Pekelná bouře
Opět vedro. Nesnáší je nikdo, ale probojovávají se dál a dál. Čtyři jezdci, jeden zraněný a svázaný jako kuře, další na mule a mrtvá těla přivázána na koních. Matt, který si dělá starosti o mrtvý náklad, se občas ohlédne, jako by některá z nich mohla sklouznout a ztratit se.
„Jestli už nikdy v životě neuvidím písek, budu rád,“ prohlásí tak procítěně, že se všichni usmějí. Jsou na tom stejně, ale mají zde úkol.
„Poraďte někdo tomu zmetkovi, že příště má se usídlit na Aljašce.“
„Zmlkni!“ řekne Zack.
Matt zabručí, když najednou musí pevněji sevřít uzdu, protože se napne jako by chtěl skočit nebo rozeběhnout pryč. Zastaví se, ale s ním i ostatní, kteří z ničeho nic mají taky potíže s koňmi.
„Doprdele!“ zakleje ne zrovna slušně Robin.
„Co se děje?“ optá se Wyatt.
„Co by? Písečná bouře, doprčic. Já to tušil, že ten klid nebude dlouho trvat, ale doufal, jsem, že nás to mine. Sesednout, dát koně dohromady a modlit se, abychom to přežili. JI neutečeme.“ Seskočí z muly, ováže jí hlavu pokrývkou. Ostatní to udělají taky tak. Hlavami dovnitř, zadky ven. Čekají. Nejdřív přichází jemné ševelení.
Matt by rád viděl něco víc, ale neodvažuje se otevřít oči.
Robin mu podá velký šátek. „Bejt slepý se nevyplácí.“ Matt si ji rychle ováže. Mezi zuby cítí jemný prach. Drží se Tornádovy hřívy jako záchranného kola. Po levici má Zacka, za sebou toho zajatce a vedle - po pravici Robina. Leží mezi koňskými těly, které je trochu chrání. Matt se přistihne, že opravdu se modlí.
Prach jakoby se ztratil a uslyší pořádný hvízdavý zvuk. Přikryje si uši. Podívá se na ostatní. Vypadají klidně, ale v jeho duši je strach. Slyšel tolik povídaček o tom, jak písek přikryl celou karavanu. Zadušení není zrovna hezká smrt.
Touží si strhnout šátek, nadechnout se vzduchu. Někdo se ho dotkne. Uleví se mu, strach trochu povolí, ale ta ledová koule v břiše je tu stále. Najednou se Robin pohne. Matt se na něj zahledí a uvědomí si svoji chybu. Ihned je zavře, ale stejně se zaplaví slzami.
„Klid. Nech to vyplavit.“ Přestane se zmítat, aniž o tom tušil. Pod klidným Zackovým hlasem se uklidní. Po chvilce se mu uleví a spokojeně si lebedí v Zackově náručí. V duchu se usmívá, i když stále má strach, že to nepřežijí. Hvízdavý zvuk ani šelest písku nepolevuje.
Takhle se asi cítí slepí. Nic nevidět, jen se spolehnout na sluch. Děsivé. Uvědomí si tíhu na ramenech, na těle. Taky si uvědomí, že to zpočátku necítil. Písek. Je všude kolem něho. Ví o něm. V hlavě se mu vynoří hrobka, v které je zaživa pohřben. Chce jít ven, když ho opět Zack zadrží.
Zack si uvědomí, že Matt se zmítá. Nejspíš zažil písečnou bouři poprvé, ale dobře ví, že nejdůležitější na světě je nepanikařit. Po paměti ho sevře. Kdyby nebyla bouře, bylo by příjemné mít ho v náručí, ale podle toho jak zuří, jen tak nepoleví. Celou touhle cestou je provází smůla za smůlou.
Jen aby nezuřila příliš dlouho, modlí se Robin. Cítí, že tělo vedle něj se posunulo. Matt je nervózní. On už takových bouří zažil hodně, ale ještě nikdy ne na otevřeném prostranství. Taky ne tak neobvykle silnou a náhlou. Musela se stočit ze severu, protože tady by neměla co dělat. Je to svinstvo. Kolik ještě asi hodin? Zasype je to? Nerad by zemřel udušením.
Zase ho nedostanu, pomyslí si Zack. Rád by ho dostal za vše, co spáchal, ale tahle bouře zase mu nahrává do karet. Má až pekelné štěstí. Ale dostane ho. Zabije ho jako toulavého psa. Nebude si z něj dělat legraci. Má toho na svědomí příliš mnoho než, aby si jen tak mohl žít. A ta smrt dívky, rukojmí – to opravdu přepískl.
Snad už poleví ve svém běsnění. Snad se nebudou muset příliš hrabat. Písek je začíná dusit. Jak ještě dlouho?
Jak jen se šéf mohl tak mýlit? Zakleje zraněný muž. Ta rána svinsky bolí. Zatraceně, spadnout do takové pasti! Snadná akce. Cha! Načapali ty osadníky, kteří neměli na místo určení nikdy dojet. Samozřejmě jim poskytli mylné informace. Měli cestou zhebnout žízní, ale byli zkušení. Tak museli je zabít. Ta ženská nebyla k ničemu. Bylo to dělat jak s mrtvolou. Hnusné. Ležela jak prkno.
Bolí to. Zadusím se tu? No, stejně je mrtvý. Slyšel toho vysokého blond chlapa. Má shnít v denverské káznici. To se raději oběsí, ale ještě není dnům konec. Zatracenej hrbáč. To on za všechno může. Zná dobře jeho pověst tady v okolí. Oni mu říkají Hrbatej Robin, ale podle něj je to štístko. Taky se povídá o pytlích zlata, které má uložené na tajném místě. Prej zná poušť jako vlastní boty. Snad tu nechcípnou.
Pitomej šéf. Říkal mu: Nech je být. Je jich hodně. Ne to ne, že je prej zbabělec. Teď si může říkat, co chce. Bolí to. Snad mu nebudou ji muset vzít. Jednou to viděl u kámoše. Zčernala mu ke kolenu. Doktor musel ji vzít. Byl venku, ale ten co byl uvnitř, blil ještě snad týden. Potom se mu svěřil, že tu pilku slyší ve snech. Oběsil se, protože nechtěl, aby ho to potkalo. On to vydrží.
Jo blbej šéf. Naprosto vypatlanej. Už ten kůň. Neumí ani pořádně cválat, ale on na něj nedal dopustit. Taky ho terorizoval. Někdy mu ho bylo líto. No říkal, že jsou příliš nebezpeční. I Černej Jack to říkal, ale on viděl ty koně. Pravda jsou nádherný, až na toho zjizveného, ale zemřít kvůli tomu? To ne. Život má rád. Nejraději má snadnou práci – jako s touhle rodinou.
JO byl blbej, ale on je chytrej, on přežil!
Krásný ho držet v náručí, proběhne Zackovi myšlenka. Jakmile chytí toho bastarda Claye, odjede na ranč. Taky ho donutí navštívit rodinu. On to nepotřebuje, ale Matt ano. Je to rodinný typ a potřebuje se nějak vyrovnat s minulosti. Určitě.
Zatracený Clay, ale slíbil Wyattovi, že mu pomůže. Nemůže slib jen tak porušit a ne Wyattovi. Je to jediný přítel, kterého má. Ostatní nepočítá, i když v městečku má snad pár přátel. Na ranči určitě. Ovšem ten Robin ho štve. Co si o sobě myslí? Svádět mu Matta. Je jeho. Nikdy si nic nenechal vzít. Bude i za Matta bojovat. Je drzej. Kdyby ho nepotřebovali, byl by to jeho jasný konec. Musí mu to jasně říct.
Pěkné ho držet v náručí. Když si vzpomene, jak se ho stranil a on vytrvale za ním… Ta bouře ho snad zabije. Musela přijít? Jen ho to zdrží od Clayova zabití. Taky půjde k tomu doktorovi. Nesnáší toho šarlatána a taky mu to řekne, ale když to Matt chce… Maličkou prosbičku mu splnit může. Taky zajdou k madam Julii. Je to rozhodně chápavá žena. Takových je málo.
Ten chlap shnije v tý káznici až nadosmrti.
Mary se Simplym budou se brát. Bože, to už městečko nepřežije, ale rád by to opět viděl. To milování s Mattem o té noci bylo úžasné. Nikdy by si nepomyslel, že se mu to bude líbit. V hodně věcech je to lepší než se ženou. Má ho rád. Neví kvůli čemu, ale má ho rád. Moc.
Hm, vsadí se, že se tulí k Zackovi. Co na něm vidí, stále nechápe. Jistě je duchaplný, když by to řekl za své mladosti, ale jinak nic moc, i když má krásné zelené oči. Kdyby to bral z ženského hlediska, je opravdu moc pěkný. Ale zas natolik, aby spoutal muže formátu Doca Hollidaye? Nebo je to snad tím, že mu zachránil život? Jistě nemluvili o tom, ale on to tuší. Na druhou stranu, on sám má Matta velmi rád. Jasně – plést se Docovi do cesty, to je jako si zahrávat s chřestýši v hnízdě, ale on má rád vzrušení. Jistě tak daleko nezajde, ale pobavit se může.
Raději ne. Není tak rychlý jako Doc. Neviděl jeho střelbu, ale viděl toho druhého. Byl rychlý a stejně padnul. Takže ty historky o něm nelhaly. Hráč želených nervů, hbitý jako pardál. Prý je rychlejší než Wyatt. Ale ten mladík je taky rychlý. Ti dva padli velmi rychle a přesně. Povzdechne si. Asi přísloví, vrána k vráně sedává, je přesné.
Už aby skončila, vrátí se Robinovi myšlenky k bouři. Nikdy neměl rád bouře. Jenom se z nich vyhrabat je dřina. Potom je vyčerpaný jako by doloval v kamenolomu a na to on nechce vzpomínat. Je to minulost, ale ty dva roky stačily. Nikdy více. I tak měl už dávno zemřít.
Milý mladík. Jsou opravdu párem. Vsadil by se, že ho uklidňuje. Nastraží uši. Polevuje. Tak za hodinku by se mohli začít hrabat ven. Jen, aby je písek moc nezahrabal. Sice si přeje zemřít v poušti, ale zas ne pod hromadou písku a zadušením. Smrt si představuje jinak. Chce se dívat na západ slunce nebo zemřít rychle kulkou. Žádné trápení, ale smrt si člověk nevybere.
Takhle si zrovna to nepředstavoval, ale co se dá dělat. Musí to přežít, aby ho dostal. Zaplatí za všechny mrtvé. Polevuje už? Wyatt přemýšlí o tom, co bude, až se z toho pekla dostanou, protože si vždy myslel, že peklo zná, ale tohle je skutečné inferno. Doufá, že ostatní jsou v pořádku. Chtěl by se optat, ale nejspíš by měl pusu plnou písku. Už i tak ho má snad všude. Nesnáší písek.
Proč musel přijet sem? Další mínus pro Claye.
Doc se změnil. Je měkčí. Chová se jinak, ale kdo ví, jak se člověk změní, když hledí smrti do tváře. Ne, tím to nebude. Dívali se smrti do tváře mnohokrát, ale nikdy ho to nezměnilo. Je to něčím jiným. Až chytí Claye a odevzdá ho do káznice, i když kdo ví, zda ho tam dopraví, tak se ho optá. Možná je to tím, že se konečně usadil. Teď už jenom to chce, aby si našel nějakou pěknou ženskou.
Být sám je špatné. Je sice teď na ranči, ale mohl by se přestěhovat někam poblíž nich. Kdo ví, jak to bude. Polevuje nebo ne? Zdá se mu to nebo ten šílený zvuk utichl? Cítí na sobě tuny písku. Nesnáší to.
„Konečně,“ zamumlá Robin, ale ihned přestane. Dotkne se Matta, potom Wyatta. Vytáhne malou lopatku. Koně už vstávají.
Sláva! Pomyslí si Robin. Nebudou se muset prohrabovat na povrch. Z ničeho nic uvidí, jak se vězeň divně otáčí. Vrhne se k němu. Porazí ho, ale cítí, že mu něco projelo rukou. Nůž. Doprdele! Zakleje.
Zack vytáhne zbraň, ale je k ničemu. Pod pískem nedokáže rozeznat kdo je kdo. Vrhnou se k nim. Koně unaveně stojí opodál, oklepávají se z písku, až ten lítá kolem. Odtrhnou je od sebe. Robin se drží za ruku, prsty mu protéká špinavá krev.
„Svinsky to bolí. Co mu je?“
Matt přetočí vězně. „Mrtvej?!“ V hlase mu zní nebetyčný údiv. Všichni se nad ním skloní. Robin zakrákoře. „To snad ne! V celé pitomé pouští je snad jeden pitomej kámen a on na něj spadne. Moc z něj už nevydolujeme.“
„To jo a k tomu ostrý. Jaká je šance, že tu bude?“ optá se pochmurně Zack. Sklepává si písek.
„Ošetřím tě.“ Jde k Tornádovi, vezme z brašny mastičky, které dostal od Šedého vlka, čisté plátno, které nejdřív ale důkladně vyklepe.
„No rozhodně o jednu starost méně.“ Pokrčí rameny Wyatt. Se Zackem ho pracně nasoukají na hřbet jeho koně. Přivážou provazy.
„Jak je?“
„Nůž,“ prohodí Matt. Obratně zavazuje ránu. „Co nejméně hýbat. Nalil jsem tam whisky…“
„Měla patřit do krku,“ namítne Robin. „Nevyzná se v léčení.“
„Dědeček to tak dělal. Je to dobré. Jistě, že se nevyznám? Copak jsem nějakej doktor? Dal jsem mu tam mastičku Šedého vlka. Krásně se po ní hojí rány. Brzy bude v pořádku. Nebylo potřeba to sešívat.“
„Jehla se mě dotkne jedině přes mou mrtvolu.“
„Klidně to mohu provést. Bojíš se doktorů?“ popíchne Robina Matt.
„Mladíku, nebojím se ničeho. Kdo přežije peklo, potom se bojí jedině sám sebe,“ řekne důležitě Robin, ale oči se mu smějí.
„Nebo písečné bouře.“
„Jedině šílenec se nebojí písečné bouře. Nikdo nechce bejt pohřben zaživa,“ poučí ho s úšklebkem a syknutím, jak pohne rukou.
„Pak se něčeho bojíte, kromě sebe,“ namítne.
Robin plácne do stehna. „Bingo. Jsi dobrý. Nebolí to, ale řekl bych, že by se mi teď ta whisky hodila do krku. Napiju se. Jsme blízko Pompy a tam dostaneme vodu.“
„Hádám, že i whisky.“
„Tu spíš a levněji než vodu. Co koně?“ optá se starostlivě. Veškerá hravost z něj zmizela jako mávnutím proutku. Zack, který je bedlivě poslouchal, osedlává znovu Appleho.
„Můj přežil v pořádku, ale nevím jak ostatní. Jsou unavení. Nedivím se.“
„Kdo by nebyl.“ Matt přejde k Tornádovi, pohladí ho po nose, potom mu zdvihne nohu jednu po druhé. Zkontroluje podkovy. Potom ho odsedlá a pečlivě zbaví nánosu písku.
„Tornádo je OK.“
„Maron taky,“ hlásí Wyatt, ale musíme se postarat ještě o ostatní. Matt si zabere plaváka, ale nakonec musí i jeho odsedlat, opět osedlat a tlouštíka tam dávají spolu se Zackem. Ten ho pohladí po ruce, čímž Matta překvapí. Matt se mu podívá do očí. Usměje se.
„Jsem rád, že jsi v pořádku.“
„Já taky. Bylo to hnusné. Jsi v pořádku? Na plíce prach není dobrý, i když je tu sucho. Zachránil mi život. Chtěl mě bodnout.“
„Jo, ale je mrtvý. Nechme toho. Rychle tu práci uděláme a vrátíme se,“ řekne Zack s tvrdým svitem v očích.
Po Mattovi přejedou mrazivé vlnky. Vrátíme se. „Ke mně? Tedy k nám na ranč chovat koně?“ optá se nesměle.
Zack se usměje. „Hotovo?“ optá se místo toho. Matt se zakření. Samozřejmě. Je jako lakomec, který by si pro cent nechal vrtat koleno. Tak i Zack mu neřekne, co chce dělat, až Claye chytí. On má ovšem jasnou představu. Vrátí se spolu na ranč a budou chovat nejlepší koně na středozápadě. Ostatní je docela podružné. To je vlastně štěstí. Dřív, ještě s rodinou, myslel úplně o jiných věcech. Jistě chtěl s někým být, ale prvořadou prioritou bylo užívat si, vystudovat, mít peníze. Chtěl něco jiného. Teď mu stačí ke spokojenosti jenom to, že bude se Zackem. A s koňmi, dodá. Co člověk chce víc?
Přistoupí k Robinovi, položí mu ruku na rameno. „Díky moc.“
„Pche, kdyby tě bodl, obrátil by se na mě. Byl jsi blízko, ale chtěl zabít mě.“
„Tebe, proč?“
Robin se do sebe stáhne. „Stará historie. Pojedeme. Chci se v klidu usadit a nehnout ani prstem.“
„Pak potřebuješ ošetřovatelku.“
Robin se zasměje, dostane se na Bessy, která otočí hlavu, co je s jejím pánem, že divně nasedá. Když ucítí obvyklý pevný stisk, uklidní se. „Nabízíš se?“
„Rád, ale uvidíme, jak dopadne. Něco mi říká, že to nebude záležitost jednoho dne.“ Povzdechne si. „S tou ránou…“
„Nejsem raněný ani poprvé, ani naposled. Jo nebude to procházka rájem. Raději vyrazíme, abychom tam byli do večera. Nerad bych se tu zdržel víc, než je nutné.“
Matt přikývne. Vezme do ruky uzdy dvou koní, vyhoupne se na Tornáda. Až bude v civilizované zemí, pokusí se mu sehnat nějaký pěkný dárek. Zaslouží si to. Je rád, že bouři přečkali dobře. Ohlédne se po plavákovi. Je krásný. Uvidí, jak běhá a mohl by ho koupit. Zařadí se za Zacka s Wyattem. V klidu jedou pod palčivým sluncem k městečku, které není vidět. Z pouště sála výheň, jako by nebylo bouře, jako by se nic nestalo.
Poslušně jdou za mulou a Robinem. Matt poklimbává. Uzdy uvázal k hrušce sedla. Je unavený, jako by z něj bouře vysála poslední sílu, kterou měl. Už aby tu bylo městečko s nějakým hotelem. Nemusel by být luxusní. Stačí postel, kde by si lehl a voda. Vezme čutoru, nakloní ji k hrdlu. Pije, ale má pocit, že to není stále dost. I přes pocit žízně, zavře ji, zakomíhá. Je tam ještě trochu.
„Brzy tam budeme,“ prohodí Zack.
„Myslíš? Mám pocit, že tam nikdy nedojedeme.“ Podívá se dopředu a otevře ústa. „To je ono?“
Zack se zadívá stejným směrem. „To je fata morgána. Přelud. Jako Studánka.“
„Jasně. Vypadá krásně. To vedro mě zabije. Měli bychom cestovat v noci. Četl jsem to.“
Wyatt se po nich otočí. Kde berou sílu na konverzaci? I on je unavený. V tomto stavu se postavit Clayovi je nerozum, ale vydrží to.
„Jo v noci je krásně chladno, ale na druhou stranu bychom mohli městečko minout ne?“
„Hloupost. Zacku jaký je Clay? Jak vypadá?“
Zack si ho udiveně prohlédne. „Jaký je? Mohutný. Vysoký asi já a Wyatt, ale mohutnější. Hnědé vlasy, modré oči, je věčně zarostlý. Nosí rád dvě zbraně, nůž v botě a je vyšinutý.“
„Vyšinutý?“
„Blázen,“ řekne s jistotou Zack. „Jednou jsem mluvil s členem jeho bandy. Pokud se mu něco nelíbí, tak ho odkrouhne. Prostě vůdce, ale má štěstí a hlavu na plánování. Nic mu není svaté, dokonce ani ženy ne.“
„Diana,“ hlesne Matt. Pořád si dává za vinu, že nedokázal být rychlejší, předvídavější.
„JO. Chytíme ho. Tentokrát ho chytíme. Dostaneme ho a posadíme do vězení.“
Matt mu naslouchá, ale spíš než to vězení má pocit, že si ho oba přejí vidět bradou vzhůru. Zapátrá uvnitř sebe. „Já taky.“
„Cože?“
„Městečko.“ Robin stojí, dívá se kupředu.
„Nevypadá jako luxus všech luxusu.“
„Hlavně, když tam bude postel,“ prohlásí Matt. „Jsem unavený. To je Pompa?“
„Ano a v ní je Clay. Posledně chodil za seňoritou Rosou. Každý ji zná. Já se tu s vámi loučím.“
„Počkej a co ruka?“ zadrží ho Matt.
Zack si pomyslí, že by ho pustil, i kdyby měl smrt na jazyku. Takhle zmizí a nechá Matta na pokoji. Ideální stav.
„V pohodě. Stavím se u kamaráda.“ Zazubí se, až se ukážou bílé zuby. Matt si opět uvědomí, že není tak starý. „Nechci přijet s vámi. Kdyby něco, máte ve mně zálohu. Adiós a Docu, dávej na Matta pozor nebo z tebe udělám sekanou. Bessy domu.“ Pobídne ji. Matt se za ním dívá. Bude mu chybět. Moc chybět.
Zmetek! Jistěže na něj budu dávat pozor. Co si o sobě myslí? Že je jeho otcem nebo co? Chtěl by určitě víc, ale to v žádném případě. Miluje ho, tak to zůstane. Nemá rád, když někdo sahá na jeho věci.
„Pojedeme?“
Wyatt váhá. „Za chvilku. Chci mu nechat náskok. Do takového městečka každý den nepřijíždí tolik jezdců. Bude nám krýt záda.“
„S tou chromou rukou?“
„Je dobrý. Dřív býval hodně dobrý,“ opraví se Wyatt. „Jedeme. Zacku.“
„Já vím. Clay. Co uděláme?“
Wyatt se usměje vlčím úsměvem. „Zabijeme ho, když jinak to nepůjde. Matte, víš, co máš dělat?“
„Hlídám záda.“
„Dobře. Jedeme. Nebude to snadné, ale tentokrát se cítí v bezpečí. Bude neopatrný.“ Vyrazí na krátký úsek, který je dělí do městečka Pompy. Doc s Wyattem si připraví zbraně. Jedou do chřestýšího hnízda. Ne, každý tam bude přátelský naladěný. I Matt se připraví. Vysoký mohutný zarostlý chlap s modrýma očima a světlýma vlasy. Na kolik chlapů v tom městečku se hodí popis? Bude muset se držet jich dvou a nějak získat plaváka.
Matta by zajímalo, jak je přivítají kvůli tělům, které vezou. S otevřenou náručí nebo ne? Podle Robina je to hnízdo těch, kteří nemilují zákon. Měli je nechat na pospas supům. Bude muset věřit Wyattovi, že ví, co dělá. Jeho moc na území Mexika neplatí, tak na co se spoléhá? Podívá se po Zackovi. Je naprosto klidný, tak on taky bude. Nač se trápit věcmi, které nemůže ovlivnit nebo snad ano? Chybí mu Robin se svým humorem i náhledem na celou věc. Škoda, že se ho na to nezeptal. Počkat! Povídal, že bude u nějakého přítele, tak to se uvidí. Jen, aby se mu nepřitížilo.
Zack se po něm otočí. Bude na Claye stačit? Určitě ano. Usměje se na Matta, který mu úsměv opětuje. Povzbudí ho to. První budovy jsou už tak blízko, že rozeznávají záclony.
Jak je městečko přivítá?
