Příjezdy a odjezdy 2.
131.
Matt si na sebe vezme košili, utáhne pásek u kalhot a vyhlédne ven. Zack opět nepřijel. Nemá význam tu déle čekat, jedině, že by Robin nebyl ještě v pořádku. Pojedou na ranč. Musí se přiznat, že se mu po ranči stýská neméně než po Zackovi. Už tam nebyl aspoň měsíc. Dřív se z něj skoro nehnul, ale co je s ním Zack, pořád někam jezdí. Taky musí zapřemýšlet o jméně pro Vílino hříbě. Šedý vlk, Simply a dokonce Mary nechtějí mu nic říct. Jen doufá, že nebude nějak zdeformované, ale i tak by si ho nechal.
Sejde dolů. Mary už určitě vaří snídani. Nebude ji rušit nebo o něj přetáhne vařečku. Zajde do obýváku.
„Robine?!“
Robin se křivě pousměje. „Mám už dost toho polehávání. Nikdy jsem tak dlouho nebyl v posteli.“
„No jo, ale… tak jak to jde?“ Matt změní svůj názor. Odjedou, ale Robin rozhodně na voze.
„Jde to. Co civíš? Ale na koně to není,“ přizná nerad. Pak se posadí. Úlevně si vydechne. „Když sedím, je to lepší.“
„Napadlo mě, že kdyby ses cítil lépe, pak bychom mohli vyrazit na ranč.“
„Na ten tvůj snový ranč? A já myslel, že je to jenom vzdušný zámek.“
„Tvrdě vydřený,“ odpoví lehce.
„Drew nepsal?“
„Ne, ale ani Zack ne. Bojím se, že Zack telegram nedostal, ale Drew určitě přijede, jakmile to vyřídí. Slíbil to.“ Posadí se do druhého křesla.
Robin se zadívá na knihovnu. Vypadá nepoužívaně, ale kdo ví, napadne ho. Chtěla se zabavit, ale možná na ranči je slušná knihovna. „Proč bychom nemohli jet?“
„Mluvíte o návratu na ranč? Konečně. Už to do tebe hustíme dost dlouho. Jak ti je, Robine?“ optá se Mary lehce. „Potřebuješ vykrmit. Jsi hubený jako lunt. Za chvilku je snídaně, tak si pospěšte nebo to chodím psům.“ Odejde.
Matt se zazubí. „To říká pokaždé a nikdy to neudělá, vlastně jednou,“ vzpomene si.
„Mary je velká kuchařka.“
„Jo mě povídej. Přitom u mě není tak dlouho.“
„Cože?“
Matt pokývne. „Vlastně asi tak pět let.“
„Nevypadá to na to. Řekl bych, že je u vás od mala.“
„Babička ji a její sestru přivedla, aby se postaraly o dům. Potom babička umřela, ale nechme toho. Pojedeme na ranč. Mary je tu na voze, tak ti uděláme pohodlí. Aspoň uvidíš Červený plamen. Abys věděl, tak každý ho neviděl. Tak si říkám, že bych ho měl osedlat. Bude to dřina, ale lidé mi budou závidět.“ Široce se usměje.
„Divokého koně?“
„To se zvládne. Simply, je fajn, že jsi tu. Jedeme na ranč.“
„To je skvělé. Konečně. Jsem moc rád. Robinovi uděláme pohodlí na voze. Jdu balit.“
„Nejdeš. Bude snídaně.“ Simply se otočí a jde do kuchyně. I Matt začichá.
„Lívance. Zvládneš to nebo chceš pomoct?“ optá se klidně.
„Nejsem starý mrzák.“ Zvedne se, ale nebýt toho, že ho dodělal ten chlap, byl by už dávno fit. Přejde do kuchyně. Hodí po Mattovi pohled – Já to zvládl. Matt nic neříká. Robin se v něčem podobá Zackovi. Je tvrdohlavý jako mula.
„Pojedeme na ranč,“ oznámí všem, sotva se posadí.
Šedý vlk se potěšeně usměje. „Na ranči je mnoho překvapení. Je dobře, že se vracíš.“
Matt přikývne. „Možná ještě někam odjedu, ale potom už tam zůstanu. Stýskalo se mi,“ řekne klidně.
„Je to tvůj domov, je to samozřejmé, že se ti stýská,“ prohlásí Mary. Klepne nenechavé Simplyho prsty. Ten se na ni ublíženě podívá. Mary si toho nevšímá a nandá každému plný talíř. Potom dá jeden doprostřed. „Tady je něco sladkého, ale ty budou po jídle. Tady jsem k nim něco uvařila.“ Nanosí mísy k lívancům. Matt ihned sáhne po křupavé slanině.
„Mary, vás by měli vyvážit zlatem,“ zamumlá Robin.
„Ale kdeže. Tak do jídla. Chceš to tu úplně uzavřít?“
„Ne. Měl by tenhle týden přijet Zack, pak tu chvilku asi budeme, ale potom musíme odjet. Šedý vlku, nechceš nás doprovázet?“
Šedý vlk se na něj podívá. „Myslím, že to zvládnete.“
„V pořádku. Mary, tohle jídlo je pohádka,“ ozvou se jen přitakání, ale Matt se v duchu zasmuší. Kde jen může být? A stravuje se v pořádku? Dělá mu jen starosti.
John se zastaví u ústí do údolí. Všichni měli pravdu, jestli tohle je ranč, pak je kouzelný. Mohl by ho koupit. Sjede do údolí. Nesmí si ho všimnout. Když dojede na hranici ranče, tak se ukryje v lese. Vytáhne dalekohled. Ohrady, hlavní dům, zahrada. Týpí, zvláštní, ale vzápětí se ukáže indián. Nějaké dítě, žena. Nikdo víc? Sleduje dalekohledem, co se na ranči děje. Je tu vůbec Jimmy? Ale kde jinde by mohl být? Jenže Matt je v městečku. Nechali by ho bez dozoru? Neudělal chybu, že tu je? Jenže aspoň se seznámí s tím, kde ten kluk žije. Vytáhne doutník, obřadně seřízne špičku. Škrtne zápalkou. Sedí v sedle a pozoruje ranč.
Až získá to zlato, zajímalo by ho, kolik toho je. Jestli je to federální nebo nějakého zlatokopa, je mu jedno. Hlavně ho musí být hodně. Má prosperující banku, kterou zdědil, ale jsou to jenom peníze. Zlato je zlato a on zrovna není na tom nejlépe. Až je získá, opět si bude moci dovolit pořádně hrát. Jen ho získat.
Přiloží k očím dalekohled. Tentokrát klouže po ohradách. Matky s hříbaty. Ta bílá kobyla je nádherná, ta černá dokonce luxusní. Stočí ještě víc. Ohrada jen s jedním koněm, ale za to tak nádherným, že lidé by vysázeli za něj klidně i tisíc dolarů, jen ho vlastnit. Jak tam klidně stojí, tak v tom slunci doslova hoří. Zatouží ho vlastnit. Až bude mít to zlato, koupí ho. Všichni mu ho budou závidět. Přesně tak. Nedopalek odhodí na zem. Slunce za chvilku zapadne. Matt zde není, Zack taky a dá i toho koně na kterém sedí, že tu Jimmy není. Snad Charlota vypátrala víc. Pobídne koně a cvalem odjíždí.
„Odjíždíte?“ optá se Matta Katy zavěšená do Kaarla.
„Jo. Dlouho jsem nebyl doma a musím se podívat na Hnědákovo hříbě.“
„Tady s Kaarlem musíme k vám přijet.“
„Budete vítání, ale teď už pojedeme.“
„Matte, zúčastníš se závodu?“
Matt přikývne a popleská Tornada po krku. „Tady s Tornadem. Chci ho vyzkoušet v závodě, ne jenom tak.“
„Jasně. Budeme fandit.“
„Jo, Katy, kdybys viděla Zacka, řekni mu, že jsme na ranči. Psal jsem mu dopis, ale může se stát cokoliv.“
„Jistě. Měj se a pozdravuj Narcissu s Dakotou.“ Mává, když Matt zaslechne Hardyho.
„Matte!“
„Jeďte dál, dostihnu vás.“ Otočí koně a rozjede se k Hardymu, který funí jak lokomotiva. „Co potřebuješ?“
„Ježíš, nejsem zvyklý běhat.“
„Neber synovo jméno nadarmo do úst, Hardy,“ vmísí se do toho reverend Canfield.
„Omlouvám se, reverende, jen mi to vyklouzlo. Omlouvám se, ale potřebuji tady s Mattem něco projednat. Dovolíte?“
Reverend přikývne. Udivený Matt jde za Hardym. „Tak povídej. Děje se něco?“
„Tady ne. Kde by byl klid? Co u tebe doma?“
Mattovi se tam nechce vracet, ale nakonec jde. Opět si všimne té hezké ženy, co včera přijela. Vypadá to, že se tu zdrží, za což určitě Katy s Marií budou rády. Uváže koně u zábradlí a vejde dovnitř. Nalije whisky do skleniček, protože Hardy by se jistě tak nehnal, kdyby to nebylo důležité. Posadí ho do křesla. „Tak co se stalo?“
„Ale, znáš Pabla?“
„Toho ožralu? Jo, co provedl a co já s tím mám společného?“
„Celkem nic kdyby se někdo neozval pod oknem a neoslovil Jimmyho Levina…“
„Jak víš jeho jméno?“
Hardy zvážní. „A sakra! Takže nekecal.“
„Co nekecal? Vysvětli.“
„Tak od začátku. Dnes ráno jsem pouštěl Pabla. Znáš to. Chtěl si u mě pospat, tak udělal, ale to je jedno. Prostě někdo stál pod oknem, oslovil Jimmyho Levina a ujistil ho, že ho dostane z mého vězení.“
„Zatraceně! Clay?“
„Netuším, ale myslím, že je to jedno. Nebyl jsem si jistý, zda nekecá, ale když tvrdíš, že jméno souhlasí.“
„Zatraceně, že souhlasí. Co teď? Jak nás mohli vyhmátnout?“ Svraští obočí. „Nikam nepojedu.“
„Právě že naopak. Musíš odjet. Sám jsem ti to chtěl nabídnout. Ukolébat je, pak až zaútočí…“ udělá smyčku.
„Zvládneš to?“
„Jistě, že zvládnu. Mám Leslieho a dostat Jimmyho nebude tak snadné.“ S úsměškem protáhne poslední slovo. „Konečně se tu něco bude dít. Ale netuším, jak to chtějí provést.“
„Clay má hodně lidi. I tady. Charlee…“ odmlčí se. Jméno Luckyho Charleeho jim připomíná, že byl nepřímým strůjcem Dianiny vraždy.
„Nezapomeň, že jsme ve městě. Přece je to jenom trochu jiné a lidé se za mě postaví.“
Matt se zatváří pochybovačně. „Já ti nevím!“
„Ne. Pojedeš, ale tak mě napadá, co kdybyste nenápadně zase přijeli? Stihnete to?“
Matt přikývne. „Vezmu všechny kromě Robina a Dakoty. Bude se čertit, ale stejně by netrefil ani slona. Proč mi vlastně pomáháš?“
Hardy se zvedne. „Ještě se blbě ptej. Nebyli jsme ve stejné patrole a pak jsi můj přítel. Tvůj děda mě v kandidatuře podpořil, ale hlavně mi pomohl proti bývalému šerifovi. Ty taky.“ Zrovna čisté svědomí tehdy neměl, ale je fajn být řádným občanem.
„To je fakt. To bylo tak dávno.“ Zavzpomíná na časy, kdy tu seděl šerif, co hrál na ruku všem darebákům. Tehdy se objevil Hardy. Nějakým způsobem se dostal s bývalým šerifem do křížku. Jenže ten si dával pozor a tak Hardymu tajně navrhli, že by mohl proti šerifovi kandidovat. Bylo to hrozná doba, ale děda a on podpořili Hardyho. Když si připínal odznak, málem ho zabili. Šerifa dostal jednou ranou. Od té doby je více méně klid a Poplar je spokojený.
„No jo. Já tu chci mít klid, i když Jimmy klidem není, ale přece jenom zase je tu možnost, jak ho chytit.“
Matt přikývne. „Dobrá. Pojedeme na ranč na otočku a díky, že jsi mi to mohl říct, ale kdo by to mohl být?“
Hardy pokrčí rameny. „Pořád sem někdo přijíždí, odjíždí. Dnes už druhému do talíře nevidíš.“
Matt se taky zvedne. „Díky, Hardy.“
„Nech toho. Šiklo by se, kdyby tu byl Zack. Umí náramně zacházet s pistolí.“
„Přijede, jen nevíme kdy, ale možná to stihne. Poslal jsem mu telegram, kde jsme, ale zřejmě ho nedostal. Budeme to muset zvládnout i bez něho.“ Před domem nasedne na koně. Charlota je pozoruje z restaurace. Matt odjíždí, takže o jednu překážku méně. Jen aby John včas dorazil. Teď je ranč bezpředmětný. Hlavně, ale musí zajistit lidi. Kdyby to bylo v Tucsonu, pak by to byla hračka, ale tady se budou muset na někoho obrátit. Zahlédne Jacka. Možná už ví, kdo tady má prsty v špinavých kšeftech. Zachytí jeho pohled a dá mu znamení, že s ním chce mluvit. Jacek přikývne.
Charlota po dopití kávy, vyjde ven. Zamíří si to k hotelu. Dobře ví, že už ji tam bude čekat. Taky, že ano.
„Paní, potřebujete něco?“
„Chci vědět, kdo by mi sehnal lidi,“ řekne pomalu, srozumitelně.
„Ano.“ vyplíží se. Charlota je spokojená. Konečně se věci dají do pohybu. Teď jen v tom ospalém městečku si najít nějakou zábavu. Vsadí se, že Jacek to zjistí raz dva. Zamíří si do obchodu. Něco utratí, ale taky by mohla zajít k doktorovi pro nějaké prášky, že je jí špatně. Byl by to důvod, proč tu tak dlouho zůstává. Lidé se sice nevyptávají, ale zvědaví jsou. Zahlédne vývěsní štít, který označuje doktora. Vypadá to, že je dost starý. Tak to snadno ho oblafne. Zamíří si to k němu. Vejde dovnitř a překvapí ho útulná čekárna, kde sedí tři lidi a jedna žena. Všichni zvednou hlavy, aby se vzápětí vrátily k novinám. Posadí se. Nečekala, že tu bude tolik lidi. Hlavy se opět zvednou, když ze dveří vyjde děda o holi.
„Děkuji, doktore Hansi!“ řve na celé kolo. Potom se usměje. „Nazdárek, chřestýši!“ zastaví se u stejně starého muže.
Ten spustí noviny. „Nazdárek, Jakeu! Pořád stejně?“
„No jo. Slyším dobře, ne?“
„Jasně!“ oba dva řvou na sebe jak na lesy.
„Ale řekl, že lepší budu slyšet s nějakou troubou! Taková hloupost, ale že je to náš doktor, tak si ji objednám!“
„Tak to jo. To si taky objednám! Když doktor řekl, že ji máš mít!“
„No jo, mám. Jdu k Tvrďasovi.“
„Hned tam budu.“
Ze dveří vykoukne starší šedovlasá paní. „Další.“ Muž odloží noviny, popadne hůl a jde dál.
„Tak jste u nás opět, Jakeu?“
„No jo, madam. Kdy si mě vezmete?!“ vybafne na ni. Žena se rozesměje. Zavře dveře.
Charlota si pomyslí, že bude hračka oblafnout starého doktora. Povzdechne si. Nerada čeká. Má ráda akci. Popravdě jí její řemeslo dokonale vyhovuje.
Matt se otočí k vozu, kde je uložen Robin. Tuší, že nadává jako špaček, ale rozhodně nechce, aby se mu otevřela rána. Doktor Handerson byl velmi spokojený, jak se to hojilo a jak si všiml, jeho angličtina se zlepšuje den co den, že skoro není poznat, že je ze severní Evropy. Je s podivem, že ho ještě žádná neuhnala. Vsadil by se, že by mu žádná neřekla ne. I podle jeho vkusu je to pěkný chlap.
„Ještě ze mě mrtvola není!“ zvolá Robin vesele, protože cítí, že s každým závanem svěžího vzduchu je zdravější a zdravější.
„To vidím,“ uchechtne se. Přijede k jeho vozu, protože se blíží k ústí jeho ranče, když zpozorují jezdce, který z něj míří. Udiveně si prohlédne koně z Billyho stáje, ale nikdo známý to není. Takže cizinec. Pozorně si ho prohlíží. Je zvyklý jezdit, ale honák to není, načež si uvědomí svou blbost. Ten by nejel z ranče. Kdo je to? Zneklidní, protože cizinec se jim evidentně se snaží vyhnout. To by nikdo neudělal jedině někdo, kdo nechce se s nimi vidět. Ale proč?
„Zvláštní chlápek,“ prohodí Mary. „Hej, vy tam!“ ale John popožene koně. Matt se chce za ním rozjet, ale nechá toho a pak si vybaví ranč. Beze slova pobídne koně.
„Matte, počkej!“
Matt se otočí za Simplym. „Hlídej je! Jedu se podívat na ranč!“
Simply pochopí. Ihned si připraví zbraně.
„Dej sem pušku,“ zavrčí Robin vztekle, protože pochopí, čeho se Matt obává. Simply se ušklíbne, ale dá mu ji. Chápe, že každá ruka bude dobrá, ale snad se Matt mýlí a ranč je v pořádku. Mary popožene Vojtka. I ji se zmocnila tíseň při představě, co vše by se mohlo stát.
Matt žene koně jako šílený. Má strach, zda se něco na ranči nestalo. Už z dálky vidí, že všechny budovy jsou v pořádku, ale člověk nikdy neví, co se mohlo stát uvnitř. Prudce zastaví Tornada před domem, otevře dveře. Uleví se mu, když uvidí užaslý Narcissin pohled.
„Díky bohu.“
„Co se děje, Matte? Ty jsi přijel? Kdy? Kde jsou ostatní?“
Matt si uvědomí, že nic neví. Je rád, že jsou všichni v pořádku. Ale co tedy tu dělal ten cizinec? „Jo. Jsem tu rád. Za mnou jedou ostatní a Robin. Je to přítel, tak mu připrav, prosím tě, pokoj.“
„Hned to bude, jen co dovařím. Určitě budete mít po té cestě hlad. Musíš nám vše vyprávět. Jacobe, pozdrav strýčka Matta.“
„Ahoj.“
Matt si uvědomí, že si na něj nevzpomíná, ale nevadí mu to. „Mám pro tebe něco dobrého, ale musíš počkat, až přijede Mary.“
„Paní Mary je moc hodná.“
„Trochu zapomíná.“
„Neomlouvej se. Jsem rád, že jste v pořádku, protože u ústí do údolí jsme narazili na podivného cizince. Nebyl tu někdo?“
„Od té doby, co Mary s Šedým vlkem a Simplym odjeli, nikdo tu nebyl, ale hříbata jsou nádherná.“
„Máš pravdu. Musím je vidět. Jak jsme tu, nechce se mi odtud.“ Vyběhne ven. Jde ke koralu s matkami a hříbaty. Tam je. Na první pohled pozná, které hříbě je Hnědákovo. Je úplně po něm a jako by ze své matky nic nemělo. Dokonce má i stejný odstín srsti. Ovšem jak bude rychlý, to ukáže budoucnost.
„Vypadá, že bude stejně rychlý jako jeho otec,“ řekne tiše Dakota.
„Uvidíme. Víla je velmi rychlá. Vše v pořádku? Neviděl jsi někoho cizího?“
„Nikdo tu nebyl.“
„Dobře. Možná jen nechtěl mluvit, ale to nic. Tamto hříbě je Afroditino. Vyrostlo. Jsou tak krásně neohrabaná. Budeme muset odjet.“
„V pořádku. Mám něco připravit?“
Matt zauvažuje. „Ne. Pojedu jenom já a Simply. Robin, to je přítel, tu zůstane. Musíš dávat pozor.“
„Problémy?“
„Dost velké.“ Zamračí se. „Jde o zlato.“
„To jsou vždy velké potíže. Budeme se držet co nejblíže ranče. Máme koně ustájit?“
Matt se zamračí ještě víc. Nerad by to dělal… „Dej je co nejblíže stáje. Kdyby něco, pak je schovej.“
„Dobře.“
„Šedý vlk zůstal ve městě. Čekáme na Zacka, ale netušíme, kdy přijede.“ Přetře si bradu. Ucítí jak je drsná. Zackovi by se to asi nelíbilo, ale k čertu, jsou doslova ve válce. Že museli do toho spadnout! Za vše může Clay. Vytočí hlavu k ústí údolí. Mary a ostatní. Musí je před Clayem a Jimmy ochránit. Nejdůležitější bude chytit toho neznámého. Určitě musí dohlédnout na Charleeho Luckyho. Nebyl by to on, kdyby v tom neměl prsty.
Dakota ho nechává jeho myšlenkám a koním. Matt najednou podleze a jde se s klisnami přivítat. Každou pohladí, něco ji řekne. Dakota ho pozoruje. Ti koně jsou jako očarování. Dokonce i nezkrocená Večernice k němu dobrovolně přijde.
„Večer vám krátce zahraju. Až se vrátím, budu vám hrát den co den.“ Podleze břevno. „Jsou nádherná. Ta hříbata jsou poklad.“
„Jídlo nebo to hodím psům!“ zakřičí Narcissa.
„Koukám, že si osvojila Maryiny morésy.“ Dakota mlčí, ale to už se přiblíží ostatní. Zastaví se. „Vše je v pořádku. Simply, mohu na slovíčko?“ hned ho odchytne, protože Mary by je už jinak zapřáhla do práce.
„Co se děje? Nikdo na nás nezaútočil.“
„Je to podezřelé. Hned jak se najíme, jedeme nazpět.“
„Robin?“
„Zůstává. Nemůžeme ho sebou vláčet.“
„V pořádku, ale proč tak náhle?“ optá se naléhavým tónem. „Rád bych věděl, do čeho jdu.“
„Kvůli Jimmymu Levinovi.“
„Tedy! Tak to jo. Jedeme. Cítím pořádný ohňostroj.“
Matt si povzdechne. Pro něj to ohňostroj není. Hned po jídle nasednou na koně, ale nejdřív museli všem říct, co se děje. Robin vrčel, že může jet, ale když se pokusil vstát, čelo se mu orosilo. Mary to rozhodla za ně. Obdivuje ji za její odvahu.
„Jestli chceš někam jít, jedině přes mou mrtvolu. Budeš tu sedět a mlčet. Je to jasné? Nebo tě přivážu a dám ti mé speciální jídlo,“ prohlásila rezolutně jako generál.
Ještě teď se třese při pomyšlení, že by musel hladovět a Robin si to zřejmě tak uvědomil. Teď jsou na cestě do Poplaru. Otočí se. Dvě lucerny už nejsou skoro vidět, ale ještě trochu probleskují. Povzdechne si.
„Vzdycháš jak stará panna, co je? Bude to jenom uhlídat Jimmyho. Víš, Matte, být sám to škodí. Člověk by si měl k sobě někoho najít.“
„Zastupuješ reverenda?“ Není sám, ale jak by se na to díval okolní svět? Zatím má jen jedinou a ta byla špatná.
Simply zrudne. „To né. Já jen, že se mi zdáš trochu přepadlý,“ brání se.
Přepadlý? zadumá se. To protože tu není Zack? Je možné za tak krátkou dobu si vytvořit závislost? Nejspíš ano, protože by rád, kdyby tu byl. „Popoženeme je, nebo se tam nedostaneme nikdy a jak říkáš, přijdeme o veškerou legrací.“
Simply výskne. Koně se rozletí a Simplyho Pocahontas drží s Tornadem docela slušně krok, i když ho Matt snaží udržet na uzdě.
„To byla honička,“ podotkne Wyatt.
„Mě povídej. Jen jsme seděli na zadku. Sakra! No tak Apple, co ti vlezlo do hlavy?“
„Jaký pán, takový kůň.“
„Zmlkni!“ doporučí mu zle Zack. Netuší, co vše je tu čeká. Leslie s očima navrch na ně kouká. Přijeli! Přijeli! Musí to hned oznámit šerifovi, ale nejdřív…
„Dobrý večer.“
„Leslie, co se děje?“ odtuší Zack, protože Leslie se tváří jak o pohřbu.
„Máme toho Jimmyho ve vězení, co ho tam šoupnul Matt. Šerif, by rád s vámi… Počkejte!“ Ale to už Zack sedí na koni a přeskakuje koleje. Odjíždí pryč. Wyatt ho nechápavě pozoruje, potom pochopí. Nechce, aby ho někdo viděl. Nasedne, potom se podívá po zástupci. „Vyřiď šerifovi, že za chvilku tam budeme a ani muk, je to jasné!“
„Jasné!“ Tajemství. Hurá! Běží, když na něj zamává Helena. Zastaví se, ale potom se rozpomene na tajemství a zrychlí krok. Vpadne do kanceláře šerifa Hardyho. Ten rychle schová brýle a zamžourá do novin. Prokletý doktor, že k němu chodil, pomyslí si vztekle.
„Vypadni! A klepe se!“
„Jsou tu!“
Hardy odloží noviny. „Kdo?“
„No ti, no víte kdo!“ koktá, jak se snaží neříct, kdo přijel.
„Člověče, vymňoukni se nebo zmiz. Máš hlídat vlak. On někdo přijel vlakem?“
Leslie mohutně začne kývat hlavou. „Jasně no ten víte, koho čekáme.“
„Bože, ty jsi zmatkář! Jdu se podívat sám. Hlídej ho.“ A to myslel, že bude mít klidný večer. Vezme si klobouk, udělá krok, když se ve dveřích objeví postava. Ztuhne a ruka mu sjede ke zbrani.
„Tím mysli asi mě, Hardy.“
„Zatraceně, vylekal jsi mě. Mohlo být po tobě.“ Ohlédne se, otevře dveře k celám. Vězeň chrápe, že by to odneslo střechu. „Posaď se a buď ticho. Ví někdo, že tu jsi?“
„Bohužel.“
„Kdo?“
„Narazil jsem na Katy s Kaarlem. Nevím, kdo se snažil předstírat víc, že tam není. Zda oni nebo my dva. Wyatt hlídá koně.“
„Skvělé. Ta nic neřekne.“
„Tak a teď co je tu za problém?“
Hardy se posadí, podívá se na Leslieho. Ten chlapec se osvědčil. Je čas mu svěřit i zajímavější věci. „Ty se posaď a ani nedutej.“ Leslie nadšeně, poslušně, ale prkenně se posadí.
Wyatt zatím ve stínu čeká s koňmi. Nudí se, ale souhlasil, že tu počká, dokud to s Hardym nějak nedojednají. Zívne, už chce si zakouřit, když ztuhne. Vykloní se, aby lépe viděl. Přimhouří oči, v hlavě mu zavíří dohady. Co ta tu dělá? Pak se schová ještě víc, aby ho neviděla. Zack bude určitě překvapený stejně jako on. Zajímavé. Dává to nepřeberné možnosti. Na cigaretu zapomněl, jen přemýšlí, co vše to pro ně znamená.
