Nemocný - 114.
Nemocný
114.
Wyatt se v klidu zvedne, jako by mu nehrozilo, že ho může zasáhnout kulka ze saloonu, ale střelba i tak utichává. Dokonce je slyšet i probuzený pes, který celou dobu zuřivě štěkal. Městečko se pomalu uklidňuje.
„Je mi to líto, že drhnul,“ zašeptá Robin. Ruku si stále drží na ráně.
„Musíme zjistit, kam jel,“ řekne suše Wyatt. „Docu, zvládneš to?“
„Jsi blázen? Jsem zubař ne doktor a nemám přístroje,“ namítne.
Matt se zatvrdí. „Zacku chytni ho a odneseme ho. Wyatte, hlídej nám záda.“
„Kam ho chceš nést? Myslíš, jako, že ti dobří lidé nám otevřou své domovy? Po téhle střelbě? Nebo snad chceš vyrazit dveře?“
„Mlč už, ano,“ usekne ho Matt, vezme ho za nohy. Zack ho vezme pod paží. „Jdeme k šerifově kanceláři.“
„Co tam?“ nechápou. Matt nic neřekne, protože ani on sám neví, co vlastně, tam chce dělat. „No tak, řekneš mi to? Wyatte, co chceš dělat?“ optá se svého přítele.
„Budeme ho honit. Jak známe Claye, půjde po tom zlatě. Robine, myslíš, že je to zlato, o kterém mluvil ten bankéř?“
„Jo,“ zašeptá slabě. Ruka ochabne, prsty povolí.
„Dělej!“ zašeptá zuřivě Matt. „Drewe!“ zakřičí, protože už jsou blízko domku. Ten líně bez zájmu vyjde, ale když uvidí skupinku, nezájem spadne z něj jako kouzlem. Rozeběhne se k nim.
„Robine?“
„Má střelnou ránu v boku. Clay ho dostal.“ Drew sevře rty. Otevře dveře dokořán, aby snadněji mohli projít. Hned za nimi vrazí. Petrolejku pustí naplno, aby bylo hodně světla. Rozsvítí další. Wyatt zatím smete ze stolu vše nepotřebné.
„Zacku, jedu za Clayem, aby nám nezmizel nadobro.“
„Jasně,“ zavrčí bezmocně. Zatímco Wyatt pojede za tím Ďáblem, on bude muset zachraňovat krk tomu zmetkovi. Kdyby mohl, tak z něj udělá…
„Víc toho nemám!“ řekne ustaraně Drew, který se skloní nad Robinem. „Vydrž, ty stará kryso. Musíš vydržet, rozumíš!“
„Jo,“ hlesne Robin, který se na chvilku probudil. „Drewe?“
„Jo jsem tu!“ Stiskne mu ruku. Úlevně se usměje.
„Výborně. Wyatte, jeď k Studánce. Dej se od ní doprava,“ odmlčí se. „Uvidíš… Je možné…“ Ticho, které nastane, vyděsí jak Matta tak Drewa.
„Omdlel.“
„Za chvilku se probudí. S tímhle nemohu pracovat!“ zařve nespokojeně, protože se v něm probudí odborník. Matt se usměje. Věděl, že nakonec se probudí jeho část, kdy léčil lidi. Bude dobře, protože on Robina zachrání. Vděčně se na Zacka podívá.
Zack se ošije. Nesnáší ty štěněčí pohledy plné důvěry. U kohokoliv. Zvláště u Matta ne, protože ho nutí dělat věci, proti kterým má silnou averzi. Jako zachránit Robina. Jistě hodně jim pomohl, ale… Vezme hadr, kterým se snaží očistit vodu.
„Vodu!“
Wyatt ještě minutu postojí, potom rychlým krokem zamíří ke stáji. Jeho myšlenky už nesídlí u Robina, ale co vše bude muset zařídit. Cesta bude delší, ale musí ji provést. Nechápe, proč zrovna tam, ale má nějaké tušení, že jim Robin neřekl všechno. Možná je to cesta k úkrytu Clayovy bandy. Vejde do stáje, když si uvědomí, že postrádá jeho majitele. Co se s ním asi stalo? Jde dál, když vzhlédne. Rukou odsune houpající tělo. Neví, kdo to udělal, ale pochybuje, že to byl Robin. Kdo asi se naštval? Vyvede svého koně. Vezme láhve, do kterých načepuje vodu z místní veřejné studny. Dá mu důkladně napít. Kůň pije, jako by tušil, co ho čeká. Wyatt si uvědomuje, že je unavený na rozdíl do koní bandy. Bude to muset zvládnout. Vyhoupne se na něj. Cestu mu ozařuje svit měsíce, který vytváří strašidelné stíny i v poušti. Pomalým krokem se ubírá ke Studánce. Neví, co ho tam čeká, ale jedno ví. Musí dostat Claye.
„Tady!“
„Výborně. Rozpal oheň a dones láhev Whisky nebo nějakého jiného alkoholu.“
„Nemám.“
„Matte, skoč pro ni a fofrem!“ přikáže mu, jako by to byl jeho poskok.
Matt, který je už ve dveřích, se neohlédne. Vyběhne k taverně, která oproti dřívějšku je nápadně tichá. Rozrazí dveře. Jedním pohledem přejede osazenstvo. Podle vzhledu by patřili všichni za mříže, ale to nejspíš půlka státu. Zamíří si to k výčepu.
„Whisky.“
„Zelenáčům neprodávám!“
Matt se rozzuří, nakloní se k němu. Má co dělat, aby vydržel puch, který se z barmana line. „Chci flašku whisky a nezajímá mě, jak ji dostanu!“
Muž krkavčíma očičkama se po něm podívá. „Bratr Smith?“
„Jo, tak bude to?“ Muž natáhne ruku, na stole se objeví láhev bez etikety. „Whisky nemám, mám tohle. Tequila.“
„Stačí!“ Chňapne po ní. Muž vycení zuby do šklebu, v kterém zejí prázdné místa. Matt se při pohledu na to otřese.
„Prachy, mladej! Nenaléváme na prkno!“
Matt sáhne do kapsy, hodí jeden dolar na stůl. Rychlé chňapnutí po flašce i dolaru. Otočí se, podívá se na ostatní, kteří přestali pít a civí na něj. Vsadí se, že aspoň jeden z nich, možná dva jsou Clayovi lidé. K čertu s ním! Vyrazí k šerifově boudě.
„Kde, k čertu, jsi?“ zařve Zack. „Dej to sem!“ Skoro mu ji vytrhne, otočí a štědře polije ránu. Robin sebou trhne, ale Drew ho pevně drží.
„Omdlel. Opět. Klid Robine, bude to dobrý,“ uklidňuje ho, ale mračí se jako sto čertů. „Tak co?“ optá se na posudek, protože do téhle doby neviděli nic, než krev.
„Kulka vězí v ráně. Potřeboval bych pinzetu.“
„Dělej to bez ní!“ vyjede na něj Drew. Mračí s jak sto čertů. Robin se z toho musí dostat za každou cenu.
Zack se na něj podívá. Jestli tu bude ještě chvilku řvát, sekne s tím. „Matte, můžeš sehnat nějakou nit s jehlou?“
Matt znejistí. Nevyzná se tu.
„Když vyjdeš, tak naproti je domek, mohli by tam ji mít,“ řekne Drew.
Matt vyrazí k domku. Buší hodně dlouho, než mu otevře žena v šátku a dlouhé noční košili. Není nejmladší, tak snad proto mu otevřela sama a bez pušky.
„Co chcete?“
„Nit a jehlu.“ Žena ho pustí dovnitř.
„Co za to?“
Matt si pomyslí, že tu jsou asi všichni na peníze nebo co. „Stačí?“ ukáže další dolar.
„Jo a vrátit.“
Matt při odchodu se zastaví a otočí. „Nemáte náhodou pinzetu?“ V ruce se objeví další dolar.
Ta na ni upřeně hledí, potom se otočí a přinese dlouhou pinzetu. „Vrátit!“ Hmátne po dolaru. Matt spokojeně převezme věci. Ta žena by se hodila na čarodějnici. Položí nit a jehlu vedle Robina.
Zack dlouhým nožem rozřízne ránu a potom zkouší dovnitř zavést nůž, aniž by cokoliv dalšího poškodil. Konečně narazí na kulku. Není hluboko, ale jak ji dostat ven? Zalituje, že tu nemá lékařskou brašnu.
„Nejde to!“
„Dostaň to!“ poručí mu Drew. V místnosti se železitým pachem krve se mísí vzrušení, ale vědomí, že pokud kulka zůstane v ráně, může se zanítit a potom už je jenom jedna cesta – krchov.
„Jak?“
„Počkat, co tohle?“ Matt podá dlouhou pinzetu. Drew se Zackem si ji prohlíží.
„K čertu? K čemu se to používá?“
„Jak já to mám vědět!“ řekne Zack, který ji rychle polije tequillou. „Ovšem nejspíš mu to zachrání krk,“ mumlá, když to ponoří do rány, z které opět začne téct čerstvá krev. Ignoruje to, odkud nenarazí na pevný předmět. Uchopí to a zatáhne. Kulka dopadne na oděv. V tvářích přítomných poleví napětí. Drew ji sebere.
Zack vezme tequillu a opatrně nalije do rány. Matt ho sotva stihne chytit za nohy, jinak by nejspíš ze stolu utekl. „Jehlu a nit.“
Matt mu ji podá. Zack zaúpí. „Navlečenou nebo mám šít jako jak?“ vyjede. Proč má zachraňovat někoho, kdo jede po Mattovi? Stačí maličkost a je v ráji nebo v pekle. Je to jedno. On by měl klid.
Matt zčervená. „Promiň.“ Za chvilku Zack ránu šije. Přitom nevybíravými slovy častuje Robina i střelce. „Hotovo. Teď to ovázat a klid.“
Drew se zamračí. Neví, co dělat, protože by měl odjet do San Franciska, ale nakonec zvítězí Robin. Prachy ať jdou do pekla. Podá mu buničinu a pruhy plátna.
„Aspoň něco!“ Obratně za asistence ho ováže, potom si sedne, vytáhne pouzdro na cigarety. Vezme si úzký doutníček. Matt nic nenamítá. když. Zack lačně vtáhne kouř. Spokojeně se dívá na svou práci. Teď už jenom je otázka, jak to zvládne. V hlavě vytane myšlenka, že rána je těžká, tak by to nemusel zvládnout. Je tu jistá naděje, že rána bude tak zlá, že prostě mu vystrojí pohřeb. Klidně na své náklady. Ale byla to dobrá práce s tím, co měl po ruce, pochválí se v duchu.
„Jdu si lehnout? Co vězeň?“
„Sedí.“
„Fajn. Počkáme, než přijede Wyatt a potom jedem za Clayem,“ řekne znechuceně, protože si vzpomene, že mohl být S Wyattem na Clayově stopě. Místo toho tu trčí s těmi cucáky a mrzákem.
Vyjde ven. Dívá se na oblohu. Je hnusné teplo. V Poplaru je daleko lépe.
„Zacku, co se děje?“
„Co?“ podívá se na Matta, který k němu přistoupil. Z ničeho nic ucítí ruce kolem pasu a tvář na zádech.
„Jen, že jsi tak napjatý. Jako by ti něco přeletělo přes nos. Je to kvůli mně?“
„Samozřejmě. Kvůli jako komu jinému?“ vyjede. „Měl jsem být na cestě. Proč se ten vůbec nenechal rovnou zabít?!“
Ruce zmizí. „Zacku!“
„No co? Nejsem samaritán. Lepší by bylo, kdyby zhebnul.“
„To nemyslíš vážně. Je to přítel.“
„Ne můj, Matte!“ udělá k němu krok, trochu nachýlí hlavu a hladově ho políbí. „Jdu si zdřímnout.“ Nechá šokovaného Matta na poušti. Ten se za ním podívá. Myslel to vážně? Přece nemůže nenávidět Robina nebo ano? Stojí, když uslyší kroky. Prudce se obrátí.
„To jsem já.“
„Drewe. Už jsem si myslel…“
„Že je to nepřítel nebo tvůj přítel Zack?“ optá se jasně. Matt pocítí horko ve tvářích.
„Obojí. Jak se má Robin?“
„Záleží ti na něm?“ Optá se místo toho.
„Moc. Je fajn, i když je černobílým beranem.“
Drew na něj chvilku kouká, ale potom propukne v nehorázný smích. I Matt se usmívá. „To je dobrý!“ Plácne se do kolen. „To je fakt dobrý!“ setře si slzy. „Černo bílý beran. To ho vážně vystihuje.“ Přestane se smát. „Neměl to lehké. Když se dostal z vězení, byla z něho troska, nad kterou by neštěkl pes. Byl u mě přes půl roku. Pořád mluvil o pomstě. Když odtud odjížděl s jasným plánem najít šerifa Earpa, nevěřil jsem mu. Chtěl jsem ho zadržet, aby už dál nebojoval, aby to nechal plavat. Měl nějaké peníze, poušť znal jako své boty. Mohl si koupit nějaký saloon, ale on ne. Chtěl za každou cenu vidět stejnou bolest, co zažíval on. Nemluvil o tom, co se stalo, ale jeho tělo, noční můry mluví za sebe.“
„Vydržel to. Dokázal to.“
„Bohužel.“
„Nesouhlasíš?“
Drew zauvažuje. „Nenávist je jako jed. Člověka uvnitř rozežírá. Nemyslel na nic. Když jsem se vrátil, byl jsem v šoku. Jeho proměna byla neuvěřitelná. Pořád mluvil o pomstě, ale vyprávěl i jiné věci. Na krátkou chvíli jsem zadoufal, že ji nechá být, ale chtěl ji dotáhnout do konce. Mohl jsem ho jenom podpořit.“
„Ano. Já doufám, že se uzdraví.“ Z bývalého vězení a kanceláře šerifa se ozve výkřik.
„Robin!“ rozeběhnou se. Vrazí dovnitř. Matt, který je rychlejší, mu sáhne na čelo. Odhrne pokrývku. Sevře rty, protože obvaz se svezl a odkryl ránu. Nevypadá to dobře.
„Co je?“
„Rána se zanítila, dostal horečku.“
Zack pokrčí rameny. „Dalo se čekat. Pusť mě!“ poručí Drewovi, který ho chytí za vestu. „Nebo tě zabiju.“
„Zacku! Drewe, pusť ho. Co můžeme dělat?“
„Zkuste to zalít znovu alkoholem a stáhnout horečku. Chladit, ale nevím jak. Kromě vody tu toho moc nebude a ponořit ho do ní nemůžeme.“
Drew stáhne pokrývky, začne z něj stahovat oblečení. Matt přimraženě kouká na znetvořené tělo plné jizev. Takže takhle vypadá. Přitom kůže je jemná bílá. Nechápe to. Něco k němu plachtí. Zachytí to. V ruce má kus hadru. Neví z čeho to je, ale vypadá to jako povlak. Zack ho nelibě pozoruje.
„Chlaď ho!“ Vyjde ven, opře se o sloup.
„Nepomůžeš?“ optá se ho Matt.
„Jen bych překážel,“ odsekne nevrle. Kéž by natáhl bačkory! Dál si jich nevšímá. Je nevrlý, protože tu musí trčet s někým, kdo mu překáží. Stejně jako on, i Drew ho ignoruje. Matt je zmatený, protože vůbec nerozumí, co se tu děje. Po několika minutách mu to ale vypadne z hlavy a pouze se stará, aby Robin přežil noc. Kéž by tu měl léčivé bylinky Šedého vlka! Při jedné cestě, když se podívá na vědro, vzpomene si, že možná má nějaké byliny. Nechá vodu vodou a jde k stáji, kde jsou koně. Cestou narazí na oběšence, který se tam stále houpe. Prohrabe se v sedlových vacích, které jsou stále na hřbetě koní. Majitel stále visí, tam, kde ho našel. Nijak mu nepřekáží, tak se neobtěžuje s jeho sundáváním. Nadšeně vytáhne váček. Jen, aby tam bylo, co potřebuje. Mast to bude na rány pro koně. Potom něco pro lidi a bylinky na střelné zranění. Hurá. Snad pomůžou. Rozeběhne se k budově. Udýchaný k ní dorazí.
„Klídek, Matte. Ještě žije,“ řekne lenivě Zack, který nespí. Místo toho se dívá na už poklidné městečko.
„To je dobře. Vzpomněl jsem si, že Šedý vlk mi vždy na cesty balí nějaké masti a bylinky.“
Zack přikývne. Nevěří doktorům a mastičkářům, ale věří Šedému vlkovi. „Můžeš to zkusit.“
„Drewe, mám nějaké bylinky.“
„Vypadá to bledě,“ řekne Drew s kruhy pod očima. Zrovna sundává mokrý hadr a nahrazuje ho jiným. Matt vezme mastičku, zaváhá, ale když to pomůže koním na odřeniny… Opatrně namaže ránu. Potom jde svařit odvar.
„Hej, mám hlad!“ ozve se z vězení. Bankéř drží mříže a dívá se, co se tu děje.
„Zmlkni, parazite!“ řekne chladně Zack, který se šel podívat na dotyčného. „Ještě uslyším jakékoliv slovo a můžeš si potřást rukou s ďáblem.“
Jimmy okamžitě ztichne.
„Tady. Musíme ho do něj to dostat.“
„Fajn.“ Otevřou mu pusu, když Robin skousne. Matt zaječí bolestí, ale zapáčí znovu. Zack je pobaveně pozoruje. Nakonec půlku do něj dostanou. Vysíleně se posadí.
„Zabere to?“
„Čert ví, ale nic lepšího nemáme. Jsem unavený. Zacku, nebylo by nějaké jídlo? A koně nejsou odstrojení. Majitel není sundaný z trámu. Netvař se jako by ti ulítly mouchy,“ doporučí mu. Někdy se tak tváří, že by ho někdo zabil.
Zack odejde. Moc si dovoluje před neznámými.
„Nejspíš žárlí,“ prohodí Drew. Matt zalapá po dechu. Takže to co si myslel večer, je fakt. Drew? Je to možné?
„Co tak koukáš? Člověk vidí různé věci.“
„Zack žárlí? Blbost!“
„Když myslíš.“ Starostlivě se zadívá na bratránka. „Měl jsem ráno dojet na nejbližší stanici. Ale nechat ho tu se mi nechce.“
„Proč vlastně nechceš tam jet? Říkal jsi, že se ti tam nechce, ale měl jsi otce rád.“
„Kvůli sourozencům. Nesnášíme se. Nic víc.“
„Tak to dobře znám.“
Drew se na něj podívá, ale mlčí. Nekomentuje, nevyptává se na Mattovu rodinu. Přiloží ruku k čelu. „Zdá se, že klesá.“
„Vyhráno ještě není,“ poznamená Zack, který se vrátí s vaky. „Jdu nakrmit koně. Někdo pracovat musí,“ rýpne si, protože ti dva sedí kolem stolu a dívají se.
Matt zalije vina. „Kdyby něco, přijď. Pomohu Zackovi s koňmi.“
„Jasně. Jen běž.“ Mávne lhostejně rukou. Celou bytostí se soustředí na Robina. Matt vyrazí za Zackem, doběhne ho a chytí ho za ruku.
„Proč se tak chováš?“
„Vždy se tak chovám.“
„To není pravda!“
„Matte, je. Jen si to nechceš připustit. Nemám ho rád. Konec.“ Vytrhne mu rukáv z ruky a jde směrem k stáji.
„Ne! Ze začátku jsi takový nebyl, takže co se stalo?“
„Matte, neotravuj. Jdeme jim dát žrádlo, protože to potřebuji.“ Dojdou ke stájím.
„Zacku! Zatraceně, chci to vědět!“
Zack se k němu otočí, potom ho jedním pohybem zatáhne dovnitř. Přitiskne ho k nějakému koni a začne líbat. Vlastně ani neví proč, ale chce, aby zmlkl. Matt nejdřív odolává, ale potom povolí a objeme ho kolem krku.
„Seno je nepohodlné,“ řekne mazlivě. Zack na to kašle, strhne deku a vede ho dál. Matt se usmívá. Chybělo mu to. Svléká se, zatímco poslušně jde za Zackem. Cítí jeho vztek, ale ví, že mu neublíží. K čertu se vším! Chce ho hned. Nebyl s ním strašně dlouho. Zack pohodí na hromadu sena deku, přitáhne ho k sobě.
„Konečně mlčíš.“
„budu mlčet navěky,“ slibuje. Zack se usměje. Kašle na to. Svléknou se, aby se dostali k nahým tělům. Horečnatě se hladí krátkými doteky. Matt si jen vzdychne, když ho vidí připraveného, ale chce to prodloužit, proto ho vezme do úst.
„To je ono,“ zasténá Zack, který se prohne proti jeho ústům, aby se do něj dostal ještě hloub. Matt se jím málem zalkne, ale přejíždí ho po celé délce. Potom ho nechá, jenom olízne ho. Je mu to jedno, ale klesne napůl svlečený na deku. Vystrčí zadek. Zack ho uchopí, zatlačí. Zavrčí, protože to nejde. Neví co dělat.
Matt otočí hlavu, proč nepokračuje. „Nejde to.“ Matt si nasliní ruku, proklouzne mezi nohama. Prstem si zvlhčí otvor.
„Zkus to!“ přikáže toužebně. Je mu jedno jak se chová, ale chce ho mít uvnitř. Zack zkusí to ještě jednou, ale nejde, proto zkusí prst. Zasouvá ho dovnitř, rozšiřuje ho. Matt se proti jeho ruce pochybuje. Zack vytáhne prst a zkusí do něj vklouznout. Matt na chvilku ztuhne, potom ale povolí a klidně čeká, až dokončí, co začal.
Pomalý pohyb dovnitř, ale potom povolí a on je uvnitř. Slastný povzdech obou. Vyklouzne a opět do něj zajede až po kořen údu. Drží ho za boky a přiráží.
„To je ono. Ještě trochu.“ Zasténá, na chvilku ztuhne. Ježíš, tomu se říká slast, pomyslí si. Netušil, že mu to chybělo. Vyklouzne z něj, rukou pohladí záda. Matt se zvedne ze čtyř. Je vzrušený. Zack ho potměšile pozoruje, ale jeho milenec si z toho nic nedělá. Natáhne ruku a povalí ho na sebe.
„Teď já,“ pošeptá mu do ucha. „Vzrušuješ mě.“
„I když jsem v tvém zadku?“ opáčí.
„Ještě víc!“ přisvědčí. Překulí se na něj. „Moc máš na sobě oblečení,“ řekne nespokojeně. Nemotorně z něj sundá aspoň jednu nohavici a botu. „Lepší!“ Zack se v duchu nad jeho kvaltem usmívá, ale zjišťuje, že je i on trochu netrpělivý, aby ho v sobě měl. Je blázen, ale to už ucítí tlak. Prohne se, i když je skoro Mattem zavalený. Ten zaúpí. Místo údu ho vystřídá prst, potom zkusí do něj opět vklouznout.
„Jsi tak úzký, že se z toho zblázním.“
„To bys asi byl první blázen.“
„Jsem do tebe, blázen,“ ujistí ho. „Jde to.“ Přimhouří slasti oči. To je ono. Vyklouzne a opět přirazí, jenže je příliš vzrušený a vystříkne.
„Sakra!“
„Nenadávej. Já za to nemohu a slez.“
„Proč?“ zanaříká zklamaně. „Příště jsem první já.“ Vyklouzne z něj. Položí se na deku a položí jednu ruku, tak aby se prsty jemně pochybovaly po Zackově mužství. „Co se stalo, že jsi tak naježený? Jediný kdo si toho nevšiml je Wyatt a to jen proto, že je pohlcený honbou za Clayem. Drew povídal, že žárlíš. Taková hloupost.“
Zack si pomyslí, že až taková hloupost to není, ale nebude mu to tu vykládat.
„Miluji tě i naježeného,“ řekne s úsměvem. „Chybělo mi to.“
„Sex?“
„Jo. Páchneme. Kdy naposledy jsme se koupali nebo oholili?“
„Co já vím? Není to jedno?“
Matt zavrtí hlavou. Má pravdu je mu skvělé a v tu chvílí bylo mu jedno, jak Zack voní. „Moc ne. Škrábeš, ale opovaž si nechat narůst bradku.“
Zack ho pohladí po břiše, až se v Mattově všechno sevře. „A knír ti už nevadí?“
„Ne. Chci ho už ho chytit. Robin je fajn, ale víš, že jsi jediným chlapem v mém životě.“
Zack se zvedne. „Jdeme nakrmit ty koně. Dívají se vyčítavě.“ Matt se zvedne. Prohlédne sebe i Zacka. Vypadají jako po zemětřesení. Hodí po něm botu. Zack ji obratně chytí. Je mu lépe, rozhodně, ale Robina stále nemůže vystát. Klidně by mohl natáhnout brka.
O hodinu později odloží kbelík, vidle. „Nakrmení. Jdeme za Robinem. Doufám, že mu je už lépe. Jsem zvědavý, kdo tu to převezme.“ Rychle mu ukradne polibek. Zarostlá tvář ho poškrábá.
„Tak jdeme zjistit, jak se má.“
Matt se rozzáří. Zdá se, že konečně je mu lépe. Budou to muset zkrátka provozovat častěji.
