborně, jdeme pro něj a pak to řádně oslavíme, ne?“
„Budem se v něm topit!“ řekne nábožně jiný člen bandy.
„Není tam. Odešli někam,“ dodá.
„Tak si na něj počíháme. Jdeme!“ nechá skleničky, hodí na stůl dolar a zmizí. Matt je opatrně sleduje. Tak oni jdou do hotelu. Dobrý nápad. Nejspíš si tam budou chtít na něj počíhat. Sbalit ho a bude to. No mohou čekat dost dlouho. Co když se to vše odehraje právě tady? Chvilku napjatě sleduje hotel. Kouká, jak z různých oken vykoukly hlavy, aby se zase zasunuly. Jejich pokoje jsou určitě obsazené. Jimmy s Charlotou sem přijdou, to je jisté. Čeká, ale nikde se neobjevují. Co asi dělají? Jde pátrat. Přemýšlí, co by udělali.
Charlota poslušně čeká, až se Jimmy přivitá s matkou představenou. „Vítej, synu.“
„Matko představená, jsem tak rád, že jsem sem mohl přijet. Cesta byla náročná, tak se omlouvám za svůj vzhled. To je moje žena Charlota.“
„Ty ses oženil? To je vynikající zpráva! Dcero, vítej. Jimmy je velmi hodný mladík.“
Charlota si povzdechne. Nečekala, že zlato bude ukryté zde, v klášteře. Na druhou stranu dává to dokonale smysl. Někdo je hlídá a nesáhne na ně.
„Ano, já to vím. Nikdy bych si ho jinak nevzala. Chci mít velkou rodinu.“
„To jistě. Zůstaneš tu nějakou dobu?“
„Bohužel nemohu. Chci si vyzvednout to, co jsem tu zanechal. Rozhodl jsem se investovat do pár větších projektů, když už jsem si založil rodinu.“
„Čekáte?“
Charlota se usměje. „Ještě to není vidět,“ pohladí si břicho. „Proto jsem se vydala na cestu s manželem teď a ne později. Nerada jsem bez něj delší dobu,“ dál hraje pohádku, na které se domluvili.
„Gratuluji. Připravíme vám to, ale máte nějaký vůz, na kterém byste to odvezli.“
Charlotě se zatetelí srdce. Vůz? To bude zlata, že si bude moci dovolit odjet z Tucsonu. „Neřekl jsi mi, že je to tak velké.“
„Já vím, promiň mi zlato, ale jsou to jenom věci z mého předchozího života.“
Krásně řečeno. Ona je bude mít taky, ale rozhodně to nedá na celý vůz. Bude to skromný balíček. Vše si pořídí nové. Od domu po šaty a šperky. Možná nakonec se i vdá za nějakého bohatého majitele továrny nebo železnice. Kdo ví.
„Budeme muset najmout vůz.“
„Určitě. Myslíte, že byste nám to mohla připravit?“
„Určitě, ale bylo by lepší, kdybyste si na to najali nějaké chlapce, ale v domově máme pár silných chlapců. Jistě vám rádi pomohou.“
„To bude skvělé. Moc děkujeme.“
„Není za co. Jsem tak ráda, že tě vidím. Bez tebe by to tu nebylo tak krásné a děti se neměly tak dobře. Nevím jak poděkovat, ale už jsme se rozhodli dát do kaple desku s tvým jménem.“
„To si ani nezasloužím.“
„Zasloužíš a víc, ale jsme jen chudé sestry.“ Pomalu vycházejí z kláštera. Zamávají na matku. Ještě ji museli slíbit, že s ní a ostatními povečeří.
„Mohl jsi mi říct, že toho tolik bude.“
„No jo, zapomněl jsem.“ Jak se z toho dostat? Kde je ten kluk pitomý a ti dva? Někde poblíž musí být, ale rozhlížet se nebude. To by ji došlo, že někoho hledá.
„Jdeme do nějaké nájemní stáje. Koupíme vůz a koně,“ nějaké peníze si vzala. „Do hotelu můžeme zajet, až později.“
„Dobrá.“ Zas další zamřený plán, pomyslí si Jimmy. Chtěl utéct z hotelu při balení a pokusit se nějak oblafnout toho kluka, ale to se mu nepovede. I když naložit zlato s pomocí a odjet by nebylo špatný. Ale jsou tu ještě další, co po něm pasou. Bude muset i je nějak ošidit. Za tu dobu, co je bankéřem jeho rychlost v střílení se zhoršila. Už to není co kdysi.
„Nad čím uvažuješ?“
„Nad ničím. Co uděláš s tím zlatem?“
Smích. „To tě zajímat nemusí. Vím perfektně, co s ním udělám.“ Neptá se, co s ním bude dělat on, protože ten to zlato jedině naloží a po cestě jednoduše se ztratí v některém zapomenutém koutě. Někoho takového k životu nepotřebuje. Dojdou k nájemné stáji.
„Zdravím, co potřebujete?“ ozve se bodrý hlas.
„Dva koně a vůz, lze to sehnat?“
„Koně snadno, vůz tak to bude horší. Zkuste u kováře.“
„A ten je kde?“
„Tamhle na konci vesnice.“ Mávne rukou.
„Děkujeme. Půjdeme, miláčku?“
„Jistě, drahoušku.“ Ta hra na manžely ji přestává bavit. U kováře mají štěstí, protože čekají jen pět minut, než opraví kolo. Se synem velkým jako hora snadno nasadí kolo na vůz. Charlota to zaplatí. Dojdou pro koně a za chvilku mají vůz. Když nasedají na kozlík, najde je Matt. Takže takhle je to.
„Arnie, je divné, že tu nejsou.“
„Ale bydlí tu.“
Clay přežvykuje, potom si odplivne. „Někde budou muset být. Zjistí to. Jsou tady, možná už šli pro to zlato. Chci je!“ zařve mohutně, že by každého vylekal, ale chlapi jsou na to zvyklí. Vytáhne zbraň. Namíří na jednoho, pak na druhého, ale brzy je zasune nazpět. Arnie se decentně vytratí.
Matt, který neodolal, aby se nepodíval k hotelu, překvapeně zjišťuje, že jeden z banditů, ten co už byl na průzkumu předtím, vyběhl jako by ho honili všichni čerti. Mávne nad tím rukou a jde ke klášteru.
Zack s Wyattem, kteří opírají zeď, překvapeně pozorují vůz, který zajíždí do kláštera. Na kozlíku sedí Jimmy a Charlota. Překvapeně se po sobě podívají.
„Hej, pojď sem!“ sykne hlasitě Matt. Zack se rozhlédne, než mu dojde, že je za rohem zdi. Loudavě jde za něj.
„Co je? Kde jsi byl?“
„Charlota s Jimmym si koupili vůz. To je toho zlata tolik?“
„Kdo ví. To už víme.“
„Ale nevíte, že ve městě je Clay, který zjistil, kde jsou ubytování a teď ten hotel obléhají, ale zřejmě Clayovi došla trpělivost a tak vyslal jednoho ze svých psů na průzkum, kde by mohli být,“ vyhrkne na něj jednou větou. „Já zůstanu už poblíž, ale určitě se vrátí k hotelu. Nebude spíš to kritické tam?“
„Je to možné,“ přikývne, „ale něco mi říká, že to bude tady. Clay není zrovna trpělivým. Ne, jako my s Wyattem. My bychom na ně v tom hotelu čekali, ale oni nebudou. Dobrá, řeknu to Wyattovi.“ Odejde do něj.
„Co je?“
„Clay obsadil hotel, ale vyslal člověka, aby zjistil, kde se Jimmy zdržel.“
„Zatraceně. Ti jsou uvnitř. Hotel bych raději vynechal, ale klášter taky.“
„Jsme na přestřelky ve městě zvyklí, ne?“
„To jistě. Budeme čekat, jak se to vyvine, a jdeme k tamtomu domku. Jsme tu moc nápadní.“
Matt zatím překontroluje koně. Jsou v pořádku. „Jen odpočívejte,“ zašeptá jim. „Kdo ví, co nás čeká.“
Arnie štěkající na šéfa jako kojot, jde je hledat. „Taková nevděčná práce,“ bručí pod mohutný knír. „Proč to vždy schytám já?“ vyptává se lidí, až zjisti, že podobný páreček viděli u kováře. Zajde k němu, kde za drobný, šéf mu to bud muset dát, tak zjistil, že koupili vůz.
„A kam jeli, nevíte? Je to můj bratr a měli jsme mít tu schůzku, ale přijel jsem krapet později.“
„Jo vím. Směřovali ke klášteru.“
„Von je tu klášter?“ podiví se.
„Nevíte to?“
„Nejsem zdejší. Chystáme se do Kanady, pak na Aljašku,“ lže, až se mu od huby práší.
„No jo,“ zabručí kovář. Má práci a nemá čas na nějaké vybavování. „Ještě něco?“ Už aby zmizel.
„Ne díky.“ Jde nazpět do hotelu. Postaví se před šéfa.
„Tak co?“
„No vypátral jsem, že byl u kováře. Koupil vůz,“ všichni včetně Claye ožijí, „a koně. Jel ke klášteru.“
„K čemu?“
„Taky jsem se divil.“
Clay mlaskne, pak se rozesměje. „Filuta je náš drahý Jimmy. Schoval zlato a prachy u jeptišek. No, jdeme na to, ne? Nějaký kostel nás neodradí a vůz na zlato. Chlapci tohle bude úlovek našeho života.“
„Jasně!“ Z hotelu se vyvalí jako povodeň. Majitel hotelu je rád, že se jich zbavil a tak vytáhne láhev zpod pultu a pořádně si přihne. Nasednou na koně. Clay cvalem vyrazí ke klášteru, který je vidět podle kostelní věže se zvonem.
Matt, který slyší dusot koní z pěkné vzdáleností, se překvapeně narovná. Tak Zack s Wyattem měli pravdu. Clay nevydržel čekat. Ale je možné, že Jimmy s Charlotou by se nevrátili do hotelu nebo jeho přítomnost by zjistili. Nakonec tedy se bude bojovat. Zkontroluje zbraně, pak koně, nakonec vezme si i pušku. Odejde od koní beze strachu, protože jsou dobře ukrytí.
Clay dorazí k bráně kláštera. „Hej, otevřete!“
„Co chcete? Jestli přicházíte v míru, pak jste vítání, jestli ne, odejděte. Tohle je Boží dům a zbraně sem nepatří.“
„V míru, a jasně, že v míru!“
„Pak odložte zbraně!“
„To nejde! Jdeme dovnitř!“
Matka představení si pomyslí, že šerif Earp měl nakonec pravdu, ale Jimmy je hodný chlapec. Určitě je to jedno velké nedorozumění. Právě s třemi dalšími staršími chlapci vynáší věci na vůz.
Jimmy, který zaslechne halas, jde se podívat, co se děje. Když uslyší Claye, překvapeně zamrká. Tak je konec. Jemu se nemohou rovnat. Nakonec to zlato získá někdo jiný.
„Pusťte nás nebo rozstřílíme bránu.“
Zack s Wyattem přemýšlí, zda mají zasáhnout nebo ne. „Měli jsme ho dostat v hotelu.“
„Ne, tady je lepší. Kde myslíš, že je Matt?“
„Netuším.“
Jimmy se zatím vrátí k bednám. „Je tu Clay.“
„Zatraceně!“
„Nemohu vás pustit! Co chcete?“ ozve se pevně matka představená, která se rozhodne Jimmyho a jeho ženu chránit.
„Jimmyho a jeho zlato. Klidně jen to zlato.“
„Optám se ho. Počkejte!“
„Máte pět minut, jinak vám tu bránu rozvalím!“
„Dobře,“ křikne na něj ustaraně matka představená. Jde za Jimmym.
„Šéfe, co teď?“
Clay vycení zuby. „Jdeme na to!“ vytáhne zbraně a vystřelí. Začne pořádná kanonáda. Zack s Wyattem pečlivě poslouchají a počítají.
„Teď!“ vykřiknou a začnou přesně střílet od nejbližšího domku. Hned se jim podaří sundat čtyři jezdce, kteří se teď válejí před bránou. Clay a další dva unikli, koně odběhli.
Matt, který tím byl překvapený, se zpozdil, ale přece jen zacílí a podaří se mu trefit do nohy druhého, takže zůstali jen dva. Clay zakleje, ale stále ještě to zlato může dostat.
„Sem nesmíte!“
„Uhni se, důro!“ zavrčí vzteklý Clay. Odstrčí ji, až upadne. Jimmy s Charlotou na kozlíku popožene koně a snaží se projet ven. Rozhodl se, že to zlato nikdo jiný nedostane. Dvě bedny zlata, jedná stříbra a v poslední jsou peníze a různé jeho věci. Byla to jeho největší trefa, jakou v životě udělal. Co ví, Kanaďané stále ten poklad hledají.
Clay, který mezitím rychle nabil, se ho snaží zacílit. Začne střílet a jednoho koně trefí do zadní nohy. Ten bolestí se ještě víc splaší. Polekaní koně cválají o závod a vůz i s bednami nadskakuje.
„Nevejdeme se!“ zavřeští Charlota, která se chytí okraje vozu. „Zastav, idiote!“ nechápe, že se nechala k tomu přemluvit.
„To je moje zlato! Moje!“ řve nepříčetný Jimmy. „Nikdo ho nedostane! Ne taková kráva jako jsi ty!“ řve dál a řídí koně proti bráně. Koně s vypoulenýma očima, jak je mlátí hlava nehlava, běží bezhlavě proti překážce.
„On zešílel!“ řve Clay. „Zastavte ten vůz!“ Matka představená bezmocně pozoruje letící koně. Clay ji chytí a odvleče z cesty vozu. Ta se pokřižuje. Koně se napěchují do brány, ale přes změť prken, lidi se už dál nedostanou a vůz se i s koňmi nakloní a spadne. Charlota vyskočí.
„Paní!“ vykřikne ukrytý Jacek. Přestane být schovaný a běží ke své paní, aby jí pomohl. I Matt vyběhne ven. Wyatta se Zackem se opatrně přibližuji.
Koně se zatím se snaží vyhrabat na nohy, což částečně se jim podaří, ale vůz je táhne zpět. Matt je chytí za ohlávku a snaží se je uklidnit. „Přestaň!“ řve na Jimmyho, který je švihá, i když nemohou běžet. Clay mu vykroutí z ruky bič a namíří na něj pistoli, ale pak si uvědomí, že je mimo.
„Paní, paní jste v pořádku? Prosím vstaňte!“ Jacek šetrně se snaží Charlotu dostat na nohy. Bojí se, co se ji by mohlo stát.
„Jsme v pořádku, Jacku. Bude to dobrý,“ řekne s rozcuchanými vlasy. Snaží se postavit, ale zasykne, jak si něco narazila. I tak má kliku, že se nezabila.
„Clayi Allisone, zatýkám vás!“
„Earp, sakra!“ chytí matku představenou a vleče ji dovnitř do kláštera. „Jestli se hnete, tak ji voddělám!“ zařve na Earpa. Hledá únikovou cestu. Nemůže uvěřit, že tu ten mizera je. Oči mu padnou na koně. Odhodí jeptišku, vyšvihne se na koně a pobídne ho. Přeskočí vůz. Kašle na zlato.
Matt, Zack s Docem na něj zamíří, ale v tu chvílí se jeden z banditů vzpamatuje a hodí po nich kusem dřeva.
„Ne!“ vykřikne Wyatt, který zavrávorá a střela jde mimo. Taktéž to dopadne se Zackem. „Koně!“ Clay už je hodně daleko, ale stále mají šanci.
„Hned!“ Matt běží pro koně, když najednou se spustí průtrž. Zakleje, ale dovede koně k bráně. „Přichystal jsem je. Jedeme.“ Udiví ho, že se oba dva nehnou.
„Je konec.“
„Jo,“ přikývne mokrý Zack. Prší tolik, že zem se v mžiku změnila v bahno.
„Proč, můžeme ho dostihnout.“
„Jak? V tomhle nic nenajdeme. Jestli překročí kanadské hranice, nemáme ani pravomoc. Wyatte, jedeš?“
„Ty ano?“
„Já ne, ale ty jeď. Víš, kam mi máš poslat zprávu. Srovnám to tu.“
„OK. Měj se, Matte.“
Doc se stisknutýma rty se dívá, jak v dešti jede pryč. „Šílenec.“
„Proč jsi nejel s ním?“
„Protože on musí jet. Ob dav bychom jeli zbytečně.“
„Jeď,“ pobídne ho, ale pak strne a rychle se obrátí. Chytí Jacka pod krkem a zmáčkne.
„Pusťte ho!“
„Dobrý den, madam,“ chladně pozdraví Charlotu Zack.
„Hele, jsem tu náhodně…,“ už ví, že bez toho zlata se nedostane, ale chce se odtud dostat. Mohla by tu Jacka nechat, ale rozhodně nechce. Je to dobrý hlídač, ale ten mladý zřejmě si ho všiml, proto nenápadně vytasí malý revolver. „Jestli ho nepustíš, tak máš ránu v břiše. Bolí to děsivě a zbraň má velkou kadencí.“
Zack se začne smát. „Tohle je ženská, jak má být.“ Všichni stojí v dešti a očekávají, co ten druhý udělá.
„Zacku, ona zabila svého partnera, nemůžeme ji pustit. Víš, co povídal Šedý vlk.“
„Pche, kdo bude věřit indiánovi. Pusť ho nebo to do tebe našiju!“ řekne drsně.
„A našiješ to do mě, i když ho pustím. Ani náhodou.“
„Neudělám to.“
Zackovi dojde trpělivost, zamrká a pak vytasí tak rychle, že sotva ten pohyb kdokoliv postřehne. Charlota vykřikne, chytí se za ruku, která se zbarví krví. Tiskne si ji, ale stejně kape dolů a mísí se s blátem.
„To je snad poprvé, co jsem postřelil ženu. Matko představená, prosím můžete je všechny ošetřit? Matte, svaž toho kluka.“
„Jistě. Vyznáme se v léčení. Šerif sem jede.“
„V pořádku, vysvětlíme to, ale Jimmy…“ Otočí se po něm. Matt zamrká, protože tancuje, pak se vrhne ke koni, líbá mu tlamu, což mu nedělá moc dobře.
Matka představená se na něj smutně kouká. „Postaráme se o něj, jako když byl malý.“
„Děkuji. Ty jeho věci, myslím, že by vám to dal,“ řekne velkoryse. Zbraň se slonovinovými plátky schová do pouzdra. On se chystá totiž na úplně jinou akci, kde by si vydělal pro sebe a ranč o hodně víc a legálně.
„Dobře, ale nejsou to…“
„Nejsou,“ ujistí ji, protože vlastně ani sám netuší, odkud ty peníze se zlatem jsou.
„Tak, co se tu děje?!“ zahřmí šerif. Pátravě se zadívá na Zacka s Mattem.
„Jsme zástupci šerifa Hardyho z Poplaru. Hledali jsme Claye Allisona. Tihle jsou z jeho bandy a se rozhodli unést Jimmyho. Ta žena je vražedkyně, která ho obloudila.“
„V pořádku!“ pošoupne si mokrý klobouk. Už tolik neprší, ale stejně je hustý. „Jen netuším, kam je dám. Víte, mám malé vězení.“ Vezme laso, bez lítostí je rozřeže na kusy. „Laso je skvělá věc. Hlavně, když máte zajatce. Tady už dlouho jsem nikoho nesvazoval. Tak jdeme. No nikdo z vás nepatří hrobníkovi, tak tu chvilku chůze přežijete. Tamtomu stačí zaškrtit. Chcete ošetřit nebo má to udělat doktor White?“
„Raději doktor.“
„Tak jdeme! Jo kdyby se někdo rozhodl utéct, tak hezky střílím. S vámi dvěma chci mluvit.“
„Zastavíme se u vás,“ přitaká Zack. Najednou ucítí, jak ho někdo tahá za rukáv. Matt?
„Podívej se,“ ukáže mezi domy. „Wyatt se vrací.“
Zackovi se uleví a usměje se. „Jsem rád. Vrátíme se domu. Musel poznat, že ho nenajde, ale on se zase někde objeví. Pak budeme připravení.“
Wyatt se před nimi zastaví. Shrbený, ale pak se narovná. „Najdeme ho, že Docu?“
„Najdeme a dostaneme ho. Nemůže nám unikat věčně.“
„Nechcete tu na chvilku zůstat?“
„Ne. Myslím, že se vrátíme do hotelu. Děkujeme.“ Rozhlédne se po bráně, po voze, rozházených věcech. Jimmyho odvedly dovnitř kláštera dvě sestry. Podle toho, jak ho držely, jsou zřejmě na to zvyklé. Raději se na nic neptali.
„My děkujeme. Ta brána byla stejně stará a chatrná. Potřebovala vyměnit. Sbohem. Nechť vás na vaší cestě sleduje Bůh.“
„I my děkujeme.“ Nasednou na koně a vyjedou k hotelu. Jsou stejně mokří, tak jim to nevadí, že zmoknou ještě víc. Dojedou k hotelu, když vidí šerifa.
„Halo, jak to jde?“ zvolají na něj.
„Jdu hledat tu ženskou s klukem.“
„Cože? Charlotu?“
„Jo. Ten kluk se zničehonic začal válet po zemi, jako by ho chytla padoucnice, tak jsem ho chtěl srovnat, ale nevím, kde se objevil nůž a byli volní. Ostatní chtěli taky zdrhnout, ale byli zranění. Ale jak se mi tam motali… Doprdele práce!“ mrští kloboukem o zem. „Zdrhli mě. Jdu je hledat.“
Zack s Wyattem a Mattem se smíšenými pocity se za ním dívají. „Chudák. Nějak pochybuji, že ji najde.“
„Jo taky mám ten pocit. Kašlu na ní. Stejně je to liška podšitá.“ Vejdou dovnitř.
„Omlouvám se, ale máme jen dva pokoje.“
„Tak se nedá nic dělat. Vezmu si s Mattem jeden, Wyatte, ty si vezmeš ten druhý.“
„Jasně.“
„Dodám vám tam druhou postel.“
„Jistě. To bude fajn,“ zavrčí Matt. Bude jim stačit jedna.
Charlota vleze dovnitř, usměje se. Je tu prázdno, tak je ráda. Aspoň skryje tu zraněnou rukou. Dostavník sebou trhne. Charlota otevře oči, zadívá se na Jacka. „Poslouchej mě.“
„Ano, paní.“
„Odteď se jmenuji paní Higgins. S Johnem jsme byli na líbánkách, ale při neštěstí pan Higgins byl zabit. Budu si muset někde obstarat černé šaty.“ Taková banka bude stoprocentní záležitost. Nebude nucená na nikoho spoléhat. Přitom pronikne mezi smetánku. Dost často se objevovala po Higginosvě boku, tak to nikoho neudiví. Teď už jenom zfalšovat úmrtní zprávu a oddací list. To bude snadné.
„Ano, paní Higgins.“
„Výborně a děkuji.“ Jackova tvář se rozzáří.
