Spiknutí
Zack s hlavou na stranu se dívá na Matta. Nejspíš by neměl, ale baví ho, když vidí jeho výraz čiré slasti. Ale i on se poddává tlaku šikovných ruček. Když mu sjede na krční obratel, málem se mu protočí panenky, ale potom si jen vzdychne.
„Copak?“
„Ale jen se mi udělalo neuvěřitelně dobře. Musíme sem častěji zajet.“
„Jistě, ale mám podezření, že nás to časté ježdění zruinuje.“
„Pche, vyhraju to v kartách raz dva tři. Jeden večer a vše se mi vrátí.“ Zasměje se. „Ale umí to. Tak jsem si říkal…“
„Mohl bych se to naučit. Snad to není tak těžké. Myslíš, že umí anglicky?“
„To jsem chtěl navrhnout. Čteš mi myšlenky,“ řekne Zack. „Když tak můžeme najít někoho, kdo by tě to naučil.“
„A proč všechno já?“ zaškaredí se Matt. „Co kdyby se naučil taky ty?“
„Mohu dát vám jméno. Neumět moc anglicky, ale učíme se,“ nabídne jedno z děvčat. Matt nadzvedne hlavu.
„Ležet klidně.“ Matt sebou praští do stejné polohy.
„Děkuji, budu rád.“ Sice neví, kdy se to má učit, ale mohl by. Snad na tom není nic složitého. Později by to mohl naučit Zacka při velmi zajímavé a prospěšné činnosti. Je zvědavý, kdy to začne. Jen doufá, že Zack se nebude zlobit dlouho. Nechtěl by si z něj udělat nepřítele. Nanejvýš s ním nikam nepojede. Bude sedět doma jako poslušná ženuška. Zasměje se.
„Co je ti k smíchu?“ optá se zvědavě Zack.
„Ale jen jsem si na ženy, které čekají na své manžely věrně doma. Poslušně, až přijedou.“
Zack nechápe, jakou to má souvislost s nimi. „Nechápu.“
Matt se usměje. Chápat nemusí. Zavře oči, uvolní ještě víc tělo.
Zack pochopí, že už asi víc se nedozví, ale co tím měl na mysli? Potom se mu myšlenky stočí na Wyatta a toho informátora. Je záhadné, že nechtěl říct, kdo to je. Ale Clay je velmi opatrný, komu by prozradil svůj úkryt? Takový blázen není. Chtěl by ho dopadnout. Za Dianu, za všechny ty dny, co ho stihal.
Podívá se na Matta. Spí nebo bdí? Je to jedno. Musí ho dopadnout. Je zvědavý s čím Wyatt přijde. Rozhodně nadcházející dny nebudou lehké. Vůbec neví, zda udělal dobře, když Matta sebou bere. Je výborným střelcem i stopařem, to už poznal. Dovede zachovat si chladnou hlavu, ale to co mezi nimi je - netuší, jak se budou chovat.
Zvládnou to.
Dovnitř vejde madam Julie. „Tak co drahoušci, užili jste si to?
„Skončilo to příliš brzy.“ Matt se zasměje. Tak dobře se necítil dlouho, vlastně ne. Po té příjemné mezihře ve vaně, se taky tak skvělé cítil. Posadí se, ručník si šikovně přetáhne přes klín. Teď by bral pěkné uvolnění.
„Chápu. Pokud byste tu chtěli ještě strávit delší dobu, moje děvčata jsou vám k dispozici. Můžete si i zahrát karty, kostky nebo povídat - co je libo.“
„Madam, rád bych se tu nastěhoval, ale bohužel musíme jet.“ Dovnitř vstoupí Annie s podnosem, na kterém jsou dvě sklenice.
„Pane Greyi, bohužel nikdo takový tady nebyl.“
Madam se na ní podívá. „Nikoho takového bychom sem nevpustili.“
„Když chce, vypadá slušně a peněz má mraky. Může si dovolit cokoliv.“ Zack se posadí. Ručník nechá ležet na lůžku. Zakrouží rameny. „Mohl bych mít takovou masáž den co den.“
„Nápodobně.“
„Něco k pití?“
„Nechci,“ odmítne Zack.
Madam se zadívá na Matta s otazníkem v očích: Co teď? Ten vezme skleničku, kterou mu Annie podá. V tváři má trochu strach. Vypije ji. „Zacku, měl bys ses napít. Je to skvěle. Co to je?“
„To je tonikum. Pomůže zahnat únavu.“
„Určitě?“ optá se Zack sám doktor. Vezme skleničku, přičichne si k ní. Neuvědomuje si napětí, které vzniklo poté, co si vzal skleničku.
Matt málem zapomene dýchat, kdežto Annie se modlí. Jen madam Julie ho klidně pozoruje.
„Je tam chinin ne?“
V očích madam se objeví překvapení. „Přesně tak. Je to trochu nahořklé, ale velmi osvěžující. Podáváme to, protože někdy není vhodné podávat alkohol.“
Zack ještě chvilku zkoumá nápoj, ale je čistý, průsvitný. „Trochu alkoholu v tom je taky.“
„Ano. Já tomu říkám koktejl. Namícháte různé věci, ale ochutnejte?“ pobídne ho jemně Julie. Matt přestane dýchat. Napije se, nenapije? Zatne prsty do lehátka.
Zack se napije, potom pije dál, když si všimne podivné chuti. V první chvíli neví, co to je, ale potom si vzpomene na svou doktorskou praxi. Odhodí skleničku.
„Matte!“
Matt k němu přiskočí, sevře ho. „To bude dobrý.“
„Laudánům, ty kryso, že?“ Madam s Annie a dvěma Číňankami se odklidí. „Kde mám zbraně…?“ zachrčí, zatápe, kde většinou jsou - v čele lůžka, ale tam nic není. V ten moment zjistí, že to už začíná působit. Zatřepe hlavou. Snaží se zaostřit na Matta, ale nejde to. „Zabiju tě.“
„Až potom, ano,“ šeptne Matt. Vezme ho do náruče, položí na lehátko. Jemně ho pohladí prsty. „To je tím, že jsi moc tvrdohlavý.“ Zack už poslední větu neslyší.
Julie mlčky se na to dívá. „Nejsem nadšena, ale když říkáte, že to potřebuje, budu vám věřit.“
Matt se usměje. „Je doktor, proto asi nevěří jiným doktorům. Byl tak dlouho nemocný, že chodil se smrtí v patách. Sice vypadá zdravý, ale doktor Lockwood povídal, že může maličkost a nemoc propukne nanovo.“
„Máte odvahu s ním být.“
Matt pokrčí rameny. „Znáte doktora?“ Má pocit, že v jejím obličeji se něco mihlo.
„Jména klientů neprozrazujeme, je mi líto, ale ano znám. Znám všechna jména významných Denverských mužů. Hodně jich ke mně chodí, spousta ne, ale informace potřebuje každý. Má velké sanatorium. Proto mě to přesvědčilo. Taky vím, čím se zabývá.“
„Rozumím. Mohu vás poprosit o šaty. Odvezu ho hned do sanatoria.“
Madam mlčky přikývne. Za chvilku se vrátí s oblečením pro oba. Matt na chvilku se zarazí, že se s ní cítí dobře. Vůbec mu nevadí, že je nahý nebo, že ho vidí.
„Jste zvláštní.“
Na Juliiných rtech se objeví prchavý úsměv. „To je asi tím, že vás mám ráda i přes vaše chyby.“
Matt se pousměje. Začne ho oblékat, když k němu madam přistoupí. Pomáhá mu bezvládného Zacka dostat do oděvu. Když je oblečený, leží jako mrtvola na lehátku, Matt se začne taky strojit. Občas starostlivě se podívá na Zacka.
„Mohu malou otázku?“
Matt zvedne hlavu. „Ano?“
„Jak jste spolu dlouho?“
„Našel jsem ho koncem léta. Je to už nějaký pátek. Umíral. Od té doby tak nějak u mě bydlí, protože… Och na to jste se asi neptala.“
Madam se usmívá. „Ne neptala. Já jen, ale nechme toho. Je pro mě zvláštní vidět muže, kterého nepřitahuji ženy.“
„Na planině je spoustu míst, kde se ženu nevidí, co je rok dlouhý. Člověk není rád sám, i když někteří takoví bývají,“ namítne klidně.
„Ano to je pravda. Doufám, že se na nás nebude moc zlobit.“
Matt se zadívá na Zacka. „Víte, bude se zlobit, ale jinak je dobrák od kosti.“
Madam se začne smát. „Asi jako upečený chřestýš?“
Matt se zazubí. Madam Julie se mu líbí, čím dál víc.„Tak nějak.“ Snaží se ho zvednout, ale zjistí, že to nejde tak dobře, jak si myslel. Poškrábá se ve vlasech.
„Prosím, nechte to na nás. Máme s tím zkušenosti. Venku vás už čeká drožka.“ Otevře dveře, zatleská. Dovnitř vejdou dvě děvčata. Madam pokyne k tělu na lehátku. Popadnou ho za nohy, druhá - silnější pod paží.
„Tohle vidět Zack, zabije mě,“ zamumlá.
„Dávej pozor, vláčíš mu zadek po koberci,“ zvolá ta silnější.
„No jo,“ ozve se ta menší, ale nadzvedne ho. Matt je jako v Jiříkově vidění. Vezme zbraně, rychle madam strčí peníze d ruky. Zaúpí, když vidí, jak ho vlečou na ulici.
„Opatrně!“ zvolá úzkostlivě. Čelo se mu rosí. Kdyby to viděl, nejspíš z něj je sekaná.
„Nebát se vašnosto, máme zkušenosti.“ Kočí, otevře dvířka.
„Nechcete pomoci?“
„Odprejskni,“ zamumlá ta silnější.
Matt jen zírá, jak ho naskládají dovnitř, pak si opráší ruce.
„Omlouvám se, ale jsou u mě krátce, tak ještě se neumí slušně vyjadřovat, ale jsou silná.“
„To ano.“
„Hotovo, madam Julie. Cete eště něco?“
Madam si povzdechne. „Chcete ještě něco? Musím na vás zapracovat.“
„No jo.“
„Děkuji dámy.“
„To nic. Vozvěte se, dyž budete potřebovat, že jo?“ zajdou dovnitř budovy.
„Tak ať vám prohlídka dobře dopadne. Podle mých výpočtů měl by se probudit za hodinku. Laudánům je sice silné, ale taky dlouho nepůsobí.“
„Ještě jednou děkuji.“ Posadí se vedle bezvládného Zacka. Políbí ho na rty. „Promiň, ale musíme tam zajet. Doktor tě hezky vyšetří.“ Má pocit, že Zack na něho vrhl vražedný pohled. „Kdybys nebyl takový osel nemusel bych tě drogovat.“ Obejme ho. „Na druhou stranu, má to něco do sebe. Mohu si s tebou dělat, co chci. Nene, neboj se. Nezneužiju tě. Zlobil by ses na mě ještě víc. To nechci. I tak riskuji hodně.“
Zackova hlava mu najednou žuhne mu do klína.
„Hm, vida tohle je poloha, kterou naprosto zbožňuji.“ Pohladí ho po tváři. „Když si to tak proberu, je to ta nejlepší poloha, jakou sis mohl zvolit. Mám ji rád. Jen doufám, že se nebudeš moc zlobit. Víš, potřebuješ dohled. Jsi v tomto směru strašně nezodpovědný. Co bych si počal, kdybys zmizel? Nad tím jistě jsi neuvažoval, že? Ale já ano.“
Matt vyhlédne z okénka. Stále jsou ještě ve městě. Nějak se vlečou, ale je provoz. Povzdechne si, jemně Zacka políbí na rty. Jsou nádherné a dobře se líbají, i když je raději, když odpovídají. Je to jako velké dobrodružství.
„Doktor si tě jenom prohlédne. Poslechne srdce, hlavně plíce. Taky nám poví, co je nového. Byl bych rád, kdybys uzdravil úplně. Tak mě napadá, co budeš dělat, až ho chytíme, protože já pevně věřím, že toho padoucha dostaneme.“ Povídá si se Zackem, zatímco mu hladí tvář. Něžně se na něj dívá. Nikdy by ho - ani ve snu nenapadlo, že bude někoho mít. Vždy toužil po nějakém trvalém vztahu. Když si vzpomene na svou rodinu, je mu smutno, ale nebude se cpát, kde není vítán. To mu několikrát i řekl dědeček, přesto vždy poslal telegram nebo dopis. Nechtěl bez jeho souhlasu psát rodině. Co asi dělají? Rád by je viděl, i když mu ublížili. Hodně se změnil, možná by tam mohl zajet.
Opět se podívá ven. Krajina se změnila. Domy jsou výstavnější s velkými zahradami. Za chvilku dojedou do sanatoria. Jenom doufá, že doktor Lockwood bude přítomen. Měl nejdřív si dojednat schůzku, ale nápad s laudánem byl momentální.
Zaslechne hvízdot kočího. Stojí. Vyhlédne ven. Brána. Pustí je dál. Kola zaskřípou o štěrk. Naposled políbí pevné rty. Nakloní se k Zackovu uchu, zašeptá. „Miluji tě, pamatuj si to.“
Položí mu hlavu na sedadlo. Vystoupí.
„Dobrý den.“ Pozdraví ho velmi přísně vypadající sestra.
„Dobrý den. Vezu doktorovi Lockwoodovi pacienta. Doufám, že je přítomen. Šloby to, aby ho ihned prohlédl?“
„Ano, ale momentálně je zaneprázdněn. Musíte si domluvit schůzku. Tohle není holubník, ale sanatorium.“
„Já vím, ale jsme tu jen na skok. Je to stálý doktorův pacient. Věřte, kdyby to nebylo nutné, tak bych tu nebyl. On je trochu jak to říct nedůvěřivý vůči doktorům.“
„Je mi líto, ale objednejte se doktor Lockwood má toho hodně.“
„Rád bych viděl doktora.“ Vytasí zbraň. „Dalo mně to zatraceně velkou fušku ho sem dovézt. Nemáte tušení, co to dalo práce, ho uspat!“
„Položte tu zbraň. Je to sanatorium.“
Matt si všimne, že pomine to, že Zack je uspán. Zaslechne zasténání. Přestává to účinkovat. Zřejmě je odolnější než s madam předvídali. „Provaz!“
„Na co?“ nechápe sestra.
„Chcete mít tu mrtvoly?“
„No to ne! Tady se léčí!“ zvolá pohoršeně.
„Tak mi dejte provaz. Musím ho svázat, jinak nás tu všechny zastřelí. Dělejte! Rychle.“ Sestra mávne. Z velkého domu vyjdou dva zřízenci. S pevně sevřenými rty jim pokyne ke kočáru.
„Ma…Matte… ty vrahu!“
„Blouzní. Zacku, to bude v pořádku.“ Nesou ho dovnitř budovy. „Klid, neboj se. Bude vše v pořádku. Uvidíš.“
„Co se tu… Matte! Vítej, och opět?“
Matt se nejistě usměje. „Doktore Lockwoode, ehm ano. Omlouvám se za potíže… Nepouštějte ho!“ vykřikne úzkostlivě, když vidí, jak zřízenci chtějí Zacka upustit. Ti ho hned pevněji chytí. Matt si otře čelo. „Dali jsme mu laudánum.“
Doktor Lockwood se rozesměje.
„To není k smíchu. Předpokládám, že ukončím svoji životní pouť v okamžiku, kdy se probudí.“
„Doneste ho do mé ordinace.“ Vykročí a za ním zřízenci. Matt zachmuřeně pomyslí, že dneska se Zackem se moc vláčí. Mohli by být opatrnější, usoudí, když Zackova noha zavadí o židli. Sotva ji stihne zachytit. „Nebojte se, než se k něčemu odhodlá, tak vztek vyprchá. Teď je v stavu omámení. Kolik toho dostal?“
„Nevím, já mu to nedával. Byl to jen můj nápad. Slyšíš, Zacku, jenom můj.“
„Och v tom jede někdo s vámi?“
Matt se zazubí. „Madam Julie.“
„Och, žena, co ví, co chlap potřebuje.“
„Mluvíte stejně jako Zack. Moc děkuji, že jste nás přijal. Rád bych se dozvěděl, zda nějak výzkumy pokročily.“
„No vypadá dobře. Můžete ho svléknout? Stačí do půli těla.“ Matt ho posadí, začne svlékat. Občas nenápadně pohladí pokožku.
„Hotovo. Ještě něco?“ Drží ho za ramena, aby nespadl.
„V pořádku. Až se trochu víc probere, bude to lepší, ale úplně stačí. Tak Zacku, teď tě poslechneme.“
„Ne… nejsem dítě!“ zachrčí.
Matt se starostlivě podívá na doktora. „Vydrž. Nechápu, že si uvědomuje dění. Já bych byl bezmocný.“
Lockwood mlčí. „Nádech, výdech. Výborně vám to jde. Dokonce jste přibral. To chválím a mléko pijete?“
„Samozřejmě, že pije. Každý den osobně dojím krávu. Sice ze začátku se bránil…“
„Kry… so práč…,“ dál to nevysloví.
Doktor s Mattem ho ignorují. „Srdce jako zvon, výborně. Zdá se, že dodržujete všechny příkazy. Výborně. Opravdu příkladný pacient.“
Matt se zaraduje, pustí mu ramena. Zack zlobně sleduje přibližující podlahu, ale tělo ho ještě neposlouchá.
„Víte, působí to na něj divně,“ prohodí Matt, když ho narovnává.
„Je to možné. Zkusíme ještě reflexy.“
„Ty má rychle.“ Matt přihlíží, jak se ke kolenu přibližuje kladívko.
„Skvělé,“ když noha se pohne vzhůru. Prohlíží si ho ze všech stran. Potom se vyptává na klimatické podnebí, kde žije.
„Tak platí všechno co, jsme si řekli minule. Aha, už se nám probudil.“ Zvonek. Dovnitř vtrhnou dva zřízenci. Rychle a elegantně ho ovážou kazajkou. „Vezměte ho na sedmičku pod stálý dozor.“
„Je to nutné?“ ptá se starostlivě Matt, když vidí, jak Zack je opět vláčen, svázaný jako kuře. „Moc nadšený nebude.“
„To je jedno. Může takhle zůstat, dokud nedojde k rozumu. Nerad bych tu měl pár mrtvol. I tak nesnáším, když mi umírají na tuberkulózu, natož po střelném zranění.“
„Okamžitě mě pusťte,“ promluví Zack. Jazyk se mu ještě trochu plete, ale výslovnost je skvělá. Zřízenci ho uloží na sedmičku, sestřička se posadí vedle lůžka. Matt se nad něj nakloní.
„To bude dobré. Jen nám slíbíš, že nikomu nic neuděláš.“
„Zabiju tě.“
„V pořádku. Sestři, prosím dohlédněte na něj a dejte mu pít. Bude mít asi žízeň po těch drogách.“ Ve dveřích dá přednost Mattovi. „Uvidíte trochu vychládne a bude v pořádku. Tyhle typy znám.“
Matt trochu pochybuje, ale jde za doktorem, který mu povídá co je nového. „Začněte mu dávat zeleninu.“
Matt přikyvuje. Doktor Lockwood se rozohní a povídá, co je nového. Matt mu přikyvuje, zatímco Zack, na kterého laudánum nikdy moc dobře nepůsobilo, se vzteká. Sestra ho pilně hlídá, nic si z vražedných pohledů pacienta nedělá.
„Bohužel musím vás opustit i se Zackem. Je mi líto, že nemohu zůstat delší dobu.“
„Neboj se, on se uklidní, ale vypadá opravdu moc dobře.“
„Já vím. Když jsem ho viděl poprvé, tak byl kost a kůže. Spravil se. Ještě jednou za vše děkuji. Buď to přežijí, nebo ne. Rozhodně ho na podzim zase přivezu.“
„Budu čekat. Musíme ho hlídat. Málokomu se podaří utéct mrtvé z lopaty. Tak nashledanou na podzim.“
„Nashledanou.“ Matt se vydá k sedmičce, střídavě přemýšlí, jak ho dopraví na podzim a zda jeho vztek trochu polevil. Nepolevil, uvědomí si ihned po vkročení do místnosti. Přitáhne si k posteli židli. „Ahoj, Zacku.“
„Odvaž mě. Hned.“
„Odvážu, jen mi slíbíš, že nikoho nezabiješ.“
„To nemohu, protože budeš první na řadě a hned po tobě ten šarlatán. Co ti…“
„Doktor Lockwood není žádný šarlatán. Vyprošuji si takové chování!“ Do zacka se pustí sestra, která dosud mlčela.
„Ticho! Je mi jedno, kdo to je. Chová se naprosto neprofesionálně.“
„Měl byste být vděčný, že se zabývá někým takovým, jako jste vy. Léčí se tu důležití lidé,“ nedá se sestra. „Jste nevděčník!“
„Cože? Nikdo se ho neprosil o to, aby se mnou dělal pokusy!“ zazmítá se ve svěrací kazajce.
Matt si povzdechne. „No tak…“
„Mlčte! Zavři hubu!“ přiletí do Zacka drsnější napomenutí.
„Nebýt jeho jste pod drnem!“
„Tam taky patřím, zatraceně. Kašlu na toho doktora, stejně je…“
„No jen to dořekněte! Co, že je? Já vám povím, co jste. Jste nevděčný lump a je to!“ pronese pyšně s rukama v bok.
„Tak rozváže mě někdo?“
„Až slíbíš, že doktorovi neublížíš.“
Zack neuklidní. „Neudělám mu nic, slibuji.“
Matt pracně rozváže svěrací kazajku. Klidný Zack se obleče. „Odcházím. Sbohem.“ Vyjde ven. Udivený Matt za ním. Že by ho sestra dostala? Pochybuje. Toho by nedostal nikdo. Je odolný proti jakémukoliv vlivu. „Zacku.“
Zack mašíruje ven z nemocnice.
„Kočí!“
„Ano, pane a ten druhý, Pojede taky?“
„Jedu sám. Je konec, Matte.“ Matt ho nechá odjet, na rtech jemný úsměv. Nějak se do města dostane. Jen, aby nechal na pokoji madam, ale myslí si, že pojede rovnou do hotelu. Zavrtí hlavou. Nepojede. Pojede do bordelu nebo hrát. Neví, co udělá, ale jedno ví, nějak mu to nevadí. Hlavní je, že doktor potvrdil, že je zdravý. Je rád, že by se s radostí dal do zpěvu. Rozhlédne se. Nějaký kůň se tu určitě najde.
