Nový společník
Postava se pomalu otočí na balíku slámy, ale neprobudí se. Nevnímá, že vlak zpomaluje. Muž s cigaretou mezi rty si čte potrhaný kus novin. Vzhlédne. Konečná, pomyslí si, potom se otočí na svého mladšího společníka. Pečlivě složí kousek novin, aby si to dočetl někdy jindy. Bude ho muset probudit. Podívá se po Bessy. Je v pořádku. Jen ten hnědák, Tornádo, je neklidný. Budou s ním problémy-
Zalomcuje Mattovým ramenem. Ten se opět převalí, máchne rukou. „Nebuď mě,“ zamumlá docela zřetelně.
Starší muž se usměje. Opět do něho drcne. „Vstávat! Konečná!“ zařve s gustem, který ho potěší, protože obličej má rozzářený.
Matt otevře oči, zívne si. „Konečná?“
„Už to tak bude. Uklidni toho svého frajera. Je neklidný.“ Ukáže na Tornáda, který se kroutí sem a tam, uši sklopené, rozhlíží se kolem sebe, že i Apple s ostatními znervózní.
Matt rychle vstane, pohladí ho po šíji. „Jak ses vyspal, Torne? Dobře? Já ano a víš, co se mi zdálo?“ Kůň se pomalu uklidňuje, ale pořád je ostražitý. Muž se posadí zpět na balík slámy. Zřízenec, když zjistil, že tu jsou dva chlapi, vypařil se jako pára nad hrnecem hned na začátku cesty. „Nevíš, ale já to vím, ale neřeknu ti to. Za chvilku vystoupíme. Bude tu vedro, chřestýši, písek, no já bych si na dovolenou vybral rozhodně jiné místo. Někde u vody nebo na břehu moře. Jachta, jídlo, nicnedělání. To je ale minulost. Teď pomůžeme chytit jednoho darebáka. Uff už brzdí. Já vím, není to tak příjemné jako hudba, ale za chvilku to utichne. Vidíš, je ticho. Vedro. Co myslíš, jak to tu bude vypadat?“
„Pár zaplivaných špeluněk. Máte podmaňující hlas.“
„Děda mě naučil s koňmi mluvit. Mám na severu koňský ranč, ale to jsem už říkal.“
„Jo. Zatraceně dobře to s nimi umíte. Hádám, že i s bouchačkami.“ Matt pokrčí rameny, nekomentuje. Samozřejmě, že když byl mladý, pokoušel se vyrovnat rychlostřelcům. Dokonce si představoval, že stojí proti Docovi a samozřejmě vyhrává. To, že ho opravdu potká, tak to by neřekl nikdy v životě. To, že bude jeho milenec, to už vůbec ne. O tom ani nesnil.
Dveře zarachotí, jak je otevřou. Oba vyhodí rampu. Ve dveřích se objeví Zack s Wyattem.
„Tohle je náš čtvrtý společník. Jen nás dovede k místu, potom zmizí. Robin.“
„Jako Robin Hood?“ okomentuje jméno jeho slavného předchůdce.
„Sotva, toho pána neznám.“
„To je literární postava,“ řekne s úsměvem Matt. „Těší mě, jsem Matt Darmont, to je Zack Grey, Wyatt. Nevlastní bratři Smithové.“
Muž se zasměje. „To je fakt dobrý.“ Podívá se na tři odlišné muže. „Fakt dost dobrý. Doplníme zásoby a pojedeme. Dovedu vás k městečku, potom se zdejchnu. Nemám zájem, aby mě s vámi někdo viděl. Sejdeme se za městečkem.“
„Jasně.“
„Tak Bessy, jdeme. Musíme něco koupit a vyrazit.“ Bessy za ním poslušně jde.
„Zacku vezmi Appleho, potom Tornádo, nakonec tvůj hnědák Wyatte.“
Oba se kupodivu podřídí. Apple spokojně vyjde, hned za jeho ocasem jde Tornádo uklidněný Mattem a Applem. Stanou venku. Malá dřevěná stanice s bílým vybledlým nápisem, který dávno není k rozluštění. Nic víc. O pár metrů dál jsou první budovy. Je ticho, vedro a lehký vítr zvedá prach do výšky. Nasednou na koně, když se Matt ozve.
„Wyatte, má ten tvůj hnědák nějaké jméno?“
Wyatt přikývne. „Maron.“
Matt se pousměje. Jasně, jak jinak. Pomalu dojedou k obchodu, jenž se pyšní štítem s kostrbatým písmem Koloniál Vr… dál nic. Koně nechají venku se spuštěnými uzdami. Vejdou dovnitř. Po Robinovi není památka. Uvnitř je horko, kupy věci dané jen tak halabala, dokonce ani všudypřítomné mouchy se nehnou. Na některých je dost silný prach. Za pokladnou dřímá v houpacím křesle tlouštík.
„Co to bude?“
„Jenom pár věcí.“
Matt je sleduje, jak se prohrabují věcmi, tak se do toho pustí. Rád by si koupil knihu, ale je to kilo navíc. Prohlíží si věci. Nakonec si ještě přibalí jeden měch, kus provazu a nějaké fazole. Nesnáší je, ale co venku by si mohl jiného udělat? K tomu nemají nákladního koně, protože si ho nemohou dovolit. Musí mít jenom to, co uvezou.
„Všechno, pánové?“
„Jo,“ zavrčí Zack. Matt se na něj zadívá. Vypadá to, že má špatnou náladu, ale za to on nemůže. Rád by mu nějak pomohl, ale rozhodnout se musí sám. Majitel v klidu s leností, že má hromadu času, jim zabalí potraviny. Vynesou balíčky ven.
„Nejdůležitější je voda.“
„Robin povídal, že za městem je pramen. Setkáme se, napojíme koně, přespíme tam a načerpáme vodu.“
Matt přikývne. Zahledí se na saloon s lepším štítem, než má koloniál. Nasednou, minou šerifovu kancelář, která je poznat jen podle mříži v okně. Dveře na jednom pantu visí jako memento dávno zašlé slávy. Matt si přetáhne přes ústa šátek, protože se pomalu zvedl vítr. Za městem, které minou velmi rychle, potkají Bessy s Robinem. Zařadí se do čela. Nic neříká. Prodírají se nepříjemným větrem kupředu. Matt jen doufá, že má vše dobře zabaleno, protože nechce sebou vozit tuny písku, i když určitě toho má na sobě dost. Jen doufá, že nebude vítr trvat několik dní.
Od Simplyho slyšel, že jednou hnali dobytek v takovém větru skoro týden. Podívá se na Tornáda. Vypadá v pořádku. K večeru se dostanou ke skálám. Zatočí do úzké soutěsky, do které by se bál vjet. Vítr už tolik nevane, ale je nepříjemně slyšet. Po půlhodině se otevře cesta do malého údolíčka. Matt spokojeně se dívá na malé stromky, drsnou trávu. Sesednou. První co udělají je, že napojí koně. Bez nich by se sem nikdy nedostali. Matt jde sbírat dříví na oheň. Vrátí se s malou hraničkou. Sundá kabát, klobouk, z kterého se sesype písek. Zasměje se.
„Copak?“ prolomí ticho Zack.
„Nic jen ten písek a říkám si, kdy něco tak hezkého uvidíme. Robine?“
Ten se zašklebí. „Hezkého? No není to spíš ráj na zemi? Když najdeme holý pramen, budeme rádi. Ještě dobře, že razíme teď - po zimě. Vody je dost. Ještě měsíc a i tenhle pramen by sotva napojil koně s člověkem.“
„To znám. Je to odtud daleko?“ optá se Zack, který ze sebe setřásá písek.
„Tři dny cesty. Na cestě je už jen jeden pramen. V jakém stavu je, to vám nedokážu říct, proto si raději naberte vodu. Pak dorazíme do vesnice, kde momentálně je Clay. Tam už si budete muset poradit.“
„Tak daleko na jihu jsem nikdy nebyl,“ řekne Matt.
„Já jednou, ale ne tady. Jsme ještě v Americe nebo v Mexiku?“ Zack sundá sedla z koní.
„Pánbů ví,“ řekne Wyatt. „Nějak si poradíme. Robine, znáš tuhle polopoušť důkladně. Můžeš nám do mapy zaznamenat, kde bychom přibližně mohli najít vodu?“ Vytáhne mapu, kterou rozloží na dece. Matt zatím hodí fazole do hrnce. Na pánvi dělá slaninu. Podle něj je blbost se dívat do mapy, kde co je, ale jestli budou vědět, kde mohou najít vodu, potom je to k nezaplacení. Jedním mrknutím zjistí, že je to podrobná mapa, jako pro inženýry, když stavějí železnici. Možná pomůže. Dál je neposlouchá. Hlídá slaninu a fazole, i když budou tvrdé jako podešev, je to jídlo.
Zvedne hlavu, protože má pocit, že ho někdo sleduje. Zack. Podívá se mu do očí, usměje se. Je rád, že s ním mohl jet. Uklidňuje ho jeho přítomnost, i to, že s ním může být, dohlížet na něj. Je to nezvyklý pocit, protože i když tu je Wyatt s Robinem, má pocit neskutečná. Starat se o něj, dívat se na něj, jenom s ním být, dýchat stejný vzduch. Přináší mu to dobrý pocit, ale moc básní.
„Mladíku, nespal nám jídlo nebo tě protáhnu pod kýlem.“
„To by bylo hodně na sucho,“ zavtipkuje. „Nerad se koupu v písku.“
Muž se zachechtá, bouchne ho do ramene. Matta udiví jeho síla, Zack přimhouří oči. Poodejde stranou. Kdo to je? Ptát se ho nebude.
Wyatt zatím zkoumá mapu, potom ji velmi pečlivě složí.
„Wyatte, na slovíčko.“
„Co je?“
„Kdo je to?“ optá se tiše Zack, aniž se mu pohne sval v tváři.
Wyatt přimhouří očí. „Nevěříš mi?“
„Jako sama sobě, jistěže ano.“
„Tak se neptej. Dovede nás k Clayovi. To je důležité. Jestli tě to uklidní, neví, kdo jsi.“
Zack pokrčí rameny. „Jen rád vím, s kým pracuju.“ Nepřizná, že se mu nelíbí, jak se k Mattovi chová. Možná vypadá jako staroch, ale podle něj není jim ani vzdáleně. Zatraceně, co má dělat? Neměl dopustit, aby Matt s nimi jel.
„Jídlo.“
Všichni postupně mu podají talíře. Matt jídlo rozdělí.
Zack se mimoděk zašklebí. „V horách jídlo bylo lepší.“
„Jo, ale tam jsem měl muly s jídlem. Jez.“ Zack poslechne jako zkrotlý beránek. Wyatt se tím baví. Stále nechápe, že Mattovi tolik dovolí. Je to zvláštní ho takhle vidět. Kdyby věděl, že je tak měkký, ale není. Zdá se mu, že je ještě tvrdší než dřív. Jedí, jen je slyšet lžíce o talíře. Matt spokojeně se dívá. Aspoň, že mu to nehodili na hlavu. Mohl by zítra udělat placky na kameni se slaninou. Potom budou fazole.
„Není to špatné, mladíku.“
„Nebylo by to špatné, kdyby se to jedlo na páté avenue,“ prohodí. „Takhle je to pouze poživatelné.“
„To je fakt, ale tam bys musel mít frak.“
„Ještě důležitější by byly peníze.“
„Možná by ještě důležitější byla krev. Nejlepší je prej modrá.“
„I modrá je bledá jako barvivo.“
„Pak vyhrává krev silná jako inkoust.“
„Pak, ale nesedí u fazolí, ale u lososa,“ řekne kousavě Matt. Zack s Wyattem je nechápavě sledují.
„Přesně tak. Jsi dobrej. Líbíš se mi. Těším se, až uslyším tvé jméno na předních stránkách.“
„Na koně s hustou inkoustovou krví!“ Plecháčky s vodou o sebe ťuknou.
„Ale koukám, že nejen u fazolí končí koně, ale i lidé,“ řekne opět Robin.
„Divné jsou cesty Páně, jak by to řekl Zack. Rozhodně si nemyslím, že by byly fazole o moc horší než losos. Akorát jeden žije na moři, druhý na souši.“
Muž se pousměje. „Jen cena rozhoduje, kdo bude jíst lososa a kdo fazole…“
„Muž není bohatý lososem nebo fazolemi, ale tím co nese v krvi,“ oplatí mu to Matt.
Muž se usměje. Zálibně na něm spočine. „Není nad to, když jeden druhému rozumí, že?“
„Pravda, a ani nemusí mít tu modrou krev. Stačí ta červená.“
Muž se rozřechtá. „Docu, ten mladík se mi líbí. Jestli se mu něco stane, tak mi doneseš svou hlavu na podnosu.“
„Nejsi jeho otcem, dědo, postará se o ni sám.“ Podívá se na Wyatta. Tak neví, kým je? To zrovna, ale zřejmě ho někde viděl. Wyattovi věří jako sobě sama.
„Oh to já vím, ale nechci, aby zůstal někde ležet cestou jen proto, že někdo nerozezná dobrou věc. Půjdu spát. Zítra časně vyrazíme. Slyšíte, zvedá se opět vítr. Bude hnusná noc. Beru si poslední hlídku.“ Vstane od ohně, vytáhne pokrývku, do které se zachumlá, starou hučku stáhne přes obličej.
Zack taky si jde lehnout. „Beru si předposlední hlídku.“
„S ním se nedá dohadovat. Beru si druhou. V jedenáct mě probuď.“ Wyatt ho nechá být. Matt osamí. Tiše posbírá nádobí, umyje je. Položí je k ohni, aby uschly. Opře se o skálu, pozoruje hvězdy. Vypadají jak rozseté drahokamy po černém sametu. I když je daleko do ranče, hvězdy jsou stále stejné. Děda mu vyprávěl, že když jel přes rovník, tak se změnily – na nebi zářilo jiné souhvězdí. Říkal mu Jižní kříž. Rád by to viděl. Někdy touží cestovat, vidět nové světy, země, ale potom se rozhlédne po ranči a je spokojený.
Vytáhne hodinky. Moc neuběhlo, usoudí, když se na ně dívá. Přejde k Zackovi. Stojí nad ním. Potom si povzdechne, vezme pušku, posadí se k ohníčku. Skomírá, ale stejně by tu víc dřeva nenašel. Za chvilku zhasne, bude zima.
Uvědomí si, že se v noci nesetká se Zackem. Jaké to jejich putování vlastně bude? Pískot se zvyšuje a snižuje s pravidelnou frekvencí. Nesnesitelné, pomyslí si. Vstane, protáhne si kostru. Z ohně už jsou dávno ohořelé uhlíky. Koně občas zastříhají ušima, ale klidně spí taky. S úlevou se dívá, jak ručička dokodrcá na příslušnou jedenáctku. Zívne. Jde k Wyattovi a delikátně s ním zatřese. „Hlídka,“ zabručí. „Káva je studená, ale dá se pít. Nic se nestalo.“ Dřepí u něj. Wyatt vstane. První co si nalije, je káva.
„Studená.“
Matt se zachumlá do pokrývky. Nemá odvahu jít k Zackovi. Připomene si jejich jízdu k Filemonovi. Tam spolu spali, přitisknutí k sobě. Úžasné. Tolik rozdílné od téhle výpravy. Chtěl by tu cestu zažít znovu, přestože za nimi byl vrah.
Dívá se na hvězdy, potom si i on přehodí přes oči klobouk. Za chvilku spí. Ráno jim Zack zatřese.
„Dobré ráno.“ Malátně vyleze z deky. Uvědomí si, že si odvykl spát na zemi, ale Zack nejspíš taky, trochu škodolibě si pomyslí. Jde ke koním. Důkladně je prohlédne.
„Mladíku, Bessy nech na pokoji. Kopne tě.“
„Nebojte se.“ Jde k ní, pohladí ji po krku, nakloní se a něco ji zašeptá do dlouhého ucha.
„Panečku, a já se bál, že vás sežere zaživa.“ Robin se nadšeně usměje. „Je to potvora, bez které nemohu být.“
„Mám je rád.“
„To já taky, ale k Bessy přistupují s rozvahou. Jste čaroděj.“ Matt pokrčí rameny. Zack zatím donese pár uschlých větví.
„Vítr pomalu utichá, jinak nic nového. Udělám kávu.“
Všichni uklízejí tábor. Matt načerpá vodu. Nakonec vytáhne i svůj kožený náhradní vak. Vedle něj je Tornádo, který jako by tušil, co ho čeká, pije jako o život, ale ani ostatní koně nezahálejí.
„Pojď se najíst.“
„Díky.“ Vezme chleba k tomu osmaženou slaninu. Sedí na bobku, pije kávu, jí. Obyčejný život, ale raději by seděl doma, měl před sebou krajíce čerstvě napečeného chleba. „Teď bych seděl doma, za stolem, měl čerstvě upečený chleba…“
„Můžeš jet nazpět.“
Matt se zpříma podívá na Zacka. Mě se tak snadno nezbavíš, dá mu vědět očima najevo. Ne, dokud mi toho doktora neodkývneš. To, ale ví, že neudělá. „Chci ho dopadnout stejně jako ty, Zacku. Dianu jsem neznal, ale byla to žena. Tím končím.“
„Pěknej konec. Pojedeme, nebo tam nedorazíme nikdy. Další zastávka je u Oběšencova stromu.“
Matt se neptá, co to je. Opět si přetáhnou pře ústa šátky, ale i tak mezi zuby cítí zrníčka písku. Zařadí se vedle Zacka, protože mohou jet jen dva vedle sebe. Uvolní tělo. Zívne. Mohl by si ještě zdřímnout, protože Tornádo je spolehlivý kůň.
Večer se zastaví. Matt zamžourá. Už chápe, proč se to místo nazývá Oběšencův strom. Suchý strom s jednou větví, o které pochybuje, že by dovedla udržet jablko. Sesednou. Napojí koně v malém pramínku, sami si svlaží krky.
Matt rozdělí placky od Mary. Vítr už tolik nefouká. Je rád, protože mu to šlo na nervy.
„Večer se zastavíme u studánky. Nepočítejte, že je tam voda.“
„Tak proč studánka, sakra?“
„Kvůli jednomu zlatokopovi. Myslel, že je tam voda, umřel u ní, jak se snažil dohrabat k vodě.“
„Tak tam je nebo ne?“ optá se Robina.
„Jistěže není. V žádném období, ale název zůstal. Jo, je to nelogické. Pojedeme. Chci odtud pryč.“ Matt si bere opět první hlídku. Pozoruje strom s jednou větví. Kdysi možná byla silná, možná ne. Koho asi tu oběsili? Zloděje koní? Nějakého banditu nebo indiána? Kdo ví?
Olízne si popraskané rty. Z plechové konvice si nalije kávu. Zívne. Dřepí, občas se rozhlédne. Poušť. Horko, i když teď v noci je kosa. Vezme pokrývku, přehodí si ji přes ramena. Zírá do skomírajících uhlíků. Zajímalo by ho, proč ještě nikdo ten strom nesetnul. Tentokrát probudí Robina.
„Proč vlastně ten strom ještě existuje?“
Robin foukne do kávy. „Podetnout Oběšencův strom? To přináší smůlu.“
„Jasně. Jen mi není jasné, zda zmrznutí není totéž.“
Robin se usměje. „Raději zmrznout než žít s kletbou. Pověsili tu kdysi indiána s jednou ženou.“
Matt si vzpomene na Narcissu s Dakotou. „Běloška?“
„Ne. Napůl indiánka. Je to dávno. Byl jsem skoro u toho. Běž spát. Vzpomínky by měly zůstat pohřbené.“
Matt se zachumlá do deky. Přemýšlí, zda se má opravdu zapomenout na to co se stalo. Ale je to tak těžké.
„Není to lehké.“
„Kdyby bylo, potom je na světě krásně. Nemůžeš usnout?“
Matt se usměje. „Nemohu. Zajímáš mě.“
„No, taky nejsi zrovna obvyklý pták, co se tu potuluje.“ Vstane. Rozhlíží se po poušti. „Je fascinující, je smrtelná, je božská. Probouzí to nejhorší i to nejlepší. Ten kdo není tvrdý, tu umírá, ten kdo přežije, dostane bohatství.“
„A někoho i uzdraví.“
Robin se k Mattovi otočí. „Ano. Uzdraví taky. Duši…“
„Tělo.“
„Mozek.“
„Pokud nějaký má.“
„Drzé mladíku.“
„Zrovna ty máš co říkat, stařečku.“
„Na poušti se stárne třikrát rychleji. Raději se vyspí. Nepřítel není peříčko.“ Posadí se opět k ohni.
„I peříčko jde spálit. Dobrou noc.“ Když se nedočká Robinovy odpovědi, zavře oči. Ještě chvilku přemýšlí o něm a Zackovi. Miluje ho, ale opravdu si musel vybrat někoho tak tvrdohlavého? Ale kdyby nebyl, byl by to ještě Zack? Nebyl by to někdo jiný? Usne ani si nevšimne jak.
Robin po chvilce se zvedne. Stojí nad Mattem, dívá se na něho. Sundá si klobouk, objeví se pod ním ještě poměrně mladá tvář, která se nehodí k shrbenému tělu. Po chvilce se odsune k ohni, ale tak aby na něj viděl. Líbí se mu, ale nějak tuší, že on a Doc Holliday jsou spolu. Umí se dívat, protože poušť ho to naučila. I když mu říkají Zack, jednou ho viděl v jednom saloonu. Nesmírně tvrdý, rychlý. Myslel, že je mrtvý, ale jak vidno, je zdravý jako rybička. No, on nikde nebude vykládat, že žije. Je každého věc, co se svým životem udělá.
Po hlídce zatřese Zackem. „V pořádku, dědo?“
„Jen vítr, kojot co sem zabloudil. Máš tam horkou kávu. Půjčil jsem si trochu dřeva ze stromu.“ Není pověrčivý. Kdyby byl, už dávno jeho kosti práchnivějí v zemi a maso ohlodávají supi.
„Skvělý. Co nás tam čeká?“
Robin se usměje. Klidný, tvrdý, snad chladný, ale při Mattovi měkne. Uvědomuje si to? „Nepřítel.“
„To vím i bez tebe.“ Posadí se na deku, dívá se do ohně. „Může nás napadnout?“
„Copak dá se předvídat, kdy zavane vítr? Změkl jsi, Docu.“
Zacka nepřekvapí, že ho zná. Určitě ho musel vidět v některém z mnoha městeček, kde pobýval. Zasměje se, až Robin dostane husí kůži. Změkl? Nejspíš jen ve snu. Jak ti dva se dali dohromady, proč u něj zůstává? Co je v Mattovi tak silného, že někdo jako Doc, s ním je? S myšlenkami na ty dva usne.
„Vstávat, chásko líná!“ Matt s pánví v ruce se usmívá. Vedle něj se hromadí placky. Vedle je připravená slanina. Nadhodit, obrátit, držet nad ohněm.
„Příjemné probuzení,“ prohodí Zack. Zívne. Matt na něj klidně, ale s jemným svitem dívá. Miluje ho a je mu fuk, kdo to uvidí. Je rád, že s ním tu je,
„Naložte si, ale se slaninou budou lepší.“
„Já si počkám na tu slaninu.“ Robin se podrbe ve vouse.
„Nápodobně. Tak dnes nás čeká Studánka.“
„Jo. Já tomu místu osobně bych řekl peklo na zemi,“ řekne Robin. Z vaku dává napít Bessy. Ostatní se starají o koně.
„Jsou v pořádku. Tornádo se drží dobře.“
„Je na půl vlk, ne kůň.“
„Peklo na zemi?“ ozve se po chvilce Matt. Obrátí na zemi. „Peklo je, když se vás zřekne rodina.“
Všichni se na něj podívají. Matt neutrálně pokrčí rameny, dál to nerozvádí.
„Ano i peklo může vypadat takhle. Uvidíte sami, co je to za místo. Byl už někdo v Údolí smrti?“ Podívá se na oblohu, nečeká na odpověď. „Já jim prošel. Dvakrát. Jednou v zimě, podruhé na jaře. V létě bych se tam nedovážil. Člověk si uvědomí smrtelnost, i svou nicotnost. Nechme toho. Je tam nádherně.“ Matt překvapí modré oči. Tak jasné ještě nikdy neviděl. Mohl by se v nich shlížet. Uvědomí si, že není tak starý.
„Připomínáte mi Šedého vlka. Na oblohu se díval stejně. Hotovo.“
„Bude jasno, bez větru.“
„Chvála bohu. Už mi lezl na hlavu.“
Robin se pousměje. „A já myslel, že nemáš mozek.“
„A já snad řekl, že ho nemám? I když někdy si říkám, že jsem ho nechal v kalhotách.“
„Jo i tak se dá přemýšlet.“ Oba vybuchnou v smích. Zack přimhouří oči. To jejich škádlení už mu leze na nervy. Uvědomí si, že Robina začíná nesnášet. Co se plete Mattovi do cesty? Bude rád, až se ho zbaví. Konec konců se ho může zbavit vždycky. Sice jsou s Mattem na kordy, ale nikdo se nebude mezi ně plést.
Natáhne k Mattovi ruku s talířem. Matt se skoro zajíkne pod jeho pohledem, který slibuje všechno. Lásku, touhu, vášeň a varování…
