Zlato - 113.
Zlato
113.
Všichni kromě zajatce sledují jezdce, který se k nim v horkém oparu přibližuje. Podle toho, že se nesnaží cokoliv udělat, to nebude nepřítel, ale nikdo neví, kdo je kdo. Může to být klidně Clay nebo jeden z jeho jezdců.
„To nebude nepřítel,“ podotkne Matt s kloboukem v ruce. Podrbe se na bradě. Přál by si teplou vodu a břitvu. Nechápe, jak Zack může mít knír a dřív dokonce bradku.
„To ne. Myslím, že vím, kdo to je,“ prohodí Robin. Jezdec se neustále přibližuje.
„Pusťte mě!“ zažadoní bankéř.
„A proč?“ Robin do něj šťouchne. Neví co s ním. Chuť na pomstu se nějak rozplynula. K čertu s nimi! Pomohli mu, ale taky mu vzali pomstu, na kterou se připravoval dlouhá léta. „Řekni důvod, proč bych tě měl pustit.“
Muž zaváhá, ale život je mu přednější než cokoliv jiného. „Zlato.“
Všichni se k němu otočí.
„Cože? Právě jsi řekl, že žádné nemáš.“
„To je pravda. Nemám. Tady nemám,“ opraví se. „Ale někde jinde mám.“
„Stačí mapka a vysvětlení,“ řekne suše Zack. „Nemusíme ho tahat po všech čertech!“
„Potřebujete mě k tomu. Dotyčný to nevydá, pokud u toho nebudu!“ vyrazí ze sebe zoufale.
„To je Drew!“ zvolá nadšeně Robin, ale vzápětí se zamračí. „Co tu dělá?“
I Matt už ho poznává. Drew k nim dojede a sklouzne z koně. Přejde k zajatci, zvedne mu hlavu… V očích zajatce se objeví zděšení. Zachroptí: „Zlato! Hodně!“
„Co tady děláš? Stalo se něco?“
„Jo.“ Drew pevněji sevře uzdu. „Otec zemřel. Musím tam jet.“ Podle jeho výrazu tím není nadšený.
„Nejsi hlavním dědicem,“ namítne Robin.
„To ne, ale musím tam jet. Měl jsem ho rád. Tak jsem ti to přišel oznámit. Co s ním uděláš?“ Šťouchne do zajatce, až ho povalí.
„Vy těm historkám o zlatě věříte?“ optá se Matt. Nezdá se mu to. Podle něj si ten chlapík chce zachránit kejhák smyšlenou historkou.
„Neexistuje,“ řekne Zack vyrovnaně. „Je to jenom past.“
„Není!“ zavřeští Jimmy. „Opravdu není! Dokážu vám to! Přisahám!“
„Jak?“ optají se.
„V bance mám papíry k tomu účtu, kde ho mám schované. Nelžu vám, přisahám. Taky mám mapku, kde je naleziště. Dostal jsem ho od jednoho zlatokopa.“
„Kterého jsi odkrouhnul,“ řekne Wyatt hlasem bez emocí a podle zajatcova výrazu se nemýlí. „Měl jsi, Drewe, klidnou cestu?“
Drew se široce usměje. „A víte, že ne? Nějací zlí chlápci se rozhodli, že mě budou sledovat. Robine, znáš to místo U kříže?“
„Jasně. Cos tam dělal? Je to tam zrádné. Už jsem ti to říkal několikrát. Měl bys být opatrnější!“ spustí vyčítavým tónem Robin. „Prostě si zas děláš, co chceš.“
Trojice úplně na vše zapomněla. Drew se culí. „On je takový pořád.“ Potom sklouzne pohledem k zajatci. „Robine, přestaň! Co s ním?“
Robin si uvědomí, že se na něj všichni dívají. Neví, co udělat. Vynahradí mu zabití toho chlapa vše, čím si prošel? Zatraceně! Otočí se k nim zády a vydá se do pouště.
„Je mi ho líto,“ řekne smutně Drew. „Když jsem ho viděl, myslel jen na jedno - jak se pomstít. Ničím jiným nežil a teď, když je na prahu svého vítězství, se mu bojí vzít život.“
„Něco jiného je zabít v sebeobraně a něco jiného jen tak ho zavraždit,“ ozve se Matt.
„To je fakt. Proto jsem tak rychlej,“ řekne s širokým úsměvem Zack. „Mám život docela rád.“
Wyatt to rozhodne. „Svažte ho, naložte na koně a Drewe, koho že jsi to potkal?“
Matt jde za Robinem. „Je to tak správné.“
„Správné?!“ vybuchne Robin. „Podívej se na mě. Jsem mrzák. Neměl jsem přežít. Jenom myšlenka na pomstu mě udržovala při životě. Nebýt toho, tak jsem v nějakém bezejmenném hrobě ve věznici jako ostatní. Nejsem nikým. Jsem nula, která těží kámen, dokud může, a občas jí na zádech přistane dozorcův bič.“
„Ale můžeš se někým stát a nejsi mrzák.“ Položí mu ruku na rameno, jemně je zmáčkne. „Já nevidím mrzáka nebo nulu, Robine.“
„Nerozsypu se mladej. Jdeme. Drew musí do San Franciska. A co ty?“
„Clay,“ odpoví jednoduše. Vyrazí ke skupince, která ignoruje svázaného bankéře. Napjatě poslouchají Drewa, který široce rozhazuje rukama.
„… a najednou se ohlédnu. Říkám si. Drewe, ty starý kojote, určitě pasou buď po tobě, nebo po Robinovi. Jasně, nemohl jsem to tak nechat. Popohnal jsem svého koně ke Kříži. Vy to tam neznáte, ale je to malé peklo v této jinak krásné poušti. Vedro, ohlodané kosti neopatrných zvířat i lidí. Víte, jak zní praskající kost? Ne? Já po nich šel. Prásk! Prásk! to dělalo. Dostal jsem je tam všechny. Vítr a písek z nich udělá mumie, zvířátka zase bílé kosti.“
„No a kolik jich bylo?“ optá se zvědavě Wyatt.
„Počkejte. Jeden měl bílého koně. Taková blbost. Šel jako první. Koně se snad zachrání, protože odtamtud zametali jak vichr. Potom ti dva na hnědácích. Pak jedna ryzka, jeden černý a poslední byl takový ten indiánský pony. Já bych řekl, že to byla nějaká banda, co šla po Robinově úkrytu. Viděli jste cestou, kolik jich tu zemřelo?“ Z kapsy vytáhne cigaretu a labužnicky do plic natáhne kouř. „Šíleně. On Robin je tak trochu šílený, ale jinak OK. Však je můj bratranec!“
„Právě jsi vyhrál Mattův polibek,“ řekne do toho Wyatt, který pozorně sledoval hovor.
Do Robina a Zacka jako když uhodí. Oba zůstanou na Wyatta civět.
„Ehm? Cože?“
„Ále - Robin a Zack se vsadili, že kdo sundá nejvíc padouchů, tak od Matta dostane polibek.“
Drew se rozesměje. „Vy jste se tu museli nudit. Ovšem…“
Matt se ošije. „Hele…Oh!“ vyjekne, protože Drew pustí uzdu, přistoupí k němu, obejme ho a políbí na rty. Zack v šoku udělá krok, Wyatt se rozesměje a Robin málem, že se nevztekne.
„Sázka je sázka! Au!“ vykřikne, protože Matt mu jednu vrazí.
„Vy… vy… telata!“ otočí se na patě a jde ke koním, mumlaje si o blbých honácích.
„Tedy ten má páru.“ Drew si tře bradu. Opatrně zahýbe čelistí, ale je v přádku. Zazubí se. „Hele, zuby mám všechny. Na ty ještě nějakou holku uženu!“
Zack s Robinem se uklidní. Zack se podívá na Robina, ten zas na něj. Nakonec pokrčí rameny. „Holt jsme nevyhráli.“
„Pojedeme, ne? Ať nám ukáže tu mapu a bude to.“
„Jo. Nejspíš si koupím nějaký ranč, co myslíš, Drewe?“
„Jdi do železnice. V tom jsou prachy. Chovat dobytek je dřina.“
Matt jde vztekle ke koním. Na rtech stále cítí Drewův polibek. Ne, že by nebyl příjemný, ale co se to odvažují, takhle ho zneužívat? Pitomý Robin. Pitomý Zack. Má jich tak akorát dost. Jenže je tu Clay. Chtěl by, aby… Co si to dovoluje? Copak je nějaká výhra?“ Odváže koně, zkontroluje je a odvede k ostatním. Pana bankéře připoutají k sedlu, aby jim nevzal roha. Matt nasupeně nasedne na Tornada.
Zack po něm mrkne. A jéje, je napružený, ale copak on někdy nebyl? Kdyby to nebylo divné, vyzve Drewa na souboj, ale je fakt, že neměl tu blbou sázku přijímat. Za vše může Robin. Že se k nim kdy přidal. Mohli chytit Claye i bez něho. Wyatt tentokrát opravdu pochybil. Bude ho muset nějakou dobu snášet, ale jakmile ho nebudou potřebovat… V pekle je prý náramně teplo.
Matt se při pohledu na jeho úšklebek otřese. Opět má něco nehezkého za lubem. Raději se nebude ptát co. Ohlédne se po zajatci, který vzteky mhouří oči. Určitě přemýšlí, jak zmizet. „Zvládneme to bez vody?“ optá se Wyatt po hodině.
Robin přikývne. „Jistě.“ Ztiší hlas, aby ho neslyšel jeho bývalý kumpán. „Co plánuješ v městečku?“
Wyattovy rysy ztvrdnou, oči dostanou nádech ledu. „Dostat Claye.“
„Pomohu ti,“ nabídne Robin. „V městečku se vyznám jako nikdo jiný. Drewe, je už Clay ve městě?“
„Ještě ne, ale první lidé z bandy se objevují.“
„Kolik jich je?“ optá se Zack.
„S Clayem devět. Neříkej, že to nezvládneš?!“
„Bratří Smithové zvládnou všechno, Drewe. Spíš si říkám, zda městský mlíčňák nevezme nohy na ramena při prvním výstřelu.“
„Já? Já se budu dívat!“ řekne takovým tónem, že se Matt zašklebí. Konečně někdo dostal Zacka. „Nechápu, proč bych se do toho měl míchat.“
„Chápu. Já jen, abych náhodou nestřelil mimo,“ řekne chladně Zack.
„Neboj se. Vyhýbám se zatraceně dobře. Dokonce tak dobře, že se ke mně nikdo ani nepřiblíží, že jo, Robine?“
„To je fakt. Je vedro. Brzy bude zapadat slunce.“
Matt nechápe, co tou poznámkou myslel, ale jistě se to brzy dozví. Robin měl pravdu. Sluneční paprsky se lámou o závěje písku, aby vytvořily úchvatné barvy, které ale unavená mysl jezdců sotva vnímá. Zlatý písek a jindy tvrdé rysy měknou, dokonce by se dalo říct, že se rozplývají a na chvilku mají pocit, že v dálce vidí hrad, ale přelud brzy zmizí. Matt jenom na chvilku zalituje, že to trvá tak krátce. Ostatní sotva vnímají scenérii, jež příroda vytvořila. Tma nastupuje rychle a žhavé slunce vystřídá chlad noci.
Poušť ožije. Jak by si člověk dřív myslel, že v ní život není, tak teď je to naopak. Objevují se nejen ptáci a drobný hmyz, ale i větší zvířata. V dálce zaštěká kojot přivolávající své druhy. Koně se sotva vlečou, ale jdou, jako by jim to přikazovala neviditelná ruka.
Ohlédne se za sebe, ale zajatec na rozdíl od nich poklimbává. Závidí mu jeho bezstarostnost. Zatímco oni budou hlídat, on může klidně spát. První světýlka na obzoru jsou jak balzám na duši, než si dotyčný uvědomí, že mohou přinést cokoliv. Záchranu nebo smrt.
„Jsme tady.“
„I koně ožili,“ podotkne Matt, kterého pohled na světla probudil z letargie.
„Ano. Wyatte, co teď? Proplížíme se, nebo tam vrazíme s hlukem?“ optá se Zack líně.
„Já jdu spát. Mám písku plné zuby. Tohohle nýmanda beru s sebou,“ prohlásí jako Drew, jako by to bylo samozřejmé. Dotkne se prsty klobouku, popožene koně. Uzda vedoucí ke koni se zajatcem se napne.
Matt se podívá na své přátele. Nechají ho odejít? Zřejmě ano. Povzdechne si. Zas o jednoho méně. I když na druhou stranu je to lepší, protože Zack má příšernou náladu. Jen nechápe z čeho.
„Jdeme. Klidně, jak se na bratry Smithovy sluší a patří.“ Sám vytáhne revolver a překontroluje ho, stejně jako pušku. Matt udělá totéž, i když ví, že je má v pořádku. Jenom Zack sedí na koni jako socha. Potom se otočí po Mattovi.
„Clay je rychlej, tak dávej bacha. Jedeme!“ Koně, jako by pochopili úmysl svých pánů, se hnou k osvětlenému a hlučenému městečku. Občas si některý z nich tiše odfrkne, ale to je taky jediný zvuk, který skupina vydává. Pomalým krokem dojedou k městečku. Zamíří si to rovnou ke stáji, když zaslechnou živý rozhovor.
„Tak kolik? Je drahej! Jezdil na něm… Cože? Jenom čtyřicet dolarů? Ty ses zbláznil! Ten plavák je nádhernej a má božskej krok. To zvíře stojí za padesát!“
„Za takový prachy nestojí žádný kůň.“
Matt sevře uzdu…
„Tak se bodni!“ zařve za ním majitel stájí. „Zmetek. Dával jsem mu ho levně,“ brumlá si, zatímco se drbe na zadku. Kšefty prostě nejdou.
„Dám stovku,“ řekne Matt klidným sametovým hlasem. „Prodáš?“
„Ja… Do prdele!“ Muž se rozhlédne, polkne a chce zdrhnout, když vrazí do hubené, ale silné postavy. „Pomoc, mrtvola!“
Všichni se uchechtnou. „Slyšíte, bratři, jsem mrtvej!“
„Pak já musím být taky!“ pronese zlehka Zack, který neodolá, aby si ležérně nepřipálil cigaretu. „Ale na mrtvolu se cítím docela živě, co?“ šťouchne do muže. Ten už pochopil, že to mrtvoly nejsou, ale o to je to horší.
„Víte, mohu to vysvětlit.“
„Ano? Ten kůň má větší cenu než sto dolarů. Myslím, že si jasně vzpomínám…“
„No ano, ano, já vím, ale to byl jiný kůň.“
Wyatt nakoukne do stáje. „Matte, já tam jiného plaváka nevidím.“
Muži se orosí čelo. „Malý omyl, nic jiného. Chápejte, kšefty nejdou!“
Matt ho chytí pod krkem, skoro nadzvedne a hodí na stěnu stáje. „Ale mě nezajímá, zda ti jdou nebo ne. Chtěl jsi mi prodat mého koně. To se rovná… Zacku?“
„Krádeži. A za krádež koně je…“
„Provaz!“ pronese chladně Wyatt.
„Ne! Pánové, mám děti, manželku! Musím vydělávat! Nechte mě…!“ začne ječet, protože ho Matt popadne a napůl vleče k nápadnému trámu. Zack přes něj ochotně přehodí laso.
„Ne!“ Muž ucítí mokro mezi nohama.
„Matte, on se podělal strachy!“
„Má proč!“ řekne chladně Robin, který dosud mlčel. Roztáhne smyčku a hodí mu ji na krk. „Tohle, pánové, je uzel, který jsem se naučil v Denverské věznici. Nikdo z ní ještě neutekl!“ okázale se pokřižuje. „Bůh buď milostiv tvé hříšné duši.“
„Ámen!“ pronesou bratři Smithové sborově na závěr.
„Pánové, ne!“ zachraptí. Vytřeští oči, když mu oprátka sklouzne na krk. Divoce se rozhlédne, chce utéct, ale laso se napne. Zachroptí a rukama se snaží servat smyčku. Ta ale drží pevně. Tělo ochabne, ale zároveň s ním provaz. Matt k němu přijde, zvedne mu hlavu. Žije. Provaz mu sundá. Na krku je zřetelně vidět krvavý spálený šrám. Dotkne se ho, načež se muž probere.
„Tohle ti připomene, že nemáš krást cizí koně!“ pustí jeho hlavu, která klesne na zem.
„Smrdí,“ řekne lakonicky Zack a šťouchne do něj botou. „Tak, bratři, myslím, že půjdeme dál. Tohle město je hříšné jak Sodoma Gomora a zlo potřebuje vymítit.“
„Budeme jako Dalila.“
„Jako co?“ optá se Robin. „Nějak to nechápu.“
„Budeme jako Dalila, co ukradla pramen vlasů Samsonovi, a on přišel o svou mužnou, ehm, tedy sílu. A my připravíme…“
„Chápu. Trefné.“ Otočí se k hospodě, která jako jediná žije. Je z ní slyšet skřípavé piano, kytaru, smích, hluk, řev… Saloon, ve kterém se baví lidé. Jako jeden muž jdou k ní. Ví, že to nebude snadné, ale co v dnešní době je?
Matt se kolem sebe rozhlédne.
Z ničeho nic přestane hudba hrát, řev utichne.
Zastaví.
Čekají, ale nic se neděje. Ruce jsou připraveny táhnout z pouzder kolty. Robin má pušku.
„Pánové, mizíme!“ Všichni se rozprchnou jako hejno holubů, mezi které přistál jestřáb. Ze saloonu se ozve pár výstřelů, dveře se rozletí. Ve světlém obdélníku stojí postava, která se pomalu sesune na zem.
„Do prdele!“ zanadává Zack. „Nemohli počkat pár minut?“ Ven se vyřítí další muži s napůl rozhalenými košilemi. Někteří mají v ruce flašku. Jeden z nich drží kolem pasu černovlasou ženu.
„Co se děje?“ špitne Matt, který se k němu přesunul. „Ten ve dveřích je Clay?“
„Jo. Vyřizují si účty.“
„Zlato!“ vykřikne krutý vášnivý hlas. „Kde je to zlato?“
„Ouvej! Zdá se, že je tu problém.“
„Se zlatem je vždy problém, Zacku,“ šeptne Matt. „To už říkal…“
„Dědeček. Já vím. Trefil by ses?“
Matt přimhouří oči. „Na tu vzdálenost ano, ale problém je ta žena.“
Zack přikývne. To je fakt. Clay, i když je robustní postavy, se za ní skoro ztrácí. Robin si to zřejmě také uvědomil, protože nestřílí. Dveře se zavřou, prostranství se ponoří do tmy.
„Řekl jsem, kde je to zlato?“
„Nevím!“
Rána a vzápětí další. Facka jako když vystřelí z děla. Matt se chytí za tvář. Teď by se dalo něco dělat, ale pohybuje se a k tomu ho obklopují jeho muži.
„Chci to vědět!“
„Nevím! Nevím! Vím jenom, že k tomu je plánek a potřebujete bankéře.“
„Bankéř?“ Postava letí na zem, kde skučí. Clay do něj s rozmyslem kopne. „Pánové, jdeme navštívit bankéře. Až vyřídíme jeho, tak se podíváme na zoubek milému Hrbáčovi!“
„Co uděláme?“
„Komplikuje se nám to.“ Zack se podívá na druhou stranu, kde je Wyatt s Robinem. Mají začít?
„Pánové, bankéř jel odpravit hrbáče Robina,“ ozve se úlisný chraplavý hlas majitele stájí. „nějak pochybuji, že se vrátí.“
„Měli jsme ho zabít,“ řekne pochmurně Matt.
„Nejsem hrbáč! Parchant!“ vztekne se Robin nad urážkou.
„Klid,“ zašeptá Wyatt. „Možná nám to hraje do karet.
„Hrbáče? Ten zdrhnul. Pánové, to zlato si ujít nenecháme, ale teď se jdeme bavit… Kde je? Odplazil se? Najděte toho všivého parchanta!“ Muži se rozprchnou po městečku. Jeden z nich je mine, ale jiný zaregistruje.
„Hej, Clayi…“ Dva výstřely prolomí klid městečka. Najednou se strhne přestřelka. I Matt střílí, aniž někdy ví po kom. Hlavně se nenechat zabít. Má život rád. Zvlášť, když už si našel svou vysněnou lásku. Pravda sice není tak dokonalá jako sen, ale má k němu blízko.
„Kdo je to?“ zařve Clay, ale nedostane odpověď.
„Bratři Smithové!“ ozve se Matt.
„Kdo že?“
„Hej, Zacku, on nás nezná!“ zvolá posměšně Matt. Odněkud se ozve zaúpění. Doufá jen, že to nebyl někdo z jeho přátel, ale Zacka má za zády. Přemístí se za sud, a když si uvědomí, že to není dobrý nápad, přemístí se ke zdi.
„Robine!“
„Divoká přestřelka. Málem jsem tě odbouchl,“ křikne Robin.
„Jak dlouho?“
„Co já vím?“
Ale zřejmě to usoudil i Clay a pomalu se stahuje do saloonu. Za chvilku je prostranství opět tiché, až na občasné štěkavé zvuky zbraní z rozbitých oken taverny.
„Co teď?“ zvolá bůhví proč vesele Matt.
„Co by? Vykouřit, no ne?“ zasměje se Zack.
„Pozdě!“ zašeptá Robin, který se k nim přišmajdá. Klesne na zem.
„Co je ti?“ optá se Matt, který k němu připlíží. Robin se snaží opřít o kolo vozu. Moc mu to nejde. Ruku má přitisknutou k boku.
„Co by? Jednou to se muselo stát. Dostali mě. Lituji, že jsem toho bastarda nezabil. Teď už to sotva udělám!“
„Robin je zraněný!“ vykřikne Matt dřív, než ho Robin zarazí.
„Krucinál!“
„Co se stalo?“ Svleče mu kožený kabát a rozhrne kostkovanou košili, která pamatovala lepší časy. Stiskne rty, když vidí, že rána je opravdu hluboká. „Potřebuješ doktora.“
„Není tu.“
„Cože?“
„No tak dobře, je, ale tomu bych život nesvěřil. Je to spíš šarlatán.“
„Robine, co se stalo?“
„Dostal mě. Zdrhl zadními dveřmi. Hlídal jsem je, ale asi ne moc dobře. Snažil jsem se vás na to upozornit, ale kvůli té střelbě bylo prd vidět i slyšet.“ Zakašle. „Do prdele, když už jsem na konci, tak mě dostanou.“
„Zacku, můžeme něco udělat?“
Zack s kloboukem posunutým dozadu ho pozoruje. Má mu pomoct nebo ne? Když řekne, že ne, pak zmizí a bude klid. Božský nádherný klid jako před jeho příchodem. Ovšem Mattův pohled tak úpěnlivě prosí… Do pekla, co dělat?
