Telegram
127.
Vlak vypustí páru a dlouze zapíská. Matt se trhnutím probudí. Byli tak unavení, že usnuli. Podívá se na lavici naproti a rychle Robina přidrží. Jimmy spí jako zabitý. Taky by si za to vše zasloužil. Zívne. Už aby byl na ranči. Snad telegram došel a budou ho čekat. Zatřese Jimmym.
„Co je?“
„Coby? Jsme na místě. Za chvilku už zase budeš moci spát.“
„Běž do prdele!“
„To bych rád. Prej je tam teplo,“ zasměje se. Robin se na něj zadívá. Je mu trochu lépe, ale není to nic moc. Byl už v lepší formě. Kdy na tom byl hůř, tak to bylo poté, co odstřelili ten kus skály a on to parádně schytal. Měl tehdy chcípnout, ale pomsta ho držela při životě.
„Nepotřebujete pomoci?“ optá se průvodčí.
„Děkuji, rád, ale možná mě budou čekat přátelé.“ Vykloní se z okna, ale v první chvíli nic nevidí. Oni jsou tam snad všichni, pomyslí si a zamává.
„Hele, tam je Matt!“ spustí jako první Mary. Široce se usměje, podebere si naškrobené spodničky a začne utíkat k jeho vagónu. Za chvilku přestane a prudce dýchá.
„Vítám tě. Jsem rád, že jste tu. Tohohle k Hardymu do vězení a Robina k nám na ranč, nebo nejdřív do našeho domu a pak na ranč.“
„Skvělé. Jsem rád, že tě vidím.“
„Dakota s Narcissou a Jacobem zůstali na ranči?“
„Jo. Tolik se toho stalo, ale koukám, že jsi zraněný. Šedý vlk čeká v domě.“
Matt přikývne. Ví, že se nerad ukazuje na veřejnosti.
„Pane, za chvilku pojedeme. Měli byste jít, pokud s námi nechcete dál,“ upozorní ho průvodčí.
„Děkuji. Vysedáme. Opatrně, je těžce raněný,“ říká a dotkne se Robina. Vynesou vaky, Robina a vyvedou koně. Jimmyho vede Matt.
„Doneste Robina domu. Za chvilku přijdu, jen co tenhle odporný balík uložím u Hardyho.“
„Hej, nejen odporný! Vyprošuji si takové jednání!“
„Drž hubu!“ řekne surově Matt. „Nebýt tebe, nejsem zraněný, Robin skoro neumírá a Zack s Wyattem by nebyli na cestách. Tak zmlkni.“
Jimmy se najednou otočí a obdivně hvízdne. Matt zaregistruje nějakou neznámou ženu. Kdo to asi je? Je opravdu hezká. Takovým koketním způsobem. Přitahuje chlapy jako vosy na med. Matt si toho nevšímá, jen jim trhne. Všichni se na něj dívají.
„Matte, stav se potom u nás!“ zakřičí Katty ve vínových lehkých šatech. Usmívá se. Po boku je ji Kaarlo, co jim stavěl dům.
„Zdravím, Katty. Vyřiď mamince pozdravy.“
„Jasně.“ Vede dál Jimmyho, který se kolem sebe rozhlíží.
„Pěkné městečko.“
„To je. Hlavně je tu klid, když pomineme soboty a neděle. Hardy, zdravím. Reverende Canfielde!“ kdykoliv ho vidí, vzpomene si na Isabel, a jak se snažil Zackovi namluvit, že je to kočka. Bylo jasné, že to nemůže projít, ale tehdy se tak zoufale snažil ho udržet na ranči. Tehdy by udělal cokoliv, ale to platí i pro teď. Kde asi je?
„Matte, koho mi to vedeš?“
„Hardy, prosím tě můžeš toho zmetka dát do chládku?“
„Co udělal?“
„No jak to říct. Potřebují ho uklidit, než přijede Zack. Má na svědomí spousty hříchů.“
„Proč ne? Zrovna je prázdná, ale je ti jasné, že krmení mu obstaráš sám.“
„Neboj, když zemře hlady, nic se nestane. Akorát pojde jedna prašivá krysa.“
Reverend Canfield zakašle. „Myslím, že půjdu. Nezapomeň na mši.“ Jako vždy jeho slova se totálně míjejí. Pokud tam nebude, uvidí.
Hardy udiveně nadzvedne obočí. „Tedy ty jsi je musel důkladně naštvat. Matt je mírný jako beránek,“ prohodí k Jimmymu.
„Šerife, jestli mě pustíte, zavedu vás k pohádkovému pokladu. Zlato. Hromada zlata.“
Hardy okamžitě pochopí, co za tím vším vězí. Povzdechne si. Být mu o pár křížků méně, pak by snad ho pustil, ale za ta léta ho už žlutý kov tolik neohromuje. Bude muset zajít za Mattem a poptat se na tu celou lapálii. Nerad by jednoho dne se vzbudil obklopený hordou individuí, kteří ho podřežou raz dva.
„No tak. Bude to fifty fifty.“
„Je mi líto. Tak šup dovnitř. Jsou pevné, dělané na zakázku.“ Šoupne ho do jedné z cel. „Leslie, pohlídej ho a nenech se zlákat jeho řečičkami o zlatě. Je to celé levárna.“
„Jasně, Hardy. Nemusíš mi to dvakrát opakovat.“
Hardy houpavým krokem jde k Mattovu domu. Zase s ním přišly problémy. Kdykoliv se jeden nebo druhý objeví, tak městečko je vzhůru nohama. K tomu bude brzy opět další svatba. Simply se má, zatímco on… „Dobrý den, slečno Cabaro. Je krásný den, že?“
„Dobrý den, šerife. Ano, to je. Právě jsem skončila vyučování.“
Hardy si povzdechne. Už se ji dvoří nějakou dobu, ale pořád je na mrtvém místě, ale co ví, žádný z chlapů u ní zatím nevede ani o jediný bod. Ke všem se chová stejně. „V sobotu bude zábava, nechtěla byste se mnou vyrazit?“
„Omlouvám se, ale už jsme to slíbila Eddiemu.“
Tak Eddie! Odprásknout ho. „Chápu, tak děkuji a krásné odpoledne.“
„Taky děkuji.“ Zářivě se usměje, že zůstane na ni civět. Zatraceně jí to sluší v těch žlutých šatech. Vypadá jak růže. Nasadí si klobouk a jde k Mattovi, kdežto slečna Cabaro si to zamíří do kloboučnictví Rosarie.
Hardy zaklepe na dveře. Vejde dovnitř. Vypadá to tu jako v lazaretu, když začichá alkohol a krev. „Ahoj, Matte, tak bych chtě vysvětlení. Ten Jimmy spustil něco o zlatu. Nerad bych se probudil a měl pod krkem nůž.“
„Posaď se. Šedý vlku, jak je na tom?“
„Má tuhý kořínek. Myslím, že se svými bylinkami uspěju, ale je to jen tak. Ta cesta mu neprospěla.“
„Já vím, ale lepší bylo to zkusit, než se nechat zabit. Příběh je to dlouhý. Mohu ho říct, Robine? Hardymu věřím jako málokomu.“
Robin natočí hlavu k šerifovi. „Nemám rád, šerify.“
„To málokdo,“ zaskočí ho Hardy. „Mně to nevadí. Taky nemám rád některé lidi. Oni se mě většinou bojí jen ti, co mají špatné svědomí.“
Matt se zasměje. „Dostal tě Robine.“
„To tedy jo. No, ten chlápek byl kdysi dávno mým parťákem,. Člověk je člověk. No prostě mě chytli a jeho ne. Odseděl jsem si to, dokud špatně položená nálož nevybuchla krapet dřív. Odskákal jsem to. Pak jsem zdrhl, ale stejně, co by dělali s takovým mrzákem? Našel jsem jednoho po druhém. Tehdy mě zradili. Jediný kdo zůstal, byl Jimmy. Do toho se připletl Clay Allison.“
Hardy zasykne. „Cože? Opět on! Dostali jste ho?“
„Naopak zdrhnul, ale máme právě tu stopu. Clay jde po tom zlatě. Robina postřelili a já musel se stáhnout, protože Tornado je zraněný.“
„Tornado je zraněný? Proč jsi to neřekl dřív?“ optá se hněvivě indián.
„Šedý vlku, nejdřív Robin, potom Tornado. Zachránil mi život. Dvakrát. Budu potom vyprávět, jak se postavil banditům jen svými kopyty a zuby.“
„Nechci poslouchat o koních, ale o tom bastardovi. Kde je?“
„Netuším. Wyatt se Zackem ho honí. Naposled jsem je viděl na poušti. Pak jsme se museli postarat sami o sebe.“
„Clay se tu objeví,“ řekne jakoby nic Robin.
„Cože? Jak to víte?“
„K tomu, aby našel to zlato, a on ho chce, musí mít právě Jimmyho. Proto jsme utíkali. Ti co ho mají, vyhrávají pěkný balík. Kdo by nechtěl je mít?“
„V pořádku. Uhlídám ho. Starostovi a ostatním to vysvětlím, že je to volavka, na kterého nalákáme Dianina vraha. Městečko ještě to nespolklo a Josefína už vůbec ne. Nezdá se, ale má slušnou nadvládu nad jistou části městečka.“
„Madam Josefina vede bordel. Diana byla volavka, aby mohl Clay uniknout. Někdo z davu ji omylem zastřelil, ale vraždu přisuzujeme právě jemu. Druhá dívka unikla.“
„Díky tobě, jak jsem později pochopil.“
„Blbost. Kdybych byl lepší, pak bych ho dostal. Už jsem ho měl na mušce, když přitáhl uzdu jejího koně. Místo něj jsem trefil toho koně.“
„Má příliš životů,“ pochmurně pronese Šedý vlk, který šikovně obvazuje ránu. I Matt už je ošetřen. „Jdu za Tornadem.“
„Chci se s ním zúčastnit závodu o Modrou vlajku. Děkuji ti, Šedý vlku.“
Hvizd. „Tedy, jako vážně? To není lehký závod!“ řeknou skoro jako dvojčata Simply s Hardym.
„Jo chci, ale Clay má přednost.“
„V pořádku, když je to tak, budu ho chránit jako oko v hlavě.“ Dotkne se klobouku a vyjde ven. Zlato, Clay – to je peklo. Nic jiného, ale je to zároveň vrah Diany. Zajde za madam Josefinou. Obrátí své kroky k domu na kraji městečka. Zaklepe.
„Šerife, vy?“ uvítá ho Abrahám. „V tuhle dobu? Služebně nebo soukromě?“ optá se, když přebírá jeho klobouk.
„Služebně, Abraháme. Je tu madam?“
„Hned ji zavolám, ale je to nutné?“
„Je to nutné. Jde o Dianu.“ Abrahámovi ztvrdnou rysy. Měl rád tu malou zrzku s krásným hlasem. Aniž cokoliv řekne, pokyne mu dovnitř a jde za paní. Za chvilku už stojí Josefina před Hardym, který si nalil skleničku.
„Dolar.“
„Nech to být. Klidně mi to připiš. Máme šanci chytit Claye.“
Josefině se zúží oči. Posadí se. „Povídej.“
„Mám v cele chlápka, po kterém touží z celého srdce Clay. Je možné, že se tu objeví. Aspoň to říká Matt.“ Josefina si odfrkne, ale přikývne. „Bude ho chtít dostat a mým úkolem je, aby ho nedostal. Máš jistou moc.“ Smích spíš připomíná výhružné zakrákání. „Nechtěl bych, aby město se postavilo za Claye.“
„Z jakého důvodu?“
„Zlato.“
„Chápu. Sex a zlato to jsou dvě velké páky. Ok, na zlato kašlu. Ovšem Diana to je něco jiného. Zítra dorazí nová dívka.“
„Jasně.“ Nijak ho to nezajímá. Když sem občas přijde, tak je to za Christinou. Jinak to tu moc nevyhledává na rozdíl od jiných. „Díky moc, ale o zlatě se moc nešiř. Jen kdyby to bylo nutné.“
„Za co mě máš? Nebudu. Christina je volná. Ráda tě uvidí.“
„Dneska ne. Leslie je sám a povídal, že by rád volno.“
„Ten zelenáč s tebou zametá. Jen proto, že se dvoří kovářově dcerušce.“
„Ale no tak. Jsou zamilovaní. Díky moc. Měj se.“
„Taky.“ Veze skleničku a na ex ji vypije. Tak vrah Diany bude opět u nich městečku. Tentokrát neuteče. Dostane ho. Stále je na něj vypsaná odměna.
„Dostaneme ho, madam,“ pronese Abrahám, který celou dobu naslouchal.
„Ano, dostaneme. Tentokrát se nebudeme na nikoho spoléhat.“Abrahám přikývne.
Matt se po odchodu Hardyho obleče. „Vidíš, tady jsme v bezpečí,“ řekne Robinovi. „Mary, můžeš nám připravit něco dobrého?“
„Už se to dělá. Sekaná a udělám koblihy.“
„Tak ty jsem neměl věčnost. Jak ti je?“ obrátí se k Robinovi.
„Lépe, ale bolí to jako čert. Co myslíš, chytli ho?“
Matt smutně zavrtí hlavou. „Obávám se, že ne. To by tu už Zack byl, ale spíš nějakým způsobem unikl. Dělá mi to starost.“
Klepání. Otevře dveře. „Pane Darmonte, telegram. No on je pro Simplyho, ale nesu ho vám.“
„Hodný. Tady máš.“ Podá chlapci penci a rozevře papír. „To je Zack.“
„Co píše?“
„Jsme v Tucsonu. Máme mapu. Jedeme za Mattem. Clay nám unikl. Kdyby přijel Matt, řekni mu to.“
„Konec. Nějak nechápu význam toho telegramu, ale asi se bojí, že by nás nestihli nebo se jím něco stalo. Proč jede za námi? Ježíš, on netuší, že tu jsme. Letím!“ vyběhne ven. Snad ho ještě v Tucsonu stihne. Je tu i adresa, tak snad bude mít štěstí. Doběhne k telegrafistovi Jackovi. „Potřebuji poslat telegraf.“
„Pouze úřední.“
„Ehm jasně. Podává to Hardy.“
„Tak jo.“ odloží svačinu a natáhne ruku. „No text,“ zabručí nad Mattovým výrazem.
„Aha. Diktuji. Zacku jsme v Poplaru i s Robinem a Jimmym. Nikam nejezděte. Adresa.“ Podá mu telegram. Jack ji čte, aniž se podívá na ruku, která vyťukává signály.
„Slyšel jsi už o přístrojích, co dokážou přenášet hlas?“
„Ne.“
„Mrkni se do novin. Máš to. A jak se máš? Byl jsi dlouho pryč.“
„No jo, fajn, jen jsem se dostal do menší přestřelky.“
„Jasně. Tak se brzy uzdrav. Tak budete mít další veselku, slyšel jsem.“
„Jo,“ široce se usměje. „Kdo by to řekl, že se Simply nakonec tak odváže.“
„Jojo. Hele, někdo volá. Musím to dát dál. Měj se.“ Matt odejde. Doufá, že Zack dostane telegram ještě dřív, než odjede na jih. Měli se nějak domluvit, ale v té rychlosti to prostě nešlo a k tomu ti bandité. Jen doufá, že je Zack v pořádku. Takže mají mapu. Zdá se, že k té mapě opravdu potřebují Jimmyho. Otázka, zda bude chtít spolupracovat. I když smrt nebo život… Je to jasné. Vrátí se do domů. Je unavený, ani neví z čeho a taky mu chybí Zack. Když je honili, tak o tom moc nepřemýšlel, ale občas mu vklouzl do hlavy, ale teďka? Celý dům mu ho připomíná.
Místo, aby šel dovnitř, jde za Šedým vlkem, který se stará o Tornada. „Tak co?“
„Dobře ses o něj staral, ale je unavený z té rány i toho útěku.“
„Já vím. Je statečný. Zachránil mě před nějakým chlapem, co mě chtěl sundat. Vzepjal se a pustil se do něj kopyty. V posledním okamžiku jsem ho zachránil, ale zranil se a potom ještě, jak jsme je honili. Dostane se z toho?“
„Je silný. Dostane se. Kdo je to?“
„Robin. Wyatt ho najal, aby ho dovedl za Clayem, ale ukázalo se, že chtěl nás využít k své pomstě, ale nakonec se postavil na naší stranu. Má ještě bratrance, který ale odjel do San Franciska. Později sem přijede.“
„V pořádku. Má stíny v očích. Dokud tam budou, nebude svobodný.“
Někdy by rád věděl, o čem to vlastně mluví, ale je rád, že ho tu má. „Zajdu nahoru. Mary snad už něco dobrého udělala.“
„Určitě. Při Maryině kuchyni se musí uzdravit každý.“
„Děkuji.“ Odejde a nechá koně v péči Šedého vlka. Vstoupí do domu. Je rád, že je v bezpečí. Skloní se nad Robinem. Spí. Potom začichá. Voní konečně teplé pořádné jídlo. Jde do kuchyně. Chce kousek uzmout, ale dostane přes ruku, ale potom získá koblihu. Zakousne se do ní a slastně přivře oči.
„Taky bych si dal!“
„Robine, máš ležet!“
„Ani náhodou,“ odsekne Robin a jde ke stolu. Trochu vrávorá a sípá, ale jde. Těžce se posadí za stůl. „Co to je?“ nedůvěřivě do toho dloubne.
„Je to sladké. Mary prosím, ještě jednu.“
„Po obědě. Hned to bude. Udělala jsem sekanou. Bude vám chutnat a k tomu šťouchané brambory. Udělala jsem salát. Zachary Filemon povídal, že je to zdravé a dodá to síly.“ Robin se stále nedůvěřivě dívá po té zlatově osmažené kouli.
„Jestli nebudeš, já to sním,“ nabídne se Matt. Robin už o tom uvažuje, ale nakonec si do toho kousne.
„Sladké. Dobré.“
„Bodejť ne. Kdy přijede Zack? Jsem neklidná, když tu není. Určitě o sebe nebude správně dbát. Je hubený jako lunt,“ prohlásí Mary. Vyndá talíře a každému nandá pořádnou porci.
„Honí jednoho zločince. Neboj se, na svatbu tu určitě bude.“
„Tak dobře. Simply by ho jinak zabil.“
Robin pochopí, že nikdo tu zřejmě netuší, kým Zack je. Docela směšné, že o něm tak mluví, když by je mohl poslat někam. Tak Doc zemřel, vzal si falešné jméno a teď žije docela spořádaným životem. Absurdita. On by nikdy tohle nemohl udělat.
„Tak dobrou chuť.“ Spokojeně se dívá, jak se do toho pustí. „Něco dej tomu vězni Jimmymu.“
„Nestačí mu jídlo z restaurace?“
„Kdepak, tam vaří taky dobře a nebudu otravovat Katty s Mary. Můžeš to udělat?“
„Je to zlý chlápek?“ optá se s úsměvem. Matt se širokým úsměvem přikývne. „V pořádku.“ Robin nic nechápe, ale oba dva vypadají podezřelé. Takhle se usmívat ho ještě nikdy neviděl. Mary odejde, ale Robinovi to nedá spát.
„Co to mělo znamenat?“
„Aha, ty to neznáš, ale Zack to zažil na vlastní kůži. Přišel jsem na to náhodou. Mírně Mary naštval. No a jelikož ona vládne jídlem, pak jistě si dovedeš představit, jaké jídla dostával. Z toho plyne ponaučení, že s kuchařem vždy vycházej dobře.“
„Kruci, přežije to?“
Matt se zamyslí. „Určitě, ale bude si myslet o Poplaru, že má nejhorší kuchyni na zeměkouli. Doufám, že Zack ten telegram dostane a teď do postele.“
„Nestarej se!“
„Trhni si nohou, dědo. Mám tě tam odnést nebo ti mohu pomoci?“ nabídne rámě. Robin se zašklebí, ale jde. Pomalu vyjdou a Matt ho uloží na pohovku, protože schody by nevyšel.
„Šedý vlku, chodíš jako duch.“
„Lidé jsou duchové. Neměl ses namáhat, uškodí to ráně.“
„Vy léčitelé! Vy tak tomu rozumíte!“
„Rozhodně lépe než nějaká pouštní krysa,“ vrátí mu to. Černé oči na něj nevyzpytatelně se dívají. Je nebezpečný, ale ne tolik jako Zack. Snad Matta nezradí. Přece jenom je trochu důvěřivý.
„Je dobrej, Matte. Kde jsi k němu přišel?“
„Jednou se objevil u nás. To ještě žil dědeček.“ Šedý vlk se na něj podívá. „Jsem rád, že ho tu máme. Prospi se.“
„Tak jsem mu to dala. Musel mít hlad, protože by nežral ani prašivý indián.“
„Ehm.“
„Promiň, Šedý vlku, to bylo jen tak.“
„V pořádku. Co teď, Matte?“ optá se ho vážně. Všichni se na něj zadívají.
„Musíme čekat, zda Zack dostane telegram nebo ne. Pokud ne, musíme čekat, než přijede. Nesnáším to!“ praští do stolu. Chci ho vidět. Stýská se mi po něm. Když je bez něho, pak je to, jako by tu nebyl a k tomu bůhvíco vyvádí.
„V pořádku. Večer dáme vědět i Drewovi. Doufám, že je v pořádku.“ Zaskočí ho to trochu, protože svého bratrance bral jako přívažek, ale teď zjišťuje, že se o něj bojí. Přece jenom je to zelenáč.
„Počkáme. Velký duch nám dá vědět, kdy bude ta pravá chvíle,“ zakončí to Šedý vlk.
