Najdu tě!
128.
Zack s Wyattem se zatím odhlásí z hotelu a vyzvednou koně, s kterými si to zamíří na železniční zastávku. Nikam nespěchají, tak se rozhlíží kolem sebe. Zack musí myslet na Matta. Má divný pocit, který nedovede určit. Jako by mu něco podstatného unikalo, ale netuší co. Koupí zpáteční jízdenku. Nerad se tam vrací. Je zvědavý, zda Tornado je v pořádku nebo ne. Vybaví si, jak Matt povídal, že by rád jel závod O modrou stuhu. K tomu potřebuje vytrvalého koně, ale možná uspěji.
„Nerad se vracím,“ tlumeně poznamená Wyatt.
„Taky. Půjdu poslat telegram.“
„Proč? Kam?“ udiveně se dívá za odcházejícím Zackem. Od chvíle, co odešli od bankéře, je trochu divný. Jako by byl duchem nepřítomný, což je velký nesmysl. To se prostě k němu nehodí. Nakonec pokrčí rameny. Takový je prostě Doc.
Prohlíží si cestující, když zahlédne Černého Karla. Žena. Je to zvláštní, že je tu. Copak tu dělá šéf podsvětí? Zajímalo by ho, zda lidi vědí, koho nesnáší. Pochybuje, protože ženu by sotva tolerovali.
„Vyřízeno?“
„Jo. Jen jsem napsal… Není to Černý Karlo tedy Charlotta? Někam jede?“ Oba dva se dívají na ženu. Uvědomí si, že je nevidí. Podívají se po sobě.
„Pane, noviny?“
„Sem s nimi.“ Zack jedny koupí do vlaku, aniž se podívá, co chlapci za ně dal. Zívne si. Nemá rád čekání. Otevře je. Přelétne titulky. Volby? Nezájem. Rozparovač dopaden… pobaveně se usměje. Někdy…
„Co tě pobavilo?“ optá se Wyatt.
„Ale článek o tom vrahovi, co jsme ho nechtěně dopadli. Nezdá se ti, že nás ty příhody nějak moc potkávají?“ Složí je, aby si je mohl důkladně prostudovat ve vlaku.
„Ani náhodou. Jdeme.“ Jdou k vlaku, ale pozorně se kolem sebe rozhlížejí, zda neuvidí Charlottu. Poslíčka spěchajícího s telegramem si nevšimnou, ale on je na poslední chvíli spatří. Ihned si to k nim zamíří. Moc dobře si zapamatoval toho muže, protože mu dal štědré spropitné a od brášky si koupil noviny. Hvízdne, ale nereagují.
„Hej, pane! Pane! Telegram!“ volá. Rozeběhne se, když ho zadrží pevná ruka.
„Telegram? Pro koho?“ optá se ženský hlas.
„Pusťte mě! Nestihnu mu to dát!“ Snaží se dostat z pevné ženiny ruky. Ta se podívá po vytáhlém mladíkovi. Ten mu sebere telegram a podá ženě. Ta ho přelétne a na rtech jí rozkvete úsměv.
„Hej, vraťte mi ho! Musím ho doručit! To se nedělá číst cizí telegramy!“ vzbouří se, i když ví, že by neměl, ale má určité povinnosti.
„Zmlkni!“ houkne na něj mladík, který ženu doprovází.
„Neboj se, já ti ho dám. Za chvilku.“
„Ale já to nestihnu,“ mumlá dál se strachem v očích. Ti dva jsou podivní. Nelíbí se mu. Nedaleko od něj ho pozoruje jeho bratr s novinami v rukou. Co se děje? Má problémy? Toho dlouhána Alana moc dobře zná. Vede partičku bezohledných kluků. Ta žena se mu taky nelíbí. Zajde za přednostou stanice. Otočí se, když se vlak dá do pohybu.
„Tak tady to máš,“ podá mu telegram. Robbie po něm chňapne. „Alane, jdeme!“
„Ano, paní.“
„Co se stalo, Robbie?“ přispěchá k němu jeho bratr. Ten popotáhne.
„Ona ho četla a já nestihl mu to dát. Telegramy jsou moc důležité, víš.“
„Hm. Ta žena se mi nelíbí. Ten Alan je pěkný grázl. Ukážu ti jeho partičku. Hele, už vím. Ten vlak směřuje na jih. Co kdybychom ho po někom poslali?“
„Ale po kom?“ namítne Robbie. „Richie, ten telegram je důležitý. Nemůžeme ho dát někomu nespolehlivému.“
„To je fakt. Víš co? Pojedeš tam!“ rozzáří se. „Ten muž mi dal dolar.“
„Tolik? Ukaž.“ Robbie ho vytáhne.
„Jestli mu doneseš ten telegram, možná dá víc,“ kalkuluje. „Možná i deset dolarů.“
„Tak já pojedu, ale bojím se, že pan Lawly mě nepustí.“
„Hele, dej sem čepici a nic nepozná. Zvládnu to,“ holedbá se.
„Určitě? I když musím stejně počkat na vlak. Kdo byla ta žena, Richie?“ optá se ho úzkostně. V ruce svírá telegram.
„Netuším, ale určitě není to dobrá osoba. Alan je bastard!“ odplivne si. „Pane, noviny? Nejčerstvější zprávy. Vrah dopaden šerifem Earpem…“ kolem se srotí dav. Noviny jsou skoro vytrhány z Richieho rukou. Robbie se usměje. Jeho bratr je nejlepším kamelotem. Vždy prodá všechny výtisky.
„Tak počkej, v kolik to jede?“
„Ve dvě. Budu tě tu čekat.“
„Jasně.“ Pečlivě schová telegram do kapsy. Panu Lawelymu řekne, že ho doručil. Možná opravdu dostanou nějaký dolar, což by byla výhra.
„Co uděláme?“ optá se Zack, který si natáhne dlouhé nohy v černých holínkách. Mají pro sebe kupé, protože se nechtěli s ostatními tísnit.
Wyatt vytáhne mapu. Rozloží ji na sedadlo. Dívají se na ni. „Popravdě mě vůbec nezajímá.“
Doc přikývne. Jo takový je Wyatt. Jeho zajímá Clay, což i jeho, ale taky to zlato je zajímavé. Ovšem z mapy nejde nic vyčíst.
„Vezmeme Jimmyho. Ten nás dovede k místu. Potom jednoduše chytíme Claye, vsadíme ho do vězení a bude to. Co tomu říkáš.“
„Jasné a jednoduché. Nechce se mi spát. Nechceš si zahrát?“ vytáhne balíček. Wyatt nadšeně přikývne.
„Tak jsem tu. Tady máš čepici a kabát. Dej mi svůj. Prodal jsi všechno?“
„Jo. Hele, viděl jsem se tu motat Alana a jeho partičku. Dej si bacha. Mají ve zvyku vybírat mýtné, jak tomu s oblibou říkají.“
„Jasně. Takový čahoun. Pamatuji si je všechny.“
„Jo přesně. Uvidíme se zítra.“ Starostlivě se podívá po bratříčkovi, ale když mají šanci něco si vydělat… Pán jistě bude vděčený za ten telegram. Když byl k němu štědrý…
Charlotta spěchá po chodníku k bance. Je zvědavá, co John řekne na tu novinku. Měla odjet a sledovat je s Alanem, ale takhle by to mohlo být daleko lepší. Mohli by se Jimmyho zmocnit sami a obejít jak Claye Allisona, tak tyhle dva. John se těch dvou obává, ale neřekl ji proč. Jí přišli jako obyčejní pistolnicí. Nic extra. Udýchaná, ale se zněním telegramu v paměti vstoupí do banky. Hned si to zamíří k soukromým prostorám banky. Pokyne hlavou strážnému, který jí uctivě ustoupí. Vstoupí dovnitř. Stáhne si rukavičky, které pohodí na psací stůl. Mrkne okem na listiny. Zamračí se. Je dobré být ve spojení s bankou, protože ledacos se tu ztratí, ale John se naučil až moc utrácet; hlavně v kartách.
„Ty jsi tady? Neodjela jsi? Je mi líto, že tě nemohu doprovázet,ale víš, že tu musím být.“
„Zase jsi hrál?“
John lehce trhne ramenem. „To je moje věc. Banka prosperuje. Proč jsi tady?“
„Mám zprávu. Zacku jsme v Poplaru i s Robinem a Jimmym. Nikam nejezděte,“ cituje slovo od slova telegram.
Johnovi zazáří oči. „To je tedy zajímavé.“
„Ano je.“ Nedočkavě čeká. Je zvědavá, co vymyslí, protože některé úspěšné plány nepocházejí od ní, ale od něj. Ona jen to zaštiťuje svým jménem. On je čistý jako lilie, zatímco ona… Ale to si vybrala, když zjistila, že by musela buď živořit nebo prodávat tělo. Provdat se vždy může, ale nesnáší nad sebou chlapy. Partneři ji nevadí, ale žít s někým? Ani náhodou. Vybrala si jinou cestu. Ne příliš čistou, ale má dostatek.
„Vyjedeme si na výlet do toho Poplaru, co říkáš?“ navrhne tiše.
„Opustit město?“ Má strach, protože kdyby to někdo zjistil, potom by snadno mohla být nahrazená. Věrnost v podsvětí nic neznamená. Jen peníze, násilí, výhrůžky a intriky. Ví moc dobře o svých dvou konkurentech. Kdyby zjistili, že je žena, měla by utrum.
„Uvědom si, že po nálezu toho zlata nebudeš muset do smrti hnout prstem.“
Charlotta pochybuje. Potom kývne. Nějak si to s Alanem zařídí. „Dobrá. Pojedu, ale musím vydat nové instrukce.“
„V pořádku. Pošlu k tobě někoho se zprávou, kdy nám jede vlak. Nebo rovnou k tobě přijedu.“
„Dobrá a aspoň udrž chvilku sovu vášeň na uzdě.“
„Proč to říkáš?“
Charlotta se usměje. „Protože se mi s tebou dobře pracuje. Tvá banka je výhodná, bylo by škoda o ni přijít. Máš z toho zisk, ne?“ připomene mu kým skutečně je. Bez rozloučení vyjde z místnosti. John bouchne do stolu. Zatracená ženská. Jenže musí ji tolerovat, protože ji potřebuje. S těma dvěma, co by ji měli nahradit, by byl daleko tvrdší oříšek. K tomu je opravdu skvělá padělatelka. Ale i tak se pokusí najít někoho, kdo ji nahradí.
Charlotta zatím pospíchá domu. Nemá to daleko. Kdysi o tomhle mohla snít. Teď má i něco uloženého v bance. Kdyby nastaly horší časy, jak říkávala její matka než zemřela. Vejde dovnitř.
„Alane! Alane!“
„Ano, paní.“
„Zastoupíš mě tu. Budu pryč asi taky týden.“ Sevře rty. „Kdyby někdo mě chtěl vidět osobně, pak jsem nemocná. Ne vážně, je ti to jasné.“
„Ano. Nemám jet s vámi?“
Charlotta poodejde k oknu. „Ne. Půjde se mnou Jacek.“
„Ten?“
„Jo umí pracovat s nožem. Bolí mě hlava.“
„Chcete lék?“ přejde ke skříni.
Charlotta máchne rukou. „Ne.“ Má pocit, že něco zapomněla, pak si vzpomene. „Ten kluk od telegrafisty. Sleduj ho. Hned.“
„Ano, paní. Osobně na to dohlédnu.“ Vytratí se tiše jako noc. Charlotta se apaticky usměje. Kdyby byl starší, ale takhle je to užitečný zamilovaný nástroj dobrý na špinavé práce. Dokud ji bude obdivovat, dotud má jeho i jeho lidi v hrsti. A to potřebuje hodně dlouho. Pro ženu je vzhled zbraní i štítem. Bez něj by zde nebyla. Zkoumavě přejede obličej. Zatím ještě bez vrásky, ale děsí se dne, kdy uvidí první. Otočí se. Vytáhne stříbrné hodinky. Má ještě nějaký čas. Zatím si odpočine a vyřídí, co má. Posadí se k psacímu stolu, zády k oknu, aby ji nic nerozptylovalo.
Po hodině sklapne účetní knihu. Je na tom dobře, ale aby nemusela pracovat, musí být na tom ještě lépe. Po této akci s Johnem přeruší kontakt. Najde si někoho jiného. Začíná být nespolehlivý. Vezme si plášť. Kufr už ji hlídá některý z chlapců.
„Nastup si.“ Charlotta si nastoupí do kočáru. Podívá se, ale nedá na sobě znát, co si myslí o oblečení svého partnera, který vypadá jak ze žurnálu. „Zajistil jsem lístky do Poplaru. Jeden známý mi řekl, že je to rozvíjející se městečko.“
„Nic nového. Asi jako další města. Jak to provedeme?“
„Netuším. Uvidíme na místě. Nejdřív zjistíme, kdo je to Matt a ostatní. Taky kde je Jimmy. Myslím, že bude snadné ho přimět, aby nám prozradil úkryt.“
„Ano. Život nebo smrt. Lehké.“
„Přesně tak.“ Johnův úsměv ozdobí jeho tvář, ale oči zůstanou chladné. Dojedou k nádraží. Alan jakmile je uvidí, přitočí se.
„Ano?“ optá se tlumeně Charlotta. Má ráda vše pod kontrolou.
„Podle zpráv chce jet na jih.“
„Zadrž ho. Ať se do vlaku nedostane,“ ihned se rozhodne.
„V pořádku. Jacku, sem.“
Přejde k nim hubený kluk s čepicí v ruce. „Alane, paní.“
„Budeš nás doprovázet. Někoho potřebujeme,“ vysvětlí Johnovi. „Umí dobře zacházet s nožem.“ Nedořekne, že bude poslouchat jí, ne jeho. Musí mít někoho v záloze.
John vyfoukne dým. „V pořádku. Jdeme.“
„Zítra jsem tu a ať tě nevyhodí,“ strachuje se Robbie. „Mám tu práci rád.“
„Neboj se. Budu tu coby dup!“ rozloučí se, zamává a odběhne k vlaku. Ještě nikdy tak daleko nejel, ale vše si zjistil. Hlavně kam jeli. Najednou zpozoruje Alana a ještě dva kluky, kteří ho obklopili. Znervózní, protože cítí, že mu něco chtějí.
„Co chcete?“
„Myslím, že nás někam doprovodíš.“ Robbie pozná, že je zle. Vyklouzne z kabátu, za který ho jeden z kluků čapnul. Rozeběhne se pryč, když si uvědomí, že jeho vlak brzy odjede. Jenže má v patách ty dva kluky. Co teď? Podleze rychle vlak. Snad za ním nepůjdou. Jdou. Orosí se mu čelo. Co teď?
Rozeběhne se k lokomotivě. Možná tam najde záchranu. Bože jen ať ho nechají na pokoji. Je to snad kvůli telegramu nebo penězům?“
„Chyťte ho!“ uslyší rozkaz ostatním i přes hluk vlaku. Lekne se, zakopne a upadne. Zaskučí. Rychle vyskočí. Roztržených kalhot si nevšímá. Netuší, co chtějí, ale nic dobrého to nebude. Má strach. Rozhlíží se kolem sebe, ale vidí nejméně další dva kluky z bandy, jak se k němu přibližují. Buď zkusit utéct a nikam nejet nebo naskočit na lokomotivu, kterou má v zádech. Váhá, když se nad ním ozve přísný hlas.
„Hej kluku, vypadni. Nemáš co tu dělat!“
„Pane, mohu k vám?“
Smích. „Cože? Chceš se zadarmo svézt?“
„Ne, ale honí mě. Mám lístek! Podívejte se!“ ohlédne se. Už tu jsou. Drze začne šplhat do lokomotivy. Zastavili se. Uleví se mu.
„Tady nemůžeš být.“
„Prosím.“
Umouněný muž se na něj podívá. „Tak OK, ale nepřekážej.“
„Nebude a moc děkuji.“ Schoulí se do rohu, když si uvědomí, že nemá kabát, ale je tu teplo. Ještě že si telegram dal do váčku. Vytáhne ho a překontroluje. Je tu. Zakašle, když ho obejme pára, potom ale usne. Muž se na něj podívá, usměje. Takový hubeňoučký klučina. Lokomotiva supí, když Robbiem někdo zatřese.
„Nemáš vystupovat?“
„Je to tady?“
„Ano. Podíval jsem se na tvůj lístek. Měl jsi pravdu.“
„Děkuji moc!“ šťastně seskočí na peron. Teď ho doručit. Kam by mohli takoví pánové jít? Už to má. Do hotelu. Vyrazí do středu města, když si uvědomí, že má hlad. Jenže veškeré peníze padly na lístek. Jde po městě a rozhlíží se. Tam jsou!
„Ujel nám a to jen proto, že měl zpoždění,“ řekne zklamaně Zack.
„S tím se nedá nic dělat. Přespíme tu nebo snad půjdeš si zahrát?“
Zack uvažuje. „Zahrát, ale nejdřív se najíme.“
„Máš výtečné nápady.“ Přijeli, ale vlak nikde. Wyatt myslel, že Zack někoho zabije, ale nakonec se uklidnil. V takovém stavu ho málokdy viděl, protože razil, že až to bude tak to bude. Až si pro mě přijde smrt, tak přijde. Teď málem, že chudáka výpravčího nerozcupoval. Ještě teď se ještě asi klepe, jak na něj Zack spustil.
Zack se zahledí k restauraci. Někteří je poznali a vřelé zdraví, z čehož není příliš šťastný. Když přijel, myslel, že někoho zabije, takový měl vztek. Ještě ho má, ale Wyatt by asi nebyl rád, kdyby městečko opustili v dezolátním stavu. Zase o krok dál k Mattovi. Po tom zatraceném klukovi se mu stýská. Už aby u něj byl a dozvěděl se, zda je Tornado v pořádku. Ano to je ten důvod, proč se tak naštval.
„Za chvilku má přijet další vlak, ale jede na východ.“
„To je nám platné.“ Posadí se do restaurace. Za chvilku jsou obsloužení. Najednou nastane u dveří ruch. Zaregistrují, že číšník někoho chce vyhodit.
„Pane, pane, telegram!“ volá nějaký kluk a šíleně mává rukama, zatímco se zároveň snaží vykroutit z náruče.
„Nechte ho být!“ zakřičí dopáleně. Udiveně sleduje, jak klučina hodí po číšníkovi opovržlivý pohled a zamíří si to přímo k jeho stolu.
„Děkuji, pane. Tady.“ Podá mu pomačkaný kus papíru.
„Pro mě?“
„Ano, pane. Jmenujete se Zack Grey? Honím se za vámi až z Tucsonu.“
Zack rozbalí papír a zbledne. „Do pekla!“ zavrčí. Hodí ho Wyattovi. Robbie zatím hladově pokukuje po jídle.
„Tak tohle je malér,“ řekne ledově Wyatt. Zadívá se na kluka a zaregistruje jeho hladový pohled. „Jednu porcí, tady pro pána,“ poručí číšníkovi. Ten přikývne.
Robbie se usadí pyšný, že ho někdo oslovil pan.
„Děkujeme.“
„Není za co. Jsme si řekli s bráchou, že když to chtěla vidět ta paní, tak to je něco móc důležitého.“
Zack se zadívá na Wyatta. Taky to nechápe. „Jaká paní?“ optá se zvědavě.
„Tak tady to je.“ Číšník postaví před Robbieho opečené brambory s pořádným kusem steaku.
„Ta no s Alanem.“
Zack by s ním nejraději zatřásl, ale místo toho napomene Wyatta. „Nech to dojíst. Jdu se optat na vlak do Poplaru.“ Zvedne se a vyjde. Wyatt potřese hlavou. Je v ještě horším stavu, než sem přijel. Co to s ním je? Zack rázuje k nádraží. Takže Matt je v Poplaru, ale proč? Co se stalo? Musí tam okamžitě jet. Vypadá to, že jsou ve skutečném nebezpečí. Jestli se to dozví i Clay, městečko nebude zrovna bezpečné, ale kdo byla ta žena? Uvidí výpravčího.
„Mohu se optat, jak se dostanu do Denveru?“
„Po železnici? Do Tucsonu, potom do Denveru. Odtud nic nejede.“
„Sakra!“
„Je mi líto.“
„Kdy jede další vlak do Tucsonu?“
„Zítra ráno.“
„Děkuji.“ Kolik dní má asi Clay náskok? Od honičky to nabývá. Se zachmuřenou tváří, že se mu všichni vyhýbají, dojde do restaurace. Vejde dovnitř, posadí se. Ten kluk pije tu vodu jako duha. „Tak kdo byla ta paní?“ netrpělivě vyhrkne.
„Neznáme ji, ale mluvila s Alanem, který mě pak honil. Alan je špatná osoba. Rád vybírá takzvané mýtné,“ vypráví jim důležitě.
„Aha.“
„A jak vypadala?“
„Hm. Vyšší černovlasá. Měla kabát. Tmavý. Byla stará.“
„To nám moc neřekne.“
„Jo a měla takový řetízek na tom přívěsek s nějakým červeným kamenem.“
„Charlotta,“ řekne oba dva najednou. „Ale proč? Jsi si jistý?“
Robbie přikývne. Tím řetízkem si je jistý. Potom si odkašle. „Víte, byla to dlouhá cesta.“
„To ano.“
Robbie si v duchu povzdechne. „Dal jsem za lístek poslední peníze,“ hlesne.
Zack se usměje, vytáhne peněženku a vyndá dolary. Podá mu padesát. „Díky moc. Zítra ráno pojedeš s námi, ok.“
Robbie nevěřícně zírá na peníze. Počítá je, potom je ale rychle schová do sáčku, který mu visí na krku. Tvář mu září radosti. „Děkuji, pane.“ Ta cesta se mnohonásobně vyplatila.
Zack si pomyslí, že nebýt toho kluka a jeho touhy po penězích, tak netuší, že Matt je v Poplaru. Zatraceně. „Něco se muselo stát.“
„To ano, ale co? Jen doufám, že Clay to nezjistí. Musíme se tam, co nejrychleji dostat.“ Oba dva přikývnou. Zack se cítí bezmocně. Netuší, co se stalo, jak na tom je, prostě neví nic a to on nesnáší. Neměl ho opouštět. Co když se mu něco stane? Nebo někomu v městečku nebo na ranči? Prokleté zlato!
