Lest
120.
Matt jako mnohokrát předtím přiloží k očím dalekohled. „Městečko?“ zeptá. Oči mhouří, přestože je šero. Je klid, ale on cítí, že je tam pár oči, kteří hlídají únikovou trasu.
„Jak?“
Matt seskočí z koně, což je znamení i pro Drewa. „Jsme tu. Otázkou je jak dovnitř. Taky netušíme, kdy přijede vlak. Nemůžeme kvůli…“
„Nechte mě tu!“
„Zmlkni!“ vyjede Drew. „Jako se tu vlečeme s tvou mrtvolou, abychom ji potom tu nechali? S tím nepočítej!“
Matt se pousměje a Robin se zatváří nevěřícně, protože takhle rázný tón u něj neslyšel ode dne, kdy si umínil, že s ním odjede.
„No tak mějte rozum. Se mnou se tam nikdy nedostanete. Musíte projít přes několik chlapů, co neznají slitování.“
„Něco se vymyslí.“ Matt se zadívá k městečku. Musí dopravit Robina dovnitř, ale jak? Nejpohodlnější by bylo na voze. Jednoduše ho přímo dovézt a šoupnout na vlak. Ale jak? Kde vzít něco jako vůz? Není jich tu mnoho. Není tu žádný, přizná si. Jedině, že by ho nějakým způsobem získal. Ale jak? Vejít do městečka… Zarazí se a podívá se na své přátele. Musí do něj. On nebo Drew, ale musí zjistit, kdy jede vlak. To bude nejdůležitější. Potom se uvidí.
„Musíme do městečka!“
„Cože?! Zbláznil ses? Dostanou nás na to tata. Pojedeme někam jinam.“
„Bez zásob a znalostí pouště nemůžeme nikam jet a Robin by to nepřežil.“
„Nechtě mě tu. Probijete se. Není žádná jiná možnost.“
„Došel vám dech, co?“ zaskřehotá Jimmy. „Pusťte mě a já se přimluvím.“
„Tobě věřit nemá smysl. To je jako z nás udělat terč. Ne. Necháte mě tu a pokusíte se projet,“ řekne tvrdohlavě Robin. Je mu mizerně a nedokáže si představit, že se tam dostane. Už jednou utekl smrtce z náruče. Možná je opravdu konec. Měl být mrtvý už tehdy, kdy vybuchla ta nálož v kamenolomu. Těch pár let byly malý odklad. Jen je mu líto, že Drew… ale to je jiná kapitola. Neměl být tak zaslepený pomstou.
Matt vstane. Podívá se na Bessie. „Jdu.“
„Cože? Počkej, jak to myslíš?“
„Jednoduše. My všichni se tam nedostaneme, ale jeden člověk ano. Půjdu.“
„Můžeme se tam dostat postupně.“
„Ne,“ odmítne Matt. „Dojde jim to, a jak tam chceš dostat Robina a Jimmyho?“
Drew nerad uzná jasnost plánu. „Jak to chceš provést?“
„Robine, půjčím si Bessie, ok.“
„Jasně, Matte. Nebojíš se, že tě někdo pozná?“
Matt se usměje. Aniž by cokoliv vysvětloval, jde k Bessie. Osedlá ji. Potom vezme pokrývku mexické výroby, kterou měl pod sedlem ryzák. Dvěma tahy vykrojí pořádnou díru uprostřed. Provizorní pončo si přetáhne přes hlavu. Nasadí si černý klobouk. Měch s vodou přiváže dozadu. „Drewe, ty ostruhy,“ požádá ho ostruhy mexické výroby. Ten mu je mlčky podá. „Nemám je rád,“ prohodí Matt, „ale jsou přesně takové, jako nosí Mexičané.“
„Moc na něj nevypadáš!“
„Zdání klame, Hamlete a oči vidí to, co chtějí, ne to co mají vidět.“
„Abys nevrkal s hlavou v ruce,“ suše řekne Robin. Matt se zasměje. „Držte mi palce.“
„Ok.“ Robin s Drewem se dívají, jak odjíždí. Shrbený v sedle, Bessie lenivým krokem, jako by tušila, že má tak jít.
„Co když…?“ nedořekne.
Robin klidně odpoví. „Já mu věřím, ale nevím, zda to zvládne. Posaď se. Máme dost času.“
Drew se posadí. „Nerad, ale zřejmě budu muset.“ Posadí se vedle Robina. Hlavu má otočenou k městečku. Mlčí, ale i Robin mlčí. V hlavě mají jediné a to, zda se to Mattovi podaří nebo ne.
Matt klidně se blíží k městečku. Tuší, že někde jsou pozorné oči slídilů, ale doufá, že jenom zaregistruji Mexičana na mule, který nemá co na práci, než navštívit městečko. Je pravdou, že nejhorší je to, že jede přesně ze strany, odkud by mohli vylézt. K čertu s tím!
„Stát! Jak se jmenuješ?“
„Qué, seňor?“
„Jak se jmenuješ?“ zařve.
„Pablo. Já jít funeral, seňores muertos.“
„Ježíš! Zmiz!“
„Qué?“
„Vypadni!“ praští Bessie přes zadek, až vyhodí zadními. Muž se rozřechtá. Matt ji pobídne. Je uvnitř, ale teď se dostat k vlaku. Stejně lenivým krokem jede dál. Zamíří si to ke stanici. Doufá, že tam nebudou mít nějakého člověka. Zastaví se a zkoumá situaci. Zatraceně, ten chlápek s novinami určitě nečeká na vlak. Co teď? Otočit mulu nazpět. Tady se nic nedozví. Bude na to muset jinak. Taky jak odvézt Robina? Do obchodu jako chudý Mexičan nemůže jít. Do hospody? To je jako vlézt do jámy lvové. Taky nepůjde. Tak kam? Zadívá se na budovu, která má nad dveřmi přibitý kříž. Vida tam může jít. Stočí Bessie k provizornímu kostelíku.
„Padre!“ zvolá. Seskočí z koně.
„Copak je, synu? Budeš se ženit nebo snad chceš někoho pohřbít? Víš, rád bych jel k veselce. Je to rozhodně zábavnější než pohřeb.“ Matt udiveně hledí na muže s rozcuchanými vlasy v kalhotách a košili. To jejich reverend by bez obleku nevyrazil ani z kostela. Pak si uvědomí, co říkal. Pohřeb? Veselka? Jakou vlastně mají moc peníze?
„Víte, padre, potřeboval bych vaší pomoc.“
„Jistě, synu. Pojď dovnitř a svěř se mi se svými hříchy.“
Hříchy. Těch mám, povzdechne si. A od té doby, co je se Zackem se nějak na sebe navalují a jsou horší a horší a těžší. „Víte, venku mám přítele, který je nemocný, ale v městečku jsou lidé, kteří by ho rádi viděli mrtvého. Přitom jim nic neudělal.“
„Jistě. Potřebuje poslední pomazání? Rád mu udělím rozhřešení.“
„To zrovna ne. Nehodlá se ještě odebrat k Bohu, ale rád bych ho dostal do vlaku.“
„Do vlaku? A jak ti mám s tím pomoci?“
Matt si odkašle. „Víte, kdybyste v pohřebním voze ho odvezli a naložili do vlaku, já bych se sem dostal s ostatními. Vlak jistě stihat nebudou.“
„Odvážný plán, mladíku. Mohu se optat, kdo je ten nemocný?“
„Hrbáč Robin.“
„Cože? Zatraceně! To snad ne? On ještě žije? Neskutečné! Co vím, tak pár lidi by ho rádi viděli pěkně zatíženého balvanem a utopeného. Zachránil mi krk v poušti. Bože, on žije! Víš, že se o něm vyprávějí legendy? Prý zná místo, kde leží zlato jen tak. Stačí hrábnout a sesbírat. Já si spíš myslím, že rýžuje. Taky se vypráví, že je neporazitelný. Nic to ho musíme zachránit. Veď mě k Boží slávě.“
„Ehm ano.“ Matt je rád, že mu pomůže. Opravdu netuší, jak by ho sem dostal. „Musíme pro pohřební vůz. Hlídce jsem nakuka…“
„Nejsou to ti muži z nějaké bandy, co se tu usadili před dvěma dny? Dělají tu nepořádek, ale sklář má od té doby hodně práce.“
„A hospodský taky.“
„Jistě. Ovšem kdyby neobtěžovali ostatní, bylo by to lepší. Co udělal?“
„Zlato a nenávist. Je to jak z nějakého románu.“
Padre zavrtí hlavou. Nasadí si na prošedivěle vlasy klobouk, přes hlavu si přetáhne řetěz s křížem. Matt si opět pomyslí na delikátního reverenda z Poplaru. Jsou odlišní, ale humor mají podobný. Padre ho vede k pohřebnictví. Matt se zahledí do výlohy s rakví, v které je uložená mrtvola se zkříženýma rukama.
„Nechutný zvyk, že? Nemohu Enriqua to odnaučit. Říká, že to dodává firmě pověst. Jakou? Enrique, jsi tady? Vylez! Máme práci!“
„Padre, to jste tu už opět? Sotva jsem přijel. Tak dobře. Kolik jich je?“
„Dva!“ řekne Matt.
„Tolik? A platit bude kdo?“
„Mají koně a u sebe spoustu peněz. Chtěli křesťanský pohřeb.“
Enrique konečně vyleze z budovy. V puse doutník, na hlavě buřinku a i přestože je parno má na sobě černý frak. Ovšem s kalhotami je to horší. Kulatý obličej září radosti. „Tak jdeme. Dva to bude stát hodně, ale Enrique si s tím poradí.“ Vede je za dům, kde Matt uvidí velký černý kočár s černými koňmi ozdobenými černými chocholy. Vůz je jak z nějakého parku ve velkoměstě, až na to, že je ozdobený girlandami a na hoře má dokonce věžičku.
„To zíráš, mladíku, co? Nejnovější model pohřebního vozu. Stál mě majlant, ale mrtvý si žádají taky trochu důstojnosti.“
Matt si pomyslí na rakev s vystaveným tělem. „Kdo je v té rakvi?“
„Tam? Rychlej Jack, co nebyl tak rychlej, ale stihnul přepadnout pár dostavníků. Zabít dvacet lidi a vyvraždit jednu osadnickou rodinu.“
„Bože!“
„Jo. Bandita. Tak jedeme, herky. Padre, chcete jet se mnou?“
„Určitě.“ Vyleze si na kozlík k majiteli pohřebního ústavu. „Musím jim dát pomazání a rozhřešení, aby mohli do nebe.“
„Padre, kolikrát vám mám říkat, že to nikoho nezajímá.“
„Jako kněz musím plnit své závazky.“
„Jo, co když byli neznabozi?“ mlaskne a koně se pohnou. Kočár se zhoupne. Matt nasedne na Bessie a zařadí se vedle něj. Nikdy takhle nikoho neslyšel mluvit s božím mužem. Vždy měli všichni před ním úctu. Tedy když pomine jeho ukradení Izabely. Možná by si měli pořídit nějakou kočičku na ranč. To ho zas napadají myšlenky, když by měl přemýšlet o tom, jak se z toho dostat.
Minou domy v městečku, když si vzpomene na vlak. „Otče, kdy odjíždí nějaký vlak?“
„Za dvě hodiny synu. Neboj se, stihneme to.“
„Co máme stihnout? Hej, tak počkat. Do čeho jste mě zase navezl, padre. Nebudu pomáhat sirotkům nebo útěku nějakého otroka.“
„Otroctví…“
„Někde ne, synu. Neboj se Enrique. Přepravíš jenom do města mého starého přítele. Zachránil mi krk.“
„Jaká škoda, že ho nenechal shnít v poušti nebo kde jste to byl.“
Padre se usměje. „Bůh ti všechna ta slova i myšlenky oplatí.“
„Jo to je fuk. To budu už mrtvej. Tak kde jsou?“ Matt ukáže rukou k jihu. Jen doufá, že Drew s Robinem tam jsou. „Tedy musím říct, že kromě tady padreho a sebe, jsem ještě živého nevezl. Rozhodně zajímavá zkušenost,“ zaskřehotá. „Musím říct, že na to, kolik je tu obyvatel, tak tu je dost mrtvých.“
„Jako asi všude jinde na Divokém západě,“ odtuší slabě.
„Divokém!“ zasměje se. Jo to je recht. „Hele, tam jsou. Tak je naložíme a pošupajdíme. Padre, dáš mu poslední rozhřešení? Zajímá mě, z čeho by se chtěl vyznat.“
„Obávám se, že jeho hříchy ještě u něj zůstanou,“ řekne suše Matt. V duchu jásá radosti. Teď už jenom zbývá, aby on s Drewem se propašovali dovnitř a na to má jeden perfektní fígl. „Zvládnete ho naložit do vlaku?“
„Jistěže, mladíku. Možná vypadám jako pápěří, ale jsem silný.“
„Matte?“ ozve se. „Co to vezeš? Robin rozhodně ještě žije.“
„Představují ti ctihodného padreho a Enrique, který Robin a Jimmyho dovezou do městečka a naloží do vlaku.“
„Ty jsi…“
Přeruší je smích.
„Robine, dost! Ještě se ti otevře rána!“
„Zdravím, Robine.“
„A jeje, padre. Ty ještě pouštní kryso, žiješ? Jako to že jsi tam tehdy nezhebl?“
Matt polkne. Doprdele! Kolik vlastně má nepřátel?
„Znáš to, ale musím říct, že jsi mě tehdy protáhl jako všivou krysu. Koukám, že ti bůh to vše oplatil. Vypadáš hnusněji než týdenní mrtvola.“
„Zabiješ mě?“ optá se smířený Robin. Tedy toho nečekal, když mu Drew řekl o pohřebním voze.
„S tou mladíkovou zbraní v zádech? Jsem syn boží, který zná sedm přikázání.“
„Vždyť to o mně víš. Nikdy jsem moc pobožnej nebyl. Jsou divné cesty páně. Tak teď můj život je ve tvých rukou.“
Padre se vřele usměje. Přesně tak, ty pekelné hádě.“
„Tak to udělejme rychle.“
Padre zvedne oči k Mattovi, který ho chladně pozoruje. Na kozlíku si zapálil doutník hrobník a pokuřuje. Klidně se dívá na scénu, jako by se ho netýkala. „Hele, tak budete chtít odvoz? Rozhodně se vsadím, že někoho nazpět povezu. Živej nebo mrtvej – je stejně dobrý. Osobně je mi to jedno koho, ale chci, aby se mi cesta vyplatila.“
„Máš snad dluhy, supe?“ optá se ho padre.
„Jaký supe? Jsem koncesovaný hrobník. Jen za své služby vybírám poplatek.“
„No jasně. Tak co s tebou? Mám chuť se řídit tou nejvznešenější knihou všech knih. Vzpomínáš si, co se tam píše?“
„Mnoho věcí, ale asi Sodomu nemáš na mysli, ale oko za oko, zub za zub.“
„Můžete laskavě se přestat seznamovat?“ řekne klidně Matt. Drew netuší, co má dělat. „Rád bych nasedl do toho vlaku.“
„Ale jistě vy tři můžete, ale on to je jiná.“
„Milosrdenství vám nic neříká, že?“
Protentokrát se rozesměje hrobník, až se natřásá na kozlíku. „Zatraceně, doutník!“ vykřikne. Sleze a sebere ho. Prohlédne ho a potom odhodí. „Pojede se nebo ne?“
„Pojede. Padre?“
Ten se zadívá do Robinových očí. „Myslím, že můžete jet.“
„Padre, vy víte, co se stane, jestli nebude ve vlaku.“
„Synu, jen tuším, co bys mi mohl provést, ale jsi dobrý člověk, tak to neuděláš.“
Robin se nadechne. „Jesusi, právě, že v tom se pleteš.“ Parde znejistí. Prohlédne si ještě jednou Mattovu tvář. Spletl se kdysi a zůstal naživu jen tak. Co když se plete opět? Co když ten mladík je schopný ho zabít?
„Enrique, naložíme je.“
„Konečně. Hele, co ti udělal?“
„Co mi udělal? Zachránil mi krk, málem mě zabil, zradil i důvěřoval. Čert ví! Jen, když jsem ho viděl naposled, vypadal jinak. Ehm to je jedno.“
„Polepšil sis narozdil ode mě.“
„Vidíš a v tom se všichni pleteme. Myslím si, že víme, co ten druhý udělá a potom BUM a je tu překvapení. Toho chcete nechat svázaného jako kuře. Bankéř Jimmy? Kruci, přes ten šátek, jsem ho málem nepoznal. Tedy, co se tu děje?“
„Jesusi pomoz mi nebo ti nakopu prdel!“
„Sklapni. Copak se takhle mluví s božím mužem?“ Jimmy sebou hází jak kuře, které se chystají podřezat. Víko zaklapne. Hrobník vypadá náramně spokojený.
„Tak teď tebe. Často jsem snil, jak stojím nad tvou rakví a mluvím. Mám krásný proslov, který tě uvede do pekla.“
„Tam jsme už dávno, Jesusi. Jenom smrtka mi odročila jízdenku.“
„Tam patříme všichni. Pojedu hned za tebou.“
„Jedeme!“
„Matte, on je…“
„Nech to být. Nic jiného nám nezbývá. Ať si už byli v minulosti, čím chtěli, nikdy nezradí toho druhého někomu jinému. Navzájem ano, ale nevydají ho napospas jinému.“
„Ty jsi nějak chytrej!“
„Jen… Pojedeme, za chvilku. Až zmizí v městečku.“
„Jak?“
„Koně. Splašíme koně, proto svého ryzáka drž pěkně nakrátko.“
Drew se zatváří skepticky. „A pak?“
„Až koně vletí do městečka, potom jednoduše projedeme čelně a skončíme u vlaku. Musíme být šíleně rychlí a stejně rychle naložíme koně. Zapomněl jsem mu to říct.“
„No aspoň vím, že nejsi dokonalý.“
Matt se na něj zakření. „Nikdy jsem to neřekl. Jdeme na to. Vezme koně. Bessinu uzdu podá Drewovi, sám vezme plaváka. Sevře uzdu a zasykne. Rána bolí čím dál víc, ale v tomhle momentě, kdy snaží si zachránit krk, je to nedůležité. Jedině, že by začala mokvat a dostal otravu krve. Vzpomene si na palec. Tehdy ho Zack parádně dostal. Ten puch snad bude mít vrytý do podvědomí navždy.
„Jedeme. Až ti dám znamení, potom pojedeš co tobě i ryzákovi dá síly.“
„Říkám mu Leopold.“
Matt přikývne. „Dobré jméno pro dobrého koně. Bylo by ho škoda tu nechat.“
Drew ho popleská po krku. „To by bylo.“ Pobídne koně. Za ním vyrazí Matt. Jedou docela klidně k městečku. Matt doufá, že je nechají projít, že budou čekat více lidi. Bylo by to dokonale, ale vždy se může něco pokazit a všichni vědí, že má sebou plaváka. Je hodně nápadný. Když se přiblíží k městečku, vytáhne harmoniku.
„Drž ho!“ zavelí a foukne do harmoniky tak, že se kromě Bessie, vzepnou a zařehtají. Foukne ještě podruhé. Začnou se třást. Mattovi je jich líto, ale musí to udělat. Moc dobře ví, že tyhle zvuky slyší i v městečku. Vzdáleně sice, ale je to pro ně hodně nepříjemný zvuk. Koně, kteří ucítí volnost, bezhlavě vyrazí kupředu. Matt má co dělat, aby Tornada zvládl, ale podaří se mu to. I ryzák s plavákem to ustojí. Mrkne se na Bessinu, zakřičí a pobídne je. Vyrazí, jako by je honilo sto ďáblů. Proletí kolem prvních domů. Koutkem oka zahlédnou udivenou tvář muže, kterému cigareta visí v koutku úst. V duchu se usměje, ale už je v půlce města, když ho polije studený pot. Stanice je prázdná a vlak nikde. Zradil ho? Zakleje.
