Druhý závod
141.
Matt se dívá za odcházejícím Zackem. Je nádherný, ale něco mu říká, že ti dva něco kují. Ale teď ho to nemusí zajímat, protože má před sebou závod. Jde k Tornadovi, který se svěšenou hlavou nevypadá zrovna jako závodní kůň. Matt ho obejme. Děsí se dne, kdy bude mít cenu jen vyšlechtěný kůň. I on bude muset udělat na ranči pár změn.
„Tak co, pokusíme se vyhrát?“ Tornado si odfrkne. Matt se na něj vyhoupne, s úsměvem ho pohladí po krku. Vezme do ruky otěže a stiskem kolenou ho pobídne ke kroku. Bude lepší, když se krapet rozehřeje, když dělá malé kolečko.
Co asi mají za lubem? Přemýšlí Matt. Možná se něco děje? Hrozí něco Tornadovi? Minulý rok umřel Hnědák. Miloval ho. Nejen proto, že ho měl od hříběte, ale hlavně pro jeho povahu. Trochu škodolibý, ale když šlo do tuhého, vždy tam byl. Občas rozverný, ale stálý. Prostě ho měl rád.
„Účastnici závodu na start!“ ozve se. Matt na chvilku pocítí napětí, ale pak z něj tíseň spadne. Nic se neděje. Zasměje se tomu všemu. Měl by si to užít, ale hlavně taky zjistit, jak Tornado bude reagovat na ostatní koně. Sice si nemyslí, že pojedou dlouho v davu, ale kdo ví.
Postaví se. Rozhlédne se kolem sebe. Kupodivu ryzák je vedle něj. Usměje se na jezdce, ale ten si všímá pouze trati. Matt v duchu pokrčí rameny. Nějaký nezdvořák.
„Připravit, pozor, teď!“ vykřikne samotný starosta, načež zakašle, jak se masa koní pohne a vznikne oblak prachu. Matt v klidu cválá uprostřed pole. Všímá si Tornada, ale reaguje naprosto přesně. Klidně hluboce oddechuje. Je požitek jet na takovém koni.
Starosta mezitím se vrátí na své místo na tribuně.
Zack s Hardym otočí hlavu k startu. Vyrazili. Měli by rychle zjistit toho útočníka a zlikvidovat ho. Nemohou dovolit, aby se nejen Mattovi, ale komukoliv něco stalo. Jestli ano, pak by byl příští ročník o dost chudší. To si oba dva dobře uvědomují, ale ještě víc starosta, který řádil, že není dostatečná ochrana. Zbytek lidí napjatě sledují trasu závodu dalekohledy. Zatím je to jen jeden velký chumel, kdy sotva rozeznají své favority. Po chvilce se lidé uklidní, ale i tak vládne mezi nimi velké napětí, kromě jednoho muže, kterého jak se zdá závod o deset tisíc nechal chladným. Vysoký muž v černém saku, šátku s uzlem, kloboukem. Černé vlasy, chladné oči, pod nosem malý knírek. Na očích má skřipec. Oči pozorně vše sledují, hlavně starostu. Ale i on má tiket se sázkou na vítěze.
Zack v pravidelných kruzích jede krajinou. První kolo se zdá dobře skončí, pomyslí si při pohledu na vzdálenou trať. Kromě jednoho koně se všichni drží pohromadě, takže Mattovi nic nehrozí. Kdyby to nebyl Hardy vykašlal se, ale jeho instinktu, že se něco děje, věří. Zná městečko a určitě si tu informaci ověřil. Tak proč nikoho nemůže najít? Ale je tu ještě Hardy. Je na pravděpodobnějším místě přepadení nebo střelby než on. Osobně by byl raději, kdyby se nic nestalo. Umíněně pobídne koně. Jestli tu někdo je, pak ho najde.
Hardy jede podobně jako Zack, dokonce ho občas zahlédne, ale všichni jsou ve městě nebo na tribuně. Výhra deset tisíc dolarů v hotovosti přilákala kde koho. Informace jsou správné, tak proč tu nikdo není? Rozhodně nedopustí, aby se něco stalo. Někdo tu musí být. Ovšem teprve končí první kolo. Budou ještě další. V tomhle chumlu je Matt v bezpečí. Ale co když oběti nemá být Matt? Ne, tohle bylo řečeno zřetelně. Hardy by si nevymýšlel. Nerad by šel za jeho rakví. Kdyby byl on střelcem, objevil by se později. Místo určitě má vyčíhnuté… Bouchne se do stehna. To je ono. Musí to říct Zackovi. Musí hlídat místa, odkud by se dalo střílet. Těch zas tolik není. Je tu sice les, ale z toho se nedá dobře střílet, zvláště, že koně utíkají slušnou rychlosti. Taky ne všechno křoví je vhodné. Ušklíbne se. Dostanou toho parchanta. Pobídne Wings k cvalu.
Z tribuny hledí vysoký muž na šerifa. Mračí se. Kam tak najednou vyrazil? Spustí dalekohled, stiskne pevně rty. Nesmí mu překážet. Sejde dolů. Bude ho muset dostat, protože překáží jeho plánům.
„Rio.“
„Ano, pane?“ optá se ho klidně na půl úst muž v hadí vestě.
„Zbavte se šerifa a toho druhého. Jsou až moc dobří. Buďte opatrní.“
„To jsme vždycky.“ Odejde k němu a muž pokračuje dál za svým cílem, jako by se nic nestalo. Rio se zubí se na celé kolo. Konečně pořádná akce. Už toho povalování měl dost. Taky chlapi se začali hádat, což není dobré, protože pak vyvádějí. Jde do saloonu. Jako vždy měl pravdu. Opět se hádají. Chytí je pod krkem a srazí jejich hlavy, až to zaduní. Někdy pochybuje, že tam něco mají, ale jsou poslušní, což je to jediné, co chce.
„Au, šéfe.“
Muž s kloboukem staženým do čela chuchlavě se optá. „Něco nového?“
„No ano. Máme práci!“ Karty letí na stůl. Židle se sotva udrží na nohou, tak prudce jsou odsunuty. Za chvilku jsou už na koních.
„Tak kdo to bude?“ optá se ten s chuchlavým hlasem.
„Šerif.“
Muži vycení zuby v úsměvu. „Tu práci udělám zadarmo. Nenávidím šerify.“
„A zástupce šerifa.“
„Dnes je svátek, nebo ať se propadnu pod zem!“ vyprskne jeden z chlapů. Za nesouhlasných pohledů těch pár lidi, nasednou a vyjedou z městečka.
„Zacku!“ volá Hardy s kloboukem v ruce. Zack si ho konečně všimne. Rozjede se k němu.
„Co je?“
„Tak mě napadlo, že stačí přece jen hlídat místa, odkud by mohl střílet.“
Zack přikývne. Taky ho to napadlo. „Taky mě to napadlo. Musím se přiznat, že mě absence toho střelce zneklidňuje. Jsi si těmi informacemi jistý?“
„Jsem.“ Zamračí se. „Myslím si, že to nechají na poslední chvíli.“
„Zdá se mi to divné.“ Zack se zamračí. Proč by někdo chtěl odstranit Matta? Jistě ranč je krásný s výhodnou polohou, ale je to zvláštní. V hrudi má takový zvláštní pocit. Něco mu říká, že je za tím něco víc. Svému instinktu věří jako sám sobě. „Něco mi říká, že za tím je něco víc.“
„Možná, ale nezjistíme to, dokud se to nestane. Můžeme jen spoléhat na to, co víme a to je to, že někdo chce oddělat Matta.“
„Máš pravdu. Moc schovávaček vhodných ke střílení tu není, že?“
Hardy se rozhlédne. „To není. Možná právě tehdy použili drát.“ Otočí se s koněm k trase závodu. Právě k jejich místu přijíždí slupina koní a jezdců. I když jsou blízko, stejně nedokážou jednotlivé koně rozlišit.
„Jak ho chce dostat?“ pronese nechápavě Zack. „I já bych měl co dělat, abych to zvládl,“ pronese s takovým klidem, jistotou, že Hardy otevře pusu, ale potom zavře. Trochu se odtáhne, pak zavrtí hlavou. Zvláštně pronesena věta, ale s takovou jistotou, jako by věděl, jako by si byl jistý sám sebou. Kolik lidi to o sobě může říct, aniž by v tom byla vychloubačnost nebo naparování? Do hlavy mu vklouzne myšlenka: Kdo to, sakra, je?
„Nic, musíme je ochránit, ne?“ optá se, ale nečeká odpověď. Oba se zadívají na konec chvostů závodu. Běží tam nějaký hnědý kůň, ale brzy odpadne.
Matt si hoví v sedle. Má radost ze závodu, i jak si Tornado vede. Nijak se nesnaží soutěžit s koňmi, což je jak dobré, tak špatné. Jako by si uvědomoval, že zde nezáleží na ničem, ale běží pravidelným rytmem. Zatím se ani nezpotil. Jen doufá, že se nic nestane s podkovou nebo neotevře se zranění.
„Jsi bojovník, Tornado.“ Slyšel ho, když zpozoruje, jak uši se zkroutí. „Nejspíš nevyhrajeme, ale to vůbec nevadí.“ Přestane mluvit a prohlédne si své soupeře, kteří se drží blízko něj. Jako druhý běží ten ryzák. Tamten strakatý je pobízen už teď bičíkem. Jezdec je blázen. Tamten má zjizvené slabiny. Kdo ho asi tak týral? Neuvědomuje si kolik i v té rychlosti zaznamenává maličkosti. Blíží se opět k místu, kde zahynul hnědák. Uslyší řičeni, lidské výkřiky. Otočí se. Pád. Nějaký kůň vzal příliš prudce zatáčku nebo se stalo něco jiného. Snad se nikomu nic nestalo, zadoufá. Ihned otočí hlavu zpět. Tím, že se otočil, je ze skupiny poslední. Jako by i Tornado vycítil, že není duchem v závodě. Jemně ho pobídne. Tornado přidá, jako by pochopil, že jsou moc pozadu. Matt jemně přiloží ruku k šíji. Suchá. Je neskutečný, pomyslí si. Někteří už by byli mokří jako by se právě vykoupali v řece, ale on ne. To ho zaujme, protože poblíž není žádná řeka. Koně mají rádi vodu, ale co s tím? Potřese hlavou. Měl by se soustředit na závod.
Další kolo. Začíná třetí. Zde se už pomalu bude skupinka trhat. První. Podle toho jak rychle se vzdaluje, usoudí, že je to na koně moc brzy. Ještě počká. Přidá tak v čtvrtém kole. Vypadá to, že tak chtějí jednat i další. Hlavně ten ryzák je ještě ve formě. Je to opravdu nebezpečný soupeř.
Mine světlé hnědého koně, který stojí se svěšenou hlavou, nohy rozkročené a nehne se dál. Jezdec něco křičí. Matt se mimoděk uchechtne, ale zároveň je mu líto koně. Ten se nehne, ani kdyby ho to mělo zabít, pomyslí si.
„Třetí kolo.“
„Předposlední,“ přikývne Hardy. Vytáhne dalekohled, aby se rozhlédl. Zamračí se, protože zahlédne skupinku jezdců. Přijíždějí ze strany, odkud málokdo chodí, protože tam není nic, když nepočítá hodně vzdálený ranč. „Jdu jim říct, že tu se závodí.“
„Dobrá.“ Zack místo aby sledoval závod, se dívá za Hardym. Ten se rychle k nim blíží, když Zackovi zamrzne úsměv na tváři, když spatří, jak Hardy slétne z koně. Je na zemi. Aniž by na cokoliv čekal, vystřelí, aby je upoutal. Jsou tu sami, nikdo v dohledu není. Tak to oni mají zabít Matta? Skloní se k Appleho hřívě. Očima zkoumá obzor. Nikde nic. Žádný úkryt. Chtějí ho zabít. To nedovolí. Těsně před nimi sklouzne z koně. Podaří se mu vystřelit, ale dopadne nešikovně, že mu tělem a mozkem projede černá vlna bolestí. Zalapá po dechu, ale vzpamatuje se. Skončí v hustém křoví, do kterého začne bušit palba.
„Vzdávám se!“ Nic. „Vzdávám se!“ zařve, ale stále kolem něj lítají kulky. Je zázrak, že ho žádná vážně nezranila. Překulí se. Zahlédne Hardyho tělo. Wings stojí nedaleko.
„Do prdele!“ zamumlá. Vystřelí. V takovém průseru nebyl - od nepamatuje si kdy. Vždy tu byla šance, ale teď není žádná.
„Obkličte ho!“
„Šéfe, už je mrtvý!“
„Sklapni, Billy! Dokud já neřeknu, že je mrtvý, pak není mrtvý, je to jasné?! Jdi k tomu křoví?“
„Proč já?“
Zack se mimoděk ušklíbne. Šéf zřejmě nemá moc velkou autoritu nebo jeho lidé jsou natvrdlí.
„Protože jsem to řekl!“ zaslechne hvízdot. Ticho? Vykoukne a pošlu jejich směrem kulku. „Vidíš, není mrtvý. Palte!“ Zack pečlivě počítá výstřely. Pokud nemají pušku, pak… Ticho. Vyběhne, vystřelí. Jezdec spadne na zem. Zapadne do dalšího křoví. Pak si všimne Hardyho nohy v holínce. Je mi to moc líto, Hardy. O jednoho méně. Jsou čtyři. Dost na to, aby z něj udělali řešeto, jak se patří. Pokud by to dokázali…
Matt mine cílovou rovinku, vjede k tribunám. Tohle kolo se rozhodne, zda vyhraje nebo ne. Ale ještě Tornada nepustí. Přejede mu po krku. Je suchý, jako by neběžel několik mil. Usměje se. Doufal v to, ale teď půjde o to, zda i umí rychle běžet. Na posledním úseku z něj vymáčkne, co se dá. Koutkem oka zaregistruje koně. Ten co byl vepředu, odpadl. Tušil to. Až mine tu skálu, o které nikdo netuší, jak se tam dostala, tak v lese přidá.
Zack revolverem odhrne křoví. Velmi opatrně. Sesedli z koní. Zhoršili mu to, ale na druhou stranu možná, že ne. Zamračí se. Jak jsou rychlí? Jestli by se jim postavil – dostal by je rychleji než oni jeho? Najednou stáhne hlaveň, protože zaslechne šramot. Jsou tu? Ne. Slyší je. Jsou za koňmi, tak co to bylo? Zvíře, Hloupost, zlobí se sám na sebe, když to uslyší znova. Jako by něco pošoupli. Zadívá se na Hardyho a vytřeští oči. Teď! Hardyho noha se jemně pohnula. Žije! Zaplaví ho úleva, ale zároveň chladný vztek. Je rozhodnuto. Možná potřebuje doktora. Vztyčí se a rozeběhne se, ale pak se pevně postaví. Vidí překvapení ve tvářích chlápků. Chladně se usměje. On překvapený není. Trošku se přikrčí a tasí zbraň tak rychle jako snad nikdy v životě.
Žádní amatéři, když slyší kulky. I jsou rychlí. Nemůže uvěřit, jako tolikrát předtím, že stojí na nohou. Udělá krok, když sykne. Tak přece ho jedna dostala. Noha. Matt bude vzteky bez sebe, ale pak kolem něj bude lítat jak slepice kolem kuřete.
Hardy! Rychle k němu dojde. Bolest ignoruje. Skloní se k Hardymu. „Jsi v pořádku?“
„Sakra, vypadám snad tak?“ zamumlá. „Dojeď pro pomoc a Zacku…“
„Co je?“
„Je tu někde…“
Omdlel. Něco chtěl říct, ale co? Jde k Applemu, který stejně jako Wings poslušně čeká. Vyleze do sedla. Pobídne ho k trysku. Doufá, že brzy na někoho narazí. Kdo byli ti chlápci? Co chtěli? Matta nebo něco jiného? Nebo se jim nezdála šerifská hvězda? Banditi na útěku? Kdo k čertu byli? Teď už sotva něco zjistí.
„Darby! Darby!“
„Zacku, co je? Je ti něco?“
„Sakr, jistěže ne! Jsem zdravý jako ryba,“ zabručí. „Napadla nás skupina nějakých chlápků. Hardy je na tom zle. Sežeň vůz, já seženu doktora.“
„Ok. Vážně…“
Zack zavrčí. Darby se uchechtne. On ho doktor Hans zpacifikuje. Zack jede k tribunám. Slyší řev. Poslední kolo a on tam nemůže být. Co když ta skupina ho měla jen odlákat? Nedá se nic dělat.
„Zacku!“
„Simply, běž za Darbym. Hardy je postřelen. Sežeň někoho, ať objede trasu. Fofrem. Možná tam někdo číhá.“
„Udělám to,“ promluví Šedý vlk. Zacka zaplaví úleva. Ten je na to pravý. Matt bude v pořádku a může se soustředit na jiné věci. Teď najít doktora. Podle něj buď bude na tribuně nebo ve vězení. Bude muset zkusit obě dvě místa. Jede k tribuně. Mimoděk si všimne muže, který na něj zírá, ale mine ho. Není mu dobře a ještě nestihl se podívat, jak zranění vypadá. Na tribuně zpozoruje Kaarla. Vypadá to, že málem z ní nespadne.
„Kaarle!“ zařve hlasitě. Nic. Zkusí to opět, když se otočí. Mrká, pak mu to dojde.
„Co je!“ zařve hlasitě.
„Je tam doktor?!“
Kaarl se otočí. „Není!“
„Díky!“ ale ten už je zpět otočený k dráze. Zack odhaduje, že se blíží k cíli. Je mu to líto, že nemůže Matta vidět. U vězení sesedne. Zaskučí, když jim projede bolest, jako by ho párali. Otře si čelo. Vejde dovnitř. Hans ihned k němu přiskočí a donutí ho sednout.
„Co se stalo?“
„Někdo dostal Hardyho. Darby se Simplym pro něj jeli. Jak to vypadá?“ Pálí to jako čert.
„Sakra. To je špatné. Je na tom zle?“
„Netuším. Stále nevím, kdo za tím vším je. Hardy se něco dozvěděl, ale tak si říkám, zda měl pravdu. Au! To bolelo.“
„Vypadá to ošklivěji, než to je. Máš sedřenou kůži. Hodně to krvácí, ale do svatby budeš fit. Proč by někdo chtěl zastřelit Matta? Slyšel jsem o Bannyonovi, ale to je snad už vyřešeno. Mají dost starosti sami se sebou.“
Zack stiskne rty, když mu to vymývá. Moc servítky si nebere, pomyslí si. „To ano.“ Raději než, aby přemýšlel o noze, začne uvažovat, co mu chtěl Hardy říct.
„Zůstaneš tu?“
Zack se vzpamatuje. „Ne.“ Postaví se. Zvládne to. Hans zavrtí hlavou. Tvrdohlavý jako beran. Oba dva spěchají k ordinaci. Už z dálky vidí vůz. Přidají do kroku, zatímco z tribuny se ozývá parádní řev. Zack si uvědomí, že by takhle nekřičeli, kdyby se něco stalo. Dojdou dovnitř.
„Dva průstřely,“ hlásí ihned Hansova maminka. „Zaškrtila jsem to. Jsem ráda, že jsi tady. Zack Grey, ano?“
„Ano.“
„Mám vám vyřídit, že nejdou po Mattovi, že to byla léčka.“
„Léčka? Hardy!“ vykřikne, ale Edita mu zastoupí cestu.
„Ne. Potřebuje klid. Musíte na to přijít sám.“
„Zatraceně… Promiňte, madam.“
„V pořádku. Teď jděte.“ Zack přikývne. Venku se zamyslí, co tím Hardy chtěl říct.
„Bude v pořádku?“ optá se Darby. Vedle něj stojí ustaraný Simply.
„Bude, ale netuším, co tím chtěl říct… Co nejvíc láká zloděje podvodníky, bandity?“
„Prachy!“ zazní jednoznačná odpověď.
„Peníze… K čertu!“
„Co je?!“ zařvou oba dva. Utíkají za Zackem. „Oni nechtějí zabít Matta, oni chtějí peníze! Hlavní výhra druhého závodu je hotovost deset tisíc dolarů. Je to snadné jak facka! Pozdě!“ když si uvědomí chaos u tribun. Určitě to není kvůli koním.
„Co se stalo?“ Drapne rančera Corrana za ruku.
Ten k němu stočí oči. „Ukradli výhru,“ řekne jednoduše. Zack ho pustí. „Jsou už pryč.“ Zack si povzdechne. Smolný den. Matta neviděl, výhru mu sebrali…
„Kdo vyhrál?“
Matt dojede ke skále, spíš kupě balvanů, ale všichni Poplarští jim říkají Skála. Prudce kolem ní zatočí, i když tu není zrovna bezpečná manévr. „Teď, Tornado!“ křikne. Tornado vyrazí, nabírá na rychlosti. Matt skoro leží mu na krku, jak se snaží odlehčit mu zadek. Před sebou má čtyři koně, včetně toho ryzáka, kterého jezdec pustil dřív než on. Oči přilepené na zadek koně, který je před ním. Už jsem u něj, ještě trochu… Minul ho. Usměje se, ale vzápětí zvážní, když si uvědomí, že ryzák je před nimi a nedotahují ho ani o chloupek. Pobízí Tornada, proklínajíc se, že ho pustil tak pozdě.
Nedotáhnu ho, uvědomí si v jediné vteřině, ale nevzdává to. Doběhne aspoň jako druhý, i když je to s tak hořkou pachutí. Mine tmavého hnědáka. Je druhý a cíl se blíží. Nevnímá řev lidí, nic. Cílová rovinka.
Prohrál. Opatrně zastaví Tornada, který jako by neustále zvyšoval tempo. Obdiv k němu ještě vzroste. Pohladí ho po krku. Sotva navlhla srst. Nechápe to. Tohle by porazilo i Hnědáka. Tornado poskočí, až Matt málem slítne, jak to nečeká, protože Tornado je flegmatický kůň, kterého snad dokáže rozpálit jen vlk. Udělá malé kolečko, aby vychládl. Teprve teď si uvědomí vyčerpání ze závodu. Jestli to bude i takhle dál, odpadne dřív než kůň, ale je možné se na závod připravit?
„Pane, nádherný závod.“
„Děkuji.“
„Ten kůň… Koupím ho. Dám tisíc dolarů!“ řekne majitel ryzáka, který to vyhrál. Na rozdíl od Tornada je splavený a dýchá jak lokomotiva. Matt pocítí pýchu. Přece jenom má nejlepší koně na středozápadě.
„Je mi líto!“
„Taky bych ho neprodal!“ zazubí se chlápek středního věku. „No nic, jdu si vyzvednout výhru. Skvělý závod. Příště ho taky vyhraju.“
„To by nesměl závodit Červený plamen,“ odtuší Matt.
„Budu se těšit.“ Ještě jednou přejede Tornada. Světlá srst je jen krapet tmavší než jindy. „Je jako vlk.“ Pak vzhlédne k jezdci. „Nezúčastňujete se dlouhých tratí?“
„Letos poprvé,“ přikývne.
„S tím koněm máte šanci.“ Otočí svého ryzáka, aby si došel pro výhru, když najednou se spustí křik, výstřely.
„Zloději! Chyťte je! Peníze! Chyťte je!“ Matt zpozoruje dva muže, jak si v klidu odcházejí se zbraní a náloží. Dynamit? Zalapá po dechu.
Nikdo se ani nehne. Matt pobídne koně, ale v tu chvílí ucítí na sobě pohled jednoho muže, který jako by chtěl říct: „Použiju to.“
„Ježíši, Maria, Josefe!“ vykřikne muž, který vyhrál.
„Ať Zack nic nedělá,“ mumlá si pro sebe Matt. „Za to nestojí.“
„Pan Ethan Collins a jeho ryzák Star Fire. Měli dynamit – ti zloději. Kde jsou teď, bůhví.“
Zack si povzdechne. „A Matt skončil jak?“
„Druhý, ale řeknu vám, byl to nádherný závod. Až dokonce bojovali, ale ryzák vyhrál o jednu délku. Možná kdyby byla trať delší, pak by Matt vyhrál, ale takhle měl smůlu.“
„To je škoda.“
„Co tu stojíte? Kde je Hardy?“ uslyší Davidsona, starostu městečka.
„Je těžce zraněný. Momentálně mu doktor Handerson zachraňuje život.“
„A sakra! Jste zástupcem. Chyťte ho, jinak máte padáka!“
Zack chce odseknout, že se na to může vypadnout. Kde by je měl jako chytat? Nejdřív se musí vyptat lidí, kteří… Co by on udělal? Dostavníky může škrtnout. Koně? Mohli jet kamkoliv.
„Zacku.“
„Co je?“ stočí zrak na neznámého muže. Je mu povědomý, ale… kovář? Hardy musel být opravdu zoufalý, když najal i kováře, přestože je jako hora.
„Vlak.“
„Cože?“
„Hlídal jsem perón, jak mi nařídil Hardy. Ti dva tam byli. Ještě stále nesli ten dynamit a za chvilku přijede z Denveru vlak.“
Jack se zatváří připitomělé. Vlak? Opět? Copak nemohou zdrhnout postaru na koních? „Vlak?“
„Jo. Moc dobrý nejsem v střílení, tak jdu za tebou.“ Brickner se tváří ustaraně.
„Dobrá.“ Hne se. Nohou mu projede slabost, že málem si nekecne doprostřed ulice. Zatne zuby a jde. Ta malá zastávka způsobila, že rána se uklidnila. První kroky jsou děsné, ale potom si zvykne. Rychlejším tempem jde k vlakové stanici. Lidé mu uhýbají.
„Zacku, najdi je!“
„Najdu!“ přikývne. Vlak je už ve stanici. Nějak pochybuje, že to stihne.
„Půjdu s tebou,“ ozve se u něj Robin.
„Díky, ale není to nutné,“ odmítne Robinovu pomoc.
„Pro jednou zmlkni, ty hrdino.“ Zack toho nechá. Když chce, ať si jde. Stejně nestihnou zastavit vlak. Zničehonic s údivem zírá na bankovky. Jedna slítne přímo na něj. Rychle pochopí, co se stalo, ale jak se to stalo, netuší. Sebere ji a nacpe do kapsy.
„Netušil jsem, že bankovky mohou pršet,“ prohodí Robin.
„Robine, sbírej je.“
„No jasně, že je budu sbírat a půlka města s námi.“
Zack si pomyslí, že peníze jsou v čudu. Za sebou slyší starostu, který řve, že jestli někdo nevrátí bankovky, tak dotyčné postřílí. Osobně je zvědavý, kolik se mu jich vrátí. Vejde na peron. Je posetý penězi a lidi po nich chňapají. Vytáhne obě zbraně.
„Jestli se někdo shýbne pro tu bankovky, bude zastřelen. Peníze jsou majetkem města. Ty, polož je na zem! Robine, uklidní to vzadu. Snad získáme aspoň část.“
„OK!“
„Mohu taky pomoct?“ ozve se jim známý hlas. Robin s širokým úsměvem vzhlédne. „Drewe!“ nemůže tomu věřit, že je tu. Odkašle si dojetím, jak se mu v krku udělal velký chuchvalec.
„Nazdar, stará brado. Jsem rád, že jsi v pořádku. Tak jdeme na to, ne?“ Vypadá přepadle. Bůhvíjak se o něj tam starali, pomysli si znepokojeně. Horší je, že nese špatné zprávy, ale to počká. „Obávám se, že za ty peníze mohu já.“
„Jak to?“
„Hm viděl jsem dynamit, tašku a vrazil do nich. Trochu jsme se přetahovali. Zřejmě tu bombu nebo co to bylo, nechtěli použít.“
„Znáš je?“
„Jsou ve vlaku.“
„Jménem šerifa a starosty města, zastavuji vlak… Necháš ty peníze!“ Chladnokrevně vystřelí, čímž dokonale vyprázdní peron. Udiveně zavrtí hlavou. Proč to neudělal dřív? Je tu jenom on, průvodčí, lidé ve vlaku, kteří na to zírají, ale nemají odvahu vystoupit a Jack telegrafista.
„Konečně. Vlak neodjede, dokud nedostanu ty zloděje.“
„Dobrá, ale budeme mít zpoždění!“
„Ty peníze z kapes polož na zem. Bude to?!“
„Ok, dobrá.“ Pomalu vytáhne peníze a položí na peron.
„Drewe!“
„Co je?“
„Pomáhá někdo Robinovi?“
„Nějací muži.“
„V pořádku. Jdeme do vlaku. Poznáš je?“
„Jasně!“ holedbá se, ale o deset minut vrtí hlavou. „Nejsou tu. Nerozumím tomu. Jako by se vypařili.“
„Nedá se nic dělat. Sesbíráme, co se dá.“ Drew začne sbírat bankovky, zatímco Zack hlídá. Zamračeně pozoruje okna vlaku.
„Můžeme jet?“
Co má dělat? Peníze má, aspoň část, ale zloději unikli. „Jeďte!“ Průvodčí odkvapí do vlaku. Stoupne si na stupínek a zahvízdá. Vlak se pomalu pohne. Zack stále sleduje okénka. Kam mohli zmizet?
„Tohle nám nevyšlo,“ prohodí statná žena s mužem po boku. Má pásku přes oko a klobouk naražený do čela.
„Nevyšlo, čert nechť je vezme, ale to nevadí. Vyjde někde jinde. Jenom je škoda Ria. Byl to dobrý pes.“
„To byl. Poplar. Pěkné městečko.“ Oba dva se usmějí. Vytáhnou karty, aby si ukrátili čas do další destinace.
