Opravdu ne?
Rozdat karty, vzít ty čertové kartičky do ruky, jak lehké a zároveň těžké, protože vedle něj sedí Zack. Matt se zasmušilé dívá do karet. Nemůže se soustředit, proto prohrává. Kdyby to nebylo přátelské utkání na zkrácení dlouhé chvíle, nejspíš by prohrál i spodky. K čertu se vším! Tohle nebyl dobrý nápad, ale tolik toužil se rozloučit. Když otevřel kupé, najednou si ujasnil, co chce.
Chce být se Zackem za každou cenu.
Pojede s ním, i kdyby mělo to být do pekla. Jenže jak vydrží tu touhu, zvláště když je tu Wyatt? Nemá ho rád, protože se zná se Zackem už dlouho. Taky proto, že zná ho jiného, než ho poznal on. Taky prožili různé příhody. On se s ním zná něco přes půlrok. Wyatt několik let. Takové osamělé cesty člověka sbližuje. Může se na nich stát cokoliv.
Je mnoho příležitosti, jak se sblížit. Taková chladná noc někde na severu země. Nebo sněžná bouře. Teplo, které vydávají dva lidé je vzácné. Stačí se přitisknout, ochutnat rty toho druhého, vklouznout pod kabát. Hladit…
„Matte, nedáváš pozor!“
Matt provinile se začervená. „Beru dvě.“
„Bejt tebou dávám větší pozor. Prohraješ i košili.“
„Jasně. Dva páry, co vy?“
„Trojka, co ty Wyatte?“
Wyatt klidně zamává. „Dvojka. Na tebe nemám.“
„Nemáš blafovat.“
„Ty máš co říkat. Minulou hru jsi blafoval tak, že by na to skočila i moje babička.“
Přesně tohle, myslí si Matt. To škádlení mezi nimi. Nesnáší je. Má pocit, že je tu třetí do páru. Přitom právě Zack s ním je. On se s ním miloval, ale co když není první? Co když ho Wyatt předběhl? Může se stát cokoliv. Při honbě na padouchy, když je zraněný a druhý ho ošetřuje. Říká se, že mezi ošetřujícím a ošetřovatelem vzniká nezapomenutelné pouto a což teprve kdyby ho zachránil. A oni si určitě párkrát zachránili život. Jenom takové podávání léků… Z úst do úst…
Ne!
„Matte, je ti něco?“ Matt zvedne oči. Zacku, proč?
Zack se nad jeho výrazem zarazí. Co mu je? Už od začátku hraje jak náměsíčný. Skoro vůbec je nevnímá. Nechápe to. Co se mu stalo?
„Ne, nic. To bude v pořádku. Za chvilku se vrátím. Možná jsem něco špatného snědl,“ zabručí. Vypadne. Nemůže už tam déle být. Přítomnost Zacka i Wyatta ho dráždí. Pořád se mu pře očima promítají scény Zack s Wyattem. Ví, že je to šílené, že nikdy spolu nebyli, ale je to nedobytné. Asi jako otravná moucha.
Zack odloží karty. Mračí se.
„Co je ti?“
„Matt mi dělá starost.“
Wyatt na něj nevěřícně hledí. On si dělá starosti s někým jiným než se sebou? Rozumí, že chce změnit vzhled, aby ho nikdo nepoznal, ale až do takové míry? Je to vůbec ještě Doc? „Docu, změnil ses.“
Zack zamrká. „Cože? Jistěže. Už jsem ti říkal, že chci se ztratit.“
„Nemyslím zrovna vzhled, ale kdy sis děla starost o někoho?“
„O tebe? Tvou rodinu?“
„Fajn, vynech je. Je to tvoje rodina.“
Zack si vzpomene na Simplyho s jeho věčným úsměvem, malou postavu, ale velkým srdcem. Mlčenlivého Šedého vlka, který ovládá rostliny a jeho moudrost je nezměrná. Na Dakotu, výborného stopaře, který vyřezává krásné věci. Mary, která se o každého bojí a nejvíc o Matta. Narcissa se svou pochmurnou minulosti. Dokonce i koně tak nějak k tomu zapadají.
„Já vím. Děkuji ti, ale nějak během času se pro mě ranč stal domovem. Matt je nesmírně jak to říct nejlépe - tvrdohlavý.“
Wyatt se usměje. „Víš, jsem rád, že jsi našel místo, kam chceš patřit. Dokonce se mi ulehčilo. Je nějaká rozkošná žena v tom městečku? Co ta malá Lilian?“
„Je tam a dost. Nějak se stalo, že jsem si řekl, že je tam budu chránit.“ Najednou si uvědomí, že opravdu rád to dělal. To bude kromě ranče jeho práce. Tohle městečko stojí za to, aby mu pomohl. „Bydlí tam spousta zajímavých lidí.“
Wyatt ho chvilku poslouchá. Usmívá se. Musí přiznat, že je rád, že ho vidí zdravého. „Tak a teď už jenom chybí tvoje veselka. Musíš nás pozvat, až do toho praštíš.“
Zack se zarazí. Veselka? Představí si sebe a Matta, jak stojí před reverendem Canfieldem, za nimi stojí Mary, utírá si oči do kapesníčku. Úplně vzadu stojí madam Josefína s děvčaty a celou dobu pronáší: „Já věděla, že je v tom něco divného.“
„Na to se necítím.“
Wyatt se na něj podívá. „Vypadáš zdravě, nebo to mělo nějaký vliv…“
Doc se uchechtne. „To tedy ne. Spíš naopak.“
„Tak vidíš.“
Zack se podívá z okénka ven, když si uvědomí, že Matt je už dlouho pryč. „Zajdu pro něj. Chci vědět, proč trucuje.“
„Docu, umí střílet?“ Doc s rukou na klice se zarazí. Zvažuje odpověď, protože Wyatt se určitě neptá jen tak. Cítí z něho touhu to vědět, jak moc je dobrý. Má mlčet nebo říct? Ne, Wyatt je přítel.
„Nechtěl bych proti němu stát.“
„Je tak dobrý?“
Doc přikývne. „Dost, ale nevyužívá to.“
„Jasně.“ Doc přikývne. Ten známý svit zmizel, ale někde zůstala pachuť. Za celou dobu si tak nějak nevzpomněl na střílení, na souboje. I méně cvičil. Měl by začít opět, protože bude stát proti Clayovi, který nepatří mezi zrovna pomalé střelce. Na chodbě vytasí zbraně. Je rychlý jako zastara. Možná rychlejší. Vydá se hledat Matta.
Kde jenom může být? Ptá se sám sebe, když projde celý vlak. Zamrazí ho. Snad se mu nic nestalo. V posledním vagónu viděl partičku ne zrovna příjemných individuí. Možná Matt je nějak vyprovokoval. Ne, ubránil by se. Je rychlý, i určitě se bít umí. Pošoupne si klobouk dozadu. Kde jenom může být?
Přejde do části vlaku, kde jsou kupé. Začne otevírat jedno po druhém. Někde se omluví, jinde zavrčí. Kde je? Už se blíží k jejich kupé. Co, když se vrátil? Otevře další dveře. Chce už zavřít.
„Matte?“ Matt k němu vzhlédne. Smutně se usměje.
„Zavři dveře. Co tu děláš?“
Zack se posadí naproti němu. „Co by, hledal jsem tě. Stále se mnou chceš jet?“
Matt se podívá z okna. „Já nevím, ale rád bych. Prosím.“
„Ok, ale musíš si poslat pro koně. Vezmeš si Bílou Lucy nebo Tornáda?“
„Lucy. Tornádo se určitě vrátil na ranč.“ Usmívá se. Veškeré pochybnosti se rozplynuly, jakmile přišel. Je jeho, ne Wyattův.
„Co jsme se vrátili z jídelního vozu, jsi úplně mimo. Co se děje? Nechci slyšet žádné výmluvy. Budeme sami tři dlouho na cestách. Clay není žádný zelenáč, aby se hned dal chytit. Musíme si věřit jeden druhému. Nesedí ti Wyatt?“
„Ne, ano. Chci říct je skvělý. Nikdy by se mi nesnilo, že ho poznám. Dyť už teď je legenda.“
„To ano, ale je i člověk, takže co ti vrtá hlavou?“
Matt se na něj dívá. Není krásný. Zná hezčí muže, i mladíky, ale má své kouzlo a jeho šedé oči jsou pro něj ty nekrásnější na světě. Připomínají mu bouřku, ranní podzimní mlhy, lesklé zrcadlo jezero, na němž plují oblaka. Miluje ho. Proč tedy nedokáže přijmout jeho minulost? Tedy spíš Wyatta?
„Budu tady sedět, dokud mi to neřekneš.“
„Jsi už jako Mary,“ postěžuje si. „Copak nemohu mít špatnou náladu?“
„To můžeš, ale proč zrovna teď?“ Nakloní se nad něj, Matta ovane dech provoněný kávou. Nakloní se a jemně ho políbí. Obejme. Má přiznat tak nízkou pohnutku? Vysměje se mu? Polichotí mu to? Co udělá? Ne, nepřizná. Objetí v něm vyvolá touhu i vzpomínky na jejich noc. Rozkoš, slast, neví, co bylo silnější. Tak nějak podle něj vypadá ráj.
Zack ho obejme. Je zvláštní, jaký má na něj vliv. Nikomu, ani Wyattovi nedovolil tolik co Mattovi. Objetí v něm vyvolává vzpomínky na noc, kterou zažil. V určitém ohledu byla pro něj zjevením.
Nechce se mi nikam jet. Chci zůstat s Mattem.
Drží se, smíšené pocity, i když si oba uvědomují, že není to dobré se držet. Nakonec se Zack jemně vymaní z Mattovy náruče. Miluji ho, přizná si. Zatraceně, jak k tomu mohlo dojít? Způsobila to jeho tvrdohlavost nebo trpělivost s jakou se mu dvořil? Kašle na to, co to bylo. Jedno ví. Někde mezi snídani a odchodem z kupé v něm narostla touha.
Vezme Mattovu ruku a políbí ji. „Víš, kdy jsem se do tebe zamiloval?“
Mattovi poskočí srdce. Slova, která pro něj jsou co pro jiné diamanty. Snaží se být klidný, nedat najevo, jak ho ty slova potěšila.
Zack se usměje. „Když jsme se honili za vrahem Liany.“
„Tam?!“
„Jo,“ ušklíbne se Zack. „Nebylo to zrovna jednoduché si přiznat, že mě vzrušuje muž.“
„Mě jsi vzrušoval od začátku. No dobře, možná později. S tou bradkou jsi vypadal jak vagabund. Zacku, miluji tě.“ Neví co dělat. Rozpačitě se zavrtí, ale nakonec se rozhodne. Posadí se na Zackovy nohy a těsně se k němu přimkne.
„Ehm, jsme ve vlaku,“ upozorní ho, ale ruce sklouznou na zadek. Mimoděk ho pohladí.
„A?“
„Jsme ve vlaku, každou chvílí sem někdo může vlézt.“
Matt to ignoruje. Kašle na to. Potřebuje se ujistit, že je jeho. Neví, jak jinak to dokázat než tímto způsobem.
Zack zadrží jeho ruce. Je vzrušený, jak se o něj Matt otírá, ale taky si uvědomuje, že není to zrovna košer. „Co je ti? Jsi nějak divný.“
Matt sklopí hlavu. „Nechceš se milovat?“
„To snad cítíš ne? Vzrušuješ mě. Samozřejmě, že chci, ale nevím, co ti je. Takže…“
Matt ho silně obejme. Nechce se mu dívat do očí. Potřebuje jistotu, že je jeho, že neodejde, že nezmizí s Wyattem. Nechce, aby měl někoho jiného. Nechci. Zatraceně, proč to tolik bolí? Když už konečně dosáhl cíle, objeví se Wyatt a s ním pochybnosti.
„Já… nechci, abys měl s někým cokoliv. Bojím se, že odejdeš, nevrátíš se. Bojím se, no.“
Zack rychle pochopí. Je překvapený. „Wyatt je kamarád.“
„Ale může se to změnit. Tak snadno…“
„Je ženatý.“
Matt si odfrkne. „Za jistých situací…“
„Matte, nezlob mě. Co se ti zase líhne v hlavě?“ Zkoumavě se na něj dívá.
Matt začne ho hladit, ale do očí se mu nedívá. „No, když je zima, nebo člověk je osamělý… má různé nápady…“
Zack se rozesměje, až dostane škytavku. „Jako já a Wyatt?“
„Nech toho,“ řekne vážně Matt. „Pro mě to není sranda. Mám tě rád. Představa, že jste dva… sami někde… v pustině.“
„Proto chceš se mnou jet?“
„Ne. To nejen kvůli tomu. Mám o tebe strach a potřebuješ dohlédnout na své zdraví. Hazarduješ se svým životem…“
Zack ho chvilku poslouchá. Nesnesitelné, proto mu zamkne rty polibkem. Lepší, pomyslí si. O hodně lepší. Matt ho obejme kolem krku. Prsty hladí pokožku vzadu na krku. Nádhera, pomyslí si, když se ponoří do Zackovy vůně, chutě. Miluje to. Miluje jeho celého.
„Chci se milovat,“ zašeptá, když se přestanou líbat.
„Tady?“
„Jsem vzrušený,“ obhajuje se. „Ty taky.“
Zack se pousměje. „Dovedu s tím žít.“
„Opravdu?“ Matt prstem mu přejede po hrudi. „Opravdu?“ Sklouzne níž, až ke klínu a položí ruku na vzrušené mužství. „Opravdu?“ Začne ho mnout.
„Jo.“
„Pak přestanu.“
Zack sklopí oči k jeho ruce. Zatraceně, skoro je v kalhotách. „Tak jo.“ Nemůže uvěřit, že to řekl, že se právě poddal jeho nátlaku. Ve vlaku, v kupé, kam může kdokoliv vejít. „Je to naposled.“
„Co?“ Matt hbitě si klekne a rozepíná kalhoty. „Milování?“
„Ne na veřejnosti. Ach!“ Pohodlně se opře. Matt si ho prohlíží zblízka. Je krásný, je jeho. Pohladí ho. Má nebetyčnou radost, jak se pod jeho doteky chvěje, jak mohutní. Zavane teplý dech, polibek na špičku. Zack se zavřenýma očima vychutnává Mattovy pozornosti. Nemůže se dočkat, až ho vezme do úst. Natáhne ruku, pohladí vlasy.
„Líbí se ti to?“
Zack otevře oči. Dívá se na Mattův jazyk, jak kmitá po jeho špičce, zatímco prsty přejíždějí po jeho délce. „Kdyby ne, nebyl bych tu.“
Matt se usměje a vezme ho do úst. Zasune si ho, jak to jde. Vytáhne a opět. Rukou sklouzne dolu, kde ho hladí. Zack se sesune. Nechápe, co dělá, ale je mu skvěle a chce, aby mu bylo ještě lépe. Mattova ruka se dostane až k zadku, kde tře ho kolem otvoru.
„Už budu.“
„Opravdu?“ optá se potměšilé a nechá toho. Prsty přejíždí po údu. Laská ho, občas políbí nebo olízne.
„Ty jdi ďábel. Můžeš…“
„Co za to dostanu?“
Zack se naštve. Matt pozná, že to přehnal, proto ho vezme do úst. Miluje jeho chuť, miluje, že ho má v moci. Prostě miluje tohle Zackovi dělat. Kdyby mohl, klidně by u toho strávil život.
Zack vykřikne. Mattovi trochu vystříkne na obličej. Rychle se utře. Kapesníkem ho očistí. Podívá se vzhůru do Zackových šedých očí.
„Jsi zvrhlík.“
„No dovol? Takhle mě nazývat, když jsem ti pomohl.“ Uraženě si sedne, ale usmívá se. Je spokojený, že Zack je spokojený. Uvědomuje si tlak v kalhotách, ale nemá odvahu požádat o stejnou službu Zacka.
„Měl bys, protože za můj stav jsi mohl ty. Sundej si je.“
„Nemusíš. Víš, že se mohu potom…“ Zack se k němu nakloní a položí ruce do klína. Smyslně se usměje. To by v tom byl bizon, kdyby mu to neoplatil.
„Jízdenky, pánové…Oh, vy jste… nashledanou.“
„Už chápeš?“ Oba se dívají na dveře.
„Co?“
„Nechci to dělat na veřejnosti, protože nás někdo vždy přeruší. Nemám to rád. Je to trapné a já nemám rád trapné scény. Svlékni si je.“
„Ne. V pokoji to hrozí taky.“
„Nehrozí. Jsi jak malej. Rozepni je.“
„Nerozepnu.“ Oba se na sebe dívají. Zack vidí zřetelně boulí, která se mu rýsuje pod kalhotami.
„Fajn. Stačí, když ti řeknu, že nic nemám s Wyattem?“
Matt se zarazí. „Já to vím, jen občas prostě, když si vzpomenu… hej.“ Zack mezi tím rozepnul kalhoty a vzal do ruky. Je zvláštní, že se mu tohle líbí. Nikdy nepředpokládal, ale co… má chuť to udělat. Chce vidět zastřený pohled v Mattově tváři. Jeho sténání. Mít tu moc, kdy vyvrcholí a ví, že je to nepředstírané.
„Nemusíš,“ zachraptí.
Zack dlouhým štíhlým prstem přejede hlavičku údu. „Opravdu ne?“
„Jistěže ne. Zvládnu to sám. Dělal jsem si to sám celá dlouhá léta.“
„Chudáčku,“ řekne posměšně. „Tak to napravíme, ne?“
„Ježíš…“ vzlykne, když ucítí polibek na hlavičce. Má pocit, že praskne štěstím i touhou.
„Ten s tím nemá nic společného,“ ujistí ho vesele Zack. Těší ho, když ho slyší sténat. Matt ho pohladí po ramenou. Nervózně, těkavě, krátkými pohyby se dožaduje toho, aby se svlékl.
„Máš pravdu.“
„Ano?“ podiví se a zvedne hlavu. Zkoumavě se mu dívá do krásných zelených očí. „V čem?“
„V tom, že na veřejnosti to není ono. Chtěl bych tě svléknout, dotknout se pokožky. Políbit bradavky, chci tě vidět nahého.“
„Na to zapomeň,“ odmítne jeho návrh. „Tohle by bylo už nebezpečné.“
„Dobře.“ Sleduje Zackovy ruce, které ho přivádějí do varu. Uvidí, jak prstem setře kapku. Vkládá si ji do úst, zasténá. Zack ho vezme do úst a rytmicky si ho zasouvá do úst. Kam nedosáhne, tam rejdí jeho ruce.
„Už budu!“ zahrčí a vystříkne. Úlevně klesne na sedadlo. Sedí, v hlavě vymeteno a jen oddechuje po zážitku. „Miluji tě.“
Zack mu zapne kalhoty. Krátce, tvrdě ho políbí na rty. Posadí se naproti němu. Stále ho to udivuje a nejspíš ho to bude udivovat až do konce života, že mu to nevadí, spíš naopak.
Matt se na něj malátně podívá. Je mu moc dobře.
„Matte, víš, nerad bych, aby…“ odmlčí se, protože vůbec neví, jak to má říct.
„Co? Zacku, vypadáš – udělal jsem něco? Už nikdy to neudělám, přísahám.“
Zack se usměje. „Ale uděláš a já se nejspíš nechám svést. Jde mi o Wyatta.“
„On?“ Na tváři se objeví znechucený výraz. „Co s ním je?“
Zack si ho prohlíží. „Jste pro mě důležití oba dva. Je to můj přítel, kdy jsem žádného neměl, chápeš. Nechci, abyste vy dva se nějak postříleli.“ Povídá mu naléhavě Doc.
Matt se posadí rovně jako svíčka. „Omlouvám se. To jenom tím, že tě zná daleko déle, i lépe. Občas se prostě neovládnu, ale budu se snažit, dobře.“
Zack ho chvilku studuje. „Dobře. Víš, sotva asi si začnu se svým starým kamarádem a nikdy už ne s cizím. To si raději vezmu do postele ženskou. Ok.“
„Ženskou? To to…,“ zarazí se. Vadilo by mu to?
„Tak ani tu ne. Dobře.“
Matt přikývne. Dobře ví, že se chová jako děcko, ale představa, že s ním spí někdo jiný je divná. Nejspíš opravdu žárlí. „Nemusíš.“
Doc zavrtí hlavou. „Necháme to, ano. Nemám až zas tak potřebu sexu.“
Matt vyvalí oči. „Lžeš! Vždyť…“
Zack se k němu nakloní. „Je něco jiného, když tě někdo vzrušuje, něco jiného je, když to nikdo takový není.“
Matt se začervená. Políbí ho. Zack pootevře ústa a vklouznou do úst. Zasténají.
„Rozumíš.“
„Ano, ale stejně…“
„Půjdeme. Za chvilku budeme v Denveru.“ Oba se zvednou. Vyjdou z kupé a jdou do svého.
„Tak jste tu. Do… Zacku, stalo se něco?“
„Bylo mu špatně. Jen nevím z čeho. Už je v pořádku. Nebude ti vadit, když pojede s námi? Umí dobře stopovat.“
„Ok. Nejdřív se někde ubytujeme. Máš koně?“
„Nemám, ale zítra ho budu mít.“
„V pořádku. Musím kontaktovat svého informátora. Je to krysa, ale potřebná.“
Oba přikývnou.
„Potom vyrazíme za tím zmetkem. Dostaneme ho jednou provždy. Jak dlouho nám utíká?“
„Dost dlouho, Wyatte. Taky rád bych ho dostal, zvláště…,“ začne mu vyprávět o smrti Diany. Wyatt svírá ruce. Občas se bouchne do stehna.
„Parchant! Dostaneme ho. Tentokrát cítím, že jeho dny jsou sečteny.“
Zack s Mattem přikývnou.
Vlak s trhnutím zpomaluje a oni se podívají ven. Ještě nástupiště není vidět, ale jsou tu. Objeví se první lidi, kteří čekají na tento vlak, aby je dovezl dál na západ. Muži, ženy i děti postávají na perónech. Hvízdot. Vlakem se ozývá hlas průvodčího.
„Denver! Denver! Jsme v Denveru!“
Wyatt s Docem posbírají vaky a jdou ven. Jdou do zadního vagónu, který přepravuje koně. Vyvedou Appleho s pěkným hnědákem. Matt pochvalně pokývne hlavou. Vytrvalý kůň. Bude muset zatelegrafovat pro Lucy. Za klapotu kopyt jdou podat telegram.
„Simply pošli mi do Denveru Bílou Lucy. Matt.“
Venku před nádražím zatím čekají Doc s Wyattem.
„Docu, nebude nám dělat potíže během cesty?“
Zack se podívá směrem k nádraží. Potíže? Copak to ví? „Určitě ne. Je dobrým střelcem i stopařem. Mohl by nám pomoci.“
Wyatt přikývne.
