Tři ve městečku
117.
Matt vezme Tornada za uzdu a vede ho k městečku. S těžkým srdcem se občas zadívá do dálav, kde zmizela tlupa a Zack s Wyattem, ale dobře ví, že nemůže jet s nimi. Mohl by se pokusit je ještě dostihnout, ale s koněm kterého nezná, by to bylo těžké. Taky se musí o něj postarat. Tornado je věrný kůň a kdyby se nepustil do toho chlápka, nejspíš by ho z té střechy sundal jako kachnu. Zachránil mu život. Podívá se na něj. Opatrně našlapuje, takže by to mohla být noha. Možná dokonce něco jiného, ale to zjisti, až bude ve stáji, kde je světlo. Pohladí ho po hřívě.
„Děkuji, Tornado. Co teď budeme dělat?“
Tornado nedopoví. Matt se smutně pousměje. Je to zatraceně těžké. Proč se tohle muselo přihodit? Zase je osud od sebe oddělil. Bude to tak pořád? Nechce to, ale co může dělat? Klidným krokem, kterým nikam nespěchá, jde k městečku. Doufá, že Drew s Robinem jsou v pořádku. Nasedli na koně tak rychle, že nestihli se rozloučit. No, on to udělá za ně, i když Zack by řekl: K čemu? Vlastně proč tolik Robina nesnáší? Pánbů ví.
„Za chvilku už tam budeme a ošetřím tě. Šedý vlk mi dal mastičku. Hodně jsem z ní dal Robinovi, který byl těžce nemocný, ale určitě i na tebe tam zbylo. Myslím, že až se uzdravíš, pojedeme na ranč. Asi si říkáš, co bude se Zackem, ale on bude vědět, kam jet až ho chytnou. Jedině se bojím, že ho budou honit hodně dlouho. Něco mi říká, že dnes ho nechytí. Zatracený Clay! A Wyatt taky. Ty dva mi chyběli jako osina v zadku! Ano, máš pravdu. Vidíš, už jsme tu,“ vykládá spíš koni než sobě, protož v nitru má tak prázdno, že by se nejspíš rozbrečel.
Zavede ho k ostatním koním, které tu jsou. Uváže ho. Povšimne si, že jednu nohu nadlehčuje, jako by se na ní bál došlápnout. Zapálí petrolejku, která osvítí prostor. Postaví ji na sud a Tornada natočí k světlu. Hvízdne. Tornado pohodí hlavou.
„Promiň, kamaráde, zapomněl jsem, že to nesnášíš.“ Pečlivě si prohlíží dlouhý šrám od kulky. Takže jeho netrefil, ale jeho koně. „Děkuji ti. Zachránil jsi mi život. Neboj se, to se vyléčí. Ukaž kopyto.“ Popleská ho po noze a Tornado je poslušně zvedne. „Kamínek.“ Rychle vyndá. Tornado pomalu na ni došlápne. „Hotovo. Teď dojdeme pro mastičku. Uleví se ti.“ Vyje ven. Jestli to takhle dál půjde, bude muset telegrafovat Šedému vlku o byliny.
„To jsem já!“ zvolá u dveří vězení.
„Matte?!“
„Jo svatý,“ zabručí. Vejde dovnitř. Už podruhé nechce zažít ten děs, který se v něm rozlil, když ve stáji vystřelil. Myslel, že někoho zabil. Ne, banditů, ale když zjistil, že tam stojí Zack s Wyattem. Teď už chápe pojem: Nedořezal by se krve.
„Co se stalo?“ optá se Drew. Robin má podepřené záda.
„Ani se neptej. Šlo to dobře, dokud Clay nevzal roha.“
„Já to říkal,“ zabručí Drew.
„To já taky. Někdy mám pocit, že ho budou honit věčně. Tohle je už druhá cesta, na kterou se Zack s Wyattem vydal.
„Jedou za mým zlatem.“
Matt pohodí klobouk. „Jo.“ Posadí se k Robinovu lůžku. „Jak ti je?“
„Bylo hůř, ale jde to. Díky za byliny.“
Matt mávne rukou. „To Šedý vlk. Doufám, že jí tam ještě trochu je.“
„No a kde jsou?“
„Vydali jsme se za nimi, ale po chvilce Tornado začal kulhat. Zastavil jsem.“ Všichni chápou, jak to pro něj bylo těžké.
„To je mi líto.“
„Nedá se nic dělat. Ale poběží o Modrou stuhu, i kdyby mě to mělo zlomit.“
„Jasně. A jak ho znám vyhraje.“
Matt přikývne. „Zachránil mi život, protože dovnitř vešel jeden z nich. Měl smůlu, že měl u sebe vlčí kožešinu a Tornado je nenávidí potom, co ho napadli a zle zřídili. Zaútočil na něj.“
„Tedy!“
„Jo je statečný. Jdu ho ošetřit a potom se vrátím.“ Konečně najde mastičku a vezme ji. Vezme si i klobouk.
„Drewe, běž s ním. Mně se nic nestane.“
„OK.“ Drew jde s Mattem. „Co chceš dělat? Myslím teď, když jsou pryč. Pojedeš za nimi?“
„Pokusit se je dostihnout? Nevím sám. Musel bych vědět, kam mám jet. Možná časem se uvidí. Teď je nejdůležitější kůň. Taky by se Clay musel zastavit, což si nemyslím, že udělá.“
„To je fakt. Těžko je ho honit po všech čertech. Tak ukaž, co se stalo?“ Oba se sehnou ke koni, který se na ně podívá, ale potom nechá na sebe sáhnout.
Dvě postavy se dívají na vězení. Jedna je ošklivě zraněná, druhá si tře bolavé rameno. Podívají se na sebe, když Matt s Drewem vyjdou ven.
„Ještě chvilku,“ zašeptá. „Jak jsi na tom, Lefty?“
„Bylo lépe. Nejspíš tu zůstanu.“
„Kde?“
„U Pabla. Dluží mi malou službičku. Bolí to jako sviňa. Co ty?“
„Ten zatracený kůň mě pořádně pochroumal, ale musím splnit Clayův úkol.“
„Do pekla s ním! Jen tak si odjede a nás tu nechá!“ Odplivne a přehodí si z jedné strany úst na druhou kus tabáku.
„Jo, ale já chci to zlato. Kdo říká, že…“ Lefty se tiše zachechtá. „Sandy, já budu mlčet, ale dej si před Clayem bacha.“
„Já si vždy dávám bacha. Jako teď!“ Hbitě vytáhne zbraň a střelí. Potom se rozeběhne k vězení.
Matt zvedne od nohy hlavu. Udiveně se na sebe zahledí, potom nechají nohu nohou a hbitě vyrazí k vězení.
Sandy zatím vrazí dovnitř. Rozhlédne se. Jen nějaká postava na kavalci a ve vězení zhroucena postava. „Vstávej, posero!“ zařve. Vězeň na něj zamžourá.
„Sandy?“
„Šéf mě posílá. Jak víš, účty se platit musí.“
Vězeň nejistě mrkne na Robina. „Ale nejdřív musíš zabít jeho!“
Chechot. „JO a co z toho budu mít?“
„Tak pytel stříbra?“
„Stačí méně!“ Obrátí se k Robinovi, který na něj se strachem v očích hledí. Už zažil situace, kdy nemohl nic dělat, ale takhle skončit nechtěl.
„Co pět tisíc dolarů?“ navrhne tiše. Musí ho nějak zastavit.
„Deset a hned! Nic nemá! Nebo myslíš, že by žil tady? A pak pamatuj podíl ve zlatě!“ přidá bankéř nenávistně.
„Ten ti taky mohu dát,“ opáčí Robin. Přemýšlí, zda se Drew s Mattem stihnou vrátit.
Muž se rozesměje. „Co zabít oba dva? Sorry, ale platí mě Clay a tamtoho maníka,“ ukáže na něj prstem, „mám přivést. Jsi mi ukradený, ale pytel stříbra je dost.“ Vytáhne zbraň. V očích má lhostejnost. Natáhne kohoutek, když do dveří vrazí Matt s Drewem.
„Robine!“
„Nic mi není.“
„Ale bude. Jeden pochyb a je mrtvý,“ upozorní je tiše Sandy, který ihned pochopí, že jeho život závisí na postavě na lůžku. Pomalu k němu přistupuje. „Zvedni se, dělej! A vy uhněte. Bude to?“
Matt s Drewem, s rukama od těla, opatrně se přemisťuji pryč ode dveří. Dobře si jsou vědomí, kdo má zbraň.
„Je zraněný. Jestli se hne, zemře.“
„No jo, ale nemusí. Co se stane potom, je mi fuk. Tak vstávej!“ Robin se pracně posadí, Dobře si uvědomuje, že je úplně nemohoucný. Skřípe zuby.
„Ještě se uhněte! Dělej, hrbáči!“
„Není hrbáč!“ ozve se od obou.
„Hej a co já?“ zvolá Jimmy s rukama sevřenýma kolem železných tyčí.
„Otevřete ty dveře. Bude to?“
„Kdyby to šlo, klidně. Klíč ovšem nemám já.“
„Cože?“ vykřikne bankéř. „To ne a kde je?“
„U Zacka, mého staršího bráchy. Jak jel za Clayem, nějak na to pozapomněl.“
„Dostaň mě odsud!“ zařve na Sandyho. Ten se podívá na svůj úkol, potom na Robina.
„Sorry, ale mám rád svou kůži.“
„Řeknu to Clayovi!“ zařve v odpověď Jimmy.
Matt s Drewem číhají, kdy bude možné zaútočit na toho parchanta. Když ho viděli se zbraní uvnitř místnosti, v šoku zapomněli na zbraň a v hlavě jim zavířila jediná myšlenka, zda vystřelil nebo ne. Ulevilo se jim, když zjistili, že Robin je stále naživu.
„No tak, nenechávej mě tu! Potřebujete mě!“
„Myslím, že Clay si poradí i bez tebe. Tak hýbni se!“ zařve na Robina, který stále sedí na kraji palandy. Má strach se zvednout, protože má pocit, že upadne. Sandy k němu přiskočí a praští ho, ale ne silně.
„Nech ho! Půjdu místo něj!“ nabídne se Drew.
Matt ho v duchu pochválí za ten nápad.
„Stát! Ani krok, nebo střelím!“ zařve Sandy. Potom ho popadne, ale nezapomíná zbraň mít přitisknutou k Robinově tělu. Napůl ho vleče ke dveřím. „Jestli se pohnete, bude tu další mrtvola!“
Matt s Drewem znepokojeně pozorují bledého Robina. Vidí, že už dlouho nevydrží. Najednou Sandy udělá prudký pohyb, protože tělo je stále těžší a těžší. Vystřelí, ale to už Matt klečí na zemi a střílí taky. Robin leží napůl na Drewovi, který ze sebe udělal polštář.
„Zavři dveře!“
Matt přiskočí a opatrně je zavře. Potom jde k Robinovi, kterého zvedne do náruče. Položí ho na palandu. Zachmuřeně se dívají na bledou tvář. Drew bezmocně zavírá a otevírá pěsti. „Dostanu ho, parchanta! I kdybych měl jet na kraj světa.“
„Koně!“ Matt vylítne ze dveří. Je mu jedno, jestli ho někdo trefí nebo ne. Ze stáje opět slyší řičení, křik. Připraví si zbraň. Pomyslí na Tornada, který určitě zase vyvádí. Jeho zranění je vážné a mohlo by se mu zhoršit. Uslyší výstřel a krev mu ztuhne, ale potom se opět ozve Tornado. Netrefil? Nebo něco jiného? U velkých vrat zabrzdí. Jde k nim opatrně. Nikomu nepomůže, když dostane i jeho. Najednou se vrata otevřou a z nich vyjede muž na koni.
„Plavák!“ vykřikne zoufale, když udiveně kouká, jak muž se na něm klátí a bije ho bičíkem. „Ty hajzle, stůj! Krade mi koně!“ zvolá, aniž si uvědomí, že to vypadá dost pitomě. Rozeběhne se za ním, přestože si uvědomí po pár krocích, že ho sotva dohoní. Na Tornada vůbec nemyslí. Z ničeho nic se zastaví a připitoměle zírá na plaváka, který stojí u zdi a něco očichává. Rozhlédne se kolem, vezme ho za uzdu a jde.
„Panáčku, panáčku, takové pozdvižení. Ani v dvacátém prvním tu takové nebylo!“
„Kušuj!“
„Měl tu koně. Hezkého hnědáka, ne takové poleno.“
„Není poleno, bábo!“ Ozve se skřehot, že by se nemusela žádná žába stydět. „Si vzpomenu, až budeš chtít něco po staré Leoně!“
„Jedině přes mou mrtvolu,“ zabručí. Odvede koně do stáje, kde ho uváže. Prohlédne si Tornada. Celý se chvěje. Buď poznal toho chlapa, nebo z něj cítil vlčinu. Kdo ví. Rozhodně není v pořádku. Dokonce se jednou po něm ohnal. Zabít toho bastarda! Tiše mu pobrukuje starou indiánskou melodii, kterou ho naučil Dakota. Má ji velmi rád, i když někomu se zdá příliš jednotvárná, ale má své kouzlo. Hlavně že koně na ní dobře slyší.
„Vidíš, jsi v pořádku. Ani nevíš, jak jsem se vylekal. Dnes přijdu sem spát, ale nejdřív musím zjistit, jak se má Robin.“ Poplácá ho po hřívě, ale na čele má jednu velkou vrásku. Musí si promluvit jak s Drewem, tak s Robinem, pokud bude při vědomí. Rychlým krokem dojde do vězení.
„Drewe, to jsem já Matt. Otevři.“ Určitě má zabarikádované dveře. Aspoň on by to udělal. Měl pravdu, když zjišťuje, že se něco přemísťuje ode dveří.
„Jsi to ty?“ Z dveří čouhá pistole.
„Jo. Uhni se. Naštěstí se Tornado ubránil, ale nasedl na plaváka, ale zřejmě mu nevyhovoval jeho divný cval. Díky bohu za to. Lidé nedokážou to ocenit.“
„Co?“
„Že sedí jak v houpačce. Jak je Robinovi?“ optá se starostlivě.
„Upadl do bezvědomí. Bylo to na něj moc.“ Vezme mokrý hadr a dá mu je na čelo. „Musí mít klid.“
„Cha nebude! Přijedou si pro mě!“ Jimmy nasupeně sedí na kavalci.
„Sklapni!“
Matt si povzdechne. „Má pravdu.“
Drew na něj kouká, potom se posadí. „Já vím, ale co mám dělat? Může se mu to zhoršit.“
Matt váhá. Nejsou v stavu, kdy by mohli cestovat, ale budou muset. „Musíme odjet.“
„Cože?! Zbláznil ses?! Nikam nejedu.“
„Chceš být mrtvý i s Robinem?“ optá se tvrdě. „Pojedeme.“
„Jak?“ Drew se podívá na Robina. Nechce, aby zemřel. Kdyby byl při vědomí, určitě by řekl Ano. Ale co když zemře?“
„Jednoduše. Uděláme indiánský smyk, uložíme ho a odjedeme. Toho hajzlíka vezme sebou.“
„Pustí se za námi. Je to velký risk.“
„To by museli vědět, kde budeme. Tak co, jestli řekneš ano, pak musíme rychle jednat. Studánka není daleko. Určitě vzbouří celý tábor. Bylo na něm vidět, že ho chce!“ kývne hlavou k zajatci.
„To ano. Dobře. Jen proto, že nechci vidět, co s Robinem udělají. Bude jich dost.“
Matt se usměje, ale vzápětí se zachmuří. Vyrazí ven. Musí sehnat potřebné věci. Drew zatím balí a nosí do stáje. Naloží vše na Bessie. Ta trpělivě čeká. Prohlédne si Tornada. Vypadá špatně, ale zřejmě Matt ví, co dělá. On pojede na svém ryzákovi. Není nijak vzhledný, ale hlavně je nenápadný a vytrvalý. Osedlá ho stejně jako Tornada s plavákem.
Matt zatím jde do obchodu, kde se svítí. Opatrně se přiblíží. Slyší nadávky, kterým rozumí a pár slovíček, které nechápe. Nejdůležitější je okraden.
„Dobrý den,“ pozdraví zdvořile.
„Vy? Vypadněte!“ Obchodníkovi přeskočí hlas a rozbrečí se.
Matt rozpačitě stojí, protože vůbec neví, jak reagovat. Nakonec si odkašle. „Víte, potřebuji…“
„Co?“
„Pár věcí. Zaplatím!“ Obchodník přestane brečet a oči mu zasvítí. Matt pocítí vinu. „Co chtít?“
„No pár tyčí, provaz k tomu deky, taky plachtovinu, stan nebo něco podobného.“
„To vše mít,“ drmolí nejasně. Před Mattem se kupí hora věcí. Matt vytáhne plachtovinu, potom hřebíky, kladivo to někde sežene. Taky provaz, protože bude muset Robina přivázat. Deky, aby mu bylo teplo. Potom vezme potraviny na dlouhou cestu, ale taky hlavně měchy, které zahlédl ledabyle ležet v koutě. Ty budou báječné, usoudí. Musí vzít sebou dostatek vody. Pojedou k němu na ranč. Tam se všichni uzdraví. Pokývá hlavou, potom zaplatí obchodníkovi, který se mezi tím uklidní. Vezme jen půlku věci. Podívá se na oblohu. Má co dělat, aby to stihl.
„Drewe, prosím tě dojdi pro ten zbytek, ano?“
„Jistě. Není toho moc?“
Matt se usměje. „Není. Musíme vzít hodně potravin a vody. Určitě si nepomyslí, že se odvážíme se zraněným utéct. Dělá mi starost, ale Šedý vlk ho vykurýruje.“
„Takže víš, kam chceš jet.“
„Na ranč. Bankéře strčíme Hardymu do vězení. Věř mi, to je jiné vězení než tady. Luxusní. Hardy bude ho hlídat jako oko v hlavě. My zatím odjedeme na ranč. Nikdo nás tam nenajde, a když ano, bude muset počítat s tím, že bude mít bezejmenný hrob.“
„Bude tam určitě v bezpečí?“
Matt se na něj podívá, potom přikývne. „Bude.“
„Dobře.“ Drew jde pro zbytek věcí do obchodu.
„Zaplatit,“ vytasí na něho obchodník.
Drew přimhouří oči. „Už bylo zaplaceno.“
„Nebylo.“
Drew rozvážně si ho prohlédne a potom mu jednu ubalí pěstí, vzápětí druhou. „Bylo.“ Vezme si věcí, zatímco obchodník skučí na podlaze. „Zmetek vydřidušský!“
„V pořádku?“
„Chtěl zaplatit podruhé. Tak jsem mu jednu švihl. „Zajímavé.“ Dívá se na konstrukci, kterou Matt potahuje plachtovinu. Drew si všimne, že Bessina nákladu značně ubylo. Takže ona ho potáhne. Je mu z toho všeho divně.
„Zajdu za Robinem. Dobře.“
„Jo. Zabal vše, co potřebuješ. Ostatní někam schovej. Později si proto dojedeš.“
„Jasně. Moc toho nebude,“ zabručí. Vyrazí k Robinovi. Podívá se mu do tváře. Má horečku. Přežije to? Ale kdyby tu zůstali, nemuseli by přežít.
„Hele, co mě pustit?“
„Zavři zobák!“ zařve znepokojený Drew. „Nebo ti vyříznu jazyk!“
„To bys neudělal!“ Drew vstane s výhrůžným výrazem, odepne si od pasu nůž a bříškem prstů přejede po ostří. Jimmy ustoupí do zadu.
„Budeš mlčet?“
Zuřivé kývání ho přesvědčí.
„Problémy?“ ozve se ode dveří.
„Už ne, ale trochu kopal. Máš to?“
„Jo. Je to na rychlo, ale taky musíme okamžitě vyrazit. Později to na nějaké zástavce vylepšíme. Přistoupí k Robinovi, aby se podíval na ránu. Vypadá čistě, což je jenom dobře. Drew ho vezme do náruče. Nese ho na smyk, který jej za Bessie. Ta se podívá, co to dělají, ale trpělivě stojí. Uloží ho na deky. Dalšími ho přikryjí a Matt mu ováže kolem těla provaz. „Promiň, Robine, ale musí to být. Máš všechno?“
Drew se plácne přes pouzdro se zbraní. „To nejdůležitější mám.“
„Výborně. Rozdělím zatím náklad a ty načerpej vodu, kolik můžeš.“
„Jedeme k Studánce?“
Matt zavrtí hlavou. „Ne. Uděláme oblouk, až se dostaneme na místo, kde přepadli přistěhovaleckou rodinu. Je tam vůz. Zůstaneme tam přes noc. Později se dostaneme ke Studánce, kde když tak dočerpáme vodu a vyrazíme k železniční zástavce.“
„Najdou naše stopy.“
„Já vím, proto musíme být rychlejší. Jediné, co mi dělá starost je Robin, ale musíme to risknout.“
Drew přikývne. „Jo. Byl bych rád, kdyby dal k tomu svolení. Jdeme dělat.“ Mlčky se připraví na cestu. Bessie za sebou táhne Robina a má na zádech čtyři měchy s vodou. Zajatec jede na plavákovi s nejnutnější výstroji. Tornado má na sobě náklad s Mattem a ryzák veze Drewa opět s části nákladů.
„Hej, panáčku.“
„Co je? Nezdržuj.“
Skřehotavý smích. „Dej dolar a já jim řeknu, že jste jeli na jih nebo na východ nebo do New Yorku!“
„Co ty víš o New Yorku?“
Drew vytáhne dva dolary. „Tady máš, Jídlo bylo dobré. Mám tam pár věcí, můžeš je pohlídat?“ Dolary zmizí rychlostí útočícího chřestýše.
„Samozřejmě, panáčku.“ Matt s Drewem nasednou, vezmou uzdy. Bessie jde sama. Matt se spoléhá na její rozum, že nic špatného neudělá.
„Nemám ji hlídat?“
„Uvidíme, jak to zvládne, ale věřím ji. Pozoroval jsem ji na cestě sem. Je velmi klidná a nic moc ji nevyděsí. Myslím, že to zvládne. Spíš dohlédni na toho skunka.“
„Hej, panáčku!“ ozve se opět šílený skřehotavý hlas.
„Co je?“ řekne už smířlivěji. Ten hlas prostě nesnáší.
„Odpoledne se zvedne vítr.“
Matt se usměje. „Díky moc. Tady máš!“ hodí ji další dolar. Stařecké prsty ho schramstnou. „Sbohem!“
„V pekle, panáčku! V pekle!“ zaskřehotá za nimi. Matt s Drewem, zraněným Robinem a zajatcem se vydají do pouště.
