Studánka
Studánka
Horké slunce praží ze všech stran. Pouští s mizernými zbytky rostlin, které tu přežívají roky jen díky zimním srážkám, jdou pomalým krokem tři koně a jedna mula. Jezdci mlčí, jdou za sebou, jako by jeden krok vedle znamenal smrt. Ale i kdyby nebylo, mlčeli by, protože slunce vysušuje všechno. Občas se některý z nich rozhlédne, ale brzy svěsí hlavu. Neptají se, kdy budou na místě určení a za doušek vody nebo stín by dali celý majlant. Neodváží se ani napít, protože netuší, kdy dorazí k další vodě a jít bez koně by znamenalo jistou smrt.
Mula, která jde vepředu, se zastaví. Muž se rozhlédne, mírně zatočí. Zbývající tři nechápou, podle čeho se orientuje, protože v dohledu není žádný strom, kámen, žádné rozpoznávací znamení, ale jdou za ním. Slunce zapadne a oni si oddechnou. I koně pookřejí.
„Jsme tu,“ zachraptí Robin. „Studánka.“ Všichni se překvapeně zahledí před sebe. Před nimi je kus pískovcové skály nebo homole, čert ví co to je. Pobídnou koně, kteří vyrazí svižnějším krokem k cíli.
Sesednou jako jeden muž.
„Pěkné tábořiště, stařečku,“ zachraptí Zack. Odkašle si. Napije se. Tornádo se loudavým krokem prochází. Matt ho udiveně pozoruje, ale i ostatní koně jsou podivně neklidní. Nakonec se všichni uklidní kromě Tornáda. Matt je napojí, zatímco ostatní hledají, čím by rozdělali oheň. Nakonec to vzdají. Sesednou se a Matt rozdělí zbylé ranní placky se slaninou. Všichni tři hladově jedí, když Tornádo se vzepne.
„Uklidní ho, nebo nám poplaší koně,“ řekne Wyatt.
„Nechápu, co mu je. Nikdy nebyl nervózní.“
Zack se zasměje. „A co lokomotivy nebo se nám to zdálo?“
„To se nepočítá!“ odsekne, když bere Tornáda za uzdu, ale ten nechce nikam jít než svým směrem. Matt ho pohladí po krku a nakonec to vzdá. Tornádo do něj žďuchne mohutnou hlavou a udělá krok, kam chce jít.
„Za chvilku jsem tady. Tornádo blázní.“ Vezme ho za uzdu a jdou směrem, které Tornádo určuje. Vzdálí se docela dost, ale Tornádo jde odhodlaně dál a dál. Matt začíná být nervózní, chce ho obrátit, když ztuhne. Nasedne na koně a rozjedou se k tmavému předmětu. Už když dojíždí, slabě cítí krev. Začne zběsile prohledávat trosky. Jako první najde muže. Přetočí ho, ale jen se ujistí, že je mrtvý. V ruce ještě svírá pušku. Druhá postava je žena, potom dva chlapci. Oba dva mrtví. Přikryje je plachtou, aby se k nim nikdo nemohl dostat. Tornádo zatím dojde k vozu. Pachu krve si nevšímá, ale šťouchne do měchu s vodou. Olízne ho, protože jim prosakuje voda, jak ho provrtala střela.
Matt k němu přistoupí. Násilím ho vezme za uzdu. Vyhoupne se na něj a tryskem se od místa činu vzdálí. V hlavě se mu rojí, co se mohlo stát, ale ví jistě, že to byli lupiči.
„Hele, ten pádí jako za holkou,“ poznamená Robin, když ho uvidí.
„Sotva. Něco se stalo. Nemá ve zvyku takhle štvát koně.“ Zack vstane.
Matt před nimi zabrzdí Tornáda. „Přepadení, mrtví.“ Vydechne, nadechne. „Někdo povraždil celou rodinu přistěhovalců. Muž, žena, dva chlapci.“
„Tornádo?“ podiví se Robin.
„Ten jen cítil vodu. Myslím, že vzali vše, ale chce to oheň.“
„Zůstanu tady, budu hlídat,“ nabídne se Robin. „Viděl jsem jich příliš mnoho.“ Rozloží pokrývky. Wyatt se Zackem a Mattem odjedou.
„Nezdá se mi, že nechtěl jít s námi.“
„Proč?“ optá se Matt. „Já to vidím poprvé. Je to masakr.“ V klidu dojedou k vozu. Koně byli odvedeni, zůstala jen těla. Zack vezme jednu z lamp, která zůstala nepoškozená. Zapálí ji. Prohlížejí škody, které tu někdo napáchal.
„Přistěhovalci z Evropy - určitě. Podívejte se. Vůbec nikoho neušetřili.“
„Stopy, Matte,“ přikáže Zack.
„Jistě.“ Matt mu s klidem vezme lampu, poodejde. Skloněný v kruzích pátrá po stopách. Najde, odkud přijeli, kam asi mířili. Z jižního úhlu přijelo pět koní s jezdci v sedlech. Zkoumá, zda by se dalo poznat nějakou zvláštnost. Potom se pousměje. Tohle je opravdu divné, protože jeden z koní byl mimochodník. Dotýká se skoro laskavě stop. Najde toho dotyčného, protože jeho stopa je výrazná jako nikdy jindy.
„Pohřbíme je?“ optá se tiše Zack.
„Měli bychom. Vše tu nechali. Cennosti a vše co bylo trochu dražší, vzali. Zajímalo by mě, co tu tak daleko dělali.“
„To se už asi nedozvíme,“ řekne Zack. „Ale napadli je před drahnou dobou. Podívej se na ženu.“
„Jo. Už kvůli tomu bych je zabil. Ve městě to nahlásíme. Podle mě museli sjet z cesty nebo dostali špatnou mapu, ale vodou byli zásobení důkladně. Vyznali se. Vůz táhly muly ne koně. Ale dva měli sebou.“ Když se dívá na stopy.
Matt zatím najde místo, kde se stopy rozdělily. Vedou čtyři muly, dva koně. Jenže nemůže rozeznat, kdy se to stalo, ale podle krve nedávno. Nejspíš dneska ráno. V písku se těžko čtou stopy a on nikdy nesledoval stopy v poušti. V tmě se nedá pronásledovat, jedině jeden by musel jít pěšky, hlídat stopy. Pokud se zvedne vítr, nenajdou je, i kdyby se postavili na hlavu. Sedí na bobku, dívá se na stopy, snaží se z nich vyčíst víc. Bude muset se podívat do tábora. Vstane. Dívá se, jak Wyatt se Zackem berou lopaty.
„Podívám se po stopách tady. Snad vyčtu trochu víc.“ Poškrábá se v rostoucích vousech.
„Jo. Vykopeme zatím hroby. Zatím se k nim dostala jen drobná havěť, ale zaslouží si slušný pohřeb.“
„Jasně.“ Matt si opět přidřepne k stopám. „Pět mužů. Jeden dost tlustý. Podle bot se nedá poznat, dvoje mají stejnou velikost. Vysoké jezdecké boty. Všichni mají ostruhy. Doutník? Kdo asi?“ Mně mezi prsty tabák. Přivoní. Nic kvalitního. Laciný doutník. „Díval se. Ta žena trpěla.“ Sevře rty. Chudák. Všichni byli mrtví, když si ji vzali. Nějaký čas nakládali a přehrabovali se ve věcech. Prohlíží si věci osadníků. Jejich sen o štěstí nevyšel. Proč asi?
Nejlepší stopou je ten mimochodník.
„Hotovo. Víc z toho nedokážu vyčíst.“
„Tak nám pomoz,“ zasupí Zack. Matt vezme do náruče tělo mladšího chlapce. Může mu být tak deset let. Zastřelili ho do zad. Uloží ho vedle otce. Jde pro dalšího. Uloží je všechny vedle sebe. Wyatt zatím sbije jednouchý kříž. Zatluče ho do země.
„Chtělo by to řádný pohřeb,“ zabručí, když stojí s klobouky v rukou kolem hrobu.
„Jo. Snad někdo je převeze do města. Chudáci. Vyčetl jsi něco ze stop, Matte?“
„Jeden je tlustý, rád kouří doutníky, dva mají stejné nohy, možná bratří, myslím stopy. Jeden je podle mě vysoký, má dlouhý krok. Ale nejlepší stopa je stopa mimochodníka.“
„Čeho?“
„To je kůň, který dost zvláštně chodí.“ Ukazuje jim jak. Oba vrtí hlavou, že se s tím nesetkali. „Buď se dá takhle vycvičit, nebo jsem od dědy slyšel, že jsou i přirození. Mají neuvěřitelně hladký a rychlý krok. Jsou velmi žádání. V Evropě takoví koně běhají v závodech.“
„Aha. Najdeme ho?“
„Podle toho kroku? Jistě. Třetí muž ničím nevyniká. Rád kouří a rád způsobuje bolest. Byl to on, kdo to udělal. Trpěla. Tlustý muž se díval. Ti dva se potom přidali. Jeden ne. Odešel, nedíval se, ale nic proti tomu neudělal. To byl ten čahoun. “
„Směr útěku?“ optá se tvrdě Zack.
„Tím stejným co my. Nedivil bych se, kdyby to byl někdo z Clayovy bandy.“
„Jasně. Naložíme vodu pro koně a pojedeme. Později to nahlásíme v nejbližším městě. Možná někdo bude vědět, o koho se jednalo.“ Vaky s vodou dají před sebe. Pomalu jedou k tábořišti, když Zack zvedne ruku. Wyatt s Mattem se zastaví. Zack tiše jako indián sklouzne z koně, zmizí v tmě. Wyatt sklouzne z koně a donutí ho lehnout. Matt udělá totéž s Tornádem a Applem.
„Co se děje?“ zašeptá tichounce.
„Nevím, ale věřím Zackovi. Něco asi viděl. Ten pardál má ostříži zrak.“ Leží, dívají se na hvězdy, ale neobdivují jejich krásu. Rozhlížejí se po okolí, ale ignorují stříbřitý svit měsíce, chladnou a krutou nádheru pouště. Klidně leží a doteky uklidňují koně.
„Robin zmizel,“ řekn klidně Zack. Tábořiště je prázdné.
„Cože?“
„Jo. Nikdo tam není, dokonce ani naše věci ne. Myslím, že bychom se měli ztratit.“
„Ale proč?“ nechápe to Matt. Robin? Proč on?
Wyatt zvažuje. „Jdeme se utábořit k vozu. Vodu máme, to je důležité. Do nejbližšího města dojedeme.“
„Nechce se mi tam tábořit,“ ozve se Matt.
„Bojíš se mrtvých?“
„Zacku, jistěže ne. Bojím se o Robina. Něco se muselo stát. Neutekl by jen tak.“
Zack si povzdechne, vyšvihne se na Appleho. Lidi jsou různí. Jednou to Matt pozná. Jednoduše vzal roha i s jejich věcmi. Stalo se to, stalo. Důležité je, že mají vodu. Dojedou nazpět k vozu. Prohrabou to ještě jednou, vytáhnou pokrývky, kterých je tu dost.
„Máme všechno, i jídlo. Wyatte, trefíš do nejbližší díry?“ optá se Zack. „Měli bychom postavit hlídky. Na poušť je tu rušně.“
„Vezmu si první, ty druhou a Matt poslední. OK.“
„Jasně.“ Matt se ihned zachumlá do pokrývky. Zavře oči, ale nedá mu spát Robinův útěk. Opravdu je takový zbabělec nebo proč odešel? Nevypadal na to, že by odešel jen tak. Naopak vzbuzuje v něm důvěru. Možná se něco stalo?
Podívá se na hlídkujícího Wyatta. Ten se k tomu vůbec nevyjádřil. Vlastně netuší, kdo je Robin, proč to dělá. Nic. Je možné, že by je skutečně okradl? Ale k čemu by mu to bylo? Byly tam jen sedla, pokrývky, zásoby a voda. Nezůstalo nic. A jak to odtáhl? Bylo toho dost. Nevyzná se v něm. Vypadá na vzdělaného muže, ale ten jeho vzhled je zvláštní. Tělo starce, ale tvář má mladou. I hlas je hlasem starce, ale kdo to jenom může být? Nakonec usne. Wyatt uprostřed noci vzbudí Zacka. Poodejdou.
„Co se stalo? Je spolehlivý?“ optá se tiše Zack. „Nelíbí se mi to.“
„Je spolehlivý. Žije tady nedaleko, vyzná se tu a nelíbí se mu ta banda stejně jako mě. Nechce do toho zasahovat, ale taky nechce nečinně přihlížet. Co se stalo, to nevím.“
„Jasně. Jdu hlídat. Myslíš, že se tu ještě někde potulují?“
„Nevím, ale jestli ano, vysvětlovalo by, proč zmizel.“
„Se všemi věcmi? Jak?“
Wyatt pokrčí rameny, přejde k pokrývkám. Uloží se a okamžitě spí. Zack si povzdechne. Opře se o kolo povozu. Vidí na hrob, který vykopali před pár hodinami. Od té doby se toho dost změnilo. Jeden z koní zafrká. Ihned se rozhlédne, ale je klid. S puškou v ruce se zadívá na Matta. Spí klidně, ale jeden problém se krásně vyřešil a to je zmizení Robina. Moc se k Mattovi lísá. Nemá rád, když mu berou jeho věci. Jen doufá, že Wyatt se neplete, ale byl by raději, kdyby zmizel, ale podle toho, co říkal, jsou už blízko té vesnice, kde je Clay zašitý. Tam zmizí určitě.
Vypadá roztomile, když by se tak dalo říct o muži. Pobaveně přemýšlí nad svým vztahem k Mattovi. Stále je to neskutečné. On, který zbožňoval ženy, žije s mužem a k tomu je spokojený. Doc Holliday je spokojený. Vidí, že Robinovi vrtá hlavou jejich vztah. Rozhodně je všímavější než Wyatt, ale toho by nenapadlo ho dávat dohromady s mužem. Považoval by něco takového za něco nemožného. O to víc ho baví, jak Matt uvažuje, že má něco s Wyattem.
Vytáhne hodinky, v slabém svitu hvězd zkoumá ručičky. Bude čas na Mattovo probuzení. Klidně vstane, lenivým krokem dojde k Mattovi. Přidřepne si k němu. Dívá se mu do tváře. Takovou ji moc nezná, když registruje vousy, popraskanou kůži na rtech. Nakloní se ještě víc, políbí ho. Mazlí se s nimi a v tu chvílí neuvažuje, o tom, že to není žena.
Matt polibek potěšeně opětuje. Pohrává si s dobyvačnými rty i jazykem. Obejme ho kolem krku. „Chyběl jsi mi,“ řekne tiše, když ho Zack skončí líbat.
„Ani bych neřekl.“
Matt se usměje. Je vzrušený z probuzení, z polibku i Zacka. „Snad nežárlíš. Je milý, ale víš, koho miluji.“ Matt se vyhrabe z pokrývek. „Zalez si do nich, jsou ještě teplé.“
Zack poslechne, zachumlá se. Oba se na sebe dívají, až Zack zavře oči a usne. Matt mu dá lehounký polibek na rty. Potom vezme pušku, posadí se na opačnou stranu, ale tak aby měl široký rozhled na poušť. Dívá se přesně na směr, odkud přijeli ti vrazi. Ten kůň mimochodník ho velmi zajímavá. Zajímalo by ho zdá je to vrozené nebo ne. Nikdy takového koně neviděl, protože dalo by se říct, že ten krok je pro koně nepřirozený, ale děda o nich dost často vyprávěl i to, že je mají ve velké oblibě dámy. Prý mají lehounký krok a dovedou být velmi rychlí. Zajímá ho to.
Zack se přetočí a Matt hned se na něj podívá. Vstane, obejde tábořiště, když si všimne v dálce postavy. Plouží se jako by byla v posledním tažení. Odjistí tiše pušku. Je sám, to by měl zvládnout. Potom skloní pušku a vyrazí mu v ústrety.
„Robine?“
„Ok, jsem v pořádku, ale táhnout ten náklad není snadné. Můžeš Bessy pomoct?“
„Doběhnu pro koně.“ Rozeběhne se. Robin pobaveně si pomyslí, že by stačilo jen vzít vaky, ale nechá je být. Je rád, že je našel, protože v tomto místě bloudí už pěknou řádku hodin. Nemohl jet sem přímo, proto vzal to oklikou, ale za cenu, že je utahaný jako mula.
„Stačilo vzít pár vaků,“ řekne pobaveně, když přijde s Tornádem.
„Promiň, nedošlo mi to. Co se stalo?“
„V táboře.“ Matt přendá s Bessy sedlo a vaky. Má pocit, že se prohnula v zádech jako kočka. Usměje se. Jdou vedle sebe. Matt se pátravě dívá na Robina. Je napjatý jako kšandy, co se vlastně stalo.
„Taky tady to je. Je mi jich líto.“
„Jo mě taky. Vykopali jsme hrob. Tím jsme se zdrželi.“
„Ještě dobře. Co stopy?“ vyzvídá Robin. Pátravě se rozhlíží kolem sebe.
„Máme docela štěstí. Jeden kůň byl mimochodníkem.“
„Tedy! Tak to byl Ryšavý Billy a jeho banda.“
„Je tlustý, malý a rád kouří levné doutníky?“
Robin se zašklebí. „Jako bych ho viděl před sebou. Nemá na drahé,“ řekne zlomyslně. „Tak to byla jeho banda nebo aspoň část, ale zatraceně, jsou daleko od svého rajónu. Většinou řádí na severu. Možná je někdo stíhal. Kdo ví.“
„Tak Bessy, díky za dobrou práci. Zacku vylez z toho vozu.“
Zack vyleze. „Co se stalo?“
Robin se v klidu posadí, natáhne nohy, vytáhne kuřivo. Zapálí si. „Coby? Partička zlomyslných chlápků. Tedy já je neviděl. Jakmile jste odjeli, napadlo mě, že to nebude jen tak. Víte, Studánka je prostě nějakým záhadným způsobem nejvyhledávanějším tábořištěm v okolí. Došlo mi, že se tu staví. Sorry, ale nechtěl jsem se jim postavit sám a zajímalo by je, proč mám další tři sedla bez koní. Nechtělo se mi s nimi povídat, tak jsem se sbalil a odjel.“ Poškrábá se ve vlasech. „Jenže jsem v svitu měsíce ztratil cestu, ale jsem tu. Jdu spát. I dvě hodiny jsou dvě hodiny.“
Mattovi se ulehčí, že je to jenom ono. Všichni ulehnou. Matt si pomyslí, že určitě se to bude řešit ještě ráno. Tedy jen tak se sbalit a odjet. Jeho by to nenapadlo. Zkoumavě přejíždí obzor, pozoruje kotouč slunce, tak jiný než u nich na severu. Je překrásný a slibuje horko. Povzdechne si, protože se mu zasteskne po zeleném údolí, zeleném lese, svěžím vzduchu a i tom dešti. Tady si o tom může nechat snít. Zvedne se, když tiše zakleje.
Rychle jde k ostatním, které probudí. „Vstávejte. Návštěva o páté!“ šeptá jim. Všichni rychle vstanou.
„Podávejte koláčky s čajem,“ zamumlá Robin, ale i on vstane. Mohutně zívne. Vyhrabe dalekohled, přiloží si ho k očím a dívá se směrem, kterým ukazuje Matt.
„Jo to jsou ti, co jsem viděl včera. Dám na to krk.“
„Máš ostříží zrak. Létáš po večerech?“ zavtipkuje Matt.
„Jedině ráno ve snech. Co budeme dělat?“ Robin se i přes situaci směje.
„Co? Přivítal bych je broky,“ odtuší Matt.
Robin se ušklíbne. „To bychom nejdřív nějaké museli mít. Co dynamit?“
„Moc paseky, kdo potom má jejich kusy sbírat?!“
Zack zaskřípe zuby. Opět je to tu a opět musí poslouchat jejich řeči.
„Ne. Zůstaneme tu a zkusíme něco vyzvědět.“ Wyatt se podívá po každém z nich.
„Jasně. Rozděláme tábor ne? Budeme hrát normální rodinku z Tampy.“
„Já jsem dědeček Smith a ty jsi můj vnuk. Pojď na mou hruď!“ Robin rozpřáhne ruce, Matt se mu chce vrhnout do náruče, když do cesty mu vkročí Zack. Matt mu skoro přistane v náručí. Robin se rozesměje. Tedy Doc umí předvést, že co je jeho, tak mu taky patří.
„Konec škádlení. Problém je, že mě mohou znát.“ Rozpačitě se podívá po svých přátelích.
„Tak se schovej do vozu a je to. Starý dědeček má nárok na odpočinek a revma,“ uchechtne se Matt.
„Chlapče, ty se neztratíš. Já a revma. Dobrý vtip. Adios.“ Rychle zaleze do vozu, stále se smějíc od ucha k uchu.
„Udělám nějaké jídlo.“
„Vezmi zásoby z vozu,“ řekne klidně Zack, proklínaje se, že ze sebe udělal vola a Robin to poznal.
„Ale…“ namítne Matt. „Přece nemůžeme…“
„Matte, jsou mrtví. Nevadilo by jim to.“
„OK!“ hlesne Matt. Prohrabe zásoby. „Vajíčka. Proč ne? Dokonce mléko. Zacku je tu sušené mléko,“ skoro to zazpívá.
Zack v duchu zakleje. Už vidí Robinovy úšklebky. „To dnes raději vynech. Někdy jindy.“
Wyatt zatím rozdělá malý oheň ze dřeva, který si rodina vezla. Opravdu, vyznali se tu, tak jak to, že se ocitli tady? Nebo to bylo schválně? Zajímavé, uvažuje Wyatt. Pozoruje jezdce, ale dělá, že si jich nevšímá. I Matt se Zackem jsou soustředění na jezdce, ale předstírají, že si jich nevšimli. Každý, včetně Robina, má zbraň po ruce. Robin ji dokonce drží v rukou, natrhl kus plachtoviny a pozoruje, co se venku děje. Má zlé tušení, ale možná jsou to jen vandráci nebo jezdci, kteří zabloudili.
„Tak dobře, ale… bylo by lepší se jim už ozvat. Jinak budeme za blbce.“
Wyatt vstane, otočí se. Potom zamává rukou. „Hola! Kdo jste?“
„Ahoj! Pocestní! Můžeme se ohřát?!“ volají už z dálky.
„Samozřejmě! Jen pojďte. Připravte se,“ zašeptá na půl úst k Mattovi a Zackovi.
„Mimochodník. Tlustý, malý. Jsou to oni,“ řekne Matt s tvrdou rýjou kolem úst. Prst mu zacuká u zbraně.
„Určitě?“ optá se Zack.
„Jistěže.“
„To je ten ostříží zrak!“ Zasměje se Robin ze stanu. „I ušlechtilého plnokrevníka poznáš podle stavby těla.“
„Ty buď ticho, dědo!“ Bude rád, až se ho zbaví, pomyslí si Zack zoufale. Začíná mu lézt na nervy.
Robin se usmívá do vousů. Kdo by řekl, že Doc Holliday bude tak majetnický. Roztomilé, uchechtne se, ale dál pozoruje jezdce. Matt přistoupí k vozu.
Jezdci přijdou blíž. Pět jezdců. Pátý se musel k nim někde připojit, protože Robin mluvil jen o čtyřech. Všichni se usmívají.
Muž vepředu na překrásném plavákovi pozvedne pravici. Matt si olízne rty touhou po tom krásném koni. Měl by být u něj doma, ne nosit takového ničemu.
„Zdravím vespolek.“
„Taky. Co tu děláte?“
Muž chvílí váhá, potom se kolem rozhlédne. Tři na pět, to jde. K tomu mladíček, co podle toho, jak se skrývá, je zbabělec, i když ti dva vypadají na ostřílené. Ale to jsou oni taky. „Ale jen tu projíždíme. V noci se nám nechtělo tábořit, tak jsme jeli dál. Koukám, že máte na pilno.“
Matt dobře ví, co vidí. Tři ušlechtilé koně, jednu mulu, sedla a nikdo, kdo by táhnul vůz. Považuje je za lupiče? Ne, protože vědí, co se tu stalo.
„Našli jsme to tady včera večer, tak jsme se tu utábořili. Bylo to tu úplně prázdné.“
Muž přimhouří oči. Kůň přešlápne. „Co se tu stalo? Jsem šerif.“ Vytáhne placku. Matt vidí, že to Wyatta zarazí.
„Nevím, šerife,“ lže, jako když tiskne. „Našli jsme vůz, hrob a koně byli odvedeni.“
Za šerifem sesednou ostatní. Určitě pomocnicí, řekne si s úšklebkem Zack. Lhostejně je hodnotí. Druhá kategorie. Nejsou ani připravení. Jediný kdo je tu co k čemu, je ten tlustý muž. Ten je nebezpečný a potom ten chlápek úplně vzadu, ale postavil se tak, že může střílet na kohokoliv z nich, aniž by se potřeboval přemístit. Je dobrý, když vidí nedbale položenou ruku u koltu. Vezme si ho na mušku. Udělá krok, pevněji se postaví. Matt sebou neznatelně trhne. Podle pohledu Zacka už má svého muže vybraného. Takže kdo přijde na něj? Je to jedno.
„Opravdu?“
Wyatt pochopí. Matt nechápe, proč se neprokáže. „Tím chcete říct, že jsme ty osadníky zabili?“
„Ale vůbec ne. Jenom chceme zjistit pravdu. Určitě vám nebude vadit, když se vzdáte, odvezeme vás do Pampy a vše vyšetříme. Pokud jste nevinní, budete osvobození.“ Tlustý muž se usmívá, jako by to byl dobrý vtip.
„Chápu.“
„Odevzdejte zbraně,“ řekne vážně muž. Matt by řekl podle pohledu ostatních, že se jim to párkrát povedlo. Taky mají přesilu, ale to netuší, s kým mají tu čest.
„Myslím, že si je ponecháme, že?“
„Jistě,“ odpoví lenivě Zack. „Nerad je nechávám v nějakých špinavých pazourech.“
Celý Zack, pomyslí si Matt. Nedá mu to, aby někoho neurazil. „Taky si je nechám,“ zabručí. „Zachránily mi párkrát krk.“
„Cože?“
„Necháme si je, to je celé,“ řekne klidně Wyatt.
Muž s mimochodníkem znejistí. Matt se jenom modli, aby to v přestřelce neschytal.
„Šéfe myslím, že vás urazili.“
Tlustý muž sebou trhne. „Naposled…“
„Nedáme.“
Matt pozná patovou situaci. Zajímalo by ho co na to Robin. Určitě to celé pozoruje – on by to udělal.
Zack se zasměje, až se Mattovi udělá úzko. „Myslím, že nás chtějí zabít, co myslíte? Jste vůbec šerifem nebo to máte na ozdobu?“
Wyatt nic neřekne.
„Já bych řekl, že jste to někomu ukradl!“ pokračuje klidně Zack.
Muž sebou trhne, vytáhne zbraň, ale to už Matt nesleduje, vytáhne taky a zamíří na ty tři ostatní. Tak nějak přepokládá, že šéfa si bere na paškál Wyatt, toho nebezpečného čahouna Zack. Na něj zbývají ty tři. Omyl je tu ještě Robin. Za chvilku v písku leží pět těl. Jedno skučí.
„Sorry, chlapci, ale kryl se za koněm,“ praví Robin, který vyleze z vozu.
„Hrbatej Robin.“
Matt se přezdívce zasměje. Zack si pomyslí, že to na něj sedne. Robin k němu přistoupí. Odplivne si. „Banda Ryšavého Billyho, co? Je konec. Proč jste zabili tu rodinu? Pochybuji, že měli něco cenného kromě koní a pár ušetřených dolarů.“
Muž si odplivne. „Tobě, bastarde, nic nebudu říkat.“ Matt k němu přistoupí, lhostejně ho překročí a začne se věnovat koním. Jeden… „Budeme ho muset zastřelit.“
Všichni zkamení. Matt ho odsedlá, vezme za uzdu. Zack chce jít za ním, když ho Robin zadrží. „Nech ho bejt. Potom můžeš ho…“
„Nepleť se do toho!“ vyjede, ale poslechne ho. Dívá se za kulhajícím koněm. Matt s ním jde a tiše mu vypráví o lepším světě, kde nebude muset nic dělat, kde bude jen běhat po zelených pastvinách. Kůň s hlavou sklopenou k zemi těžce jde za ním. Matt se zastaví, vytáhne zbraň a zastřelí ho. Sundá mu uzdu, pohladí ho po nose. Na nečekanou smrt si nikdy nezvykl. Je to jako s Hnědákem. Oči se mu zalijí slzami, ale utře si je.
„Zatraceně! Zatraceně!“ Kleje na zpáteční cestě. Zack k němu přistoupí, položí mu ruku na rameno.
„Já vím, zatraceně. Nešlo jinak.“
„Zlomená?“ optá se tiše Zack.
„Jo stejně jako Hnědák!“ utře si slzy. „Nesnáším to.“ Jde k ostatním koním. Pohladí hřívu plaváka. Je překrásný, ale není jeho. „Čí je ten kůň?“
„Ten? Koho asi? Šéfa. Prej ho kdysi koupil na Východě. Klidně si ho vemte. Nikdo ho nemá rád,“ zabručí muž pod pilnou péči Robina, který mu to neusnadňuje.
„Myslím, že je naložíme na koně a pojedeme do Pompy. Hádám, že to není daleko.“
„To není, ale ten muž…“
Wyatt k němu přistoupí. „Neboj se, skončí v Denverské káznici nadosmrti.“
„Díky.“ Mrtví jsou přivázání na své koně. Najedí se a vyrazí k nedaleké Pompě, kde je čeká odevzdání těl, nahlášení smrti osadníků a taky Clay.
