Útěk
119.
Matt se neohlíží. Věří Drewovi, že to zvládne. Nebo bude muset. Větší starosti mu dělá Robin a taky Clayova banda. Nejsou za nimi, ale kde mohou být? Nechali se ošálit? Jestli ano, potom mají volnou cestu, ale co když ne? Rozhlédne se kolem sebe. Je klid, kdy začíná den, ale noc ještě nekončí. Co by asi udělal Zack? Odešel by z městečka nebo ne? A dělá dobře, když jede do Poplaru? Neměl by jet do San Franciska, jak mu radí Drew? Ale všechno v něm křičí, aby to nedělal, že doma bude v bezpečí. Zná velkoměsto, i když se tehdy na ně díval jinak. Mnoho neznámých lidi. U sebe doma bude mít přehled a Šedý vlk Robina uzdraví. Ten černý beran se mu moc líbí. Je zajímavý a rozhodně není tak starý, jak vypadá.
Uvědomí si, že při myšlenkách na Drewa, Robina i Zacka s Wyattem je o kus blíž Studánce. Sesedne z Tornada a naznačí, aby si lehl. Ví, že kvůli zranění, toho chce moc, ale potřebuje prozkoumat situaci. Slunce už dávno vyšlo a pěkně praží. Bessie si lehne taky. Matt je tam nechá a jde pěšky. Vytáhne dalekohled a rozhlédne se. Nic moc. Chtělo by to kopeček, návrší, prostě cokoliv, kde by mohl být vyšší než je on s koněm. Nedá se nic dělat, bude muset to risknout. Měl říct Drewovi, že kdyby nepřijel, má rychle vypadnout.
„Tornado, dávej pozor. Bessie, taky. Jste chytřejší než lidé,“ snaží se jim polichotit. Ti se na něj podívají, aspoň si to myslí. „No jo já vím, je to těžké. Tak pojedeme. Risk je zisk.“ Vyšvihne se na Tornada, vezme Bessinu uzdu. Připraví si zbraň, aby šla snadno vytáhnout. Se srdcem v kalhotách, ale odvážně jede k Studánce. Vítr trochu prostředí upravil, ale jasně to tu poznává. Zatím nikoho nevidí. Zastaví se, Bessinu uzdu dá na hrušku sedla a zvedne dalekohled k očím. Nikdo. Zamrazí ho, protože je to neobvyklé. Potom si uvědomí, že počítal s tím, že tu budou, ale nejsou.
Zvláštní si stále říká a při každém sehnutí se rozhlédne. Už má naplněné dva vaky, když zaslechne.
„Vida, tak jsem si to dobře myslel.“
Nic nedělá, ani se nehne. „Co jste si myslel? Jdete k vodě? Hned vám uvolním místo.“ Kolik jich je? Proč ho koně nevarovali?
„Jo, voda nám došla. Pěkně jste nás prohnal. To bylo chytré zatáhnout do toho tu starou bábu.“
„Nerozumím.“ Podle něho to není ten, co je přepadl ve vězení. „Jen tu beru další vodu na cestu. Nevíte, San Juan je ještě daleko?“
Hrubý smích ho znepokojí. Kolik jich je? Zvedne trochu hlavu. Zamrká. Proč si to neuvědomil? Stín je jen jeden. S dvěma by neměl moc šance.
„Nedělej si blázny z Otce.“
„Jste kněz? Potom by vám měl být znám zákon: Nezabiješ bližního svého!“
Opět smích. „Kdo je tu bližní? Já tu nikoho nevidím.“
Matt netuší, proč ho ještě nezabil. „Opravdu nechápu z toho nic, ale nespletl jste si mě s někým?“
„Ne a i kdyby tak co? Vstávej! Pomalu s rukama nahoře. O nic se nepokoušej, mířím ti na záda.“
„Vražda!“
„Jo. Slyšel jsem, že jste prej dobří a já mám rád život, holky a zlato.“
Je tu sám, ale kde jsou ostatní? Pochybuje, že by byl tak chytrý, aby na to přišel sám. Ne, on je pěšák. To ten druhý je vede. Nezná jeho jméno, ale je bestiální.
„Prej víš, kde je.“
Matt se pomalu zvedá. Jak moc je dobrý? Kouká, co by mohl udělat. Zatraceně, co bude dělat? Tohle se mu vůbec nelíbí.
„Ano.“
„Skvělý, takže kde je?“
Matt horečnatě přemýšlí. „V jedněch horách. Bývalo to indiánské území.“
„Fakticky?“
„Jo. Děda se přátelí s tím kmenem. Dokonce od nich koupil údolí, kde mám teď ranč.“ Je zbytečné předstírat, že je někým jiným.
„No tak, kde je? Dělej, nebo! Prásk!“ vedle něj se zvedne od kulky písek. Matt přesně na to čekal, konečně nemá zbraň v zádech, proto se vrhne stranou a překulí se. Vystřelí z připravené zbraně, když ho něco udeří do těla. Zakleje, ale jenom vidí, jak ten druhý se pomalu sesouvá na písek. Vstane a zaúpí. Dojde k Tornadově brašně, vytáhne z něj pruh plátna a zaškrtí ránu. Čelo si opře o hnědákův krk.
„Tedy ty jsi mi hlídač. Musíme pryč.“ Rychle doplní ještě jeden měch. Naloží jak tělo, tak měchy na Bessie. „Holka, musíš to vydržet, ale cestou tě zbavím toho ošklivého nákladu.“ Se sevřenými rty se vyškrábe do sedla. Vezme uzdy světlého hnědáka a Bessie. Pomalu se vrací. Nejraději by klel, ale je to zbytečné.
Půlhodiny od Studánky shodí tělo. „Sbohem,“ řekne lakonicky. Je mu to jedno. Nemá čas na křesťanský pohřeb. Najednou se zarazí a přimhouří oči. Už je skoro u vraku vozu, kde přespali. Uvažuje. Potom se podívá na hnědáka, kterého vede s sebou. Má ho pustit? Co teď? Tornado do něj šťouchne, jako by se ho ptal: Proč nejdeš?
„Máš pravdu. Půjdeme. Čekají na nás a na vodu. Hnědák může nést vodu, že jo.“ Udělá krok, když se ho zmocní nepříjemný pocit. Něco jako kdyby kolem něj prošlo něco studeného. Blbost. Duchové neexistuji. Otočí a zůstane civět. Protře si oči, ale fata morgána dál existuje. Zatřepe hlavou, protože doslova několik metrů od sebe vidí dva muže. Vzpomíná si na ně jasně. Seděli ve vlaku a dostal od nich karty. Jsou starší a do tváří jim není vůbec vidět.
„Sázka, vzpomínáš si?“ Slyší.
„Ještě stále jsme ji nedohráli!“
Smích Jendovo z mužů, až se mu zježí chloupky na krku. Polkne.
„Duchové nemluví,“ řekne nahlas. Podívá se na koně, ale ti klidně stojí, až na Tornáda, který stříhá ušima. „Co se tu to děje?“ popadne ho panika, když najednou zmizí vše, co viděl. Kus vlaku, muži i karty. Taková pitomost, ale přesto se pokřižuje. Přetře si oči, chce nasednout na koně, když se zarazí. Zvedne dalekohled a zaostři ho na tábor. V hlavě má pořádný zmatek z faty morgany i toho, že byla tak blízko. Slyšel, že ji mohou vidět jen vyčerpaní lidé. Jak je to? Možná to bylo… Počkat! Přestane myslet na fatu morgánu a soustředí se na tábor.
Robin, Jimmy, koně, jako když ho opustil až na jedno. Drew sedí na písku hodně vzdálen od Robina. Kruci proč? Začne šmejdit dalekohledem po okolí, ale nic nemůže spatřit. Jedině kam nevidí je přes vůz. Spustí dalekohled, ale opět ho zvedne. Pět minut, deset, ale on stále trpělivě ho drží u očí, i když ho začínají bolet ruce. Za celou dobu se nehnul ze svého místa. Sevře rty, potom se podívá na koně a Bessie. Vytáhne z pouzdra pušku. Netuší, zda může je tu zanechat. Bestie přiváže k sedlu Tornada a oběma koním spustí uzdy na zem. Doufá, že ten hnědák ví, co má dělat. Vyrazí obchvatem k tábořišti. Musí prozkoumat, co se děje. Nezdá se mu, že by Drew jen tak seděl opodál a nebyl u Robina. Vždyť první co udělal, když sesedl, bylo to, že se k němu hnal.
Opatrně obchází. Dost často se zastavuje a zkoumá obzor, ale je klidný. Když se dostane o kus dál, uvidí to. Dva chlapi, kteří se krčí za plachtou. Takže Clayova banda. Zatraceně, zakleje v duchu.
Jak? Zavíří mu v hlavě. Potom mu to pomalu dochází, že zřejmě ten chlápek rozptýlí své chlapy po poušti. Určitě nevěděl, kam se mohli uchýlit. To znamená, že když je našli, pak jeden odjel pro pomoc, druhý je hlídal. Rafinované, ale kde se měli setkat?
„Hodina jízdy od Studánky je Clayův tábor.“ To řekl Robin. Tam se mají všichni setkat. Vsadí se, že tam čeká ten chlap s pár vybranými chlapy. Potom by odjeli a nechali vzkaz ostatním. Mazané, ale k čertu, proč ho napadl? Nebo něco chtěl? Tihle jsou dva. To znamená, že něco chtějí. Netuší co, ale zřejmě se jim vyplatí neposlechnout šéfa.
Začne vršit písek. Potom si lehne a opře pušku.
Ten chlap je blázen!
Zacílí, utiší svůj dech, přesně jak ho děda s Šedým vlkem učili. Nikdy by neřekl, že to někdy použije na člověka. Se Zackem toho se hodně změnilo. Jednou se zeptal dědy, zda někoho zabil. Vážně přikývl, že ano. Potom jen dodal, že nebylo vyhnutí a že musel to udělat, ale už nikdy by to neudělal. Od setkání se Zackem, má pocit, že jenom zabijí.
Prásk!
Prásk! Pustí pušku, vezme dalekohled a zamíří ho k vozu. Drew se rve s někým chlapem. Sleduje, kdo vyhraje. V pořádku. Lehne si na písek, když si uvědomí, že moc času nemá. Rychle vstane a rozeběhne se ke koním, ale musí zpomalit. Vyhoupne se na Tornada a pobídne ho k cvalu.
„Ty hajzle!“ slyší už z dálky řvát Drewa.
„Hej, dost!“ sklouzne z koně a snaží se ho odervat od chlapa, který se brání. „Kruci, dost!“
„Sorry!“ jde pro provaz a pořádně je sváže rána ne rána. Ten druhý skučí.
„Proč jsi je nezabil?“ zavrčí a odplivne si vzteky.
„No jo, netrefil jsem se,“ zabručí.
Drew přikývne. „Díky. Ty taky?“
„Jo zřejmě vyslali na všechny důležitá místa své posly. Musíme zdrhat, protože máme zatraceně málo času. Vezmeme jejich koně a využijeme je. Zranili mě, ale přežiju to. Co Robin?“
„Nic. Nevím. Sotva jsi dojel, dostali mě.“ Zrudne.
„Mě málem taky. Nenapadla mě taková možnost. Vzbuď ho. Já zatím připravím koně k jízdě. Co zajatec?“ Jde se podívat. Udiví ho roubík v puse. „To ty?“
„No jo? Naštval mě, tak jsem mu zavřel hubu. Oni ho tak nechali. Nejspíš chtěli vzbudit dojem, že tu nikdo není. Jak jsi na to přišel?“
„Seděl jsi daleko od Robina,“ řekne klidně a zahledí se na něj. Drew, ale už neposlouchá a snaží se vzbudit Robina.
„Nic.“
„Nedá se nic dělat. Musíme ho vzít jak je a doufat, že se probere. Zatraceně, další komplikace.“
„Chceš to vzdát?“
Matt přimhouří oči. „Ne.“ Pohladí si zarostlou bradu. Zack by měl radost, když v tom zaslechne zaúpění od chlapa s modrým šátkem a světlým kloboukem na hlavě.
„Kde je váš vůdce?“
Plivnutí.
„Jsou to tupá hovádka,“ podotkne Drew, který sedlá koně. „Co jejich koně?“
„Bereme je sebou. Nejspíš pojedeme celou noc a den. Musí to vydržet.“ Největší starost má o Bessie a Tornada. Mají na sobě toho příliš. Nedá se nic dělat. Ještě přivážou Jimmyho do sedla hnědáka a za Bessie, tentokrát už bez nákladu smyk s Robinem. Vyrazí oklikou, tak aby minuli Studánku z velké vzdálenosti.
„Povede se to?“
„Musí,“ řekne tvrdě Matt.
Drew přikývne. Je podobný Robinovi. Zackovi nebo Wyattovi. Jenže narozdíl od nich nemá ten chlad v očích. Taky se často směje. Ti dva jsou vážnější. Dalo by se říct, že je něco mezi Robinem a jím. Jakýsi mezičlánek. Otočí se na kavalerii koní. Ty stopy jsou pěkně vidět, ale nemůžou nic dělat. Možná to bylo bláznovství takhle odjet.
Otočí se nazpět k Mattovi. Vytrvale míří s Tornadem kupředu, jako by věděl, kam jet. Rádi by přidali, ale musí brát ohled na koně. V poledne se na chvilku zastaví, jen aby nabrali si jídla, a najedí se v sedlech. Zaskučí.
„Copak?“
„Nic. Jen bych si dal pořádné jídlo. Stále jsem zelenáč.“
„Neřekl bych. Po téhle anabázi, nikdo by to neřekl.“ Otočí se a zapátrá v dálce. Spokojeně přikývne, ale vzápětí se rozhlédne kolem sebe. Pátrá po jezdcích, ale ti nikde. „Budeme se muset do města probojovat.“
„Cože?“
Matt přikývne, pohladí si zraněnou paži. Bolí ho to, ale únava vyhrává. „Myslím, že je to takhle. Rozeslal po poušti své lidi, aby nahlásili, kde jsme. Jednoho jsem zabil u Studánky. Druhý za ním jel, že mě objevil. Mezi tím, ale tebe objevili další dva. Vsadím se, že by jeden tě hlídal, druhý by jel za tím chlapem. Hej, jak se jmenuje?“ otočí se na Jimmyho, ale ten nic neřekne, protože stále má roubík na puse. Drew k němu poodjede. Stáhne mu šátek z pusy.
„Do pekla, málem jsem se zadusil. Mám hlad. Dejte mi najíst. Hele…“
„Jak se jmenuje ten chlap, co byl ve vězení?“
„Hovno řeknu!“ vyštěkne.
Drew sevře rty a potom mu jednu ubalí, že málem slítne z koně. „Sorry, ale já ho nesnáším.“
„Chápu. Jak se jmenuje,“
„Nic neřeknu!“ vyplivne krev z pusy.
Matt se usměje. Je vidět, že je odhodlaný. „Dostaneš jídlo.“
„Sandy!“ vyrazí ze sebe.
„Dobrý, Matte.“
„Já vím.“ Přijede k němu a podá mu kus namazaného chlebem. „Něco zkusíš a jsi v pekle.“
„Trhněte si hnátou!“ odsekne.
„Takže ten Sandy dostane zprávu, že jsme tu. Je mu jasné, že s nemocným se nemůžeme táhnout do Mexika city. Zbývá jediné řešení. Obsadit přístupová městečka se železnicí a Wells Fargo.“
„Kruci!“
„Přesně. Musíme tam dojet za tmy, spíš brzy ráno.“
„JO a potom, detektive?“
„Potom je zpacifikujeme, dorazíme k železnici, nastoupíme a odjedeme. Co jako asi?“ podiví se.
„S touhle kavalérii?“optá se ironicky. Ten se zbláznil!
„Koně banditů necháme. Dokonce mohli bychom je využít k zmatku.“
Drew na něj udiveně se podívá. „Jak to myslíš? Jako chceš je do města vpustit jako stádo dobytka? Promiň, jsou to koně, ne krávy.“
Matt si olízne rty. „Uvidíš.“ V hlavě se mu rýsuje plán, ale nechce o něm mluvit. Nejdřív se musí dostat na místo určení. Drew se taky odmlčí. Co na to říct? K večeru je vidět, že koně jsou znatelně unavení a dokonce i jezdci, ale nikoho za celou dobu neviděli. Matt by řekl, že sedí v městě v hospodě a usrkávají whisky. Možná si čekání krátí hraním rulety nebo karet. Před městečkem se střídají stráže, které jakmile je uvidí, mají je nahlásit.
„Musíme zastavit!“
Matt se podívá na koně. „Napojíme je a jedeme dál.“
„Zbláznil ses? Nevydrží to! Bessie potřebuje odpočinout.“
„Je to mula, Drewe, ale máš pravdu. Jen krátce. Potom přehodíme smyk za jednoho z koní. Bestie necháme odpočinout. Ráno, ale opět bude muset ho vézt.“
„Jsi blázen! Jsme v poušti. Vysává mě.“
Matt s okoralými rty přikývne. „Mě taky, ale chci se z toho dostat. Myslíš, že nás nechají žít?“ Drew sevře rty, otočí se a jde k Robinovi.
„Robine! No tak Robine! Vstávej zelenáči! Kruci!“ mrskne kloboukem o zem. Cítí se naprosto bezmocně.
„Napij se.“ Matt mu podává láhev s vodou. Drew ji žíznivě vypije, zatímco Matt, obstarává koně. Bříšky prstů jim přejede kopyta. Zalituje, že zastavil tak pozdě a nevidí na Tornadovu ránu. Odváže smyk z Bessi, která ihned si lehne a začne se válet. Matt to s úsměvem pozoruje. Je úžasná. Trpělivá jako mula, no. Doma jeho muly jsou stejné. Jsou to skvělá zvířata, ale koně jsou u něho na prvním místě. Přivede místo toho jiného koně. Začne vázat smyk k sedlu, když se zastaví. Ohlédne se, ale kromě Drewa tam nikdo není. Opět, že by nastala ta halucinace? To už by bylo trochu moc, usoudí. Potom ho napadne se podívat na smyk.
„Robine?“
„Kde…“ dál to nedomluví.
„Drewe vodu!“ Ten otočí měch, ale nic tam není. Matt vezme jeden měch a opatrně přiloží ke rtům. Většina skane vedle, ale pije.
„Robine!“
Ten mlčí, potom zavře oči. Matt přestane naklánět měch. „Kde jsme?“
„V poušti. Jedeme na ranč,“ řekne rozzářený Drew. „Zatraceně, probudil ses. Už jsem si myslel… Do pekla! Já snad budu brečet.“
„Zelenáči.“
Matta překvapí v jeho hlase něha.
„Co se děje?“ Matt to vypráví. Je rád, že se Robin uzdravil.
„Dobrý. Co chceš dělat?“
Matt se nadechne. „V městečku splaším všechny koně.“
Robin se pousměje. „Mám žízeň. Jedeme. Jak dlouho ještě?“
„Netuším přesně, chtěl jsem tam vejít za tmy, ale myslím, že to provedeme za pravého poledne. Netuším, zda je tam šerif nebo ne, ale nesmíme s tím počítat. Snad nám pomůže štěstěna. Jak se cítíš?“ Drew se jenom na Robina mlčky dívá.
„Nijak zvlášť dobře. Mám hlad, ale vydržím to do vlaku. Jsem nějak unavený. Táhla mě Bessie?“
„Ano. Celou dobu. Jenom teď popotáhne jeden z koní z Clayovy bandy. Chceš se ještě napít?“
„Jo to by bylo fajn, jen se asi počůrám do kalhot,“ řekne suše, ale je vidět, že je mu to jedno, tak je slabý. Drew vezme měch z Mattových rukou.
„Udělám to sám. Běž obstarat koně.“
„Jasně. Jsem rád, že jsi vzhůru. Drew mě strašil povídačkami, že se už nevzbudíš.“ Poodejde, ale v myšlenkách dlí u Robina. Je jejich nejslabším článkem, protože ho nějak musí naložit do vlaku. To bude největší problém. Podle něj si to uvědomuje i Robin, ale nechce jim přidělávat starosti. Bude muset něco vymyslet. Ohlédne se na oba. Povzdechne si. Chybí mu Zack. Ten by věděl co dělat. Osedlá koně, pohladí Tornada po krku. Rukou jemně přejede ránu. Ihned si všimne, jak se mu svaly pod kůži svraští. Chudák malý, pomyslí si.
„Ještě trochu a budeš v pořádku, uvidíš. Vykurýrujeme tě a pojedeme závod o vlajku. Všem vytřeš zrak. Nasedáme. Robine, v pořádku?“
„Nestarej se o mrzáka a hlavně jeď.“
Matt se usměje. „Tak jedeme.“ Vyhoupne se na Tornada. Vedle něj se zařadí Drew. Matt si pomyslí, že se mu ulevilo, protože je takový jiný.
„Budeme muset přemýšlet, jak ho naložíme do vlaku. Utíkat nemůže a na koni se neudrží,“ řekne tiše.
Matt přikývne. Takže i on si to uvědomil. „Rozhodneme se na místě a podle situace. Nemám to rád, ale nedá se nic dělat.“ Pobídne Tornada k rychlejšímu kroku. Drew taky. Bessie bez nákladu jde za nimi.
