Drama v kupé
V Mattovi je malá dušička. Bojí se, že se Zack šíleně rozzlobí a popravdě by se nedivil. On by zuřil. Nemá odvahu nadzdvihnout ani ten klobouk. Poprvé v životě počítá s tím, že je tu Wyatt, a proto by mohl přežít. Jenže ho nenechá po té božské noci utéci. Opravdu někdy se mu zdá, že je jak malý. Copak vážně si myslel, že to tak nechá?
Zack stále ohromený se dívá vedle sebe na postavu se staženým kloboukem. Potom se v duchu usměje. Opět ho dostal, ale co teď? Vyhodit ho, nechat ho?
„Nejste vy Matt Darmont?“
Matt si pošoupne klobouk. „Ano a vy Wyatt Earp. Zack mi o vás hodně vyprávěl. Neuvěřitelné, že se s vámi setkávám.“ Napřáhne rukou a oba si potřesou.
„Taky rád vás vidím. Zack je dost obtížná osoba.“
Obtížná? Málo řečeno, ale on ho miluje. Ale jak to myslí? „Jak to myslíte?“
„Jako pacient. Zotavoval se u vás, že?“
„Oh jistě. To tedy ano.“ Poprvé do chvíle, kdy vpadl do kupé, se podívá na Zacka. Zuří? Baví se? Neví. Nejspíš něco mezi tím. Trochu se mu uleví. „Ale velmi nám pomohl.“
Zack se přitom oslovení usměje se. Je rád, že Wyatt přistoupil na jeho novotu totožnost.
„Rád pomáhá. A co tady děláte? Někam jedete? Omlouvám se, ale vpadl jste tu na poslední chvíli.“
Zack se ušklíbne. To je tedy taky zvědavý. Čeká, co z něj vypadne.
„No ano, do Denveru. A vy?“
„Zatím tam a potom uvidíme. Příjemná cesta, že.“
„Ano. Zacku nevadí ti, že jsem se vetřel, že ne.“
„Ale jistěže ne. Potřebuješ něco v Denveru? Mohl jsem ti to poslat,“ řekne klidně, ale očima provrtává Matta.
„Maličkost. Soukromou. Nic důležitého.“
„Aha. Budeme rádi, když nás doprovodíte. Slyšel jsem od Zacka, že máte nejlepší koně v okolí.“
Matt se zardí. „Snažím se, ale myslím, že ano. Až zkrotím Červený plamen, budu mít základ opravdu dobrých koní. Sice mě mrzí, že nebudu moci je zapsat do plemenářské knihy, ale nedá se nic dělat. Přesto i tak budou vyhrávat. Už letos bych se chtěl zúčastnit s Tornádem vytrvalostního závodu. Jakmile se vrátím z cesty, začnu ho trénovat.“
„Ten nepotřebuje trénink. Je vytrvalý jako buvol,“ poznamená Zack. „Skvělej kůň na dlouhou honičku.“
„Ale ano, potřebuje. Je to známý Jižanský závod. Bude tam hodně koní z celé země.“
„Ty chceš jet na jih?“ podiví se.
Matt přikývne. Neví proč. Zda to je tím, že by chtěl vidět rodinu nebo ukázat těm nafrfněným panákům, že na to má. Kdysi taky takový byl. Změnilo ho to. Hodně. Už není tím rozmazleným panáčkem, kterým býval. Taky je možné, že chce vidět rodinu, i když ho odepsala.
Zack ho sleduje. Pojede s ním, protože tam bůhvíco vyvede. Vsadí se, že se chce vidět rodinu. On už je starý vlk a nijak mu na rodině nezáleží. Tedy kromě Mattovy. Ale Matt je měl rád, ať si říká, co si říká. Možná by ho měl odradit, aby s nimi jel, protože jak ho zná, bude to chtít dělat snad na každém rohu. Potřebuje se trochu postit, i když on má co říkat. Nikdy to slovo neměl rád.
„Jo, ale pořád to zvažuji. Uvidíme. Zacku, nerozloučil ses.“
„Nemám rád loučení,“ zabručí. Nenávidí to dokonce. Jak s Mattem tak s ostatními.
„Zack se nikdy neloučí,“ prohlásí nekompromisně Wyatt. „Odjíždí si, jak chce a přijíždí taky, jak chce, i když změnil ses.“
„Jo já vím.“ Jakmile Wyatt odejde, potom se do Matta pustí. Jak si vůbec dovoluje sem vpadnout? Pronásleduje ho jako nějakou sukni.
„Jaká byla zima?“
„Někdo nám otrávil koně, tedy pokusil se.“
„Cože?“
„Jo. Chytili jsme ho, ale měli jsme strach, že jedna klisna je mrtvá. Sousední ranč. Chtěl Mattův pozemek.“
„Chamtivost. Kolikrát jsem to zažil,“ řekne tiše Wyatt. „Jdu do jídelního vozu. Ráno jsem se nestihl najíst. Jdete taky?“
„Přijdeme!“ zadrží Zach Matta za ruku. „Běž napřed.“
Matt se zachvěje.
„OK.“ Wyatt si vezme černý klobouk a podívá se na ty dva. Napětí z nich úplně sálá. V duchu zavrtí hlavou. Doc se opravdu hodně změnil a to trvání na přezdívce. Chápe, že chce začít nový život, ale se jménem Doc Holliday to bude zatraceně těžké. No je to jeho věc, a co s tím má společného ten mladý rančer? Vypadá jako zelenáč, i když u boku má pistoli s pouzdrem do hladka ošoupaným. Nechá to být na Docovi. Důvěřuje mu.
Zack pustí Matta. „Co si to dovoluješ?!“ zařve na něj, až se Matt přikrčí. „Pronásledovat mě!“
„Promiň mi to.“
„Ne. Až dojedeme do Denveru, posadíš se na vlak a jedeš nazpět, chápeš?“
„Ne.“
„Cože?“ nakloní se nad něj.
Matt vdechne jeho vůní. Je jak nejlepší cizokrajný parfém. Líbí se mu jeho vůně, on celý. Trochu se pohne a políbí ho na rty.
Zack je v šoku. Z polibku, ale spíš z toho, že ho ignoruje.
„Nenechám tě jen tak odejít. Ta noc byl úžasná. Proč jsi odešel jako zloděj?“
„Protože se všichni vraceli,“ zabručí. „A pak chci jet za Clayem.“
„Clay, Clay, ale co já?!“
„Nechovej se jako malý usmrkaný spratek. Chci ho chytit a mít klid.“
„Opravdu?“ optá se nedůvěřivě Matt. „Znám tě. Po Clayovi přijde další a další.“
„A i kdyby, je to můj život. Nejsem tvoje manželka. Ztichni a nech mě být.“
Matt splaskne. Má pravdu - jsou jenom milenci, nic víc. Je volný jako pták. „Máš pravdu, promiň. Zapomněl jsem na to. Po příjezdu do Denveru se vrátím do nezáživného městečka. Nemusíš se vracet.“
Zack ho chvilku pozoruje. Povzdechne si. „Nechovej se jak malý kluk.“
„Pak ty se nechovej jak trouba.“
„Za to někteří zaplatili životem.“
„No tak, klidně. Chceš to zkusit? Vykrást se z domu, od rodiny, jako nějaký podvodníček s kasou? To jsi přesně udělal. Jestli o tom nevíš, záleží jim na tobě. A mě taky. Vydržovaným ženám se řekne, kdy přijde příště. Ani to nemám. Víš, co Zacku, trhni si hnátou. Jsi jako starej bizon. Nechápu, co na tobě vidím. Ženu se sem, málem uštvu koně a co ty? Jenom řečičky. Ani mě nepolíbíš. Nic.“
Zack se k němu nakloní a něžně políbí. „Stačí?“
„Jo. Tady máš noviny.“ Vrazí mu čerstvé noviny z Popleru.
„Díky moc. Já jen nechtěl se loučit, to je vše. Nemám to rád, a jakmile bychom chytli Claye, vrátil bych se.“
„Kdy?“
Zack položí noviny na Wyattovo místo. „Nevím. Chceš opravdu s námi jet?“
Matt přemýšlí. „Nevím, možná. Chtěl jsem jet, ale ty to nechceš, že.
Zack přikývne. „Ne. Není to tím, že bych nechtěl nebo bys překážel, ale je pravdou, že by to bylo dost frustrující.“
„Frustrující?“ rozzáří se. Přitiskne se k němu. „Fakticky? To jako, že bych tě rozptyloval?“
„Jo,“ přisvědčí. V tu chvílí si uvědomí, že je to pravda. Jak by ho měl po boku, chtěl by s ním spát a on nechce, aby to kdokoliv věděl. Dokonce ani Wyatt. Není připravený mu to říct. Je to jeho soukromá věc.
„Jsem rád, ale bojím se o tebe. Ne, že se ti nic nestane, ale přestaneš dodržovat doktorovy rady… Musíme k němu zajít na vizitu.“
Zack ho chytí a políbí na rty. Polibek se prodlužuje. „Matte, nejsem malý, zvládnu to.“
„Nezvládneš. Jsi nezodpovědný a tvrdohlavý. Nechce tě ztratit. Zatraceně, mluvím tu jako ufňukaná ženská. Za to můžeš ty. Prostě se o tebe bojím.“
„Jojo. Matt kvočna.“
„Co je na tom špatného? O lidi, které mám rád, pečuji. Nemám kolem sebe tolik lidi.“
Zack přikývne. Nerozumí tomu, ale jsou lidi, kteří jsou takoví. „Chceš tam jet?“
Matt pochopí, o čem mluví, ale jemu se o tom nechce vybavovat. „Nepůjdeme do jídelního vozu? Cesta ještě bude trvat a já mám hlad.“
„Dobře, ale…“
„Já…půjdeme.“ Vezme ho za ruku a vytáhne ho z červeně vypolstrovaného sedadla. Přitáhne si ho do náruče. „Budeš mi chybět. Šíleně.“
„To vidím.“ Hmátne mu dolu a sevře úd. „Je zatraceně vzrušený.“ Otevřou se dvířka. Ruka se bleskově stáhne. „Wyatte.“
„Nešli jste, tak jsem se najedl sám. Jdete se najíst?“ optá se trochu ironicky. Matt vykukuje za Zackem.
„Jo. Museli jsme si tady něco s mladým vysvětlit a protáhlo se to. Najíme se a jsme hned zpět.“
„Ok a hele noviny.“ Posadí se a vezme noviny. Matt ztuhne, ale potom se uvolní - snad tam není nic závadného.
Procházejí vagóny do jídelního. Posadí se u stolečku s malou kytičkou a kostkovaným ubrusem.
„Přejete si?“
„Slaninu, vajíčka chleba a kávu, kde by lžička stála a…,“ podívá se provokativně na Zacka. „Mléko.“
„Mléko.“
„Ano. Hrnek mléka. Co je na tom divného? Nemáte je?“
Zack se nepokrytě baví, jak péruje obsluhu.
„Jistěže máme. Hned doneseme.“
„NO proto. Pitomec. Opravdu si říkám, že bych měl jet s tebou.“
Zack se nepokrytě směje. „A vodit Čertovo kvítko na provaze za sebou? Buď humanista. Vždyť by tě zabila.“
„To je tím, že si dělám starosti, zda se dobře budeš vyživovat. Nechci, aby naše práce přišla vniveč.“
„Naše?“
„Moje a doktora Lockwooda?“ Vzpomínka na pobyt, i když krátkém, mu smaže úsměv ze rtů. „Možná by byl čas a zajeli bychom na jeho kliniku. Měl jsem tam jet hned po zimě. Zima ti nesvědčí, jak mi říkal doktor, ale naštěstí není u nás moc dlouhá. Teď přijdou sušší období, nesměj se.“
„Mléko.“
„Tak to položte a jděte pro ostatní,“ vyjede na číšníka. „Otrava. Vypij to.“
Zack uvažuje, jak šíleně se mění. Jednou kvočna, co chrání kuřata, podruhé zas sexy kočka, co by ho snědla k snídani, potřetí zas terorizující manželka. Dokonce i žárlivou milenku dneska předvedl. Má zatraceně hodně podob. Jistě je to fascinující, a popravdě baví se tím. „Jsi neskutečný. Nehrál jsi divadlo?“
„Jak to víš?“ zrudne. „To bylo ještě ve městě. Hrál jsem ve škole. Většinou komedie, jednou dokonce ženu.“
Zack se rozesměje. Ani mu nevadí, že musel ten hrnek vypít. Bude to fascinující život.
„Snídaně.“
Matt vzhlédne a usměje. Číšník málem pustí snídani.
„Děsíš ho, Matte.“
„On mě děsí. Dobrou chuť.“ Chvilku mlčky jedí.
„Bylo to dobré.“ Vezmou kávu a napiji se.
„Teprve teď cítím, že jsem ožil. Samozřejmě, když nepočítám tebe. Ty jsi ten nejlepší lék. Víš, byl bych rád, kdybys aspoň nechal zprávu.“
„Budu psát.“
„Díky moc. Co myslíš, kdy bude svatba Simplyho a Mary? Nechci ji ztratit. Je v tom možná trochu sobeckost.“
„Ty myslíš, že bude chtít odejít? To mě nenapadlo. Její jídlo by mi, zatraceně, chybělo.“
„Mě ano. Samozřejmě, že ji pustím, ale už to nebude ono. Vsadím se, že Narcissa s Dakotou už dávno oddaní jsou.“
„Jenže ne podle zákona,“ namítne Zack. „Budou muset to zavést do matriky.“
„Jo vím. Další veselka, ale mám je radši než pohřby. Je mi líto Hardyho. Měl Ingrid velmi rád.“
„Je to tak lepší. Nevím, co se stalo, ty to víš?“
Matt zavrtí hlavou. „Nevím. Vím, že se to začalo kazit od té doby, co jsi chytil toho zloděje nebo kdo to byl. Potom nějak do toho míchal rodinu, ale svou nebo její? Rozhodně se k němu začala chovat chladně, skoro opravdu… ho nenáviděla.“
„To je přesné. Ala ta malá Lilian se mu líbila.“
„Ta se bude líbit i Derbymu. Kvůli ní bude nejedna přestřelka a honáci z rančů budou její dveře doslova obléhat. Katty už je taky zadaná.“
„Opravdu? Všiml jsem si, že pokukovala po tom staviteli.“
Přikývne. „Jak jsme tančili, říkala mi, že se ji líbí Kaarl. Ovšem se trochu obává Marie.“
„Ten co nám stavěl dům. Moc dobrý dům.“
„Je nádherný a ta velká postel,“ zašeptá. „Myslím, že i on má Katty rád, ale uvidíme. Podívej, jak to dopadlo s Hardym. Limu má přijet na návštěvu rodina.“
„Bude bordel. Popler zaplaví Číňané. No přežijeme to.“
„Samozřejmě. Taky jsem zvědavý na hříbátka. Odložím osedlání Červeného plamene, až se vrátíš. Taky jsem přemýšlel, že se vrátím do hor.“
„Co tam?“ nadzdvihne obočí. Káva už se skončila, ale pořád sedí.
„Ještě něco, pánové?“
„Koňak, dvakrát?“
„Klidně. Chci se podívat na stáda. Možná by tam mohl být nějaký pěkný přírůstek.“ Taky chci se podívat, kde jsem ho poznal, ale to nemusí vědět.
„Jasně.“
„Tady pánové.“
Oba vezmou ho do ruky a jemně zatočí. Objeví se zřetelná vůně. Napiji se.
„Líbí se mi, jak tu sedíme a bavíme se.“
Zack přikývne. I jeho. Nikdy by nevěřil, že bude hovořit o jiných lidech a jejich strastech.
„Sára je krásná, že?“
„Je nádherná. Bude to její první.“ Povzdechne si.
„Chtěl jsi mít někdy děti?“
Zack zavrtí hlavou. „Ne, ani jsem nepředpokládal, že se dožiju třiceti. Zubatá si mě měla dávno odnést. Nebýt toho, že jsi mě našel, nejspíš bych neměl ani hrob. Na prašné cestě by se válely ohlodané bílé kosti.“
„Za to vděčíš Applemu, ne mně.“ Usměje se melancholicky. „Pro mě to byl tehdy opravdu šťastný den.“
„Pro mě taky. Půjdeme za Wyattem,“ řekne Zack, ale oba sedí a dívají se na sebe. Zack stočí zrak ke krajině. Měl se rozloučit, ale nerad to dělá a pak mu ranč i obyvatelé městečka přirostli k srdci. Ozve se hvízdot. Oba se jako na povel zvednou a jdou. Kolem nich procházejí lidi.
„To nebyl dobrý nápad,“ když zahlédnou nějakou ženu s kufry a muže a dvě děti k tomu. Oba se podívají na otevřené kupé. Zapadnou a zavřou je. Usadí se. Kolem dál procházejí lidi, když vlak sebou trhne.
„Jedeme dál.“
„Jo.“ Zvedne se a vykoukne, když ho Matt zatáhne dovnitř. Přitiskne se k němu a začne ho líbat.
„Ještě jsem neměl ranní polibek.“ Obejme ho, vdechuje vůní. Je taková neurčitá, možná málo výrazná, neví sám, ale přesto vzrušující, protože patří Zackovi.
„Byl moc pěkný.“
„Jo, byl. Miluji tě, jenom jsem ti to chtěl říct. Zatraceně, obsazeno!“ zařve, až Zack sebou trhne. I on ucítí, jak dveře se snaží povolit, ale pod řevem přestanou. „Hulváti.“
„Není to naše kupé,“ upozorní ho se smíchem, ale nakloní se a důkladně Matta políbí.
„A co má být? Půjdeme. Nechce se mi. Proč musíš ho stíhat? Víš, jsem asi domácky typ.“
Zack přikývne. „Není to na škodu a já se vrátím.“
Matt si odkašle. „Určitě?“
„Ano.“
„Tak dobře. Vezmeme si volno. Jen my dva. Vyjedeme si někam, kde budeme jenom sami.“
„Těším se.“ Otevře dveře. Neví proč, ale je mu líto, že musí odjet. Poprvé v životě se mu nikam nechce. Nemusel by odjíždět. Stačilo by to Wyattovi říct, ale je to jeho nejstarší přítel a kdysi si slíbili, že Claye dostanou. Projdou oběma vagóny do svého. Otevřou a udiví ho, když uvidí se usmívajícího Wyatta.
„Pobavilo tě něco?“
Wyatt zamává novinami. „Máte veselo v tom Popleru, ctihodný zástupce.“
„Oj. Byl jsem i tvůj.“
„No jo, můj jo, ale nikdy jsi nepřijal odznak.“
„Protože jsem rád na té špatné straně. Jenže tam nejsem Docem, ale řádným občanem.“
Wyatt vyprskne smíchy. „Moc veselá svatba a ta fotka kankánu, i vy dva tam jste.“
„Ukaž!“ Drapne po novinách Matt se Zackem. Zaboří nos. Oddechnou si. Je Ok. Schovávají se za sudem s pivem.
„Moje hospodyně se ehm její sestra, ale moje hospodyně se taky bude vdávat, tak už nějak myslím dopředu. Nesluší nám to, co myslíš?“
„Jo, jsem tu moc bledý,“ řekne ironický Zack. „Až skončíme s Clayem, potom se vrátím do Popleru.“
Wyatt se na něj zkoumavě podívá. Zack mu opětuje vážný pohled, Matt studuje nevinně noviny, ale lapá každé slovo.
„Chtěl jsem ti nabídnout, zda se nechceš přistěhovat k nám. Mluvil jsem s ostatními a souhlasí.“
„Děkuji za nabídku, ale zkusím začít novej život.“
„Děláš dobře, ale víš, že stačí, aby tě někdo prokoukl, a nazpět jsi Docem,“ namítne. „Je těžko zmizet.“
„Já to zkusím. Cítím se zdravý. Dokud na mě sahala babička smrtka, tak mi to bylo jedno, ale jsem společníkem na ranči a začalo mě to zajímat. I obyvatelé městečka mě berou jako váženou osobu.“
Wyatt přikývne. „Změnil ses a já jsem tomu rád. Vždy jsi měl navíc. I když je mi líto.“
„Dobře víš, že kdykoliv mě budeš potřebovat, budu tady.“
Wyatt se rozesměje. „To je fakt. Bude to snad poprvé, co tě nebudu muset honit po všech čertech.“ Nakroutí si knír. Matt sedí s novinami v klíně a poslouchá je. Chce se změnit, ale pro něj zůstane Docem do konce života.
„Jak s ním vycházíte?“
Matt se usměje, když si vzpomene, jaké je to čertovo kvítko. „Popravdě, dobře, i když ten jeho humor někdy opravdu těžko skousnu. Dalo by se vyprávět tolik věci.“
Wyatt se plácne do stehna. „To je celý Doc. Vyprávěj.“
Zack vytáhne karty. „Nechcete si zahrát?“
„Výborný nápad! Zahrajeme si a můžeš u toho vyprávět. Matt, že?“
„Jo.“ Je mu hloupé tykat nejslavnějšímu maršálovi.
„Wyatt.“
„Jo.“ Stejně na tebe žárlím, protože byl s tebou víc. Zatraceně, dyť je můj. Nebudu žárlit, protože se ke mně vrátí. Na ranč. Nebude s Wyattem. Jenže na jak dlouho?
Zack se mrkne po zasmušilém Mattovi. Co mu je? Možná by ho měli sebou vzít. Další zbraň by bylo dobrá, ale to nezáleží na něm, ale na Wyattovi. Rychlými pohyby rozmíchá karty a vzpomene si na jejich sázku. Ještě stále tu partii nedohráli. Zajímalo by ho, kdy se k tomu dostanou a zda někdy ji dohraji.
„Matte, máme ještě nedohranou partii a sázku.“
Matt si to vybaví. První polibek, jak se svlékal, jak málem šílel z toho, že ho odmítá. To šílí ještě teď. Usměje se. „Dohrajeme ji někdy?“
„Určitě. Vždy jsem dohrál, že, Wyatte.“
„To je fakt. Rozdávej. Ještě máme před sebou pěkný kus cesty.“ Zack rozdá karty. Do Denveru je to ještě pěkný kus cesty. Míní to naplno využít.
A tady mám pro stále čtenáře, protože ti co komentuji, mají přednost. Právě zde poprvé, později i možná ještě někdy, můžete ovlivnit povídku. Co chcete, aby udělal Matt? Odjel nazpět nebo jel s Wyattem a Zackem na honitbu za Clayem? Rozmyslete si to důkladně!
