Wyattův návrat - 115.
Wyattův návrat
Místnosti je slyšet pouze chrápání, jinak celkem nic. Je ponořená do šera a lampa slabě osvětluje muže na palandě. Další sedí za mřížemi, ale taky není vzhůru. Pouze vysoká štíhlá postava se dívá oknem ven. Nemluví, jenom nehybně stojí jak kamenná socha. Jakoby zvážila, že je čas, přistoupí k postavě na palandě. Nakloní se nad ní. Dlouhé štíhlé prsty se dotknou krku. Obličej je naprosto bez výrazu, jen v očích se mihne znechucený výraz nad něčím, co ví pouze on. Nadzvedne víčko, ale postava se ani nehne. Ruka vysokého muže s šedýma očima sjede na čelo, potom odhrne pokrývku. Studuje na boku ránu. Opět bez sebemenšího výrazu ho přikryje. Jde ke dveřím, když se jedna z postav pohne. Něco slabě zakňourá.
Muž se zastaví, ohlédne se po postavě.
„Zacku, jak mu je?“
„Přežije,“ ozve se tak velké zklamání, že postava naplno otevře oči. Zívne.
„Jsi zklamaný?“
Zack vyjde ven do stmívajícího se dne. Na verandě se posadí do starého rozvrzaného houpacího křesla. Matt za ním. Zastaví se u něj. Podle jeho pohledu se dívá směrem, kterým odjel Wyatt.
„Opravdu ho nemáš rád.“
„Nemám a dost.“
„Spal jsi?“ optá se ustaraně mladší muž s neuvěřitelně zelenýma očima. Ihned uhádne, že má pravdu. „Měl jsi.“
„Nedokážu to.“ Ví proč, ale tomu štěněti to nebude povídat. Matt se posadí vedle něj.
„To je mi líto. Je tu krásně, když tu není Clay.“
„Špatné pro městečko,“ zabručí znechuceně.
„Proč? Přece klid…“
„Clay přinášel prachy, i když špinavé. Bez peněz městečko umře. Zajímalo by mě, kde je Wyatt.“
Matt pochopí, nebo si to aspoň myslí. „Neboj se, bude v pořádku.“
Zack na něj udiveně se podívá. „Ehm, o čem to mluvíš?“
„No o tom, že Wyattovi se nic nestane.“
„Jistěže se mu nic nestane. Je to Earp,“ pronese s neochvějnou jistotou, že to Matta popudí.
„I Wyatt je jenom člověk.“
Zack pokrčí rameny. Zhoupne se v křesle, které na protest zavrže. Nic neříká, pouze líně pozoruje městečko. Duchu láteří, že tu musel zůstat.
„No ne, to je Wyatt!“
„Cože?“ Zack se prudce zvedne, až se křeslo zhoupne. Zadívá se směrem, kterým odjel, ale nemůže poznat, zda je to on nebo ne. „Jak to poznáš?“
Matt se škodolibě usměje. „Kůň je větší než člověka a má kupodivu svou charakteristiku. Jedině, že by někdo Wyattovi ukradl koně.“
„V žádném případě. Balíme.“
„Počkej a co Robin?! To ho chceš tu takhle nechat?“
Zack se na něj podívá. Čím dřív od něj budou pryč, tím lepší. „Jistě. Nehodlám mu dělat pečovatelku.“
Matt se k němu nakloní. „A mně ano?“ zadívá se mu do šedých očí.
„Hm,“ odpoví i tak nezřetelně, ale Matt vycítí souhlas. Zajásá. Zack zatím vyjde vstříc Wyattovi. „Máš za sebou těžkou jízdu.“
„Budu vyprávět.“ Sklouzne ze sedla, uzdu hnědáka přehodí přes břevno. Matt mu dá v kbelíku vodu. Hnědák ji žíznivě vypije. „Odjel jsem včera nebo předevčírem?“ Pousměje se. „Zanechali širokou stopu, takže sledovat je, bylo jak procházet se v parku. Byli si jistí, že je nebudeme pronásledovat. Robin měl recht, když říkal, že mám jet k Studánce. Skončil jsem tam a zůstal do rána. Druhý den jsem vyrazil na západ. Cesta byla trochu horší, protože se zvedl jemný vítr, který zahlazoval stopy, ale šlo to. Když jsem viděl zvlněné kopce, usoudil jsem, že tam budou schovaní. Nechal jsem koně v poušti. Dál jsem šel pěšky. Netušil jsem, zda postavil hlídky.“
„Měl je?“
„Měl. Opatrně jsem se k nim přiblížil. Povídali si o zlatu a stříbru. Ke Clayovi jsem se vůbec nedostal. Jenom jsem se dozvěděl, že ráno vyrazí na cestu. Vypadá to, že nebude sebou brát všechny, ale jen ty nejspolehlivější. Taky kdo by se chtěl dělit o kořist, že ano?“
„Tak proč jsi tu?“
„Protože, když už jsem se chystal jet nazpět, tak jeden řekl, že musí přes městečko. Taky byli zvědaví na bratry Smithovy, kteří jim pěkně zavařili. Pět lidi je zraněno!“ Škodolibě se usměje.
„Výborně!“ ozve se Drew, který se hovorem probudil. „Dostali, nač si zasloužili.“
„Co Robin?“
„Dobrý. Myslím, že se uzdraví. Díky,“ projde mu neochotně z úst.
Zack pokrčí rameny. „A co bylo dál? Kdyby ne, tak tu nejsi.“
„Přesně,“ usměje se Wyatt. „Něco bych si zakousl, než sem přijedou.“
„Co? Zbláznili se?“
„Absolutně ne. Potřebuji zásoby, proto se pod rouškou tmy přiblíží a nakoupí. Podle toho co vím, cesta zřejmě bude dlouhá. Už se těší, jak Clay zmizí a budou si moci dělat, co chtějí.“
„Chceš ho tu dopadnout?“ optá se Matt, který odstavil vědro.
„Přesně. Dnes k ránu by tu měli být.“
„Nemám moc času na přípravu.“
„Mám hlad!“ ozve se zařvání z vnitřku vězení.
Drew strne, pomalu se otočí, potom vyrazí. Skupinka se na sebe podívá, ale nijak se dovnitř nehrne. Jsou slyšet zvuky, které záhy utichnou. Drew vyjde, otíraje si ruku do kalhot. „Hotovo. Už nebude řvát. Ještě by probudil Robina,“ řekne starostlivě. „Potřebuje odpočívat.“
„Neměl jsi být v San Francisku?“
„Nakonec jsem nejel. Robin potřebuje někoho u sebe mít, zvlášť když se nemůže hýbat a vy brzy vyrazíte.“
„Ne!“ Zack praští do zábradlí. „My ho tu dostaneme.“
Drew si pomyslí. To jo! „Samozřejmě.“ Zajímalo by ho, jak dlouho se za ním honí. Robin povídal, že hodně dlouho, ale to mohou být řeči. Uvidí se.
„Dojdu pro jídlo,“ nabídne se Matt. Už chce vyrazit, když ho Drew zastaví. Palcem ukáže dovnitř vězení.
„Pro tamtoho nemusíš.“
„Jasně.“ Musel dopadnout strašně. Napůl doufá, že se Zack k němu připojí, ale zřejmě to nehodlá udělat. Mizera, myslí si, když rázuje k domku hned naproti. Zabuší na dveře. Po delší chvilce z něho vyleze stará žena a Matt si pomyslí, že je ještě děsivější než v noci.
„Co chcete?!“ zavrčí jako by ji kousl pes.
„Ehm, chtěl jsem se optat, zda není něco k jídlu.“
„Nejsem hospoda!“
„Zaplatím!“
„Kolik?“
„Dva dolary.“
V očích babky se zaleskne chtivost. „Tři.“
Dal bych pět, pomyslí si. „Ok.“ Jde dovnitř. Přece jenom raději dohlédne, co bude dělat, protože ta by je byla schopna otrávit. Najednou natáhne před sebe ruce.
„Kampak panáčku?“
„Dovnitř, babizno!“
Skřek, že by se nestyděl za to zajatec v posledním tažení. Matt rozpláclý ve dveřích zuřivě vstane. Ta babizna se mu chechtá. „Chceš jídlo, panáčku? Zůstaneš tady. Dolary!“ Natáhne ruku. Matt do ní vysází tři dolary. Jestli je otráví, tak ji podřeže jako slepici. Dveře se zabouchnou. Na chvilku uvažuje, že je vyrazí, ale jídlo vyhraje. Má hlad. Když ošetřoval Robina, tolik si to neuvědomoval, ale teď mu v břiše pořádně kručí. Zasmušilé se vrátí k ostatním.
„Tak co?“
„Za chvilku to bude. Jenom doufám, že nás za ty tři dolary neotráví.“ Zack na něj udiveně kouká, potom vybuchne v smích. Podá mu kapesník. „Máš odřený nos,“ vysvětluje mu.
„Cože?“ Potom si vzpomene na ten pád. „Zatracená babka! Zabiju ji.“
„Koho? Starou Leonu? Je to hodná ženská,“ podiví se Drew.
„Chamtivá stará bába!“ Trochu se zastydí. „Omlouvám se, ale hnula mi žlučí. Dívá se na mě jako bych ji chtěl znásilnit.“
Zack se rozřechtá. „To snad ne?“
„Ale jo. Dobrá dobrá, jaký je plán?“ optá se zvědavě.
„Plán?“ Wyatt přemýšlí. „Počkáme si tu na ně a potom na ně zaútočíme. Hotovo.“
„To je jako vše?“
„Co jsi čekal? Děla a kavalérii? Na tu zapomeň.“
„Kavalérie a děla jsme my osobně,“ řekne s úsměvem od ucha k uchu Zack. „Nechceš si lehnout?“
„Uvnitř je ještě jedna cela, pane maršále.“
Wyatt, ale to neshledá humorným. Jde dovnitř, čímž smaže Mattovi úsměv z tváře.
„Takže boj.“
„Jo. Jdu na důkladnou prohlídku této zavšivárna.“ Sestoupí z verandy. Černé zaprášené holínky se zaboří do prachu. Zack se připojí.
„Jak dvě hrdličky,“ zabručí Drew s přivřenýma očima. Zaslechne zasténání. Ihned zmizí v místnosti. Robin se určitě probudil, ale musí uznat, že měl chvilku takový strach z toho, že se neprobere, že by se asi počůral.
„Pít.“
„Hned to bude.“
„Whisky nemám,“ zažertuje, když mu opatrně dává pít. Robin si položí hlavu na složený kabát.
„Je mi hnusně.“
„Měl jsi vysokou horečku.“
Robin zavře oči. „Zack?“
„Jo.“
„Poděkuj mu.“
„Tomu zmetkovi? Ani za nic na světě. Málem tě nechal chcípnout.“
„Možná by udělal dobře,“ řekne hořce s myšlenkou na své pokroucené tělo a bolestí, které ho občas přepadnou. „Co Wyatt? Vrátil se?“
Drew se zachmuří. „Jo a musím říct, že se toho bojím, protože Clay se chce vrátit do městečka pro zásoby. Nechápu z jakého důvodu, protože v té své skrýši musí mít zásob dostatek.“
„Nemyslím. Má tam hodně mužů. Proto tu tak často pobýval.“
„A já myslel, že kvůli té mulatce,“ zamumlá.
„Další důvod. Jde za mým zlatem?“
Drew se ušklíbne. „Jo, ale hovno dostane. Náš triumf sedí tady poblíž tebe. Co s ním? Robine! Robine!“ Rozčileně mu sáhne na krk. Uleví se mu, když nahmatá tep. „To mi už nedělej. Nikdy, slyšíš!“ šeptá mu do tváře, jako by ho mohl někdo slyšet, ale kromě chrápání Wyatta a skučení bankéře není nic slyšet. Opře se o opěradlo židle. Mohl by se prospat. Musí tohle vězení uchránit od Clayovy pozornosti. Tamti, ať si dělají, co chtějí. Pro něj je důležitý jenom Robin.
„Co myslíš?“ Ukáže na studnu, kde by se dalo dobře schovat.
„Je to bída. Dostane tě jakýkoliv střelec z výšky.“ Oba se rozhlédnou po střechách.
„Nejlepší by bylo ihned dostat Claye a bylo by to. Jeho muži by se rozprchli jako stádo zajíců. Bohužel to asi nebude možné, co?“
Zack se zamyslí. Matt má pravdu. Městečko se ukázalo jako naprosto nevyhovující k čemukoliv. K tomu místní obyvatelé, i když popravdě od té doby co tu jsou, jako by tu existovala jen taverna a nikdo jiný. Neví, zda se bojí vyjít nebo co, ale ten nápad s odstřelením Claye není špatný. Wyatt by řekl podpásovka, ale copak není fér bojovat proti tuctu chlapů?
Matt mlčí, dívá se, kam se dívá Zack. Stáje? Co s nimi chce dělat?
„Musíme připravit koně.“
„Cože?“ zamžourá Zack. „Proč?“
„Kdyby nám zdrhl.“
„Nikdo nám nezdrhne.“
„Chceš koně mít připravené nebo chceš je sedlat, až bude o dvacet kilometrů daleko? K tomu je bude mít unavené předchozí jízdou. Jestli vezme nohy na … Pusť mě. Dobře víš, že mám pravdu.“
„O tom se před Wyattem ani nezmiňuj, je to jasné? Honíme ho déle, než my se známe.“
„Fajn, jak myslíš.“ Chce odejít, když ho Zack zastaví.
„Dovedl bys…“ Přemýšlí, zda to Matt dokáže. S puškou je lepší než oni dva. Lepší snad je už jen Robin, ale ten leží ve vězení. „Trefil bys ho odtamtud?“
„Hej mladíku, jídlo!“ uslyší skřehotavý hlas. Otočí se k staré Leoně, jak ji nazval Drew.
„Jdeme, než to vyhodí.“
Zack nenaléhá. Má pocit, že si to Matt musí dobře rozvážit, ale byla by to trefa, kdyby ho aspoň poranil nebo zranil. Kdyby nebyla to taková přesila, nechal by to plavat. Ono by stačilo, kdyby je tou střelbou rozptýlil. Ale záleží to na něm. Wyatta se neptá, protože ten si jistě sám uvědomuje, že to nebude snadné.
„Dobrý den.“
„Tady to je.“ Vrazí jim do ruky velké talíře a dvě mísy. Potom se vrátí s košíkem. „Nerozbít a vrátit se, je to jasné. Jinak budu účtovat pět dolarů.“
„Jistě. Děkujeme.“
„Pche,“ řekne stará žena, která vzápětí zmizí v domku.
„Doufám, že nás neotráví. Za takové nádobí pět dolarů? Nedal bych ani cent. Otlučené a staré. Co si myslí?“
Zack se ušklíbne. „Můžeš v to doufat a nerozbij to jo,“ Vejdou do místnosti. Robin už neleží na stole, ale přestěhoval se na palandu, která zbyla po šerifu.
„Probudil se. Voní to.“ Zamne rukama v předtuše plného žaludku. „Mám hlad jako bizon.“ Posadí se ke stolu. Odkryjí mísy a košík. V košíku jsou kusy chleba a nějaké tenké placky. V druhé mísy fazole a v první polévka. Vezmou lžíce a naberou si.
„Tedy, i když je to protivná čarodějnice, je skvělá kuchařka.“
„Hlavně nechte trochu polévky pro Robina. Chybí mi tu maso.“
Matt olízne lžíci. „Možná nám za ty tři dolary nějaké koupí,“ ušklíbne. „Panečku, já měl hlad, že bych snědl i rezavou lžíci.“
„Zbylo něco na mě?“
„Jasně, Wyatte. Sedni si. Není to tak špatné,“ prohodí Zack. Wyatt se obkročmo posadí na židličku. Je trochu nízko, ale kancelář nebyla stavěna pro více lidi a vězňům stačil kavalec. Všichni mlčky jedí, jen je slyšet cinkot kovu o mísy a žvýkání.
„Výborně. Kolik je?“
„Večer. Wyatte, mám jeden menší nápad, ale je to na Mattovi, zda ho pro vede. Drewe, co budeš dělat?“
V místnosti se rozhostí ticho. Tři páry oči se upřou na Drewa. Ten v klidu jí tortillu plněnou fazolovou směsi.
„Chci jíst,“ ozve se do toho ticha. Všichni se otočí k vězni.
„Budu hlídat vězení. Vždy jsem si chtěl zahrát na šerifa.“
Wyatt přikývne hlavou. Nabere do otlučeného talíře fazole, chleba a jde ho dát vězni. Jeho vzhled nekomentuje. „Tady.“
Bankéř rychle chňapne po jídle. Začne to do sebe házet, jako by nejedl týdny a ne jen pár dní. Když dojí, odkrkne si. Wyatt vezme čistý talíř. Jde se posadit k ostatním.
„Tak co?“
Matt přikývne. „Dobře, udělám to. Příliš se mi nechce, ale udělám to.“ Nejraději by zůstal dole a kryl Zackovi záda. Ví, že je dobrej, ale občas blbá náhoda vykoná své.
„Dobře.“
„Máš plán?“ optá se klidně Wyatt.
„Jo. Matt řekl, že nejlepší by bylo rovnou dostat Claye a tak se vyhnout přestřelce. I když vezme jenom nejspolehlivější muže, bude jich přesila. Tedy jestli počítají s bratry Smithovými.“
„Na sto procent.“
„Tak je to vyřešeno. Myslím, že nejhůř to odnese studna a krám. To je pro nás nejdůležitější. Co je mizerné, že nemáme se kam schovat. Všechno jim nahrává do karet. Co nám nahrává je to, že netuší, že my víme, že přijedou. Taky to, že budou mít unavené koně.“
„Zásobí se jim.“
„Cože? Robine, máš odpočívat,“ napomene ho Drew.
„Drewe, neboj se, nechci jít střílet. Na to se opravdu necítím. V městečku je dost koní. Vsadím se, že je seženou dohromady.“
Všichni se zatváří skepticky. „Robine, oni potřebují koně na dlouhé tratě. Zatím jsem, kromě našich viděl jen… A sakra. Ty myslíš, že půjdou po našich?“
„Jo, ale Jimy a Lee měli dobré koně. Určitě s tím počítají.“
„Dobře zařídíme to, ale teď odpočívej. Počkej, zbylo trochu polévky, chceš ji?“ optá se Drew. Je rád, že je mu lépe, ale musí hodně odpočívat.
„Jo, trochu by mě bodlo, ale spíš bych si dal velký kus krvavého masa.“
Matt vstane, nandá si klobouk, který k večeři odložil. „Jdu sehnat koně. Bude lepší, když budou pohromadě, než aby se k nim dostali. Snadněji je ohlídáme. Vezmu je do stáje. Tak je budu moci lépe ohlídat.“
„Výborně.“ Wyatt se Zackem osamí. U lůžka sedí s mísou polévky Drew a krmí Robina. Wyatt vytáhne cigaretové stříbrné pouzdro. Nabídne Zackovi, který si jednu vezme. Zapálí si. „Zvládne to?“
„Co sehnat koně nebo střílet ze střechy po lidech? Jo, myslím, že zvládne. Ví, že není jiná možnost. Popravdě asi nebudeš rád, ale mám ho plné zuby.“
Wyatt se neptá koho, protože to cítí stejně. „Je jak přízrak co uniká, že jo.“
„Přesně. Krucinál, je jako vosina v zadku. Víš, přemýšlel jsem, že bych si po téhle práci otevřel v Poplaru ordinaci.“
Wyatt se široce usměje. Je rád, že žije a potkal Matta. Vypadá to, že co nedokázal on, dokázal ten mladý koňak. A to, aby se Doc konečně usadil. „Radíme ti to s bratry už dlouho. Skvělý nápad.“
Zack se usměje. „Rozhodně kdybys potřeboval, tak přikvačím.“
Wyatt se rozesměje. Drew je poslouchá, ale víc se věnuje Robinovi.
„Hotovo. Ti koně, kteří stáli za to, jsou ve stájích. Zacku, stalo se něco?“
„Nic. Jdeme se připravit. Drewe, braň baštu.“ Vyjdou ven. Zack klobouk a pečlivě si ho dá na hlavu. Městečko, jestli se to dá nazvat je ponořeno do ticha, jako by tušilo, co přichází.
