První závod
139.
Matt se protáhne. Zack tu není, ale taky proč by měl být? Dům je plný lidí, takže by to pro ně bylo asi divné, i když jak by to přijali? Stejně jako jeho rodina? Vlastně kromě něj to nikdo neví. Tedy kromě dědečka a babičky. Schválili by mu Zacka? Určitě ano. Před nimi by se nemusel přetvařovat nebo spát sám. Dnes je závod. Měl by vstát. Sotva na to pomyslí, ozve se zezdola.
„Snídaně!“
Nemá na ni chuť. Dal by si Zacka. Proč tu vlastně není, když sem patří? Na ranči se to bude muset změnit, ale dostanou se tam vůbec? Posadí se, aby vstal, ale spíš v duchu počítá dny. Kdy asi ten pokrový turnaj začíná? Bude se muset Zacka optat.
„Nervózní?“ Do pokoje vstoupí už oblečený Zack. Na kabátě se mu leskne hvězda.
„Asi ano.“ Prohrábne si neposlušné vlasy. Zack k němu přistoupí. Vypadá jako štěně, které právě vstalo. Člověk má chuť si ho k sobě přitáhnout a pomazlit se. Místo toho ho políbí.
„Za hodinu to začíná. Nemusíš jet.“
„Pojedu. Chci to, protože koně ať chci nebo ne, musí se je vidět. Mnoho lidi si je koupí jen proto, že jeden z rodičů něco vyhrál. Hledí spíš na rodokmen než na to schopnosti.“
„To máš pravdu, ale jestli chceš jet, neválel bych se v posteli, ale snažil se něco udělat.“
„Máš pravdu, ale chytla mě lenost. Nechceš se ke mně zakutat? Místa je tu dost!“ posune se na stranu.
Zack se na něj přísně podívá. „Ne. Jdu dolů na báječnou Maryinou snídaní a měl bys taky.“ Vypadá to, že opravdu má trému, pomyslí si Zack.
„Kde je Matt?“ optá se Mary.
„Myslím, že má trému.“
„Cože má?“ udiveně se optá Simply, který se dívá na Mary, jak připravuje snídani.
„Tréma, to je strach ze závodu,“ vysvětlí mu to Zack.
„Blbost!“ ozve se od obou.
„To je pravda,“ souhlasně přitaká Šedý vlk, který s nimi přijel. V tu chvílí do kuchyně dojde i Robin. Posadí se. Ještě není úplně fit, ale rozhodně je to lepší, než bylo, akorát mu dělá starosti Drew. Nechápe, kde by mohl být. I když říká opak, není mu zrovna jedno, že tu není. Má o něj starost. Mohlo se ledacos stát.
„Je ti něco, Robine?“ otočí se k němu Mary, která před něj položí plný talíř.
Robin sebou trhne. To je tak průhledný? „Nic.“
„Drew stále nic?“
Robin zavrtí hlavou. Neměl jim o Drewovi říkat. „Ne. Po závodech odjedu.“
„Nejsi ještě zdráv,“ namítne starostlivě Mary, která má srdce velké jako dům. „Měl bys dojít pro Matta a vytáhnout ho za uši.“
„Už jsem tu. Mary, dám si jen vajíčka.“
„Nic víc? Měl by se pořádně najíst.“
„Mary, když sletím, je lepší mít žaludek poloprázdný. První bude ten rychlostní závod, že?“
„Ano,“ přisvědčí Simply. „Je to výborné Mary.“
„Tak jsem si říkal, zda nechcete mít na ranči svůj vlastní dům.“
Simply vytřeští oči. Šedý vlk spokojeně přikývne.
„Nebo bychom mohli něco přistavět… Tedy, pokud chcete zůstat na ranči.“
Mary je zticha. Nikdy nijak neuvažovala o tom, že by z ranče odešla. Přirostlo ji to tam k srdci a taky slíbila paní Katherině, že tam zůstane, ale mít svůj vlastní domek?
Matt se na ně rozpačitě podívá, pak se usměje. „Víte co, rozmyslete si to a pak mi to řekněte.“
„Matte, to by stálo hodně peněz,“ ozve se tiše Simply. Má něco našetřeno, ale nikdy nepočítal s vlastním domem. Už o tom uvažoval, ale zatím s Mary o tom nemluvil.
„Hodně peněz? Nemyslím. Pokud nebudete chtít zlaté kohoutky… prostě o tom pouvažujte.“
Ale z Matta je lišák, pomyslí si Zack. „Drew se ještě nevrátil, Matte.“ Nechápe, proč se o něj stará, ale jestli tu bude, Robin nebude tak nebezpečný.
„Určitě ho něco zdrželo.“
„Hned zítra odjíždím,“ vyhrkne Robin. Začíná si opravdu dělat starosti. Je to neobvykle, ale nikdy tak dlouho nebyl bez zpráv.
„Doprovodím tě.“
Zack strne. Chtěl nějakou dobu zůstat na ranči.
„Není to nutné,“ mávne nad tím Robin. „Jen tam sjedu, podívám se a odjedu. Můj domov je na jihu.“
Matt přikývne, Zack se zaraduje. Vypadne, zmizí a nebude tu otravovat. Bude klid. Tak to možná by ho i doprovodil, aby se ho zbavil.
Všichni včetně Mary se pustí do jídla. „Půjdeme tě povzbuzovat, Matte.“
„Vsadím si na tebe,“ přikývne Simply.
„Jak chcete, ale nevím, jak dopadnu s Tornadem.“
„Výborně ne?!“ praští pěsti do stolu Simply. Mary mu to tentokrát promine. „Vyhraješ, protože Tornado je jedním z nelepších koní v téhle zemí.“
„Není. Tornado je vytrvalostní kůň. Rozehřeje se v místě, kde ostatním dochází síla.“
„Ehm tomu nějak nerozumím.“
„Uvidíš. Jdeme se připravit. Zacku, opravdu chceš mi půjčit koně?“
Zack se usměje. „Patří k ranči, ne?“ Vzpomene si, jak ho získal. „A tentokrát si ho ohlídám.“ Všichni si mimoděk vzpomenou na Hnědáka.
„Dobrá.“ Vstane, podívá se na ostatní. Tolik důvěry, tolik očekávání, ale hlavně věří v něj a jeho koně. Pokusí se je nezklamat, ale v Státech je spousta dobrých koní. Hlavní výhra je lákává. Je to hodně peněz. Nečeká, že ho budou doprovázet, protože na talířích je ještě hodně jídla, ale všichni vstanou. Překvapí ho to, ale zároveň i potěší.
Vyjdou ven. Matt zavře dveře. Klíč dá Zackovi. Všichni vyrazí k Billyho stájím, kde úplně vzadu jsou ustájení jejich koně. Tísní se tam, ale nikdo se k nim nedostane. Billy si vychoval fretku tak, že mu na ně dává pozor, a kdyby někdo cizí vešel, spustí poplach, ale o tom málokdo ví.
„Billy?“
„No jo, nehoří!. Dneska jsem na roztrhání. Přijeli další koně. Povídá se, že na prvním startu bude třicet koní, na druhém dokonce padesát.“
Matt tiše hvízdne. To je hodně koní, ale v druhém závodě se jede o deset tisíc. „Koho ti mám dovést?“
Matt se nadechne, zadívá se na své mlčenlivé společníky. Jsou to jeho přátelé a Zack jeho láska. Musí vyhrát. Apple je vynikající běžec. Je vytrvalý i hodně rychlý. Výborný na útěky. Koupil si ho právě proto nebo proč? Nikdy se ho neoptal. Už na něm jezdil a zná ho moc dobře. Není to hnědák, ale to už nebude žádný kůň. Kaštánek. Jeho hříbě se bude jmenovat Kaštan.
„Hnědákovo hříbě se bude jmenovat Kaštan.“
Všichni se na něj užasle podívají. Neměl by myslet na závod?
„Výborné jméno pro dokonalého koně, jakým se stane. A barvou se k jménu hodí,“ prohlásí s malým úsměvem Šedý vlk.
„Ano.“
„O čem to melete? To je fuk. Matte, vstávej. Jakého koně chceš?“
„Appleho.“
„Fajn. Příště se vymáčkni dřívějc.“ Odšourá se pro Appleho. Matt trpělivě čeká. Ví, že bez pozvání dovnitř nemůže. Za chvilku zaslechnou klapot kopyt. Objeví se nejdřív Billy, potom ušlechtilá černá hlava s bílou hvězdou na čele. Dech se mu zatají nad jeho krásou.
„Tak tady je ten krasavec. Víš, Matte, máš na ranči dva nejkrásnější koně na středozápadu. Appleho a Červeného plamene. Tady je.“
Matt převezme uzdu. Rychle ho osedlá. Do závodu podle hodinek zbývá jen patnáct minut. Vyhoupne se do sedla. Apple obrátí hlavu, aby se podíval, kdo tam sedí.
„Tak jedeme, krasavče.“ Ví, že tenhle závod vyhraje. Cítí to každou kapičkou krve, ale přece jenom, co když se tam objeví rychlejší kůň? Pět tisíc dolarů je víc než si kdokoliv vydělá za několik let. Pokyne přátelům. „Postarám se o něj.“
„Já jdu na tribunu,“ prohlásí Mary. Podkasá si šaty a skoro běží k tribuně, kde sedí zámožnější návštěvnicí, ale hlavně dámy. Simply vyrazí, že ji doprovodí. Zack se zadívá na oblohu. Bude hezky. Možná si trochu teplo, ale nevadí to.
„Musím za Hardym. I tak mě seřve, že jsem přišel pozdě,“ uculí se. „Co budete dělat?“
„Půjdeme se podívat na koně, pak se někam postavíme, ale taky si musím vsadit.“
„Vida, málem bych zapomněl.“ Jde k bookmakerům, kterých je tu několik. Přimhouří oči. Matt je tu favoritem, ale jak je to možné? Je tu tolik skvělých koní a jistě zvučnějších. Jedině, že by místní na něho sázeli, ale je to podezřelé. Jedině tamten, no vida kurz je zatraceně nízko.
„Tisíc dolarů na Matta Darmonta a jeho koně Appleho.“
„Ale jistě, pane. Zde máte.“ Peníze zmizí a on drží stvrzenku. Pak se podívá na kabát a zjistí šerifskou hvězdu. Nic neřekne. Zack se loudá, prohlíží si tváře. Nikdo nevypadá na zločince, ale on taky už nevypadá jako Doc Holliday. Uvidí tvář, kterou často potkával u hracího stolku. Přiblíží se k němu. Vypadá jako nějaký těžařský magnát. Blahobytně vypadající chlápek, ale on ví, že často neměl ani dolar a hrál o pětníky. Stejně jako on. Jednou nahoře, jindy dole.
„Jistěže jsem ho znal,“ zaslechne. Mimoděk se zastaví. Co kdyby znal Claye?
„Kde jste ho poznal?“ optá se živě dáma v tmavočervených šatech, apartním malém kloboučku a slunečníkem černé barvy.
„Jel jsem za obchodem do New Yorku. Lokomotiva měla bohužel poruchu a tak jsem se rozhodl ukrátit si čas. Zašel jsem do jednoho saloonu. Nerad, ale co člověk může, když se nudí. Tam mě zlákal jeden muž. Vypadal dobře, tak jsem si přisedl. Ani nevím, jak hrál jsem.“
„Vyhrál jste?“
Muž se usměje. „Jistěže jsem vyhrál. Vždy jsem vyhrával.“
Zack se nad tou lži usměje. Docela rád by mu setřel úsměv, ale nechá to být. Nadzvedne klobouk a pozdraví. „Dobrý den.“
„Dobrý den, šerife.“
„Jsem zástupce. Kdybyste něco potřebovali, ozvěte se. Přeji příjemný den v našem městečku.“ Muž na chvilku znejistí, důkladně si ho prohlédnou, ale Zack vidí, jak to zamítne, ale vsadil by se, že stejně se za ním otočí. Nezjišťuje to, protože si to k němu šine Hardy. Vypadá jak boží umučení.
„Jsi tady! Chvála Bohů. Už jsem si myslel, že vyhlásím pátrání. Jdeme ke koním. Slyšel jsem, že se kujou nějaké pikle.“
„Cože?“
„Pablo, znáš toho ožralu. Musím se přiznat, že jeho řeči začínám nebrat na lehkou váhu a prověřuju je. Dost často je to nějaká kachna… Dobrý den, slečno Lilian. Dnes vám to sluší.“ Matt si prohlédnou menší španělskou krásku s žhavýma očima. Na sobě má bílé šaty v modré kytičky. Vypadá jak rozkvetlé léto. Nadzvedne klobouk. „Dobrý den, slečno Cabaro.“
„Šerife Hardy, děkuji moc. Jdu se podívat na závod. Není to vzrušující? Kdo myslíte, že vyhraje?“
Oba dva v zajetí černých očí stojí a usmívají se. „Netušíme.“
„Já jsem trochu vsadila na tu bílou klisnu. Je tak krásná!“
A nic moc, oba pomyslí si, ale nechají si to zdvořile pro sebe. „Určitě vyhraje.“
„Děkuji moc, ale já vás tu určitě zdržuju.“
„Ale kdepak!“ vykřiknou jako by neměli nic jiného na práci.
„Děkuji moc. Doprovodíte mě na tribunu?“ upejpavě se usměje. Zavěsí se do obou a švitoří jaký je to pěkný den, kolik je tu lidi a jaká je to velká událost.
„Moc děkuji. Místo mám vedle starosty.“ Udělá pukrle a jde dál sama.
„Ty, Zacku můžeš mi říct, co jsme to udělali?“
„Doprovodili dámu na její místo na tribuně. Pokud jde ti o to proč, pak proto, že nás o to požádala.“
„Jo, máš pravdu. Je hezká, že?“
„To ano.“ I když je s Mattem, přece jenom taková kůstka…
„Neměli jsme něco udělat?“ optá se Hardy, který stále zírá směrem, kam zmizely bílé šaty.
„Myslím, počkej. Jo, něco s tou ožralou.“
„No jo. Dobrý den, madam Josefino, dámy. Jdete se podívat na koně?“
„Bohužel ne. Na menší procházku.“ Děvčata jsou slušně oblečená, ale něco neidentifikovatelného je provází, čímž jasně dávají najevo svou profesí. „Máme hodně práce.“
„To ano. Nebudeme vás zdržovat.“
„Ty. Dostali jste ho.“
Zack zavrtí hlavou, pak se ji zadívá do hnědých očí. „Dostanu ho.“
„Dobrá. Věřím ti. Děvčata, půjdeme.“ V párech jako děvčata někde na internátě se vydají na okružní cestu, aby se ukázala. Mnohý muž na nich mlsně spočine očima.
„Dobrý tah!“ zamumlá Zack. „Když prohrajou, smutek zapijí s děvčaty nebo u Luckyho. Oba dva budou mít skvělé tržby.“
„Soustřeď se na to, co říkám.“
„Chystáš se požádat slečnu Lilian o ruku?“
Hardy zrudne. „Jo. Mám na to věk.“
„Dobře děláš. U jednoho bookmakera jsem narazil na zatraceně nízký kurz.“
„Opravdu? Zvláštní. Jsou tu daleko zvučnější jména, ale je pravda, že městečko si pustilo hubu na špacír. O jeho ranči se tu vykládá dobrý měsíc. Ti co chtějí vydělat, jistě jsou u něj jako doma.“
„Dost lidi u něj sázelo. Jaký by měl z toho zisk? Pro nic jiného bookmaker nežije.“
„Ale ano. Pro podvod. Chtějí nějak dostat Matta ze hry.“
„Takže co teď?“
„Hm, nejraději bych ho vzal k sobě a tam ho zmáčkl.“ V tom se ozve výstřel. Oba dva sebou trhnou a už se hrnou za vzniklým chumlem. Prodrou se dovnitř. Rvačka. Hardy se zachmuří. „Beru si toho zarostlého, ty toho mladíčka.“ Vtrhnou dovnitř a dvěma přímými údery je pošlou k zemi.
„Rozchod!“
„Šerife?“
„Leslie, zvládneš je tam dovléct?“ Ten se rozhlédne a ukáže na dva chlápky. Ta a ty, pojďte sem.“
„Cože?“ koukají zmizet.
„Bude to nebo chcete za nimi?“
„No nééé!“ protáhnou. Neradi je chytí pod paži a už je vlečou k vězení.
„Tedy, Leslie se otrkal,“ prohodí s úsměvem Zack.
„Jo. Láska dělá divy,“ prohodí Hardy. Zamyšleně pozoruje dav lidi. „Ráno přijeli další koně. Jsou všude, takže musíme se na to podívat. Nebyl bych rád, kdyby Matt měl pohřbívat dalšího koně. Na kom vlastně jede? Na Tornadovi?“
„Ne. Na Applem.“
„Aha. Tak jdeme. Závod začíná.“ Má pravdu, protože v tu chvílí zazní ohlušující křik. Pozdě, měl jsem projít trasu, pomyslí si Zack. „Vezmu koně a prohlédnu trasu.“
„Dobrá. Já jdu se podívat k Luckymu, i když mám pocit, že tentokrát nebude mít pracky v žádné špinavosti. Má dost kšeftu v saloonu.“ Rozloučí se. Zack zamíří ke stáji, kde si osedlá Tornada.
Matt si prohlíží své soupeře. Výborní koně. Tamten ryzák je opravdu skvost. Nebo tamten palomino taky. I tamten světlé oříškový. Krásní koně. Poplácá Appleho po krku. Dost koní. Možná víc než Billy povídal. Jezdci se s nikým nevybavují. Ohlédne se, kdo to odstartuje.
„Jezdci s koňmi prosím seřaďte se na startovní čáře.“ Udiví ho, když vidí doktora, který jede na statném plavákovi. Usmívá se. Jede za ním. „Až doktor Handerson vystřelí, vyrazíte. Cestu je značená.“
Mattovi ujede kletba. Zapomněl se podívat, kudy vede, ale možná je stejná jako v minulém roce Popožene koně. „Doktore!“
„Matte! Vsadil jsem si na tebe.“
„Díky! Trasa je stejná jako loni?“
Hans se podiví, ale pak si pomyslí, že zřejmě mu to nikdo neřekl. Odpoví: „Ano.“
„Díky.“
„Jezdci - Teď!“ vystřelí a masa koní s jezdci se promíchá. Hnědí, černí, světlí, všichni vyrazí za cílem. V srdci jezdců je jediná touha. Být prvním v cíli a získat odměnu. Chumel se roztáhne do dlouhého hada. Matt si začne konečně všímat nejen toho, aby byl na špici, ale i jezdců a proti komu stojí. Dobře odhadl ty koně, až na jednoho. Šedáka, který běží vedle něj. Běží lehce, jako by se nedotýkal země. Ví, že se pojede dvě kola. Applemu vyhovuje trasa i délka. Místo, aby dál pozoroval koně, a jezdce si začne všímat Appleho. Ještě před vyjetím vše zkontroloval, hlavně podkovy, ale měl je v pořádku. Každá žilka v něm hrála touhou jet. Je odpočinutý, možná až moc zlenivěl, ale už je za půlkou prvního kola. Potěšeně vnímá závod. Nervozita, která ho doma ovládla, je už dávno pryč. Má čas a Apple má velké rezervy. Zajímalo by ho, zda se Zack dívá.
Ten zatím jede ne Tornadovi kolem trasy v dostatečně vzdálenosti. Dobře ví, že na cestě se nic nestane. Kdyby měl nějakého jezdce zlikvidovat, pak by na to šel se zbraní. Aby ho nechytili, pak by použil normální pušku, ale mohla by to být i bizoní. Má velký dostřel, velkou kadencí, ale taky je značně nepřesná, i když viděl lovce, kteří s ní dokázali zázraky. Ne, o tak velkou vzdálenost nepůjde. Přece jen těch koní je hodně. Na tu vzdálenost nebyl by si jistý, zda je to ono. Taky ho nezabije hned na začátku, ale jedině v případě, že by byl první.
Tyhle myšlenky letí Zackovi hlavou, zatímco jezdí sem a tam.
Kdyby to byl on, tak by číhal v půlce nebo dokonce v druhé polovině závodu. Rozhodně nemíní jak o koně, tak o Matta přijít. Takový střelec musí mít dobrý rozhled. Taky musí mít blízko koně. Nějakého rychlého. Střelec se může schovat, kůň jde už hůř, ale problém je, že je zde hodně koní. Dokonce někteří vyrazili na menší výlet. K ďasu, měl to zařídit předem.
Nic a jede už druhé kolo. Ten bookmaker byl podezřelý. Příliš nízký kurz oproti ostatním. Jak si všiml, moc lidi na něj nesázelo. Podivné. Nebylo nějaký trik? Kolik by vydělal a kolik prodělal? Stálo by mu za to? Tyhle výletníky může odepsat. Kde se jen schovává? Možná už jsem trochu paranoidní. Nic se nestane.
Les. Zde skončil Hnědák. Cítí, že Apple má ještě rezervy. Je to dobrý kůň. Je na špici a s ním se drží palomino, bílo černá klisna, ryzák, šedák a světle oříškový kůň. Takovou barvu ještě neviděl. Je na čase to pořádně rozjet, protože ani jeden z jezdců nechce přidat. Nakloní se k Appleho šijí, pobídne ho a zašeptá mu do hřívy, že je nejrychlejší kůň na světě a dostane mrkvičku s jablíčkem.
Apple neví, co muž na jeho zádech šeptá, ale rozumí tomu, že má běžet ještě víc. Natáhne do sebe vzduch a přidá. Ví, že dlouho nevydrží to tempo, ale splní, co ten muž chce.
Matt se usměje.
„Tam je. Letí jak vlaštovka. Apple je jak orel,“ pomyslí si uchváceně Zack. Na jezdce s puškou nikde nenarazil. Pobídne Tornada do klusu, aby byl při dojezdu. Vyhraje, když vidí, jak černý kůň se odpoutal od ostatních, ale i ti najednou přidávají.
Z tribun se ozve ohlušující jásot, jak lidé křičí jména svých vyvolených koní, ale kolem Matta je klid. Soustředěně se dívá na cestu. Apple ve stále stejném rytmu běží kupředu. Všechny zachvátí euforie ze závodu. Někteří si ani neuvědomují, že křičí.
Cíl se blíží a je jasné, že pokud se něco nestane, pak vyhraje černý kůň. Najednou tribuna oněmí, protože šedák, který je druhý, přidá.
Matt si uvědomí, že ho někdo dotahuje. Koutkem oka zahlédn šedáka. Ano, ten by to mohl být, ale jak?
Zack se sevřenýma rukama, až klouby jsou bíle, sleduje, jak je Apple dotahován nějakým šedým koněm. Takže proto si neděla starosti ten bookmaker. Věděl, že Apple nevyhraje.
Ozve se řev, jak je minut cílový sloup. Je ticho, protože nikdo neví, kdo vyhrál. Matt zvolní Appleho cval. Otočí se, aby vyhledal šedého koně. Ví, že vyhrál, ale rozhodnutí bude záležet na soudcích. Apple přejde pomalu do kroku. Boky se mu zvedají námahou a srst je mokrá.
Ozve se šepot. Lidé netuší, na čem jsou. Nervózně mačkají tikety s výhrami nebo prohrami.
Hardy spokojeně pozoruje dav. Vypadá to, že se nic nestalo, ale na odpoledne bude muset trasu lépe zajistit. Viděl dalekohledem Zacka, jak něco hledá. Lucky je mimořádné čistý jako lilie. Jenom je rád. Tenhle závod musí proběhnout, tak jak má být. Ale kdo tedy vyhrál?
Najednou se ozve šepot a s ním letí Appleho a Mattovo jméno.
„Závod vyhrál o krk jezdec Matthew Darmont a kůň Apple!“
Městečko vybuchne radostí. Dokonce i Li poskakuje a hrne se k sázkovým provizorním kancelářím. Zack se zazubí. Tak vida. Má nejen na vklad do pokrového dýchánku, ale i na cestu a možná na jeden den u madam Julie. Musí Mattovi pogratulovat. Pobídne Tornada.
Matt se přitočí k jezdci. Je asi stejného věku jako on. „Máte skvělého koně.“
„Děkuji, ale váš byl lepší. Pustil jsem ho pozdě. Moje chyba, ale příště budu lepší. Zane Quick.“
Matt se rozesměje. Jeho jméno je příhodné. „A vašeho koně?“
„Říkám mu Mlha.“
„Příhodné. Nebudu se vás ptát, ale není na prodej, že? Zkusit to mohu.“
„Máte pravdu, není. A já se nebudu ptát na toho vašeho. Můj otec vlastní pěkné stáje na jihu. Zkusil jsem štěstí. Myslím, že všichni budou chtít vidět vítěze.“
„Apple je vítězem. Zaslouží si něčeho dobrého.“
„Však můj taky.“ Matt se s ním cítí uvolněn a dobře. Rád by ho pozval na ranč a pochlubil se koňmi, ale možná už zítra vyrazí pryč.
„Matt! Matt!“ skandují jeho sousedé, hlavně ti, kteří vyhráli. Matt se usmívá, ale není jistý, zda by takhle volali, kdyby prohrál. Nejspíš ne. Udělá kolečko a zamává. Jde k tribuně, kde je starosta. Ten stojí. Pomalu všichni utichnou.
„Zde předávám šek za hlavní výhru.“ Odněkud přijde jeho manželka s věncem, který dá kolem Appleho krku. Ten zafuní, až paní starostova odskočí, ale pak se usměje.
„Fotografie!“ Matt se narovná, úsměv od ucha k uchu. Cvak.
„Gratuluji, Matte,“ řekne mu Zack, který se konečně k němu prodral.
„Zacku, vyhrál jsem!“ bezstarostně ho obejme. Zack udělá totéž. „Jsem šťastný, ale druhý závod bude jiný. Je všechno v pořádku?“
Zack se zazubí, když si vybaví, co se stalo, když přestal hlídat a chtěl dojet k Mattovi. Samozřejmě neměl šanci a tak se rozhodl dojet pro výhru. Už sesedal z koně, když si všiml, že něco je špatně. Lidi byli rozzlobení, ale proč? Prohráli, bylo první, co ho napadlo, ale pak si uvědomil něco jiného. Chyběl jeho bookmaker. V ten okamžik to celé pochopil.
Šerife…“
„Vím. Najdu ho.“ I kdyby měl rozkopat celý Poplar.
„Viděl ho někdo?“
„Já. Netušil jsem.“
„Kam šel?“
„To nevím.“
Jak nejlehčeji utéct? Na koni? Těch tu je, ale musel by mít svého vlastního. „Leslie, neviděl jsi menšího chlápka, v buřince obleku a na koni?“
„Jo. Tam…,“ nedořekne. Zack vyrazí určeným směrem. Ušklíbne se, když ho zahlédne. Popožene koně a snadno ho dostane.
„Myslím, že byste měl se vrátit!“ napřáhne na něj zbraň.
„Do prdele!“
„Jo, ale nejdřív moje výhra. Tady je lístek.“ Muž si povzdechne, ještě v sedle mu vyplatí tři a půl tisíce dolarů. Zack je sbalil. Potom ho odvedl, tam kam patří. Když vše vyplatil, poslal ho s Lesliem do vězení. Ostatním řekl, že kdyby něco po něm chtěli, mají ho hledat u šerifa.
„Teď už ano. Vyhrál jsem tři a půl tisíce dolarů.“
Matt se vyděsí. „Ty blázne, co kdybych prohrál?“
„Vyhrál jsem a pak jsou to jenom peníze. Půjdeme domů, ne?“
Matt na něj zamžourá. „A dostanu odměnu za výhru?“
Zack se usměje. „Možná.“
Matt se zazubí. „Tak to vyhraju všechny závody na světě. Jdeme!“ Zack pokrčí rameny, pak si vzpomene. „Matte, nejdřív Apple.“
Matt se zatváří zahanbeně. „Promiň. Máš pravdu, ale dnes večer…“
„Li uspořádat ohňostroj. Velký oheň a bum bum!“ ozve se vedle něj. „Gratulace, Matte,“ ozve se další. Matt si povzdechne. Možná by bylo lepší nic nevyhrávat, když vidí chumel lidi.
Hardy zatím čapne Zacka za rameno. „Hele, kde se flakáš? Máme práci.“ Ten si povzdechne. Už nikdy Hardymu neudělá laskavost. „No jo,“ zabručí, ale poslušně za ním jde.
