Nesmiřitelný Zack
Matt se vydá hledat koně, na kterém by se dostal do města, když mu Zack odjel v drožce. Nebylo to od něj hezké, ale chápe ho, proč to udělal. Určitě byl vzteky bez sebe, ale bylo to nutné pro jeho zdraví. Vůbec nechápe, proč tomu nerozumí.
Zajde za hlavní budovu, kde by mohly být stáje, ale místo toho je tam velká zahrada. Podrbe se za uchem. K čertu to tady nemají koně nebo co? Jde nazpět do budovy. V duchu se zašklebí, když potká tu stejnou sestřičku, co na začátku. Má to smůlu. S kloboukem v rukou k ní přistoupí.
„Prosím vás, mohla byste mi pomoci? A za tamto se omlouvám.“
Sestra se netváří nadšeně. „Co mohu udělat?“
„Víte, můj přítel byl krapet rozzlobený a odjel beze mě. Do města je to daleko, šlo by zde půjčit nějakého koně nebo povoz?“
Sestra se zatváří rozpačitě. „My tu bydlíme, víte. I doktor má nedaleko dům. Jedině tam, ale musel byste se ho optat.“
Matt nemůže tomu uvěřit, že je místo, kde nemají koně.
„Ovšem bojím se, že už odešel.“
„Rozumím. Je jeho dům daleko?“
Sestra se zatváří rozpačitě. „Nemáme říkat, kde bydlí, ale dobře. Daleko to není. Vyjdete ze sanatoria, potom půjdete rovně, až uvidíte velký bílý dům s věžičkami. Má ho jeden železniční magnát. Vypadá jako nějaký evropský zámek. Tam zabočíte. Je to pěkný dům se zahradou. Zkuste to tam. Je zarostlý révou, což je tu rarita.“
„Děkuji mnohokrát, ještě jednou se omlouvám. Přítel je doktor a nemá rád doktory.“
„Doktor?“
Matt přikývne. „Zubař, ale musel toho nechat kvůli nemoci.“
„Chápu. Muselo to být pro něj těžké.“
Matt si uvědomí, že ho vyprovází ven, jako by mu nevěřila. U brány se rozloučí. V klidu rázuje směrem, který mu naznačila. Po deseti minutách znervózní. Žádný dům v dohledu. Co teď? Cestu si pamatuje, ale jít ten kus cesty pěšky? Nemožné. Povzdechne si. Neměl dávat na její radu. Podívá se na hodinky. Za chvilku bude tma jak v pytli. Rázně vykročí. Ten dům musí někde být, myslí si, když ho uvidí. Zaraduje se. Opravdu vypadá jako hrad. Zatočí za něj. Pozorně se dívá po pěkném domě zarostlém révou. Ví, jak vypadá, ale nemůže ho najít. Slunce už zapadlo, je tma. Co teď? Přespat někde? Do takových domu nechce jít. Taky by se mohlo stát, že když zítra nebude v hotelu, Zack s Wyattem zmizí.
Musí dorazit do Denveru za každou cenu. Přestane hledat dům a po paměti vyrazí do Denveru, což není tak složité, jak se zdá. Pomalu míjí jeden dům za druhým. Na hodinky už dávno nevidí, ale je mu to jedno. Jenom doufá, že Zack se trápí nad tím, kde je. Omyl! Netrápí se, protože určitě je někde v herně nebo u dívky, ale za to si může on sám.
Zakopne, zakleje. První normálnější domy. Ukrást koně? Nechce být pověšený na prvním vhodném místě. Koupit? Peníze dal madam. Byla drahá, ale stálo to za to. Každá minuta, kterou tam byl. Bylo nádherné, když ho vzal do ruky, laskal, ale hlavně ten jeho uchvácený uvolněný výraz. Potom, když se vztyčil. Byl v sedmém nebi, že ho může mít v puse, že ho může laskat, až vyvrcholí. Je to rozkošnější, než když je uvnitř něj. Jak se usmívá, narazí do nějakého sloupu. Zakleje. Ozve se smích.
„Panáčku, necete jít? Mám volno.“
Matt se na ni otočí. Prostitutka. To znamená, že už je blízko.
„Bohužel holka, ale nemám prachy. Hele, kde je tu hlavní třída?“
„Řeknu, když zacáluješ.“
„Už jsem řekl, že nemám prachy. Díky za pomoc.“
„No, vo co de! Sem se snažila. Pane, necete dobrou holku?“ osloví dalšího zákazníka.
Matt jde dál. Spokojeně zaznamená zděné domy, výstavnější ulice. Z nějakého baru vylítne nějaký chlápek, za ním další houf. Vesele si pomyslí, že je to stejné jako v Popleru. Podívá se na hodinky. Jedna hodina. Na cestě je skoro čtyři hodiny, možná víc. Zastaví někoho.
„Kde je hotel Eldorádo?“ ale vzápětí po otázce couvne, protože ten puch se nedá vydržet. Muž stojí, blbě se na něj kouká.
„V pohodě. Jako bych se neptal.“ Jde dál. Zajde do jednoho baru, kde odchytí jednu holku – tanečnici.
„Slečno…“
„Hele, dva dolary.“
„Cože?“ není nějak drahá, napadne ho v stejném okamžiku.
Přistoupí k nim chlápek v obleku. „Dva dolary, jinak nic. Utrum, šmytec, nic. Nerozumíš angličtině? Mili, jdeme. Opět nějaký přivandrovalec.“ Odplují k dalšímu hostu.
„Co potřebujete?“ zaslechne za sebou. Sesune se na židli vedle podivné postavy v kožešinovém klobouku. Nápadně mu připomíná Simplyho, když k nim přišel.
„Najít svůj hotel. Nic víc. Bože, mám pocit, že neudělám krok.“
„Šel jste dlouho?“
„Jo. Několik hodin. Kůň padnul.“
„A sedlo taky?“
Matt se zazubí. „Jste všímavý. Popravdě, mi ujel přítel.“
„Smůla. Hej, jednu whisky. Jak se ten hotel jmenuje?“
Matt se zasmuší. „Eldorádo. Nikdo mi to nechce říct. Všichni za to něco chtějí, bohužel poslední prachy jsem dal…“
„Za děvčata co?“ Muž vyprskne smíchy.
Matt zauvažuje. „Jo vlastně jo. Nechaly si tam celou moji forsu.“ Pokrčí rameny. Snad na chvilku může tady spočinout s kostrou. Zívne si.
„Ušlej.“
„Když není kůň,“ zabručí Matt.
„I Čingischán dobyl svět na koni.“
„A nejen on. Co bychom byli bez koní, jen párek dvounožců.“
„Pak jsme šestinožci.“ Oba se bůhví proč zasmějí. „Eldorádo je o dvě ulice dál. Nepříjemný hotýlek s dvěma vymoženostmi.“
„Nezpozoroval jsem, že by nějaký měl.“ Zabručí. Dal by si taky jednu sklenku, ale zdá se, že muž nehodlá mu nabídnout sklenku.
„Ale jo. Diskrétnost a cena, zbytek by mohl jít k čertu.“ Odplivne si na zem a na jeden zátah vypije pití. „Není nad to se ožrat a zapomenout.“
„Taky možnost. Díky, půjdu dál. Možná přítele doženu ve stáji.“ Zvedne se, ale neopomene se podívat na hodinky. Za chvilku bude ráno, on dostane Bílou Lucy a možná, pokud bude bůh milostiv, pojede na honbu za Clayem. Kdyby nebylo Zacka, vykašlal by se na to. Opatrně vystoupí z baru, aby nenarazil do někoho nevhodného. Muž od stolku ho sleduje, ale potom se začne věnovat prázdné skleničce. Mávne směrem k baru.
Matt si pomyslí, že musel být hodně nevšímavý, protože už poznává znamení, které ho přivádějí blíž a blíž k domovu. Podívá se k žlebu. Koně tam stále ještě jsou. Neodjeli. Oddechne si. Musí si odpočinout. Jezdecké boty a chůze prostě nejdou dohromady, nebo spíš čtyřhodinový pohod se s tím neslučuje. Sakra, nechápe, jak mohl zabloudit. Kdyby nebyl z města… Vejde dovnitř.
Napůl čeká, že tam Zack bude. Není. Měl to tušit, že bude naštvaný. Zamračí se. Jde nahoru, zabuší na Zackovy dveře. Už je chce vylomit, když Zack otevře. Mattovi zjihne srdce, když zjistí, že je neoblečený a dívá se do ústí zbraně. Je rád, že tu je, ale mohl počkat.
„Mohl jsi na mě počkat. Nic by ti to neudělalo.“
Zack se na něj dívá. Věděl, že sem dorazí, ale je konec, nechápe to? Zašel moc daleko. „Zašel jsi moc daleko.“
„Cože? Jen proto, že jsem tě dovedl k doktorovi?“
„Ne, protože jsi mi dal laudánum a taky pro doktora. Řekl jsem ti, že je to šarlatán. Taky to, že k němu nepůjdu. Nevím, čemu jsi z toho nerozuměl.“
Matt se nasupí. Natáhne ruku a strčí ho do místnosti. Zack se ještě víc zachmuří. „Ten šarlatán, jak ho nazýváš, je uznávaným doktorem v celé Americe. Když už děde…“
„Nepleť sem dědečka. Co je mi potom.“
Matt se na něj podívá. „Jsi jen dítě. Pojedu s vámi zítra nebo ne?“
„Ne.“
Matt přikývne. Tušil to, ale co se dá dělat. „Aspoň se déle vyspím. Dobrou noc.“ Zavře tiše dveře, opře se o ně. V tom uvidí toho mužíka z baru.
„Tak jsi dorazil?“
Matt přikývne. „Dorazil, ovšem přítel s koněm ujel.“ Doslova a do písmene, pomyslí si pochmurně.
„Kůň se najde vždycky. Jdu spát.“
Matt si pomyslí, že kůň ano, ale s přítelem je to horší. Vejde do svého pokoje. Shodí boty. Má pocit, že nohy jsou napuchlé. Zahýbe prsty. Nalije do mísy vodu z konvice, přihodí zbytek soli, kterou najde v šuplíku. Posadí se na křeslo, nohy ponoří do vody. Doma by měl horkou vodu, pomyslí si. Je tak unavený, že na Zacka, Wyatta kašle. Pojede domu, protože tam skutečně patří. Jestli se chce Zack odrovnat, ať si to udělá, ale na za jeho přítomnosti. Na ranč bude vždy vítán i u něho, ale aby se choval jako malé děcko, to nemá zapotřebí. Nevzpomíná si, kdy byl tolik unaven. Z ničeho nic se začne smát, až se rozesměje na plné kolo. Když si vzpomene, jak ho vláčeli nejdřív ženské po koberci, potom byl svázán jako kuře, jo bylo to skvěle. Utře si slzy.
„Je řada na tobě, Zacku,“ zašeptá, aniž ví přesně co, ale celou svoji bytostí přesně ví, co chce.
Nasupený Zack s pistoli v rukou se posadí na postel. „Dítě? Já? Nikdy!“ Tentokrát si toho dovolil přespříliš. Může si dovolit, co nikdo jiný, ale jsou určité meze. Nesnáší, když je bezmocný. Nenávidí to. Kdyby to byl nepřítel, pochopil by to, ale proč to musel udělat?
K tomu doktor. Nevěří jim. Ze začátku to zkoušel. Byl u pár doktorů. Slibovali, že bude zdravý, ale byly to plané sliby. I tenhle mastičkář je k ničemu. Jenom z Matta bude tahat prachy. V žádném případě.
Kde mohl být tak dlouho? Určitě seděl v nějaké hospodě a chechtal se mu. Nebude ze sebe dělat blbce. To tedy ne. Je Doc Holliday, nejrychlejší na západě. Pche.
Zhasne lampu. Podvědomě loví zvuky z Mattova pokoje. Potom zaslechne smích. Zatmí se mu před očima. On se tam směje. Taky by vsadil pět dolarů, že ví komu. Jemu. Napůl se zvedne, ale potom si lehne. V hlavě prázdno.
Zrovna dnes si chtěl užít. Bůhví jak dlouho nebudou mít příležitost. A on s Julii provede tohle. Jasně, že madam za to nemůže – to vše Matt. Ten ji k tomu přemluvil. Přesně to tak bylo. Nechá ho být. Nepotřebuje ho. K čemu by mu byl? Bude jezdit s Wyattem jako zastara, hrát v salonech – jednoduše povede stejný život, jako předtím. Matt je jen na zlost.
Zavře oči, snaží se usnout, ale v hlavě mu vytane jen jediná myšlenka: Kde byl?
Musel jsem usnout, pomyslí si Matt, když vytáhne nohy z vody. Prohlíží si je, Jsou bílé a zvrásnělé. Otře si je do první věci, kterou najde. Podívá se ven. Svítá. Přistoupí k oknu, které vede na ulici. První známky probouzejícího se života. Povozy, lidé rozvážející mléko, trhovci nebo pozdní náhodní chodci. Uvědomí si hořkou pravdu.
Zack není. Rozhodl se být bez něj. Celou dobu tušil, že to tak dopadne. Bránil se, udělal vše proto, aby ho u sebe zadržel, ale může zadržet divokého orla? To nejde. Pocítí smutek kolem srdce. Zaklepání.
„Dále.“
Dveře se otevřou, objeví se v nich Wyatt. Podle vzhledu zřejmě nespal. „Mám tu informaci. Zack není v hotelu, ale brzy přijde. Jedeme za hodinu.“
Matt je překvapený. „Zack nic neříkal?“
„A co?“
„Nejedu.“
„Chápu. Dobře. Tak zatím.“
Matt přikývne. Najednou je mu toho tak nějak líto, že s nimi nepojede, ale bude to lepší. Nechce vidět Zackovu tvář, nesmět se ho dotýkat. Pomalu se z toho dostane. Určitě. Přetře si tvář. Je blázen, že si to myslí, ale život je život. Zajede za rodinou, vychová šampióny, možná, že si najde někoho, s kým bude žít. Nejspíš už to nikdy nebude takové, ale může se tomu přiblížit.
Začne balit si věci, které nevybalil. Chci brečet, řvát. Nádech výdech, nádech výdech. Uklidní se. Prý to pomáhá. Moc ne. Sedne si, sedí s rukama v klíně, po tvářích mu tečou slzy, odplavují smutek nad tím, co mohlo být a nebude.
Zaklepání.
„Dále.“ Rychle otře oči. Asi Wyatt. Možná se chce rozloučit. Zack? Hltá jeho postavu, unavené oči. Opírá se ležérně o dveře. Je krásný, je nebezpečný. Proč ho vidím jinak, napadne? Jako by sundal si brýle. Ne, spíš naložil. Ale jedno je stejné. K smrti ho miluje. „Co chceš?“ Zní ten hlas unaveně nebo se mu to jenom zdá?
„Nic. Rozloučit. Kde jsi včera byl?“ vypadne z něj.
Matt neví co říct. Potom se rozesměje. „Není to jedno? Nechal jsi mě. Kvůli takové blbosti.“
„Docu, jedeme.“
Zvláštní slyšet jeho přezdívku, uvědomit si, že žijete s mužem, který má jiné jméno. Muž, o kterém letí fámy, že je nejrychlejší na západě. Nebezpečný jako chřestýš. Jméno, při kterém všichni umlknou a rozhlížejí se. Měl by být rád, že s někým takovým aspoň na chvilku byl. Není. Chtěl by totiž s ním být navždy.
„Jasně hned.“
Wyatt si je prohlíží. „Stalo se něco?“
Zack s Mattem zachmuřeně se po sobě dívají. Nakonec je to Matt, který promluví. „Včera jsem dovezl Zacka za doktorem. Uspal jsem ho…“
Řev. Oba sebou trhnou. Wyatt se směje, až se zalyká smích, z očí mu tečou slzy, které nestačí utírat. Nakonec se to promění v škytání. Wyatt se vpotácí do místnosti.
„To není k smíchu, Wyatte,“ zabručí nevrle Zack.
„Je. Fakt jsi to udělal?“
„Jistěže. Odmítal se mnou tam jet. Slíbil jsem doktorovi…“
„Nevyslovuj jméno toho šarlátana. Stejně neví, co dělá. Kdo ví, odkud má diplom!“
Matt se naštve. „Má diplom z Oxfordu, ty hňupe. Je to odborník na tuberkulózu. Má sanatorium známé po celé Americe. Dědeček by nejezdil jen tak za někým.“
„On měl tuberkulózu?“ optá se zčistajasna Wyatt.
„Ne!“ zazní dvakrát.
„Tak proč tam jezdil?“
„Plíce. Obával se, že by to mohla být ta nemoc, ale nakonec to nebylo ono. To je jedno, prostě doktor Lockwood je váženou osobou. Jen žárlíš, že on vykonává doktořinu a ty ne.“
Wyatt se natáhne po láhvi, která tu stojí zřejmě už do předchozího majitele. Napije se. „Kvůli tomu nejdeš?“
„Zack to nechce. Nebudu se cpát, kam nejsem vítán.“
„Nemohu tomu zvěři. Uspaný Doc Holliday. Víte, to by se zapsalo do análů Západu. Matte, jedeš. Ty mlč, Docu. Někoho, kdo má odvahu ti tohle udělat, potřebujeme. Dojdi si pro koně.“
Matt zaváhá, ale potom střelí pohledem po Zackovi. Je nasupený jako kočka, které někdo šlápl na ocas. Zazubí se. „Už jdu.“ Vyběhne z hotelu.
„Zbláznil ses?“
Wyatt zvážní. Nalije si další sklenku. „Naprosto ne. Budeme ho potřebovat, protože Clay je s celou tlupou. Informátor jede s námi. Jen kousek, ale pojede. Chováš se jako malý. Proč jsi nechtěl k němu jet?“
Zack zaskřípe zuby. „Proč do mě šťoucháš taky? Jsem zdravý. Nepotřebuji žádné doktory.“
„Ale ano. Něco jsem si o té nemoci zjišťoval.“ Poplácá ho po zádech. „Jsem rád, že jsi zdravý. Rád bych, aby to vydrželo hodně dlouho, protože máme před sebou hodně práce. Jestli ten doktor ti může pomoci, tak proč ne.“
„Musím pít mléko, chápeš to?“
Wyatt nejdřív na něj kouká, pak vyprskne smíchy. „Už chápu. Tak ty jsi naštvaný. Tvoje ješitnost, hrdost, prostě… Docu, konečně tě někdo dostal. Ten chlapec se mi začíná líbit. Jak to dokázal?“
Zack si málem ukousne jazyk, aby neřekl, že se do něj zamiloval. „Ech, no nevím.“
Wyatt přikývne. „Proč nechceš, aby s námi jel?“
Zack přemýšlí co říct. Protože je to nebezpečné? Protože ho má rád? Protože ho bude rozptylovat? Bohužel kdyby to řekl, provalilo by se, že s ním spí. To nechce. Nechce, aby věděl, že má nějakou slabost, protože Doc Holliday nemá žádnou slabost. „Jsem na něj kvůli tomu naštvaný.“ Což je pravda. I když naštvaný – je slabé slovo.
Wyatt ho opět plácne po zádech. „Zabal si, jedeme. Včera jsem ho viděl se ploužit pěšky. Byl úplně zničený.“ Usměje se, rozhlédne se po pokoji a vyjde.
Zack za ním hledí. Pěšky? To znamená, až ze sanatoria šel pěšky? No, nebylo tak daleko, řekne si nemilosrdně, ale potom si uvědomí, že se vrátil až za čtyři hodiny. Ta cesta tolik netrvala, i kdyby se plazil.
Zatraceně, kde celou dobu byl?
