Robinův úkryt
112.
Matt jede za Zackem s Wyattem na Tornádovi. Přemýšlí, že svět je šílené místo, protože jak někdo může žít v poušti? Jistě je krásná, ale asi jenom pět minut.
„Mám pocit, že ne vše je košer,“ řekne protáhle Zack.
„Zklamali nás častokrát, co uděláme?“ optá se Wyatt. Zastaví, rozhlédne se. „Hora nikde.“
„Nemyslím, že by lhal.“
„To co vždy, Wyatte. Nebo snad máš tentokrát jiné mínění?“
„Sám nevím.“
„O čem to mluvíte?“ dožaduje se odpovědí zmatený Matt.
„Ty sis ničeho nevšiml?“ optá se potěšeně Zack. „Už nějakou dobu za námi jedou jezdci. Nějak pochybují, že by jeli na návštěvu, že Wyatte?“
Ten přikývne.
„To znamená…“
„Že jsme obětní beránci.“
Ten jeho hlas zní, až moc radostně, zamyslí se Matt. Opět střílení. Má pocit, že od chvíle co je s těma dvěma, jeho život se skládá ze střílení nebo podobných nebezpečných nehod. Jak ti dva to dokázali dosud přežít, je záhadou. No - on jim pomůže. Jeho oči sklouznou na nenáviděný písek.
„Počkejte.“
Sjede z Tornáda jako blesk. Přistoupí k sotva znatelné hromádce. Odhrne písek, ale velmi opatrně. Už se seznámili s obyvateli, kteří poušť obývají. Většinou jsou šerední a jedovatí.
„Co se děje?“
Matt zvedne do výšky láhev. Zack seskočí, vezme ji. Otevře, nakloní a nevyteče ani kapka. Wyatt mu ji sebere, prohlédne, ale je to jen obyčejná láhev, ale kdo by odhazoval v poušti láhev? Je sice prázdná, ale pokud by narazil na pramen, zachránila by mu život.
„Nedává to smysl.“
Matt se rozhlédne. Šedý vlk ho dlouho a trpělivě učil sledovat krajinu. „Možná, že ano.“ Doufá jenom… Jde k sotva znatelnému zvlnění. V rukavicích začne odhrnovat písek. Zvedne do výšky botu, potom ji spustí.
„Slušná mumie,“ zamumlá. Je tu už dlouho, ale co to znamená? Odhrne z obličeje písek. Robin to není a ulevilo se mu. „Neznám ho. Snad vy?“
„Jako máme znát každého vandráka v státech?“
„No jo, ale…“
„Nech toho, Zacku. Zajímavé, ale to jen dokazuje, že jedeme správným směrem.“
Matt vytřeští oči. Ten mrtvý jako… Robin? On ho zabil? Je otřesený. Tak nějak si nedokáže srovnat v hlavě.
„Bránil se, je to vidět. Napil se vody a láhev vyhodil. Dává to smysl. Zajímalo by mě, jak dlouho ho už chtějí zlikvidovat a kolik lidi je tady pohřbeno.“
„Včetně nás, co Wyatte?“
Ten se zazubí. Vyhoupne se na hnědáka. „Nehodlám zemřít v prašivé poušti. Jedeme. Najdeme Robina a potom…,“ zasměje se.
Matt se otřese. Nikdy ho neslyšel smát se, ale není to hezké. Jako by promluvilo peklo. Zack zdá se není překvapený.
„Uděláme to, co musíme.“
„Jistě.“
Je zvyklý na to. Je zvyklý zabíjet. Jak jsem mohl doufat, že někdy zůstane se mnou na ranči? Bude mu to chybět. Zack se zničehonic otočí.
„Matte.“
„Co je?“
Zack se k němu přiblíží, zkontroluje, zda Wyatt se nedívá. Rozpačitě ho pohladí po ruce. „Někdy správné věci nejsou hezké.“
„Ale nemusíme mít z nich potěšení.“
„Nemáme,“ ujistí ho, ale Matt nevěří. Možná není to potěšení ze zabití, ale z jiných věcí. Síla, moc, rychlost, že oni jsou ti nejlepší. Co má dělat? Odejde k němu? Bude od něj odcházet za dalšími nepřáteli? Jak se s tím smíří?
„Pomohu vám.“
„Já vím, ale drž se stranou.“ Změnil mu život, ale i přes jeho zkušenosti, je stále zelenáč. Možná proto ho přitahuje. Jeho pohled na svět, který je zvláštní. Jiný než jeho, ale změnil ho i jeho život. Možná se sám chtěl změnit. Kdo ví? Zůstane s ním, protože s ním má pocit, že ještě žije a život je krásný, barevný.
„Za co mě máš?“ optá se.
Zack se na něj podívá. „Nerad bych, kdyby se ti něco stalo. Nic víc. Mary by mě zabila,“ zamumlá dovětek, když se Mattova tvář rozjasní, protože u Zacka to je jako vyznání lásky.
„Takže kde s nimi střetneme?“ optá se.
Wyatt se za nimi ohlédne. „Myslím, že u té hajdy. Robin chce, abychom tam došli. Bůhví proč.“
„Myslíš, že je na cestě?“
„Ne. On už je tam dávno. Čeká.“ Matt se zamyslí. Čeká, ale oblíbil si ho i přes tu pohádku. Byla moc hezká. Velký černý zlý beran se stane velkým bílým beranem. Pravda to tam chybí, ale oni to vytvoří. A pak minulost je minulost.
„Myslíš, že chce to uzavřít? Udělat za svou minulostí čáru?“ optá se Zack Wyatta, který opustil Matta.
„Ano.“
„Využil nás,“ řekne klidně Matt.
Zack s Wyattem to nepotvrdí ani nevyvrátí. Matt se taky odmlčí. Klidně jedou kupředu, ale Mattovi to nedá, aby nehledal nejasnosti. Je to zvláštní, kolik je tu mrtvol. Naschvál nebo každý touží po zlatě? Možná Robin spíš patří k Wyattovi a Zackovi, ale jemu by neublížil ani jeho přátelům. Ví to. Nechápe jeho jednání, i když z Wyattových slov pochopil, že si myslí, že chce všechny zabít u svého obydlí.
„Tam. Jsme skoro tu. Kolik se sem dostalo?“
„Cože?“ nechápe Matt.
„Kolik jsi cestou našel mrtvol? Kolik jich zabil, aby uhlídal si své hájemství?“
„Dost,“ připustí. „Ty Wyatte, komu pomůžeme?“
Oba se na něj usměji. „Není to snad jasné?“ Pobídnou koně k trysku. Matt mlaskne na Tornáda. Snadno by je předběhl, ale zadržuje ho. Vnímá cval, hladkost kroku. Vychutnává si jízdu, i když horký vzduch dělá své a tak přetáhne šátek přes tvář. Ohlédne se, ale nikoho nevidí. Jenom za nimi je vidět zřetelná stopa.
Mattovi se rozzáří tvář, když zaregistruje charakteristický zvuk. Střely si skoro nevšimnou, ale zadrží koně. Pomalu se přibližují k domku. Matt si ho prohlíží. Nevpadá to, že by měl pramen. Spíš je to domek splácáný z hliněných cihel. Není vůbec hezký. Nelíbí se mu to. Dveře se otevřou, v nich stojí známá postava s puškou v ruce. Matt znejistí. Proč je přivítal střelbou? Nepoznal jejich koně?
„Ahoj, Robine.“
„Wyatte, zdravím. Proč tu jste?“
Matt chce jít dopředu, ale Wyatt ho zarazí.
„Jeli jsme tu okolo. Menší projížďka za neznámým.“
„Chápu. Tam je cesta k městu!“ mávne puškou za nimi. Matt jeho hrubost zarazí. Nikdy takový nebyl. Co se tu to děje?
„Robine, poslal nás sem Drew!“ vykřikne Matt.
„Paličák,“ zamumlá si pro sebe Robin. „Co tu chcete?“
„Ale maličkost! Někdo nás požádal, zda bychom tě nezabili,“ řekne líně Wyatt, skoro by se dalo s úsměvem. „Tak jsme usoudili, že to není špatný výdělek. Dokonce mám zálohu!“
„Wyatte!“
Chechot, který se nese až k nim. Puška se skloní. „A co uděláte?! Zabijete mě? Jsem už mrtvý!“
„Na mrtvolu je živý až dost,“ zamumlá Zack. „Nezdá se vám?“
„Jo.“ Matt má toho dost a popožene koně. Robin zvedne pušku, zacílí, potom ji skloní. Zmizí ve dveřích. Matt dojede k domku, nechá koně stát před dveřmi. Vejde dovnitř.
„Drew nám vyprávěl zajímavou pohádku.“
„Drew je ukecaná stará bába. Zvládl bych to. Pojďte dál. Moc návštěv tu nemám.“
„Za chvilku jich tu bude až moc,“ prohodí nenuceně Zack. Postaví se k oknu, ale tak, aby ho nebylo vidět.
Robin se podívá oknem. „Takže je konec.“
„Ano.“
„Jednou to přijít muselo,“ pokrčí rameny. Podívá se Matt, Zacka a nakonec Wyatta. Dobře ví, že on tu má moc. „Udělal bych to znovu.“
„Jo to vím. Bylo by špatné, kdyby se muž za své činy styděl.“
Robin ztuhne. „Co chceš dělat? Odvést mě?“
Wyatt se podívá na dveře, vytáhne zbraň, kterou rychle překontroluje. Matt ho neklidně pozoruje. Snad nechce Robina odvést? Mimoděk sáhne na zbraň.
„Nech toho, Matte.“
„Díky moc, ale to je mezi námi,“ odmítne jeho pomoc Robin. Matt neví, co má dělat, protože nechce, aby se střílelo.
„Nu což, jdeme na to Zacku nebo ne?“
„Jistě. Matte, odveď koně dozadu, fofrem!“ Matt rychle vyběhne ven. V dálce vidí nezřetelné rozplizlé obrysy. Hodně jezdců. Vezme zbraně, hodí je dovnitř Zackovi. Rychle je odvede a připoutá ke kusu uschlého stromu. Jestli se poplaší, zdrhnou jako nic. Vpadne dovnitř. Je rád, že Robinovi pomohou.
„Díky!“
„Byli bychom na řadě. Tak jak to bylo?“ optá se Zack, zatímco se u okna připravuje. Postupně doplní a překontroluje zásobníky u pušky a koltů.
„Ukradli jsme to stříbro. Podrazili mě a nechali mě. Každou minutu, kterou jsem byl v dole, jsem si přál jim pomstít. Ovšem získal jsem tam tohle pokroucené tělo. Neměl jsem přežít, ale pomsta žila dál. Utekl jsem. Dobelhal jsem se k rodině. Nepřijali mě, ale Drew ano.“
„Já to věděl! Je to tvůj bratr, co?!“
„Ne. Bratranec, který se mnou vyrůstal. Jako jediný mi pomohl. Dal mi peníze, ošetřil mne a šel se mnou.“
„Tedy!“ zvolá obdivně, až se Zack zaškaredí. To nemůže takhle zvolat i na jeho dresu? Zatraceně měl Robina zlikvidovat sám. Plete se, kam nemá a k tomu Drew. Ty dva mu byl čert dlužen. Matt se na něj dívá jak na hvězdu, až se i Robin začervená.
„Nic to nebylo.“
„Ale bylo.“
„Matte, nech té romantiky.“
Ten se na něj křivě podívá. „No jo, ale když je to tak hezké,“ zamumlá, ale jde se postavit k dalšímu oknu. „Rozsekají nás jako nudle,“ prohodí. „Kolik jich je?“
Zack si oddechne. Zdá se, že konečně vystřízlivěl. Je rád, protože ten, kdo nestojí pevně na nohou, většinou končí u hrobníka. „Odhadují to tak na patnáct jezdců. Stojíš hodně vysoko, Robine.“
Robin se zachechtá. „Jsem slavný, co?“ řekne ironický. „Na jednoho hrbáče posílají patnáct jezdců. To je dost, co tomu říkáte?“
„Dost na to, aby z tebe udělali řešeto!“ odsekne Zack. „Zvládneme to?“
„Zvládli jsme to už ne?“ odpoví klidně Wyatt.
„Jistě. Podívej se, bílá vlajka. Vyjednávač. S kým asi bude chtít mluvit? No né! Ctihodný bankéř s hrobníkem. Víš, Wyatte to městečko má zajímavé lidi.“
„To ano, včetně jednoho padoucha.“
„Bratři Smithovi!“
„To je pro nás,“ prohodí Matt.
„Odměnu zvýšíme, pokud nám ho vydáte!“
„A záruky jsou na místním krchově,“ vloží se do toho kousavě Matt. Zack se usměje. Rychle pochopil. Možná až zas takový zelenáč není.
„Bohužel jsme si to rozmysleli!“ křikne Wyatt. Uvnitř zaslechnou šťavnatou nadávku. Zack vykoukne.
„Stahuje se. Teď to přijde.“ A má pravdu. Okamžitě se do hliněných zdí zakousnou střely. V místnosti všichni leží na podlaze, Zack, opřený o stěnu. Vytáhne doutník, v klidu si ho zapálí. Matt přimhouří oči, potom si to rozmyslí. V místnosti se lenivě svíjí tenký had kouře. Najednou utichne a oni se vrhnou k oknům a dírám. Přesnými ranami sejmou pět jezdců.
„Mám pocit, že ty nadávky slyším až sem,“ zachechtá se Robin.
„Jo, nápodobně. Teď je jich dvanáct.“
„Souhlasí?“
„Jedenáct. Jeden je zraněný.“
„Každý si vezme jednu stěnu, Matt se mnou předek. Zadek nechejte být.“
„Co koně?“
„Ty dostanou, až dostanou nás. Nic se jim nestane. Jsou cenní.“
„Příjemná perspektiva…“ zabručí Matt.
Zack se zasměje. Vystrčí pušku, zkoumá před sebou obzor, pak vystřelí. „Jen klobouk, škoda. Ber to tak, že jejich koně budou našimi. Tak to chodí.“
„A tak vzniká nová legenda o bratřích Smithových!“
Zack s Wyattem se pousměji. Ten kluk to vystihl přesně, pomyslí si. Stačí, aby přežil jeden z nich, a bude vyprávět o třech bratřích Smithových, kteří bratry nejsou. Je to jedno, teď mají jiný problém. Robin vystřelí. „Jeden.“
„Hej, chceš nás trumfnout?“
Zpod klobouku zazáří oči a zuby. „Vás dva netrumfnul nikdo, ale snažím se, takže kdo dostane jich nejvíc, dostane od Matta polibek!“
Matt vytřeští oči. „Vy jste se zbláznili!“
„Proč ne? Jsi nejmladší! Jdu střílet.“
Všichni se zasmějí, ale Matt má nějak pochybnosti, že by to byla jen legrácka.
„Počkejte, to je žert ne?!“
„Mladíku, na Západě se nežertuje a ne když jde o kejhák, že chlapi?!“
„Jasně!“ bručí Zack u předních dveří. To zrovna. Vidím mu až do žaludku. A ten zelenáč se na to nachytal. Jen počkej! Já ti dám nejvyšší skóre. „Myslím, že je jich deset!“
„Dobrý!“
Wyatt nad tím kroutí hlavou. Polibek od Matta? Udělat z toho soutěž? A že on potom je zvrhlý! Ale jak tak kouká, ti dva to berou naprosto vážně.
„Hej, nejsem nějaká věc!“
„Pak střílej, můžeš si dát sám sobě!“ odsekne Zack, který pečlivě zamíří a vystřelí. „Další.“ V očích odhodlání to vyhrát.
„Já taky. To je jich… Osm,“ dořekne Wyatt. „Sorry sedm. Myslí si, že díky těm kaktusům budou mít lepší možnost, ale prostřelit se dají. Mají pochodně. Nakolik vydrží ta střecha?“
„Asi tak dvě vteřiny.“
„Jezdec!“ zamumlá Matt, pečlivě namíří. Zmetek se schovává za koněm jako indián, ale zkusí mu prostřelit nohu. Kůň se vzepne. Matt zakleje. Dostal to kůň, ale pochodeň dopadne na zem. „Chtějí nás vykouřit.“
„Jo a nedivil bych se, kdyby měli posily.“
„To né!“ zaúpí Matt. „Já chci oddělat Claye a vrátit se domu!“
Všichni se rozesmějí, když Zack vystřelí. Potom ztuhne. „Doprdele!“ Zvedne hlavu, když střecha, která je z proutí, vzplane. S ledově klidnou rozvahou vezme šátek, z láhve vylije na něj vodu. Oheň se šíří.
„Dostali nás, takže co teď?“
Robin, který kašle, začne ramenem vrážet do zdi. Ta se začne drolit. Matt pochopí a přidá se k němu. Pažbou pušky rozšiřuje otvor.
„Kaktusy!“ stačí říct, než vypadnou v poslední vteřině, protože ze střechy padají na ně kousky žhavých uhlíků. Nadechnou se čistého vzduchu a zalehnou.
„Co teď?“ leží na písku, vedle nich hořící chata.
„Kde jsou?“ zaslechnou.
„Rozdělíme se?“
„Budeme muset?“ zašeptá v odpověď Wyatt.
„Beru si tady mladého a jdeme zleva. Vy zprava.“
„Dobře, jen nás nezastřelte!“
Matt si pomyslí, že to může být hazard, ale konec konců, co není hazard? Vystřelí. Zásah. Je mu tak nějak smutno, ale při představě, že by uhořel, se mu dělá zle.
„Jsme tady! Zbývá ještě někdo?“ zvolá opatrně z jednoho píchajícího křoví.
„Jo tenhle!“ U Wyatta sedí bankéř se zvednutýma rukama. „Co s ním?“ optá se.
„Nazdárek, Jimmy.“
„Nazdar, Robine. Najal sis pořádný lidi.“
Robin se usměje. „Možná.“ Přidřepne si k němu. „Kde je to stříbro?“
„Není,“ pokrčí rameny.
„Jak není?“ zvolá užasle. „Přece mi nechceš tvrdit, že jste to všechno rozfofrovali? Vždyť to byli čtyři plně naložení koně!“
Jimmy pokrčí rameny. „Co ti mám říkat. Špatné investiční plány, trochu hraní, ženy. Bob měl rád ruletu a příliš se mu nedařilo a jistě zapomněl jsem na tebe.“
„Na mě?“ Robin nechápe, co tím myslí.
„Jo ten zbytek, co jsme měli, skončil u tebe.“
Robin se narovná. „Jenom to? Nevěřím.“
„Jak chceš, ale proč bych lhal? Neměli jsme jim věřit. Kdybychom to zadali Clayovi…“
„Jenže ten by si to stříbro nechal pro sebe, že? Vsadím se, že by to ze mě dostal.“
Jimmy se hořce usměje. „Tak nějak. Odněkud tu historku moc dobře znal. Předstírali jsme, že je vše OK, ale ten lišák asi nás prokoukl. Ovšem najít tvou chatu nebylo tak lehké. Tak dělej, zabij mě.“
Matt sebou trhne. Opravdu ho zabije?
„Tomu se tedy říká historka. Nakonec se tu bojovalo kvůli prázdným pytlům. Není to sranda?“ zasměje se Zack.
„Jo moc velká,“ zasupí vztekle Robin.
„Co chceš udělat?“ optá se klidně Matt. Něco jiného je bránit, něco jiného je zajatce odvést ho, ale zabít ho jen proto, že není stříbro, které kdysi uloupili, to je mizerné.
„Odvedu ho do městečka.“
„Není tam vězení.“ Robin se podívá na své přátelé. Jsou ještě jimi? Otočí se ke stavení, které ještě doutná. Moc v ní neměl, ale strávil tam hodně dní, kdy jenom přemýšlel o pomstě. Plánoval, jak jednoho po druhém zničí. Clay mu přišel dost nevhod, protože byl mužem, který by ho mohl dostat. Věděl, kdo po něm jde, ale že mu pomůže maršál Spojených států, tak to se mu nesnilo. Dobře vidí lhostejnost v Docově pohledu, mírnou zvědavost u Wyatta a Matt? Taky ví, co by si přál. Zabil by ho jako mouchu – tehdy před léty. Poslední dny mu ukázaly, že byl blázen, ale nechat ho jít bez potrestání?
„Někdo sem jede,“ řekne tiše Zack, který spíš než by se zapojil do hovoru, bedlivě sleduje okolí.
Robin se zadívá do dálky na jezdce.
