Přípravy
132.
Charlota vystoupí nahoru ke svému pokoji. Na čele má sotva znatelnou vrásku. John se ještě nevrátil a instinkt ji říká, že moc času nemají. Netuší proč, ale dá na něj. S klíčem v ruce se zarazí, ale nakonec dveře otevře. Vejde dovnitř. Podívá se na okno, které je slabě přivřené. Odloží klobouk, pak přejde k posteli. Nakloní se nad tělo, které tu spí. Výraz ve tváři jí ztvrdne.
„Vstávej!“
Jacek vyplašeně slítne z postele. Divoce se rozhlédne, potom mu dojde, kdo tu je. „Pa… Paní.“
„Co tu spíš?“
„Omlouvám se. Mám ty lidi.“
Charlotin hněvivý výraz se změní. „Výborně, kdo je to?“
„Lucky, hospodský. Může mít pět až deset lidi.“
Charlota stiskne rty. Dost málo, ale jestli se jim podaří šerifa překvapit, na nic se nezmůže. Jenže k plánu potřebuje Johna, který tu není. Jacek ji se strachem pozoruje, ale po chvilce mu dojde, že mu nic neudělá. Vše vypátral, ale byl tolik unavený, že se tu nějak zapomněl.
Všechno visí na Johnovi, přemýšlí dál Charlota, pak si uvědomí Jacka. „Zmiz.“ Ten obratně sleze oknem. Charlota zavře okno. „Zatraceně, kde jsi?“ zavrčí. Začne přecházet po pokoji. Nastává večer. Co má dělat? Doma by vystupovala jako Černý Karel, ale zde nemůže. Lucky by s ní nejednal. Přesto by to mohla zkusit. Ne! Nebude ji brát vážně, bude muset počkat. Kde je Jacek? Venku. Co má dělat? Zaslechne kroky. John? Upraví se a otevře dveře. Není to on, ale mohla by jít ven. Kdo ví, co by se tam mohla se dozvědět. Zaslechne doktorův hlas. Rychle se ztratí v pokoji. Jak dlouho tam bude? Připomínka na doktora v ní probudila zuřivost, protože nechápe, jak se mohla tak splést.
Doktor nejen, že nebyl starý, naopak byl mladý a ne zrovna hloupý. Jakmile začala o léku na bolení hlavy, předepsal jí heřmánek. K čertu! Blbý heřmánek. Copak to pomáhá? Vůbec ne. Původně myslela na laudánum, ale doktor, který je zároveň lékárníkem, ji ho neprodal. Být chlapem, tak by mu v tu chvílí nejspíš vymlátila zuby. Vzpomene si na odvar s heřmánku. Vytáhne lahvičku z taštičky, otevře okno a pomalu ho vylije ven. Takové patoky nemá zapotřebí pít. Tím se jí uleví a tak ještě mrští lahvičkou o protější dům. Uklidněná zavře okno.
„Co se děje, drahoušku?“
„Konečně! Kde vězíš?“
„Kde by? Byl jsem se projít. Ten ranč je nádherný. Myslím, že do něj budu investovat.“
„Nezajímají mě tvoje investice!“ vyjede, ale posadí se na okraj postele. „Viděl tě někdo?“
„Nikdo. Jimmy na ranči není.“
„To už vím. Je v místním vězení. Jacek zjistil, že nějaký Lucky z hospody by nám zajistil chlapy. Nekuř tady. Každý hned pozná, že tu byl chlap. Nemohu svou pověst… nech toho!“ zavrčí a snaží se mu vymanit z náruče.
„Co takhle sladkou odměnu za moji námahu, ty děvko!“
Charlotin dech se zúží. To prase, pomyslí si, když ucítí ruku na stehně. „Zlato.“ Ruka se zastaví. John se na ni přemýšlivě zadívá.
„Zajímalo by mě, zda vůbec máš chlapy ráda, ale ano, máš. To vím.“ Charlota se posadí, upraví si sukni i živůtek. Zkontroluje se v zrcadle. Jednou ho zabije. Dřív byl jiný, ale prohry ho změnily. Stal se surovější, hrubší a začal si hlavně myslet, že je jeho. Nesnáší to. Nikdy nikomu nebude patřit. Jen sobě. Ona řídí svůj život, ne nějaký chlap.
„To ti do toho nic není. Jdeme na to nebo ne?“
„Jistěže. Saloon je tu jen jeden. Jdu tam a poptám se. Musíme ho odtamtud dostat.“
Charlotě se uleví. Je ráda, že se mu myšlenky stočily na zlato. John se mezitím zvedne. Pátravě se zadívá na svou partnerku, ale potom beze slova opustí její pokoj. Charlotě se uleví. Konečně je pryč. Lehne si na postel, tak aby si nezničila vlasy. Zavře oči. Zatouží, aby bylo po všem. Chybí mi Tucson, pomyslí zoufale. Vstane. Sejde dolů, kde se snad něco dozví.
„Tak, a teď co je tu za problém,“ optá se Zack. Takhle Hardyho nezná.
„Tohle je problém,“ ukáže na dveře věznice.
Zack se na ně podívá. „Máš snad tam někoho?“
„Jo, Jimmyho Levina. Zadělali jste mi pěknou polízanici, ale konečně vypadá, že buď chytíme Claye nebo jeho komplice.“
„Clay je tu?“ Jak je to možné? Jak se mohl dozvědět, že tu bude Jimmy? To není možné.
„Netuším,“ čímž Zacka uklidní. „Popravdě se jenom domnívám, že tu někde je. Pablo slyšel nějaký hlas, který povídal Jimmymu, že ho osvobodí. Kdo jiný by to mohl být?“ Zhoupne se na židli.
„To je pravda. My rozhodně ne, ale nechápu to. Clay odjel na sever. My jsme málem odjeli na jih, když nás dostihl Mattův telegram. Mimochodem, kde je?“
„Na ranči, ale ještě dnes se vrátí…“
Zack přestane ho poslouchat. Takže ho za chvilku uvidí. Jak mu asi bude dlouho trvat cesta? Taky kdy vyjel?
„Chceme připravit past.“
„Cože?“
„Jo dobrý nápad. Zúčastníte se toho?“ optá se ho trochu zbytečně Hardy. „Nejdůležitější bude pohlídat Luckyho.“
„Nebude to nápadné?“
„Právě naopak. Mám dnes narozeniny.“
Zack si ho nedůvěřivě prohlédne. „Vážně? Gratuluji.“
Místnosti se rozezní řechot. „Kecám, ale mám. Jasné. Leslie zůstane tady. Chci vidět, jak ho odtud budou dostávat. Obsadíme výhodné strategické pozice. No a potom je hezky jednoho po druhém sundáme. Ještě obejdu pár sousedů. Snad se některý přidá. Neboj se, jenom ti spolehliví.“
„Dobře. Půjdu to říct Wyattovi.“ Zvedne se, nasadí si klobouk. Tak je zpět v Poplaru. Těšil se, protože uvidí Matta. Nějak mu ten zatracený kluk chyběl. Klidně dojde k Wyattovi.
„Tak co?“
„Někdo chce dostat Jimmyho z vězení. Matt ho tam šoupl.“
„Chytrej kluk, ale víš, koho jsem viděl? Charlotu.“
„To je… myslíš Černého Karla?“ optá se nedůvěřivě. Vykoukne, jako by měla být za rohem.
„Přesně tak. Tak si říkám, co tu tak daleko od Tucsonu dělají.“
Zack vytáhne doutník, pak si uvědomí, že by byl vidět. Schová ho. „Obkreslit mapu je docela snadné.“
„Černý Karlo má pod palcem celý Tucson. Co ti chtěl šerif?“
Zack přemýšlí, potom přikývne. „Je to jasné. Povídal, že někdo chce osvobodit Jimmyho. Tím někdo je Černý Karel. Neuvěřitelné. Jsou tu oba nebo jeden? Jaký je mezi nimi vztah? Jo Matt zanedlouho dorazí do Poplaru. Hardy chce hlídat Luckyho, který je takový napůl řádný občan, napůl se veze ve všem, co není zrovna městu prospěšné.“
„Takže skládačka se dala dohromady. Vida, přece jenom nejsou všichni bankéři poctiví.“ Oba se na sebe usměji. „Tak co teď?“
Zack přemýšlí. Nejraději by vyjel naproti Mattovi, ale nejspíš to není nejchytřejší. „Víme, kdo je naším protivníkem. Stačí si ho pohlídat. Jdu k Billymu do nájemné stáje. Ty zatím počkej u Hardyho. Koně odvedu k Billymu. Budeme je mít, když tak připravené, ale doufám, že nebude jich zapotřebí.“
„Dobře.“ Oba dva se rozejdou.
Matt zatím rychlým klusem se blíží k městečku. Už z dálky jsou vidět světýlka z domů. Do srdce mu nakoukne naděje, že by tam už mohl Zack být, i když rozum říká, že je to ještě brzy.
„Už tam jsme, co uděláme?“
„Ustájíme koně u Billyho. Bude to nejlepší.“
„Dobře. Potom se proplížíme k Hardymu. Toho zmetka nedáme. Luckyho bych…“ odplivne si. Zvolní. Koně už kráčí, ale taky už míjejí první domy. Zamíří si to k Billymu. Ten, jako obvykle v tuto hodinu, sedí na stoličce. V puse má zapálenou fajfku. Najednou vstane.
„Kdo je tam?“
„Tiše.“
„Matte? Nevodjel jsi? Rychle sem!“ otevře vrata dokořán. Matt se Simplym projedou dovnitř. „Co se to, k ďáblu, děje?“
„Ale máme políčenou na vysokou. Prosím tě, dohlídni na ně. Potřebujeme, aby byli připravení k jízdě, ale aby je nikdo neviděl. Hele, nedorazil sem cizinec na tvém koni?“
„No jo. Nějakej obchodník. Prej kupuje pozemky. Je s ním něco? Koně vrátil v pořádku.“
„Ne, to je dobrý. Jdeme za Hardym.“
„Óho! Cejtím krev! Koho lovíte?“
„Ale no tak Billy…“
„Matte?“
Matt se prudce otočí, když zaslechne známý hlas. Dech v něm uvízne a srdce na chvilku zastaví, aby se splašeně rozeběhlo. „Zacku?!“
„Telegram nás dostihl včas. Stihli jsme to,“ řekne líně. Pobaveně hledí ve světle petrolejky na Matta. Je neoholený a sekne mu to. Pobaví ho ta myšlenka. Dřív by tomu vůbec nevěnoval pozornost. Akorát tak jedině, zda je rychlejší než on. „Bily, prosím tě, ustáj koně.“
„Ty jóó! To musí být něco velkého. Můj nos čuchá čertovinu.“
„Možná.“
Matt se vzpamatuje a uvědomí si, že jeho plány, jak Zacka někam zatáhne, jsou v kýblu. Teď tak uskuteční jedině prd.
„Je Tornado v pořádku? Co Robin?“
„Je na ranči. Jsou v pořádku. Jak Tornado, tak Robin. Drew musel odjet k rodině, tak doufám, že bude v pořádku.“
Klidně by tam mohl zůstat a Robin by mohl někde po cestě zdechnout, pomyslí si nevesele Zack. Neměl mu zachraňovat život. Ještě že je nemohoucí. „To jsem rád.“ Snad zůstane na tom ranči co nejdéle. Pak se zarazí. Kdepak toho vyrazit z ranče co nejrychleji.
„Já půjdu napřed. Jo Billy, ať má všechno!“
„Hele, nevyhrožuj, ty suchá tresko!“ čímž ho urazí, až Simply zvedne hlavu a raději jde pryč. Billy suše zaskřehotá smíchy. Zní to dost přízračně v klidu stáje. Matt se mimoděk podívá na oblohu. Zatáhalo se, jako by mělo pršet. Billy zatím odvádí Appleho dozadu. Ostatní tu nechá, protože dobře ví, že nikam neodejdou. Cítí klid, žrádlo, pití as hlavně odpočinek. Jediný nevyzpytatelný kůň je tu Tornado. Něco si zabručí pod vousy. Matt se Zackem osamí.
„Někdo chce dostat Jimmyho ven.“
„Vím. Hardy už povídal a dokonce víme kdo.“
Matt vykulí oči. „Kdo?“
„Jeden bankéř se svou partnerkou. Měl v úschově mapu. S Wyattem,“ u toho jména se Matt nelibě ušklíbne, „jsme usoudili, že zřejmě ji okopírovali. Jimmy musel říct o zlatě. Vypadali v pořádku, ale uvažuji, že Černý Karel zřejmě zastavil tvůj telegram.“
„Kdo je Černý Karel?“
„Žena.“
Matt se na něj udiveně řekne, protože jeho tón je tak zvláštní, ale na víc se nevyptává. Měli by pospíchat a zatím má pocit, že se ani jednomu odtud nechce. Kéž by tu nebyl ten zatracený Jimmy! Mohl by ho vzít domů… což mu připomene Šedého vlka. Musí ho informovat o vývoji tohohle případu. Billy pajdavě dojde pro dalšího koně. Oba dva mlčí. Nedívají se na sebe, jen stojí. Bily se na ně udiveně podívá, ale nechá je být.
John zatím přijde do saloonu Zlatý nugget. Vypadá to jako každý saloon v téhle zemi. Vejde dovnitř. V koutě uvidí toho mrňavého Charlotina špeha. Kývne mu hlavou. Jacek se zahledí na Luckyho. V očích má zarputilou nechuť k tomu člověku. Nechápe, proč jejích paní se s ním zahazuje.
John přistoupí k pultu. „Pivo.“
„Tady,“ zabručí nasraně. Pohlédne na šerifa, který se u stolu rozvaluje, jako by mu to tu patřilo. Půlka zákazníků se ztišila, další odešla. Jenže nemůže mu říct: „Vypadni.“
„Něco se stalo?“
Lucky na něj stočí zrak. Městský panák. Co tu chce? „Není tvoje věc.“
„Chápu. Někdo mi dal na vás kontakt.“
Lucky se zachmuří ještě víc. Jindy by to uvítal, ale rozhodně ne se šerifem za zadkem. „Áa?“ je to podezřelé. Nejdřív šerif, pak tenhle chlápek. Na tohle má dobrý čuch. Jenže…
„Někdo mi povídal, že byste mi mohl sehnat pár chlápků,“ řekne tiše a jakoby mimo.
„Těch tu je,“ zabručí se zájmem. Pak se podívá na svého číšníka. Před hodinkou mu říkal, že jeden hubený kluk se trochu vyptával. „Cizinec“ povídal a odplivl do prachu. Má to nějakou souvislost?
„Dost ostrých.“
„Jak moc?“ zapomene na šerifa. Ten ho nenápadně sleduje. Kdo je ten chlápek? Nejspíš nějaký městský panák, co je asi zvědavý na drsný život. Jestli bude takhle pokračovat, skončí bradou vzhůru nebo když bude Lucky v dobrém rozmaru, jen mu sebere šrajtofli.
„Hodně.“
„Opravdu?“ začíná ho to zajímat. Už dávno zjistil, že je lepší zločin připravovat než se ho zúčastnit. Je to bezpečnější, ale stejně vzrušující.
„Ano. Takže…“
„To bude drahé.“
John se usměje. „Whisky? Dobrou.“
Lucky odsune dvířka a vytáhne speciální láhev. „Skotská, dvanáctiletá,“ zabručí. „Proč ne. Ale tady ne.“
„Jistě. Kde?“
Lucky se podívá na rozvaleného šerifa. „Za hodinu u kostela.“
„Dobrá!“ Vypije a položí dva zlaté dolary. Lucky se široce usměje. Shrábne je, než by člověk řekl švec. John spokojeně odejde. Venku vytáhne hodinky. Takže za hodinku bude vše vědět. Má to jít říct Charlotě? Zamračí se při jejím jméně. Poslední dobou je vzpurná. Měl by ji víc přitáhnout uzdu. Zdá se, že chce ho nechat plavat, ale to nemůže. Bez ní se neobejde. Nikde takovou nenajde. Půjde za ní, pak se uvidí. Nějak tu hodinu musí vydržet.
Matt nakonec vezme Zacka za ruku a táhne ho dozadu do stáje. Kolem nich projde Billy. Nevšímají si ho.
„Stalo se něco?“
Matt nic neříká, ale když jsou dost daleko, přitiskne se k němu. „Chyběl jsi mi.“
Zack ohromeně si uvědomí, že tohle vždy chtěl. Dřív si myslel, že až zemře, tak to má být, ale najednou zjišťuje, že celou dobu si přál, aby někomu chyběl. Hlavně si přál, aby si na něj někdo občas vzpomněl.
„Taky,“ zabručí znepokojeně, protože má pocit, jako by to nebyl on.
Matt se usměje, přitiskne se k němu a začne ho líbat. Pak ho jen objímá. Je vzrušený, že by nejraději to tady udělal. „Jsem rád, že jsem ti chyběl.“
„To řekl kdo?“ podiví se Zack.
„No ty. Mám na tebe chuť.“
„Uprostřed stáje?“
„No a? Nechtěl bys to?“
Sakra, jo, ale tady? „Každou chvíli mohou zaútočit.“
„Máme čas,“ šeptá svůdně Matt a otírá se o něj celým tělem. „Nebo jsi to dělal s Wyattem?“
Zack se naštve. Tak to tedy ne. „Ty snad s Robinem?“
Matt si vybaví polibek. „No dovol?“
„Já taky ne. Jsem Doc Holliday, mě si vodit na provázku nebudeš!“
Billymu vypadne fajfka a ztuhne. Doc Holliday, tady? Zack je Holliday? Ten slavný pistolník? Ten slavný hráč? Nejrychlejší střelec? Šedé peklo na zemi? Polkne. No kruci! Tady bude peklo a Matt je sem přivedl.
Kolem něj projde Zack. „Ježíš Maria!“
Matt naštvaně za ním.
„Cos to, Matte, udělal?“ zašeptá. Vždyť v jeho patách jde krev, aspoň to každý říká. Pak se oklepe. On už zažil peklo a proč ne?! Rozhodně si to nechá pro sebe, ale že to neuhodl. Ono možná proto, že každý povídal, že je pod drnem. Nebylo o něm slyšet… Bože! Kdyby to tu lidé věděli, ale on nic neřekne. Bude to u něj jak v trezoru. Usmívá se. Tak v městečku je Doc Holliday. „Neskutečné. Opravdu to je…“
„Počkej!“
„Co je?!“ Trhne sebou. Už tu bylo tolik lidi, co se ho pokoušeli ovládat, ale všichni ztroskotali. Nenechá se vodit na vodítku.
„Nic. Promiň. Já jen jsem se těšil, až přijdeš a no představoval si ledacos.“
Zack si povzdechne. „Teď ne.“
„Dobře. A pak?“
Zack se v duchu usměje. Mládí. Kdy on byl mlád? I když s Mattem se to vrací. „Klidně celou noc.“
„Jupí! Tak jo. Hele, to…“ ale Zack ho zatáhne dovnitř. „To je Černý Karel. Nebezpečný zločinec a chce dostat Jimmyho z vězení.“
„Ona? Vypadá neškodně,“ podiví se.
„To vrah Liany taky.“ Matt přikývne. Má pravdu. Ženy by neměl podceňovat jen proto, že vypadají křehce. Jen když si vezme pádnou ruku paní Marie. To je dračice. „Půjdeme za Lesliem. Nějak musíme dostat Hardyho ze Zlatého nuggetu.“ Vykoukne, zda už zmizela. Pomalu, s klobouky naraženýma do čela, se vydají k vězení. Vstoupí dovnitř.
„To je dost, že tu jste,“ řekne Wyatt. „Musíme poslat pro Hardyho. „Simply, ty budeš hlídat saloon.“
„V pořádku.“
„Nejdřív zajdi pro Šedého vlka. Pomůže ti.“ Simply vyrazí ven.
„Tak je to tu.“ Posadí se a čekají, protože nic jiného nemohou dělat. Zack si překontroluje zbraně. Rychle vytasí, když dovnitř vstoupí Hardy.
„No né, výkvět našeho městečka. Tak co se děje?“ Chce se posadit do křesla, ale Wyattův pohled ho nějak odradí. Ten chlap je divný. Studený jako pistolník. Možná jim je.
„Jmenuji se Wyatt Earp a to je můj přítel,“ kývne na Zacka, který už dříve ho požádal, aby neříkal jeho totožnost. Přesto první co Hardyho napadne je jméno Doca Hollidaye. „Jsme na stopě Claye Allisona. Jak víte, zatykač na něj je vydán v několika státech. Momentálně jde po zlatě, které kdysi bylo ukradené. Mapu měl u sebe uloženou bankéř John Higgins a jeho partnerka, která vede zločin v Tucsonu Černý Karel nebo taky Charlota. Oba dva jsou tady a osobně si myslím, že jedou na vlastní pěst, že Clay o tom neví. Určitě by chtěli peníze sami pro sebe stejně jako on. Ale Clay rozhodně něco ví, protože odjel na sever.“
„Co ho zmáčknout?“
„To nepůjde. Musí být tam osobně.“
„Ehm a nebylo by lepší se na to vykašlat?“
„Ne. Chci Claye. On nás dovede k zlatu a u zlata bude Clay.“
„To je fakt jednoduché,“ poznamená Hardy.
Matt se Zackem mlčí.
„Ano. Nesmí ho dostat. Mapu máme, takže jakmile je vyřídíme, jedeme na místo určení.“
„To bude bordel,“ zamumlá Hardy. Wyatt Earp, tak ho konečně poznal. Zajímalo by ho, zda je skutečně tak rychlý, ale něco ve Wyattových očích ho varuje, aby raději nepokoušel osud. „Tak jaký je plán?“
„Ten zůstává. Určitě se pokusí ho dostat z vězení. Osvobodí ho a ujedou. Předpokládám, že lidi už mají.“
„Bankéř. Nejspíš ano. Lucky mluvil s nějakým člověkem. Když si to tak uvědomují, tak mu dal whisky ze své osobní láhve. To by neudělal pro nějakého cizince. Takže vše víme.“
„Ne celkem. Nevíme, kdy zaútočí.“
„Brzy,“ řekne Wyatt. „Jdeme se rozmístit tak, aby nás nikdo neviděl. Past musí sklapnout.“
„Jdu na nějakou střechu. Nejlépe bude k Oreovým,“ přikývne Matt.
„Ok.“ Wyatt se zvedne, nasadí si klobouk. Přejede si krempu klobouku. Ledové oči se zadívají na každého v místnosti.
„Ještě jedno. Kdo tu zůstane?“
Hardy si povzdechne. „Já. Musí to tak být.“ Wyatt přikývne. Dotkne se jeho ramene a vytratí se do noci. Za ním zmizí ostatní, až zůstane jen Hardy. Na stůl si připraví zbraně. Posadí se do křesla. Teď už jen zbývá čekat. Nesnáší to. Wyatt Earp je tady v městečku Poplar. Zvláštní. Ozve se zvuk, až sebou trhne, ale pak sylší.
„Mám hlad!“
Hardy se usměje. „Zmlkni nebo ti dám roubík!“ okamžitě je ticho. Tak to má být.
Venku se zatím všichni náležitě rozmístí. Matt vyjde na střechu a poradí Oreovým, aby nevycházeli, načež Anna začne lamentovat, že neměli stavět tak blízko vězení. Teď čeká a dívá se, kde jsou ostatní. Čekání. Nemá je rád. Pořád na něco čeká a ani si neužil Zackova příjezdu. Jeden malý polibek. Co to je? Nic.
„Tak ne každý bankéř je poctivý, Wyatte. Říkal jsem ti to, ale občas se najde světlá výjimka,“ bručí pro sebe Zack. Nahmatá hodinky, které mu dal Matt. Ze zvyku se podívá, i když nic nevidí. Měl jsem ho důkladněji políbit. Celou dobu se mi po něm stýskalo. No teď je o tom zbytečné uvažovat. Zaregistruje Simplyho postavu, když někoho ucítí.
„Nějaký muž s Luckym se dohodl.“
„Jak?“
„Venku je Oliverova banda.“
„Kolik lidi?“
„Deset.“
„Hodně.“
„Zack s ostatními to zvládne. Pomohu.“
„Díky.“ Je jako stín. Když jde k Mattovi. Deset lidi s šéfem a Johnem. Budou mít co dělat. Určitě to bude rychlé. Vyhlédne Mattovým směrem. Jen ať se mu nic nestane! Zbytek je nedůležitý. V klidu začne čekat stejně jako zbytek.
