Maličkosti mezi závody
140.
Matt se Zackem vejdou do restaurace, kde je slušně narváno. Katty je už z dálky vítá se širokým úsměvem. Oči ji září. Přijde k němu, podá mu ruce. „Co tady děláte?“
„Chci trochu zajíst to vítězství.“
„Pojď, je plno, ale stůl se najde vždycky.“
„Katty!“
„Maminka, počkejte.“ Odběhne do kuchyně. Za chvilku vyjde překrásná žena v modrých šatech a čistou bílou zástěrou. Člověk by neřekl, že od rána vaří. Usmívá se, až se tají dech. Nejen Zack, ale i celý lokál zírá a přestane jíst.
„Matte, Zacku, vítejte u nás. Něco speciálního?“ optá se s takovým úsměvem, že někteří se nadzvednou od stolů.
„Určitě. Menší oslava, ale…“
„No tak, nechte toho. Katty, připrav stůl. Hned něco speciálního připravím. Máte rádi ryby?“
„Určitě,“ přitaká i za Zacka Matt. Katty je vede úplně dozadu, kde je postaven velký paraván, ale za ním je prázdný stůl. Posadí se u bílé prostřeného stolu. Katty odněkud přinese vázičku s květinami, prostře ubrousky, příbory, vše jak v nějaké restauraci v San Francisku. Po chvilce odejde.
Matt se nakloní k Zackovi. „Nedívej se tak nábožně. Oslavíme to.“
„Vítězství…“
„Ale ne,“ přeruší ho Matt. „Oslavíme náš společný rok.“
Zack na něj zůstane vejrat, když po hodné chvilce si vzpomene na to, že mu říkal, že jsou spolu rok. „Aha. Prosím tě, proč tak nádherná ženská, která k tomu připravuje tak božské pokrmy, je na ocet?“
„Psst!“ zašeptá a ukáže směrem ke kuchyni. „Povídá se ledacos,“ řekne tiše, trochu váhavě. „Říká se, že čeká na miliardáře, pak se říká, že stále miluje svého bývalého manžela. Co vím, určitě dostal každý košem a ti co chtěli se vyjádřit, ztratili odvahu, ale chodí se sem najíst. Hodně si oblíbila naší rodinu, hlavně babičku Katherinu. Ty dvě si velmi rozuměly.“
„Dámy.“
Matt mlčky přikývne. „Asi ano. Když kráčely vedle sebe, ani ten nejopilejší honák nic neřekl a smekl klobouk. A obě stejně krásné.“
„No jo, ale i tak.“
Matt se pousměje. „Prostě se ještě nenašel chlap s dostatečnou odvahou.“
„Cože?“
Matt pokývá hlavou. „Vsadím se, že až se takový najde, který přežije její odmítnutí, praštění pánvi po hlavě a nevím, co ještě, pak si ho vezme.“
„Takový chlap neexistuje.“
„No právě,“ zamumlá, když si vzpomene, co on všechno přežil.
Zack se na něj dívá. „Jako vážně?“
„Jako vážně. Taky to musí myslet vážně.“
„Dobrá věřím ti.“
„Tak paštička z kachních jater a toustíky.“
Zack se na to rozpačitě dívá. „Katty, není toho nějak málo?“
Katty ho třepne utěrkou. „To je první chod. Neříkej, že jsi nikdy nebyl v drahé restauraci na páté?“
Zack se zatvrdí. „Byl.“
„Tak vidíš. Dobrou chuť.“ Matt se nepokrytě baví. Zack se na něj vztekle podívá. Už prostě pozapomněl, jak to v takových restauracích chodí a co má být. Namaže si toustík paštikou. Katty mezitím donese víno se skleničkami. „Chutná?“
„Nebeská mana to je, že Zacku?“
„Je to výborné. Dejte recept Mary. Možná by mohla to udělat. Když tak uvažuji, co se asi stalo s tím mlýnkem na mleté maso?“
„Nejsem kuchařka, optej se ji. Dělá mi starost ten druhý závod.“ Zamračí se. Byl se podívat na koně, kteří budou startovat. Jsou opravdu dobří, ale pak si uvědomí, že výhru nečeká. Vyhrál jednou, to snad stačí.
„Nemusí. Peníze mám v kapse a pak užij si to a měl bys dávat pozor na Tornada. Hlavně ho neužeň. Kdy bude ten tvůj závod?“
„Za měsíc.“
Zack počítá. „Takže by to mělo být…, je opravdu dobrá. Co asi bude dalšího?“ Matt trpělivě čeká, co chtěl říct. „Nejdřív ta moje hra. Začíná za dva týdny. Vezmeš Tornada? Pak pojedeme na tvůj závod. Je to dlouhý závod?“ Matt přisvědčí. „Počkám na tebe v cíli. Vyhraješ ho. Tornado je skvělý kůň. Před zimou než zapadneme po krk v údolí, zajedeme do města, kde ses narodil.“
„Ano. A v zimě z nás budou zalezlí medvědi. Víš, jak se těžko odtamtud někam dostává.“
Zack zabručí. To zrovna. Taková lež a on ještě na ní trvá.
„Polévka.“
„Vypadá nádherně. Tvé mamince pozlatit ruce.“ Počká, až rozzářená Katty odejde. „Kde se takhle dáma naučí vařit?“
„To je jedno, je to vynikající. Nevím, zda je lepší Mariina kuchyně nebo naší Mary.“
„Obě mají něco do sebe. Sním všechno, co mi předloží. Když tak uvažuji, mohli bychom zajít k madam Julii.“
„Ani náhodou!“
„No tak, Matte, nežárlí.“ Ten zavře pusu. „Jen na menší masáž.“ Taky se podívat, jak taková ženská vypadá, na pár dalších věci, včetně doutníčku, skvělé whisky a všech zakázaných věcí. „Potřebují se před pokrem uvolnit.“
„Uvolnit?“ zapřemýšlí.
Zack dychtivě přikývne. „Poker, to je napětí, stres.“ Sice netuší, co to má znamenat, ale Matt se tím ohání, když má k němu kázání ohledně jeho stravy a nemoci.
„Zvážím to,“ řekne upjatě Matt. Zack se potěšeně usměje. Je to v kapse.
„Tak tady je hlavní chod. Maminka uvážila, že si dáte raději pořádný steak než rybu. Tu vám udělá příště. K tomu připravila brambory. Dobrou chuť.“
Oba se zadívají na krásný kus masa. Olíznou se. „Za to by si mohla brát dolary,“ prohlásí Matt. „Výborné. Děkujeme.“
„My děkujeme. Musím jít. Je tu narváno. A děkuji za Kaarla.“
„Copak?“ ale to už Katty se vytratila.
„Co se stalo?“
„Netuším,“ pokrčí Matt, který se cele oddává kusu masa a bramborům. „Včera jsem mu zadal ten projekt. Víš, rozšíření domů. Nejdřív váhal, ale možná se do toho pustil. Taky navrhl, zda nechceme finskou saunu. Věřil bys tomu?“
„K čemu? Zajedeme si k madam… netvař se tak. Je naprosto diskrétní a chápající.“
„Což znamená…“
Zack se široce usměje. „Nic. Je to skvělý nápad.“
Matt se na něj nejistě podívá. „To je. Sice si nedokážu to moc představit, ale v zimě by to mohl provést, ale možná lepší bude, až budeme pryč na těch závodech. Pak se nehneme z ranče.“
„A co ta dovolená?“
„Tu letos nestihneme, i když uvidíme. Konec října je ještě docela teplý.“
„Kam chceš jet?“
„To uvidíš. Bude to malé překvapení.“
Zack pozná, že z něho nic nevytáhne. Nechá se překvapit, ale popravdě dovolená v Mattově podání může být jen jedna. Sex. Což po náročné zimě bude opravdu osvěžující. Ironický se usměje. Co si zavařil, to si sní. Matt si toho nevšimne, protože přemýšlí o závodě. Trasu velmi dobře zná, tak v tom by neměl být problém. Pak si pomyslí, že stále přemýšlí nad tím, jak vyhrát, ale o to tu nejde.
„Chutnalo? Kávu nebo něco jiného?“
„Sklenička koňaku by nebyla?“
„Já si dám jen kávu. Jedu,“ zabručí Matt.
„To nějak vadí?“
„Jistě. Alkohol může mít špatné účinky na koordinaci,“ vybaví si dědečkova slova.
„To slyším poprvé. Katty, přiznej, kde to máte schováno?“ optá se, když donese dvě velké skleničky se zlatavou tekutinou.
„Maminka to používá při vaření. Byl podlitý jim například ten steak, nepoznali jste to?“
Oba dva se zatváří udiveně. „Moc ne,“ přizná se Matt. „Byl tak dobrý, že jsem ho snědl, aniž bych zvažoval, co jím.“
„Neznabozi,“ řekne na oba, když vidí stejný výraz v Zackově tváři. „Matte, vyhraješ?“
„Ne. Myslím, že tentokrát ne.“
„Dobře. Něco malého jsme vyhráli, ale ke konci jsem trnula hrůzou. Ještě že tam nebyla maminka, protože by nejspíš omdlela.“
„To jsem rád. Budeme muset jít.“
„Děkujeme za návštěvu,“ řekne oficiálně. Matt odsune židli, vezme klobouk a jde. Všimne, že za zástěnou sedí doktor a ještě nějací tři další muži. Oba dva vyjdou ven. Sluníčko září tak akorát nebýt všude vlajky a mnoho lidi, byl by to jako každý jiný den.
„Kde vězíš?“
„Hardy, nejsi otrokář, že ne? Byl jsem na obědě. Už jdu. Matte, zatím. Co je? Zjistil jsi něco?“ optá se ho šeptem, aby to nezaslechl Matt.
„Co šeptáš? Zatím ne, ale cítím čertovinu. Najal jsem pár spolehlivých lidi, tak by to mělo být v pořádku.“
„Šerife!“
„Abraháme, co je?“ podiví se, když vidí statného černocha od madam Josefíny. „Neříkej, že opět! To je už potřetí!“ zasténá s viditelnou nechutí.
„Ano. Už nevíme co dělat. Víte, nechtěl byste tam nechat nějakého svého zástupce?“
„Dobrá, Leslie, jdeš s námi.“ Ten se k nim překvapeně připojí. Dojdou před bordel. Leslie zrudne, když pochopí, kam míří. Šerif suverénně vkročí dovnitř. Zack už má odjištěnou pistoli. Ven vyletí ve skrovných oděvech děvčata. Nakouknou dovnitř, ale nic nevidí. Vejdou dovnitř. Povzdechnou si. Zack aniž cokoliv řekne, vystřelí. Ozve se řev obou protagonistů, kteří se chytí za postřelené pravačky.
„Účinné,“ zamumlá Hardy. Umí dokonale střílet, ale to už ví z dřívějška, ale stále ho to překvapuje. Zack schová zbraň do pouzdra. „Byli jen ti dva?“
„Jo pohádali se o Michelle, jako by za to mohla. Hlupáci. Šerife, štědře zaplatím.“
Hardy se ohlédne. „Leslie, zůstaneš tu, dokud nebude po závodech. Pomůžeš madam Josefíně tu udržet klid. Jistě ti dá štědrou odměnu.“
„Šerife, já…“
„Pět set dolarů,“ houkne madam Josefína. Leslie zrudne, ale pak přikývne. Peníze potřebuje. Plat zástupce šerifa je stálý, ale nijak závratný.
„Výborně a my tyhle výtečníky odvedeme, kam patří. Ještě, že mám větší vězení a musíme je odvést k doktoru Handersonovi, i když si to nezaslouží. Hýbněte kostrou, vy bando líná!“ zavrčí. Oba dva skučí, ale jdou. Vejdou dovnitř ordinace. Je tam několik lidí, ale jakmile uvidí šerifa a postřelené, uvolní jim cestu. Hardy zaklepe na dveře. Vykoukne starší šedovlasá žena. Prohlédne si skupinku, která jí buší na dveře.
„Hned.“ Zavře dveře.
„Budete klidní, jinak uvidíte.“
„Vykrvácím!“ zanaříká jeden.
„Neměl jsi vytahovat zbraň,“ řekne Zack. Rozhlédne se kolem. Je to jako u něho na praxi, tedy dokud ji měl. Dokonce i podobně to tu smrdí. S tímhle životem skončil před dvanácti léty. Za chvilku vyjde mladá žena.
„Můžete jít.“
„Tak do toho,“ vejdou dovnitř. Doktor Anderson je posadí na židli.
„Čisté průstřely. Kdo střílel?“
„Tady Zack. Přesná muška. Porvali se u madam Josefíny. Nejspíš se bála, že jí zamažou koberec.“
„Zamazaný je i tak. Jsi chlap nebo baba?“ vyjede na toho, který naříkal, že vykrvácí. „Hotovo. Pozvi dalšího. Vlastně, Zacku, mohu na slovíčko?“ Hardy překvapeně se po něm otočí.
„Budu čekat venku.“
„Jasně. Děje se něco?“
Doktor se ošije. „Víte, při obědě jsem seděl blízko vás a Matta. Povídali jste si o madam Marii.“
„To je pravda.“
„Jak to myslel?“
Zack těžko si vybavuje Mattova slova. „Netuším.“ Pak mu svitne. Takže doktor taky spadl do Mariiny pasti. Chudák, polituje ho. „Víte co, po závodě přijďte do našeho domu. Matt jistě vám ledacos vysvětlí. Je krásná, že?“
V doktorových očích se objeví měkká zář. „Je nádherná, ale dala mi košem.“
„To každému, včetně mě,“ prozradí mu. „Tedy nedala úplně. Matt mi v tom zabránil, že by to bylo zbytečné.“ Teď jasně chápe jeho ne zcela nezištné důvody, ale zřejmě by dostal po hlavě, i když kdo ví. Prohlédne si doktora. Uvědomí si věkový rozdíl.
„Tak jestli by byl tak laskavý, rád bych přišel.“
„Jistě. Budeme rádi.“
„Vyhraje?“ optá se s úsměvem.
„Ne. Myslím, že tentokrát nevyhraje. Tornado je rychlý kůň, ale má na ranči rychlejší včetně Lucy. Kdyby trať byla čtyřikrát delší, pak věřím, že by vyhrál.“
„Děkuji.“ Zack se dotkne klobouku a vyjde ven.
„Co ti chtěl?“ optá se zvědavý Hardy.
„Nic. Jdeme je tam šoupnout a potom mi řekneš, co se vlastně děje.“
„No jo,“ zabručí. Uvědomí si, že by rád věděl, co Zackovi doktor chtěl, ale dál se rozhodně vyptávat nemíní. Má svůj život rád. Dají je do vězení, kde jsou už další výtečnici podobného ražení. Potom se posadí u kávy. „Kde bych začal.“
„Od začátku. Máme přes hodinu čas.“
„Tak dobře. O Pablovi jsem ti už říkal.“
„Jo.“
„Dobrá. Rozhodil jsem sítě, co by to mohlo být. Zda někdo nefavorizuje nějakého koně jako posledně nebo zda to není menší pomsta. Kupodivu nic z toho.“
„Tomu nechápu. Jestliže to není nic z toho, pak co chtějí?“
„Matta.“
Zack zavrtí hlavou. Hloupost. Nemuseli by to dělat takhle okatě. Stačila by rvačka nebo něco jiného. Střelba ze zálohy je tak fajn věc. Tohle je příliš složité.“
„To by tu musel být. Od zimy je pořád někde v tahu.“
„To je sice pravda, ale proč tak složitě? Co chtějí? Ranč? Neopakuje se historka z loňska?“
„Netuším, ale na trať vyjedu s tebou.“
Zack zvážní. Jestli chce opustit městečko, pak je to opravdu důležité. V něčem je podobný Wyattovi, ale řekl by, že je uvážlivější, usedlejší než jeho přítel.
„Kdo tu zůstane?“
„Leslie a pár dalších lidi. Dokonce jsem naverboval i Billyho. Jako zástupce by tu mohl zůstat… Co říkáš doktorovi? Má hlavu na správném místě. K ruce jako pomocníka by dostal Darbyho.“
„Proč ne? Ví to?“
Hardy se rozpustile zašklebí. „Ještě ne. Tak jdeme. Mattovi se nic nesmí stát. Poté loňské tragédii nechci tu mít další oběť. Vyrazí zpět k doktorovi. Čekárna už je prázdná. Zaklepou na dveře.
„Pojďte dál,“ pozve je dál Edita. „Čaj?“
„Rádi. Doktore, konec?“
„Nikdy není konec,“ řekne unaveně, ale šťastně. „Posaďte se. Co mi nesete?“
„Potřebujete nový dům,“ pronese Zack zničehonic. Zarazí se nad tím. Co ho najednou napadá nechávat stavět každému dům? Matt má na něj škodlivý vliv. Měl by si připomenout, kým je, což udělá na tom pokrovém dýchánku.
„Není čas,“ prohlásí. „Už jsem chtěl si nějaký koupit, ale není tu nic.“
„Nechte si ho postavit.“
„Taky o tom uvažuji, ale člověk je vytížený. Co vás sem přivádí? Na nemocné nevypadáte.“
„Teď už je mi lépe,“ odtuší slabě Zack. Doktor Andersen zamrká, sjede ho pohledem. „Nic, nic,“ brání se, aby ho nenapadlo ještě zkoumat jeho zdravotní stav. Hans se obrátí k Hardymu. Tomu se udělá úzko a zakašle jako by měl být nemocný. Pak se vzpamatuje.
„Dost!“ praští rukou do stolu. „Jsme tu ve vážné věci.“
„Čaj?“ ozve se klidně Edita. Před každého postaví hrnek s čajem. „Jaká vážná věc?“
Hardy zrudne pod přísným pohledem šedovlasé dámy. „Víte, nikoho lepšího neznám, jako je Bůh nade mnou, ale město potřebuje vašeho syna.“
„K čemu?“
„Budete zástupcem šerifa!“
„To ne. Jsem doktor! Co kdyby mě někdo potřeboval?“
„Poradím si s tím,“ začne rázně Edita. „Když tady šerif tak pěkně prosí, tak mu vyhovíš. Zvládneš to. Není to na dlouho, že ne?“ v řeči se ozývá cizí přízvuk, ale jinak mluví velmi plynule, stejně jako její syn. Hardy si vybaví, že když sem přišli, sotva jim rozuměli.
„Ne. Zjistili jsme, že někdo chce překazit závod. Jen po tu dobu. K ruce budete mít pár chlapíků.“
„Tak dobře. Vezmu to. Jen doufám, že se nic nestane a nedoufejte, že bych střílel. Jsem doktor!“
„Jistě. Děkuji, právě jste nám zachránil kůži. Paní Edito, ten čaj je výborný.“
„Děkuji. Nechávám si ho dovážet speciálně z Indie. Zvykla jsem si na něj.“
„Byla jste v Indii?“
„Ano. Právě tam jsem se seznámila se svým budoucím manželem, ale to je už dávno. Musíš splnit svou povinnost vůči své nové zemi.“
Zack s Hardym se nejistě usmějí. Edita vypadá jako něžná dáma, ale jak tak koukají tak s vůlí generála. Doma by ji nechtěli mít ani za milion let.
„Dobře, mami. Už jsem to slíbil.“ Vstane, sundá si bílý plášť. Vezme si klobouk a znejistí, když se podívá na ozbrojeného Hardyho se Zackem. „Tak jdeme. Pohlídej to tu, mami, ano?“
„Samozřejmě. Všechno zvládnu.“ Všichni tři vyjdou ven. Hardy se nadechne, jak má potřebu to okomentovat, ale zase vydechne. I Zack by nejraději něco řekl, ale taky mlčí.
„Maminka se narodila a vyrostla v Indii jako dcera důstojníka. Tam se s ní seznámil můj otec, který byl lékař. Umřel na malárii, když pomáhal jedné posádce. Matka mě odvezla nejdřív do Anglie, ale potom jsme se přestěhovali do Švédska, kde se otec narodil. Moc anglicky jsem proto neuměl. Nakonec jsem šel hledat štěstí sem. Matka jinak nedala a šla se mnou. Mnoho let asistovala mému otci, takže teď pomáhá i mě.“
„Aha. Je velmi rázná.“
Hans se usměje. „To je. Taky má velký smysl pro povinnost a čest. Kdyby nebyla ženou, nejspíš by kráčela v otcových šlépějích a stala se důstojníkem. Takhle mi hodně pomáhá. Ona mě naučila anglicky. Měli byste tu otevřít školy pro cizince. Aby zvládli rychleji jazyk.“
„Někdy by se to hodilo,“ zamumlá Zack, když si vzpomene na své putování, jak někdy se dorozumívali nohama rukama. Jedinými univerzálním jazykem, který každý ihned poznal, byla namířená zbraň.
„Tady jsou klíče, kdyby něco, braňte se. Nikomu to nebude vadit,“ ukáže na skříň se zbraněmi. „Kdyby něco, obraťte se na Darbyho. Leslie je v bordelu.“
„Probůh, co tam dělá?“
„Hlídá, aby ten dům nerozložili na cihly,“ řekne suše Hardy. Vezme si pušku. Odjistí, zkontroluje, zda má střelivo. Už chce vyjít ven, když se dveře rozletí a dovnitř vpadne černovlasá dívka v bílém čepci. Podle obličeje je velmi rozzuřená.
„Helen?“
Ta zaměří zrak na Hardyho a pak švihne. Hardy nestihne se uhnout a jen vyjekne, jak mu na tváři přistane facka. „Vy… Vy… ďáble!“
Ten se od ní odsune, co nejdál. Zack s Hansem se nechápavě po ní dívají, ale mají dost rozumu, aby se do toho nemíchali. Zatím si jich moc nevšímá, ale bůhví by co se stalo, kdyby se rozhodla, že… Co vlastně? Oba dva se na sebe zmateně podívají.
„Co se děje, Helen?“
„Leslie!“ vyštěkne zuřivosti bez sebe.
„Stalo se mu něco?“
Helen se konečně nadechne. „Co dělá v tom domě hříchu?!“ zařve, že je to slyšet na ulici. Zack udrží vážnou tvář, protože vše pochopí.
„Práci zástupce šerifa!“
„Okamžitě odtamtud půjde pryč!“
„Helen, buďte rozumná. Je to dům jako každý jiný. Madam k tomu dala velký peněžní bonus, aby měla tam klid. Nic tam neprovádí.“ Doufá. Už poznal, že děvčata mají vůči desperátům a šerifům jakousi nevysvětlitelnou náklonnost. „Dostal šanci si vydělat slušné peníze bokem.“ Zack s Hansem mimoděk přikývnou hlavou.
„Nebude tam,“ řekne tvrdohlavě. „Ať tam jde někdo jiný. Peníze nepotřebuje.“
„Možná má jiný názor.“
Helena přimhouří oči. Zack věří, že kdyby našla odvahu, tak by Leslieho odtamtud vytáhla za límec. Určitě si tu službu vylíže.
„Je to jen během závodu. Pak ho vystřídám.“
„Určitě?“ zkrotne, ale i tak je stále naštvaná.
„Stoprocentně.“ Sundá si ruku z tváře. Hans se zaměří na tvář. Soucitně mlaskne. Helena má ruku pádnou jak se na kovářovu dceru sluší. Zřejmě zdědila sílu po otci.
„Slibujete?“
„Slibuji. Omlouvám se, ale nikoho jiného nemám po ruce. Dokonce i doktor jde dělat zástupce.“ Hans si rychle na kabát připíchne hvězdu.
„Tak dobrá.“ Otočí se, ale ve dveřích se ještě obrátí. „Jen po dobu závodu.“ Vyjde ven. Dveře skoro nevypadnou z pantu.
„Uff!“ vydechne Hardy.
„Malý tajfun. Neříkal Leslie něco o něžném kvítku?“ optá se Hans. Zack s Hardym se na něj rozpačitě podívají. „Říkal to. Opravdu. Vysvětloval mi, že Helena je řecky krásná. Hezká je, ale ten něžný kvítek, to tedy nevím.“
„Hlavně ať tě neslyší Leslie. Jdeme. Bože, já fakt ho budu muset vystřídat. Krucinál to byla rána!“ zahýbá čelisti. „Jdeme. Za deset minu začne závod. Nechci si to nechat ujít.“
„Já taky ne.“ Hardy venku naskočí na Wings, kterou má už čtyři roky. Vedle je uvázán Apple. Jak Apple je černý jako tma, tak Wings je černošedá jako úsvit. Oba dva vyrazí k závodní dráze.
„Rozdělíme se. Ty napravo, já nalevo.“ Oba dva se na sebe podívají. Zack si přejede krempu klobouku. Nedovolí, aby se Mattovi cokoliv stalo. Nedaleko vězení stojí muž s doutníkem v puse. Usmívá se, když je vidí odjíždět. Pak stočí oči k tribuně. Pomalým krokem se k ní vydá.
