Nová sázka
138.
Matt sebou trhne. Už zase prohrál. Vyhraje někdy skutečně nad Zackem? Vypadá soustředěně, jako by hrál o život ne jen o ukrácení dlouhé chvíle. Wyatt zmizel někde v Denveru, tak má klid. Celou dobu se na to těšil a myslel, že bude se Zackem zcela sám. Sex, sex, zpívala jeho duše. Jak se mohl tak strašně splést? Nic není. Hraji karty, ale i za to je rád. Mohl by taky spát.
„Vyhraju někdy?“
Zack zvedne od karet hlavu. „Se mnou? Ne.“
„Sakra, mohl bys být milejší a říct ano. Nebo bys mě mohl nechat vyhrát.“
„Proč?“
„Jak proč?“ lehce se rozčilí. „Například proto, abych měl radost nebo proto, že mě miluješ nebo…“
„Nebudu ti dávat falešné naděje, když hraješ průhledně jako Mary.“
Někdy není se Zackem řeč, ale jednou vyhraje. Pak si vzpomene… „Hele, Zacku, když si tak vybavuju, ještě jsme nedohráli naši sázku.“
Zack svraští obočí. „Už vím. Když prohraju, budeš se mnou spát a něco s mlékem. Matte, neměli jsme tehdy řádně upito?“
„Nevzpomínám si, ovšem si dobře pamatuju, že to skončilo remízou.“
Zack se na něj podívá.
„Od toho posledního jsem ani jednou nevyhrál. Proč?“
Zack zavrtí hlavou. „Bylo mi tě líto, tak jsem tě nechal vyhrát. Měl jsi tak smutné oči…“
„Cože?“
Zack se na něj zadívá. „A jako proč sis myslel, že vyhráváš?“
Matt se zadívá do šedých očí. Je fakt upřímný. Nevidí důvod mu nějak lhát a říct: Matte, prohrávám, protože tě miluji. Jen neví, zda by měl radši tu lež nebo pravdu.
„Hrajeme?“
„Hm. Co ustanovit novou sázku? Mám pocit, že budeme spolu hrát hodně dlouho.“
Zack se zadívá do zelených jasných oči. Dlouho? Předpokládá, že tu bude ještě dlouho? S Mattem? Zvláštní, že ho to nijak neděsí. Pak si vzpomene na dva hráče ve vlaku, kterými by mohli být klidně oni. „Hrát spolu? My dva?“
„Kdo jako jiný?“ podiví se.
„Nevím, ale proč ne? Jak bude znít sázka?“
Matt si olízne rty. „Když vyhraju zápas, budeš mi každé ráno a večer říkat, jak mě bezmezně miluješ. Celý týden.“
Zack se podiví, ale přikývne. Co by si měl přát on? „Tak když vyhraju já, budeš mi to říkat taky. K tomu, že jsem skvělý…“
„Hele, to je trochu moc ne a jen to? To ti budu klidně říkat i před obědem.“
„Tak dobrá. Když vyhraju, pak přestanu pít mléko.“
„Víš dobře, že to nejde. Doktor Lockwood to jasně řekl. Mám ty instrukce v hlavě a mezi nimi je jasné pít mléko a jíst mléčné výrobky a…“
„Dost.“ Přemýšlí, pak v duchu kývne hlavou. „Dobrá. Takže pokud vyhraju, ukážeš mi svou rodinu.“
Matt ztuhne. Proč to říká? Co tím sleduje?
Zack přimhouří oči. Matt vypadá jinak než před chvíli. Jako… neví co. Ještě ho v takovém stavu neviděl. „Jestli chceš sázku, je to moje podmínka.“
„Já…“ Chce slyšet, že ho má rád, ale za těchhle podmínek?
Zack vytuší, že za tím něco vězí, ale co? Zdá se, že kromě toho, že ho vyhodili z domu a on s dědečkem a babičkou odjel do pustiny, je i něco víc. Vždy ho přitahovaly záhady. Musí se to dozvědět. „Pak s tebou dobrovolně pojedu, kam chceš,“ rozšíří svou nabídku.
Matt přemýšlí, jestli se to vyplatí. I tak chtěl s ním jet na menší dovolenou. Zašít se někam, kde nebude Mary, Simply, všeteční sousedé a Wyatt s Clayem za zády. Už si řekl, že rodinu nechce vidět. Sice plánoval, že by se tam podíval, ale nakonec si řekl, že nebude jitřit staré rány. K čemu vidět rodinu, která ani nepřijela na dědečkův a babiččin pohřeb?
„Tak co? Rodina a pěkná dovolená. Nechtěl jsi se mnou někam vyrazit?“
„To ano, ale…“
„Jenom ukázat. Rád bych viděl, kde jsi bydlel jako kluk.“
Matt se usměje. Takže jen tohle? To by mohl, aniž by se s rodinou setkal. Nechce je vidět. „Tak platí.“
Zack se usměje a jeho ruce se hbitě rozeběhnou po kartách. Za dlouhých večerů nebo v dostavnících se naučil s nimi pár triků. Rozevře je do vějíře a opět sklapne, roztáhne po stolečku, aby je plynule sebral. Matt na to očarovaně hledí.
„Máš před sebou karty.“
Matt je vezme.
Zack se na něj zadívá. Sázky. Kolikátá je to mezi nimi? Druhá nebo třetí? Kolik asi ještě takových bude? Rád se sází, i když už předem ví, jak dopadne, ale přestože to ví, stejně je tu jedno procento, které je nepředvídatelné. Tou náhodou, kterou nedokáže prohlédnout, je Matt. Vždy ho něčím překvapí. Vždy se říkalo, že jenom žena je nepředvídatelná, ale někdo nejspíš neznal Matta.
Je tak krásně průhledný. Určitě má dva páry.
„Beru si tři karty.“
Blafuje. Tolik se snaží, chudáček… „Jednu.“
Vyhrál.
„Přijíždíme do stanice Poplar. Vysedáme!“ uslyší zřízence. Karty kouzlem zmizí do Zackovy kapsy. Vezme klobouk a přejede její krempu, když si ho nasadí. Vezmou vaky a pomalu se přesunují k východu. Vystupuje tu dost lidi, což je udiví. Poplar je poměrně známé, ale až tolik?
„Zacku, víš, že je to už rok, co jsi sem přišel?“
„Cože?“ podiví se. Je pravdou, že honbou za Clayem strávili hodně dní, ale přesto… „Netušil jsem, že to je už tolik.“
„Jo. Co bys řekl menší oslavě.“ Vystoupí ven. Pokyne zřízenci, pak Lesliemu, jehož tvář se rozzáří, když je uvidí. „Jdeme pro koně. Co se to tu děje? Hej, Leslie, co se tu děje?“
„Závod. Zúčastníš se ho?“
„Kdy?“
„Zítra. Hardy se Simplym tě už přihlásili a zaplatili startovné. Nevěděli, zda to stihneš, ale vsadili si na tebe a na Tornada.“
„Už? Koně. Jdeme, za chvilku.“ Dohoní Zacka.
„Tak co?“
„Zítra je závod. Už mě přihlásili. Pojedu to a vyhraju.“ Zack mu věří. Určitě vyhraje, protože koním rozumí, asi jako on kartám. Vsadí si na něj. Z posledního vagónu vystupuje hodně koní. Matt je zkušeným okem prohlíží. Nad jedním ryzákem s bílými punčošky se pozastaví. Možná to bude jeho největší konkurent. Vsadí se, že přijel závodit. Prohlédne si jezdce. Může mu tak být patnáct let a je hubený jako vlk po dlouhé zimě. Zvláštní.
„Tornado, že?“ optá se Leslie. „Hardy mi o něm dlouho básnil a taky Simply. Jsou na ranči.“
„Děkuji moc. Někoho vyhlížíš?“
Leslie se najednou praští do hlavy. „Chytili jste ho?“
„Ne. Později všechno povyprávíme.“
„Dobrá. Ne, nikoho nevyhlížím. Jen dohlížím na pořádek. Občas jsou tu rvačky, což nechápeme proč, ale zvládáme to. Objevily se tu poslední měsíc. Jinak vše při starém. Taky, co kdyby se tu někdo objevil. Hardy by rád tu byl, ale je na koberečku u starosty Davidsona.“
„Hádám, že kvůli závodu.“
„Nic neřekl, ale myslím si, že jo.“
„A co ty a Helen?“ Zack netrpělivosti přešlápne. Tohle žvanění ho nesmírně nudí a i když se vezl, rád by už byl doma. Má pocit, že na sobě má vrstvu bláta, kterou by potřeboval dát dolů. Od té doby, co se koupali v Bradbury, kde jsou ty časy, se nekoupal. Je rád čistý a dopřává si toho luxusu, kdykoliv může. Možná by mohl Matt udělat ten bazének zde v domě, ne na ranči. Ovšem návštěva madam Julie by nebyla špatná. Kaarl jistě tu práci provede.
„Je to lepší. Dokonce mě paní Bricknerova pozvala na nedělní oběd.“
„Gratuluji.“ Tak to by příští rok mohla být svatba. Je to rozhodně lepší než pohřeb, i když oboje pobaví městečko.
„Miluji ji. Hardy říká, že dospělý chlap měl by to umět říct.“
„To by měl.“ I když ten co má zrovna říkat. „Změnilo se toho hodně. Nic, pojedeme domů.“
„Tak se měj.“ Zack s Mattem nasednou na koně.
„Nemusíš se toho závodu zúčastnit.“
„Musím. Tornado musí vědět, oč jde. Takhle ho na to připravím. Koně jsou chytří, Zacku. Jen se podívej na Appla. Přivedl mě k tobě. Pak mi neříkej, že kůň je nemyslící tvor.“
„To ani náhodou. Koně jsou velmi chytří.“ Hádat se s Mattem nemá cenu. Má pocit, že koně jsou pro něj lidi. Na druhou stranu je fakt, že viděl koně, co uměli fakt parádní kousky. Chodili za někým jako psi nebo dokonce uměli zvednout klobouk ze země.
„Domov.“
Zacka trochu překvapí dojatý Mattův hlas, ale má pravdu, když pohlédne na dům. Je to domov. Ani netušil, jak se mu stýskalo. „Ty Matte, co vystavět bazének tady?“
Matt zamrká. „Jaký bazének?“
„No ty římské orgie…“ nedořekne, protože Matt zvolá.
„Geniální. Vážně to chceš?“
Zack vyšle prosbu o pomoc k nebesům. „Matte, neříkal bych to, kdybych to nechtěl. Jelikož se mi to zdá jako docela dobrý nápad, pak… Hej, kam jdeš?“
„Za Kaarlem!“ Matt jako by ho honilo sto čertů, běží k hotelu. Vsadí se, že tam někde Kaarl je anebo zajde za Katty a ta to bude určitě vědět.
Zack zatím uváže koně, vezme vaky a otevře dům. Zřejmě tu nikdo dlouho nebyl, usoudí. Jde k oknu a otevře ho dokořán. Najednou je bezradný, protože vůbec netuší, co by měl dělat. Pak si vybaví vaky, které sem vzal. Měl by je uklidit, proto je vynese do pokoje. Lehne si na pestrobarevný přehoz sešitý z různých kousků látek. Cítí se zvláštně, protože se nemusí ničeho bát. Vybaví si, jak se tu prvně milovali. Zešílel, nezešílel? Netuší. Odloží zbraně, pak se posadí. Bez Matta je to tu divný.
„Halo, je tu někdo?“ ozve se zezdola. Zack uvítá Hardyho hlas, protože ho to odvede od ponurých myšlenek, jak si zvykl žít v nebezpečí a domov mu nic neříká. Aspoň ne bez Matta.
„Hned jsem dole.“ Sejde dolu. „Nechal jsem snad otevřeno?“
Hardy se zazubí. „Přesně tak. Dovolil jsem si vstoupit. Kam tak Matt splašeně utíkal?“
„Za Kaarlem.“
„Proč za ním?“ nechápe Hardy. Jde do obývacího pokoje a posadí se do velkého křesla. „Když tak koukám na ten dům, nebylo by mít špatný taky takový.“
„Pořiď si ho. Kaarl ti ho postaví. Je velmi šikovný.“ Přejde ke zpola naplněné karafě a nalije do skleniček whisky.
„Jo, je jiná než ta, co prodává Charlee.“ Zvážní a skleničku drží v ruce, aniž by se napil. „Tak co?“
Zack se posadí. On se napije. „Unikl.“
„Tušil jsem to. Je příliš dobrý. Říká se, že ho nedokáže nikdo chytit, že má pekelné štěstí a černou kočičí packu u sebe. Prej ho chrání.“
Zack svraští obočí. Černá skvrna na jeho a Wyattově cti. „Chytím ho. Jen se musí ukázat.“
„Co Jimmy?“
„A co vězení?“
Hardy se usměje. „Rozšířené a zmodernizované.“
„Gratuluji. Zbláznil se z toho zlata. Ted o něj pečují sestry v klášteře.“
„Fakt bylo? Nějak jsem pochyboval.“
Zack přikývne. „Nezjišťoval jsem, kolik toho bylo, ale bylo. Nechal jsem je jeptiškám, kde byly schované. Jimmy tam jako kluk pobýval, než od nich odešel a spustil se. Možná i přes svou černou duši měl nějaké světlé stránky.“ Zamyslí se, protože on zrovna bez škraloupu taky není.
„To je mi líto. Ostatní odjeli na ranč. Od té doby se tu nikdo neukázal kromě Simplyho. Přihlásili jsme Matta na ten závod. Určitě vyhraje.“
„Taky tomu věřím.“
„Taková domácí pohodička. Zrovna jdu od starosty. Budu tě zítra potřebovat, pomůžeš?“
Zackovi rychle dojde, k čemu ho bude potřebovat. Jestli bude oficiálně zástupcem, mohl by dohlédnout na Matta. Minule se jelo a vraždilo kvůli ranči, ale dobře ví, že každý závod s vysokou peněžní částkou přitahuje spekulanty, kteří se ničeho neštítí. „Platí.“
„Výborně. Jsem rád, že jsi souhlasil. Kromě Leslieho a tebe nikdo to nechce dělat a to město platí dobře. Snad dneska ještě někoho splaším. I tak je přeplněno a v hotelu snad spí na chodbách.“ Rozhlédne se po domě, kde je tolik místa. „Jestli si chcete vydělat, tak nějaký pokoj…“
„Ne.“
Hardy přikývne. „Taky bych to neudělal a jen tak mimochodem, proč šel Matt za Kaarlem?“
Matt vejde do hotelu. Rozhlédne se, ale Kaarla nikde nevidí, zato za pultem sedí otrávená Katty. Když zvonek zazvoní, vzhlédne. Tvář se jí rozzáří. Obejde pult a obejme Matta. Zrůžoví pod jeho překvapeným pohledem.
„Matte, kdy jsi přijel?“
„Před patnácti minuty. Hodně lidi, co?“
„Mně povídej a lidi je málo, protože maminka odmítá vzít někoho dalšího. Prý abychom vám to co nejdřív splatili, ale takhle jedině se sesypeme.“
„Nespěcháme na ty peníze, to přece víš. Potřebovalo by tu ledacos vyměnit,“ řekne tiše.
„Neříkej to mamince. Má z dluhů panickou hrůzu, ale tehdy se nedalo nic jiného dělat. Pozítří to skončí.“
„Dobrá a Kaarl je kde?“
„Venku. Nebýt jeho, těžko bychom to zvládly, ale maminka nechce to vidět. Pořád si představuje bůhví co,“ řekne tiše.
„Miluješ ho, že?“ Posadí se trochu stranou pultu. Katty přikývne.
„Budeme trpěliví. Víš, co mi posledně řekl? Že koupil pozemek, aby měl kde postavit vysněný dům. Je to blázen.“
„Má tě rád a chce pro tebe postavit domov. Tak to má být.“ I oni dva mají společný. Sice Zack nevypadá, že by ho domácí život bavil, ale on udělá vše proto, aby ho těšil.
Katty rozpačitě uhne očima, ale potom se usměje. „Tak povídej, jaké je to tam venku? A musím poděkovat Zackovi za doručení toho balíčku.“
Balíčku? Pak si vzpomene. „To bylo někdy před sto lety.“
„No jo a co chceš Kaarlovi?“
„Vlastně jsem ho chtěl požádat, zda by něco k mému domu nepřistavěl nebo to tam trochu nezměnil. Se Zackem jsme uvažovali o menší změně.“
Kattyina tvář se rozzáří. „To bude rád. Poslední dobou je pořád tady a vím, jak ho to otravuje. Sice nám moc pomáhá, ale taky vím, že to dělá jen kvůli mně.“
„Ať zajde za Hardym. Náš dům se mu líbil a kdy se vrátí?“
„Dobrý den, ale máme plno.“
„Och a nevíte, kde bychom sehnali ubytování?“ ozve se muž s ženou po boku.
Katty se zadívá na stůl, pak vytáhne papíry. „Zkuste to u paní Wyre. Měla by mít ještě volno. Je to blízko. Vyjděte, zahněte doprava a je tam moc pěkná zahrada s růžemi.“
„Děkuji, drahoušku. Půjdeme.“ Paní přikývne, aniž by dala najevo, že by se ji oslovení nějak dotklo.
„Tohle bych nemohl.“
„Já taky ne. Kaarl sice mi tak řekne, ale slušně.“ Svraští brvy, jak by nad něčím uvažovala. „Měl by se vrátit každým okamžikem. Byl u svého šéfa, pana Danitze. Vypadá to, že se rozhodl tu natrvalo usadit.“
„To je jenom dobře ne?“
„Zúčastníš se závodu?“
„Určitě. Chci vidět, jak si Tornado povede.“
„Vsadím si!“
„Katty Tornado není rychlostní kůň. Je to vytrvalec.“
„To znamená co?“
„To znamená, že pokud tam bude rychlý kůň, pak nevyhrajeme. Na to bych si spíš vzal Appleho nebo Červeného plamene.“
„Jej, Matte, a nechceš ho sem přivést? Stal by se atrakcí.“
Matt uvažuje. Je nezkrocený a ty davy lidi by mu nedělaly dobře. Sice by se jím rád pochlubil, ale raději ne. „Ne. Je divoký. Mohl by se tolika lidi polekat. Možná příští rok, až ho osedlám.“
„Tak to je a je tu. Budu moci odejít. I restaurace je plná.“
„Ahoj, Matte, Katty,“ řekne mrzutěji. „Co tu děláš?“
Nežárlí na mě? napadne mimoděk Matt, ale pak to zavrhne. Pitomost. „Maličkost. Potřebuji s tebou prodiskutovat něco ohledně domu.“
Kaarlovy rysy se uvolní.
„Tak já půjdu,“ řekne s úsměvem Katty. Pohladí Kaarla na tváři a odejde jako víla. Oba dva se za ní dívají.
„Doufám, že už brzy tu bude klid. Je to chaos, ale těch nádherných koní. Vůbec se v nich nevyznám, ale jsou pěkní. Co je s domem? Víš, co bych ještě udělal? Malý plůtek. Pozemek je dost velký, tak byste si to mohli dovolit. Dole zděný a do toho zazděný pěkný železný zdobený. Brickner posledně povídal, že kdysi dělal i umělecké kovářství. Jeho paní mi ukázala růží, kterou ukoval. Natřít ji a byla by jako živá. Tak co?“
Matt se zamyslí. Peněz má dost. Taky by se lidi nepromenádovali mu přímo pod oknem. „Proč ne? Zajdu za ním.“
„Paráda. Bude rád, Matte, protože říkal, že u toho kování podkov a kol jeho schopnosti zreziví.“
„To víš, tady potřebujeme prakticky věci, ne nějaké ozdůbky a…“
„Chyba! Potřebujte právě tyhle ozdůbky, aby začalo město kvést. Ploty, balkóny, zahrádky a další věci. Lidi nějak šetří,“ zamumlá.
„Nejsou zvyklí. Stačí jim jednoduchost a praktičnost.“ Uvědomí si, že dědeček takový nebyl. Ranč je vystavěn prakticky, ale velká knihovna, lenoška nebo vana, nejsou zrovna typické pro ranč.
„No jo,“ řekne mrzutě. „Tak co bys potřeboval?“
„Budeš mlčet?“
V Kaarlovi, i když někdy si říká, zda s ním něco Katty měla, zvítězí zvědavost a nakloní se k němu. „Povídej.“
„Římské lázně.“
Kaarl na něj nechápavě hledí. „Římské lázně?“
„No ano.“
„A k čemu?“ skočí mu do řečí. Nějak si zde nedovede představit římské lázně. Ty sloupy, mozaika, vzdušnost… Sakra, vždyť jsou na Středozápadě a ne někde v Itálii!
„Pro mě.“
Kaarl si to nedovede srovnat v hlavě. „Ty prodáváš ranč? Komu?“
„Ale ne! Chci je mít doma. Samozřejmě nějaké menší. Něco v tom stylu. Samozřejmě přizpůsobeny našemu prostředí. Hlavně aby tam byl nějaký bazének.“
Kaarl na něj vyjeveně zírá. „Máš koupelnu. Co chceš dělat s lázněmi?“
Matt má toho dost. Nakloní se k němu, až má v jeho obličeji svůj. „Chci utratit prachy, troubo. Uděláš to nebo mám si najít někoho jiného?“
Kaarl se od něj odtáhne. „No to ne.“ Poškrábá se v hnědých vlasech. „Je to hodně neobvyklé. Bazének… a saunu bys nechtěl?“
Matt překvapeně zírá. „Proč ne,“ prohlásí, čímž Kaarlovi spadne brada na recepční pult.
„F…F…Fakt?“ vykoktá.
„Jo. Tak co zkusíš něco vymyslet?“
Kaarl na něj zírá, pak se rozesměje. „A já si ti stěžoval, že šetříte! Musíš mě mít za pěkného hlupáka. Tak jo, zkusím něco vymyslet. Jen netuším, kde seženu mozaiku.“
„Tak nějaké kachle nebo to je fuk! Nechám to na tobě a nikomu se o tom nezmiňuj.“
„Neboj se. Budu mlčet jako hrob, dokud to nezrealizuji. Velmi neobvyklé, ale četl jsem, že Finové mají sauny doma. Nejspíš se optám Handersona.“
„Toho?“
„Je ze Švédska,“ prohlásí tónem, že by se Matt nejraději propadl. Sáhne pro papír a tužku. „Dům si pamatuji, tak bychom mohli přidělat tohle, nebo snad takhle?“ mumlá si pro sebe.
„Díky moc.“ Kaarl nereaguje. Matt ho chvilku pozoruje, ale potom odejde. Když odchází tak si Kaarl momentálně tužkou klepe na čele. V duchu si mne rukama. Bazének, sauna – budou orgie. Musí prostě Zacka rozptýlit, aby ho nenapadlo z domova příliš často utíkat. Zavřít ho bohužel nemůže.
Uvědomí si, že došel k Billyho stájím. Ten nesedí jako obvykle na stoličce a nehladí fretku, ale někde je pryč.
„Billy!“
„Matte, hned. Slyšel jsem, že jsi dorazil,“ ozve se ze stáje. Za chvilku uslyší těžký krok. Máš těžkou konkurencí,“ zasměje se. „Promiň, ale tentokrát si na tebe nevsadím. Jo, být tu Hnědák, neváhám.“
„Taky bych si nevsadil. Nejspíš se půjdu podívat po svých soupeřích. Rychlí koně?“
„Na pohled ano, ale kdo ví, jak budou běhat!“ vyplivne žvanec tabáku do kovové nádoby. Perfektně se strefí. Z kapsy hnědé kožené vesty vytáhne sáček tabáku a vloží si do pusy novou dávku.
„Hnědák má s Vílou hříbě. Jako by z oka vypadlo,“ pochlubí se.
„Tak to si vsadím, až s ním pojedeš.“
„S Tornadem chci jet o Modrou vlajku.“
Tichý obdivný hvizd ho potěší. „Ty vado. To si vsadím, že to vyhraješ. Tornado je bojovník. Šedý vlk to povídal.“
„Půjdu.“
„Jasně.“ Matt jde k ohradám, kde jsou koně. Prohlíží si jednoho po druhém.
„Ještě tu nejsou všichni,“ ozve se za ním sympatický hlas. Doktor. Otočí se k němu. „Někteří mají přijet večer a zítra.“
„Jdete si vsadit?“
„Ne. Byl jsem za pacientem.“
Matt si pomyslí, proč se ještě neusadil. Tedy neoženil. Je pohledný, bohatý, má ve městě skvělé postavení. Jeho maminka je zlatá osoba, ale možná kvůli ní. „A je v pořádku?“
„Ano, jen se přejedl. Krásné koně. Budete závodit? Ale něco jsem slyšel od Hardyho.“
„Budu.“ Každý to ví snad kromě něj. Oba dva zírají na koně, kteří tu jsou se svými lidmi. Je to jiné než u prvního závodu. Koně jsou i z daleka, když slyší jižanský přízvuk. Pak ho zaujme ten ryzák z nádraží. Je krásný. Závodník na krátké tratě. Možná by si měl vzít Appleho.
„Matte, hledáme tě.“
„Tohle bude můj hlavní protivník.“
„Není nějak hubený?“
Jako ty. „Ne, Zacku. Je stavěný a trénovaný na rychlost, ne vytrvalost. Bojím se, že ty peníze nevyhraju.“
„Nevadí. I tak jsem tu výhru nechtěl na to použít.“
Matt se na něj zadívá. „Apple by měl šanci.“
„Tak jeď na něm v druhém závodě,“ řekne Anderson, který je poslouchá. „pokud vím, nemusíš v obou závodit s jedním koněm, i když někteří to tak udělají.“
„Cože? Nechápu.“
Teď se zmateně zatváří Handerson. „Nechápeš?“
„Matte, doktor ti právě řekl, že jsou dva závody, nemám pravdu?“
„Jistě. Jeden ranní, druhý odpoledne. Obě dvě trasy jsou jiné. Myslel jsem, že to víš.“
„Nevím!“ zaúpí. „Kde je starosta?“ rozhlédne se a zamíří k velkému hloučku.
„Počkej!“
„Je jak splašený beran,“ podotkne Zack, který za ním vyrazí. V poslední chvílí chytí Matta za rukáv. „Doktore, vysvětlete mu to.“
„Zápisy provádí Tvrďas Harry.“
„Aha. Jdeme!“ Zack s Hansem jdou za ním. Jsou zvědaví, jak to dopadne. Matt rozčileně vpadne do Harryho obchodu. Praští dlaní do pultu. „Harry, ihned mě přihlas nebo…“
Ten vyvaleně pozoruje rozčileného Matta. Ještě ho takhle neviděl. „Co potřebuješ?“
„Přihlas mě do závodu. Do toho prvního!“
Ten vyvalí oči. „Už jsi zapsaný.“
„Nebo Mary nebude tu nakupo… Cože?“
„Simply usoudil, že budeš chtít závodit v obou,“ objasní mu situaci, když pochopí, že to Mattovi nikdo neřekl. „Nebyl si jistý, zda dorazíš, ale jak tak koukám, zapomněli se ti o tom zmínit.“
„Ehm, promiň.“ Otočí se na ty dva, kteří se nepokrytě culí. Vztekle si narazí klobouk na hlavu a vyjde ven. Zack se ušklíbne.
„Díky, Harry.“
„Není za co. Vyhraje?“
„V jednom určitě, v druhém netuším. Mějte se, doktore. Bude naštvaný.“ Ví, kam šel. Určitě k nim domu. Když tam dorazí, najde ho se skleničkou v ruce. Rozpaky, které zažil v prázdném domě, zmizely. Posadí se, aby na něj viděl.
„Není důvod být naštvaný.“ Nic. Povzdechne si. Už zase se zasekl, proto vytáhne doutník. Matt po něm šlehne pohledem.
„Víš, že nemáš tolik kouřit.“
„Naposled…“
„To bylo ve vlaku.“
„Dobrá.“ Mluví, což je fajn. Co ho rozčililo, nechápe. Možná by pomohlo… „Jdu do ložnice.“ Matt se na něj podívá, ale nic neřekne. Zack v duchu pokrčí rameny. Když nepřijde, aspoň se prospí. V ložnici se zadívá na postel, která je tak lákává. Začne se svlékat, když se ozve.
„Lahůdka. Pokračuj, prosím.“ Pokračuje dál. Vzrušuje ho to, když se na něj dívá. Nikdy neuvažoval takhle o těle, až s Mattem. Košile skončí přehozená přes opěradlo židle, stejně jako vesta. Matt už to déle nevydrží, přistoupí k němu a dotkne se ho.
„Promiň,“ zašeptá. „Líbíš se mi.“ Pohladí ho po zádech, políbí na každé místečko, které si vzpomene. Je svlékán, aniž to registruje. Jsou už nazí a Matt ho strká do postele, když zaslechnou.
„Lupiči!“ oba ztuhnou. Ten hlas by poznali kdekoliv.
„Kde?! Zabiju je!“ ozve se Simplyho hlas. Oba se vzpamatují a začnou se oblékat. Přehazují si věci, jak berou ty nesprávné.
„Zámek není vylomený,“ upozorní je Robin tiše, ale to neslyší.
„Matte! Ty jsi doma!“
„Je po klidu,“ vyjádří celou lapálii Matt pochmurně. Tolik se těšil, že konečně bude spát se Zackem v normální velké posteli. Dovnitř vběhne Mary a popadne ho do náruče. Matt zalapá po dechu.
„Simply, je tu Matt!“
„My víme.“ Robin se rozhlédne kolem. Jeho očím nic neujde, ale mlčí.
„Já vím. Přihlásil jsem tě na oba závody.“ Pošoupne si klobouk dozadu, jak je rozpačitý. „Doufám, že ti to nevadí. Říkal jsi, že se chceš zúčastnit. Akorát jsem netušil, jaké koně použiješ, tak jsem u druhého nevyplnil jméno.“
Všichni se usmívají. Matt už je dávno puštěný z Maryiny náruče.
„Půjč si Appleho.“
„Mohu?“
„Sejně nikoho jiného tu nemáš.“ Matt se usměje. Nejraději by mu dal pusu, ale to udělá později.
„A víte co? Jdu udělat koblihy.“ Mary odkvačí do kuchyně, odkud zaslechnou nadávku a nějaké bouchnutí. Nejdou pátrat, co se tam děje, protože nikdo nechce dostat po hlavě.
„Tak jsme tu všichni.“
„Drew nepřijel,“ řekne suše Robin.
„Přijede a když ne, dojedeme pro něj.“ Matt se usměje. Doma je doma a je tu fajn. Bude se snažit, aby takhle to zůstalo.
